Skip to main content
Internet Archive's 25th Anniversary Logo

Full text of "Zprávy o zasedání královské ceske spolecnosti nauk"

See other formats


■ ' 



i 






... 



•• 



HARVARD UNIVERSITY. 




LIBRARY 

OF THE 



MUSEUM OF COMPARATIVE ZOOLOGY. 

mí 



oo 




jdUuaAjLf^lí^O. 





^TS--~ 



- v— t6<. 




'& S3/t 



íeEa^^\ 



tfSTOJ 




"SR? 



Sitzungsberichte 



Mis) 



&j 



der konigl. bóhmischen 



i BLLMFT 1 ISI1MN. 

> 
i 

MATHEIATBCH - NATURfISSENSCHAFTLICHE CLASSE. 



"1880. 
i. 



VĚSTNÍK 



královské 



ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK. 



TŘÍDA MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ, 




.£ 



.$£ 






O- 8 -^^ 



— -j.^, 





VĚSTNÍK 



KRÁLOVSKÉ 



ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK 



TŘlDA MATHEMAT1CK0 - PŘÍRODOVĚDECKÁ. 



ROČNÍK 1889 
I. SVAZEK. 



S 9 tabulkami a 7 dřevoryty. 



-<&$>- 



V Praze. 

NÁKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK, 
1889. 



SITZUNGSBERICHTE 



DER KONIGL. BOHMISCHEN 



GESELLSCHAIT DEK WISSENSGHAFTEN. 



MATHEMATISCH-NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE, 



JAHRGANG 1889 
I. BAND. 



Miť9 Tafeln und 7 Holzschnitten. 



-<*§i>- 



P R A G. 

VERLAG DER KONIGL. BÓHM. GESELLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEN. 
1889. 



v 



Seznam přednášek 
konaných ve schůzkách třídy mathematicko-přírodovědecké 

roku 1889. 

I. půlletí. 



Dne 11. ledna. 

čelakovský, prof. dr. L. : O brasilském rodu trav Streptochaeta. 
Feistmantel, prof. dr. O.: O ložiskách minerálů a užitečných 

hornin ve Východní Indii Britské. 
Preis, prof. K.: Zprávy z analytické laboratoře c. k. č. vys. školy 

technické. 
Vrba, prof. dr. K. : O kalonielu ze Srbska a realgaru z Bosny. 
Zahálka, prof. Č. : O Carnerospongia Monostoma Roni. sp. 

Dne 25. ledna. 
Čelakovský, prof. dr. L. : O květenstvích ostřicovitých rostlin. 
Raýrnan dr. B. & Chodounský, dr. K.: O nových dusíkatých 

sloučeninách z uhlohy drátů. 
Palacký dr. J. : O floře jižního Marokka na základě nevydané Mar- 

duchaeovy a Ibrahimovy sbírky rostlin. 
Kup per, prof. K.: O křivkách CJ- 

co 

Gomes Teixeira T. : Sur 1' integrále / e~ n2 dx. 

o 

Dne 8. února. 

Hansgirg, prof. dr. A.: O výzkumu řas sladkovodních a saprofy- 
tických bakterií v Čechách rozšířených během r. 1888. 



Yerzeichniss der Vortráge, 

welche in den Sitzungen Ér matheíTiatisGh-naturwIssenschaftliclien Classs 

ira Jahre 1889 abgehalten wurden. 
I. Ha-lToja-lir. 



Den 11. Januar. 

Čelakovský, Prof. Dr. L. : Uber die brasilianiscke Grasgattung 

Streptochaeta. 
Feistinantel, Prof. Dr. O.: Uber die Fundorte der Mineralien und 

nutzbaren Gesteine in Briti sch Ostindien. 
Preis, Prof. K. : Beri clíte aus dein analyt. Laboratorium der k. k. 

bohin. techn. Hochsckule. 
Vrba, Prof. Dr. K. : Uber Calomel aus Serbien und Realgar aus 

Bosnien. 
Zahálka, Prof. V.: Uber Cainerospongia Monostoma. Roni. sp. 

Den 25. Januar. 

Čelakovský, Prof. Dr. L. : Uber die Bluthenstánde der Cariceen. 
Raýman, Dr. B. & Chodounský, Dr. K. : Uber neue stickstoff- 

haltige Kohlenhydratabkonimlinge. 
Palacký, Dr. J. : Uber die súdniarokkanische Flora auf Grund der 

inedirten Pflanzensamnilung von Marduchaeus und Ibrahim. 
Kiipper, Prof. K.: Uber Curven CJ. 



dx. 



Gomes Teixeira T.: Sur 1' integrále I e~ n ' 

o 

Den 8. Februar. 

Hansgirgj Prof. Dr. A.: Uber die Durckforschung der Siisswasser- 
algen und der saprophytisclien Bakterien in Bóhmen im Jahre 

1888. 



VI Seznam přednášek. 

Vejdovský, prof. dr. Fr. : Poznámky vývojepisné. 
Lerch M. : O rovnicích diferenciálních. 

Palacký, prof. dr. J. : O floře Sokotorské p. Balfoura s ohledem 
na otázku o Lemurii. 

Dne 22. února. 

Š t o 1 c A. : O pohlavních organech rodu Aeolosoma. 

Dne 8. března. 
Palacký, prof. dr. J. : O polyfyletických názorech prof. Drude. 
Kafka J. : O diluvialních svištích v Čechách. 
Vyrazil, prof. J. : O minete a rule Kutnohorské. 



Dne 22. března. 

Studnička, prof. dr. F. J.: Příspěvek k nauce o rovnicích pře- 
vratných. 

Stecker K. : Krit. příspěvky k některým sporným otázkám vědy 
hudební. 



Dne 12. dubna. 

Feistmantel, prof. dr. O.: O dvouděložných rostlinách útvaru Po- 

tomac v Severní Americe. 
Wald F. : Příspěvky ku theorii krystalisace. 
StoklasaJ. : O monokalciumfosfatu. 

Šulc O.: Molekulární váha některých látek dle methody Raoultovy. 
Vrba, prof. dr. K. : O srostlicích bertranditu. 
Zahálka, prof. Č. : O nálezu hranatých valounů v Čechách. 

Dne 10. května. 

Čelakovský, prof. dr. L. : O fylogenetickém vývoji Amentacei. 
Štolba, prof. F. : Nové práce z laboratoře c. k. č. vys. školy technické. 
Faktor F.: Bakteriologické zkoumání sněhu Pražského, ledu Vltav- 
ského a vzduchu města Prahy ze dvora české techniky. 



Verzeichniss der Vortráge. yjj 

Vejdovský, Prof. Dr. F. : Entwickelungsgeschichtliche Beiner- 

kungen. 
Lerch M. : Uber Diíferentialgleichungen. 
Palacký, Prof. Dr. J.: Uber die Flora von Sokotora von Herm 

Balfour mit Riicksicht auf die Lemurienfrage. 

Den 22. Februar. 

Štole A.: Uber die Geschlechtsorgane von Aeolosoina. 

Den 8. Márz. 

Palacký, Prof. Dr. J.: Uber die polyphyletischen Ansichten des 

Prof. Drude. 
Kafka J. : Uber diluviale Murmelthiere in Bohmen. 
Vyrazil, Prof. J. : Uber die Minette imd den Gneis von Kutten- 

berg. 

Den 22. Márz. 

Studnička, Prof. Dr. F. J.: Beitrag der Theorie der reciproken 

Gleichungen. 
Stecker K.: Erit. Beitráge zu einigen Streitfragen in der Musik- 

wissenschaft. 

Den 12. April. 

Feistmantel, Prof. Dr. O.: Uber dikotyledone Pflanzen aus der 

Potom ac-Formation in Nordamerika. 
Wald F. : Beitráge zur Krystallisationstheorie. 
Stoklasa J. : Uber Monocalciumphosphat. 
Šulc O.: Molekulargewichte einiger Substanzen ermittelt nach der 

Methode von Raoult. 
Vrba, Prof. Dr. K. : Uber Bertrandit-Zwillinge. 
Zahálka, Prof. V. : Uber einen Fund von Kantengeróllen in Bohmen. 

Den 10. Mai. 

Čelakovský, Prof. Dr. L. : Uber die phylogenetische Entwickelung 

der Amentaceen. 
Štolba, Prof. F. : Neue Arbeiten aus dem Laboratorním der k. k. 

bohm. technischen Hochschule. 
Faktor F. : Bakteriologische Untersuchung des Prager Schnees, des 

Moldaueises und der Luft der Stadt Prag auf dem Hofe der 

bohm. Technik. 



VIII Seznam přednášek. 

Kovář F. : O diadochitu a delvauxitu z Vysočan, Vinoře a Ouval. 
Palacký, dr. J. : O rybách na ostrovech Azorských. 
Matzka, prof. dr. V.: Příspěvek ku sférické trigonometrii. 



Dne 24. května. 

Feistmantel, prof. dr. O.: O fossilních rostlinách z vrstev Storm- 

bergských v Jižní Africe. 
Klapálek F. : Revise druhů obsažených v Kolenatého sbírce Tri- 

chopter. 



Verzeichniss der Vortrage. JX 

Kovář F. : Uber den Diadochit und Delvauxit von Wysočan, Winoř 

und Auwal. 
Palacký, Dr. J. : Uber die Fische der Azoren. 
Matzka, Prof. Dr. W. : Beitrag zur sphárischen Trigonometrie. 

Den 24 Mai. 
Feistmantel, Prof. Dr. O.: Uber Pflanzenpetrefakte aus den Storm- 

bergschichten Sudafrikas. 
Klapálek F. : Revision der in Kolenatťs Trichopteren-Samrnlung 

enthaltenen Arten. 



PŘEDNÁŠKY 

"V SEZENÍCH T^Ž3D-2- 

MiTHEMATICKO- PŘÍRODOVĚDECKÉ. 



VORTRAGE 

I3ST 3D ZE 3*T S I T Z U K G E 1T 



DER 



MATHEMATISCH-NATURWISSENSCHAFTL1CHEN GLASSE. 



Nákladem král. české spol. nauk, — Tiskem dra. Edy. Grégra v Praze 1889. 



1. 

Kalomel ze Srbska. 

Sděluje prof. K. Vrba, dne 11. ledna 1889. 
(Stab. I. obr. 1—5.) 

Během posledních roků získal jsem bohatou suitu pěkných rud 
rtuťnatých, zvláště pak výborné, mnohoploché krystaly kalomelu ze 
„Suplja sztena" v pohoří Avalském poblíž Bělehradu v Srbsku. Hor- 
nina, na níž se rudy zmíněné naskytují, jest, jak již Groddeck, l ) 
kterýž ložisko Avalské důkladně byl popsal, vytknul, modravě a čer- 
venavě šedý, popukaný křemen, rohovci podobný, místem porosní, 
buňkovitý neb sekaný, dutiny pak v rohovci obsažené jsou buď úplně, 
buď z části naplněné zemitým, okrovitým hnědelem. Hmota tato jest 
slabšími neb i tlustšími žílami bílého, kry Stalini ckého křemene pro- 
rostlá, kterýž v dutinách drůzy těsně srostlých krystalů tvoří. V pevné, 
skoro celistvé, rohovcovité hmotě jsou místem hojně dosti veliké, 
tabulkovité krystaly barytu zarostlé, v porosním křemenu jsou tyto 
drůzovitým křemenem okorané a jen zřídka volně vyvinuté, jeví spojku : 
b (010) oo PdS; m(101)Pao;d(021)2Pcs&; to(011)P». Dosti hojně 
jest též kusovitý, zrnitě tabulko vitý baryt v křemenné hmotě ve větších 
kusech zarostlý. 

Porosní povahu křemene vysvětluje Groddek vyloužením bohatého 
dolomitu na železo, jehož zbytky s křemenem v směs zrnitou srostlé, 
pozoroval. Proměnou zmíněného uhličitanu přirozeně by se vysvětlo- 
valo dosti velké již zmíněné množství 'hnědele. Traube, 2 ) kterýž lo- 
žisko Avalské též ohledal, nepostihl žádných neporušených uhličitanů 
více, i má za to, že velká čásť dutin v rohovci se naskytujících, 
vznikla zrušením krystalů barytu, kterýž- původně byl mnohem hoj- 
něji zastoupen a jehož tabulkový tvar z části zachovaly. Toliko jen 
šesterečně omezené dutiny připisuje vápenci. Na četných kusech, 



') Zeitschr. f. Berg-, Hútten- und Salinenwesen 1885. 33. 112. 
2 ) Zeitschr. f. Krystallog. u. Mineralog 14. 564. 



4 K. Vrba 

které po ruce ínáru, jsou dutiny v křemenu tvaru dosti neurčitého, 
tak že nelze na původně obsažený minerál s jakousi pravděpodob- 
ností souditi. Že však skutečně nevznikly veškeré dutiny toliko vy- 
toužením dolomitu neb jiného karbonátu, nýbrž že též zrušením ta- 
bulek barytu povstaly, tomu nasvědčují dosti četné, z části zrušené a 
mnohdy až na malý zbytek corrodované baryty, připomínající na tak 
zvané starší baryty Příbramské, z nichž Často jen malé zbytky v dolo- 
mitovém obalu pozorujeme. 

Záhadným ovšem je, že se často vedle dutin, které vyloužením 
barytu by asi byly vznikly, menší i větší baryty neporušené na- 
skytují. 

Celistvý, porosní i krystalinický křemen jakož i baryt jsou na 
puklinách pokryté nádechem rumělky jakož i zhusta menší mezery 
mezi krystally a zrny i křemene i barytu vyplněné bývají jemně 
zrnitým cinnabaritem. Křemen i baryt jsou někdy úplně tenkou 
blankou rumělky pokryté a tím červeně zbarvené. S rumělkou bývá 
zhusta v různém množství jemně zrnitý neb celistvý pyrit vtroušen 
v hmotu základní, kteráž též, zvláště podél puklin, štěrbin a trhlin 
prorostlá jest zeleným, šupinatým minerálem, avalit zvaným. 

Dutiny tvořené buď krystaly křemene neb i barytu jsou buď 
pokryté jemnou blankou hydroxydu železitého, na němž pak, zřídka 
bezprostředně na křemenu a barytu narostlé jsou překrásné krystaly 
rumělky, které zhusta opět tenká vrstva práškovitého hnědele po- 
krývá. Drobné krystaly cinnabaritu bývají též zhusta spojené v drů- 
zovité kůry, dutinu potahující. 

Jakožto nejmladší usazenina v dutinách rohovce vyloučena ve 
větším množství rtuť ryzí a kalomel, kterýž v podobě tenkých po- 
vlaků krystaly rumělky, křemene a barytu pokrývá. Obyčejně jsou 
drobné krystalky kalomelu těsně srostlé a toliko nepatrné části jich 
volně jsou vytvořené, jen zřídka pozoruje se též větší krystalek vý- 
voje volnějšího. Kalomelem porostlé krystaly rumělky náleží k typu 
druhému, jejž Traube byl pozoroval; jsou to krátké sloupce na obou 
pólech zakončené plochou basickou a negativní rhomboedry toliko 
jakožto úzké facety jsou vytvořené; mnohdy tyto krystaly jeví roz- 
měry na rumělce neobvyklé. ! ) 



Největší z krystalů vypraeparo váných jest 12 mm široký a 8 mm vysoký, 
druhý 5 mm široký, 3 mm vysoký. Na jednom menším krystalku rumělky 
jsem zjistil goniometricky následovní tvary: c (0001) oR; M (1010) co B- 
h' (0223) — 2 / 3 iž; a' (0111) — B;n' (0221) — 2B;n' (0772) — 7 / 2 iž. Sklon theo- 
retický a úhly měřením obdržené, jsou následující: 



Kalomel ze Srbska. 5 

Na jednom kusu pozoroval jsem vedle kalomelu na rumělce 
malou drůzu drobných, bezbarvých tabulek, kteréž jsou barytem 
patrně generace druhé 1 ). 

Dle uvedeného lze postup tvoření se jednotlivých minerálů na 
ložisku Avalském takto sestaviti: 

1. Baryt (I); hmota rohovcová; zemitý hnědel; 

2. bílý, krystalinický křemen ; hnědel ; 

3. rumělka; pyrit; avalit; hnědel; 

4. kalomel; rtuť; baryt (II). 

Krystalky kalomelu jsou vždy jen drobné a jak již podotknuto, 
těsně srostlé, jen výjimkou dosahují velkosti až 3 «; volně vyvinuté 
krystalky jsou vzácností. 

Traube 2 ) uvádí toliko dle c (001) oP jedince tabulkovitě vytvo- 
řené; já jsem pozoroval podle plochy spodové tabulky tenké i tlusté 
jakož i krystaly sloupkovité, na nichž hranol řady druhé převládá a 
basis vyvinuta není. Z jedenácti, Traubem pozorovaných ploch, zjistil 
jsem na svých krystalech toliko 6, mimo tyto ale pozoroval jsem ještě 
deset tvarů, kterých Traube neuvádí a z nichž 3 na kalomelu dosud 
nebyly zjištěny. Celkem tudíž poznáno na kalomelu Avalském 21 





počtem 


měřením 


c (0001) : h' (0223) 


U^24? 


41° 17' 


h' (022"3) : a' (Olll) 


11 30 


11 33 


a' (0111) : rí (0221) 


16 23 


16 25 


n' (0221) : tť (0772) 


8 31 


8 28 


iť (0772) : M'_ (0010) 


12 11% 


12 17 


M (1010) : M' (0110) 


60 


60 0V 3 



l ) Na malém, sotva 1 mm širokém a 7 3 mm tlustém krystalku, jehož plochy 
velmi dobře reflektovaly, poznal jsem měřením tvary tyto: b (010) co Pčó; 
m(101)Poó; a(102) 7 2 Poo; o (100) co Pčč; Z (301) 3Pč»; z (111) P; /(131) 3P3; 
o (110) co P; c (001) oP. Úhly vypočítané a měřené jsou tuto sestavené: 



2 ) 1- 





X (102) 


počtem : 
17° 0' 


měřením : 


m (101) 


17° 0' 




X (301) 


28 35 


28 39 




a (100) 


50 50 


50 51 


b (010) 


/(131) 


34 43 


34 54 app 




2(111) 


64 18 


64 7 „ 




:wi(101) 


90 


89 57 




o(110) 


52 42 


52 55 app 




a (100) 


90 


89 54 „ 


a (100) : 


c (001) 


90 


89 56 „ 


571. 









6 K. Vrba 

různých tvarů a řada krystalová tohoto minerálu zaujímá dosud 
38 ploch. 

Tvary, které jsem měřením konstatoval, jsou tyto : c (001) oP 
7»(114)7 4 P; «(113)7 3 P; i (112) 7 3 P; r (111) P; o (221) 2P 
p(331)3P; m(110)oo P; *g (105) 7 5 Poo; 7 (104) 7 4 Poo 5 z(103) V 3 ^<*> 
*í (102) x / 2 Poo ; s (201) 2P 00 ; a (100) 00 Poo ; *g (610) 00 P6 
v (513) 5 / 3 P5. 

Plocha spodová (c) a hranol druhořadý (a) bývají rozsahu nej- 
většího; prvá plocha je buď úplně hladká neb jeví rýhování dle 
středních hran i jehlanů řady prvé i řady mezní, rýhování toto bývá 
někdy tak hrubé, že se více podobá stupínkovitým odstavcům, tvo- 
řeným plochou spodovou a jehlany tupými. Plochy tvaru a (100) go Poo 
jsou vždy více neb méně convexní a nerovné. Jehlany řady prvé a 
druhé jakož i hranol prvořadý jsou vždy dosti rovné a hladké, re- 
flexy na plochách těchto vznikající, dosti dobré, jen, jsou-li plochy 
příliš úzké, bývají též reflexy mdlé neb značně protáhlé a neostré. 
Na jednom krystalku postihl jsem v pásmech [ad] a [r s] oblou 
plochu, kteráž reflexů neposkytla, z pásem uvedených lze ji ale 
identifikovati s v (513) 5 / 3 -F5. 

Na 11 krystalcích a úlomcích krystalů stanovil jsem měřením 
následovní úhly, k nimž připojuji sklon, ze Schraufovy hodnoty 
c — 1.7229 vypočítaný. 

počtem : měřením : 

c (001) : h (114) 31° 21' Hd^TUT app. 

:a (113) 39 5 39 9 

: i (112) 50 37 l ) 50 34 

: r (111) 67 41 ») 67 51 

: o (221) 78 24 78 3 

w(110):p (331) 7 47 V, 7 267 2 app. 

: o (221) 11 36 11 16 app. 

c(001):gr (105) 19 1 19 7 

:> (104) 23 18 23 13'/ 2 

: z (103) 29 52 29 , 50 

:a (100) 90 90. 07 8 

a (100):* (201) 16 11 16 2 app. 

: t (102) 49 157 2 49 18 

:g (610) 9 27 1 / 2 9 40 app. 



x ) Traube uvádí 1. c. 571 a 572 theoretický úhel ^:i = 19°55'4' 
= 16°25'14", kdežto skutečně obnáší 7í:í=z19°16 1 / 3 ' i:»-=17°4'. 







Kalomel ze Srbska. 




r (104) 


f' (014) 


počtem : 
32^^29%' 


měřením : 




:« (113) 


41 39 


41 56 app 


« (113) 


«' (113) 


52 57 


52 48 V, 




z (103) 


26 28 7 2 


26 31 


a (100 


a (113) 


63 31V 2 


63 33 




:r (111) 


49 8% 


49 10 




:o (221) 


46 9% 


46 4 



:a'"(010) 90 90 1% 

Spojky na kalornelu Avalskéin pozorované, jsou na tab. I. obr. 
1—5 znázorněny. Připojuji tuto k dotčeným obrazcům krátký popis 
krystalku měřeného a uvádím úhly měřené i vypočítané. 

Tab. I. obr. 1. Skoro úplně bezbarvá 1V 3 mm široká a 7 2 mm 
tlustá tabulka : c (001) oP; a(100)ooPoo; fi(114)7 4 P; 2 (105) %P<»; 



(103) %Poo. 


Plocha spodová jest rovnoběžně ku hraně h : c rýh 




\h (114) 


počtem : 
31° 21 


měřením: 


c(001) 


30° 58 app 




q (105) 


19 1 


19 26 „ 


q (105) 


z (103) 


10 517, 


10 29 „ 


z (103) 


a (100) 


60 8 


60 32 „ 


a (100): 


a'" (010) 


90 


89 52 „ 



Tab. I. obr. 2. Tabulkovitý , 2 mm široký , 73 mm v y s °ký 
krystal. Na ploše spodové jeví se hrubé rýhování rovnoběžně ku hraně 
střední jehlanu základního. Dle přibližného určení sklonu ploch, rýhy 
tvořících, podmíněno jest rýhování oscillační kombinací (001) oP a 
(115) Vs-P; počtem totiž pro úklon těchto tvarů plyne úhel (001) : (1 15) = 
= 25° 29', pozorován pak jest = 25° 20'. 

c (001) oP; a (100) 00 Poo ; i (112) %P; q (221) 2P; q (105) 7 5 P; 

2(103) 7 3 P 00. 





i (112) 


počtem : 
'50° 18%' 


měřením : 


c (001) : 


50° 20' 


i (112) : 


(221) 


27 57 2 


27 3 


(221) 


g_ (221) 


23 11% 


22 527, 


c (001) : 


q (105) 


19 1 


18 48- 


q (105) 


z (103) 


10 51% 


11 2 


a (100) : 


2 (103) 


60 8 


58 49 




a'" (010) 


90 


90 5 



app. 



K. Vrba 



Tab. I. obr. 3. Přední polovina l 3 / 4 mm širokého a 1 mm vy- 
sokého krystalu jest vyvinuta; plochy reflektují uspokojivě. 

c(001)oP; 7 (104) x / 4 Poo; z (103) %Po> ; t (102) %Poo ; a (lOO)aoPoo 
«(113)%P; t-(lll)P. 





poct 


sm : 


nieremm : 


c (001) : a (113) 


"39° 


~5' 


"39° 


5' 


«(113):r (111) 


28 


36 


28 


38% 


r(lll):r (111) 


44 


37 2 / 3 


45 


6 ap/? 


c (001) : 7 (104) 


23 


18 


23 


13 


7 (104): z (103) 


6 


34 


6 


29% 


z (103) : t (102) 


10 


Wu 


10 


56 


í (102) : a (100) 


49 


15% 


49 


16% 


o (100): o'" (010) 


90 





90 


1% 


a (113): z (103) 


26 


28% 


26 


31 


:«' (113) 


52 


57 


52 


49% app 



Tab. I. obr. 4. Skoro 3 mm vysoký a toliktéž široký sloupcovitý 
krystal bez plochy spodové, v zadu nepravidelně srostlý s jedincem 
druhým. Barvy jest špinavě zeleně šedé a toliko málo průsvitný. 

7(104)%Pcx>; z (103) %Pcx> ; t (102) 7 2 Poo; s (201) 2P<x> ; 

a(100)ooPoo; a (11 3) 7 3 P; i (112) %P; r(lll) P; i ?(331)3P; 

m(110)ooP; #(610)aoP6. 



počtem : 



a (113) : i (112) 
i (112);: r (111) 
r(lll):p (331) 
p(331):ro (110) 
m (110) : p (331) 
£(331): £(111) 
r (111) : a (113) 
7 (104) : z (103) 
s (103) : t (102) 
í (102) : 8 (201) 
* (201) : a (100) 
7 (104) : /"(014) 
a (100) : ^ (610) 
w(110): g (610) 
: a (100) 



11° 


32' 


17 


4 


14 


31 V* 


7 


47 


7 


47 


14 


31% 


28 


36 


6 


34 


10 


52% 


33 


4% 


16 


11 


32 


29% 


9 


27% 


35 


32% 


45 






měřením : 


11° 


47' 


17 


2% 


14 


36% 


7 


33 


7 


20 app. 


15 


2 „ 


28 


39 


6 


39 


10 


48 


33 


17 app. 


16 


2 „ 


32 


41 „ 


9 


40 „ 


35 


30% 


45 


0% 



Kalomel ze Srbska. 9 

počteni: měřením: 

« (113): «' (113) ~5Šf~57' b2~lw~* 

: a (100) 63 31 »/, 63 35 % 

: 7 (104) 41 39 41 56 app. 

Tab. I. obr. 5. Úlomek 2 mm vysokého krystalu s dosti dobře 
reflektujícími plochami v oktantech pravých předních. 

a (113)^; r(lll)P; o (221) 2P; m(110)ooP; a(100)ooPoo. 





r(lll) 


poc 


tem: 


merenira : 


a (113) 


28° 


IhF 


28° 40' 


r(lll) 


o(221) 


10 


43 


10 42 


o (221) 


wi(110) 


11 


36 


11 16*/, 


o (221) 


o (221) 


23 


12 


22 42 


a (113): 


a'(113) 


52 


57 


52 58 




a (100) 


63 


31V, 


63 30 


o (221) : 


a (100) 


46 


9V« 


46 4 


r(lll): 


a (100) 


49 


8*/ 2 


49 10 


a (100) : 


a'"(010) 


90 





89 57 


: 


m(110) 


45 





45 l>/ 2 



«/>p. 



2. 
Realgar z Bosny. 

Sděluje K. Vrba, dne 11. ledna 1889. 
(S tah. I. obr. 6—8.) 

Již před delší dobou dostal jsem několik minerálů a hornin ku 
prozkoumání, mezi nimiž též dva malé kusy šedě zelenavého, slídna- 
tého, poněkud zrušeného phyllitu, prostoupeného žilkami a peckami 
světle šedého, krystalinického křemene z okolí Křeševa v Bosně. Na 
phyllitu nacházejí se dílem dosti silné kůry lupenatého auripigmentu, 
jenž na povrchu svém tvoří drůzy nedokonalých, těsně srostlých a 
dosti velkých krystalů, podobajících se oněm z Tajovy v Uhrách. 

Auripigment jest prostoupen realgarem, který současně s ním 
byv utvořen, též vedle něho se naskytuje co tenký povlak na phyllitu 
a křemeni, neb tvoří též drůzy malých 1 — 4 mm vysokých, velmi 
dobře vyvinutých krystalů barvy hrásně červené a lesku intensivního. 

Dutiny ve phyllitu bývají drobně krystalovaným křemenem po- 
kryté, na kterém pak zhusta malé, pěkné krystalky realgaru sedí- 
Na jednom větším realgaru pozoroval jsem též malý krystalek kře- 
mene, asi do poloviny v realgar zarostlý, což svědčí k tomu, že 
je křemen jednak starší, jinak stáří s realgarem stejného. 

V době poslední opětně obdržel jsem velmi pěkné krystalky 
realgaru, jichžto naleziště Hrůza udána byla; jelikož se ale úplně 
shodují s krystalky již dříve měřenými, není pochyby, že obě udání 
jsou identická. 

Typus krystalků realgaru Bosenského jest vždy sloupkovitý; 
jsouť více neb méně protáhlé dle vertikálního hranolu, jehož pásmo 
následkem četných ploch se vyskytujících, bývá rýhováno. Plochy 
sloupce ukončující jsou úplně hladké a intensivně lesklé, tak že i při 
velice skrovném rozsahu svém vždy ještě zřejmé, často velmi dobré 
reflexy poskytují. 

Měření moje na krystalech Bosenských již před delší dobou 
ukončená, shodují se s úhly Millerem, Hessenbergem, Scacchim, Grothem, 



Realgar z Bosny. \\ 

Krennerem a j. udanými i bylo by snad zby tečno, o nich zde šířiti 
slov, pováží-li se, že již prof. J. Krenner o realgaru z Bosny ze- 
vrubnou zprávu podal i důkladná svá pozorování uveřejnil *), kdyby 
pozorování má udání Krennerova nedoplňovala a z části neopravovala. 

Na několika krystalech , které jsem goniometricky zkoumal, 
nalezl jsem celkem 17 různých tvarů jednoduchých, z nichž 12 sho- 
duje se s tvary Krennerem pozorovanými; dále zjistil jsem 5 tvarů, 
mezi nimiž dva jsou nové, kterých Krenner neuvádí, ale sám jsem 
8 tvarů Krennerových nepostihl. 

Mezi posledními sluší vytknouti hranol iv (430) coP 4 / 3 , jehož 
sklon ku a (100) oofoo Krenner pozoroval =: 40°42\ 

Z elementů Millerových plyne pro sklon w (430) : a (100) úhel =: 
44°38' (Krenner uvádí omylem úhel- tento = 40°20'), jeví se tudíž mezi 
úhlem pozorovaným a vypočteným difference 3°58\ pročež hranol 
uvedený, na realgaru nalezišť jiných se vyskytující, jest na realgaru 
Bosenském velmi pochybným. Z úhlu, Krennerem měřeného, odvésti 
se dá počtem hranol vicinální == (49-32-0) ooí >49 / 32 , kterýž vyžaduje 
(49-32-0) : (100) = 40°41'25". Tvar tento velmi se blíží hranolu /3 (320) 
co:P s / 2 , který jsem na dvou krystalech pozoroval a který vyžaduje 
/? (320) : a (100) = 41°17', Shodek mezi úhlem tímto a od Krennera 
uvedeným úhlem pozorovaným obnáší sice 35', ale uváží-li se, že 
pásmo hranolové hrubě bývá rýhováno, plochy pak že bývají úzké 
a reflexy nejasné, jest velmi pravděpodobno, že Krennerem pozoro- 
vaný hranol jest /5 (320) oo:P 3 / 2 . 

Sečteme-li veškeré, Krennerem i mnou pozorované tvary na re- 
algaru Bosenském, činí součet ten 24, nečítajíc v to problematický 
/? (320) co f 3 / 2 , zajisté značné číslo, uváží-li se, že na realgaru vůbec 
42 tvary jednoduché byly zjištěny. 

Co do rozvoje ploch bez odporu vyniká realgar z Bosny nad 
realgary nalezišť jiných, co do zajímavosti svých kombinac podléhá 
krystalům z údolí Binnského ve Švýcarsku a ze Solfatary u Neapole, 
co do velikosti krystalům lokalit sedmihradských a uherských. 

Za tvar základní přijal jsem jako Fletcher, Krenner a j. základní 
tvar Millerův. Tvary] pozorované (nové vyznačeny jsou *, jen Kren- 
nerem pozorované písmenem (Z), jen ode mne zjištěné (V)), jsou ná- 
sledující : 

a (100) oořoo; h (610) oo ř6 (K)- l (210) aoP2; § (320) 
06 ^ (V)\ [to (430) ooř 4 / 3 (K)?J; m (110) ooP; p (120) oo £2 ; 



*) Fóldtani Kózlony 1883 13. 381 a 1884 14. 1Q7. 



12 



K. Vrba 



8 (250) ooP 5 / 2 ( K ); h (010) ccPco- c (001) oP; r (012) V^ {K)\ 
q (011) Poo (K); y (032) 3 / 2 Poo fZ) ; f (052) 5 / 2 Poo (F); a? (201) 
Poo; z (201) 2Poo; (7 (214) — V 2 P2 f^í / (212) —P2 (Z); m (212) 
P2; H (211) 2P2 (T,); E 434) *»&; A; (232) 7„P 8 / 2 ; P (121) 2P2; 

<p (Ml)) 4P4 (F); e (111) p fz;. 

V následujícím popíšu některé spojky, které buď tvary novými 
neb vzácnými vynikají. 

Tab. I. obr. 6*). Sloupcovitý krystal, l x / 2 nim vysoký, 1 mm 
široký, v právo v zadu repeticí ploch Z'" (210) a to'"(I10) hrubě rý- 
hovaný; po straně levé jsou plochy četněji vyvinuté. 

I (210) ooP2; m (110) ooP; p (120) co P2; b (010) coPoo; 
c (001) oP; £ (052) 5 / 2 Poo; n (212) P2; k 232) 3 / 2 P 3 / 2 , P(I21) 2P2. 





1 (210) 


počtem 

"l9°"~25' 


měřením 


m (110) 


19° 


34 




ř* (120) 


16 25 


16 


12 




b (010) 


37 13 


37 


22 


b (010) : 


ř* (120) 


20 48 


20 


37 




P (121) 


28 11 


28 


10 




k (232) 


35 33 


35 


38 




n (212) 


64 59 


65 


3V 2 


c (001) : 


n (212) 


46 20 


46 


17 




1 (052) 


65 47 


65 


41 


1 (052) : 


w (212) 


47 56 


47 


52 


. I. obr. 


7. Malý, 


1 mm. tlustý 


sloupeček 


s výt 



Tab. 
plochami : 

l (210) ooP2; m (110) ooP; b (010) ooPoo; /? (320) aoP 3 / 2 ; 
c (001) oP- G (214) — 7 2 P2; n (212) P2- H (211) 2P2; F (121) 
k (232) 3 / 2 P 3 / 2 ; E (434) P 4 / 3 ; z (201) 2P oo. 



2P2 





poct 


em 


meremm 


b (010) 


: «» (110) 


37° 


13' 


37° 8' 




/? (320) 


48 


43 


48 37 




Z (210) 


56 


38 


56 34 




P (121) 


28 


11 


28 18 




& (232) 


35 


33 


35 35 




P (434) 


55 


2 


55 10 




n (212) 


64 


59 


55 l*/ 2 



*■) Obrazce jsou kreslené v postavě o 180° kolem vertikální osy otočené, úbel 
jff je tedy v předu nahoře. 



K.Vrba, kalomel a realgar. 



Tab. 1. 




Fotokth. Farský v Praze. 



Věstník král. české společnosti nauk. Trida mathemat- přírodověd. 1889. 



E 


ealgar z Bosny. 




c (001) : (214) 


počtem 
TéP~30 


měřením 
TF^32~ 


: n (212) 


46 20 


46 17 


:H (211) 


73 27 


73 32 


: z (201) 


69 53 


69 49 



13 



Tab. I. obr. 8. Jeden a půl mm. dlouhý, tři čtvrtě mm. široký 
sloupeček dobře reflektující; klinopinakoicl je po straně pravé značně 
rozsáhlý. 

b (010) ooPoo; m (110) ooP; l (210) ooř2; /? (320) <x>P*l t ; 
o (001) oP- <p (141) 4P4- F (121) 2P2; k (232) 3 / 8 :P% ; n (212) 
P2; # (211) 2P2; a? (101) řoo; z (201) 2:Pa>. 



(010) 



c (001) 



i počtem 



m (110) 


37° 


13' 


/? (320) 


48 


43 


l (210) 


56 


38 


a (100) 


90 





<p (141) 


15 





F (121) 


28 


11 


& (232) 


35 


33 


?i (212) 


64 


59 


a (101) 


90 





l (210) 


70 


12 


n (212) 


46 


20 


i? (211) 


73 


27 


x (101) 


40 


22 


z (201) 


69 


53 



merenim 


37° 


10' 


48 


34 


56 


46 


90 


2 


14 


56 


28 


8 


35 


38 


65 


1 


89 


59 


70 


9 


46 


24 


72 


32 app 


40 


31 „ 


69 


39 „ 



3. 

ťíber den Áhrchenbau der brasilianischen Grasgattung 
Streptochaeta Schrader. 

Von Dr. Lad. Čelakovský. 

Vorgelegt den 11. Januar 1889. 
(Mit Taf. II.) 

Eines der interessantesten Gráser ist die brasilianische Strep- 
tochaeta spicata Se hrad. Bau und Zusammensetzung der Áhrchen 
dieser Gattung weichen so sehr von dem normalen Schéma der Gráser 
ab, dass man berechtigt und genothigt ist, sich die Frage vorzulegen, 
ob sich in diesem Bau eine spátere Abweichung vom normalen Bau 
der Gramineen ausspricht, oder ob nicht vielmehr die monotypische 
Gattung Streptochaeta eine sehr alte, dem urspriinglichen Typus noch 
nahé stehende und darům so isolirte Sippe darstellt. Ich gedenke 
den Nachweis zu fůhren, dass das Letztere der Fall ist und dass 
die genannte Gattung darům auch im Stande ist, manche zweifel- 
hafte und strittige Punkte des normalen Baues der Grasbluthe in 
ein helleres und besseres Licht zu setzen. Dazu ist freilich eine ge- 
naue Kenntniss des Baues der Áhrchen von Streptochaeta nothwendig. 

Diese Kenntniss lásst jedoch noch manches zu wunschen ubrig, 
um so mehr, da die Darstellungen der botanischen Schriftsteller und 
ihre Diagramme der) Streptochaeta - Áhrchen noch wesentlich von 
einander abweichen. Durch die liebenswůrdige Freundlichkeit Herrn 
Prof. HackeTs, der mir ein Exemplár dieses seltenen Grases zunv 
Geschenke gemacht hat, wurde mir die Untersuchung der Áhrchen 
ermoglicht und ich glaube, angesichts des eben erwáhnten Umstandes 
das Ergebniss meiner Untersuchung mittheilen zu sollen, wiewohl 
ich mir dessen sehr wohl bewusst bin, dass ein Abschluss unserer 
Kenntniss dieses Grases nur von einer entwickelungsgeschichtlichen 
Untersuchung der lebenden Pflanze erwartet werden kann. 



Uber den Áhrchenbau der Streptochaeta Sch. 25 

Der Bliithenstand von Streptochaeta ist eine Traube aus ziern- 
lich kurz gestielten Áhrchen: diese sind einbliithig, mit anschei- 
nend terminaler Bliithe, und bestehen aus 5 kleinen áusseren Húll- 
spelzen, aus einer etwa zolllangen begrannten Blitthenspelze (die 
ich, was noch spáter begrundet werden soli, die Deckspelze nennen 
will), nacMolgend aus 2 kleinereu, etwas ungleichen, mit ihren starren 
Spitzen etwas nach aussen gebogenen Spelzen (Vorspelzen) und aus 
3 innersten, innerhalb der letzgenannten 3 Spelzen eingeschlossenen 
Bliithenspelzen. Taf. II. Fig. 7 stellt das ganze Áhrchen mit nach 
hinten gelegener Deckspelze, deren Granne rankenartig gewunden 
ist, dar. 

Die Anordnung dieser 11 Spelzen wird aus dem Diagramm Taf. II. 
Fig. 1. ersichtlich. Des Vergleiches wegen hábe ich die Diagramme von 
Do 11 und von Hackel Taf. II. Fig. 2 und Fig. 3 daneben gesetzt. 
Im DolTschen Diagramm hábe ich jedoch die Richtung der gene- 
tischen Reihenfolge umgekehrt (rechts gewunden) gezeichnet, um den 
Vergleich mit clen beiden anderen Diagrammen, in welchen die Spi- 
ralrichtung nach meiner Auffassung ebenfalls rechts gedreht ist, zu 
erleichtern. Die Richtung ist námlich variabel, die Spirále in den 
Áhrchen bald rechts, bald links gewunden. 

Dass aber die Anordnung der Spelzen, wenigstens bis zu den 
3 innersten Bliithenspelzen eine spiralige ist, zeigt ihre gegenseitige 
Deckungsweise. Ůbereinstimmend sagt Hackel (in Engleťs Naturl. 
Pflanzenfamilien II. 2. S. 42) : Streptochaeta sei von allen Grásern un- 
terschieden durch spiralige Richtung seiner zahlreichen Spelzen. 
Damit scheint es aber nicht recht zu stimmen, wenn Eichler sagt 
(Bluthendiagramme I. pag. 123): „Das Áhrchen oder richtiger der 
Bliithenspross setzt mit 2 seitlichen Vorbláttern ein und trágt darauf 
3 alternirende dreizahlige S p e 1 z e n q u i r 1 e , an welche die Staubge- 
fásse mit ungestorter Alternation anschliessen." 

Beide Angaben sind aber, wenn man statt Spelzenquirlen rich- 
tiger Spelzencyklen setzt, mit einander vertráglich ; denn die Spelzen 
haben allerdings bis zu den 3 innersten Bliithenspelzen spiralige Stellung, 
aber die 3zahligen Cyklen dieser Spirále sind einander nicht super- 
ponirt, sondern alterniren gleichwie vollkommene Quirle unter ein- 
ander. Dies ist nicht beispiellos, denn es sind namentlich in der 
Entwickelungsgeschichte der Bliithe áhnliche Fálle bekannt, z. B. 
die beiden 3záhligen Perigoncyklen (nicht Quirle) mancher Liliaceen, 
die beiden 5zahligen Perigoncyklen (Kelch und Krone) bei manchen 
Ternstroerniaceen (P a y e r's Orgenogénie de la fleur tab. 135 u. 154). 



16 Lad. Čelakovský 

Die kleiDbláttrige Hulle, welche die grosse Deckspelze und die, 
von ihr eingeschlossene Bliithe am Grunde umgiebt (Taf. II. Fig. 7) 
besteht nun, so wie ich es an meinem Exemplár stets gefunden hábe, 
aus 5 kleinen, breiten, am oberen Rande zackig-gezáhnten und oft 
auch 21appigen, parallelnervigen Hiillspelzen. Was deren Anordnung 
betrifft, so beginnt der Áhrchenspross mit 2 lateral und etwas nach 
ruckwárts stehenden Vorbláttern, die sich vor den nachfolgenden 
3 Hiillspelzen durch ihre geringere Grosse (insbesondere Breite) und 
besonders durch einen stark vorspringenden und sich vom Schuppen- 
theil der Spelze mehr oder weniger hoch als kurze rauhe Grannen- 
spreite abtrennenden Mittelnerv oder Kiel auszeichnen (Taf. II. Fig. 4). 
So vollkommen lateral, wie sie D611 zeichnet, sind*sie nicht, dagegen 
giebt HackeTs Diagramm ihre Lage in A C entsprechend wieder. 
Auf diese Vorblátter (1, 2) folgt ein 3záhliger Cyklus (3, 4, 5), 
von welchem Blatt 3 seitlich nach vorn gegen 1 , Blatt 4 genau 
nach hinten und Blatt 5 rechts nach vorn, gegen Vorblatt 2 hin fállt. 
Die Gesammtstellung der 5 Hiillspelzen von Streptochaeta stimmt 
also, um auf etwas Bekanntes hinzuweisen (abgesehen vom Ver- 
háltniss zum Tragblatt), mit dem Stellungsverháltniss des Kelches von 
Helianihemum iiberein, der ebenfalls mit 2 kleineren Blattern beginnt 
und dann einen Cyklus nach '% von drei grósseren Kelchbláttern 
in relativ gleicher Lage bildet. 

Dass in meinem Diagramm Taf. II. Fig. 1 die Reihenfolge der 
Hiillspelzen richtig wiedergegeben ist, bezeugt ausser den Divergenzen 
und Deckungsverháltnissen auch noch der Gang der Phyllomorphose 
dieser Bláttchen, der aus Taf. II. Fig. 4, in welcher die Hiillspelzen 
in eine Ebene ausgebreitet gezeichnet und nach der Reihenfolge be- 
ziífert sind, ersichtlich wird. Die Spelzen 1 und 2 sind, wie schon 
bemerkt, nicht nur die kleinsten, sondern auch die mit dem stárksten 
und in eine freie dorsale Grannenspitze ausgehenden Mittelnerven 
versehenen Blátter. Spelze 3 ist bereits viel breiter, und ihr Mittel- 
nerv, obzwar noch deutlich gebildet, ist doch schon schwácher und 
lauft in einen Endzahn der Spelze aus, nicht aber in eine dorsale 
Grannenspitze mehr ; endlich die Hiillspelzen 4 und 5, die breitesten 
und máchtigsten von allen, haben íiberhaupt keinen besonderen, ir-" 
gendwie ausgezeichneten Mittelnerv mehr. Der Phyllomorphose nach 
erkennt man also bereits die Spelze 3 als die dritte, namlich als jene, 
welche ihrer Bildung nach zwischen den beiden Vorbláttern und den 
zwei innersten Hiillspelzen steht. Auch lásst sich aus der Phyllomor- 
phose allein schon erkennen, welches der beiden Vorblátter, die ein- 



ÍJber den Áhrchenbau der Streptocbaeta Sch. X7 

ander allerdings nicht decken, das erste und welches das zweite sei. 
Die Granne der ersten Spelze isí nánilich am meisten individualisirt, 
sie trennt sich schon etwa in halber Hohe der Spelze, wohingegen 
bei der zweiten Spelze die nur kurze Grannenspitze nahé am oberen 
Rande des Schuppentheils sich absondert. 

Da nim schon durch die Phyllomorphose die Keihenfolge der 
drei ersten Blátter unzweifelhaft gegeben ist, so ergiebt sich dann 
schon von selbst, dass das hintere Blatt das vierte und das im Dia- 
gramm Taf. II. Fig. 1 nach rechts vorn fallende Blatt das funíte sein 
miisse. Dies wird denn noch dadurch bestátigt, dass in der That das 
Blatt 5 manchmal vom Blatte 4 am Grunde etwas gedeckt wird, wie 
Fig. 6 es zeigt, wobei der deckende Theil dem gedeckten zugleich 
anwáchst. Allerdings ist diese Deckung nicht immer deutlich, weil 
manchmal beide Blátter am Grunde nur einfach zusammenstossen, 
ohne zu decken, immerhin ist aber jener erstere Fall neben der Phyl- 
lomorphose fur die Stelle, die den Bláttern 4 und 5 in der gene- 
tischen Reihenfolge gebiihrt, vollig beweisend. 

Unter der vorláufig noch gemachten Voraussetzung, dass die 
Bliithe zur Áhrchenaxe echt terminál ist (wonach freilich das Áhrchen 
vielmehr nur ein Scheinahrchen wáre), folgt auf das Blatt 5 der alter- 
nirende 3gliedrige Cyklus dvv\ bestehend aus dem in die ranken- 
artig gewundene Spitze ausgehenden Deckblatt d und den zwei klei- 
neren unbegrannten Vorspelzen vv, deren steife, stechende, etwas 
abstehende Spitzen zur Einbohrung des Áhrchens in die Wolle oder 
Haare voriiberstreifender Thiere dienen. Das Deckblatt d fállt der 
letzten Hullspelze 5 diametral gegenúber, ungefáhr liber Spelze 1, mit 
Bezug auf die Mediáne des ganzen Áhrchens also seitlich nach riick- 
wárts ; es umhiillt mit seinen Flanken theilweise die beiden als 
Vorspelzen bezeichneten Spelzen. 

Das Deckblatt d ist in jedem Falle das erste Blatt eines zweiten 
3gliedrigen Cyklus, zu dem auch die Blátter vv' zu gehoren scheinen, 
und dass dieses Blatt dem letzten Blatte des mit ihm alternirenden 
vorausgehenden Cyklus, 5, gegenliber fállt, entspricht ganz wohl der 
phyllotaktischen Regel. So ist auch im Perigon der Liliaceen (Aloe, 
Lilium nach Payer) das zuerst auftretende Glied des inneren 
Cyklus dem dritten Gliede des áusseren Cyklus opponirt.*) 



*) Wenn zwei 2 / 5 Cyklen mit einander alterniren, so folgt, wie bekannt, das 
erste Blatt des zweiten Cyklus auf das funfte des ersten mit einer Diver- 
genz, die um 7 l0 kleiner ist als 2 /s> also mit der Divergenz 2 / a — 1 / l0 =: 3 l l0 , 
wobei die sogen. Prosenthese Vio negativ ist. Scbimper und A. Braun 

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 2 



18 Lad. Čelakovský 

Auffallender Weise ist aber die Richtung, in welclier die Spelzen 
dvp' aufeinander folgen, wie Taf. II. Fig. 1 zeigt, entgegengesetzt der 
Richtung jenes Theils der genetischen Spirále, welche durch die 
Blátter 1 bis d geht, erstere ist im obigen Diagramm links, letztere 
rechts verlaufend. 



nahmen fůr zwei alternirende 7 3 Cyklen die Prosenthese 76 ebenfalls nega- 
tiv (oder was dasselbe ist, in beiden Fallen auf dem langen Wege der 
Spirále positiv), also die Ůbergangs-Divergenz Vs — Ve = Ve> so dass Blatt 
4 zwischen Blatt 1 und 3 fállt. Dies ist aber irrig, denn in diesem Falle 
fállt Blatt 4 thatsáchlich zwiscben 1 und 2, dem Blatte 3 gerade gegenůber, 
folgt also mít positiver Prosenthese, mit Divergenz % -\- 1 / 6 — %. Man 
vergleiche z. B. in P a y e r' s Organogenie fúr 3záhlige Cyklen die Lilia- 
ceen, fůr 5záhlige die Ternstroemiaceen. 

Der Grund, wessbalb in dem einen Falle ( 2 / 5 ) die Prosenthese negativ, 
im anderen (V 3 ) aber positiv sein muss, liegt in Folgendem. Die zwei alter- 
nirenden Cyklen bilden zusammen (weil erst der dritte dem ersten super- 
ponirt auftritt) einen complexen Cyklus, welcher sich sowohl in der Žahl 
der Glieder und Umláufe, als auch im Divergenzwinkel dem Cyklus, der 
durch die náchst folgenden hoheren Náherungsbriiche ausgedrůckt wird, 
am meisten náhert. Diese náchst hoheren Náherungsbruch e der bekannten 
arithmetischen Reihe sind aber bald grosser, bald kleiner als der Divergenz- 
bruch der Glieder jedeš Theilcyclus im dem complexen Cyklus; dieser 
Unterschied muss daher, um eine annahernd gleiche Lage aller Glieder im. 
complexen Cyklus wie in dem verglichenen Cyklus mit náchst hóherem Di- 
vergenzwinkel zu erhalten, dadurch ausgeglicaen werden, dass im ersteren 
Falle (wo námlich dieser Divergenzwinkel grosser ist, als der Divergenz- 
winkel in dem complexen Cyklus) der Ůbergangsschritt grosser, also die 
Prosenthese positiv wird, im letzteren Falle der Ůbergangswinkel kleiner, 
d. h. die Prosenthese negativ werden muss. 

Z. B. der aus 2 alternirenden 7 3 Cyklen gebildete complexe Cyklus ist 
Ve (6 Blátter in 2 Umgángen, Divergenz der Blátter, mit Ausnahme des 
Ůbergangswinkels 2 / e = V 3 )- Diesem Bruche zunáchst steht der hóhere 
Náherungsbruch z /s , welcher um V15 grosser ist als 2 / 6 ; folglich muss der 
Ůbergangswinkel zwischen Blatt 3 und 4 in dem comjdexen Cyklus eine 
positive Prosenthese erhalten, wird also = '/ 3 + 76 = V2 ? s0 dass Blatt 4 
des complexen Cyklus zwischen 1 und 2, Blatt 5 zwischen 2 und 3 fállt, 
welche Lage auch die gleichziffrigen Glieder im 2 /s Cyklus haben. Noch 
besser eignet sich zum Vergleiche der folgende Náherungsbruch 3 / 8 > auch 
dieser ist grosser als 2 /e un d ^ e 6 Blátter des complexen Cyklus haben 
bei positiver Prosenthese dieselbe Lage, wie die 6 ersten Blátter des 3 /« 
Cyklus. 

Der complexe Cyklus aus 2 alternirenden 2 / 5 Cyklen ist auszudrůcken 
mit 7io> diesem Bruche zunáchst steht der hóhere Náherungsbruch 3 / g , 
welcher um 7 3 kleiner ist als jener. Um die Differenz im 4 /io Cyklus auszu- 
gleichen, muss der Ůbergangswinkel zz 2 / 5 — 7io =z 3 /io werden. Dann fallen 
die Glieder 6, 7, 8 des complexen Cyklus zwischen dieselben frůheren 



Uber den Áhrchenbau der Streptochaeta Sch. 2 1 

Dlese Thatsache ist den Forschern , welche sich bisher mit 
den Áhrchen von Streptochaeta bescháftigt haben, entgangen. Die 
beiden Diagramme von Do 11 und Hackel stimmen bei mehreren 
sonstigen Verschiedenheiten doch darin iiberein, dass in beiden sáinmt- 
liche Spelzen durch eine im selben Sinne fortlaufende Spirále ver- 
bunden werden, so dass also in beiden die durch die Hiillspelzen 
verlaufende Spiralrichtung, bei wesentlich gleicher Lage der Blátter, 
unigekehrt ist als wie in meineni Diagramme. 

D ó 1 1 lásst die Spelzen 3, 4, 5 meines Diagramms in der Rei- 
henfolge 3, 5, 4 (als ABC bezeichnet) folgen und zeichnet sie so, 
dass bei ihm Blatt 4 (— C) nicht nur von 3 (== A), sondern auch 
von 5 (=r B) gedeckt wird. Letzteres ist aber nach dem, was ich 
oben mitgetheilt, nicht richtig, da, wenn uberhaupt eine Deckung 
stattfindet, Blatt 5 von 4 gedeckt wird. 

Die Spirále oder genetische Reihenfolge ABC konnte D o 1 1 auch 
nur dann erhalten, nachdem er den Anschluss von A an die beiden 
Vorblátter vernachlássigt hat. Welches der beiden Vorblátter das 
erste, welches das zweite ist, giebt Do lis Diagramm (wenigstens 
nach der Copie bei E i ch 1 e r) nicht an. Da wir nun aber wissen, dass 
das links stehende, schon der Phyllomorphose nach, das erste ist 
und da die beiden Vorspelzen nach hinten convergiren (was freilich 
D o 1 1 s Diagramm nicht zeigt), so kann auf A unmóglich B, sondern 
muss C folgen ; aber auch wenn wir die Vorblátter vollkommen seit- 
lich setzen und den Spross vornumláufig beginnen wollten, so wiirde 
die Divergenz zwischen 2 und 3 hinten herum mehr als % betragen, 
was gegen die Stellungsregeln wáre. Schliesslich beachte man noch 



Glieder wie im Cyklus 3 / g ; und alle seine Glieder fallen ebenso wie die 
zehn ersten Glieder im 5 /i 3 Cyklus. 

Weil ferner der Náherungsbruch 5 / l3 wiederum grósser ist (um Vioá) a l s 
%, so muss, wenn zwei 3 / 8 Cyklen alterniren sollen, die Prosenthese l /ie 
der Ausgleichung wegen wiederum positiv werden, also der Ůbergangs- 

winkel = : '/ 8 + V 16 = 7 / 1 s- 

Allgemein mussen also folgen : zwei V 3 Cyklen mit -f- Prosenthese 

2/ 

n 18 » n ~T~ )> 

» 5 /l3 » » » USW ' 

Wovon also der Grund im Allgemeinen der ist, dass die Glieder des 
complexen Cyklus relativ gleiche Lagen zu erhalten streben wie im einfa- 
chen Cyklus von nahezu gleich vielen Gliedern, was dadurch erreicht wird, 
wenn die Prosenthese -{- oder — wird, je nachdem die Divergenzen im zu- 
náchst stehenden einfachen Cyklus grósser oder kleiner sind als im complexen. 

2* 



20 Lad. Čelakovský 

die Divergenz zwischen C unci clem Deckblatt d!, als clem ersten Blatt 
cles zweiten clreizáhligen Cyklus, welche im Sinne der irrigen S ch i m- 
per-Braun'schen Annahme nur y j 6 betragen wúrde, was ebenfalls, 
wie oben gezeigt worden, gegen die Phyllotaxie verstosst. Aus diesem 
Allen ergiebt sich zur Geniige, dass die Reihenfolge und Bezeichnung 
der Spelzen ABC nicbt richtig sein kann. 

In anderer Weise erhielt Hackel in seinem Diagramm die 
námliche Reihenfolge der Spelzen ABC D o 11 's wie dieser. Er schaltete 
námlieh in seinem Diagramm Taf. II. Fig. 3 zwischen die beiden 
Vorspelzen meines Diagramms noch eine dritte nach vorn gegen das 
(unterdruckte) Deckblatt des Ahrchens fallende Spelze ein, die er als 
die zweite Spelze B betrachtet, so dass meine zweite Spelze in Ha- 
ckel's Diagramm zur dritten Spelze C geworden ist, wodurch die 
Richtung der Spirále gegen jene in meinem Diagramm ebenfalls um- 
gekehrt wurde. Statt mit 2 lateral-hinteren Vorbláttern beginnt also 
der Áhrchenspross im Ha ckeTschen Diagramm gleich mit einem '/* 
Cyklus, dessen zweites Blatt nach vorn fállt. Nach Hackel 1. c. 
S. 42 besteht also das Áhrchen von Streptochaeta aus 12 Spelzen, 
von denen 6 die kleinbláttrige basale Hůlle bilden, wáhrend ich nur 
5 solcher Hullspelzen gefunden hábe und auch Doll's Diagramm 
ihrer nur 5 besitzt. 

Nachdem ich von dieser Differenz meinem verehrten Freunde 
Hackel Mittheilung gemacht hatte, schrieb mir derselbe zuriick: 
„Die Anzahl der kleinen Glumae ist variabel, ich fand in einem 
Falle 4, in 3 Fállen 5, in 4 Fállen 6 derselben." In einem spáteren 
Briefe aber bemerkte er nach wiederholter Untersuchung seines Ma- 
terials: „Die 5záhligen Glumae sind, wie ich auch heute fand, ent- 
schieden in der Majoři tát." Dann machte er mich noch darauf 
aufmerksam, dass die Unbestándigkeit der Žahl der Glumae schon 
von Trinius beobachtet wurde, in dessen Spec. Gramin. Strepto- 
chaeta tab. 296 und 297 mit 6 Glumae abgebildet ist; in seiner 
ausfuhrlichen Beschreibung heisst es : involucri squamae 4 — 6 subim- 
bricatae. Da ferner D o 1 1 in Flor. Brasil. sagt : glumae plerumque5, 
so scheine auch er Abweichungen von der Fůnfzahl beobachtet zu 
haben. An anderer Stelle seines Briefes áusserte sich Hackel in 
folgenden Worten: „Es ist moglich, dass Ihre Darstellung die nor- 
mále Stellung wiedergiebt und dass gelegentlich Verwachsungen oder 
Spaltungen einzelner Spelzen vorkommen und die Beobachtung truben." 

Es wáre nun allerdings moglich, dass die Anzahl der Hullspelzen 
variabel wáre und dass das Áhrchen statt mit 2 Vorbláttern, gleich 



Uber den Áhrchenbau der Streptochaeta Sch. 21 

rnit eineni dreizáhligen Cyklus beginnen wiirde; allein dann mtisste 
dock aller Wahrscheinlicbkeit nach erwartet werden, dass der hint- 
umláufige Anfang der Spirále, der fur 5 Hullblátter constatirt ist, 
also die Blattstellung des Zweiganfangs sich gleicli bleibe; wenn A 
in Fig. 3 das erste Blatt ist, so íniisste C als zweites und B als 
drittes folgen, allein dann wáre die Spiralrichtung doch unigekebrt 
und ebenso wie in meineni Diagramme. Ferner ist gegen das Dia- 
gramm Fig. 3 einzuwenden, dass in demselben D als erstes Glied 
des zweiten Cyklus ganz richtig dem letzten Blatt C des ersten Cyklus 
gegeniiber fállt, aber d als erstes Glied des dritten Cyklus der so 
eben vom Áhrchen befolgten Stellungsregel entgegen in die Lucké 
zwischen D und F fállt, also mít derselben kleinen Divergenz, die ich 
schon an dem DolTschen Diagramni ausgesetzt hábe. Ein weiterer 
Einwand ist, dass B in Taf. II. Fig. 3 offenbar grósser war als C, 
was dem bereits besprochenen Gang der Phylloniorphose nicht ent- 
spricht, so dass auch hiernach die Beihenfolge der drei ersten Spelzen 
ACB sein solíte, worauf aber dann D wieder niit einer viel zu kleinen 
Divergenz folgen wiirde und iiberdiess die Spiralrichtung, die das 
Diagramm einhalten soli, umgekehrt wiirde. 

Dies Alles erwogen, zweifle ich an der Existenz von B als eines 
selbstándigen Blattes und glaube nicht zu irren, wenn ich im Sinne 
der oben mitgetheilten Áusserung HackeTs annehme, dass die 
Spelzen B und D, die sich nicht decken und der Darstellung nach 
augenscheinlich auf demselben Kreisbogen neben einander liegen, nur 
getrennte Theile eines einzigen Blattes sind, namlich der Spelze 3 
meines Diagramms, welche ihrer Lage und Breite nach in der That 
ungefáhr den Spelzen B und D zusammengenommen entspricht. Unter 
dieser Voraussetzung besteht dann wesentliche Ůbereinstimmung zwi- 
schen den Diagrammen Taf. II. Fig. 1 und Fig. 3, und gerade diese 
Ůbereinstimmung macht mir meine Annahme so sehr wahrscheinlich. 
Ob aber die Spaltung der dritten Húllspelze in zwei scheinbare 
Spelzen schon fruhzeitig entwickelungsgeschichtlich oder erst spáter 
durch mechanische Zerreissung stattíindet, getraue ich mir allerdings 
nicht fur alle Fálle zu entscheiden ; doch hábe ich wenigstens an einem 
mir von H. Hackel besonders mitgetheilten Áhrchen eine mecha- 
nische Spaltung der dritten Spelze gesehen, welche in der diinn- 
háutigeren Bucht zwischen den beiden grósseren Lappen, an der 
Stelle des geringsten Widerstandes erfolgt war (wie Taf. II. Fig. 5 
es zeigt), offenbar in Folge der Spannung, welche die gerade dort 
zur Zeit des Reifens stark wulstig anschwellende Basis der Deck- 
spelze auf die Húllspelze 3 ausgeiibt hatte. 



4£&2JL La d- čelakovský 

Die Thatsache, dass die zwischen den Húllspelzen aufsteigende 
Spirále ihrer Eichtung nach jener durch Deckspelze und Vorspelzen ge- 
henden Spirále entgegengesetzt ist, steht also fest und frágt es sich 
nur, wie sie zu erkláren sei. Meiner Ansicht nach riihrt dieselbe daher, 
dass die Bliithe zu der begrannten grossen Spelze urspriinglich axillár 
ist und nur zufolge des Abortus der Axenspitze der Áhrchenaxe zu die- 
ser terminále Stellung erhalten hat, wie diess ja bei so vielen Grásern 
mit lbluthigen Áhrchen der Fall ist. Ob urspriinglich neben der 
Bliithenaxe noch ein Rest der Áhrchenaxe existirt, der dann von 
ersterer zur Seite gedriickt und zuletzt unkenntlich wird (wie z. B. 
Goebel fůr Setaria in Pringsh. Jahrb. XIV. 1884 nachgewiesen), 
oder ob die Bluthe schon iin ersten Anfang terminál erscheint, konnte 
natiirlich nur durch die Entwickelungsgeschichte entschieden werden. 
Aber selbst wenn das Letztere der Fall sein solíte, so steht doch 
nichts entgegen, die Bluthe im phylogenetischen Sinne als axillár und 
erst nachtráglich durch volligen Abort der Áhrchenaxe ařs terminál 
geworden, d. h. als einen aus dem ganzen Reste der Áhrchenaxe 
oberhalb der Deckspelze gebildeten Axillárspross zu betrachten. D 6 1 1 
und Eichler fúhren allerdings Streptochaeta neben Anthoxanťhum 
als Beispiel von Grásern mit echten Terminalbliithen an; allein, ob- 
gleich auch bei Anthoxanťhum die Deek- und Vorspelze an derselben 
Axe zu stehen scheinen, welche auch die Húllspelzen des Áhrchens 
und die beiden leeren begrannten Deckspelzen zweier vóllig geschwun- 
dener Seitenbluthen*) trágt : so muss doch auch diese Terminalbliithe 
trotz der Entwickelungsgeschichte fur wesentlich axillár gelten, námlich 
axillár zur funften Spelze des Áhrchens, ihrer Deckspelze. Diess er- 
giebt sich aus dem Vergleiche mit der náchst verwandten Gattung 
Hierochloa, bei welcher nicht nur die 3. und 4. Spelze Bliithen in 
ihren Achseln tragen, sondern auch die scheinbare Endbliithe, die 
der einzigen Bluthe von Anthoxanthum homolog ist, nach D o 1 1 und 
Eichler, welche neben ihr noch ein Axenrudiment gefunden haben, 
ebenfalls zu ihrer Deckspelze axillár ist. 

Es finden sich eben bei clen Grásern, wie auch Góbel 1. c. p. 13 
bemerkt, „alle Ůbergánge von seitlicher bis zu terminaler Bluthenan-, 
lage und zwar in Fállen, wo Niemand an der morphologischen Bedeutung 
der Spelzen zweifelt, damit fállt fur mich (Góbel) der Grund weg, 
bei Anthoxanthum die beiden obersten Schuppen nicht als Deek- und 



*) Nach Góbel 1. c. findet man in den Achseln dieser Spelzen in friihester 
Jugend „nicht selten einen Hócker, der als Rudiment einer verkiimmerten 
Bluthenanlage aufgefasst werden kann." 



Uber den Áhrchenbau der Streptochaeta Sch. 23 

Vorspelze gelten zu lassen. Im phylogenetischen Sinne sincl sie diess 
jedenfalls." 

Dasselbe gilt nun auch fůr Streptochaeta, wesshalb ich trotz 
der Terininalstellung ihrer Bluthe die grosse begrannte Spelze als 
Deckspelze und die auf sie folgenden kleineren Spelzen als Vorspelzen 
der Bliitlie bezeichnet hábe. Dass dann der axilláre Bliithenspross 
dem Áhrchensprosse antidrom ist, begreift sich ohne Weiters, wáhrend 
ein Wechsel der Spiralrichtung auf derselben Axe paradox blei- 
ben wiirde. 

Der Unterschied in der Grosse und Ausbildung der Deckspelze 
und der beiden Vorspelzen erklárt sich so auch viel besser, als wenn alle 
drei als in eineni Cyklus stehende Hullspelzen der Bluthe betrachtet 
werden, wie Eichler und auch Hackel es thun. Streptochaeta 
weicht hiernach, was die Spelzen betrifft, von anderen Grásern nur 
dadurcli ab, dass die Žahl der sterilen Hullspelzen grosser ist als 2, 
und dass statt einer hinteren Vorspelze zwei seitlich-hintere Vor- 
spelzen existiren. Vermehrung der Hullspelzen kommt, abgesehen 
von Anthoxanthum, auch sonst noch vor, z. B. bei Oryza, welche 
4 Hullspelzen besitzt, von clenen die 2 untersten auch die kleinsten 
sind, allerdings in zweizeiliger Anordnung. Der Vergleich mit Oryza 
liegt um so náher , als Hackel Streptochaeta der Frucht nach 
zu den Oryzeen rechnet, was mir auch sonst gerechtfertigt erscheint. 
Auch die 2 Vorspelzen der Streptochaeta sind nicht beispiellos. 
So ist bei Diachyrum Hochst. und Triachyrium Gris. (zu Sporobolus 
R. Br. gehórig) nach Eichler's „Bluthendiagranimen" die Vor- 
Vorspelze durch 2 einkielige Spelzenbláttchen vertreten, welche auch 
„unzweifelhaft in Form getrennter Priroordien entstehen."*) Eichler, 
an der Simplicitát der Vorspelze festhaltend, nieint freilich, dass wir 
hier ein vollstándiges und congenitales Dedoublenient vor uns haben. 
Allein die einzige Vorspelze verdankt doch keinem unverbruchlichen 
Gesetze ihr Dasein; bei Streptochaeta sind gewiss 2 Vorblatter vor- 
handen, waruni wáren sie nicht auch bei den anderen genannten 
Gattungen nioglich ? Ůbrigens kehre ich zu dieser Frage noch eininal 
zuriick. 

Es sei noch darauf aufmerksani gemacht, dass nach meiner 
Auffassung bei Streptochaeta die axilláre aber terminál gewordene 
Bliithenaxe ebenso mit 2 seitlich nach hinten fallenden Vorbláttern 



*) Dem steht freilich Hackel's Angabe entgegen, nacb welcher die Trennung 
der 2 Hullspelzen mecbanisch wáhrend der Fruchtreife entstehen soli. 



24 Lad. Čelakovský 

beginnt, wie die Ákrchenaxe , uud dass auch die folgenden drei 
Bluthenspelzen zu den Vorspelzen die gleiche Stellung haben, wie 
der dreigliedrige Húllspelzencyklus zu den zwei áussersten Hiill- 
spelzen. Von den erwáhnten drei Bluthenspelzen liegt eine der 
Deckspelze gegentiber, die beiden anderen seitlich nach vorn ge- 
gen die Deckspelze zu, sie alterniren in Folge dessen mit den Vor- 
spelzen und der Deckspelze, ebenso wie die 3 inneren Hiillspelzen 
mit den 2 áusseren und dem (unterdriickten) Ábrchendeckblatt alter- 
niren. Sie sind scmnal lanzettlich, decken sich wechselseitig, aber 
nicht nach der Regel einer fortlaufenden Spirále, so dass eines, das 
áusserste, beiderseits decken wiirde, wáhrend das dritte, innerste, 
beiderseits gedeckt wiirde (wie es allerdings HackeFs Diagramin 
Taf. II. Fig. 3 darstellt), sondern convolutiv: alle drei decken sich 
mit einer Seite und werden auf der anderen vom benachbarten Blátt- 
chen gedeckt, und zwar ist die Deckungsrichtung entgegengesetzt jener 
der beiden Vorblátter, wie dies alles auch in D 6 11 's Diagramm ganz 
richtig dargestellt ist. In meinem Diagramm ist es ebenso, nur fand 
ich die 3 Bláttchen viel mehr in einander gedreht, also viel breiter 
deckend, was wohl, z. Th. wenigstens, dem zuzuschreiben sein diirfte, 
dass die Áhrchen meines Exemplars bereits lángst abgebliiht und dem 
Fruchtstadium náher waren. Die 3 Spelzen bilden durch diese Zu- 
sammenrollung eine schmal kegelfórmige Húlle uber der reifenden 
Frucht. 

Wofiir soli man nun die 3 innersten Spelzen erkláren ? E i ch 1 e r 
betrachtet sie als Perigon, Hackel, der den Grásern ein Perigon 
ůberhaupt aberkennt, hált sie fůr weitere Vorblátter (und da er die 
Bliithe als echt terminál nimmt, also zugleich Hullblátter). 

Um diese Frage stricte zu lósen, muss man sich zunáchst ver- 
gegenwártigen, worin der Unterschied zwischen Perigon und Vor- 
bláttern oder Hochbláttern besteht? Nicht immer weicht das Perigon 
von clen Hochbláttern durch Gestalt oder Consistenz ab (Spelzenpe- 
rigon der Juncaceen) ; es kommt im extremen Falle, wo Perigon- 
und Hochblátter stofflich nicht oder kaum differiren, nur darauf an, 
ob die Blátter zerstreut (spiralig) und von den eigentlichen Bluthen- 
theilen mehr getrennt stehen, oder ob sie den geschlechtlichen Blůthen-' 
bláttern dicht anliegend und in Kreise oder gedrungene Cyklen zu- 
sammengefasst als ein zur Bliithe gehoriges Ganzes sich darstellen. 
Im letzteren Falle ist eben ein Perigon, im ersteren eine Anzahl von 
Hochbláttern (Vorbláttern) vorhanden. Doch hat die Frage noch eine 
comparativ-phylogenetische Seite, da wir fragen miissen, ob ein frag- 



Uber clen Áhrchenbau der Streptochaeta Sch. 25 

licher Blátterconiplex einein anerkannten Perigone verwandter Pflan- 
zengruppen homolog ist oder nicht. 

Was die formell logische Seite dieser Frage betriíft, so ist nicht 
einzusehen, wesshalb man den 3 Bláttchen, welche auf die 2 Vor- 
blátter folgend, die Bliithentheile direkt einhúllen, ihnen dicht an- 
liegen, in einem 3záhligen Quirl oder wenigstens quirlartigen Cyklus 
gestellt sind, die Bezeichnung „Perigon" versagen solíte. Auch die 
convolutive Deckung spricht zu Gunsten des Perigons, denn eine solehe 
finden wir auch sonst wohl bei Kelchen, Corollen oder Perigonkreisen 
iiberhaupt, nicht aber bei den zerstreuteren Hochbláttern. Und aucli 
die der Deckungsrichtung der Vorblátter entgegengesetzte Deckungs- 
richtung der 3 innersten Bliithenspelzen findet bei den Monocotylen 
ihre Vorbilder. So decken sich bei Galanthus nach Eichler (Blii- 
thendiagr. I. pag. 157) die áusseren Perigonbláttchen nach der ge- 
netischen Reihenfolge, die drei inneren aber convolutiv und zugleich 
in entgegengesetzter Richtung. Bei den Bromeliaceen sind beide 
Perigonkreise gewóhnlich convolutiv {Bilbergia in Eichleťs Diagr. 
pg. 166) und zwar beide Kreise wiederum in entgegengesetzter Rich- 
tung gewickelt. 

Fragen wir weiter nach der phylogenetischen Homologie, so 
finden wir sie bei dem aus spelzenartigen, nach x / 3 gestellten Blátt- 
chen gebildeten Perigon einiger Cyperaceen (Oreobolus) und der 
Juncaceen. Allerdings ist das Perigon von Streptochaeta im Ver- 
gleiche mit den Juncaceen, Oreobolus etc. auf einen einzigen Kreis 
reducirt. Die Reduction ist aber nicht durch Abortus eines 
Kreises verursacht, denn fůr einen solchen ist hier kein Platz, son- 
dern es ist eine phyllotaktische Reduction. Der Grund dieser Re- 
duction ist wohl der, dass die Deckspelze und die Vorspelzen die 
Stelle von Hullorganen ůbernommen haben und so gleichsam den 
áusseren Perigonkreis ersetzen, und ferner der, dass die 3 Perigon- 
spelzen, in der besprochenen Weise an die 2 Vorspelzen anschlies- 
send, zur Deckspelze dieselbe Orientirung besitzen, wie sonst bei den 
Monocotylen (auch bei Cyperaceen) der zweite Perigonkreis, indem 
das unpaare Blatt nach hinten fállt, wáhrend sonst das unpaare 
Blatt des ersten Perigonkreises nach vorn gegen das Deckblatt zu 
fallen pflegt. Es wird somit der zweite Bliithenkreis von Strepto- 
chaeta nicht wiederum als Perigonkreis, sondern gleich als erster 
Staminalkreis ausgebildet. Streptochaeta beweist, dass Eichler im 
Rechte ist, wenn er das Perigon der Gráser als typisch 3záhlig 
auffasst und einen áusseren Schwindekreis zuruckweist. 



26 Lad. Čelakovský 

Hier sind wir nun bei einem morphologisch wichtigen Punkte 
angelangt, námlich bei der Frage nach dem Homologon des 3záhligen 
Perigons von Streptochaeta bei den iibrigen Grasern. Diesen fehlt 
bekanntlich ein Spelzenperigon, dafur aber finden sich an dessen 
Stelle zwei oder selten auch 3 kleine Schúppchen, die Lodiculae. 
Wenn drei Lodicular-Sclmppchen entwickelt sind, wie bei Stipa und 
Lasiagrostis, so haben sie dieselbe Stellung, wie die 3 Perigon- 
spelzen von Streptochaeta , zwei nach voru gegen das Deckblatt, 
eines nach hinten, und es lásst sich vom comparativ-phylogenetischen 
Standpunkte aus gar nicht bezweifeln, dass die drei Lodiculae den 
3 Perigonspelzen von Streptochaeta homolog sind. Ebenso gewiss 
ist es, dass das Perigon von Streptochaeta, mit welcher Gattung 
die Gráser in diesem Punkte an die Juncaceen sich anschliessen, 
der ursprúnglichere áltere Typus ist, aus welchem sich die Lodiculae 
ebenso umgebildet haben, wie die Perigonborsten der Cyperaceen 
aus einem Spelzenperigon , wie es noch heute Oreobolus besitzt. 
Nachdem bei den Glumaceen in Folge der Adaptation der Deck- 
und Vorspelzen zu Surrogaten der Bliithenhulle das ursprungliche 
Spelzenperigon iiberflussig wurde, hat letzteres eine rudimentare Ge- 
stalt angenonnnen, in welcher es anderen Lebenszwecken dienstbar 
wurde. Bei den Cyperaceen sind aus dem Gzáhlig gebliebenen Pe- 
rigon (a la Oreobolus) zunáchst 6 Borsten geworden, die z. Th. als 
Flug- und Verbreitungsapparat bei der Aussaat der Achenen dienen, 
oder es sind auch diese z. Th. oder alle gánzlich verschwunden. Bei 
den Gramineen wird das Perigon, welches schon bei Streptochaeta 
3záhlig geworden, ebenfalls rudimentár, aber in anderer Form, als 
Lodiculae, in welcher es (nachHackel) als Hilfsapparat beim Ófíhen 
der Spelzen fungirt; durch weitere Reduction schwindet meist auch 
die hintere, bisweilen alle Lodiculae, und die Bliithe wird dann, wie 
bei manchen Cyperaceen, vóllig perigonlos. Diese Auífassung ist nicht 
neu, im Gegentheil ist es die álteste morphologische Deutung, die 
auch vonEichler und Nágeli*) acceptirt worden; nur glaube ich 
sie durch die Feststellung der 3 innersten Spelzen von Strepto- 
chaeta als Perigon besser begriindet zu haben. Ihr entgegen steht 
aber eine neuere, namentlich von Hackel inEngler's Jahrbiichern" 
Jahrg. I. (Untersuchungen iiber die Lodiculae der Gráser) mit der 
Entwickelungsgeschichte gestiitzte Auífassung der Lodiculae als wei- 

*) Nágeli spricht in Mech. phys. Theorie d. Abstammgsl. von dem aufs 
áusserste reducirten Perigon, von der rudimentáren Beschaffenheit des Pe- 
rigons bei den Grasern, womit offenbar die Lodiculae gemeint sind. 



Uber den Áhrchenbau der Streptochaeta Sch. 27 

tere Vorspelzen, welche clie Distichie der Spelzen fortsetzen. Die 
2 vorderen Lodiculae betrachtet Hackel als Seitenhálften eines der 
Vorspelze opponirten Blattes. Hackel giebt indessen zu, dass sich 
daruber in Ermangelung sicherer Kriterien noch discutiren lasse, ob 
man sie bereits als Perigonblátter betrachten oder noch der Hoch- 
blattregion zuweisen will; er ziehe jedoch das letztere vor. Auch 
Pax hált die Gráser fur Pflanzen, „die es noch nicht bis zur Bildung 
eines Perigons gebracht haben". 

Hackel hat sich in seiner Arbeit das grosse Verdienst er- 
worben, die fatalen sogen. Stipular-Lodiculae , mit welchen durch 
S ch e n c k und D 6 1 1 das Gráserdiagraram in einer sehr imklaren und 
fraglichen Weise complicirt worden war, und die auch Eichler 
oífenbar viel Verdruss bereitet haben, durch seine grundlichen Unter- 
suchungen total beseitigt zu haben. Was aber seine eigene Auffas- 
sung betrifft, so wáre gegen sie nichts einzuwenden, wenn die Ent- 
wickelungsgeschichte allein entscheidend wáre. Allein wir haben es 
hier mit rudimentár gewordenen nietamorphen Gebilden zu thun, 
deren Entwickelung gewóhnlich von der norrnalen Entwickelung der- 
selben Theile in ihrer vollkommenen Ausbildung niehr oder weniger 
abzuweichen pflegt, ohne dass aus einer solchen Abweichung sichere 
Schlíisse fur die morphologische Deutung gezogen werden diirften. 
Wir bemerken schon darin eine abnorme Abweichung, dass die Lodi- 
culae erst spáter als die Staubblátter angelegt werden, woraus fruher 
(Payer etc.) geschlossen wurde, dass sie ůberhaupt keine selbstán- 
digen Blátter seien, sondern Discusgebilde (Payer) oder Stipulae 
(W i g a n d). 

Die Ansicht, dass die beiden vorderen Lodiculae keine ganzen 
Blátter, sondern nur Theilstticke eines Blattes seien, beweist Hackel 
damit, dass sie aus einer einheitlichen Anlage in Form eines schwa- 
chen, an den Rándern verdickten Wulstes hervorgehen, ferner damit, 
dass bei Melica und Glyceria der ursprůngliche Wulst auch weiterhin 
einheitlich emporwáchst und so eine einzige ungetheilte vordere 
Lodicula darstellt. 

Gegen diesen Beweis lásst sich wie gegen alle derartige Beweise 
einwenden, dass es keineswegs nothwendig ist, die (ohnehin seltene) 
ungetheilte vordere Lodicula fůr die ursprunglichere Bildung anzu- 
sehen, aus welcher durch Theilung die gewóhnlichen 2 vorderen Lo- 
diculae hervorgegangen sein mussten, sondern dass ebenso gut das 
Umgekehrte nioglich ist. Die 2 vorderen Lodiculae kónnen ursprung- 
lich selbstándige Blattanlagen sein, die jedoch, weil sie sich von allem 



28 Lad. Čelakovský 

Anfang an lúckenlos beriihren, zu einem schwachen Primordium ver- 
schmolzen auftreten, um sich im weiteren Verlauf der Entwickelung, 
gewóhnlich selir frtihzeitig, wiederum frei zu entwickeln. Wenn aber nur 
eine vordere Lodicula sich bildet, so kann diese ganz wohl als aus 
den 2 urspriinglichen total verschinolzen gedeutet werden. Wenn 
Hackel 1. c. pg. 347 sagt: „soviel ist aber klar, dass man bei die- 
ser Gattung (Melicá) nicht von 2 verwachsenen Lodiculis sprechen 
kann", so uberschátzt er die einzelne Ontogenie zum Nachtheile der 
comparativen und phylogenetischen Methode. Fálle von totaler oder 
von urspriinglicher, weiterhin aber wáhrend der Entwicklung aufho- 
render Verschmelzung sind ja in der Morphologie, zumal in der 
Bluthenmorphologie constatirt. Ich will nur ein einziges, gerade 
hieher sehr passendes Beispiel anfiihren, namlich die Bluthe von 
Veronica. Diese ist urspriinglich durch Kelch und Corolle 5záhlig, 
allein im Kelche bildet sich das hintere Glied entweder viel kleiner 
aus oder es schwindet vóllig, wodurch der Kelch 4záhlig wird. Die 
Corolle wird aber dadurch vierzáhlig, dass die beiden oberen (hinte- 
ren) Blumenblátter total zu einem einzigen, manchmal noch deutlich 
breiteren und auch ausgerandeten oder 2spaltigen, bisweilen aber 
schon ganz einfachen und von den ubrigen Kronlappen kaum mehr 
verschiedenen Blatte verschmolzen auftreten. (Man sehe darůber auch 
Eichleťs Diagr. I. pg. 210.) Man kann allerdings mit Recht sagen, 
die Corolle der Veronica sei vierzáhlig, aber man wird nicht leug- 
nen konnen, dass sie aus einer urspriinglich funfzáhligen Corolle 
durch Verschmelzung zweier oberen Blumenblátter, freilich nicht ent- 
wicklungsgeschichtlich, aber doch phylogenetisch entstanden sei. 

Wenn aber der obere Kronzipfel der Veronica fur ein Áqui- 
valent zweier verschmolzener Blumenblátter gilt, warum kónnte nicht 
ebenso auch die ungetheilte vordere Lodicula von Melica zwei in 
Eines verschmolzene Lodiculae reprásentiren, wenn wir sonst Grtinde 
dafur haben? Dass wir aber Grund zur Annahme solcher Verschmel- 
zung haben, durfte aus dem Vorausgeschickten klar geworden sein. 
Den phylogenetisch ursprunglichsten Ausgangspunkt liefert Strepto- 
chaeta mit seinen 3 unzweifelhaft selbstándigen spelzenartigen Pe-. 
rigonbláttern, sodann folgt als am náchsten stehend Stipa und áhn- 
liche mit 3 getrennten Schuppenbláttchen, dann die grosse Mehrzahl 
der Gráser mit nur 2 vorderen Lodiculae, die zunáchst mit Ausnahme 
des ersten Primordialstadiums noch ganz frei sind, dann mehr oder 
weniger am Grunde verwachsen, zuletzt wie bei Melica in Eins 
vollig verschmolzen erscheinen. 



Uber den Áhrchenbau der Streptochaeta Sch. 29 

Was verursacht aber die Verschmelzung der zwei vorderen 
Bláttchen wenigstens in der ersten Anlage? 

. Der Umstand , dass bei Stipa oder Lasiagrostis die hintere 
Lodicula etwas spáter auftritt als die beiden vorderen, widerlegt 
noch nicht die Auífassung, dass alle 3 Bláttchen einem Kreise oder 
Cyklus angehoren, denn die Vorderseite der Bliithenaxe ist offenbar 
die geforderte, die Hinterseite die gehemnite, daher die hintere Lo- 
dicula ein im Schwinden begriffenes Glied, welches sich als solches 
zunáchst (bei Stipa) verspátet, dann aber, bei den meisten Grásern, 
gar nicht mehr gebildet wird. In Folge dieses Vorwiegens der Vor- 
derseite erscheinen auch die 3 Staubblátter mehr nach vorn zusam- 
mengeschoben, so dass sie anfangs nach hinten eine grossere Lúcke 
zwischen sich lassen, wie jedeš entwickelungsgeschichtliche Bild es 
zeigt. Auch die vordern Lodiculae sind mehr nach vorn bis zur in- 
nigsten Beriihrung zusammengeschoben und dies kann zunáchst als 
Grund fiir ihre wenigstens anfángliche Verschmelzung gelten. 

Ich kann aber, unbeschadet meiner hier begrúndeten Ansicht, 
dass die Lodiculae ein Kudiment oder Kelict (wenn man diesen Aus- 
druck vorzieht) eines 3záhligen Perigons sind, der HackeTschen 
Auífassung der Lodiculae eine gewisse Concession machen. Ich bin 
námlich in letzter Zeit zur Erkenntniss gelangt, dass Spaltung und 
Verschmelzung zwei reciproké Vorgánge sind, die zur Vermehrung 
oder Verminderung selbstándiger Glieder (Phyllome) eines Wirtels 
oder Cyklus hinfuhren. Nach allgemeinem Begriřfe scheint ein unver- 
einbarer Gegensatz darin zu bestehen, wenn wir die 3 Lodiculae 
(von Stipa, Bambusa) fiir einen 3gliedrigen Cyklus oder wenn wir 
sie fiir 2 alternirende Blátter ansehen, deren vorderes in 2 Hálften 
gespalten ist, und ich wiirde bis vor Kurzem diesen Gegensatz auch 
fůr unvereinbar gehalten haben. Ich hábe aber gefunden, dass beide 
Auífassungen sich in gewissem Sinne nicht nur vertragen, sondern 
sogar in befriedigender Weise ergánzen. 

Ich hábe námlich in den letzten Jahren wiederholt an Jahres- 
trieben von Lonicera periclymenum sehr interessante Ubergánge von 
der opponirten Blattstellung in Quirlstellung aus drei- und 4záhligen 
Wirteln beobachtet. Man solíte erwarten, dass der Ůbergang aus 
opponirter Blattstellung zu Viererquirlen z. B. darin bestehen wird, 
dass zwei 2záhlige Quirle durch geringere Entwickelung des sie 
trennenden Stengeltheils sich einander náhern und schliesslich in 
einen Quirl zusammenfallen werden; der Ůbergang zu Dreierquirlen 
aber darin, dass ein Blatt eines hóheren Zweierquirls zuriickbleiben 



30 Lad. Čelakovský 

und dem unteren Zweierquirl sich einordnen wird. Dies findet aber 
niclit statt, sondern der Ůbergang geschieht in der Weise, dass zu- 
náchst die urspriinglich einfachen opponirten Blátter, entweder beide 
oder eines derselben, in verschiedenein Grade gleichmássig getheilt 
oder gespalten erscheinen, zuerst ini geringsten Grade nur an der 
Spitze, dann bis zur halben Hóhe, endlich bis zum Grunde; im letz- 
teren Falle hángen die beiden Theilblátter, die bereits gánzlich ihrer 
Form nach zwei selbstándigen Bláttern gleichen, an der Basis noch 
durch eine Zwischenmembran zusammen, erscheinen weiterhin ganz 
frei und riicken in einem folgenden Quirle so auseinander, dass sie 
mít dein ungetheilt gebliebenen Blatte einen normalen dreizáhligen 
Quirl bilden. Wenn beide Blátter in dieser Weise gradweise mehr 
und mehr in 2 Theile getheilt werden, so endigt die Reihe der Ůber- 
gánge mit einem normalen vierzáhligen Quirle. Was die Achselknos- 
pen betrifft, so besassen die zweitheiligen Blátter zunáchst nur eine 
Achselknospe, andere hatten bereits unter jedem Theilblatt eine Ach- 
selknospe gebildet, so dass diese Theilblátter obzwar am Grunde noch 
zusammenhángend schon wie selbstándige Blátter sich verhielten. 
Auch zwischen einer und zwei Achselknospen des getheilten Blattes 
gab es Ůbergangsformen ganz merkwtirdiger Art, bestehend in einer 
áusserlich noch einfachen, innerlich aber mehr oder weniger frůh 
(analog dem Tragblatt) gabelig getheilten Achselknospe. Ich werde 
die betreffenden Beobachtungen nebst zugehorigen Abbildungen ander- 
wárts mittheilen, muss mich aber hier auf das zum Zwecke gegen- 
wártiger Arbeit Vorgebrachte beschránken. 

Ůbergangsformen aus einem minderzáhligen in einen mehrzáh- 
ligen Quirl oder Cyklus (die Glieder desselben waren ofter spiralig 
auseinander gezogen) entstehen also durch Theilung der Blátter eines 
minderzáhligen, und umgekehrt aus dem mehrzáhligen in den min- 
derzáhligen durch erst am Grunde beginnende, dann immer weiter 
hinauf reichende, endlich vollstándige Verschmelzung zweier urspriing- 
lichen Glieder in ein einfaches Ganze. Denn zwischen einem getheil- 
ten oder gespaltenen Blatt und zwischen zwei mehr oder minder in 
eins verschmolzenen Bláttern besteht nicht der geringste objektive 
Unterschied. Ob wir von Theilung oder Verschmelzung zu sprechen 
haben, hángt einzig und allein davon ab, ob der minderzáhlige oder 
der mehrzáhlige Quirl der urspriinglichere ist. Weil bei Lonicera 
die opponirten Blattpaare ursprunglicher sind, die Dreier- oder Vie- 
rerquirle aber neue, abnormale, hie und da vereinzelt auftretende 
Variationen bedeuten, so sagen wir: die Ůbergánge von Zweier- zu 



Uber den Áhrchenbau der Streptochaeta Sch. 31 

den abgeleiteten Dreier- und Viererquirlen geschehen durch Spaltung 
der ursprunglichen 2 Blátter der Quirle. Wůrde aber umgekehrt 
eine Pflanze mit normál 3- oder vierzáhligen Bláttern hie und da in 
eine jiingere Variation mit decussirten Bláttern ůbergehen, so wůrden 
wir von Yerschmelzung der Blátter des urspriinglicheren mehrzájiligen 
Wirtels reden. 

Ich will damit nicht etwa behaupten, dass iiberhaupt der mehr- 
záhlige Quirl als durch Spaltung des minderzáhligen und der min- 
derzáhlige durch Verwachsungen innerhalb des mehrzáhligen entste- 
hend anzusehen wáre. Vielmehr fasse ich die Ůbergangsformen so 
auf, dass ich sage, es streiten bei der Bildung derselben zwei ungleich 
alte Strebungen oder Bildungskráfte, námlich das Streben zwei Blátter 
und das Streben drei Blátter an gleicher Stelle in demselben Quirl 
oder Cyklus zu bilden. Die Durchdringung und theilweise Einschránkung 
beider verschiedenen Strebungen giebt die intermecliáre Form. 

Wáhrend der Bildung der Grasblúthe befinden sich auch zu- 
meist zwei solche Strebungen oder Kráfte ira Kampfe mit einander, 
námlich das atavistische Bestreben , 3záhlige Quirle , auch einen 
3záhligen Perigonquirl (wie noch bei Streptochaeta) zu [bilden, und 
eine neuere, den Grásern im Gegensatze zu den Cyperaceen eigen- 
thumliehe Strebung, die in den Laub- und Hochbláttern herrschende 
Distichie auch in die Bltithe hinein noch fortzusetzen. Es besteht 
also das neuere Bestreben, den alten 3záhligen Perigonquirl auf einen 
2záhligen oder sogar auf 2 alternirende Blátter zu reduciren. Das 
kann nun nicht durch Unterdriickung eines Gliedes geschehen, sondern, 
da an Stelle zweier Glieder, dem Vorblatt gegeniiber, ein Blatt treten 
soli, durch mehr oder minder weit gehende Verschmelzung jener zwei 
Glieder (so wie in der Corolle von Veronica). Die jiingere Strebung 
behauptet zunáchst den Vorrang, es entsteht ein einziger primordialer 
Wall, aber gewohnlich erhált die áltere atavistische Bildungsrichtung 
im Verlaufe der Entwickelung den Sieg; die im Primordium ver- 
schmolzenen zwei Blátter trennen sich wieder als zwei Lodiculae. Bei 
Melica und dergl. behauptet die neuere Bildungskraft dauernd ihr 
Ůbergewicht, das Primordium theilt sich nicht mehr, sondern wáchst 
in ein einfaches Blatt aus, die Distichie ist vollstándig durchgeftihrt. 

Wenn also Hackel sagt, dass die Lodiculae die Distichie der 
Spelzen fortsetzen, so ist dies richtig, insofern es sich um das jiingere, 
die Entwickelungsgeschichte beeinflussende Bildungsstreben handelt; 
aber auch die álteren comparativen Morphologen, welche die 3 Lodi- 
culae als einen dreizáhligen Quirl oder Cyklus ansehen, sind im Eechte, 



32 Lad. Čelakovský 

insofern sie, mehr oder weniger sich dessen bewusst, die atavistische 
Bildungskraft, den Ursprung, die Phylogenie der Lodiculae im Auge 
haben. 

Nachdem aber der 3záhlige Quirl die ursprunglichere, die mit- 
angestrebte Distichie aber die jungere Bildung ist, so werden wir 
allerdings im phylogenetischen Sinne nicht von einer Spaltung einer 
vorderen Lodicula sprechen, trotzdem die von der neueren Richtung 
bekerrschte Entwickelungsgeschichte eine solche sehen lásst, sondern 
richtiger von einer geringen anfánglichen Verschmelzung der beiden 
vorderen Lodiculae. Fůr Melica allerdings ist zuzugeben, dass die 
Lodiculae durch ein einziges Blatt ersetzt sind, ebenso wie bei Ve- 
ronica die beiden hinteren Blumenblátter durch ein einziges Blumen- 
blatt, und da auch die hintere Lodicula wie gewóhnlich unterdrůckt 
ist, dass wir ein auf ein einziges Blatt reducirtes und rudimentáres 
Perigon vor uns haben. Ein Perigon aber ist es seiner Herkunft 
nach trotz des spáter eingetretenen Strebens nach Distichie und 
gleichzeitiger Reduction. 

Das Pistill der Gramineen ist nach dem hier eróffneten Ge- 
sichtspunkte analog zu erkláren. Bekanntlich existiren auch uber 
das Pistill zwei Ansichten, eine áltere, nach welcher das Pistill aus 
ebensoviel Carpellen besteht, als es Narben besitzt (also 2, selten 3 
oder 1), und die Zusamensetzung aus 3 Carpellen die urspriingliche 
ist, aus welcher durch Reduction (resp. Abort) jene aus 2 oder einem 
Carpell abgeleitet ist*); dann eine neuere, auf die Entwickelungsge- 
schichte basirte und zur Zeit fast allgemein angenommene Ansicht, wo- 
nach das Pistill iiberhaupt nur aus einem Carpell besteht, welches jedoch, 
um 2 oder 3 Narben zu bilden, in 2 bis 3 Spitzen zertheilt wird. Es 
liegt nun aber entschieden etwas Unbefriedigendes darin, dass die 
2 — 3 Narben der Gráser zufolge der entwickelungsgeschichtlichen 
Auffassung so ganz verschieden von den 2 — 3 Narben der Cyperaceen 
sein sollen, obwohl sie genau dieselbe Stellung im Bluthendiagramm 
wie die letzteren einnehmen, dass mithin diese gleiche Stellung nur 
zufállig gleich und in so ganz verschiedener Weise hervorgebracht 
sein soli. Anderseits aber kostet es einigen Zwang, das einfache ein- 
seitige Primordium, mit dem das Pistill in die Erscheinung tritt, als 



*) Nágeli 1. c. sagt, das Gynaeceum sei auf 1, vielleicht auf 2 Carpelle reducirt. 
„ Jedeufalls aber ist das Ovarium, auch wenn es lkarpellig ist, phylogentisch 
aus mehreren klappig verwachsenen Carpellen enstanden, wie aus den yer- 
wandten Cyperaceen zu er sehen ist." 



Uber den Áhrchenbau der Streptochaeta Sch. 33 

aus 2 oder 3 Bláttern congenital verschmolzen sich vorzustellen, uud 
darům haben, abgesehen von den einseitigen Genetikem, selbst mehr 
oder weniger consequent comparative Botaniker, wie E i c h 1 e r, lieber 
die entwickelungsgeschichtliche Deutung acceptirt. 

Die Sache verhált sich indess áhnlich wie mit den Lodiculis. 
Die áltere vergleichende Morphologie hat Recht, indeni sie als ur- 
spriinglich und typisch , wie bei den Cyperaceen und Juncaceen, 
ein 3záhliges Pistill statuirt; allein es ist in der Grasbluthe, das 
Pistill betreffend, das Streben nach Reduction auf 1 Carpid einge- 
treten, ohne jedoch in den meisten Fállen vollstándigen Erfolg zu 
erreichen, indem die atavistische Kraft entgegenwirkt. Wenn, wie so 
selten (bei Nardus), wirklich nur ein Griífel oder Narbe gebildet 
wird, so ist die Reduction auf 1 Carpid vollstándig geworden, wenn 
aber wie gewohnlich 2 seitliche Narben gebildet werden, so gelangt 
im spáteren Verlauf der Entwickelung die atavistische Kraft wieder 
zur Geltung, sie fiihrt zur Spaltung des Carpids d. h. zur nachtrá- 
glichen Sonderung zweier Carpiden wenigstens an den Griffeltheilen ; 
das dritte vordere Carpid ist zwischen den beiclen seitlichen unter- 
driickt; koninit aber auch dieses zur Geltung, so wird wieder der 
3záhlige, im unteren Theile verschmolzene Carpidenkreis hergestellt 
Die Spaltung des urspriinglichen Primordiums in 2 oder 3 Theile 
bedeutet eine Riickkehr zur Setzung zweier oder dreier Carpiden an 
Stelle eines einzigen, was an sich paradox klingt, aber verstándlich 
wird, wenn man bedenkt, dass im Organischen jene merkwiirdige 
Homologie vorkommt, wornach die Theile eines Ganzen diesem 
Ganzen wieder homolog sind, und wenn man sich wieder an jene 
Ůbergangsformen zwischen mehr- und minderzahligen Cyklen oder 
Quirlen erinnert, welche wie ein gespaltenes Blatt aussehen und auch 
ein solches sind, anderseits aber mit ihren 2 Theilen zwei ganzen 
Bláttern homolog sind. 

Die Reduction des Pistills von 3 auf 1 Carpell geschieht also 
nicht so, dass die zwei hinteren Carpelle vollig unterdruckt werden, 
sondern so, dass sie mit dem vorderen mehr oder minder vollstándig 
und mehr oder minder andauernd in Eins zusammenschmelzeu. Wenn 
sich dann entwickelungsgeschichtlich das Carpell wieder theilt, um 
2, wohl auch 3 Narbentheile zu bilden, so sind diese Theile phylo- 
genetisch ganz identisch mit den urspríiuglich freien 2 — 3 Carpellen 
der Vorfahren, also auch mit den 2 bis 3 Narben der Cyperaceen, 
die mit ihnen von gleichen Vorfahren abstammen, und das trotz der 
abweichenden Entwickelungsgeschichte des Gramineenpistills. 

Tř. mathematlcko-přírodoyědecká. •* 



34 Lad. Čelakovský 

Die gewóhnlicke entwickelungsgeschichtliche Auffassung des 
Graspistills laborirt dagegen an einem Widersinn. Man niuss denn 
doch auch nothgedrungen annehmen, dass das einzige Carpell, welches 
die Entwickelungsgeschichte sehen lásst, durch Entfall zweier Glieder 
aus einem 3záhligen Fruchtknoten entstanden ist. Das setzt doch 
voraus, dass fůr die Oeconomie der Pflanze 2 Carpelle und insbe- 
sondere die Narben derselben uberfliissig geworden sind; nun aber 
wird durch Theilung des einen Carpells sogleich wieder ein Ersatz 
fíir clas Verlorene geschaffen. Warum wáre dann uberhaupt die Redu- 
ction eingetreten? Wohl aber wird der entwickelungsgeschichtliche 
Vorgang verstándlich, wenn die Reduction nur durch Verschnielzung 
der 3 alten Carpelle in Folge des Strebens nach Distichie eingetreten 
ist, welche Reduction jedoch in Folge der atavistischen Kraft, die 
zuletzt den Ausschlag giebt, wieder reparirt wird. 

Zur weiteren Bekráftigung dieser Darstellung inag noch Folgen- 
des dienen. Nicht immer entsteht das Pistill der Gráser mít einem 
nach vorn stehenden, auf dieser Seite hoheren, also dort die Mediáne be- 
sitzenden Primordium ; bei Panicům aduncumij) beginnt es nach Pay er 
mit einem gleich hohen Kreiswall, auf welchem dann rechts und links 
die beiden Griffel und Narben hervorwachsen. Hier halten sich also 
die beiden den Ringwall constituirenden Carpiden das Gleichgewicht ; 
hier haben wir gar keinen Grund, diesen Ringwall fíir ein Blatt an- 
zusehen; auch bei Eriophorum entsteht nach demselben Forscher 
das Pistill als Ringwall und wáchst dann in 3 Ecken in die Narben- 
theile aus. Wenn hier das Pistill fiir 3záhlig gilt, so ist kein Grund 
beim Panicům aduncum nicht ein 2záhliges Pistill anzuerkennen. Es 
ist eben hier die Reduction auf ein, die 2 oder 3 Carpelle ersetzen- 
des Carpid noch nicht deutlich eingetreten. 

Ferner erscheint es nicht ohne Bedeutung, dass bei Strepto- 
chaeta, bei der wir die vollstándigste, am typischesten entwickelte 
Bluthe kennen gelernt haben,. mit entwickeltem 3záhligem Perigon, 
mit zwei 3záhligen Staminalkreisen, auch 3 den áusseren Staubge- 
fássen superponirte Narben ausgebildet sind, und dass auch die 
Bambuseen, die ein Perigon aus 3 Lodiculen besitzen, 3 Narben 
aufweisen. Gewiss ist auch das Pistill von Streptochaeta noch am 
meisten typisch, daher 3gliedrig. " Sehr interessant wáre es, die Ent- 
wickelungsgeschichte dieser Bluthe zu kennen, vielleicht wird hier 
das Pistill noch mit 3 Primordien oder wenigstens mit einem Kreis- 
wall angelegt; wenn es aber wie bei anderen Grásern mit einem 
erst spáter 3theilig werdenden Primordium beginnen solíte, so wiirde 



Uber den Áhrchenbau der Streptochaeta Sch. 35 

das nur beweisen, dass die entwickekingsgeschichtliche Reduction des 
Pistills sehr fruhzeitig, schon bei den áltesten Typen und noch friiher 
als die Reduction des Perigons begonnen hat. 

Sodann kann noch darauf hingewiesen werden, dass normál 
2narbige Gráser ausnahmsweise auch 3narbige Fruchtknoten bilden 
kónnen. Als solche werden genannt Phleum Michelii All. (Ph. 
trigynum Host) , Bríza media , Festuca elatior ; ich selbst fand 
vor Jahren einmal bei Rierochloa australís mehrfach 3narbige Zwit- 
terbliithen. Nun ist dieser Umstand zwar kein strikter Beweis, 
doch aber ist es nichts Ungewohnliches, dass die Žahl der Carpelle 
variirt; und da wir die dritte Narbe ohnehin fur normál unterdriickt 
ansehen, so ist es um so weniger auffállig, dass sie dann und wann 
doch als drittes Carpell zur Entwickelung kommt; dies ist gewiss 
wahrscheinlicher, als dass ein normál 2theiliges Carpell auf einmal 
3theilig werden solíte. 

Freilich gibt es auch seltene Fálle, in welchen die 3 Narben 
mit den (áusseren oder einzigen) Staubbláttern alterniren, so dass 
also 2 Narben nach vorn, eine medián nach hinten fallen. Dies 
kommt nach S c h e n c k bei Brizopyrum siculum vor , und nach 
Eichler findet sich bei Phragmites, Lamarckia, nach Hackel bei 
Bríza an Stelle der Narbe ein Spitzchenrudiment. Eichler und 
Hackel erkláren die hintere Narbe oder ihr Rudiment fůr eine Com- 
missuralnarbe, eine Verlangerung der Naht des einzigen Carpells. Nach 
meiner hier dargelegten und begrůndeten Auffassung miissten hier 
entweder die 3 Carpelle eine mit der normalen alternirende Stellung 
angenommen haben (sowie bei Dicotylen episepale und epipetale Car- 
pelle in einer Familie abzuwechseln pflegen), oder es miissten die 
normál gestellten Narbentheile eine nachtrágliche Drehung erfahren 
haben. Gegen die erstere Annahme spricht einiges, namentlich wenn 
auch dann das Eichen auf der Ruckseite unter der hinteren Narbe 
emporrůckt. Nach Pax kommt aber eine entwickelungsgeschichtliche 
Drehung oder Verschiebung der Narben, wie sie hier postulirt ist, 
thatsáchlich bei manchen Irideen vor; sie wáre also auch bei man- 
chen Gramineen wohl moglich. 

Vom gleichen Gesichtspunkte wie die Lodiculae und das Pi- 
still der Gráser fasse ich schliesslich auch die 2kielige Vorspelze 
derselben auf. Bei Streptochaeta haben wir noch 2 unzweifelhaft selb- 
stándige, einander deckende, nach hinten convergirende Vorspelzen; 
auch bei Triachyrium und Díachyrum sind vielleicht 2 einkielige 
Vorspelzen vorhanden, welche jedoch, wohl ohne sich zu decken, 



36 Lad. Celakovský 

neben einander stehen, da sie Eichler durch Dedoublement einer 
Vorspelze entstanden denkt, sonst aber werden sie durch eine 2kie- 
lige, oft auch 2spaltige Vorspelze ersetzt; zuletzt tritt letztere auch 
noch als einfach lkieliges Blatt auf. Zwischen dieser und den zwei 
freien Vorspelzen ist die 2kielige Vorspelze wiederum die interme- 
diáre Bildung. 

Dieselbe Reihe der Erscheinungen wie an den Vorspelzen der 
Grasblúthe beobachtet man auch, betreffend die Vorspelzen des gan- 
zen Áhrchens. Lolium besitzt éine adossirte Vorspelze. Dieselbe ist 
ebenfalls 2kielig, erscheint aber bisweilen in 2 neben einander ste- 
hende Vorspelzen zertheilt, also in gleicher Weise wie die Bluthen- 
vorspelze von Diachyrium und Triachyrum. Es ist das wieder eine 
Mittelbildung zwischen einer adossirten und 2 lateralen Vorspelzen des 
Áhrchens, wie sie sonst bei den Gramineen gewóhnlich gebildet wer- 
den. Auch unsere Streptochaeta bildet noch 2 nach hinten genáherte 
Áhrchenvorspelzen (Hiillspelzen), was ganz naturlich mit ihrer nicht 
distichen, sondern spiralig niehrzeiligen Spelzenstellung zusammenhángt. 

Die eben besprochene Auífassung des 2kieligen Vorblattes (und 
iiberhaupt des 2kieligen Hochblattes) kann sich aber nicht auf die 
Gráser allein beschránken, sondern sie gilt von den 2kieligen Hoch- 
bláttern der Monocotylen iiberhaupt. Das 2kielige Hochblatt fin- 
det sich auch bei den ; Cyperaceen und anderen monocotylen Fa- 
milien. Auch bei den Cyperaceen kommen dann und wann statt 
eines zweikieligen hinteren Vorblattes 2 laterale Vorblátter vor, so 
bei Hypolytrum, wo sie nach Pax bald unter sich frei, bald hin- 
ten mehr oder weniger verwachsen auftreten. Bei Ascolepis findet 
sich sonderbarer Weise ein medianes vor dereš Vor blatt, wel- 
ches Pax als aus 2 nach vorn zusammengeschobenen und verschmol- 
zenen Vorblattern entstanden zu betrachten sich genóthigt sah , 
obwohl es ganz einfach erscheint und zweifelsohne auch aus einem 
Primordium entstanden sein wird. Wenn aber hier eine Verschmel- 
zung, d. h. ein phylogenetischer Ursprung des einen Blattes aus zwei 
ursprunglicheren Bláttern angenommen werden muss, warum solíte 
ein ebensolcher Ursprung nicht noch weit eher fiir das 2kielige hintere 
Vorblatt der Cyperaceen, wie auch der Gramineen moglich und wahr- 
scheinlich sein? 

Von solchen 2kieligen Hochbláttern will Eichler die 2kie- 
ligen Hochblátter der Amaryllideen (und von Alisma) streng unter- 
schieden wissen. Bei den Amaryllideen ist námlich das 2kielige 
Hochblatt (Spatha) schon deutlicher aus 2 hinten verschmolzenen 



Uber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 37 

lateralen Vorbláttern zusammengesetzt, denn es kann, wie bei Leu- 
cojum aestivum, in der Achsel jeder seiner Hálften einen Seiten- 
spross erzeugen, und in der Gattimg Haemanthus sind bereits die 
beiden Spathablátter vollig getrennt. Bei den Amaryllideen , sagt 
Eichler, ist also das 2kielige, 2spaltige Hochblatt aus 2 Bláttern 
verschmolzen, bei anderen Monocotylen, wie bei den Grásern, ist es 
wirklich ein einzelnes Blatt. 

Dieser Unterschied ist aber nach děni, was bereits iiber die 
Gramineen und Cyperaceen vorgebracht worden, und nach den an 
Lonicera periclymenum gemachten Beobachtungen dennoch nur ein 
gradweiser. Wie das 2kielige Hochblatt erscheint auch das sich 
zu theilen beginnende also ausgerandete oder kurz zweispaltige 
Laubblatt der Lonicera oft schon von der Basis an von zwei gleich 
starken Nerven durchzogen und bildet zunáchst ebenfalls nur eine 
Achselknospe ; dann aber erscheinen die beiden Theile des Blattes, 
obwohl noch wenigstens ani Grunde oder auch hoher hinauf vereinigt, 
doch schon so selbstándig, dass ein jeder eine eigene Achselknospe 
erzeugt (wie bei Leucojum die 2 Vorblátter); zuletzt sind die selb- 
stándigen Theile vollig getrennt (analog Haemanihusy 

Man hat die Entstehung des 2kieligen Vorblattes und die Spal- 
tung in 2 Vorblátter mit Vorliebe mittelst der Annahme eines von 
der Axe des Muttersprosses ausgehenden niechanischen Druckes er- 
kláren wollen, wahrend jene Erscheinungen nach der hier gegebenen 
Darlegung einen phylogenetischen resp. atavistichen, also der Pflanze 
innewohnenden (inneren) Grund haben. Nanientlich war die Druck- 
hypothese ein Lieblingsgedanke Eichleťs, womit er nicht nur die 
2kieligen und 2spaltigen Vorblátter der Monocotylen, sondern spá- 
ter auch die an den abnormen Fruchtschuppen der Abietineen auf- 
tretenden Spaltungen und Kielbildungen erkláren zu kónnen ver- 
meinte. Beziiglich der letzteren verweise ich einfach auf meine hier- 
iiber handelnde Schrift in den Abhandlungen der k. bohm. Gesellsch. 
d. Wissensch. (Zur Kritik der Ansichten von der Fruchtschuppe der 
Abietineen) und bemerke nur kurz , dass sich die gánzliche Un- 
zulánglichkeit und Verfehltheit dieses Erklárungsgrundes nirgends so 
deutlich bewáhrt hat, wie auf diesem Gebiete. Aber auch die Erklá- 
rung der 2kieligen oder auch zertheilten Vorblátter ist nicht viel 
glůcklicher. Nach Hackel ist die Vorspelze 2kielig, so lange noch 
eine Axe oder auch nur ein Rudiment derselben, wenigstens in der 
Anlage, iiber der Vorspelze sichtbar ist; nur wo jede Spur einer Axe 
fehlt, wird die Vorspelze lnervig bis vielnervig (mit Mittelnerv) oder 



38 Lad. Čelakovský 

nervenlos. Es wáre docli lácherlich, dem Axenrudiment in der ersten 
Anlage die Kraft beizumessen, mit seinem imagináren Drucke die 
zweikielige Bildung zu verursachen. Die Sache erklárt sich einfach 
so, dass so lange die Bluthe noch lateral angelegt wird, die zweikielige 
Ůbergangsform zu 2 Vorblattern auftritt, sobald sie aber vollkommen 
terminál wird, die Vorspelze den Deek- und Hiillspelzen gleich situirt 
auftritt, und deren Distichie vollkommener fortsetzend, ihnen áhnlich 
unci so auch einfach lnervig wird. 

Ich bin von meinem eigentlichen Thema, dem Baue des Áhr- 
chens der Streptochaeta spicata ziemlich weit abgekommen, zu Erór- 
terungen, zu welchen jedoch der Vergleich der jedenfalls sehr alten 
und urspriinglichen Gattung mit den ubrigen Grásern und das Be- 
streben, den Bliithenbau der letzteren in manchen zweifelhaften Punk- 
ten aufzukláren, dringend aufforderte. 

Zum Schlusse mógen noch die Resultate, zu denen die Unter- 
suchung und Vergleichung von Streptochaeta gefuhrt hat, in folgender 
allgemeinen Schilderung der Gráser zusammengefasst werden. 

Die Áhrchen der Gráser sind wohl ursprůnglich mehrzeilig 
spiralig gewesen (Streptochaeta), wie die Áhren und Kópfchen der 
Juncaceen und die Áhrchen der meisten Cyperaceen. Wáhrend aber 
bei den letzteren die Distichie nur in einem geringeren Theil der 
Gattungen (Cypereen) eintrat , ist dieselbe bei den Grammeen 
allgemein herrschend geworden*). Die lblůthigen Áhrchen mit mehr 
oder weniger vollkommen terminaler Bluthe sind zum grossen Theile 
gewiss, und móglicher Weise iiberhaupt**) aus mehrblůthigen durch 
Reduction und Terminalstellung der einzigen ubriggebliebenen Blii- 
the hervorgegangen. Der Blůthenspross beginnt selten mit 2 mehr 
nach riickwárts stehenden Vorspelzen, gewohnlich mit einer hinteren 
Vorspelze, die noch durch ihre Zweikieligkeit und Zweispaltigkeit auf ■ 
ihren Ursprung aus 2 Vorblattern hindeutet, seltener (in lblůthigen 
Áhrchen) einfach lkielig erscheint. Das Perigon, bei den Juncaceen 
und einigen Cyperaceen noch doppelt 3záhlig, ist bei den Grásern 
zunáchst (nicht durch Abortus, sondern durch phyllotaktische Varia- 
tion) einfach 3záhlig geworden, blieb aber nicht lange spelzenartig. 



*) Die Verháltnisse in der Section Spirachne H a c k e 1 von Vulpia sind aber jeden- 
falls eine neuere Umwandlung der distichen Anordnung. (S. Hackel Spi- 
rachne, ein neues Subgenus der Gattung Vulpia. Flora 1880 N. 30.) 
**) Ich móchte aus gewissen Wahrscheinlichkeitsgrundeu das Letztere glauben, 
ohne es jedoch bestinimt beweisen oder das Gegentheil widerlegen zu 
kónnen. 



Uber den Áhrchenbau der Streptochaeta Scb. 39 

(Streptochaeta) , sondern wurde rudimentár , zu Schiippchen (Lotli- 
culae) reducirt, deren hinteres rneist noch schwand, wáhrend die 2 
vorderen entweder nur im Anfang ihrer Entwicklung oder ferner auch 
spáterhin mehr oder weniger vollstándig, zuletzt in ein Blatt ver- 
schnielzen, wodurch die Distichie des Áhrchens bis ins Bluthenperi- 
gon durchgefiihrt wird. Staubgefásse urspríinglich in zwei 3záhligen 
Kreisen, doch scliwindet meist der innere Kreis, der áussere ist im 
Jugendstadium mehr nach aussen zusammengerůckt, manchinal auf 

2 oder 1 Staubgefáss reducirt. Das Pistill besteht urspríinglich aus 
drei verwachsenen Carpellen, welche die drei Narben bilden, jedoch 
verschmolzen phylogenetisch diese 3 Carpelle meist zu einem einzigen 
ungetheilten nach vorn stehenden Blatt, wie es zumeist entwickelungs- 
geschichtlich anfangs auftritt ; jedoch wird dasselbe bald 2spaltig und 
kehrt so zum bicarpelláren Zustand zuríick, wahrend das dritte vor- 
dere Carpell in dem Ganzen unterdríickt bleibt; selten kommt auch 
dieses zur Geltung und bildet dann die dritte Narbe; nur selteu 
bleibt die Reduction auf 1 durch Verschmelzung der urspriinglicheu 

3 Carpelle entstandenes Blatt im Laufe der Entwickelung dauernd, 
und wird dann nur einé Narbe gebildet. 

Sei es mir noch erlaubt, in Kurze die phylogenetische Stel- 
lung der Gramineen zu den Cyperaceen zu beríihren, ein Thema, 
welches auch Pax in Engler's Jahrbíichern VII. 1868 in seinen 
Beitrágen zur Morphol. u. Syst. d. Cyperac. in Erwágung gezogen, 
aber mit einem Resultate, dem ich nach allem hier vorgebrachten 
nicht beipflichten kann , dass námlich die Cyperaceen phylogene- 
tisch hoher stehen oder mehr vorgeschritten seien, als die Grami- 
neen. Er sagt, dieses Ergebniss wurde zwar erschlossen mit ganz- 
licher Ausserachtlassung der HackeTschen Ansicht von der Gras- 
bliithe, allein letztere befinde sich in befriedigender Ůbereinstimmung 
mit jenem Resultat, da sie voraussetzt, dass die Gramineen noch 
nicht zur Bildung eines Perigons vorgeschritten sind, wahrend die 
Cyperaceen, welchen das Perigon fehlt, dasselbe erst im Laufe der 
phylogenetischen Entwickelung verloren haben. Diese Voraussetzung ist 
aber unhaltbar, wie ich im Fríiheren einleuchtend genug nachgewie- 
sen zu haben glaubte. Ůbrigens spricht gegen sie auch noch das 
verwandtschaftliche Verháltniss der Gramineen zu den Cyperaceen 
selber, in Folge dessen sie ja auch gegenwártig ohne Widerspruch 
in einer hóheren Gruppe, den Glumaceen oder Glumijloren, einander 
beigesellt vereinigt werden. Wáre es bei den Gramineen noch nicht 
zur Bildung eines Perigons gekommen, so wíirden sie von den 



40 Lad. Čelakovský 

Cyperaceen sehr weit, námlich durch die Liliifloren, speciell die 
Juncaceen, getrennt abstehen; denn die natiirliche phylogenetische 
Reihenfolge wáre diese : 1. Hochblátter nocb nicht zum Perigon ver- 
einigt , resp. auch nicht metamorphosirt (Gramineen). 2. Perigon 
durch Zusammentreten und Metamorphose der Hochblátter entstanden 
(Juncaceeri). 3. Perigon rudimentár geworden oder geschwuuden 
(Cyperaceen). Dann aber wáren die Glumijioren keine natúrliehe 
Gruppe, was wohl nieniand behaupten wird. 

Nachdem also dieser Punkt, in welchem die Gramineen so 
viel tiefer stehen wiirden als die Cyperaceen, hinfállig geworden, 
sehe ich mich vergeblich nach den Eigenschaften um, durch welche 
die Cyperaceen phylogenetisch vorgeschrittener wáren. Zwar ist es 
unbedingt zugegeben, dass die Verwandtschaft nicht derartig ist, dass 
die eine Familie von der anderen direkt abgeleitet werden konnte ; es 
sind das zwei Parallelreihen, die sich erst im Gebiete der Juncaceen 
nach riickwárts vereinigen, von diesen aus aber neben einander fort- 
geschritten sind. Hiebei haben sich allerdings bemerkenswerthe Unter- 
schiede] herausgebildet, doch haben sich gerade in diesen die Gra- 
mineen von dem gewóhnlichen monocotylen Typus und von ihren 
den Juncaceen náher stehenden Stammformen weiter entfernt, als die 
Cyperaceen, sind mithin weiter als diese vorgeschritten. 

Die Reduction der Ovula auf ein einziges und die Entstehung 
desselben aus dem Grunde des Fruchtknotens, aus dem bisherigen 
Axenscheitel, statt aus der Wand des Fruchtknotens ist ein phylo- 
genetischer Fortschritt, der beiden Familien gemeinsam ist; das spá- 
tere entwickelungsgeschichtliche Hinaufriicken desselben auf die Sutur 
bei den Gramineen ist allerdings eine Riickkehr zu dem phylogene- 
tisch friiheren Zustand, aber die gewóhnlich stattfindende Verwach- 
sung des Eichens mit der Fruchtknotenwand ist ein Fortschritt, der 
bei den Cyperaceen nicht stattfindet, ebenso die Bildung des den 
Grásern eigenthiimlichen Scutellum am Cotyledon. Die vom Endo- 
sperm umgebene .Lage des Embryo der Cyperaceen ist ebenfalls 
urspriinglicher als die zum Endosperm laterale Lage bei den Grá- 
sern. Sodann ist die Entwickelung des Pistills aus 2—3 gleichen 
Carpellen bei den Cyperaceen typischer, urspriinglicher, álter als 
wie die Art, wie der Fruchtknoten der Gráser sich entwickelt, gleich 
viel, ob man letzteren dabei fůr lkarpellig oder fůr 2karpellig an- 
sieht. Nicht minder weicht auch das Perigon der Gráser durch seine 
urspriingliche Dreizáhligkeit vom typischen 6záhligen Perigon der 
Cyperaceen, besonders auch durch den in der Verschmelzung der 



Uber den Áhrchenbau der Streptochaeta Sch. 41 

vorderen Perigonschiippchen ausgesprochenen Ůbergang zur Distichie 
ab, und zwar ini Sinne eines weiteren Fortschritts. 

Was die Inflorescenzen anbelangt, so finden sich bei einem Theil 
der Cyperaceen noch terminále Einzelbliitheu und cymose Partial- 
bliithenstánde (Scheináhrchen), síe sind also z. Th. noch haplokaulisch 
(laxig), wáhrend die Gráser zumeist diplokaulisch (2axig) sind, weil 
sie unbegránzte Áhrchen besitzen und die lbliithigen Áhrchen niei- 
stens (vielleicht iiberall) durch Reduction aus niehrbluthigen entstan- 
den sind. Die zweizeilige Anordnung der Áhrchen scheint inir auch 
jiingeren Datunis zu sein als die mehrzeilig spiralige; erstere ist 
nun bei den Cyperaceen seltener (nur bei den Cypereen), wahrend 
sie bei den Grásern (mit Ausnahme der alten Gattung Streptochaeta) 
durchwegs herrschend geworden ist. lni vegetativen Bereich bedeutet 
die schárfere Gliederung des Stengels eine schárfere Differenzirung, 
also ebenfalls einen Fortschritt gegeniiber den Cyperaceen und Jun- 
caceen. Auch durch den Besitz der Ligula (die den Cyperaceen mit 
Ausnahme von Carex fehlt), erscheinen die Gráser weiter vorge- 
schritten. 

Kurz fast in allen Punkten, in denen die Gráser von den Cy- 
peraceen abweichen, haben sie sich von den álteren Typen — so 
den Juncaceen — mehr als die Cyperaceen entfernt. Desshalb rech- 
net auch Na gel i in seiner „Abstammungslehre" die Gráser zu 
den in ihrer Richtung am weitesten fortgeschrittenen Monocotylen 
und zieht sie sogar in Betracht, wo es sich ihm um die Eruirung 
des phylogenetisch am hochsten stehenden Pflanzentypus handelt. 



Erklárung der Tafel II. 

Fig. 1. Diagramm des Áhrchens von Streptochaeta, nach dem Verfas- 
ser. 1, 2 die beiden Áhrchen- Vorblátter, 3, 4, 5 die drei 
iibrigen Hiillblátter; d Deckspelze, w' Blúthen-Vorblátter. 

„ 2. Diagramm desselben Áhrchens nach Dóll. 1 — 5, d, vv r wie 
in Fig. 1. ABC, I, II, III Aufeinanderfolge derselben Spelzen 
nach Doll. 

„ 3. Diagramm desselben Áhrchens nach Hackel. 1 — 5, d, w' 
wie in Fig. 1. ABCDEF, abc Aufeinanderfolge der Spelzen 
nach Hackel. B und D zusammen der Hiillspelze 3 in 
Fig. 1 gleichwerthig. 



42 Lad. Čel akovský Uber den Ahrchenbau der Streptochaeta. 

Fig. 4. Húllspelzen 1 — 5 in eine Fláche ausgebreitet, hinter 5 die 

Basis der Deek- und Vorspelzen, vergrossert. 
„ 5. Hiillspelze 3 in der Bucht bis gegen die Basis hinab zer- 

sprengt. 
„ 6. Hiillspelzen 4 und 5, nach Entfernung der sie deckenden 

Hůllspelze 2 (in Fig. 4). Man sieht die Spelze 5 von Spelze 

4 etwas gedeckt. 
„ 7. Áhrchen der Streptochaeta ini Ganzen, wenig vergrossert. 



L. Celakovsky; Streptochaeta spicata 



Taf.II. 




Kg. 5. 




Fig. 4-. 





Autor del. LiihTaT-skyPrag. 

Sitzber. d.komqi bóhm Gesellsck iWissenschaft Mathemal naturwií 



4. 
Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 

Podává Prof. Dr. Otakar Feistmantel, dne 11. ledna 1889. 

I. Iřerosty. 

Východní Indie jest všeobecně známa jakožto země velice bo- 
hatá na drahokamy a jiné cenné nerosty. Avšak ta pověst pochází 
dle všeho z dob minulých, neboť dnešního dne jest výtěžek skutečných 
drahokamů dosti skrovný. Nicméně ale poskytuje Indie dosti značné 
množství užitečných a jinak zajímavých nerostů a hornin, které však 
hlavně u nás posud všeobecné známosti nedošly, takže nebude zajisté 
bezúčelné, když tuto podám co možná úplný soustavný jich přehled. 
Co se literatury týče, tu poukazuji jen k takové, jež v Indii 
vyšla a sice: 

1859—1887. Memoirs of the Geological Survey of India. Vols. I— XXIV. 
— Tyto obsahují geologické monografie, ve kterých oby- 
čejně také nerosty a užitečné horniny v té neb oné 
krajině se vyskytující, uvedeny jsou. 
1868—1888. Records of the Geological Survey of India. Vols. 
I — XXI. Menší geologická pojednání a pak na mnoze 
také taková, jež o nerostech jednají. 
1857. — Catalogue of the Geological Museum in connexion 
with the Geological Survey of India, Calcutta. Part. I: 
Minerals. — 

1879. Popular Guide to the Geological Collections in the 
Indián Museum Calcutta. — No. 2. Minerals, by F. R. 
Mallet F. G. S. — Geological Survey of India. 

1880. Dto. — No. 3. Meteorites, by F. Fedden A. R. S. M. 
F. G. S. — Geological Survey of India. 

1883. — Dto. — No. 5. Economic Minerál Products by F. R. 
Mallet, F. G. S., Deputy Superintendent, Geological 
Survey of India. 



44 Otokar Feistmantel 

1883. — A Descriptive Catalogue of the Collection of Minerals 
in the Geological Museum, Calcutta, by F. R. Mallet, 
F. G. S. etc. — 
1879—1887. — A Manuál of the Geology of India. — 

Vol. I. and II. Geology. - (H. B. Medlicott und W. T. 
Blanford). 

Vol. III. Economic Geology. — (V. Balí). 
Vol. IV. Mineralogy (niainly non-econornic). — (F. R. 
Mallet). 
1832—1884. Journal of the Asiatic Society of Bengál. Vol. 1— LVII. 
Obsahuje též různé články mineralogického obsahu. Po- 
dobně v Proceedings As. Soc. Bengál 1865 — 1888. 
Z těchto děl jsou ony nerosty a horniny, jež z Indie pocházejí, 
vyňaty a sestaveny; v pořádku sestavení držel jsem se mineralogie 
Naumannovy, vydané Zirklem (12. vydání r. 1885). — Jméno Indie 
zahrnuje vedle Východní Indie vlastní také Cejlon, Barmu a ostatní 
nejbližší pohraniční krajiny. 

Prvky 
1. Démant. 

Z Indie byly démanty nejprve známy, také největší známé dé- 
manty tam odtud pocházejí a tak se stalo, že Indie posud se pova- 
žuje za zemi, v které démanty v hojnosti se vyskytují. 

Nejspolehlivější ze starších zpráv jsou ony cestovatele Tavemiera, 
jenž cestoval v Indii v 17. století a některé doly na démanty na- 
vštívil. Tenkráte, jak se zdá, se dosti čile na démanty dolovalo — 
ale dnešního dne dolování značně ochablo, a výroba démantů jest jen 
nepatrná. 

Co se uložení démantů týče, tu nalézají se z větší části v štěr- 
kovém nánosu; ale zdá se, že pocházejí z pískovců starého útvaru 
(palaeozoického) zvaného Vindhija, jenž na archaických horninách 
(rule a svoru) uložen jest. 

Jediné v provincii Bandelkande, v státě Panna se dnešního dne 
děje dolování na démanty v pravidelném způsobu. 

Panna leží asi 110 angl. mil (176*99 kilom.) na jihozápad od 
Allahábádu, avšak jednotlivé doly aneb místa, kde se démanty nalé- 
zají, leží částečně západně a severně, hlavně ale východně a severo- 
východně, a to i do větší vzdálenosti od místa Panna. 

Vrstvy, v nichž démanty v této části se nalézají, pozůstávají hlavně 
ze slepence, jenž náleží k svrchnímu oddělení útvaru Vindhija. K účelu 






Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 45 

dolování vyhloubí šachty asi 25 stop (7-6 m.) široké a 30 stop (9*1 m.) 
hlnboké — do nichž ale dělníci sestupují jinou postranní chodbou. 
Pracují tam skoro zcela nazí — a štěrk vyvážejí pomocí rumpálů 
v koších na povrch a tam se pak přebírá. Doly patří domorodým 
knížatům, avšak výroba není nyní příliš značná ; udává se v posledním 
desítiletí na 100.000 až 120.000 zl. ročnč. Velké démanty nebyly na- 
lezeny nikdy — ale jakost jich jest výtečná. Roztřiďují je na čtyři 
odrůdy: Motičal čiré, maník zelenavé, 'panna začervenalé, banspat 
tmavé. Jsou ale také v náplavu. 

Jiná místa, kde se též démanty vyskytovaly, jsou v Centrálních 
Provinciích, hlavně v okresu Sambálpuru (21°30' s. š. a 84° v. d.) 
a sice nejčastěji v řece Mahánadi. Avšak dnešního dne se tam pra- 
videlně více nehledá. Poslední značnější démant odtamtud uvádí se 
z roku 1818, který prý vážil 84 granů (asi 26*3 kar.) — a měl cenu 
5000 zl. 

Podobně jest místo Vajragarh, asi 80 angl. mil (128"72 kilom.) 
jihovýchodně od Nágpuru. 

Nejrozsáhlejší krajina, kde se dříve démanty nalézaly, jest v Jižní 
Indii v Madrassku, a sice to byly hlavně následující okresy: Kadapah 
kde se dříve vyskytovaly pěkné démanty — ale dnešního dne skoro nic se 
nevyrábí ; dále Karnúl, na řece Tungabádře ; tam stávalo v celém okolí 
mnoho dolů, z nichž se dnešního dne ještě na dvou místech (Banagan- 
pilly: 15°18'55 — 78°16 v. d., a Ramulkota 15°34' s. š. a 78°3' v. d.) 
pracuje, — ale kameny jsou jen nepatrné; pak okres Bellary, kde 
ale doly co takové jsou opuštěné, ač jednotlivé kusy se ještě vysky- 
tuji; tak nalezen r. 1881 u Wadžra Karur démant vážící 67 3 / 8 karátů 
nebroušený, po broušení na pěkný brilliant vážil 24 5 / 8 karátů. 

Velmi důležité byly doly v okresech v poříčí řek Kistny a Go- 
dávarie, odkud jsou především známé doly u místa Partiál, na levém 
břehu Kistny (u 80°30' v. d. a 16°40' s. š.) a u Kollur, na pravém 
břehu Kistny (u 80°5 v. d. a 16°42'30" s. š.), neb z těchto míst 
pocházejí největší známé démanty Velký Mogul, Koh-i-nur a Pitt 
nebo Regent. 

Krajina, v které tato naleziště se nacházejí, známa jest též pod 
jménem krajiny Golkondské, podle místa Golkondy, asi 110 angl. mil 
(176-99 kilom.) na severozápad položeného. Avšak místo Golkoiida 
samo není nalezištěm démantů; neb tam jen se řezaly a leštily — 
a tam se také prodávaly, tak že během času Golkonda byla vše- 
obecně známé místo, odkud démanty přicházejí. — 



(201) oo 02; 
(20l)ao02. (111) 0; 
(111) 0. (201) oo 02. 



46 Otokar Feistmantel 

Domorodci indičtí rozdělují démanty vůbec na Čtyry třídy, dle 
svých kast, na základě barev — neb dobře vědí, že démanty mohou 
býti různě zbarvené. 

Co se krystallisace týče, tu jsou na kusech v mineralogickém 
Museu v Kalkuttě chovaných známy následující tvary: 

(201) co02; s oblými plochami, od Panny v Bandelkandě 
(Geology of India, III. p. 39): 

(201) oo02. (111) O; od Sambálpuru v C. Provinciích (Ibid. 
III. p. 30). 

z horského potoka u Šimly v Pandžábu. 
(Proč. As. Soc. Bengál 1872 p. 193; 
Mallet Descr. Cat. p. 27; Geology of 
India IV. p. 8). 

(111) O. (110) oo O; 1 zokresuKarnúlského,vMadrassku.(Mal- 
(201) oo02. } let Descr. Cat. p. 27; Geol. of India IVp. 8). 

2. Tuha. 

V polouostrově vyskytuje se nezřídka co příměsek ve svorech 
ale obyčejně v nepatrném množství a v nečistém stavu, takže se 
málo kdy může s prospěchem používati. 

Nejvíce se jí objevuje v státě Travankorském, a byla přirovnávána 
grafitu cejlonskému, avšak jest jakosti špatnější než tento. 

Taktéž u větší míře objevuje se v státě Vizagapatamu, kde se 
ji užívá k natírání hrnčířských výrobků. Cent jí tam stojí asi 4 zl. 
Mimo to vyskytuje se v severozáp. Provinciích a v Himálaji. 

Největší množství tuhy ale vyskytuje se na Cejloně, odkud nej- 
větší množství do obchodu, hlavně anglického přichází. Objevuje se 
v krystallinických horninách v jižním pohoří, v okolí Nambepani, 
v Morva-Korle. Dolování jest v rukou Singhalanů (Singhalů); doly 
(šachty) jsou 100 — 300 stop (30*5— 91*5 m.) hluboké; způsob dolo- 
vání jest jen primitivní. Jest to nejlepší tuha na kelímky. Výroba 
vzrostla v posledních letech ve značné míře, dováží se hlavně do 
Anglie ale jest i na kontinentu všeobecně k dostání. 

3. Síra. 

Vyskytuje se v několika místech, ale nemá posud velké důle- 
žitosti, jelikož nejvydatnější místa nalézají se v odlehlých krajích, 
takže skoro všecka potřebná síra se dováží. 

Dovoz obnášel v poslední době asi 13319 ctů v ceně 81290 Rup. 
(asi tolik zlatých). 

Místa kde v Indii neb poblíže síra známa jest, jsou : 



Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 47 

V MadrassJcu blíže ústí řeky Godávarie ; v Sindhu blíže Karáčie ; 
v BaluČistáně. 

V Afghánistáne, a sice v pohoří v Sulajmáně vyrábí se síra po- 
blíže horkého pramene (Pir Zinda v průsmyku Šorí). Surovina jest 
beztvarný sádrovec protkaný žilkami síry, jež se pak pálením dobývá. 

V Pandžábu, v okolí Kohátském vyrábí se z jistých lupků, bo- 
hatých na pyrity (nejspíše eocenní). 

V Kašmíru, v údolí Puga v Ladáku jsou doly na síru obsaženou 
ve vrstvách křemenné břidlice; patří Mahárádžovi, a vyrábějí z nich 
500 — 600 maundů (= 480 ctů.). Síra přichází v hornině na puklinách 
v stavu celistvém neb co krystallinický povlak, částečně vyskytuje se 
pospolně se sádrovcem. 

Dále vyrábí se síra hojně v neodvislé Barmě; z jistého druhu 
pyritů. Také na ostrově Barren (v zálivu Bengálském), který jest 
sopkou činnou, nalézají se lože síry na puklinách, avšak zásoba není 
značná. 

Analysa, kterou pan Mallet uvádí (Geol. of India Vol. IV. p. 7), 
vztahuje se ke kusu z ostrova Barren a poskytla následující: 

síry 88-92 

vody 2*44 

zbytek (CaS0 4 , popel atd. ) 8-64 

100-00 
Tam nalezeny také krystally, jednoduché pyramidy: 

(111) P. 

4. Med. 
Ryzí měď vyskytuje se v Indii samé dosti zřídka; tak ku př. 

na jednom místě v Rádžputáně (v dole na měděné rudy u Singhány), 
dále v Singhbhúmu (také v dolech měděných), pak v provincii Kulu 
v Himálaji. 

Ve velkých kusech uvádí se z Kašmíru a sice z řečiště ř. Záns- 
karu. (Rec. Geol. S. of India XIII. p. 40., Men. Geol. S. of India 
XXII p. 334). 

5. Olovo. 

Vyskytlo se v ryzím stavu v malých dutinkách v galenitu blíže 
Maulmainu v Barmě. 

6. Stříbro. 

Vyskytuje se jen porůznu, co ryzí kov, pospolně se zlatem 
v Madrassku, ale jen v nepatrném množství. Mimo to se uvádí dobý- 
vání stříbra z olověných rud v státech Šanských, v Barmě. 



48 Otokar Feistmantel 

7. Zlato. 

Nalézá se na mnohých místech po celé Indii, taktéž v různých 
horninách a to na křemenných žilách v metamorfických a subnieta- 
morfických horninách, na starých břidlích a také v některých pís- 
kovcích mladšího stáří. 

Mimo to ale také v náplavech, z kterých se vypírá. 

Výroba ale okamžitě není ještě velmi značná. 

Zlato jest známo z rýží u Švegajengu v Tenasserimu v Zadní 
In ?" v ' a z J in ý cn míst odtamtud; v Assamu se zlato posud vypírá 
v řečištích řek ; také v jednotlivých částech provincie Čutia-Nágpur 
(Mánbhúm, Singhbúm, Gangpur, Džašpur a Udaipur). Také mnohé 
řeky v Pandžábu obsahují zlatonosný písek a zlato se na mnohých 
místech vypírá, avšak dobývá se částečně i pomocí rtuti. V Bom- 
bajsku vyskytuje se zlato na žílách křemenných v okresu Dhdrvár, 
ale též v náplavu. 

V novější době nabyla v tom ohledu značnější důležitosti 
Jižní Indie, kde, jak se má za to, i v dávných dobách zlato ve 
velkém množství se vyskytovalo. Na mnohých místech se podnes 
rýžuje. 

Před několika lety ale (1879) vstoupily mimo to zlatonosné 
žíly Jižní Indie do popředí. — Utvořily se společnosti k výrobě zlata 
z nich; první vznikla r. 1879, a koncem 1881 jich bylo 41, s kapi- 
tálem 44,000.000 zl. (ve zl.) Avšak mnohé brzo opět zanikly a nebo 
pracují jen bez užitku. Hlavní tyto zlatonosné žíly jsou v okresech 
Vajnádu (v Madrassku) a Koláru (v MajsúruJ. 

Nejvýnosnější jest tak zvaná „Majsur gold-mining Company" 
v Koláru, která pracuje s úspěchem dobrým; tam obnášela výroba 
3 až 4 unce zlata z tůny materiálu. Za rok 1886—87 udává se 
výroba na 2000 uncí měsíčně. 

Nedávno nalezeno zlato také v měděných dolech u Khetri 
v Rádžputáně, a sice na kalcitu pospolně 3 malachitem. (Mallet 1. c. 
1887 p. 2). 

8. Platina. 

Vyskytuje se v malém množství sem tam pospolně se zlatem 
v náplavech a sice v Majsúru v okresu Koláru, v Pandžábu v údolí 
řeky Indu, v Assamu v ř. Noa-Dihing a nejčastěji v Barmě. 



Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 49 

Sirníky. 

9. Pyrit nebo kyz železný. 

Nalézá se na mnohých místech vtroušen v horninách krystal - 
linických, metamorfických a jiných; avšak neposkytuje žádné zvláštní 
upotřebení a také nevyznačuje se žádnými mineralogickými zvláštnostmi. 

Co krystally uvádějí se jen z Horní Barmy severovýchodně ocl 
údolí Hothy a ze Sindu, poblíže Karáčie, a sice z obou míst: 

(100) ooOco. 

10. Arsenopyrit. 

V okresu Dárdžílingu, na západním svahu hory Samptharu vy- 
skytuje se arsenopyrit ve zvláštní vrstvě v křemeníte břidlici. 

Také Danait se uvádí z tmavošedé břidlice poblíže Khétri 
v Rádžputáně, v malých krystallcích. Eec. Geol. Survey of India 
XIV p. 195; Geol. of India IV p. 28. 

(110) oo P (011) Poo (012) J /,Pa> a někdy ještě k tomu 
(101) Pcx> 

11. Kobaltin. 

Malé krystallky vyskytují se v tmavošedé břidlici u Babai a Ba- 
goru, blíže Khetri v Rádžputáně, jsou skoro vesměs: 

(100) oo O oo *r(201) oo 02 (111) O. 

2 

Analysa poskytla (Rec. Geolog. Survey Vol. XIV. p. 190 (F. R. 
Mallet). Geology of India IV p. 27 (F. R. Mallet) : 

síry . 19'46 

arseniku 43*87 

antimonu sledy 

kobaltu 28-30 

niklu sledy 

železa 7-83 

zbytku • 0-80 

100-26 

12. Pyrrhotin. 

Byl nalezen, pospolně s Chalkopyritem v talkové břidlici u Pokri 
v Prov. Garhválu, v šedé břidlici u Daribo v Alvaru (27°9'30" s. š. 
a 76°26'20" v. d.) ; v chloritické břidlici asi 60 km. jihovýchodně od 
Udaipuru v Rádžputáně. Také v dolech na měděné rudy u Khetri 
v Rádžputáně v státě Džájpuru (u 28° s. š. 75°50' v. d.). 

Tř. mathematleko-přírodorědecká. * 



50 Otakar Feistmantel 

13. Galenit. 

Nalézá se v Indii v horninách metaniorfických (ve svoru a rule), 
v břidlicích krystallinických a v některých jiných břidlicích, které 
jsou stáří palaeozického. 

Mimo Indii ale, blíže hranicím jejím, známo naleziště, kde vy- 
skytuje se v hornině mladší, totiž v útvaru křídovém v Balučistáně. 

Není možno a také ne nutno, abych vypočítal všecka naleziště, 
zmíním se jen o některých. 

V Madrassku vyskytuje se galenit hlavně v okresech Kadapah 
a Karnúlu na několika místech a vykazuje onen od Kadapah násle- 
dující poměry stříbra a olova: 

a) 66* 6°/ olova — 10 uncí stříbra na tůnu rudy. 

b) 7012% olova — 9 uncí stříbra na tůnu rudy. 

Roku 1879 byly kusy rudy z okolí Kadapah analyso vány na 
geologickém ústavě v Kalkuttě a vykázaly následující poměry: 

78°/ olova — a 22 uncí 7 skruplí stříbra na tůnu olova. 

Z míst v okolí Karnúlu (severně od Kadapah) vykázaly rudy 
asi 70% olova 12 — 14 uncí stříbra na tůnu olova. 

V Bengálu vyskytuje se Galenit na několika místech, a sice 
nejprve v okresech Bhágálpur a Hazáribágh, kde obsahuje 60—80% 
olova a velmi mnoho stříbra — ale posud nebyly učiněny žádné 
opravdové pokusy dolování. 

Dále vyskytuje se provinciích Cutia Nágpur, Lohárdagga; pak 
v středních Provinciích, v Řeve (Revah), v Bandelkandě, v Rádžputáně, 
v Bombajsku (v provincii Guzerátu), pak v Pandždbu a sice v okresech 
pohoří Himalájského a na ještě jiných místech. 

Novější doby byly zkoumány vzorky z okolí Abbotábádu v se- 
verní Indii (pohoří Thandiani) a z Káíiristánu, a prvé vykázaly 15 
uncí a druhé 28 uncí: stříbra," na tůnu rudy. Také jest v Šanských 
státech, v Horní Barmě, kde se z něho dost rozsáhle stříbro vyrábí. 

14. Ckalkosin neb Chalkocit. 

Blíže Garimanipenta v okresu Nelloru v Jižní Indii, pospolně 
s malachitem; dále u Birmanghátu, v okresu Narsinghpuru v Cen- 
trálních Provinciích; v Singhbhumu v dolech na měděné rudy velmi 
obyčejný; dále znám od Soraie v okresu Lalitpuru v severozáp. 
Provinciích; od Bairuki blíže Deogharu v Santálistánu ; od Baxy 
v Bhutánských Duarech ve Vých. Himálaji; ze Solného Pohoří 
a z jiných míst. (Mallet, Geology of India IV str. 19—20. 

15. Sfalerit. 

Znám jest jen z několika míst a jen v malém množství, a sice 



Nerosty a užitné horniny Východní Indie Britské. 51 

od Bairuki v Santálistáně (v Bengálu); z měděného dolu Belaru 
v Garhválu (v Himálaji) z galenitového dolu u Sabáthu blíže Siinly 
(v Himálaji), u Šigri, v Lahúlu (v Pandžábu v Himálaji) a v státě 
Sirmuru, také v Himálaji, kde se vyskytuje pospolu s galenitem, py- 
ritem a křemenem. 

16. Cinnabarit. 

V Indii nepřichází. Uvádí se ale Tibetu, kde prý obsahuje dosti 
značné množství rtuti. (Dr. K. Saunders v Cpt. S. Turneťs Embassy 
to Tibet, 1800 p. 405). Má se za to, že jest z krajiny mezi vých- 
Bhutánem a řekou Sanpu (Bráhmputra). 

17. Molybdenit. 

Na několika místech v záp. Bengálu, v okresu Hazáribághu 
a sice : u Mahábághu pospolně G galenitem, chalkopyritem a bornitem 
v matiční hornině z kokkolitu a granátu; v měděných dolech u Bá- 
ragandy v chloritické a slidnaté břidlici ; také v metamorfických hor- 
ninách v Mánbhumu (v Bengálu). 

18. Realgar a auripigment. 

Vyskytují se pospolu, blíže Munsiari v Kumáunu, v Himálaji, 
také v Citrálu, severozápadně od Kašmíru, kde auripigment převládá, 
tak že se odtamtud do prodeje přináší. Obou používá se v mediciné 
k připravování barev; k otravování papíru na důležité listiny. Mimo 
to ale k připravování směsi ku holení a sice: 

á) Vápno z pálených skořápek lasturových, smočené stavou 
stromu banánového (Musa paradisiaca) a auripigment v stejných 
dílech — přiloži se na části, které se mají holiti. 

b) Vápna, jako svrchu, 2 díly, auripigmentu 1 díl, realgáru 
V 2 dílu, uhličitanu sodnatého 1 díl — smíchá se s vodou a jest 
k potřebě hotovo. 

19. Antimonit. 

Vyskytuje se dosti hojně, a sice v okolí ledovce Šigri, v La- 
húlu (v severozáp. Himálaji) ; dále v okresech Bellari, Majsúru a Hai- 
darábádu v Provincii Madrasské; v okresu Hazáribághu v Bengálu; 
v okresu Amherstu v provincii Tenasserimu. 

Domorodci nazývají prášek z tohoto a antimonu surmá a uží- 
vají ho k natírání okrajů víček očí (avšak surmou nazývají též prášek 
z galenitu). 

20 Chalkopyrit (kyz měděný). 
Jest dosti rozšířený v Indii. Uvedu jen taková místa, kde ve 
větší hojnosti se vyskytuje- 

4* 



52 Otakar Feistmantel 

Nejhojněji vyskytuje se v předhořích Himaláje, ze Sikkimu až 
do Kumáunu, kde se na mnohých místech měď z něho vyrábí. Vyra- 
bitelé jsou z většího dílu Nepálané. Průměrný obsah mědi jest 4°/ . 
Dolování jest dosti primitivní a doly podobají se králičím doupatům. 
Ruda, jak se dobude, se hned na místě roztluče, vypere a taví. 
K tlučení rudy používají kamenná kladiva (z křemene) upevněná v roz- 
štěpenou, násadu. Tavení děje se v malých pecích hliněných, asi 8 lb. 
mědi vytaví se v době asi 9 hodin, a měď ta prodává se libra asi 
za 50 kr. 

Rozsáhlé doly na měděnou rudu byly dříve v Radžputáně u míst 
Singhána a Khetri v státě Džájpurském; ruda byla též chalkopyrit, 
a měď se vyráběla v dosti značném množství. Dnešního dne pracuje 
se jen v několika málo dolech — a vyrábí se na těch místech modrá 
skalice (chalkanthit), kamenec a jiné z odpadků dřívějších závodů. 

Podobně vyskytuje se chalkopyrit u Daribo, v státě Alváru, 
v Radžputáně a také se měď vyrábí. 

V centrálních Provinciích znám jest chalkopyrit, v údolí řeky 
Narbady na malém ostrůvku v okresu Narsingpuru. 

V západním Bengálu jsou známá naleziště v Singhbhúmu, kde 
r. 1857 a r. 1862 se utvořily společnosti k vyrábění mědi z chalko- 
pyritu a jiných rud; avšak neprospívaly. 

Podobně nalézají se staré doly u Báragandy, v okresu Hazári- 
baghu; tam vyskytuje se chalkopyrit v čočkovitých peckách v chlori- 
tické a slidnaté břidlici. Doly ty, po dlouhou dobu opuštěné, byly 
před krátkou dobou opět znova otevřeny; také v okresu Deogharu, 
v Bengálu ; pak Pandžábu v himalájských provinciích Sirmuru a Kulu 
vyskytuje se jen chalkopyrit v značnějším množství. — 

21. Bornit. 

Nalezen byl na několika místech, a to v Bairuki, 14"4 km. se- 
verozápadně od Deogharu, v Santálistáně v Bengálu; vyskytuje se 
v rule, pospolně s jinými rudami. Také v Kumáunu a Garhválu, pak 
v severním Afghánistáne na několika místech. 

22. Tetraedrit. 

Uvádí se z následujících míst: na křemenných žilách v severní 
části okresu Tričinopolie v Jižní Indii; dále blíže Slímanábádu 
v okresu Džabálpurském v matičné hornině barytové; v značném 
množství vyskytuje se, dle udání, v Nepálu poblíže Khatmandu v me- 
tamorfickém křemenci. Analysa tohoto, kterou provedl r. 1885 pan 
F. R. Mallet v Kalkuttě (Rec Geol. Survey of India XVIII. pt. 4. 
1885, p. 235—237) měla následující výsledek: 



Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 53 

Síry 21-12 Železa 5-33 

Antimonu 25*17 Zinku 2*44 

Arsenu 1-32 Uhličit. váp 1*07 

Mědi 38-69 „ hořečn 0*13 

Stříbra sledy Nerozpustné 0-68 

Olova 0-30 Kyslíky, kys. uhlič., voda e tc. 3*75 

100*00 
Kysličníky. 

23. Cuprit. 

S jinými rudami měděnými v Singhbhúmu (v křemité hornině 
matičné); u Deogharu v Santálistáně v Bengálu; v okresu Narsingh- 
puru v C. Provinciích; v řečišti řeky Zanskaru v Kašmíru pospolně 
s ryzí mědí a na některých jiných místech. 

24. Korund (různé odrůdy). 

Vyskytuje se v Indii ve všech známých odrůdách: 

a) Smirek nalézá se v značném uložení v jižní Révě mezi ve- 
snicemi Pipra a Kadopáni, poblíže řeky Réru a také v okresu Mir- 
zápurském, asi 22 km. jihozáp. od města Singrauli. Lože to jest 
známo v rozsáhlosti 0-8 km., lavice jeho příkře zapadají a dosahuje 
mocnosti až 21 m., leží v rule, amfibolové hornině a křemenné břidlici. 

b) Obecný korund vyskytuje se na některých místech v Jižní 
Indii a sice v okresu Salemu v rule, kde pozorovány byly krystally: 

(1120) od P2 (0001) o R, 

mimo to v Majsúru, v talkové břidlici a v rule, také u Koimbaturu 
nalezeny byly krystally: (Jih 2h i) <mP2. 

c) Rubín (červený korund). V Indii samé jest rubín dosti 
vzácný a sice udává se z několik míst v okresu Salemském, v Pro- 
vincii Madrasské, kde také obecný korund, v rule, nalezen byl. 

V Afghánistáne nacházejí se u Džagdaláku, 51 km. vých. od 
Kábulu; tam byly pozorovány krystally a to: 

(1120) oo P2 (0001) oR sř(10Il) R; 

(1120) ccP2 (0001) oR jr(lOll) R 7C (1011) — R. 

V Kašmíru, v pohoří Zanskaru, kde safíry se vyskytují, také 
pozorovány byly rubíny, a sice popisují se kusy, kde se nalézal safír 
na jedné, a rubín na druhé straně. 

Hojněji vyskytují se na Cejloně a sice v těchže místech, kde také 
safíry se vyskytují, totiž hlavně v okresu Saffragam (jižně od Ada- 
mova Píku) ; jsou prý poněkud světlejší nežli Barmsské ; ale tvrdí se, 



54 Otakar Feistmantel 

že obchodníci (múři) znají způsob, jak pálením dodati jim temnější 
barvy. 

V Barmě vyskytují se rubíny nejhojněji; středisko dolování 
jest Mogok (Mogont) u 22°55' s. š. a 96°30' v. d. a nalézají se mimo 
to u Kapjunu (Kjat-pjenu) a Kathe, asi 110 km. severovýchodně od 
Mandalaje, jakož i u Sagjinu, asi 25*6 km. severně od téhož města. 
Některé krystally měly následující tvary: 

(1120) oo P2 (0001) oR jt(10ll) R; 
»(1011) R (0001) oR (1120) oo P2; 
(1120) coP2 n (1011) R (0001) oR (2253) *I 3 P2. 

Roku 1888 byly doly v Barmě ohledány znalcem, jejž vyslal 
státní sekretář (Secretary of State) a zpráva o nich zněla velmi pří- 
znivě.. Dobývají se ze štěrku a zemi pod povrchem a také z trhlin 
v dolomitickém vápenci, jenž jest matiční horninou rubínů. Doly pa- 
tří nyni vládě anglické. Poslední král barmský míval až 150.000 zl. 
důchodů z těch dolů : nynější důchod není ještě značný ale doufá se, 
že se značně zlepší. Udává se, že za 12 měsíců (1887 — 88) bylo ode- 
sláno z Mandalaje do Kalkutty rubínů v ceně 1,100.000 zl. — 

Rubíny ale, jak se praví, nedosahují značné velikosti; největší 
zaručená váha jednoho udává se na 47 kar. 

d) Safír (modrý korund). Hlavním nalezištěm jest Cejlon, kde 
se vyskytuje pospolně s rubínem v náplavu na úpatí středních hor, 
hlavně v okolí města Ratnápury, severně od Pt. de Galiu. Safíry jsou 
tam poněkud větší než rubíny, a také hojnější. 

Také v okresu Sálemském v Jižní Indii vyskytují se safíry po- 
spolně s rubíny a korundem obecným, podobně jest to v Barmě. 

Roku 1882 objevily se pojednou v pohoří Zanskaru, v Kašmíru 
jisté modré kameny, jež z prvu co modrý křemen považovány byly 
a jen za laciný peníz se prodávaly. Později ale se ukázalo, že jsou 
to pravé safíry ; pak arci stoupaly v ceně ; o pravém nalezišti se 
nikdo nedozvěděl. Pan Mallet mineralog při geolog, ústavu v Kal- 
kuttě zkoumal četné kusy ; bylo mnoho krystallů mezi nimi, a to hlavně : 

(2221) 4P2 (0001) oP; 
(1121) 2P2 (0001) oP; 
(4483) 8 / 3 P2 (0001) oP. 

Některé z nich byly značné velikosti; tak byl ku př. jeden 3" 
vysoký a l 3 / 4 " a l 1 //' široký; nebyl ale v celé délce stejně modrý 
nýbrž částečně též mléčný. 



Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 55 

Také z provincie Kulu, v severozáp. Himálaji udávají se safíry, 
a sice z ruly a ze svoru. 

Mimo tyto modré a červené odrůdy korundu, vyskytují se ještě 
jiné a sice: 

Žlutý sqfir nebo orientálský topas uvádí se z dolů na rubíny 
v Barmě — také z výše uvedeného naleziště v pohoří Zanskaru, kde 
na mnoze na témže kusu jest část modrá, a druhá žlutá jako víno; 

zelené a fialové (orientálský smaragd a orient, amethyst) také 
byly pozorovány v dolech na rubíny v Barmě. 

25. Haematit (krevel) nalézá se na mnohých místech v hor- 
ninách různého stáří a to v celých ložích a shlucích, ku př. v okresech 
Čánda a Džabálpur v centr. Provinciích, v okresech Nimáru, Bidžá- 
varu a Gvalioru v Centrální Indii; tato uložení jsou velmi bohatá; 
podobně u Rádžgarhu v státě Alváru, v Rádžputáně. Také v Jižní 
Indii, v okresu Ballary, v pohoří Sandur, bylo nedávno zjištěno bo- 
haté lože haematitu. (Rec. Geol. S. India XIX). 

Martit, t. j. pseudomorfosy hematitu po magnetitu byly nalezeny 
v eocenních vrstvách severozáp. od Kotri v Sindu a v pohoří Lai- 
nijan (v Sindu); krystally byly: (111) O a (111) O (100) oo O. 

26. Ilmenit — nalézá se v podobě písku v jednotlivých řekách 
a sice v Haidarábádě, v okresu Belgaumu, v Jižní Indii, jakož 
i v okresu Horního Godávarie. V Mánbhúmu (v Bengálu) nalézá se 
v horninách metamorfických. 

27. Braimit. 

Vyskytuje se v značném množství u Vizianagramu a Bimlipa- 
tamu na vých. pobřeží Indie (severně od Vizagapatamu) ; dále v hoře 
Munsuru, asi 32 km. severových. od Nág^uru v C. Provinciích — 
a na jiných místech v metamorfických horninách. 

28. Křemen. 

Jest po Indii v různých horninách značně rozšířen, a vyskytuje 
se ve velkém množství odrůd. 

a) Křišťál (křemen průhledný a kry stallo váný), v sádře v Solném 
pohoří v Máři, na ř. Indu, vyskytují se pěkné krystally křemenné, 
úplně vyvinuté; podobně i na jiných místech v témže pohoří; jsou 
různě zbarvené, bílé, růžové, červené, šedé atd. ; poloprůhledné a prů- 
svitné, tvary krystalografické jsou jen jednoduché: 
(10T0) oo P (1011) P (- (1010) oo R <10I0) R ír(iOIl) —R) ; nebo 
(1011) P (1010) ooP (=3r(1011) R Jř(lOU) — R) (1010) oo P); také 
mnohdy pouhé : (1011) P. (= jr(10ll) R »(10ll) — P) s plochami 
stejnoměrně vyvinutými; jindy zase: 



56 Otakar Feistmantel 

(1011) P (=sr(10Il) R *(10I1) —R) 

při čemž jedny plochy rhomboedrové nad druhé značněji vyvinuty 
jsou, k čemu ještě přistupuje: (1010) coPco tvar pobočné hrany 
otupující. 

V Pandžábu vyskytují se krystally u vesnice Aurangpuru, 15 mil 
jižně od Delhie; v Rádžputáně jest křšitál v pohoří západně od 
Udaipuru velmi hojný a slouží k výrobě ozdobných předmětů. 

V Centrálních Provinciích u Bidžkomáru, jižně od Bolangiru 
v okresu Sambálpuru, nalézá se krystall. křemen dosti hojně: 

(1010) ooi? jr(10Il) R sr(lOll) -R. 

krystally 8" až 9" délky a 2" až 3" v průměru, 

Větší krystally jsou známy z Jižní Indie, z okresu Koimbáturu, 
kde nalezeny kusy 2'3 1 / 2 " délky a 1'3" průměru. 

V okresu Tandžoru (blíže Vellum) vyskytují se valouny průhle- 
dného křemene, jichž se používá k broušení skel do brejlí. 

Také v dutinách čedičové horniny v Dekkanu a Rádžmahálském 
pohoří vyskytují se krystally křemenné. 

b) Citrin, žlutý křemen, nalezen u Vellum v okresu Tandžoru, 
jakož i v okresu Nellorském. 

c) Amethyst na několika místech: jako u Kangiamu v okresu 
Koimbáturu v Jižní Indii; na různých místech v čediči Dekkanu 
a Eádžmahálských hor] (obyčejně (1010) *> R. 3t(10ll) R. ?r(0111) 
— R) zpodní část obyčejně mléčná, a teprve svršek jest amethyst. 
V Provincii Hajdarábádu vyskytuje se amethyst v křemenných žilách 
žuly a používá se ho různým ozdobným předmětům. Též na Cejloně 
se vyskytuje. 

ď) Záhněda, vyskytuje se v Jižní Indii u Vellum v okresu Tand- 
žoru a používá se jí k výrobě ozdobných předmětů; také u Bolan- 
giru, v okresu Sambálpuru, v C. Provinciích se vyskytuje; jsou 
z části krystallované: (1010) oo R ?r(10ll) R Jř(OlIl) —R. 

e) Mléčný křemen jest velmi obyčejný v žilách. 

/) Růženín — křemen růžový, vyskytuje se v horninách kry- 
stallinických v okresu Bankurském (jižně od Ránigandže) a Hazári- 
bághském v Bengálu; v posledním vyskytuje se v průvodu Lepidolithu. 

g) Kočičí oko, známo z Jižní Indie z několik míst, ale nemá 
žádné důležitosti; nejlepší kameny toho druhu přicházejí z Cejlonu, 
kde nalézají se v náplavu okolí Ratnápury. 

h) Prasem — pohoří Nílgiri; poblíže Hajdarábádu; v Tenas- 
šerimu ; také v démantových dolech u Panny v Bandelkandě. 



Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 57 

i) Zelený avanturin — velmi pěkný kámen; pochází z okresu 
Bellary, v Jižní Indii, ale pravé naleziště není známo. 

k) Chalcedon a achát nalézá se v Indii ve velkém množství, 
a sice hlavně v podobě pecek, shluků, mandlí atd. v čedičové hornině 
v celém Dekkanu a v Rádžmahálských horách; podobně vyskytují se 
karneóly, onyxy, mechové acháty, jaspisy, heliotropy, sardonyx a jiné 
odrůdy, hlavně v zmíněné čedičové hornině (trappu) v Dekkanu 
a Rádžmahálských horách. Tato hornina lehce zvětrává, a vody zmí- 
něné pecky vymílají, a tu je nacházíme velmi hojně na povrchu oněch 
krajin, jakož i v řečištích řek jimi protékajících. Jsou na některých 
místech, kde se hojněji a v pěkných odrůdách vyskytují, předmětem 
průmyslu. Hlavní místa jsou Radžpipla u Ratánpury v Reva-Kantě 
v Bombajsku a Rádžkot v Káthiáváru; tam odtud se svážejí hlavně 
do Kambaje (severně od Bombaje), když ale byly na místech uve- 
dených napřed páleny, čímž se původní jich barvy stávají ve všech 
stínech temnější. — V Kambaji pak z nich vyrábějí různý šperk 
a ozdobné předměty, jež pak Bombajští obchodníci (Borové-muham- 
medání) skupují a dále rozvážejí. V Kambaji živí se touto prací asi 
600 rodin a mimo to 500—600 dělníků — výroba obnášela asi 
80.000 zl. 

V menším rozměru vyrábějí se podobné předměty v okolí Dža- 
bálpuru. Předměty jsou různé a ceny také; vyrábějí ku př. kameny 
do prstenů, prsteny samy, knoflíky ke košilím, misky, šachové figurky, 
držátka k nožům, nože na papír (až 34 cm. dlouhé), držátka na 
péra, náramky, nákrčníky a jiné. 

Achátů a jaspisů používali také prabydlitelé indičtí k výrobě 
kamených zbraní a nástrojů — jak je z okolí Bandy (v Bandelkandě 
záp. od Allahábádu) a na dekkanské vysočině vůbec hojně nalézáme. 

1) Pazourek, nalézá se ve svrchní části útvaru křídového v se- 
verovýchodní části okresu Tričinopolie. — - Dále v třetihorních vrstvách 
v Sindu, a sice v pohoří poblíže Sukkuru a Rohri, na ř. Indu; po- 
dobá se pazourku z evropské křídy; používalo se ho dříve co křesa- 
cího kamene k puškám a také k výrobě pazourkových nástrojů, jež 
se v Sindu posud na různých místech nalézají. 

m) Rohovec se nalézá v metamorfických horninách v Indii 
v Bandelkandě, podél Narbady, v Rádžputáně a v Bombajsku. 

n) Zkřemenélé dřevo vyškytá se na mnohých místech v Indii, 
tak ve svrchním tertiéru v Kačáru; ve vrstvách vložených v trapp 
v Rádžmahálských horách a v Dekkanu. 



58 Otakar Feistmantel 

29. Zirkon. 

Nalezen byl v Orisse blíže Rasulu, asi 57 km. na západosevero- 
západ. od Katáku v žíle žuly; podobně u Hindolu, 128 km. západně 
od Rasulu; tyto byly krystallovány : 

(100) oo Pod (110) ooP (lil) P hkl (mPn) snad (311) 3P3. 

Vyskytuje se také v dolech rubínových v Barmě a na Cejloně, 
odkud také známy jsou krystally: 

(110) ooP (111) P (331) 3P (311) 3P3. 

30. Kassiterit (ruda cínová). 

V Indii samé vyskytuje se jen zřídka: ku př. jest vtroušen 
v malém množství v Lepidolitu, jenž vyskytuje se v okresu Hazári- 
bághu, v Bengálu. 

Za to ale jest velmi hojný v Zadní Indii, a sice hlavně v pro- 
vincii Tenasserim a na ostrovech Mergui, a sice v žule; a pokračuje 
odsud clo poloostrova malajského a dále na ostrovy Banku a Billiton. 
Tam z něho vyrábějí cín. Ze zvětralé horniny vyplachují vody cí- 
novec, a utvořily se takto bohaté a rozsáhlé lože naplaveného cínovce 
v údolích řek a potoků jmenovaných krajin. 

31. Rutil. 

V malých kry stali cích na křemenné žile ve svoru v Kulu (Hi- 
málaji), pak jižně od Alváru v Rádžputáně, též na žilách křemenných 
v křemenci. 

32. Pyrolusit. 

Nalézá se, dle udání, v značném množství v provincii Bom- 
bajské, mezi Bágalkotem a Kaládgim; u Gosalpuru v okresu Džabál- 
purském tvoří lože v tak zvaném lateritu, zvláštní to odrůdě li- 
monitu. 

33. Limo nit. 

Jest v Indii velmi hojný; a sice velmi často povstal přeměnou 
hamatitu na neb blíže povrchu, a tvoří pak celé lože; náleží sem také 
zvláštní vrstva v soustavě Gondvánské, kde limonit povstal přeměnou 
hlinitého ocelku. 

Hlavní uložení ale jest v podobě tak zvaného lateritu, který 
stojí s Čedičovou horninou (trappem) v Dekkanu v úzkém spojení 
a takto značné rozšíření má; jest to jakýsi druh bahenní rudy, po- 
vstalé vyluhováním železa z železitých hornin, jako právě trapp 
(čedič) dekkanský jest, a opětným usazením v hlinité a písčité hor- 
nině matičně. 



Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 59 

34. Opal. 

Vyskytuje se jen na několika místech jako opal obecný, a sice 
na dekkanské vysočině, v čedičové hornině (v trappu), jest barvy mo- 
dravě bílé, jindy začervenalé. Podobně vyskytuje se v Rádžmahálském 
pohoří. 

35. Psilomelan. 

Obyčejně pospolu s pyrolusitem; tak asi 9 kra. severně od Vi- 
zianagramu (na vých. pobřeží Indie); mezi Bágalkotem a Kaládgim 
v Bombajsku ; u Gosálpuru v okresu Džájpurském ; také na ostrovech 
Mergui a na jiných místech. 

36. Wád. 

U Vizianagramu, pospolně s psilomelanem. 

Soli halové. 

37. Sůl kamenná. 

Zásoba soli jest v Indii velmi značná. Vyskytuje se v různých 
způsobech. 

Nejprve co sůl kamenná; tvoří mocné uložení v tak zvaném 
„Solném Pohoří* (Salt Range) v severním Pandžábu, po obou stra- 
nách ř. Indu, kde jest pět velkých loží, celkové mocnosti 275 stop 
(83-8 m.), jednotlivá lože dosahují až 100 stop (30 5 m.). Solná lože 
nalézají se ve zvláštních vrstvách, v tak zvaném „Červeném slinu 
a pískovci solnonosném", stáří silurského; střídají se s loži nečisté 
soli a nad tím pak jest červený slin a sádrovec. 

Na mnoze vyskytují se pěkné bezbarvé a průhledné krystallky 
buď jednoduché (100) co O oo, anebo (100) co O co, (201) co O 2. Jinak 
jest to hmota krystallinicko-zrnitá. Dobývá se částečně pomocí lomů 
(povrchových), mimo to se ale na ni pravidelně doluje. 

Pan F. K. Mallet ve svém díle z r. 1883: „Economic minerál 
Products" str. 46 uvádí analysy soli ze Solného pohoří: 

Chlorid sodnatý 94-60 93-00 

„ horečnatý 0*71 1-25 

„ vápenatý — 0*50 

Siran vápenatý 0-77 0'75 

Zemité látky sledy sledy 

Voda a ztráta 3-92 _M?0_ 

100-00 100-00 



(30 Otakar Feistmantel 

Podobné mocné uložení nalézá se dále na sever v okresu Ko- 
hátském; tam ale jest sůl ve vrstvách třetihorníck (jak se zdá eo- 
cenních), tam dosahuje uložení až 1000 stop (304-8 m.). Také v do- 
mácím státě Mándi, v severozáp. Himálaji (severně od Šimly), jest 
uložení kamenné soli. 

Dále dobývá se sůl odpařováním vody v jezerech a sice nejprve 
v jezeře Sámbharu, na západ od Džájpuru; jest to jezero s největší 
délkou 32-18 km. a průměrnou šířkou 8 km., voda nepřesahuje 3' 
(0-91 m.) hloubky. Obvodí obnáší 2200 čtv. angl. mil (5695-8 km. 2 ); 
sůl, odpařováním vody na pokrajích vykrystalluje ; mimo to ale se 
umělým způsobem odpařování napomáhá; v květnu a červnu jest 
skoro celé jezero vyschlé a jest pak kůrou solnou celé pokryté. 

Jiné jezero jest Didvána, západně od Sámbharu, asi 6-43 km. 
dlouhé a 2*41 km. široké ; jest velmi ploché, v horkém čase úplně 
suché; pak hloubí studně ve dně jezera, vyvážejí slanou vodu do 
plochých pánví, 18 m. širokých a dlouhých, kde se odpařuje. 

Konečně dobývá se sůl odpařováním mořské vody, a to podél 
pobřeží od Bombaje až k Orisse, hlavně ale v Guzerátě a na pobřeží 
Koromandel. Výroba z tohoto pramene jest dosti značná, páčí se na 
10,000.000 ctů a užívají jí hlavně v Bombajsku a v jižní Indii. 

38. Sylvin. 

Vyskytl se jen jednou, ve vrstvě nečisté soli, na hlavním dole 
v Solném Pohoří — ale nebyl to sylvin úplně čistý, neb měl vedle 
chloridu draselnatého (61'43), také chlorid sodnatý (29*32), síran ho- 
rečnatý (7-78) a pak vodu (2*10.) — (F. K. Mallet: Geology of India 
IV, p. 33).*) 

39. Fluorit. 

V Indii vzácný; vyskytuje se jen na několika místech; tak 
v okresu Eáipuru v C. Provinciích na žile galenitové, barvy zelené 
a fialové; také ve vápenci u Révy; dále v severozápadní Himálaji 
(v žule) a ve vápenci v okresu Amherstu. 



Soli kyslíkaté. 

40. Chrysoberyl. 

Uvádí se jen z několika málo míst; a sice od vesnice Rámidi 
v okresu Katáku v Orisse, kde nalezen byl v žile žulové; dále od 



") Mineralogische Mittheilungen Wien 1873 p. 135; V. Balí: Geology of India 
ni, p. 437. 



Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 61 

Kádžmahálu (v Džájpursku) v Kádžputáně, což však jest poněkud 
pochybno. 

Na Cejloně také přichází pospolně s kočičím okem atd. 

41. Spinell. 

Dosti hojně v dolech na rubíny v Barmě; jsou barvy velmi 
různé a zdá se, že pocházejí z krystallinického vápence; jsou na 
mnoze kry stallo vány, a sice: (111) O, pak (111) O, (110) ooO; také 
srostlice dotyčné dvou O dosti hojné, ba i trojčata. Dále byly na- 
lezeny v krystall. vápenci u Ambasamúdramu v okresu Tinnevelli 
(a 8°40' s. š. a 77°30' v. d.). Také pospolu s korundem v okresu 
Salemu, v údolí ř. Káverie. 

42. Chromit. 

Nalézá se v dosti značném množství v údolí Hánle, okresu 
Rupšu, v Kašmíru; dále v okresu Salem, v Madrassku; pak poblíže 
Port Blairu na Andamanech; a na ostrově Rutlandě (jižně od Port 
Blairu), kde pochází, jak se zdá, ze serpentinu. 

43. Magnetit. 

Vyskytuje se na mnohých místech a tvoří mocná lože; tak 
v okolí Salemu (na úpatí hor Ševaroy) v J. Indii jest mocné lože 
v krystallinických horninách; nacházejí se také krystallky: (111) O; 
dále v provincii Haidarábádu (Nizama) poblíže uhelného lože Sin- 
gareni; také tvoří hojnou součást vyvřelých hornin (trappu) v Dek- 
kanu, z kterých jej vody vymílají a v podobě magnetitového písku 
nahromacřují. 

44. Borax. 

V Indii samé nepřichází, ačkoliv Indům dávno znám byl a ač 
se z Indie, hlavně z Bombaje, vyváží. Přichází z provincie Hundesu, 
v záp. Tibete a ze zahimálajských krajin Kašmíru, jakož i z některých 
jiných jezer v Tibetu, kde vyskytuje se co škraloup na pobřeží neb 
co usazenina na dně solných jezer; jinde jako v Ladáku, stojí ve 
spojení s horkými prameny, jež mají 135° až 178° F. (rr 57*2° až 
81'1° C), ku př. v údolí Puga, kde se nalézají uprostřed krajiny, 
obsahující dotyčnou vrstvu boraxovou ; vrstva ta pozůstává ale ze 
směsi boraxu, síranu a uhličitanu sodnatého, obyčejné soli a jiných 
látek. Po dešti a pak po nastalém odpaření objeví se na povrchu 
výkvět, pozůstávající ze solí neborových — pod tímto výkvětem ale 
nalézá se vrstvička 2" — 3" (5 — 8 cm.) mocná sestávající hlavně z bo- 
raxu, který obchodníci sesbírají a to se po každém dešti opakuje. 
Surový tento borax přenášejí pak v pytlech na ovcích neb kozách 
přes Himálaj do Indie, kde jej v jednotlivých místech dále čistí, 



62 Otakar Feistmantel 

Namnoze nalézají se u jezer tibetských krystally, následujících 
tvarů : 

(110) oo P(100) oo Poo (001) OP; 

(110)ooP(100)ooPoo(010)ooPoo (001) OP; 

(110) oo P(001) OP (041) 4Poo (010) oo Poo (100) oo Poo (221) 2P(I11 j P. 

Vývoz z Indie za rok 1886 — 87 obnášel: 15.395 ctů. v ceně 
226.969 rup. (=z stejně zlatých). 

45. Salnytr obecný (draselnatý). 

Vyskytuje se jako přirozený výtvor v mnohých Částech Bengálu, 
severozáp. Provincií, v Madrassku, Pandžábu atd. ; objevuje se, po- 
míchán jinými solnými látkami co výkvět na povrchu a v nejsvrch- 
nější vrstvě půdy, hlavně v okolí vesnic, kde zvířecí výkaly a odpadky 
v rozkladu se nalézají. Jistí lidé (šoravala) se výhradně s výrobou 
jeho zabývají — seškrabou výkvět a nejhořejší vrstvičku — vyluhují 
z toho soli a nechají pak roztok v plochých pánvích odpařovati, ná- 
sledkem čehož salnytr vykrystalluje a pak se opětným překrystallo- 
váním čistí. 

Největší část vyvezeného salnytru přichází z Beháru, pak ze 
severozáp. Provincií — z ostatních méně. Roku 1886 — 87 vyvezlo se 
z Indie salnytru 386.396 ctů. v ceně 3,640.161 rup. (tolik zlatých). 

46. Salnytr sodnatý a nitrocalcit, 

také vyskytuje se na několika místech ve výše uvedených krajinách, 
kde salnytr obecný jest hojný. 

47. Kalcit (vápenec). 

Jest v Indii velmi hojný ; ale kry stallo váný vyskytuje se dosti 
zřídka — hlavně jen v čedičové hornině (v trappu) v Dekkanu; vy- 
skytují se jen rhomboedry : n (1011) R; n (1012) R % (0112) — l / 2 P; 
a skalenoedry; a sice vyplňuje namnoze křemenné geody, anebo na- 
chází se pospolně s zeolity. 

Jinak vyskytuje se co vláknitý kalcit v sedimentárních vrstvách 
vložených v dekkanském trappu : Vápenný tuf nalézá se na mnohých 
místech, hlavně při vodopádech horských potoků v severozáp. Hima- 
lájí a v tak zvaných Záp. Duárech; také v pohoří Kajmúru. — Stála- 
Ittity a stalagmity nalézají se v jeskyních v Karnúlu (u Billa Surgamu) 
a v Tenasserimu; hrachovec znám z Tibetu; křída z Afghán-Turki- 
stánu, ve svrchní části křídového útvaru; zvláštní vápenné konkrece 
(Kankar) vyskytují se zhusta v náplavech, hlavně starších. Mimo to 
vyskytuje se hojně vápenec obecný, co hornina, o Čemž pojednám ještě 
dále (mezi horninami). 



Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 63 

4$. Dolomit. 

Pseudouiorfní krystally dolomitu po soli nalézají se v Solném 
Pohoří v dolomitských vrstvách v sádrovém loži. 

Co hornina vyskytuje se na mnohých místech v metamorfických 
horninách; ku př. blíže Goy (56*4 uhl. váp. 34*8 uhl. hoř.); u Nág- 
puru v centr. Prov. (61-80 uhl. váp., 38.20 uhl. hoř.); u Dhelvy 
severně od Gávanu v okresu Hazáribághu (53*85 uhl. váp., 45*18 uh. 
hoř.), a v jižní části okresu Mirzápuru (64 68 uhl. váp., 34*14 uhl. 
hoř.), velmi hojný jest též v mramorových skalách u Džabálpuru 
(55.48 uhl. váp., 43*55 uhl. hoř.) : také v severozáp. Himálaji, v okolí 
Náini Tálu a Masúrie atd. 

49. Magnesit. 

V žilkách, v talkové chloritické a amfibolové hornině v okresu 
Salem, v Madrassku; v serpentinu v Arakanském pohoří v Barmě; 
a v dolomitickém vápenci u Masúrie v s. z. Himálaji (69*1 uhl. hoř., 
135 uhl. váp.). 

50. Siderit. 

Co hlinitý ocelek tvoří celé vrstvy v uhelných ložiskách sou- 
stavy Gondvánské, hlavně v uhelné pánvi Ránigandžské (v Bengálu), 
a v některých jiných na západ odtud, ač ne v také mocnosti ; vy- 
skytuje se v těchto pánvích v stupni nejzpodnějším, zvaném Tálčirský, 
a pak výše tvoří zvláštní vrstvu, zvanou „vrstva železných lupků." — 
Slouží k těžení železa. Také v třetihorních vrstvách v Assamu se 
vyskytuje. 

51. Aragonit. 

Vyskytuje se v trappu dekkanském, jakož i v podobné hornině 
v Káthiaváru. 

52. Cerussit. 

Pospolně s galenitem na několika místech; ve větším množství 
ku př. v Adžmíru. 

53. Soda (natron). 

Vyskytuje se co součást zvláštního solného výkvětu, zvaného 
reh, jenž v severní Indii a v Bengálsku na povrchu sa tvoří a ještě 
jiné soli obsahuje a sice také částečně tronu. 

Uhličitan sodnatý obsažen jest také ve vodě jistých jezer, a sice 
v okresu Bikaníru (v Rádžputáně) a v jezeře Lonáru v Beráru, jenž 
chová sodu a tronu. 

54. Malackit. 

Jest velmi hojný, tam kde jiné rudy měděné se nalézají ; pak 
obyčejně poblíže povrchu. Hojně vyškytá se v okresu Nelloru, Bellary 



64 Otakar Feistmantel 

v Jižní Indii, a v údolí Narbady v okresu Nársingpuru ; také v mědě- 
ných dolech v Singhbhúrau, a u Báragandy, v okresu Hazáribághu. 

55. Azurit. 

Méně hojný, na některých výše uvedených místech. 

56. Thenardit. 

Tvoří se z vod jezera Sámbharu, při dobývání soli, vedle vod- 
natého siranu sodnatého (mirabilitu), jak se zdá při větší temperatuře 
roztoku. 

57. Glauberit. 

Nalézá se v puklinách kamenné soli, v Solném Pohoří (na důlu 
Mayova). Vyskytuje se v krystallech i uváděií se tyto tvary: 

(001) OP (111) -P(110) oo P (100) oo Poo ; 

(001) OP (112) — V 2 -P(H1) -P (110) oo P (100) oo Poo (021) 2 Poo (012) 

58. Anhydrit. 

Celistvý, pospolně se sádrovcem v údolí Spiti, v Himalájí ; také 
v sádrovci v Solném Pohoří. 

59. Baryt. 

Vyskytuje se v okresech Karnúlu, Džabálpuru, Adžmíru a Šimle, 
a v provincii Révě, na žilách rudních — krystally nebyly posud udány. 

60. Coelestin. 

Krystallovaný nalezen v Sindu na povrchu vápenců tertiérních 
a to: (011) Poo, (110) oo P, (001) OP; dále v červených jílech třeti- 
horních, v Solném Pohoří. 

61. Anglesit. 

V malém množství, pospolně s galenitem, v dole na hoře Tárag- 
haru, u Adžmíru. 

62. Mirabilit (sůl Glauberova). 

V jistých krajích Indo-ganžské pláně v severozáp. Provinciích, 
v Pandžábu a v Rádžputaně, vykvetá na povrchu uvedená již zvláštní 
solná látka, známa jménem rek, jež hlavně pozůstává z vodnatého 
siranu sodnatého, vedle chloridu sodnatého; v těch krajinách pak 
vyrábí se sůl Glauberova a také soda. 

Také ve vodách jezera Sámbharu (záp. od Džájpuru) jest obsažen 
mirabilit (vedle dříve již uvedeného thenarditu). 

Zajímavo jest, že na výchozí jistých vrstev uhlonosné soustavy 
(Gondvána), totiž na výchozí stupně Tálčiru a Damuda, vykvetá tato 
sůl, a na takových místech pak různá zvířata tu horninu olizují. Také 



Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 65 

na úpatí hor Himalájských v Sikkimu nalézá se takové výchozí a při- 
cházejí tam sloni, nosorožci, jeleni a jiná zvířata, k lízání. 

63. Sádrovec. 

Nejhojněji vyskytuje se v Solném Pohoří v průvodu loží solných, 
ve vrstvách, jež nejsou mladší než silur; poskytuje dobrou sádru. 

V Sindu, v Kači a Kathiaváru vyskytuje se v útvarech třeti- 
horních. V jižní Indii objevuje se v útvaru křídovém v okresu Triči- 
nopoli v Madrasské Provincii. 

64. Epsomit. 

Na několika místech, a sice nejprve " v zmíněném již výkvětu 
solném, známém co rek; pak v Solném Pohoří, v jistém slinu, asi 
7 stop mocném, z něhož vykvetá; dále v dolní části údolí Spitie 
v Himálaji co výkvět na pyritonosné břidlici ; za podobných okolností 
také na Nikobarech. 

65. Melanterit. 

Tvoří se dosti často rozkladem pyritů — jako blíže Khetri 
v Kádžputáně ; v Afghánistáne (v okresu Kakur) ; v Kumáunu ; a na 
vysočině Kajmúrské, jakož i na některých jiných místech. Na některých 
se sbírá, čistí a do prodeje se přináší. 

66. Chalkanthit. 

Vyskytuje se také v dosti značném množství v měděných dolech 
u Khetri v Rádžputáně, kde se tvoří z kyzů měděných. 

67. Bloedit. 

V Solném Pohoří (v dole Varča) na puklinách v kamenné soli, 
a sice v krystallech, z nichž některé mají dosti hojné plochy; tak 
jeden následovně:*) 

(110) ooP. (210) ooP2. (310) ooP3. (100) ooPoo. (120) ooP2. (010) ooPoo . 
(111)— P (001) OP. (011) Poo. (111) P. (211)2 P 2. (201)2Poo. 

(121) — 2 P2. 

68. Vivianit. 

V modrošedém jílu v Nepálu dosti hojný; také v Assamu. 

69. Libethenit. 

Na starých haldách u měděných dolů v Singhbhúmu, a sice 
v krystallech: (110) ooP. (011) ^oo; (110) ooP. (011) Poo. (111) P. 

70. Lazulith. 

Nalezen byl v Kašmíru, v okresu Pádar, na křemenu. 



*) F. R. Mallet : Geology of India IV. p. 144 fig. 39 ; Schimper : Zeitschr. f. 
Minerál, u. Krystallogr. I. p. 70. 

Tř. mathematicko-přírodovédeeká. 5 






qq Otakar Feistmantel 

71. Chalkophyllit. 

Byl, jak se udává, pozorován na starých haldách u měděných 
dolů v Sinnghbhúmu. 

72. Apatit. 

Vyskytuje se jen zřídka krystallovaný v žule u Raniidi blíže 
Katáku (provincie Orissa, v Bengálu), a v severním Hazáribághu 
(v Bengálu), také v dolech na slídu v Beháru. 

Zemitý apatit (fosforit) nalezen byl v podobě vrstvy, dosti značné 
rozsáhlosti, u Masúrie, v severozáp. Himálaji (v útvaru vápenců, jichž 
stáří není docela zjištěno). 

Fosforitové konkrece vyskytují se mimo to v třetihorních (eocen- 
ních) vrstvách v Solném Pohoří. Koprolity, pospolně s kostmi, na- 
cházejí se dosti hojně v křídových vrstvách ve vých. Beráru. 

73. Mimetesit. 

Ve vápenci, v pohoří asi 144 km. s. vých. od Maulmainu, 
v Barmě. 

Křemičitany. 

74. Andalusii 

V metamorfických horninách v Mánbhúmu a v jižním Mirzápuru ; 
také v pohoří Arávallii (v břidlicích) v Rádžputáně. Chiastolitová břid- 
lice nachází se v Pohoří Tušáni, asi 128 km. záp. záp. sev. od města 
Delhie. 

75. Kyanit. 

Dosti hojný v krystallinických horninách v Indii ; a sice v severo- 
záp. Himálaji (modrý a po straně zelenavý) v rule a ve svoru ; v Sik- 
kimu v rule, a v Čutia Nágpuru (v záp. Bengálu) v krystall. hornině. 
V jižní Indii v okresu Nelloru ve svoru, pospolně se staurolitem; 
podobně v rule v okresu Majsúru. Odrůda rhaticit známa z břidlic 
v Singhbhúmu, a z ruly na Satledži, v s. záp. Himálaji. 

76. Staurolit. 

Velmi hojný ve svoru v pohoří Čundi (nebo Sundi), v okresu 
Nelloru v jižní Indii. Krystally jsou jednoduché, ale tvoří také pro- 
stupné srostlice v podobě kříže. Byly pozorovány:*) 

(110) oo P (010) co Poo (001) oP 

(110) co P (010) co Poo (001) oP (101) Pex> 

(110) co P (010) co Poo (001) oP{032}{ 3 / 2 Poo} 



*) F. R. Mallet: Descriptive Catalogue of the collect. of Minerals etc. 1883, 
str. 238—239. 



Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 67 

(110) oo P(010) oo Pod (001) oP(101) Pod {032} { 3 / 2 Pod} 
(110) oo P (010) oo i 5 oo (001) oP {232} { 3 / 2 P 3 / 2 } 

Vyskytuje se také v břidlicích v pohoří Arávallii v Rádžputáně 
ve svoru v okresu Hazáribághu ; také znám jest od Gandamaku v po- 
hoří Safedkoh, v Afghánistáne, v krystallech: 

(110)ooP(010)ooPoo. 

77. Turinalin. 

Vyskytuje se v různých odrůdách v Indii. Černá odrůda (šorl) 
nalézá se hojně v žulách a jiných krystallinických horninách; tak 
ku př. v dolech na slídu v okresu Hazáribághu, kde se nalézají kry- 
stally, dosahují až 16 cm. v průměru. Nejobyčejnější tvary jsou hemi- 
morfní *) : 

(1120) ooP2(10IO) ooP, mající jr(10Il)P na jednom a at(10ll)iř 
3r(022l)2P na druhém pólu. Mimo to vyskytuje se: 

(1120) oo P2 (1010) ^-, mající x (1011) R na jednom a n (0221) — 2P 

3t(10Il)P na druhém pólu; dále krystall jako předešlý z dolů na 
slídu u Gumdži v S. Hazáribághu: 

(1120) co P2 (1010) oo R(klho) oo Pn, mající % (1011) R na jednom a 
n (0221)— 2Rit (1011) R 7t (k Ih i) mEn na druhém pólu. 

Podobně jsou známy krystally z Beháru: 
(1120) oo P2 (1010) ooP it (10T1)P n (0221) — 2P, se slídou a apatitem 
v křemenné žíle. Také u Rámidi blíže Katáku v okrese Tálčiru (Orissa) : 
(1120) oo P2 (1010) ooR »(10I0) R 7ř(0221) — 2P. 

Mimo to nalézá se v žule v pohoří Arávallii ; v Pandžábu ; v Sik- 
kimu ; v okresu Nelloru ; v jižní Révě, pospolně s korundem ; v Maj- 
súru a na jiných místech. 

Červený turmalin (rubellit), nalezen byl v Horní Barmě, v okolí 
Avy (1120) oo P2. n (1011) R. 

Modrý (indigolith) a zelený turmalin vyskytuje se v žule v okresu 
Hazáribághu (v Bengálu); některé kusy jsou modré uvnitř, a zelené 
zevně. Zelený nalézá se také v jižní Indii v žulové žile v rule, u Serin- 
gapatamu. Modrý nalezen byl také v Zánskaru, pospolně se zmíně- 
nými již safíry. 

Tamtéž vyskytly se také hnědé turmaliny, a sice uvádí se jeden 
z dutiny v krystallu safíru; byl: (1120) coP2. (IOIO)ooP. ar (1011)5 

*) F. R. Mallet: ibid. str. 227. 



68 Otakar Feistmantel 

78. Epidot. 
Jest v Indii velmi hojný, a sice co pistazit, v krystallinických 

horninách (v rule, žule, v amfibolitických horninách atd.), tak ku př. 
v jižní Indii, v okresu Bellary (v rule), v okresu Salemu (v rule) 
v okresu Mirzápuru (Bengálu, v rule) ; a v okolí Tonku v Radžputáně, 
jižně od Džájpuru) v horninách metainorfických. 

79. Vesuvian (Idokras). 
V syenitu v pohoří Nílgirí, a v metamorfických horninách v Mán- 

bhúnm; podobně v Radžputáně, asi 13 km. severových. od Tonku, 
v podobě egeránu. 

80. Olivin (Chrysolith). 
Objevuje se hlavně co součást vyvřelých hornin v Dekkanu, 

v Rádžmahálských horách, v lávách ostrova Barren a v Ladákhu. 

81. Chrisokoll. 

Vyskytl se několikráte, pospolně s měděnými rudami, v okresu 
Nelloru v jižní Indii. 

82. Granát. 

Jest v Indii velmi hojný, a sice hlavně v horninách metamor- 
fických; objevuje se v různých odrůdách. 

Cenný granát (almandin), vyskytuje se hojně v Radžputáně, hlavně 
v státě v Džájpurském, kde se v rozsáhlé míře dobývá; nalézá se 
v hornině, více méně zrušené, ale není pochybnosti, že pochází 
původně ze svorů a břidlic pohoří Arávallie. Vyskytuje se v zrnech 
oválených, ale také v krystallech různé velikosti; nejhojněji: (321) 
30 s / 2 ; (321) 30 3 / 2 (110) <x> O. Používá se těchto granátů velmi hojně 
k broušení již v Indii, a také se v značné míře do Evropy vyvážejí. 
Také na jiných místech se objevují. 

Obecný granát. — Velmi hojný ve svoru a rule. V okresu Hazári- 
bághu : (110) oo O. (321) 30 3 / 2 . (211) 202 ; v okresu Nelloru : (110) ooO: 

Hessonitu podobný granát znám jest z pohoří Nílgirí a z okresu 
Nelloru (v rule). Také na Ceyloně se objevují. — Také pyropu podobný 
granát se uvádí z jižní Indie a z Barmy. Uvarovitu podobný zelený 
granát nalezen byl v provincii Rupšu, v Kašmíru; tvar byl: (110) oo O. 

83. Axinit. 

V žilách v hippuritovém vápenci (poblíže žil čedičových a syeni- 
tických) v Afghánistáne, asi 11 km. záp. od Kandaháru. 

81. Lapis Laznli. 

Byl nalezen v Badakšánu, a udává se též z Afghánistánu a 
Balučistánu. 



Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 69 

85. Lepidolith (slída lithionová). 

Nachází se v žilách žuly v okresu Hazáribágh (v Bengálu), 
v okolí Pihiry (24° 38' s. š. 85° 51' v. d), v dosti značném množství 
co hornina; někdy obsahuje zrna cínovce. Barvy jest fialově červené 
až šedo-íialové. Obě odrůdy byly analysovány; a sice fialově červená 
p. Tweenem, a ta poskytla: 

kysl. křemič. 50*39 

kysl. hlinit 31 '63 

„ hořečn sledy 

lithia 3-71 

drasla 1-40 

uhlič. sodn 5*80 

fluoru 5.00 

ztráta 4-23 

102.16~ 
Šedofialová odrůda byla analysována v laboratoři university ve 
Virginii panem M. Page-em, který ustanovil ve 102 gramech: 

drasla 8*595 

lithia .... 1*754 

uhlič. sodn 0*609 

kyslič. rubidia 0*070 

86. Flogopit. 

V dolomitu se serpentinem, blíže Singraulie v jižním Mirzápuru. 

87. Muskovit (slída draselnatá). 

Jest v Indii velmi značně rozšířena, nejprve co součást krystalli- 
nických hornin, žuly, ruly, svoru a pod.; mimo to ale vyskytuje se 
na mnohých místech ve velkých kusech a deskách. 

Tak se nachází v okresu Hazáribághu (v Bengálu) na žilách 
hrubozrné žuly (pegmatitu); tam vyskytují se kusy, z nichž dají se 
řezati desky 53 cm. dl. a 45 cm. sir., také 58 cm. dl. a 40 cm. sir., 
dobývá se šachtami, jež se hloubí ve směru zmíněných žil; používá 
se jí k různým ozdobným předmětům v Indii, ale také se značně vy- 
váží. Podobně vyskj^tuje se slída v deskách v okresu Majsúru, též 
v žulových žilách; dále v záp. Ghátech, ve Vainádu (v j. Indii) a v Rádž- 
putáně (Tonk, Džájpur) ; všude jest v dostatečné velikosti, že mohou 
se desky z ní řezati. — V r. 1886— 87 bylo slídy vyvezeno z Indie 
713 ctů. v ceně 154.566 rup. (tolik zlatých). 

88. Chlorit. 

Dosti hojný, co součást chloritických břidlic a někdy také v rule. 



70 Otakar Feistmantel 

89. Steatit a talek. 

Talek vyskytuje se co hornina v podobě mastkové břidlice na 
několika místech v Indii a sice v okresu Salemu, Majsúru a Hajdar- 
ábádu (v Madrassku); v Orise, v okresu Midnápuru a v okolí Gájy 
(v Bengálu) ; také v Čutia Nágpuru, v Mánbhúmu, v Singhbhúmu ; této 
horniny používá se k výrobě různých nádob (talířů, misek, koflíků atd.) ; 
a jest barvy šedé, červenošedé a pod. 

Steatit vyskytuje se v Rádžputáně v státě Džájpurském (u místa 
Mora), kde uložen jest v prahorních břidlicích a tvoří vrstvu asi 
2 st. (63 cm.) mocnou (v tak zvané Arávalli series). Dováží se do 
Agry, kde se z ní vyřezávají různé ozdobné předměty. Steatit vysky- 
tuje se také v Afghánistáne a v Barmě, kde se ho používá jako tužek 
k psaní na břidlici. 

90. Serpentin. 

Vyskytuje se místy dosti hojně v metamorfických horninách 
v Mánbhúmu, v jižním Mirzápuru, jakož i v podobě žil v mladších 
horninách v Arakan-Jomě (v triasu) a na ostrovech Andamanských 
a Nikobarských (v eocénu). 

Pěkný, cenný serpentin, světle žlutozelený a průsvitný nachází 
se v Kašmíru u místa Iskardo (v Baltistáně), kde z něho vyrábějí 
ozdobné předměty, mezi jinými misky a koflíky, zvané zahr-muhra, 
jimž se připisuje ta vlastnost, že prasknou, jakmile se do nich nápoj, 
který by byl otrávený, naleje. 

Chrysotil vyskytuje se v serpentině v Arakan-Jomě, v Barmě 
a v jižním Mirzápuru, v Bengálu. 

91. Seladoni! 

V amygdaloidickém čediči (trappu) v Dekkanu, kde tvoří po- 
vlak dutin, anebo menší dutinky zcela vyplňuje. 

92. Bronzit. 

V gabbru v Arakan-Jomě a na Nikobarských ostrovech. 

93. Wollastonit. 

Vyskytuje se v jižní Révě, v centrální Indii, u vesnice Raondi 
(23° 56' s. š. a 82° 32' v. d.), kde se objevuje ve vápenci, vloženém 
v rule. Také v jižní Indii, v okresu Tinevelly, objevuje se v krystalli- 
nickém vápenci. 

94. Pyroxen (Augit). 

Objevuje se jen co součást čedičů, ale nebyl ve větších kry- 
stallech pozorován. Některé odrůdy jsou známy : šálit v pohoří Nílgirí, 



Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 71 

kokkoliih pospolně s granátem v Čutia Nágpuru v j. Indii, v nieta- 
morfických horninách; také ve vápencích, ku př. s výše uvedeným 
wollastonitem. 

95. Rhodonit. 

Nalezen byl v jižním Mirzápuru, jakož i poblíže Nágpuru v cen- 
trálních Provinciích. 

96. Amfibol. 

Obecný amfibol vyskytuje se hojně co součást metamorfických 
hornin, ku př. syenitických žul, syenitických rul atd. Také co hlavní 
součást amfibolových hornin. 

Tremolit velmi obyčejný v dolomitech metamorfických hornin 
na mnohých místech, jež není zapotřebí zde zvláště uváděti; podobně 
se to má s aktinolitem, který dosti hojně v metamorfických horninách 
se objevuje, buď co břidlice aktinolitová, neb v jednotlivých krystallech 
v talkové břidlici, ve vápenci atd. 

Asbest nalezen byl v jižní Indii (v Madrasské Provincii), v Čutia 
Nágpuru, v Afghánistáne, v Pandžábu a v Garhválu. 

Jade (džéd) neboli nefrit klade se k amfibolu ; v Indii vlastní se 
nenachází, ale vyskytuje se dosti často v Turkistáně, v údolí Kara- 
kášu ; jest barvy světle modravě zelené, průsvitný. Džéd (z Karakášu) 
byl v novější době zkoumán a analysován v laboratoři university ve 
Virginii panem C. L. Allenem*) jenž ustanovil tvrdost: 6 - 5; speci- 
fickou váhu 2*98 — dále: 

Kysl. křemič 57'35 

„ hlinit 1-03 

„ železit 1*22 

„ horečnatý . . . .22*73 
uhlič. vápen 13'40 

„ sodnat # 25 

drasla 0*23 

vody 2-69 

98-90 

Od jadu (džédu) rozlišuje se jadeit (džadeit), který jest ona 
část nefritů, jež obsahují více kysl. hlinit. a sodnat., a spíše spodumenu 
se přidružují. Tento jadeit (džadeit) vyskytuje se dosti hojně v okresu 
Mogungu, v Horní Barmě, kde se na něj doluje; vyskytuje se v po- 
době valounů. Jadeit je poněkud tvrdší než jade, má 6*9 — 7 a vyka- 



*) F. K. Mallet: Geology of India IV. p. 85. 



72 Otakar Feistmantel 

zuje 3*24— 3*34 specif. váhy. Větší kusy mají dosti značnou cenu, neb 
se jich v Barmě a hlavně čině používá k výrobě ozdobných předmětů. 

97. Beryll a aquamarin. 

Beryll vyskytuje se dosti často v Rádžputáně, a sice v žulových 
žilách, jež prostupují tamnější metamorfické horniny. Podobně nalezen 
byl beryll v žulové žile v Orisse, v okresu Tálčiru (v Bengálu) ; tam se 
vyskytly krystally : (1010) oo P. (0001) oP- (1010) <x> P. (1120) ooP2. 
(0001) oP; (1010) oo P. (1120) <x> P2. (1121) 2P2. (1011) P. Jsou 
barvy zažloutlé a neprůhledné; také v okresu Hazáribághu vyskytuje 
se beryll. Z jižní Indie, v okresu Koimbáturu znám jest aquamarin. 

98. Orthoklas. 

Hojný co součást hornin, hlavně žuly a ruly; velké kusy or- 
thoklasu jsou především hojné v žilách hrubozrné, pegmatitické žuly, 
jako v Bengálu, C. Indii, J. Indii a p. Dosti často vyskytují se žíly 
písmenkové žuly, která pozůstává z čistého živce, prostoupeného po- 
délnými jedinci křemene ku př. na mnohých místech v Bengálu. Kry- 
stallovaný živec uveden byl z hornin metamorf. u Camatu v Cutia 
Nágpuru, byl: (110) oo P. (130) ooP3. (010) ooPoo. (001) oP. (101) 
Poo. (111) P. Praví se o něm, že to byla srostliee, ale není udáno 
dle kterého zákona: Z odrůd jsou známy: Adular v žilách ve svoru 
neb rule v okresu Nelloru, také v okr. Bangalúru; z žule v okresu 
Katáku a na jiných místech. Na Cejloně okazuje odrůda aduláru hru 
barev, a poskytuje šperkovní kámen (měsíček). 

99. Mikroklin. 

Mikroklin pozorován byl co drobnohledná součást různých gra- 
nitických hornin v s. z. Himálaji; také v čedičové hornině tamtéž. 
Co kámen amazonský nachází se v Bengálu, v okresu Tričinopolii 
a pohoří Nílgirí v j. Indii (v žule a rule). 

100. Albit. 

Uvádí se z porfyrové horniny v Kašmíru. Také z jižní Indie, 
ale to není zaručené. 

101. Anorthit. 

Byl popsán pod jménem indianit z jižní Indie, z okresu Sa- 
lemu (Karnatik). 

102. Oligoklas. 

Tvoří součást žul himalájských, jež tvoří střední osu tohoto po- 
hoří hlavně v jednotlivých vysokých vrcholech. 



Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 73 

103. Apophyllit. 

Jest velmi hojný nerost v trrappu dekkanskéni; hlavně v záp. 
Ghátech, kde při stavbě železnic v Bhor-*) a Thulghátu byly nale- 
zeny znamenité kusy, s překrásnými krystally. (Bhorghát jest jiho- 
vých. od Bombaje, na dráze do Púny a Madrasu ; Thulghát jest sev.-vých. 
od Bombaje, na dráze do Džabálpuru a do Kalkutty); také u Púny 
objevily se pěkné kusy při zakládání studnic. Barvy jsou obyčejně 
bílé, někdy červenavé a zelené ; často jsou úplně čiré. Prismatická po- 
doba převládá; tvary pozorované na kusech ve sbírkách v Kalkuttě 
jsou: 

(100) ooPoo (111) P (001) oP; (často jako krychle (ooOoo), s O,) 
(100) ooPoo (111) P (001) oP (110) oo P; 
(100) ooPoo (001) oP (111) P (210) oo P2; 
(100) ooPoo (001) oP (111) P (113) l j 3 P. 

Jindy zase převládají tvary jehlancové, jako: 
(111) P (100) ooPoo; 
(111) P (100) ooPoo (001) oP. 

Opět jindy jsou oba druhy tvarů stejnoměrně vyvinuty : 
(100) ooPoo (111) P (210) oo P2 (001) oP. 

104. Analcim. 

Uvádí se z trappů dekkanských v záp. Ghátech, u Púny a v po- 
hoří Gavilgarhském v C. Provinciích ; také v Rádžmahálských horách 
se uvádí, jest nerost vzácný. 

105. Chabasit. 

Nerost dosti vzácný v dekkanském trappu v okresu Púně a Ma- 
zagonu v Bombaj sku. 

106. Laumontit. 

Jeden z hojnějších puchavců v trappu dekkanském u Púny, 
a záp. Ghátech (Bhor- a Thulghát) ; také v okresu Mazagonu v Bom- 
bajsku, pak také v Kathiaváru. 

107. Epistilbit. 

Uvádí se z trappu dekkanského u Púny. 

108. Stilbit (heulandit). 

Jest velmi hojný v dekkanském trappu, a sice na Bhor a Thul- 
ghátu, na ostrově Elefante, v údolí Narbady a na jiných místech, 
krystally jsou hojné; hlavní tvary:**) 



*) Toto jest v Evropě všeobecně známé naleziště ; tam odtud pocházejí pěkné 

kusy v dvorním Museu ve Vídni. 
**) F. R. Mallet v: Geology of India IV p. 127. 



74 Otakar Feistmantel 

(010) co Poo (201) 2P oo (201) — 2Poo (001) oP; 

(010) ooPoo (201) 2P oo (201) — 2P oo (001) oP (110) coP; 

(010) ooPoo (201) 2P oo (201) — 2Poo (001) oP (110) co P 

(111) -P; 

(010) coPoo (201) 2P oo (201) — 2Poo (001) oP (110) oo P 

(111) — P(011) Poo; 

(010) coPoo (201) 2P oo (201) —2P oo (110) ooP (001) oP 

(111) — P (101) Poo. 

U všech těchto tvarů převládá (010) co Poo, (201) — 2P oo 
a (201) 2P oo. 

109. Desmin (Stilbit). 

Nejhojnější z zeolitů v trappech indických, hlavně na Bhor 
a Thulghátu, dále u Púny, na ostr. Elefante, v pohoří Ga- 
vilgarh, v údolí Narbady, v okresu Džabálpuru atd. Velmi často na- 
cházejí se pěkné krystally a jsou různé barvy; krystally jsou jed- 
notlivé, sloupovité neb deskovité, anebo jsou snopkovitě a vějířovitě 
urovnány. V indických publikacích jsou krystally uvedeny, jakoby 
náležely k soustavě rhombické; avšak všeobecně považuje se desmin 
za nerost jednoklonný, a zdánlivě jednoduché rhombické krystally jsou 
srostlice (prorostlice) a musejí se tedy značky rhombické, pod nimiž 
tento nerost uveden jest, převésti na odpovídající v jednoklonné sou- 
stavě. Pozorované krystally uvádí pan Mallet v díle citovaném podle 
rhombických známek a znějí takto: 

(100) co Poo (010) co Poo (111) P; 

(100) co Poo (010) co Poo (110) co P (111) P; 

(100) coPoo (110) ooP (010) co Poo (111) P (252) 5 / 2 P 5 / 2 . 

(100) ooPoo (110) ooP (010) co Poo (111) P (252) 5 / 2 P 5 / 2 

(001) oP. 

Postavíme ale ty krystally do takové polohy, aby vyhovovaly 
soustavě jednoklonné, shledáme, že se máji plochy následovně: 

(100) co Pec = (001) oP- (111) P=(110) co P; (010) oo^oo 

= (010) co Poo; 

(110) coP=(011) Poo; (252) 5 / 2 P 5 / 2 = (250) ooP 5 / 2 , a (001) 

oP— (101) Poo; dosazením těchto symbolů obdržíme pak for- 
mule pro dotyčné jednoklonné tvary. 

110. Natrolit. 

Uvádí se z trappu dekkanského, z několika míst (Gavilgarh, 
Ahmadnagar), a také z trappu v Kádžmahálském pohoří. 



Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 75 

111. Skolecit. 

Vyskytuje se v trappu dekkanském dosti hojně, a sice by tyto 
indické skolecity (dle Luedecke v Naumann: Elem. d. Minerál. 12. 
vyd. str. 723, naleziště v Khandalla) z Bhorghátu náležely clo jed- 
noklonné soustavy; mimo to nalézá se na jiných místech v záp* 
Ghátech a také na severním svahu dekkanské vysočiny, poblíže 
jeskyň Ellúrských. 

Od skolecitu odděluje se tak zv. Poonáhliťh (Púnalit), který jak 
se zdá od skolecitu se liší hlavně lučebním sloučením, má totiž méně 
kysl. vápenatého (skolecit průměrně 13*95, a púnalit jen 10-318 ve 
sto dílech látky). 

112. Mesolit. 

V trappu na Bhorghátu v záp. Ghátech. 

113. Thomsonit. 

Poněkud vzácnější puchavec v dekkanském trappu; a sice uvádí 
se z okolí Bidžápuru, Šolápuru (jihových. od Bombaje) a z údolí 
Narbady; a také z okresu Ahmednagaru (vých. od Bombaje) byly 
kusy nalezeny. 

114. Prehnit. 

Velmi vzácný nerost v dekkanském trappu ; nalezen u Mazagonu 
v Bombajsku. Jinak se vyskytuje prehnit také v Rádžputáně, poblíže 
Adžmíru, a sice v hornině amfibolové. 

115. Kaolin. 

Na několika místech co výtvor větrání krystallinických živ- 
cových hornin. 

116. Titanit (Sfen). 

Co mikroskopická součást v trappech, dioritech a amfibolových 
horninách v údolí Satledže, v dioritu v Hundesu (v Tibete); ve fel- 
situ v Rádžputáně atd. 

Nerosty organogenní. 

117. Uhlí. 

Jest ve vých. Indii dosti značně rozšířené a tvoří dosti mocná 
uložení. Přichází co uhlí různého stáří, a sice třetihorní, křídové, 
jurské a triaso-permské. 

Toto poslední, alespoň větší část jeho, jest nejdůležitější; vy- 
skytuje se v rozsáhlé soustavě vrstev sladko vodních, v „soustavě gond- 
vánské (Gondwána - System) , jež se dělí na oddíl zpodní, střední 
a svrchní. 

Oddělení zpodní a střední obsahuje nejvýnosnější flece uhelné, jež 
uloženy jsou v jednotlivých, menších neb větších pánvích ; rozprostírají 



76 Otakar Feistmantel 

se mezi Kalkuttou a Bombají, a nalézají se v údolí řeky Damudy, 
pak v záp. Bengálu, v provincii Révě a v pohoří Satpáře: pak táhne 
jeden pruh do Orissy, a druhý podél ř. Godávarie. Vyskytuje se 
v těch vrstvách také značné množství otisků, ale jiných než v ev- 
ropském uhelném útvaru; jsou takové, jaké tu nalézáme v j. Africe 
a ve vých. Austrálii; tyto jakož i ostatní poměry poukazují k tomu 
že uhlí jest mladší a nejlépe budiž považováno za permo-triasové. 

Velká část těchto uhelných pánví není posud všeobecnému ob- 
chodu přístupna a to pro nepříznivou polohu svou ; také nedošlo uhlí 
ještě všeobecného upotřebení. — 

Uhlí dobývá se posud hlavně v pěti pánvích a sice v pánvi 
Ránígandž-Bardvanské a u Giridi-Karharbári v Bengálu, u Mohpáni 
(jihoz. od Džabálpuru), u Varúry (jižně od Nágpuru) v stř. Pro- 
vinciích a u Umerie v j. Révě (východně od Džabálpuru). Uhlí do- 
bývá se pomocí šachet, chodeb, a při výchozích pomocí lomů. Hor- 
níci tamnější jsou domorodci, správu vedou Evropané. — 

Severně od tohoto všeobecného uložení zmíněných vrstev na- 
lézá se v Sikkimu, na úpatí hor himalájských, pruh vrstev uhlonosných 
téhož stáří, jako výše uvedené — ale nemají posud žádné důležitosti 
uhlí jest značně pomačkáno a rozdrceno. 

Uhlí toto z některých pánví, jako v Karharbári (Giridi) a v Rá- 
nígandži poskytuje dobrý koks. 

Ve vrstvách svrchního oddělení (jurského) gondvánské soustavy 
vyskytuje se uhlí jen v údolí řek Soňu a Narbady — ale v množství 
nepatrném. 

V útvaru křídovém nalézá se uhlí v pohořích Gáro, Khási a Džaintia 
(v Assamu). Užívá se ho jen lokálně k zásobování sanitária Šillongu 
v pohoří Khásii. Také v Barmě jest uhlí křídové. 

Třetihomi uhlí jest dosti značně rozšířené a dosti důležité ; pře- 
devším je nalézáme v Assamu, východně a jižně od Dibrugarhu; 
některé flece tam jsou 20, 40 až 70 stop (6 až 21 m.) mocné. Te- 
prve v poslední době výroba poněkud stoupla. Třetihorní uhlí jest 
také v Arakanu, Pegu, v Himálaji, v Solném Pohoří a v Pohoří Su- 
laj manském. — 

Výroba všeho uhlí obnášela v r. 1886/7: 1,388487 tun 
(27,769740 ctů.), z čehož největší část na Bengál připadá; Střední 
Provincie vykazuje 119.116 tun (2,382.320 ctů.); Uměna 7698 tun 
(153.960 ctů) a Assam 43707 tun (874.140 ctů.). Mimo to dovezlo se 
uhlí z Austrálie a z Evropy 765668 tun (15,313,360 ctů.). 



Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 77 

118. Jantar. 

Vyskytuje se jedině v Horní Barmě, v údolí Hukungu, pospolně 
s lignitem. 

119. Petrolej. 

Vyskytuje se na různých místech, a sice v Pandžábu, v Assamu 
a v Barmě. V prvních dvou provinciích, kde se vyskytuje ve vrstvách 
třetihorních, nedosáhla výroba posud žádné zvláštní důležitosti. Hlavní 
výroba posud děje se na pobřeží Arakanu, na ostrovech Čedúba 
a Borongo (jižně Akjábu) a pak v Horní Barmě, na vých. pobřeží ř. 
Iravadie u Jenang-gajungu (Je-nan-čaung), asi 96 km. nad Thajet- 
majem; v první krajině udává se výroba (1885) na: 1,450.423 gallon 
(5,801.692 litrů), v druhé na 1,000.000 gallon (4,000.000 litrů). Pe- 
trolej tento vyváží se do Indie pod jménem „Rangúnského oleje" — 
avšak daleko nestačí posud k zásobě celé Indie, tak, že se ještě do- 
váží značné množství amerického petroleje.*) V poslední době zmáhá 
se dovoz z Ruska. 

Mimo to uvedeny jsou jednotlivé fossilní smoly, které ale nejsou 
ve všech případech úplně zjištěny, takže je zde neuvádím. 

Podobně neuvedl jsem jisté nerosty, které buď dle svého slo- 
žení aneb dle naleziště nebyly zcela zjištěny. 

II. Horniny. 

Hornin vyskytují se v Indii mnohé druhy. Především poskytují 
archaické vrstvy pěkné odrůdy. 

1. Zuly a ruly vyskytují se na četných místech v Bengálu, v C. 
Provinciích, v jižní Indii, v pohoří Aravallii a v Himálaji. 

Z větší části jsou to žuly obyčejné ; v Himálaji obsahují oli- 
goklas. Všude kde se dobré odrůdy objevují upotřebuje se jich 
k stavbám různého druhu, jako mostů, tunelů, vodovodů, velkých 
budov atd. 

Také mnohé staré stavby, jako chrámy atd. jsou z nich vysta- 
věny; velmi zajímavé jsou v tom ohledu chrámky u Mahávellipuru 
v jižní Indii, v okresu Činglepatu, jež jsou z velkých balvanů žuly 
in šitu vytesány (tedy stavby monolithické) a překrásnými ozdobami 
opatřené. 



Přehled petrolejových krajin podal nedávno: H. B. Medlicott: Notě on the 
occurence ot petroleum in India — Rec. of the Geologl. Survey of India 
1886. Vol. XIX pt. 4. 



78 Otakar Feistmantel 

V okresu Nellore-Kistna, v jihovýchodní Indii, vyrábějí z gra- 
nitické ruly kola k polním kárám. 

Na mnohých místech v Himálaji jest rula tence zvrstvena, ob- 
sahuje mnoho malých granátků, a používá se jí k stavbě domů, a také 
ku krytí střech. 

Odrůdy žuly se vyskytují tyto: 'písmenková žula — živec barvy 
růžové, žluté neb šedobílé ; nalézá se Bengálu, v C. Provinciích a na 
jiných místech. 

Také pegmatit (hrubá směs křemene, živce a slídy) se vysky- 
tujn a jest ku př. matiční horninou slídy v Bengálu. 

Zajímavý jest itakolumit neboli elastický pískovec, který nalézá 
se 96 km. záp. od Delhi u místa Kaliány. Náleží do oboru hornin 
metamorfických a jest vložen do vrstvy prahorního křemene. Není 
v Indii znám co matiční hornina démantů*). 

2. Krystallinická břidlice, jež se také k různým účelům používá, 
vyskytuje se v j. Indii v okresech Majsúru, Karnúlu a Kadapáh; 
dále v Bengálu v okresu Monghyrském ; v Rádžputáně v státě Alváru, 
v Pandžábu a v s. záp. Provinciích. 

3. Velmi rozsáhle vyskytuje se Čedič, nebo, jak v indické geo- 
logii se nazývá trapp\ jest to hornina vyvřelá, kteráž větší části po- 
krývá tak zv. dekkanskou vysočinu, pročež hlavně pod jménem dek- 
kanského trappu známa jest; pokrývá plochu 12.500D mil geogr. 
(688.286-25 km 2 ); doba vyvření spadá mezi dobu křídovou a třeti- 
horní. V dosti značném množství vystupuje čedič také v pohoří Rádž- 
mahálském, kde jest stáří jurského ; mimo to nalézá se v podobě žil 
ještě v jiných útvarech. 

Vyskytuje se v odrůdách různých, co pevný Čedič, barvy tma- 
vošedé, černé, zelenavé atd., jemnozrný až skoro hustý; vedle toho 
ale jako hornina mandlovcovitá dutino vitá, obsahující různé minerály, 
jako různé odrůdy křemene (acháty, jaspisy, chalcedony atd., ame- 
thyst, křemen atd.) pak hojné puchavce (apophyllit, desmín, stil- 
bit a p.). 

Čediče používá se na místech, kde se v dobré jakosti objevuje, 
jakožto dobrého stavebního kamene, ku př. v okolí Bombaje, a na 
jiných místech; slouží k stavbám mostů, používá se ho při stavbách 
železničních, silnic atd. V Kalkuttě používá se Rádžmahálského če- 



") Nedávno uveřejnil R. D. Oldham článek o této hornině v Rec. Geolog. 
Surv. of India, XXII. 1. 1889. str. 51 a násl., kde se téz zmiňuje o jiném 
elastickém pískovci (mladšího uložení) v Beráru, blíže Cárli. 



Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 79 

diče do základů a co štěrkovního kamene při stavbě ulic. Již v dobách 
dávných užívalo se ho k různým účelům ; nalézají se z něho mlaty 
zhotovené, obyčejně hlazené. Světoznámé jeskyňové chrámy u Ellúry, 
Adžanty, u Karli a na ostrově Elefante, z nichž některé pocházejí 
z 200 — 150 r. př. Kr. jsou též v tomto dekkanském čediči vytesány. 

4. Do té skupiny náležejí také ještě staré pískovce, jež skládají 
velkou část pohoří Vindhije a Kajmúru, jsou známy pod jménem 
vindhijského pískovce (Vindhyan sandstone). Vyskytují se pískovce 
v oddělení zpodním tohoto útvaru, v tak zvaných vrstvách kajmúrských 
a v oddělení svrchním, v tak zvaných vrstvách bhanrérských. V prvém 
oddělení nalézají se rozsáhlé lomy u Cunáru, na řece Ganze, blíže 
Benaresu, a kámen odtud také znám co „čunárský kámen" ; v druhém 
oddělení nalézají se důležité lomy v hřbetech jižně od Agry, u Fa- 
téhpur Sikri a u Gvalioru. 

Hornina jest pískovec jemnozrný, zrna velmi stejného, tuhý a dá 
se dobře spracovati. Pískovec čunárský jest obyčejně barvy červenavě- 
žluté nebo zasedlé; onen z vyšších pásem jest obyčejně masově čer- 
vený, a pak žlutě skvrnitý neb tak pruhovaný, aneb jest někdy 
v celku tak světle zbarvený. 

Tvoří velmi užitečný a důležitý stavební kámen; čunárského po- 
užívá se v okolí Benaresu, a dováží se až do Kalkutty ; velké stavby 
v Allahábádě, v Agře, Fatéhpur Sikri, v Delhi atd. pozůstávají z čer- 
vených pískovců vrstev bhanrérských ; pískovce obou oddělení po- 
skytují sloupy až 5 m. vysoké, jichž se s dobrým prospěchem po- 
užívá co sloupů telegrafních (na místě dřevěných tyčí), jež velmi dobře 
vzdorují klimatu a řádění termitů. V střední Indii, hlavně v okolí 
Ságaru, nalézají se také mlaty rázu palaeolitického, hotovené z těchto 
pískovců. 

5. Mimo tyto staré pískovce stávají ještě jiné pískovce mladší, 
které také dosti často dobrý stavební kámen poskytují; jsou to pí- 
skovce soustavy gondvánské, hlavně v Bengálu a Středních Provin- 
ciích (stáří od permu až do Jury); pak jurské pískovce v Kači 
(v Bombajsku) a třetihorní pískovce v předhořích himalájských. Na 
některých místech tvoří pískovce soustavy gondvánské, hlavně svrch- 
ního oddělení celé pohoří, jako jsou ku př. pohoří Mahádeo a vysočina 
PaČmarhi v C. Provinciích. 

6. Dále vyskytují se na mnohých místech ku př. v střední 
a jižní Indii křemence metamorfické a submetamorfické, jichž také 
k hrubé stavbě se používá. V jižní Indii, záp. od Madrasu, nalézá se 
množství mlatů polaeolitického rázu, jež jsou z křemence. 



80 Otakar Feistmantel 

7. Vápenec co nerost byl již uveden; ale velmi hojně objevuje 
se co hornina, především v podobě mramorů, jichž se různě používá. 

Velmi rozsáhle jest mramor, Částečně dolomitisovaný, vyvinut 
v údolí řeky Narbady, jihozápadně od Džabálpuru, kde řeka protéká 
v délce asi 3 - 2 km. úzkým průsmykem ve skalách vápenných nad 
míru malebně rozložených; strmé břehy tam mají 24—30 m. výšky. 

Místo to jest známo pod jménem ^mramorových skal 11 (marble 
rocks); mramor jest uložen v metamorfických horninách souvrství zva- 
ného Vindhija; bylo ho použito v okolí k různým stavbám; vadí mu 
však ta okolnost, že jest hlavně následkem vyvření čedičů, jež jej na 
několika místech prorážejí, velmi značně popraskán. 

Nejpěknější mramor, jehož se hojně co ozdobného stavebního 
kamene používalo a ještě používá, nachází se v Rádžputáně a sice 
hlavně v státech Alváru, Džájpuru a Džhódpuru. 

V státě Alváru dobývá se hlavně u místa Džhirri, a pocházejí 
tam odtud veškeré monolithické sloupy v paláci alvárském — jinak 
ale jest výroba nyní dosti nepatrná. 

V státě Džájpuru jsou doly hlavně u místa Rajalo ; hlavně jest 
to mramor bílý, jehož se používá k stavbám a k výrobě sošek a jiných 
ozdobných předmětů; také vyskytuje se mramor růžový, jehož se upo- 
třebuje k pracím řezbářským a ozdobným. 

Nejrozsáhlejší zdají se býti lomy na mramor u Makrány v státě 
Džhódpurském, odkudž pochází nejlepší bílý mramor; lomy jsou dosti 
staré a poskytovaly mramor k velké části věhlasných, po Sev. Indii 
roztroušených staveb, jako v Agře (Tádž-Mahál a jiné) ve Fatéhpur 
Sikri, v Delhi, Lahoru, v Džájpuru, v Džhódpuru a j. ; dá se výtečně 
leštit, vyrábějí se nyní z něho mříže k oknům (zvané džalí), sošky 
zvířat, bohů a j., vykládají se mosaikou z polodrahokamů, po způ- 
sobu, jakým byla mosaika v mausoleu, Tádž-Mahálu (v Agře) pro- 
vedena. Vzhledem k mramorovým mřížím uvésti dlužno mausoleum 
světce Salima Cišti ve Fatéhpuru Sikri. 

Uvedené vápence uloženy jsou v metamorfických vrstvách sou- 
stavy pohoří^Arávallie. 

Také v jižní Indii, v Madrassku vyskytují se vápence, a sice 
částečně v horninách krystallinických, částečně ve vrstvách křídových. 

Zvláštní mramory lasturnaté a korallové, jichž se také co ozdob- 
ných kamenů používá, vyskytují se v jurských vrstvách v Kači 
a u Džesalmiru v Rádžputáně, a v křídových vrstvách u Bághu 
v centrální Indii. 



Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 81 

Lokálně arci používá se jednotlivých uvedených vápenců také 
k pálení vápna; z velké části slouží k tomu účelu tak zvaný kaňkat 
(t. j. vápenné konkrece v náplavních vrstvách), o němž jsem se již 
při kalcitu zmínil. 

Mimo to ale připravuje se jemný druh vápna, pálením skořápek 
měkkýšů, jež na některých místech velmi hojně nahromaděny se na- 
lézají ; toho vápna používá se hlavně v přípravě smíšeniny k žvýkání 
(Pan-supárí). 

8. Zde také uvésti dlužno různé hlíny, jichž se k různým účelům, 
jako v hrnčířství, k výrobě ohněvzdorných a obyčejných cihel užívá. 

Hrnčířský průmysl jest velmi rozšířený, a vyrábějí se nejprve 
obyčejné druhy nádob ve velkém množství. Na některých místech 
vyrábějí se druhy lepší, ba i velmi pěkné a umělecké, tak ku př. 
v Travankoru a Hajdarábádě, v Dinápuru (v Bengálu), v Azimgarhu 
(v s. záp. Provinciích), v Surádžgarhu v Bengálu, v Patně (v Bengálu), 
v Suratu, v Guzeratu, v Kotě v Kádžputáně, pak v Sindhu, v Pand- 
žábu atd. 

Jisté druhy hlíny (měkké a mastné =: valchovka) slouží též 

k jídlu, říká se, že hlavně těhotné ženy ji požívají, ale není pochyby, 

že zvyk ten jest všeobecnější, než se obyčejně za to má. V bazarech 

; (v Kalkuttě) prodávají se jisté tenké, miskovité koláčky, asi 5 cm. 

v průměru, z polopálené hlíny, jichž se k tomu účelu užívá. 

Výroba cihel (z cihlářské hlíny — náplavové) jest také dosti 
značně rozsáhlá. 

Hlíny ohněvzdorné nacházejí se u Eánígandže a Karharbári, kde 
přicházejí v oboru vrstev uhelných. 

9. Konečně můžeme zde také uvésti rašelmu, která se v Indii 
na příhodných místech také tvoří ; objevuje se v pohoří Nílgirí v jižní 
Indii, avšak nikde níže než 6000 st. (1829-3 m.). 

Dále nalézají se v okolí Kalkutty jisté vrstvy vegetabilních látek, 
které se musejí co obdoba rašeliny považovati, a sice nalézá se vrstva 
taková v alluviu delty řek Gangy-i Brahmputru, a pak tvoří se po- 
dobná usazenina, nyní na dně rozsáhlých mělkých močálů zvaných 
džhíl, z rozličných rostlinných odpadků. 

Na pohoří Nílgirí tvoří se rašeliny většího dílu z těchže rostlin 
jako v Evropě, totiž z rodů: Scirjpus, Carex, Parnassia, Utricularia 
a hlavně Sphagnum; k pálení používá se jen lokálně, a sice v městě 
Utakamandě v Nílgirí. 

Dále přichází pravá rašelina v Kašmíru a v jiných částech Hima- 
láje; ale není tak pěkná jako v Nílgirí. 

Tř. mathematicko-přirodovědecká, 6 



82 



Otakar Feistmantel 



Analysa kašmírské rašeliny poskytla následující výsledek:*) 

uhlíku 37-15 

vodíku 4-08 

kyslíku 23-48 

dusíku 202 

popele . 33*27 

ÍOO 7 ^ 

Podávám soustavný přehled nerostů a hornin. 
Přehled nerostů (I). 

(Str. 43-77.) 





Prvky. (Str. 44 


—49.) 


Démant. 




Olovo. 


Tuha. 




Stříbro. 


Síra. 




Zlato. 


Měď. 




Platina. 




Sirníky. (Str. 49—53.) 


Pyrit. 




Cinnabarit. 


Arsenopyrit 


. 


Molybdenit. 


Kobaltin. 




Realgar a auripigment 


Pyrrhotin. 




Antimonit. 


Galenit. 




Chalkopyrit. 


Chalkosin. 




Bornit. 


Sfalerit. 




Tetraedrit. 




Kysličníky. (Str. 


53-59.) 


Kuprit. 




Kassiterit. 


Korund (a 


odrůdy). 


Rutil. 


Haematit. 




Pyrolusit. 


Ilmenit. 




Limonit. 


Braunit. 




Opal. 


Křemen (a 


odrůdy). 


Psilomelan. 


Zirkon. 


< 


Vad. 



*) Srovnej: V. Balí, 1. c. p. 123. Podobně i ohledně ostatních hornin k to- 
muto dílu budiž poukázáno. 



Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 



83 



Soli halové. (Str. 59—60.) 



Sůl kamenná. 


Sylvin. 


Fluorit. 




Soli kyslíkaté. (Str. 60—66.) 


Chrysoberyl. 


Glauberit. 


Spinell. 


Anhydrit. 


Chromit. 


Baryt. 


Magnetit. 


Coelestin. 


Borax. 


Anglesit. 


Salnytr obecný. 


Sádrovec. 


Salnytr sodnatý. 


Mirabilit. 


Kalcit. 


Epsomit. 


Dolomit. 


Melanterit. 


Magnesit. 


Chalkanthit. 


Siderit. 


Bloedit. 


Aragonit. 


Vivianit. 


Cerussit. 


Libethenit. 


Soda (a Trona) 


Lazulith. 


Malachit. 


Chalkophyllit. 


Azurit. 


Apatit. 


Thenardit. 


Mimetesit. 


Křemičitany. (Stí 


'. 66-75.) 


Andalusit. 


Serpentin (Chrysotil) 


Kyanit. 


Seladonit. 


Staurolit. 


Bronzit. 


Turmalin. 


Wollastonit. 


Epidot. 


Pyroxen. 


Vesuvian (Idokras). 


Rhodonit. 


Olivin (Chrysolith). 


Amfibol. 


Chry sokoli. 


Beryll (aquamarin). 


Granát. 


Orthoklas. 


Axinit. 


Mikroklin. 


Lapis Lazuli. 


Albit. 


Lepidolith. 


Anorthit. 


Flogopit. 


Oligoklas. 


Muskovit. 


Apophyllit. 


Chlorit. 


Analcim. 


Steatit (a talek). 


Chabasit. 



84 Otakar Feistmantel Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 





Laumontit. 


Mesolit. 




Epistilbit. 


Thomsonit. 




Stilbit. 


Prehnit. 




Desmin. 


Kaolin. 




Natrolit. 


Titanit. 




Skolecit. 






Nerosty organogenní. (Str. 75—77.) 




Uhlí. 


Jantar. 
Petrolej. 




Přehled hornin (II). 






(Str. 77—82.) 


1. 


Žuly a ruly. 


4. Pískovce metamorfické, 




Granitická rula. 


5. Pískovce sedimentární. 




Písmenková žula. 


6. Křemenec. 




Pegmatit. 


7. Vápenec (mramor). 




Itakolumit. 


8. Hlíny. 


2. 


Krystalinické břidlice. 9. Rašelina. 


3. 


čedič (čili trapp). 





Poznámka. Statiské udeje jsou dle posledních mi přístupných offii- 
cielních výkazů. 



5. 

Zprávy z analytické laboratoře c. k. české vysoké 
školy technické. 

Předložil prof. K. Preis dne 11. ledna 1889. 
(S 2 dřevorytinami.) 

Hexagonalný fluorokřeman draselnatý. 

Z jedné kyseliny fosforečné, z Latinských fosforitů v chemické 
továrně v Peckách připravené a ve 20° B zahuštěné, usadila se v ná- 
drži u dna předem vrstva sádry a na té shluky zvláštních krystalků, 
které mi inspektor jmenovaného závodu, p. Stoklasa laskavě k pro- 
zkoumání daroval. 

Krystalky ty, ve studené vodě nerozpustné, rozpouštěly se, ač 
zvolna, ve vodě horké. Plamen Bunsenova kahanu barvily fialově 
a při vyšetřování spektroskopem shledáno karakteristické vidmo dra- 
slíka, vedle něho však také čáry vápníka. Konc. kyselina sírová 
způsobila prudké šumění; unikající plyn vodou se rozkládal a vylu- 
čovaly se klčky kyseliny křemičité. Nechá-li se kapka za horka při- 
praveného roztoku na sklíčku odpařiti, lze mikroskopem pozorovati 
karakteristické pro fluorokřeman draselnatý teseralné krystalky. Na 
základě těchto kvalitativných reakcí nebylo lze pochybovati, že po- 
znamenané krystalky jsou fluorokřemanem draselnatým, arci ne úplně 
čistým, nýbrž prostoupeným a srostlým s drobounkými hlatěmi sou- 
časně vyloučené sádry. 

Již způsob tvoření se a neobyčejné rozměry krystalů tohoto 
fluorokřemanu jsou zajímavý, ještě zajímavějším se stává však nález 
ten, jelikož jím jest dokázán dimorfismus fluorokřemanu draselna- 
tého, známý již dříve při obdobném fluorokřemanu amonatém, o němž 
se ví, že krystaluje buď v krychlové, bud v hexagonalné soustavě. 
Krystaly fluorokřemanu draselnatého, připravené dosud pouze v roz- 
měrech takřka mikroskopických, byly výhradně tesseralné. Kry stalo- 






86 K. Preis 

grafickým vyšetřováním krystalů výše poznamenaných, shledáno, že 
K 2 SiF 6 může krystalovati též v soustavě šesterečné. 

Kousky darovaného mi, bledě růžového nebo nažloutlého prepa- 
rátu (zbarvení způsobeno jest malým množstvím sloučenin železitých) 
pokryty jsou průsvitným povlakem, tvořeným z těsně srostlých, drob- 
ných krychlí K 2 SiF 6 . Na vrstvě této drůzovitě sedí jednak jednotlivé 
krychlové krystalky téže sloučeniny v množství sporém, jinak pokryta 
jest drůzami šestibokých až 5 mm vysokých jehlanců vývoje hemi- 
morfního, ježto toliko spodní polovice jest vyvinuta ; na hoření straně 




Obr. 2. 
Obr. l. 

krystaly rozsáhlou plochou spodovou jsou ukončeny, kdežto na straně 
dolení jest tato plocha jen nepatrně vyvinuta (obr. 1). Vzácné jsou 
krystalky tabulkovité, na okrajích plochami jehlanu ohraničené (obr. 2). 
Obyčejně jsou krystalky tohoto šestereČného fluorokřemanu draselna- 
tého kostrovitě vyvinuty a dle střední hrany jehlanu hrubě rýhovány, 
následkem čehož sklon ploch jen přibližně mohl býti stanoven. Ze 
sklonu c(0001)oP :p(202T)2F = 115°57 plyne poměr a: c = 1 : 0-8898, 
i jest tedy hexagonalná modifikace fluorokřemanu draselnatého sou- 
tvarná se šesterečným fluorokřemanem amonatým. 

Úhly, p. prof. Vrbou laskavě vyšetřené, a theoretické úklony, 
vypočtené z výše uvedené hodnoty osy hlavní, jsou sestaveny v ná- 
sledujícím přehledu: 

Pozorováno Vypočteno 
p(202T) : c(0001) . . . . 115°57 — 

: c(00OI) .... 63°30' 64°3' 

:p'(022I) . . . 53°41 53°26. 

Spodumen z Nových Mlýnů u Vápenného Podola. 

V loni mi odevzdal Dr. Nevole nerost, který nalezl u Nových 
Mlýnů poblíž Vápenného Podola u Chrudimi. Již při kvalitativném 
vyšetření bylo nápadné poměrně značné množství lithia; dalším pak 
výzkumem shledáno, že dotyčný nerost jest spodumen, nový to pro 
Čechy minerál. 



Zprávy z analytické laboratoře c. k. české vys. školy techn. 



87 



Novomlýnský spodumen tvoří lnpenatě stébelnaté aggregaty, barvy 
světle zelenavě šedé a jen v tenčích deskách průsvitné, na plochách 
štěpných nedokonale perleťově až skorém mastně lesklé. Často v sobě 
tají zrna skoro úplně bezbarvého vápence*). 

Kvantitativný rozbor provedl stipendista p. Kubricht: 



Si0 2 . . . 
Al 2 3 (Fe 2 3 ) 

CaO . . 

MgO . . 

Na^O . . 

Li 2 . 

H 2 . . 



56-77% 
30-10 „ 
3-32 „ 
sledy „ 
2-62 „ 
2-42 „ 
3-35 „ 



98-58°/ 
Dle habitusu i dle chemického složení nelze o tom pochybo- 
vati, že dotyčný minerál jest spodumen; odchylky od složení analy- 
sovaných spodumenů jiných nalezišť se vysvětlují tím, že analysovaný 
Novomlýnský nerost jest již silně porušen, zvětrán. 



*) Spodumen nalezen v jednom výmolu vedle kusů čistého vápence a byl pa- 
trně splaven z nedalekého, poněkud výše uloženého, nyní ne více odkry- 
tého lomu vápenného. 



6. 

Camerospongia monostoma, Rom. sp. z českého útvaru 

křídového. 

Sepsal Čeněk Zahálka. Předložil dne 11. ledna 1889 K. Vrba. 
(S tah. Úl). 

1341. Manon monostoma, F. A. Rómer. Die Versteinerangen des 
norddeutschen Kreidegebirges. S. 2. T. 1. F. 8. 

1864. Camerospongia fungiformis, F. A. Rómer. Die Spongitarien 
des norddeutschen Kreidegebirges. S. 5. Non Scyphia {Ca- 
merospongia) fungiformis, Goldf. Petrefacta Germaniae. 1826. 
1833. I. P. 218. T. 65. F. 4. 

1878. Cephalites monostoma, Quenstedt. Petrefaktenkunde Deutsch- 
lands. Bd. 5. T. 139. F. 2. — 7. S. 497.— 503. 

1883. Camerospongia monostoma, Hinde. Catalogue of the fossil 
sponges. P. 141. 

V českém útvaru křídovém nebyla posud nalezena mořská houba 
Camerospongia monostoma, Róm. sp. Podařilo se mi nalézti ji na 
dvou místech v okolí roudnickém, a sice na výšině rohatecké u Ži- 
dovic, ve stráni, jež slově „Na vinici" a pak na výšině brozanské, 
v lomu u Čížkovic. Na obou místech vyskytla se v modravém měkkém 
slinu, jenž náleží podle stáří do oboru vyššího pásma turonského — 
pásmo teplické — v českém útvaru křídovém. Obě tato naleziště 
podrobně jsem již popsal na jiném místě l ) a sluší jen připojiti, že 
obzor slinu, v němž mořská houba tato nalezena, jest v lomu Čížko- 
vickém modravá drobivá opuka 2 m mocná, kdežto „Na vinici" u 
Židovic jest to vrstva 9. *). 



x ) První zpráva o geologických poměrech výš. Brozanské. Zprávy král. čes. 
spol. nauk. 1884. 

Geologie výš. Rohatecké. Tamtéž. 1885. 



Camerospongia monostoma, Róm. sp. 89 

F. A. Komer píše *), že se vyskytuje tento druh často v pásmu 
Quadraten-Kreide u Usenburku, Eikhorstu, Vordorfu, Peine a Oppeln. 
Quenstedt 2 ) pak uvádí totéž naleziště Oppeln a kromě toho 
Quedlinburg a Salzgitter. 

Úhledný hruškovitý tvar naší české Camerospongie monostomy 
(Tab. III., obr. 1.) má zvláště význačné zvláštnosti. Spodní část jest 
obráceně kuželovitá, vrchní polokulovitá. Spodní část opatřena je 
oblými vypuklinami i jamkami, které bývají často klikatě zprohýbané. 
Vrchní polokulovitá část je pokryta tenkou blanou hladkou, mírně 
zprohýbanou. Na vrcholu je kruhové ústí hlavní chodby s vysedlým 
okrajem. Tato hlavní chodba procházejíc prostředkem celé houby, 
zužuje se od vrcholu nálevkovitě s hora dolů a končí malým otvorem 
v nejhlubší a nejužší části houby. Tělo houby skládá se z tenko- 
stěnných klikatě zkroucených chodeb, jichž tvar dodává spodní části 
houby onen zvraštělý povrch. Spodní okraj polokulovité části houby 
jest vlnitě vykrojen, přesahuje nad kuželovitou spodní čásť, a pod 
vysedlou hranou touto nalézají se hlubší, obyčejně polokulovité jamky. 
Camerospongia monostoma ve slínech okolí roudnického se vyskytující, 
bývá obyčejně stlačená se strany neb s hora dolů. Se strany smáčklo 
exempláry (takovým jest i kus na obr. 1. znázorněný) mají pak ovšem 
ústí hlavní chodby ovální. 

Ze čtyř kusů u Židovic nalezených je nejpěknější ten, jejž jsem 
na Tab. III. obr. 1. vyobrazil; má výšku 6 cm, délku 6*5 cm, šířku 
3 cm. Druhý podobně stlačený má výšku 4 cm, délku 6 cm. Třetí, 
též se strany stlačený má výšku 3*5 cm, délku 4*5 cm a šířku 3 cm. 
Čtvrtý kus, zlomek s hora dolů smáčkly má délku 6-5 cm. Jediný 
exemplár od Čížkovic, shora dolů smáčkly, je 2*5 cm vysoký, 4 cm 
dlouhý a široký. 

Stěny chodeb a povrch dolní části houby sestává z šestibokkých 
jehlic, které mají uzly opatřené otvory v osmistěnné poloze (Tab. III. 
obr. 4.). Tenká blána hořejší části houby poseta je velmi malými 
otvory kruhovými neb podlouhlými (Tab. III. obr. 3.). Vysedlý okraj 
při ústí hlavní chodby má otvory protaženější (Tab. III. obr. 2.). 
Veškerá kostra pozbyla původní křemičitou hmotu svou, zaměnivši ji 
bud" ve vápenec neb ve hnědel Místy je kostra v hnědel proměněná 
dosti pěkně zachována a lze dle ní o stavbě celé kostry správný po- 
jem si učiniti. Zřídka nalezneme na povrchu houby pěkně zacho- 
vanou vápenitou kostru. 

1 ) Die Spongitarien d. nordd. Kreidegeb. 1864. Bd. 13. S. 5. 

2 ) Petrefaktenkunde Deutschlands. Bd. 5. S. 497.— 503. 






90 Oeněk Zahálka Camerospongia monostoma, Rom. sp. 

Naše Camerospongia monostoma srovnává se úplně s rodovými 
znaky Camerospongií, jak je udává ďOrbigny l ) i Zittel 2 ), a co 
se týče druhových znaků souhlasí tyto s druhem Manon monostoma 
u F. A. E, 6 m e r a 3 ) a s Camerospongií fungiformis u téhož 4 ), nikoliv 
se Scyphií (Camerospongií) fungiformis u Goldfussa 5 ). Rovněž 
souhlasí náš druh sQuenstedtovým 6 ) Cephalites monostoma, jehož 
kusy Fig. 3. a 4. na Tab. 139. upomínají na náš exemplár na Tab. 
III. obr. 1. 

Vysvětlení obrazců na tab. III. 

Obr. 1. Camerospongia monostoma, Rom. sp. ze slinu Turonského u 
Židovic na výšině rohatecké. Přirozená velikost. 

Obr. 2. Povrch vysedlého okraje Camerospongie monostomy při ústí 
hlavní chodby, kreslený dle 60násobného zvětšení. 

Obr. 3. Povrch horní tenké blány při 60násobném zvětšení Camero- 
spongie monostomy. 

Obr. 4. Kostra Camerospongie monostomy z dolní části při GOnásobném 
zvětšení. 



') Traité élém. de Paléont. II. S. 212. 1847. 

2 ) Studien uber fossile Spongien, I. Abh. d. M.-Ph. Cl. d. k. bayer. Ak. d. W. 
Bd. 13. S. 56. 

3 ) Die Versteinerungen des nordd. Kreidegebirges. S. 2. T. 1. F. 8. 

4 ) Die Spongitarien des nordd. Kreidegebirges. S. 5. 

5 ) Petrefacta Germaniae. 1826.-1833. 1. P. 218. T. 65. F. 4. 

e ) Petrefaktenkunde Deutschlands. Bd. 5. T. 139. F. 2.-7. S. 497.— 503. 






Č. Zahálka: Camerospongia monostoma 



Tab. III. 









'{ 



L 



<#4> íF Ti 







ip****^ 



KreslU C Zahálka. 



L ithJaxeký v Praze. 



Věstník král. české společnosti nauk. Třída mathematrprírodovšd. 



7. 
Uber die Bluthenstánde der Cariceen. 

Vorgelegt von Dr. Lad. Celakovský den 25. Janner 1889. 
Mit Tafel IV. 

In Engler und Prantl Natiirl. Pflanzenfamilien (IL 2. Abth.) 
und friiher schon in Engler's Jahrbiichern Bd. VII. theilt Pax die 
Cyperaceen in zwei grosse Hauptgruppen, námlich 1. Scirpoideen mit 
echten oder „racemósen" Áhrchen, und 2. Caricoideen mit „cymos 
verzweigten" Áhrchen oder Scheináhrchen. Unter ersteren sind Áhrchen 
ohne Endbliithe (unbegránzte Áhrchen) gemeint, unter letzteren aber 
verschiedenartige Partialinflorescenzen (Áhrchen und Cymen), die das 
eine mit einander gemeinsam haben, dass ihre erste Axe mit einer 
Bluthe abschliesst. Zu den Caricoideen gehoren natiirlich vor Allem 
auch die Cariceen selbst. 

Wenn man die Cariceen, z. B. Carex, ganz objektiv betrachtet, 
so findet man allerdings keine Partialinflorescenzen mit Terminalblu- 
then, denn die mannlichen Áhrchen sind ja unbegránzt, und auch die 
weiblichen Bluthenstánde einfachster Art sind lbliithige Áhrchen mit 
unbegránzter, meist abortirender Axe und in ebenfalls unbegránzte 
zusammengesetzte Áhrchen geordnet. Die Bluthenstánde von Carex, 
auch von Hemicarex, Uncinia, Kobresia, Schoenoxyphium wurden also 
niemals auf den Gedanken gebracht haben, dass in ihren Bluthen- 
stánden einfachste Partialinflorescenzen mit Endbliithe enthalten sein 
konnten. Dieser Gedanke wurde aber bei Pax dadurch veranlasst, 
dass bei den meisten Cariceen die weiblichen Bluthen auf einer um 
eine Sprossgeneration hóheren Verzweigungsstufe erscheinen als die 
mannlichen, was allerdings eine phylogenetische Erklárung verlangt. 
Diese glaubt nun Pax in der Gattung Elyna gefunden zu haben. 
Deren Áhrchen sind 2spelzig und 2bliithig, die untere Bluthe weib- 
lich, die obere mánnlich. Dass die untere Bluthe lateral und zur 
unteren Spelze axillár ist, wird allgemein anerkannt, aber zweifelhaft 



92 Lad. Čelakovský 

kónnte ihrer Stellung nach die obere mánnliche Bluthe sein, ob sie 
námlich ebenfalls und zwar zuř oberen Spelze axillár ist, oder ob sie 
terminál und die obere Spelze dann leer ist ; denn die Entwickelungs- 
geschichte des Áhrchens ist bisher unbekannt. Pax ninimt nun an, 
die mánnliche Bluthe sei terminál und findet dann bei Elyna den 
Schltissel zur Erklárung dessen, warum die weibliche Bluthe von Carex 
usw. einem hóheren Verzweigungsgrad angehórt, als die mánnliche. 
Indem námlich die terminále mánnliche Bluthe ablastirt, so entsteht 
nach Pax das lbluthige weibliche Cariceenáhrchen, wenn aber die 
seitliche weibliche Bluthe sammt denSpelzen reducirt wird, so bleibt 
die nackte mánnliche Bluthe ubrig, "und daraus folgt ganz einfach, 
dass die weibliche Bluthe in hóherem Verzweigungsgrade sich befinden 
muss. Pax findet also die Annahme, dass die mánnliche Bluthe 
von Elyna terminál sein miisse, nothwendig, um die auffallende That- 
sache, dass mánnliche und weibliche Blíithen in den Blůthenstánden 
der Gattung Carex und der meisten Cariceen iiberhaupt nicht coordi- 
nirt sind, aufzukláren. So sagt er (Engler's Jahrb. 1. c. S. 6): „Die 
oben vertretene Ansicht iiber die Stellung der beiden Bluthen in dem 
Partialáhrchen von Elyna ist bisher noch nicht geáussert worden ; es 
ist dies um so auffallender, als sie doch bloss als eine nothwen- 
dige Consequenz der allgemein angenommenen Theorie K u n t h's 
von dem Careaj-Schlauch erscheint." (Die Theorie Kunth's besteht 
eben darin, dass die weibliche Bluthe nicht zu der den Schlauch 
bildenden Axe terminál, sondern zum Utriculus als ihrem Deckblatt 
axillár ist.)*) 



*) Nebenbei beruft sich Pax (1. c pag. 8.) auch auf eine von Urb an beobachtete 
Abnormitát von Carex acuta (C. gracilis Curt.), welche darin bestand, dass 
im Utriculus statt eines Frucbtknotens eine mánnliche Bluthe aus 3 Staub- 
bláttern gebildet worden war. Pax fasst diese Abnormitát so auf, dass 
sich in diesem Falle die im weiblichen Áhrchen sonst seiner Theorie nach 
abortirte mánnliche Terminalbliíthe atavistisch entwickelt hábe, die weib- 
liche zum Utriculus axilláre Bluthe aber ablastirt war, betrachtet also den 
Utriculus nicht als Deckblatt, sondern als leeres Vorblatt der mánnlichen 
Bluthe. Dieser Auffassung kann ich aus Grůnden, die im Verlaufe dieser 
Mittheilung entwickelt werden, nicht beistimmen; die 3 Staubblátter haben 
sich dort aller Wahrscheinlichkeit nach einfach an Stelle des Fruchtknotens 
selber gebildet, die mánnliche Bluthe muss also zum Utriculus axillár ge- 
wesen sein. So hat es auch Ur lan selbst aufgefasst, denn er sagt (Abhandl. 
d. bot. Ver. d. Pro v. Brandenburg. 1880. Flora von Lichterfelde pag. 52.), 
dass die Abnormitát fůr die verschiedene Metamorphose der námlichen 
(homologen) Glieder in den diklinen Ca?-ex-Bluthen spricht, indem das un- 
paare Staubblatt in dem Schlauche dieselbe Orientirung hat, wie die unpaare 



Uber die Bliithenstánde der Cariceen. 93 

Gegen diese allerdings von Scharfsinn zeugende Auffassung der 
Cariceenáhrchen hat sich schon A. Schultz in Ber. d. deutsch. bot. 
Gesellsch. 1887 vernehmen lassen, und ich muss gestehen, dass ich 
in diesem Punkte der gleichen Meinung bin, wie Schultz, und es 
gleich nach Erscheinen der ersten Abhandlung von P a x in E n g 1 e r's 
Jahrbíichern war, was ich bereits in den Berichten d. deutsch. Ge- 
sellsch. 1887 S. 149 angedeutet hábe. Da jedoch Pax auch spáter 
in den „Pflanzenfainilien" seine Auffassung aufrecht hált, so scheint 
es mir nicht ůberůussig zu sein, noch einmal auf dieses Thema zu- 
ruckzukommen. 

Zunáchst muss es schon etwas fremdartig beruhren, dass auf 
die gesammten Cariceen eine Deutung ubertragen wird, die der ein- 
zigen Gattung Mlýna nur unter der Voraussetzung, dass deren niánn- 
liche Bliithe terminál ist, entlehnt wurde, unci die den anderen Gat- 
tungen in so fern fremd gegenůbersteht, als bei diesen die Axe der 
mánnlichen Bliithe niemals (etwa in einem atavistischen Ruckschlag) 
eine Vorspelze und eine weibliche Seitenbliithe entwickelt. Ůberhaupt 
widerstrebt es der naturlichen Auffassung, die so einfache mannliche 
Blůthe fiir ein durch Abort der Spelzen und einer weiblichen Seiten- 
bliithe reducirtes 2bliithiges Áhrchen anzusehen. 

Dennoch miisste man sich diesen Zwang schliesslich gefallen 
lassen, wenn wirklich kein anderer Ausweg bliebe, um die Verlegung 
der weiblichen Bluthen in eine hóhere Sprossgeneration zu erkláren, 
und wenn die zur Erklárung dienende Pax 'sche Auffassung nur sonst 
vorwurfsfrei wáre. Allein schon die letztere Bedingung trifft nicht 
zu. Wáre námlich die Ursache des mehrmals erwáhnten Verháltnisses 
der mánnlichen zu den weiblichen Bluthen der Cariceen die, dass bei 
der Stammform, wie angeblich auch bei Elyna, eine terminále mann- 
liche Bliithe mit einer lateralen weiblichen in demselben zweibluthigen 
Áhrchen vereinigt gewesen sind, und wáre der gegenwártige Zustand 
durch Ablast theils der terminalen mánnlichen, theils der axilláren 
weiblichen Bliithe herbeigefuhrt, so miissten die weiblichen Bluthen 
iiberall einen hoheren Verzweigungsgrad einnehmen, als die mánn- 
lichen, so diirften beiderlei Bluthen bei den Cariceen niemals im 
gleichen Verzweigungsgrade coordinirt gefunden werden. Solche Fálle, 
in welchen mannliche und weibliche Bluthen der Cariceen coordinirt 



Narbe des Frucbtknotens bei den meisten 3narbigen Oareaj-Arten. Die direkte 
Metamorphose der weiblichen Bliithe in eine mannliche Bliithe findet, wie 
wir weiter sehen werden, auch sonst háufig statt (vergl. z. B. das mánnlicbe 
Terminaláhrchen in Fig. 5 mit dem androgynen in Fig. l), 



94 Lad. Čelakovský 

vorkommen, giebt es aber mehrere und sie sind natiirlich auch Pax 
nicht unbekannt geblieben, aber von ihrn nicht als triftiges Gegen- 
argument seiner Auffassung erkannt worden. 

Solche Fálle sind: 1. Iin oberen Theile der Gesamnitinflorescenz 
von Schoenoxyphium tragen die Seitenáhrchen zunáchst eine zuni Deck- 
blatt axilláre weibliche Blúthe (ohne Vorblatt und Axenrudiment) 
und darůber mehrere zu nachíblgenden Deckbláttern axilláre mánnliche 
Bliithen; so dass hier mánnliche und weibliche Bluthen Axen gleich 
hoher Ordnung abschliessen. 2. Bei manchen Arten von Carex findet 
dann und wann der Fall statt, dass am Grunde des mánnlichen Áhrchens 
eine einzelne direkt axilláre, also wiederum den mánnlichen Bluthen 
coordinirte weibliche Blúthe sich bildet. 3. Auch am Grunde der 
(zusammengesetzten) weiblichen Áhrchen entsteht ófter in der Achsel 
des allerersten Schuppenblattes (Vorblattes) eines solchen Áhrchens 
direkt eine weibliche Blúthe, welche mithin den iibrigen weiblichen 
Bluthen nicht, wohl aber etwaigen, am Ende des weiblichen Áhr- 
chens befindlichen mánnlichen Bluthen (Homostachyae acrarrhenae) 
wieder coordinirt ist, welche Erscheinung A. Schultz ausfuhrlich 
bei einer langen Reihe von Arten verfolgt hat. 

Pax bemerkte zu den beiden ersten Fállen: Es erkláren sich 
eben solche Beispiele dadurch, dass die Hauptaxe, nach An- 
lage der lateralen weiblichen Bliithe, nicht abortirt oder als seta- 
fórmiges Gebilde in die Erscheinung tritt, sondern noch zur Pro- 
duktion eines terminalen mánnlichen Árchens schreitet: sie 
stellen im Vergleich zu dem normalen Verhalten der Cariceen einen 
weniger reducirten Typus dar." 

Das ist vollkommen richtig, aber die Consequenz davon wider- 
spricht durchaus der Annahme einer Terminalbliithe im Áhrchen der 
Stammform und der Gattung Elyna. Ein terminales mánnliches 
Áhrchen und nicht eine terminále mánnliche Bliithe muss dann 
bei dem weniger reducirten, also urspriinglichen Typus vor- 
ausgesetzt werden. Die Pax'sche Hypothese entbált etwas voll- 
kommen Wahres, námlich den ganz richtigen Gedanken, dass uber 
der weiblichen Blúthe ein mánnlicher Theil des Áhr- 
chens ablastirt sein muss; sie irrt aber darin, dass sie diesen 
Theil fůr eine Terminalblúthe nimmt anstatt fúr einen unbegránzten 
Theil der Áhrchenaxe mit mánnlichen Seitenblúthen, worauf Schoe- 
noxiphium und die zwei anderen Fálle so deutlich hinweisen. Von 
Reduktionen vielblúthiger unbegránzter Trauben und Áhren zu ein- 
blúthigen giebt es ja viele Beispiele, z. B. unter den Leguminosen 



Uber die Bluthenstánde der Cariceen. 95 

und Gramineen. Die Beriicksichtigung der minder reducirten, also 
álteren, urspriinglicheren Typen der Cariceen verlangt also keineswegs 
die Annahnie, dass bei Elyna die mánnliche Bliithe terminál sein 
rniisse, sondern iin Gegentheil erheischt sie die Lateralitát dieser 
Bliithe., Schoenoxyphium, Elyna, Carex (Hemicarex etc.) bilden die 
drei noch deutlichen Stadien des Reduktionsvorgangs , durch den 
ein Theil der Áhrchen zuletzt lblíithig und rein weiblich geworden 
und zugleich, wie ich zeigen werde, die Erhebung der weiblichen 
Bliithe in einen hoheren Sprossrang bewirkt worden ist. Bei Schoe- 
noxyphium besteht uber der weiblichen Bliithe (ini oberen Theil der 
Inflorescenz) noch ein Áhrchentheil aus niehreren mánnlichen Seiten- 
blúthen, bei Elyna nur mehr eine einzige mánnliche Seitenblůthe ; 
bei Carex ist auch diese reducirt und so das einbliithige rein wei- 
bliche Áhrchen hergestellt. Es versteht sich, dass die letzte totale Re- 
duktion des mánnlichen Áhrchentheils nicht an allen Áhrchen statt- 
finden durfte, weil sonst lauter weibliche Áhrchen ůbrig blieben, 
sondern dass ein Theil der urspriinglich doppelgeschlech- 
tigen Áhrchen, natiirlich nach einer bestimmten Regel, wiederum 
die einzelne grundstándige weibliche Bliithe reducirt hat und so 
vollkommen mánnlich wurde. Auch bei Schoenoxyphium ist 
nur an einem Theil der androgynen Áhrchen der obere mánnliche 
Bestandtheil vol lig reducirt (námlich nur an den Áhrchen im un- 
teren Theile der Gesammtinflorescenz). 

Im Nachstehenden soli nun noch des Náheren gezeigt werden, 
dass die Erklárung der Sprossverháltnisse im Bluthenbereich der 
Cariceen, insbesondere der so háufigen hoheren Sprossordnung der 
weiblichen Bliithen keineswegs eine zu reducirende Terminalbliithe im 
2bliithigen Áhrchen von Elyna verlangt, sondern dass die Annahme 
der Reduktion eines mánnlichen Áhrchentheils uber der weiblichen 
Bliithe, welche also urspriinglich den mánnlichen Bliithen des Áhrchens 
coordinirt ist, alle Verháltnisse bei den Cariceen in allen Punkten 
befriedigend erklárt; so dass schliesslich kein Zweifel sein kann, 
welche von beiden Erklárungsarten nicht etwa bloss relativ den Vor- 
zug verdient, sondern uberhaupt aliein auf Wahrheit Anspruch 
machen kann. 

Dass die Stammformen der Cariceen wie der Cyperaceen iiber- 
haupt Zwitterbliithen besassen, aus denen erst durch Reduktion die 
eingeschlechtigen Bliithen der Cariceen entstanden sind, ist unbe- 
streitbar. Nach dem phylogenetischen Gesetz der allmáhlichen Diffe- 
renzirung sind uberhaupt alle eingeschlechtigen Bliithen (wenigstens 



96 Lad. Čelakovský 

bei den heutigen Angiospermen) fiir reducirte, aus Zwitterbluthen her- 
vorgegangenen Formen zu betrachten. Ich komme darauf noch einmal 
zum Schlusse zurůck; fůr jetzt nur einiges wenige, was die Carices 
betrifft. Wenn A. Schultz fůr die Cariceen eine Staminform mit 
ursprůnglich eingeschlechtigen, ja sogar ursprůnglich zweiháusigen 
Blůthen aufstellt, so ist das nach klaren phylogenetischen Priucipien 
durchaus unstatthaft; dies wird Jeder zugeben, der z. B. Nágelťs 
besonders in der Formulirung und Anwendimg der phylogenetischen 
Gesetze (Cap. VII. u. IX.) hochst geistreiche und áusserst beherzi- 
genswerthe „Abstammungslehre" gelesen und wohl erwogen hat. 

Es giebt nur diese Alternativě: Die Blůthen der Stammfornien 
der Cyperaceen waren entweder zwitterig und mit Perigon versehen, 
und aus ihnen sind durch Reduktion und Diíferenzirung die perigon- 
losen und eingeschlechtigen Blůthen z. B. der Cariceen hervorgegangen, 
oder die Blůthen waren ursprůnglich eingeschlechtig und perigonlos 
und sind dann z. Th. zwitterig und perigonbegabt geworden. Das 
letztere ist aber phylogenetisch undenkbar. Ganz richtig sagt daher 
Pax: Wir haben die Erscheinungen der Reduktion schrittweise ver- 
folgen kónnen ; ein blosser Ůberblick uber dieselben zeigt, dass diese 
Entwickelungsreihen nicht růckwárts durchlaufen sein konnen. Es 
widerstrebt vollig unseren Anschauungen, aus den nackten, eingeschlech- 
tigen Blůthen der Cariceen z. B. die hermaphroditen, mit 6 Perigon- 
blattern begabten Blůthen von Oreobolus hervorgehen zu lassen; es 
wůrde auch fůr diese Ansicht keinerlei Stůtze beigebracht werden 
kónnen; zudem spricht auch das Vorkommen von gleichartigen Re- 
duktionserscheinungen bei mehreren Tribus fůr eine Reduktion und 
nicht fůr eine allmáhliche Entwickelung." Namentlich gilt von den 
Perigonborsten mancher Cyperaceen, dass sie wohl als Umbildungen 
wirklicher Perigonblátter begreiflich sind, nicht aber als erster Ansatz 
zu solchen gelten konnen. 

Die Zwitterbluthen sind nun bei den Cariceen durch Diíferen- 
zirung und Reduktion eingeschlechtig geworden, und zwar blieben 
zunáchst in jedem Áhrchen beiderlei Blůthen als coordinirte Sprosse 
vereinigt; die Ahrchen waren noch doppelgeschlechtig , oberwarts 
mánnlich, unterwárts weiblich (mit nur einer weiblichen Blůthe). 
In diesem phylogenetischen Stadium befindet sich z. Th. noch Schoeno- 
xyphium (was die oberen Ahrchen der Inflorescenz betrifft) und Elyna. 
Bei den ůbrigen Cariceen ist die Diíferenzirung noch weiter vorge- 
schritten, auch die Áhrchen sind eingeschlechtig geworden, indem bei 
einem Theil derselben die unterste weibliche Blůthe schwand (resp. 



Uber die Bluthenstánde der Cariceen. 97 

durch eine mannliche ersetzt wurde), so dass diese Áhrchen rein 
mánnlich wurden, bei einein anderen Theile aber der schon bei Elyna 
auf eine einzige Staubbliithe reducirte obere mannliche Theil des 
Áhrchens gánzlich abortirte, woniit die fůr die meisten Cariceen cha- 
rakteristischen Iblůthigen weiblichen Áhrchen geschaffen wurden. 

Dass dabei die weiblichen Bliithen iminer in einer hoheren Spross- 
generation bestehen blieben, als die niánnlichen, kam aber dadurch zu 
Stande, dass in den Áhrchen der niederen Sprossgenera- 
tion die weibliche Bluthe, in denen der folgenden 
nachsthóheren Sprossgeneration der mannliche Áhr- 
chentheil in Wegfall kam. 

Die Art und Weise, wie die Bluthenstánde der Cariceen aus einem 
ziemlich einfachen originaren Bluthenstánde hervorgegangen sind, 
werden die auf Taf. IV. beigegebenen 7 schematischen Figuren ver- 
anschaulichen. 

Taf. IV. Fig. 1. stellt eine sehr regelmássige einfache Rispe dar, 
eine aus Áhrchen und zwar aus einem endstándigen und mehreren 
seitlichen zusammengesetzte Áhre oder Traube. Jedeš Áhrchen be- 
steht aus mehreren mánnlichen und einer basalen weiblichen Bluthe. 
Dies ist der Urtypus, der gegenwártig nirgends mehr unter den Cariceen 
existirt, aus dem aber alle existirenden Bluthenstánde derselben ab- 
zuleiten sind. 

Wenn die Áhrchen alle auf die weibliche Bluthe und eine mann- 
liche Bluthe reducirt werden, so erhalten wir den Blúthenstand von 
Elyna*) Fig. 2. 

Wenn aber an den Seitenahrchen der ganze mannliche Gripfeltheil 
reducirt wird, das endstándige Áhrchen dagegen rein mánnlich wird, 
so entsteht der Blúthenstand der einháusigen Arten der Section Psyl- 
lophora von Carex mit oben mánnlichen, unten weiblichen endstándigen 
„Áhrchen" und der Gattung Uncinia. Fig. 3. 

Es ist nicht zu bezweifeln, dass die zweiháusigen Psyllophoren 
durch weitere Differenzirung, d. i. durch Vertheilung des mánnlichen 
und des weiblichen Theils der Inflorescenz der monocischen Pflanze 
auf zwei Individuen zu Stande gekommen sind. Die mánnlichen Indi- 
viduen bilden námlich nur den oberen Theil, das Terminaláhrchen der 



*) leh hábe mích uberzeugt, dass der Blúthenstand von Elyna auch ein andro- 
gynes Terminaláhrchen besitzt, was ebenfalls fiir die Richtigkeit meiner 
Auffassung und, wie leicht zu begreifen (da die mánnlichen Áhrchen der 
Cariceen ohne Terminalblůthe sind), gegen die Pax'scheHypothese spricht. 

Tř. mathematlcko-přírodoYědecká. 7 



98 Lad. Čelakovský 

Inflorescenz, die weiblichen nur den unteren aus den reducirten Seiten 
áhrchen bestehenden Theil, unter Ablast des Terminaláhrchens. 

Nun kann aber die Inflorescenz Fig. 1. durch reichlichere Ver- 
zweigung nach demselben Typus zu einer zusammengesetzten Rispe 
werden, welche Fig. 4. darstellt. Aus einer solchen Rispe sind die 
zusanimengesetzteren Bliithenstánde von Schoenoxyphium, Kobresia, 
Carex Séct. Vignea und Eucarex usw. leicht und naturgemáss zufolge 
des námlichen Reductionsprinzips abzuleiten. Die unteren Seiten- 
áhrchen sind in Fig. 4. zusainmengesetzt geworden, indem auf die 
unterste weibliche Bliithe nicht gleich die mannlichen Bliithen, son- 
dern zuvor noch mannweibige Áhrchen eines hóheren Grades gebildet 
wurden. Die erwáhnte unterste weibliche Bliithe braucht sich zwar 
nicht nothwendig zu bilden, ich hábe sie jedoch in das Schéma auf- 
genommen niit Riicksicht auf jene, nach A. Schul tz ziemlich háufigen 
Fálle, in denen unterhalb der weiblichen „Seitenáhrchen" vieler Carex- 
Arten das erste Hochblatt dieser zusammengesetzten Áhrchen direkt 
eine einzelne weibliche Bliithe bildet. 

Aus der zusammengesetzteren Rispe Fig. 4. entsteht mit der ge- 
ringsten Reduktion die Inflorescenz von Schoenoxyphium, wenn an den 
Áhrchen des dritten Grades a 3 der obere mánnliche Theil ablastirt. Der 
mannliche Gipfeltheil a 2 uber den 1—3 nunmehr einbluthig und rein 
weiblich gewordenen Áhrchen (Scheinblúthen) a 3 bleibt erhalten und 
bildet mit ihnen zusammen ein zusammengesetztes Áhrchen 6; auch 
die oberen einfachen Áhrchen a 2 a x behalten ihren mannlichen Gi- 
pfeltheil. 

Etwas weiter geht die Reduktion in der Rispe Fig. 4. bei den 
Carices der Section Vignea (= Homostachyae) ; indem auch die 
androgynen Áhrchen zweiten Grades a 2 ihren mannlichen Gipfeltheil 
einbussen, so dass sie mit dem rein mánnlich werdenden endstándigen 
Áhrchen zusammen ein endstándiges zusammengesetztes Áhrchen von 
der Art wie die seitlichen zusammengesetzten Áhrchen b darstellen. 
Diese zusammengesetzten Áhrchen (Áhrchen der beschreibenden Bo- 
tanik schlechthin) sind mithin sammtlich am Grunde weiblich, am 
Gipfel mánnlich (Acrarrhenae). (Fig. 5.) 

Áhnlich wie diese Carices homostachyae acrarrhenae verhált sich 
auch die Gattung Kobresia (speziell K. caricina Willd.), doch mit 
dem Unterschiede, dass an den untersten zusammengesetzten Áhrchen b 
die Áhrchen dritter Ordnung a 3 nicht durchweg so vollstándig auf 
die eine weibliche Bliithe reducirt erscheinen, wie bei den genannten 
Carices, indem an der Áhrchenaxe bisweilen noch eine mánnliche 



Uber die Bliithenstánde der Cariceen. 99 

Seitenbliithe in der Achsel einer Spelze (also wie bei Elyna) und uber 
ihr sogar noch eine leere Spelze entwickelt wird, oder wenigstens an 
děni Axenrudiment neben der weiblichen Blúthe noch ein paar Spel- 
zenrudimente sich finden, wie dies Fig. 5. b veranschaulicht. Kobresia 
ist also ein álterer Typus als Carex, indem bei ihr der mánnliche 
Theil der Áhrchen a 3 (Fig. 4.) theilweise noch nicht so vollstándig 
reducirt ist, wie bei Carex und selbst bei Schoenoxyphium. Durch 
diese 2bluthigen androgynen Áhrchen (von welchen Pax nichts er- 
wáhnt, obwohl schon Koch's Synopsis, auch Eichler sie kennt) 
náhert sich Kobresia der Elyna, bei welcher allerdings alle Áhrchen, 
auch das endstándige, 2bluthig und androgyn sind. 

Nun sind aber bei einer grossen Anzahl von Arten der Sektion 
Vignea die zusainniengesetzten androgynen Áhrchen in ihrem unteren 
Theile niánnlich, im oberen Theile weiblich (Hyparrhenae). Es ist 
klar, dass diese Inflorescenzen aus der Rispe Fig. 4. nicht ohne weiters 
abgeleitet werden konnen, leichter aber aus der einfachen Rispe Fig. 1. 
durch eine eigenthůmliche Weiterverzweigung der einfachen andro- 
gynen Áhrchen. Wáhrend die Rispe Fig 4. aus Fig 1. dadurch ent- 
stand, dass androgyne Áhrchen dritten Grades a 3 am Grunde des 
mánnlichen Áhrchens der unteren Rispenzweige neu gebildet wurden, 
erhalt man die Rispe der Hyparrhenae aus der Rispe Fig. 1. dadurch, 
dass die Áhrchen dritten Grades iiber jedeni mánnlichen Áhrchen in 
Mehrzahl hervorsprossten. Die grundstándige weibliche Blůthe (in 
Fig. 1.) entfiel dafiir nicht nur im endstándigen, sondern auch in allen 
seitlichen Áhrchen. 

Es ist keine Frage, dass diese Art, der Verzweigung eine ab- 
normale ist und dass nur die Acrarrhenaé einém normalen Rispenbau 
(in Fig. 4.) entsprechen. Als ausgesprochene Abnormitát finden wir 
denn auch die Verzweigung der Hyparrhenae in den Gruppen der 
Psyllophorae (Monostachyae) und der Eucarices oder Heterostachyae, 
indem dort das normál mánnliche Áhrchen abnorm im oberen Theile 
oder auch in der Mitte sich verzweigend weibliche einbluthige Áhrchen 
(Scheinbluthen) erzeugt. So bei Carex acuta, ampullacea u. a. unter 
den Heterostachyae, bei C. Davalliana unter den Monostachyae. Die 
Abnormitát, welche sich bildet, wenn das Áhrchen der mánnlichen 
Pflanze von C. Davalliana an der Spitze oder in der Mitte weibliche 
Scheinbluthen erzeugt, hielt Opiz fur eine eigene Art und nannte 
sie C. Sieberiana. Bei mehreren Aiten der Heterostachyae, wie C. 
Buxbaumii, O. atrata, C. nigra, ist die Bildung weiblicher Scheinbluthen 
am Gipfel der mánnlichen Áhre, die urspriinglich wohl auch nur als 



100 Lad. Čelakovský 

Abnormitát auftrat, sogar normál geworden. In gleicher Weise ist 
auch bei den Homostachyae Hyparrhenae die gleiche abnormale Er- 
scheinung normál geworden; und zwar ist diese abnormale Verzwei- 
gung gewiss erst dann eingetreten, nachdem sich schon die einblii- 
thigen weiblichen Áhrchen bei den Stammformen von Carex durch 
Ablast aus den urspriinglichen androgynen herausgebildet hatten, 
nachdem also die Áhrchen physiologisch und fast auch morphologisch 
(durch zeitlichen Abort der Áhrchenaxe und Terminalstellung der 
weiblichen Bliithe) Einzelbluthen gleichwerthig geworden waren. 

Fiir die theoretische Ableitung der Hyparrhenae genugt es zwar, 
das Schéma Taf. IV. Fig. 1. zu Grande zu legen und die mánnlichen 
Áhrchen desselben in eine zusammengesetzte weibliche Áhre zu ver- 
lángern ; indessen lásst sich leicht ermessen, dass der phylogenetische 
Vorgang de facto nicht so einfach war. Denn es mussten ja bereits 
die einbluthigen weiblichen Áhrchen durch Reduktion erworben worden 
sein und diese konnten den mánnlichen Áhrchen nicht coordinirt sein. 
Der áltere Typus, aus welchem die Hyparrhenae hervorgehen konnten, 
musste also doch eine zusammengesetztere Inflorescenz sein. Nach- 
dem jedoch, wie die fruher erwáhnten Beispiele unter den Mono- und 
Heterostachyae zeigten, die hyparrhenen Áhrchen nur aus ursprunglich 
mánnlichen Áhrchen entstanden sein kónnen, so musste der Stamm- 
typus der Homostachyae hyparrhenae zahlreichere mánnliche Áhrchen 
im oberen Inflorescenztheile besitzen, unterhalb deren noch normále 
acrarrhene, oder durch Reduktion des mánnlichen Gipfeláhrchens ganz 
weibliche zusammengesetzte Áhrchen sich befanden. Ein solcher In- 
florescenztypus, wie ihn Fig. 6. in einfachster Form zeigt, íindet sich 
noch jetzt bei Carex arenaria\ denn diese Art hat im oberen Theile 
des Bluthenstandes lauter mánnliche, in der Mitte oben mánnliche 
unten weibliche, am Grande ganz weibliche „Áhrchen". Mit C. are- 
naria náchst verwandt, trotz der abweichenden Blůthenordnung, sind 
mehrere hyparrhene Arten mit der gleichen Rhizombildung, wie Carex 
brizoides und Schreberi, Aus der normalen Inflorescenz der G. are- 
naria Taf. IV. Fig. 6. konnte nun die Inflorescenz mit hyparrhenen 
Áhrchen in der Weise hervorgehen, dass die mánnlichen Áhrchen^ 
zunáchst wohl auch nur als Abnormitát, am Gipfel wie bei C. Bux- 
baumii etc. weiblich wurden, worauf dann, als sich diese Bildung be- 
festigt hatte, die unteren zuř Gánze oder im unteren Theile weib- 
lichen Seitenáste (b) der Rispe als uberfliissig total reducirt, d. h. 
nicht mehr gebildet wurden, ebenso wie der untere weibliche Theil 
der einfacheren Inflorescenz einer monostachischen einháusigen Carex- 



Uber die Bliithenstánde der Cariceen. 101 

Form reducirt wurde oder entfiel, wenn daraus die mánnliche Ahre 
einer zweiháusig werdenden Form hervorgehen solíte. Wir bemerken 
iiberdies beim Verwandtschaftskreise der C. arenaria, zu dem auch 
die C. Ugerica und C. disticha gehórt, dass dort die normále Anord- 
nung der Bliithenrispe iiberhaupt sehr ins Schwanken gerathen ist 
und noch gegenwártig schwankt. Besonders Carex disticha ist in 
dieser Hinsicht variabel; ihre unteren „Áhrchen" sind meist weiblich, 
die obersten, die urspriinglich gewiss mánnlich waren, sind aber auch 
weiblich geworden, nur die mittleren sind mánnlich geblieben ; jedoch 
kommen Varianten vor, in denen die obersten am Gipfel wieder 
mánnlich werden oder die mittleren am Grunde ebenfalls weiblich 
auftreten. 

Hier ist nun auch der Ort, der Frage náher zu treten, ob in 
der Gattung Carex die einfachere Rispe Taf. IV. Fig. 1. oder die 
zusammengesetztere Fig. 4. urspriinglicher ist, ob also die Monasta- 
chyae aus gewissen Polystachyen durch Reduktion hervorgegangen sein 
mógen oder ob die Monostachyae álter sind und aus ihnen erst die 
Homostachyae und Heterostachyae durch reichlichere Verzweigung der 
Rispe sich gebildet haben. Es wáre aber auch noch eine dritte Mog- 
lichkeit, dass beide Reihen einen getrennten Ursprung gehabt hátten, 
wenn námlich die Gattung Carex vielleicht polyphyletisch wáre. Die 
Frage ist nicht ganz leicht zu entscheiden, nicht nur in der Gattung 
Carex, sondern auch anderwárts, z. B. in der weiteren Gattung Scirpus 
(die neuerdings von E. Palla in Engler's Jahrb. X. 1888, und 
zwar nach anatomischen Merkmalen, wiederum in eine Anzahl klei- 
nerer, auch habituell nattirlicher Gattungen aufgelost worden ist). 
Doch spricht bei den Carices ein Umstand dafůr, dass die einfachere 
Inflorescenz, also auch die Gruppe der Monostachyae die urspriing- 
lichere ist. Es deutet námlich das nicht seltene Vorkommen der 
weiblichen Bluthe aus dem Vorblatt der zusammengesetzten Áhrchen b 
(in Fig. 4.), welche wohl ebenso wie die weibliche Bluthe am Grunde 
des endstándigen mánnlichen Áhrchens atavistische Bedeutung hat, 
darauf hin, dass die weiblichen Áhrchen dritter Ordnung a 3 erst spáter 
zwischen jene weibliche Basalbluthe und das endstán- 
dige mánnlicheÁhrchen eingeschoben worden sind, denn 
wáre die zusammengesetzte Rispe Fig. 4. urspriinglicher, so wáre die 
weibliche Bluthe, ebenso wie sonst an allen Rispensprossen, am 
Grunde des mánnlichen Áhrchens ď 2 zu erwarten. Dass die Berei- 
cherung und Weiterverzweigung der Rispe in hóhere Grade that- 
sáchlich in der angegebenen Weise stattfinden kann, das zeigen uns 



102 Lad. Čelakovský 

ganz evident noch gegenwartig die nicht seltenen abnormen Durch- 
wachsimgen der fůr gewohnlich abortirenden Áhrchenaxe aus dem 
Fruchtschlauche verschiedener Carex-Arten. Pax erwáhnt (Engleťs 
Jahrb. 1. c. pag. 7.) solche teratologische Vorkominnisse, in denen 
jene abortirende Axe in verschiedener Weise „verlaubte oder aber 
eine mánnliche Blůthe trug". Viel háufiger sind aber solche abnorme 
sehr bekannte Prolifikationen, in denen die sonst abortirende Axe in 
ein zusammengesetztes weibliches Áhrchen auswáchst, was ich selbst 
auch wiederholt bei Arten der Heterostachyae angetroffen hábe, wáh- 
rend mir die von Pax erwáhnten Fálle noch nicht vorgekommen sind. 
Der Fall, wo die sonst abortirende Axe uber der weiblichen Blůthe 
noch eine mánnliche Blůthe trug, hat offenbar atavistischen Charakter 
und erinnert an Elyna und Kobresia mit ihren androgynen 2blůthigen 
Áhrchen. Wenn aber die Áhrchenaxe auswachsend lauter seitliche 
weibliche Áhrchen oder Scheinblůthen erzeugt, so ist das etwas Neues, 
eine Bereicherung der Inflorescenz und Bildung von einblůthigen 
weiblichen Áhrchen 4ten Grades a 4 . (Fig. 7. b) Das auf diese Weise 
neu gebildete zusamengesetzte Áhrchen ist ein Wiederholungszweig c 
des Zweiges b ; an seinem Gipfel ist das natůrlich wegen der bei den 
Heterostachyae bereits erreichten áussersten Geschlechtsdifferenzirung 
(worůber das Nachfolgende noch zu vergleichen ist) nicht entwickelte 
mánnliche Terminaláhrchen theoretisch zu ergánzen, wie an dem 
Zweige b zuvor. Ferner sehen wir, wie bei dieser Bereicherung am 
Grunde des zusammengesetzten Áhrchens c die Basilarblůthe direkt 
in der Achsel des Deckblatts (hier Utriculus) stehen bleibt, ebenso 
wie auf der vorhergehenden normalen Axe b háufig eine solche weib- 
liche Blůthe sich befindet (Fig. 7. 6), und man ist berechtigt zu sagen, 
dass bei der abnormalen Zweigbildung wirklich die neuen lblůthigen 
weiblichen Áhrchen a 4 zwischen die Grundblůthe und den theoretisch 
zu ergánzenden terminalen mánnlichen Áhrchentheil (des Áhrchens a 3 ) 
eingeschoben worden sind. Daraus ist es dann auch erlaubt zu 
schliessen, dass auch die zusammengesetzten Áhrchen b in Fig. 4. in 
gleicher Weise aus den einfachen Áhrchen a 2 der Fig. 1. hervorge- 
gangen seien; wie ich das soeben als nothwendige Consequenz der 
Basilarblůthe am Zweige b bezeichnet hatte. 

Wenn also auch im Grossen und Ganzen die polystachischen 
Carex-Arten als aus den monostachischen durch Bereicherung der 
Rispe entstanden zu denken sind, so ist es doch anderseits auch 
moglich, dass daneben auch manchmal eine polystachische Form wieder 
zur frůheren einfacheren Inflorescenz zurůckgekehrt ist. Ich hábe 



Uber die Blůthenstánde der Cariceen. 103 

dabei speciell die Carex obtusata Liljebl. im Auge, die friiher unter 
den Monostachyae ihre Stelle hatte, bis man erkannte, dass sie nur 
eine monostachische Forra der heterostachischen Carex supina W a h 1. 
ist. Es duříte nun sehr schwer zu entscheiden sein, ob die viel 
seltenere monostachische Form die im Aussterben begriffene Urform 
darstellt, oder ob sie aus der verbreiteteren C. supina nur hie und da 
selten als neuere reducirte Variation entstanden ist. 

Natiirlich gilt das so eben Gesagte nur fur Carex, nicht fůr alle 
Cariceen, denn Schoenoxyphium., welches álter ist als Carex, verlangt 
zu seiner Ableitung eine zusammengesetzte Rispe, wie in Fig. 4., es 
muss also diese letztere mehr als einmal aus der einfacheren Rispe 
durch weitere Verzweigung sich gebildet haben. 

Entschieden vorgeschrittener als die Homostachyae sind die 
Heterostachyae. Dies beweist die vollkommene geschlechtliche Diffe- 
renzirung der Partialinflorescenzen (Áhrchen), welche wieder das Re- 
sultat einer weiter vorgeschrittenen Reduktion ist. Die Inflorescenz 
der Heterostachyae (Taf. IV. Fig. 7.) entstand namlich aus der Rispe 
Fig. 4. durch weitere Reduktion des mannlichen Gipfeltheils der 
Zweige b und durch totale Reduktion, gleichsam Ůberspringung der 
oberen, in der normalen Rispe das Endáhrchen wiederholender Áhr- 
chen a 2 . Nur in jenen Fállen, wo mehrere mánnliche Áhrchen auf- 
treten (C. acuta, paludosa, vesicaria usw.) sind die oberen Áhrchen a 2 
nicht geschwunden, sondern nur durch Entfall (resp. mánnliche Meta- 
morphose) der weiblichen Grundbliithe gleich dem endstándigen Áhrchen 
rein mánnlich geworden, so wie in Fig. 6., wenn wir an den mann- 
lichen Áhrchen a t a 2 die nur fur die Hyparrhenae und fur gelegent- 
liche Abnormitáten giltigen weiblichen Gipfeltheile F uns weg denken. 

Hiermit hábe ich nachgewiessen, dass sich alle Variationen der 
Bliithenstánde der Cariceen bis in die einzelnen Details aus einem 
gemeinsamen Schéma (Fig. 1.), in welchem unbegránzte androgyne, 
im oberen Theile mánnliche, an der Basis, in einer einzigen Bluthe, 
weibliche Áhrchen vorkommen, ganz einfach durch Reduktionen ver- 
schiedenen Grades ableiten lassen, und dass dieses Schéma alle auf 
Geschlechtervertheilung sich beziehenden Thatsachen vollkommen und 
ungezwungen erklárt*). Darin liegt auch die Gewáhr der phylogene- 



*) Die Erklarung, welche hier fiir die Yertheilung der beiden Geschlecbter 
auf verschiedene Sprossrangstufen bei den Cariceen gegeben wurde, hat auch 
noch den Vorzug, dass sie auf analoge Verháltnisse bei anderen Pflanzenfa- 
milien gleich anwendbar ist. Auch bei den Amentaceen sind zumeist entweder 
die mannlichen oder die weiblichen Bluthen von Sprossen eines hóheren 



104 Lad. Čelakovský 

tischen Wahrheit des zu Grunde gelegten Gedankens. Dessen Durch- 
fiihrung leitet nothwendig zu der Annahine, dass die mánnliche Blíithe 
von Elyna zu der darunter befindlichen Spelze lateral und nicht 
wirklich terminál ist. Mit grosser Wahrscheinlichkeit lasst sich er- 
warten, dass dies auch entwickelungsgeschichlich noch nachgewiesen 
werden wird. Gewiss vorhersagen kann man es freilich nicht, weil 
es immerhin móglich ist, dass die Áhrchenaxe mit der Anlage der 
einzigen axillaren mánnlichen Blůthe total ablastirt, in Folge dessen 
die letztere entwickelungsgeschichlich terminál, mit Riicksicht auf ihre 
phylogenetisch frtihere laterale Stellung aber pseudoterminal werden 
miisste. Viele Gráser mit einbliithigen Áhrchen (z. B. Anthoxanthum, 
Agrostis etc.) bieten ja dieselbe Erscheinung dar. 

Die Áhrchen der Cariceen sind also, und waren schon bei den 
Stammformen unbegránzt, und darům konnen die Riedgráser nicht 
mit den Ehynchosporeen und Gahnieen zusammen in einer Gruppe 
stehen, welche nach ihnen den Namen Caricoideae fůhren konnte, 
sondern sie gehoren den unbegránzten Áhrchen nach zu den Scir- 
poideen, wenn man sie nicht lieber als besondere Gruppe neben den 
Scirpoideen getrennt halten will. Dass iibrigens das System der Cype- 
raceen noch nicht endgultig festgestellt ist, und die genaue und sichere 
Kenntniss der Anordnung der Áhrchen in verschiedenen Gattungen 
noch manches zu wůnschen lásst, geht auch daraus hervor, dass z. B. 
Pax die Sclerieen, die den Cariceen nahé zu stehen scheinen, in seiner 
ersten Abhandlung zu den Scirpoideen stellte, wáhrend er sie in den 
„Pflanzenfamilien" wieder bei seinen Caricoideen einreihte, ohne dass 
der Grund dieser so ganz veránderten Beurtheilung klar ersichtlich 
wiirde. 



Ich hábe an einer Stelle dieser Abhandlung den Satz, dass die 
Zwitterbliithen alter seien als eingeschlechtige Blúthen, indem die 
letzteren ůberall durch Differenzirung aus jenen entstanden sein miisseD, 
nur oberfláchlich berůhrt, um die Darstellung der Inflorescenzver- 
háltnisse bei den Cariceen nicht allzu sehr zu unterbrechen ; zum 
Schlusse aber nehrne ich dieses Thema wieder auf, weil in Betreff 



Ranges gebildet, und der phylogenetische Hergang, durch welchen dieser 
Zustand aus urspriinglicher Coordination der Bluthen verschiedenen Ge- 
schlechtes bewirkt wurde, war derselbe wie bei den Caticeen, woriiber in 
einer kiinftigen Sitzung ber kónigl. bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften 
das Náhere mitgetheilt werden wird. 



Uber die Bliithenstánde der Cariceen. 105 

desselben die richtige Erkenntniss noch durch manche entgegenste- 
hende Ansichten getriibt, ja bisweilen total verkehrt wird. 

Es lásst sich im Hinblick auf die Kryptogamen und den schon 
auf dieser Stufe klar zu erkennenden Prozess der phylogenetischen 
Differenzirung unschwer der Nachweis fuhren, dass der ursrpriing- 
lichste Typus einer phanerogamen Bliithe reichblátterig und doppel- 
geschlechtig, aus vielblátterigem Androeceum und Gynaeceum, sowie 
dessgleichen áusseren Hullbláttern (resp. Perigon) in spiraliger Blatt- 
stellung bestehend, gewesen sein muss, und dass aus diesem zunáchst 
durch theilweise oder durchgángige Quirlbildung, bestimmte Normi- 
rung der Žahl der Quirle und Quirlglieder der monocotyle (und in 
gleicher Weise auch der dicotyle) Normaltypus entstanden ist, dass 
ferner aus der hermaphroditen Blúthe durch Reduktion und geschlecht- 
liche Differenzirung die eingeschlechtigen, erst einháusigen, dann aus 
diesen die zweiháusigen Bluthen, endlich durch verschieden weit- 
gehende Reduktion in der Žahl der Quirle und Quirlglieder die ver- 
armten, dem Normaltypus mehr und mehr entfremdeten Bluthenformen 
hervorgegangen sind. 

Die ersten Bliithenbildungen finden wir schon unter den Gefáss- 
kryptogamen (Equiseten, Lycopodien, Selaginellen), und deren Betrach- 
tung lehrt, dass die ersten Bluthen reichblátterig, von unbestimmter 
Blattzahl sein niussten. Was die geschlechtliche Differenzirung betrifft, 
so begegnen wir zunáchst ungeschlechtlichen, d. h. geschlechtlich noch 
undifferenzierten Bluthen und Fruchtbláttern iiberhaupt (Equiseten, 
Lycopodien), anderseits vollzog sich die DifferenziruDg noch vor der 
Bliithenbildung (námlich vor Begrenzung der Sprossaxe und Metamor- 
phose derFruchtblátter), und wir sehen nach vollzogenergeschlechtlicher 
Differenzirung der Sporenfrachte zuerst die Blátter alle gleichmássig 
doppelgeschlechtig (Rhizocarpeeri) und zwar zuerst selbst die ganzen 
fruchtbildenden Abschnitte (Marsiliaceen) doppelgeschlechtig, dann 
schon die einzelnen Blattabschnitte geschlechtlich differenziert, rein 
mánnlich und rein weiblich (Salviniaceen). Sodann sind bei den Lyco- 
podinen (Dichotomen) stets schon die ganzen Fruchtblátter geschlecht- 
lich differenziert, aber noch beisammen auf derselben Axe (Bedingung 
der Zwitterblůthe), und zwar stehen die weiblichen Blátter unteu, 
die mánnlichen oben (Selaginellá), oder unigekehrt die mánnlichen 
unten, die weiblichen oben (bei Isoetes in demselben Jahrestriebe). 
Letzteres ist schon die Anordnung, wie sie in der hermaphroditen 
phanerogamen Blúthe sich fortgeerbt hat. Eingeschlechtige Bluthen 
(oder der Bliithenbildung vorhergehende Triebe) finden wir bei den 



106 Lad. Čelakovský 

gegenwártigen Gefasskryptogamen noch gar nicht;*) nur hin und! 
wieder werden bei einzelnen Arten der Selaginellen in manchen 
Bluthen (sog. Áhren) keine Macrosporangien entwickelt, so dass hier 
also mehr abnormal oder zufállig mánnliche Bluthen gebildet werden, 
ohne dass es je zu einer ordentlichen Scheidung in mánnliche und 
weibliche Bluthen kommen wurde. 

Gegen den phylogenetischen Satz, dass Zwitterblíithen ursprung- 
licher sind als getrenntgeschlechtige, kónnte aber eingewendet werden, 
dass doch die heutigen Gymnospermen durchgehends dicline Bluthen 
besitzen und dass sie trotzdem tiefer stehen als die Angiospermen. 
Allerdings, wáren die heutigen Angiospermen Nachkominen der heutigen 
Gymnospermeníamilien, so wáren wir mit unsereni obigen Satze ge- 
schlagen, allein es darf behauptet werden, dass dies gar nicht der 
Fall ist, und dass niedrigere Gruppen sehr háufig in irgend einer 
Beziehung fortgeschrittener zu sein pflegen als hoher stehende aber 
nicht direkt von jenen ableitbare Typen. So sind also auch die 
heutigen Gymnospermen in der Trennung der Geschlechter mehr vor- 
geschritten als die Hauptmasse der Angiospermen. Die recenten 
Gymnospermen stammen gewiss von Urformen ab, die, sei es noch 
auf der Gymnospermenstufe, oder sei es wenigstens auf der krypto- 
gomen Stufe, Zwitterblíithen besassen, denn dass die heutigen Gymno- 
spermen verháltnissmássig hochstehende Gipfelpunkte der gymno- 
spermen Entwickelung reprásentiren, geht schon daraus hervor, dass 
ihre mánnlichen und weiblichen Bluthen und Bliithenblátter sehr 
abweichend gebaut, also aus mehr gleichartigen Bluthen und Sporen- 
bláttern, wie wir solche bei den Gefasskryptogamen sehen, durch 
einen, zumal bei den Coniferen, gewiss ziemlich langwierigen Pro. 
cess differenzirt sind. Auch ist es von Bedeutung, dass gerade die 
alterthiimlichste Gymnosperme, die Genetacee Welwitschia, statt rein 
mánnlicher Bluthen weiblich funktionslose (also reducirte) Zwitter- 
bluthen besitzt. Eine solche Bliithe lásst sich phylogenetisch nur aus 
einer ehemals fungirenden Zwitterbliithe entstanden denken, nicht 
aber als aus einer rein mánnlichen weitergebildet, wie ich vor nun 
15 Jahren irrthumlich geglaubt hábe. 

Von den Angiospermen, deren Hauptmasse noch immer Zwitter- 
blíithen besitzt, gilt der Satz, dass dikline Bluthen (mógen sie nun 
Spuren des anderen Geschlechts besitzen oder nicht) von Zwitter- 

*) Wohl nur durch ein Versehen nennt Nágeli 1. c. p. 498 die Gefasskrypto- 
gamen unter jenen niederen Gefásspflanzen, die bloss eingeschlechtige 
Bluthen besitzen. 






Uber die Bliitbenstande der Cariceen 107 

bliithen abstaminen, mit um so grósserer Evidenz. Freilich begegnet 

man auch auf diesem Gebiete entgegengesetzten Meinungen. So sagt 

| z. B. A. Schultz, wie bereits frůher angedeutet worden, von den 

Cariceen, es sei oífenbar, dass sich dieselben „gar nicht aus einem 

| hermaphroditen Grundplan entwickelt haben, wie dies nach Analogien 

\ mit anderen niedrig stehenden Familien leicht verstándlich ist." 

Bleiben wir bei den Monocotylen, so konnen mit solchen ver- 

meintlich niedrigstehenden Familien etwa die Najadeen, Aroideen, 

Lemnaceen, Centrolopideen und áhnliche gemeint sein. Fin* die gewohn- 

liche, phylogenetisch nicht orientirte Anschauung haben diese und 

i áhnliche Familien allerdings eine niedrige Stellung ; anders aber ver- 

! hált sich die Sache, wenn wir uns zur phylogenetischen Anschauungs- 

\ weise erheben. Fůr diese sind solche anscheinend niedrig stehende, 

! ármlicher ausgestattete Familien gerade die phylogenetisch fortge- 

: schritteneren, welche, wenn sie auch eine geringere Žahl von Organen 

und eine in mancher Hinsicht einfachere Organisation zeigen, dennoch 

auf einer hóheren Entwickelungsstufe stehen, weil auch Reduktion, 

i die fůr scharfe Diíferenzirung unentbehrlich ist, einen Fortschritt 

| bedeutet. 

Gewohnlich finden sich in solchen Gruppen, die man im Allge- 
! meinen fůr die niedriger stehenden betrachtet, Gattungen, welche dem 
i completen normalen Blůthentypus noch nahé stehen oder ganz mit 
i ihm ůbereinkommen, und dann in fortschreitender Reihe solche Formen, 
! die immer weiter vom Typus, z. B. im gegebenen Falle vom ínono- 
' cotylen Normaltypus, abweichen, und mehr und mehr reducirt, immer 
\ einfachere Verháltnisse zeigen. Man findet dann, dass sich, wie bei 
! den Cyperaceen, der Normaltypus nicht růckwárts von den verarmten 
! Formen aus construiren lásst, wohl aber umgekehrt diese aus dem 
Normaltypus abgeleitet sein můssen. So z. B. finden wir in der 
Aroideengruppe den Normaltypus bei den Orontieen, dann stufenweise 
allmáhliche Reduktion, die in der zur Gruppe gehórenden Familie der 
1 Lemnaceen den áussersten Grád erreicht, und zwar nicht nur im re- 
i produktiven, sondern auch im vegetativen Bereiche.*) In der Gruppe 
! der Najadeen náhert sich nur noch Potamogeton (etwas weniger auch 
i Ruppia) dem Normaltypus (die sogenannten Connectivschuppen muss 
; ich abweichend von E i chlor und in Ůbereinstimmung mit Hegel- 
! maier trotz der Argumentation Eichlers fůr ein Perigon halten), 



*) Die Ableitung der Lemnaceen von den Pistiaceen, so wie sie Engler in 
scharfsinniger und treffender Weise gegeben, hat meinen vollen Beifall. 



108 Lad. Celakovský 

wáhrend die ubrigen Gattungen mit diclinen Bluthen reducirte Formen 
darstellen. Die Centrolepideen scheinen sich zwar, besonders nachl 
Eichler's Deutung, dera nionocotylen Norinaltypus gánzlich zu ent- 
ziehen, doch ist Eiehler's Auffassung der Verháltnisse nicht zwei- 
fellos und mochte ich roich in mehreren Punkten eher der von 
Hieronymus vertretenen Ansicht anschliessen. Ůberdies sind die 
Centrolepideen mit den Eestiaceen und Eriocauloneen náher verwandt 
(Enantioblastae !), welche dem Normaltypus folgen oder doch nahé 
stehen, so dass auch die Bluthen der Centrolepideen ganz zweifellos 
aus dem Normaldiagramm im Wege der Reduktion hervorgegan- 
gen sind. 

Allerdings hat eine so hervorragende Autoritát in der Blůthen- 
morphologie wie Eichler die Zuruckfiihrung solcher reducirten 
Formen auf den Normaltypus fur undurchfuhrbar erklárt, weil „der 
ganze Bauplan ihrer Bliithe ein anderer ist, und weil bei ihnen eine 
von Grund aus verschiedene Bildungsweise Platz greift". Allein solche 
Bauplane, die einer jetzt antiquirten idealistischen Anschauungsweise 
entstammen, existiren als phylogenetisch gesonderte Typen gar nicht, 
sondern sind nur Variationen, zumeist Reduktionsvariationen eines 
allgemeineren vollstándigeren Typus, und diese Variationen, diese 
Reduktionen haben sich in verschiedenen Verwandtschaftsgruppen un- 
abhángig, zwar nicht in gleicher, aber in áhnlicher Weise ófter wie- 
derholt. 

Dem phylogenetischen Satze, dass alle diclinen Bluthen in fru- 
herer oder spáterer Vorzeit aus Zwitterbliithen differenzirt sind, steht 
besonders noch eine herrschende Ansicht der Morphologie entgegen, 
nach welcher nur ein Theil der eingeschlechtigen Bluthen aus Zwitter- 
bliithen sich hervorgebildet hátte, wáhrend ein anderer Theil die Ein- 
geschlechtigkeit schon ursprůnglich besessen haben soli. Der erstere 
Fall finde dort statt, wo noch Spuren des anderen Geschlechts zu- 
nickgeblieben sind oder wenigstens die diclinen Bluthen sonst gleichen 
Bau haben, der zweite Fall soli dort anzunehmen sein, wo mánnliche 
und weibliche Bluthen weiter differiren oder einem verschiedenen 
„Bauplane" folgen. Der erstere Fall lásst sich manchmal auch daran 
erkennen, dass in einzelnen Bluthen das andere Geschlecht wieder- 
erscheint; es war also abortirt oder ablastirt. Diese Diclinie ist durch 
Ablast des anderen Geschlechtes entstanden, und danach richten sich 
dann auch die Diagramme. Im Falle der als urspriinglich angenom- 
menen Diclinie sind aber mánnliche und weibliche Geschlechtsblátter 
einander taxonomisch homolog und diese Homologie áussert sich ab- 



Uber díe Blíithenstánde der Cariceen. 109 

normer Weise durch das Erscheinen des anderen Geschlechts an d e n- 
'Iselben Sexualbláttern ; solche dicline Bliithen sollen durch „un- 
gleiche sexuale Metamorphose homologer Glieder" zu Stande ge- 
kommen sein. 

Da nun die geforderten Kennzeichen nicht imnier gefunden 
werden, so ist man natiirlich beziiglich gewisser Familien und Tribus 
ini Unklaren oder streitet darůber, ob dieser oder jener Fall vor- 
liege. Dies gilt z. B. gleich von den Cariceen. Eichler sagt von 
ihren Bliithen, sie seien diclin nicht in Folge von Abort, sondern 
durch verschiedene Metamorphose homologer Glieder, weil die Stel- 
jlungsverháltnisse zur Annahme von Unterdriickung irgend welcher 
;Theile keinen Grund abgeben. Pax hingegen, der von der wohl er- 
ikannten Nothwendigkeit, die diclinen CWcc-Bluthen aus hermaphro- 
iditem Urtypus abzuleiten, ausgeht, nimmt deshalb Abort an und er- 
jklárt die gleiche Orientirung der mánnlichen und weiblichen Ge- 
schlechtsblátter damit, dass ja die 3 Staubblátter von Carex den 3 
•áusseren Staubbláttern der urspriinglichen Zwitterbliithe entsprechen, 
Idenen die Carpelle, wenn in der Dreizahl, superponirt sind. 

Dieser ganze Widerstreit der Auífassungen ist aber scheinbar und 
junwesentlich, weil die Annahme einer verschiedenen Herkunft der 
diclinen Bliithen nach der oben auseinandergesetzten Unterscheidung 
zwischen ihnen uberhaupt unbegriindet ist. Davon ůberzeugt man 
sich am besten durch die beiden Gattungen der Salicineen, Salix und 
Populus. Bei den Weiden kónnen sich die Carpelle in allen Zwi- 
schenstufen allmáhlich in Staubgefásse umwandeln, und umgekehrt, 
woraus man schloss, dass Carpelle und Staubgefásse taxologisch iden- 
tische Blátter sein, und hieraus wieder, dass sie nicht aus einer 
hermaphroditen Grundform hervorgegangen sein kónnen. Ganz anders 
verhált sich Populus : die Umwandlung der verschiedenen Geschlechts- 
blátter in einander kommt hier nicht vor, wohl aber sind hier Zwitter- 
bliithen beobachtet, bestehend aus Staubgefássen und einem Pistill 
im Centrum der Bluthe ; somit wáren die diclinen Bliithen der Pappeln 
durch Abort aus Zwitterbliithen entstanden. Nun ist es aber offenbar 
widersinnig, fiir Populus die Abstammung von einem hermaphroditen 
Grundtypus zu proklamiren, fiir die so nahé verwandte Gattung Salix 
aber nicht. Darům meint denn auch Eichler, jene abnorme Meta- 
morphose bei den Weiden sei fůr ursprunglich getrenntes Geschlecht 
nicht schlechthin beweisend, weil sich Staubblátter in Carpelle um- 
wandeln kónnen, auch ohne taxologisch gleichwerthig zu sein, daher 



HO Lad. Čelakovský 

scheine ihm die Frage noch offen und wtirde er selbst lieber an einen 
hermaphroditen Grundplan glauben. 

Warum aber nur hier, bei den Salicineen, warum nicht auch 
z. B. bei den Cariceen, da doch auch bei Salix im Diagramm kein 
Grund zur Annahme von Abortus vorliegt, indem bei Salix wie bei 
Carex die Carpelle in der weiblichen Bliithe dieselbe Stellung haben 
wie die Staubblátter in der mánnlichen? Ofíenbar war fůr die ver- 
schiedene Beurtheilung von Salix und von Carex nicht das diagra- 
matische Verhalten Ausschlag gebend, sondern nur das zufállige Auf- 
treten von Zwitterblůthen bei Populus. Bei alledeni bleibt es zu i 
erkláren, wesshalb sich Salix, Carex und Populus in Bezug auf den 
Ůbergang in die zweigeschlechtige Forin so verschieden verhalten. 
Ganz richtig bemerkt diesfalls Pax, der Einwand gegen die Ablei- 
tung der Cb-ea>Bliithen aus hermaphroditem Typus, dass námlich 
selbst in Vergriinungen oder sonst abnormal niemals eine Andeutung 
des hermaphroditen Bliithenbaues sich auffinden lásst, entkráfte sich 
damit, dass sich „Ruckschláge nur auf Stadien erstrecken, welche in 
der phylogenetischen Entwickelung nicht allzuweit zurůckliegen. " 

So ist denn in der Gattung Populus, welche durch die Mehrzahl 
der Staubgefásse und das besser entwickelte Perigon*) der herma- 
phroditen Grundform noch náher steht, ein atavistischer Ruckfall in. 
normále Zwitterbliithen noch móglich; bei Salix, deren Staubblátter 
meist auf die Zweizahl und deren Perigon auf 1 — 2 Driisen reducirt 
worden, deren Bliithen sich also bedeutend weiter vom normalen 
hermaphroditen Urtypus entfernt haben, ist dies nicht mehr moglich ; 
der Ůbergang in's andere Geschlecht kann sich nur so áussern, dass 
dieselbenBlátter, die z. B. weiblich sein soli ten, mánnlich werden. 
Ebenso bei Carex, wenn z. B. im Utriculus statt dem Fruchtknoten 
Staubblátter gefunden werden, welchen Fall Urban und friiher nach 
M a s t e r s auch Andere beobachtet haben. Die Staubblátter und Car- 
pelle sind hier wirklich taxologisch homolog geworden, aber diese 
Homologie ist kein Beweis ursprůnglicher Diclinie, sondern lediglich 
einer schárferen und ganz befestigten geschlechtlichen Differenzirung. 

Es giebt eben verschiedene Stufen der geschlechtlichen Tren- 
nung der Bliithen; die geringeren Stufen beruhen ohne Zweifel auf 
Abort, die vollkommenste Stufe geschlechtlicher Differenzirung wird 
aber erreicht durch ungleiche sexuelle Ausbildung taxologisch-homo- 



*) leh hábe gute Grunde, den Bliithenbecher der Pappeln und die Drůsen von 
Salix fůr Metamorphosen und Reste eines Perigons zu halten. 



Uber die Blíithenstánde der Cariceen. \\] 

loger Geschlechtsblátter, auf welcher Stufe ein Abort nicht mehr nach- 
weisbar ist. Dass der Grundtypus, aus dem die Cariceen wie die 
Cyperaceen iiberhaupt abgeleitet sind, nicht nur zwitterig war, zwei 
Staminalkreise und einen Carpellkreis besass, sondern auch zwei drei- 
zahlige Perigonkreise, unteiiiegt keinem Zweifel, aber daraus folgt 
nicht, dass wir im Diagramm der Cariceenblúthen alle diese Forma- 
tionen, alle diese 5 Kreise gewissermassen mitschleppen mussten, ob- 
zwar faktisch nur ein Kreis vorhanden ist. 

Die Annahme des Ablastes hat nur dort Sinn und Berechtigung, 
wo die Taxonomie der Bluthe sie fordert, um theoretisch die Liicken 
auszufullen, in welchen auch ófter gelegentlich die supponirten Glieder 
wieder zum Vorschein kommen. 

Ůberhaupt ist es ein Irrthum zu glauben, dass phylogenetische 
Reduktion und Ablast gleichbedeutend seien, oder dass Reduktionen 
nur im Ablast bestehen durften. Im Gegentheil finden die Reduk- 
tionen viel háufiger ohne Ablast (d. h. Unterdruckung bestimmter 
Glieder an bestimmter Stelle), sondern durch Ůberspringen, absolutes 
Nichtweiterbilden gewisser Glieder, gewisser Formationen statt. Wenn 
z. B. zwischen Laubbláttern und Hochbláttern oder sonst zwischen 
zwei Blattformationen fruher Ůbergangformationen bestanden haben, 
dann aber bei schárferer Diíferenzirung die Hochblátter im unver- 
mittelten Sprunge auf die Laubblátter folgen, so wird doch Niemand 
annehmen, dass die Zwischenblátter abortirt oder ablastirt seien. Oder, 
da die scharfdifferenzirten Sprossgenerationen, welche die mehraxigen 
Pflanzen aufweisen, ohne Zweifel aus ursprunglich gleichartigen, alle 
móglichen Blattformationen tragenden Sprossgenerationen durch Re- 
duktion (bestimmter Formationen auf bestimmten Axen) entstanden 
sind, so kann man sich doch diese Reduktion nicht so vorstellen, 
dass die auf dieser oder jener Axe nicht entwickelten Formationen, 
z. B. Laubblátter auf reinen Bliithensprossen, dort abortirt (resp., 
was wesentlich dasselbe ist, ablastirt) seien. Wenn wir ferner in dem 
endstándigen mánnlichen Áhrchen der Carices die basale weibliche 
Bluthe als reducirt betrachten, so meinen wir auch nicht, dass selbe 
dort abortirt sei, sondern dass sich die unterste Bluthe statt weib- 
lich gleich den folgenden alsbald mánnlich gebildet hat. Wenn in 
unserer Taf. IV. Fig. 7., bei den heterostachischen Carices^ die Áhr- 
chen a 2 des ursprunglichen Rispentypus fehlen, so sind sie auch nicht 
abortirt, sondern nur ausgefallen oder ubersprungen worden, indem 
auf den obersten Zweig b sofort das mánnliche Terminaláhrchen ge- 
bildet wurde. 



112 - Lad. Čelakovský 

Bei verschiedenen Cyperaceen, z. B. Hoppia, Bequerela, Mapania, 
íinden sich axilláre perigonlose eininánnige Bliithen. Kein Zweifel, 
dass dieselben aus 6inánnigen Zwitterbliithen reducirt sind, aber doch 
nicht so, dass wir Abort aller Glieder bis auf ein Staubblatt an- 
nehmen sollten. Wahrscheinlich wáchst hier wie in áhnlichen Fállen 
{Centrolepideen, Najas etc.) der axilláre Bliithenhócker unmittelbar 
in das einzige Staubblatt aus. Die ganze Bliithe ist hier eben auf 
ein einziges Sprossglied verarmt; eine eigentliche (mehrgliedrige) 
Blúthenaxe existirt hier gar nicht mehr, daher kann auch vom Abort 
oder Ablast von Bláttern auf einer solchen Axe keine Rede sein. 

Ebensowenig wie der Umstand, ob die Eingeschlechtigkeit auf 
Abort beruht oder nicht, steht der Herkunft dikliner Bliithen aus 
zweigeschlechtigen die gróssere niorphologische Diíferenz dieser Bliithen 
und ihrer Bluthenstánde entgegen. Bei den Cupuliferen z. B. ist diese 
Differenz gewiss sehr bedeutend und doch finden sich bei Castanea 
nicht nur Zwitterbliithen, sondern auch, wie Eichler gezeigt hat, 
alle Ůbergánge aus weiblichen in Zwitterbliithen, aus den weiblichen 
cupulabegabten Partialinflorescenzen in die ínánnlichen der Cupula 
entbehrenden Bluthenknáuel. 



Erklárung der Tafel IV. 

Fig. 1. Typus der einfachen Rispe oder des zusanunengesetzten Áhr- 
chens: giltig z. B. fiir Elyna, Carices nionostachyae. a, a 2 
androgyne Áhrchen erster und zweiter Ordnung. 

Fig. 2. Aus Fig. 1. abgeleiteter Bliithenstand von Elyna: androgyne 
Áhrchen sámmtlich 2bliithig, die reducirten Axentheile hier 
und in den folgenden Figuren auspunktirt. 

Fig. 3. Aus Fig. 1. abgeleiteter Bliithenstand der Carices monosta- 
chyae und der Gattung Uncinia: Terminaláhrchen a x rein 
mánnlich, Seitenáhrchen a 2 rein weiblich und lbluthig ge- 
worden, alle zusammen eine zusammengesetzte Áhre bildend. 

Fig. 4. Typus der zusanunengesetzten Rispe : oben androgyne einfache 
Áhrchen a y a 2 , unten zusammengesetzte 6, bestehend aus 
Basalbluthe, androgynen Áhrchen dritten Grades a 3 und mánn- 
lichem Terminaláhrchen a 2 . Giltig fůr Schoenoxyphium, Ko- 
bresia, Carices homostachyae und heterostachyae. 



L. Čelakovský: Cariceae. 



Taf.W. 




L ith-Farský Praq. 



Sitzber. ikomgl bóhm. GesellscL iWissenschaft. Mathemat. neLturwiss. Classe 



Uber die Blúthenstánde der Cariceen. 113 

Fig. 5. Aus Fig. 4. abgeleiteter Bluthenstand der Carices homosta- 
chyae acrarrhenae. 

Fig. 5. b. Unterster Seitenzweig b aus der Rispe von Kobresia cari- 
cina: dessen Seitenáhrchen a z z. Th. 2bliithig androgyn, z. Th. 
lbluthig weiblicb. 

Fig. 6. Aus Fig. 4. abgeleiteter Bluthenstand der Carex arenaria, ver- 
einfacht: die zwei obersten Seitenáhrchen (de facto aber 
mehrere) gleich dem Endáhrchen rein mánnlich geworden 
(ohne die Endtheile F gedacht) ; mittleres (zusammengesetztes) 
Áhrchen b wie in Fig. 5. noch oben mánnlich ; unteres „Áhr- 
chen" b durch Reduktion des mánnlichen Gipfeltheils bereits 
rein weiblich. 

Wenn die mánnlichen Áhrchen in die weiblichen Gipfel- 
theile F auswachsen und sich verzweigen, dabei die unteren 
Áste b reducirt werden, so geht der Bluthenstand der Homo- 
stachyae hyparrhenae daraus hervor. 

'ig. 7. Aus Fig. 4. abgeleiteter Bluthenstand der Carices heterosta- 
chyae, mit dem mánnlichen Áhrchen a u mit den zusammen- 
gesetzteu weiblichen Áhrchen 6, deren Axen die mánnlichen 
Gipfeltheile vollig reducirt haben. 

'ig. 7. b. Weiblicher Seitenzweig einer abnormen Carex heterostachya 
mit proliferirenden, neue Seitenáhrchen 4ter Ordnung bildenden 
Axen der Áhrchen 3ter Ordnung. 



Tř. : Mathematioko-přlrodoTedecká, 



8. 
Nová řada dusíkatých derivátů glykos. 

Předběžné sdělení. 
Předložili dr. B. Raýman a dr. K. Chodounský, dne 25. ledna 1889. 

Dusíkaté sloučeniny cukrů, uhlohydratů vůbec, jsou látky z mnoha 
ohledů interes vzbuzující, především jest to syntheticky získaný ma- 
teriál, jenž na cestách chemikům obvyklých, jest nejvhodnějším ku 
studiu a ku cviku směrem k bílkovitým rozštěpeninám, ba snad k bíl- 
kovinám samým. Tím více nabývá směr ten interesu, co vidíme, že 
nejbystřejší experimentátoři nepřivodili z bílkovin na cestě analytické 
výsledků, které by ve příznivém poměru stály ku práci hmotné, již 
naložili. — 

My známe několik dusíkatých sloučenin uhlohydratových, však 
látky ty jsou připraveny za hlavní spolučinnosti látek, přirozených 
pochodů dalekých (aromatických aminů a hydrazinů) ; látky s amonia- 
kem a cukry vznikající posud studovány jsou jen podřízeně a ne 
právě příliš šťastně. 

V laboratoři naší studujeme již po dlouhou dobu cukr rhamnosu, 
jenž v přírodě jeví nemalé funkce, ba staví se po bok glykose, i má 
pěkně vyvinutou funkci aldehydickou, a má tu znamenitou přednost 
před cukry jinými, že rozpouští se měrou v té řadě neobvyklou v alko- 
holech absolutných (ethylnatém i methylnatém), ve prostředích to, 
které jsou ku synthesám tak vhodný. Ba právě v těch prostředích 
jeví cukr ten nejvyslovenější funkci aldehydickou, neboť má — prostě 
chemicky — daleko menší příbuznost ku alkoholům než ku vodě, 
s níž tvoří hydrát neobyčejně stálý. 

Jeli proti ostatním cukrům s glykosou spřízněným námitek ve pří- 
čině jich povahy aldehydické*), není jich u cukru našeho — rhamnosy. 



*) Ve zprávách berlínské společnosti chemické ročník XXI. str. 2842 přivedl 
jeden z nás doklady, že námitky proti aldehydové povaze glykos (ku kte- 
rým samozřejmě počítá rhamnosu) nejsou zcela námitek prosty. I poukázal I 



Nová řada dusíkatých derivátů glykos. 115 

I z rhamnosy vznikají působením aminů aromatických látky dusíkaté 
přechodem ovšem beztvaré, a my je později popíšeme, však jedna 
reakce obecná, jak se zdá, uhlohydratům glykosovým, zasluhuje dnes 
předběžné zmínky. 

Nasytíme-li nejlépe methylalkoholický roztok rhamnosy suchým 
amoniakem, a přidáme-li na jednu molekulu cukru dvě molekuly 
acetoctanu ethylnatého, tu za vhodné koncentrace počnou po několika 
dnech růsti dlouhé, ohebné, jemné jehly v chumáčcích, porostlé kry- 
stalky nezměněného cukru. Odsajeme-li tekutinu pomocí pumpy vodné, 
překrystalujeme z alkoholu ethylnatého, v němž jsou méně rozpustný, 
nyní pak vylisujeme důkladně i zbavíme louhu matečného, a pak kry- 
stalisací z horké (vřelé) vody zbavíme snadněji rozpustného cukru, 
vypadnou při schladnutí vody krásné, jemné, dlouhé jehly nové látky. 
V louhu vodném není ničeho, co by stálo za zkoušení, louh ten hnědne 
odpařováním — prostředků k odpařování ve vakuu se nám nedo- 
stává. Látka ta se musí dříve překrystalisovati z alkoholu jinak, pakli 
hned surový produkt z vřelé vody bychom chtěli krystalovati, nabu- 
deme pouze neutěšitelných mazů. Neníť patrně látka posud dodělána. 
Aniž podařilo se za tepla vystihnouti poměrů vhodnějších posud, ani 
za práce v prostředí ethylalkoholickém, v němž látka sama hotova 
jest přece méně rozpustnou. 



zejména proti panu Sorokinovi, že nelze bráti některé odchylky reakční 
ihned jakožto důvod oproti oprávněnosti panujících formul strukturných. 
K tomu může dnes dalších přiložiti důvodů: 

Jest sice známo, že terciarný halogen t>, J^>CX . R' (X = halogen) 
vyniká zvláštní reaktivností, i podmiňuje výměny, jinde neobvyklé (s vodou 
za temperatury obyčejné, s alkoholy při teplotě málo zvýšené), avšak při 
ostatních polohách jodu na př. v řadě steatické není zvláštních posud pra- 
videl. A přece víme, že atomy jodu v normalném řetězi na druhém uhlíku 
od kraje drží pevněji než jinde, že z glycerinu vzniká isopropyljodid půso- 
bením jodovodíka, z erythritu sekundárný jodid butylnatý, z manitu sek. 
hexyljodid. Na tom místě jediné, ač ku př. v manitu místa ta jsou dvě 
i více snad. Reakce ta jest při kyselinách taktéž, avšak zde není to chrá- 
něné místo (protegeované) vedle C0 2 H skupiny, nýbrž dále. Z kyseliny 
jodooctové vzniká působením jodovodíku za obyčejné teploty kyselina octová, 
z kyseliny /S-jodopropionové teprve při 180°. A zde jest příčina proč kyse- 

CH 2 . CH . C0 2 H 
lina glycerová poskytuje působením jodovodíku kyselinu 

OH OH 
/?-jodopropionovou, kdežto kyselina mléčná při téže reakci vytvořuje kyse- 
linu propionovou. A se vším tím souvisí ona snaha, vytvořiti addici halo- 
vých kyselin ku dvakráte [vázaným alkylenkarboxylům předem /J-slouče- 
niny. Pravidlo známé. Raýman. 



116 B. Kaýman a K. Chodounský 

Látka opět překrystalovaná z alkoholu jest podrobena analysi 
elementárně : 

1. 0-2187 gr látky poskytlo 0-1607 gr H 2 = 0-01785 gr H 2 , 
a 0-4328 gr C0 2 =01180 gr uhlíka; 

2. 0-2246 gr látky poskytlo 0-1623 gr H 2 = 0-01803 gr vodíka, 
a 0-4402 gr C0 2 = 0-1204 gr uhlíka ; 

3. [0-2329 gr látky poskytlo 0-1713 gr H 2 =0-0192 gr vodíka 
a 0-4454 gr C0 2 =0-1215 gr uhlíka;] 

4. 0-2613 gr látky poskytlo 0-1940 gr vody = 0-02155 gr vodíka 
a 0-5003 gr C0 2 = 0-1365 gr uhlíka; 

5. 0*1560 gr látky poskytlo 9-5 cm 3 dusíka při 760-5 mm tlaku 
a 24° C ; 

6. 0-1638 gr látky spáleno ve 10*2 cm 3 dusíka při 737 5 mm 
tlaku a 22° C teploty: 



I. 


II. 


III. 


IV. 


V. 


VI. 


theor. C 9 H 16 4 N 


uhlíka . 53-9 


53-6 


[52-17] 


[52-24] 


— 


— 


53-46% 


vodíka 8-1 


8-02 


8-1 


8-2 


— 


— 


7-92 „ 


dusíka . — 


— 


— 


— 


6-80 


6-81 


6-93 „ 


kyslíka — 












31-68 „ 



Není třeba příliš kombinovati a přiložíme (nepřihlížejíc ku uhlí- 
ku analys III. a IVté) látce formulu zdvojenou, majíce v mysli bohat- 
ství všech v reakci činných látek kyslíkem. 

Látka C 18 H 32 8 N 2 vznikla podle rovnice: 

C 6 H 12 5 + 2C 6 H 10 3 + 2NH 3 - 3H 2 = C 18 H 32 8 N 2 

rhamnosa acetoctan ethyln. 

Jsou to jehly velmi jemné, ohebné, které za sucha v chumáčky 
hedbávového vidu zrůstají; v rozpustidle krystalujíce, jeví se jako 
hmota polopevná, ač patrně pěkně krystalická. Bod tání jest 186°; 
látka roztavuje se v tekutinu Červenou, která počíná se záhy rozklá- 
dati vypouštějíc páru vodní a zápach karamelový. Zahřívána jsouc 
s vápnem natronovým vypouští dýmy, které mimo karamelem páchnou 
z dálky jakoby zásadami pyridinovými. 

Nejlépe se rozpouští v alkoholu methylovém, méně v ethylovém ; 
z obou krystaluje v srostlých chumáčcích jehel přejemných. V acetonu 
taktéž rozpouští se hojně. Voda rozpouští je za varu, při chladnutí 
vypadne veškerá látka jakožto hustá kaše krystalická, která velmi 
těžko se zbavuje vody, jíž jest prosáklá. Chloroform ji též přijímá 
za tepla, ač jen v množství malém, v etheru, ligroinu a sírouhlíku 



Nová řada dusíkatých derivátů glykos. 117 

jest nerozpustná. Nápadně se rozpouští v kyselině ledové octové 
z roztoku vznikají tvrdé krystalky velmi pěkně vyvinuté, které nebylo 
lze posud vyčistiti ku analyse. Jest to patrně sloučenina slabé zásady 
s kyselinou, aneb snad nějaký produkt rozkladu? 

Vodný roztok té látky redukuje hojně zkoumadlo Fehlingovo; 
roztok dusičnanu stříbrnatého jest po delším varu za přítomnosti 
amoniaku jím redukován v málo práškovitého stříbra, v roztoku ne- 
utralném utvoří se zrcadlo kovové. 

Působením chloridu železitého barví se vodný roztok na červeno, 
však mnohem slaběji než roztok antipyrinový. Pomocí dusánu sodna- 
tého v prostředí ledové kyseliny octové získána látka hnědočerveně 
barvící. Jodmethylem získány látky temné amorfné posud, jakož vůbec 
jest značná tendence látky naší vytvořiti produkty beztvaré. 

€o vše posud jsme zkoušeli, zdá se nám, to budiž ovšem s nej- 
větší reservou řečeno, že máme před sebou novou řadu látek, které 
vznikají z cukru vůbec v prostředích více méně alkoholických za 
spolupůsobení amoniaku (ne však aminů ani primárných) i acetoctanu 
ethylnatého za studena. Avšak nejen z acetoctanu nýbrž i z acetonu 
samého vznikají látky podobné a bezpochyby i z látek podobně slo- 
žených jiných. 

O konstituci látky své nechceme dnes rozhodovati. Rovnice, 
která vyjadřuje její vznik, vedla by nás bezpochyby ku látkám, které 
nedávno nomenklaturou opatřil pan O. Widman (Journal fůr prakt. 
Chemie 38. 185 — 251) i podle všeho bychom je počítali mezi piaziny, 
anať jinak uložení dvou dusíků z amoniaku pochodících a tři látky 
karbonylem opatřené spojujících se snad ani mysliti nedá. Přímý 
řetěz nezdá se nám při látce naší pravdě podobným, vždyť by byl 
musil jednou amoniak zasáhnouti o hydroxyl rhamnosy, jelikož o za- 
brání skupiny OC 2 H 5 z karboxylu řeči býti nemůže. 

Z laboratoře organické chemie c. k. vys. Školy technické. 



9. 

00 

Sur ťintégrale j e _a;2 dx. 

o 
Pat 

M. F. Gomes Teixeira. 

(Extrait ďune lettre adressée a M. Ed. Weyr. Lií dans la seance 
du 25 janvier 1889.) 

Vous connaissez bien la démonstration classique de la formule 
/ er^dx— —\fn, 

o 

qui est basée sur 1'égalité 

co oo co oo 



fdxfe-^+^xdy = f dy f e-^+v 2 ) 



iX/lJjJU a 



On ne trouve pas dans les Ouvrages, que je connais, la dé- 
monstration de cette égalité, et je me propose donc de considérer 
ici cette question. 

Comme la fonction xe— x2 ^+ y2) est continue dans les intervalles 
(o . . . a) et (o . . . 6), on a 

a b ba 

(1) fdx fe-^+Wxdy = idy f e-^+v^xdx. 



Considérons ďabord le second membre de cette égalité. Nous 



avons 

b 



jdy fe-^+y^xdx = ~f F 1 — e-«Y-H* 2 /] y4^ 

o o o ~^~y 

b 

— ^-arctgb — — /V« W-^ _ ^ 
2 * 2J 1 



+ ^ 2 ' 



Sur Pintégrale/V^dx. 1 1 ^ 

o 

ou, en vertu du premiér théoreme de la moyenne, 

b a 

(2) fdy fe-*Wy 2 ) xdx = ~- are tg b — 1_ e-«W-yi 2 ; are tg b, 



o o 



oú y x représente une quantité coinprise entre zéro et b. 
Done 



b a 



(3) lim idy fe-W+Wxdx = -^- . 

a,b = a>*' J 4 



o o 



Considérons maintenant le premiér membre de 1'égalité (1). 
Nous avons 



a b a b 



j dx j 'e-W+vVxdy = f dx f e-* 2 V+»*)xdy -f f fa f e—W-W) x dy , 
oo o o a ° 

oů a représente une quantité comprise entre zéro et a; et par con- 
séquent, en vertu du premiér théoreme de la moyenne, 



f dx f e-^+v^xdy = fe~^v 2 x y dy X fer*dx + 

o o 

6 a 

I trťWxidy X f e~*dx, 



o o 



oú a?! représente une quantité comprise entre zéro et a, et x 2 une 
quantité comprise entre a et a. En posant, dans cette formule, x x y — z x 
et x^y — z 2 , on trouve 



a b «ib 



(4) fdx fe-^+y^xdy = f e~^ dz y X A - ** ^ + 

o o o o 

x>ib a 

fe^dzt xfe-^dx, 



ďoii Ton tire 



120 M> y. Gomes Teixeira: Sur 1'intégrale fe-^dx. 

o 
a b « «!& 

fora I dx I e~ x2(1 +^xdy = I e-^dx X Um I er^dx -f- 

o o 

oo oo 

je-^dxyife-^dx. 

o a 

Si inaintenant on fait tendre a verš zéro et si on remarque que 
1'intégrale íe- x2 dx tend verš zéro et que l'intégrale je— x2 dx est 

o o 

finie, on trouve 

os 6 oo 

(5) lim dx I e-^V+ťlxdy — \ I e~ x2 dx\ . 

— o o 

La formule (4) montre que le premiér membre de (1) ap- 
proche de la měme limite quelle que soit la facon dont on fasse 
croitre a et h a 1'infini, et la formule (2) montre la méme chose 
par le second membre de 1'égalité (1); de-lá on conclut, en vue 
de (3) et (5), 

co 

LA^*»] =-ť< 

o 

ce qu'il s'agissait de prouver. 



10. 

Resultate der vom Verfasser im J. 1888 ausgefiihrten 

Durchforschung der Susswasseralgen und der sapro- 

phytischen Bacterien Bohmens. 

Vorgelegt von Prof. Dr. Anton Hansgirg, den 8. Feber 1889. 

Durch die vom Verf. im J. 1888 systematisch fortgesetzte 

Durchforschung der Algen und der saprophytischen Bacterien Bohmens 

sind, wie aus dem nachfolgenden Verzeichniss ersichtlich wird, neben 

einer grósseren Anzahl neuer Arten und Varietáten auch viele sel- 

tene Species von Susswasseralgen und saprophytischen Bacterien von 

| den im Nachstehenden angefůhrten, bisher gar nicht oder nur un- 

j vollstándig algologisch erforschten Localitáten bekannt geworden. Von 

den vom Verf. in Bóhmen bisher gesammelten saprophytischen Bac- 

: terien sind folgende Formen neu: 1. Cladoťhrix dichotoma var. lepto- 

\ chaeteformis, 2. Leptothrix cellaris, 3. Bacillus suhtilis var. cellaris, 

4. B. vialis, 5. Beggiatoa alba var. spiralis, 6. B. arachnoidea var. 

uncinata, 7. Leuconostoc Lagerheimii var. subterraneum, 8. Ascococcus 

\ Billrothii var. thermophilus, 9. Mycoťhece cellaris, 10. Hyalococcus 

I cellaris, 11. Bacterium termo var. subterraneum, 12. Leucocystis cellaris 

var. cavernarum, 13. Micrococcus thermophilus, 14. M. subterramus, 

< 15. M. ochraceus. x ) 

Zu den vom Verf. im Schlussworte zum ersten Theile seines 
i „Prodromus der Algenflora Bohmens" 2 ) angefůhrten, von ihm im 
! Bóhmen entdeckten und in dem soeben erwáhnten Prodromus beschrie- 
: benen 138 neuen Gattungen, Arten und Varietáten der Siisswasser- 
j algen sind noch folgende vom Verf. im J. 1888 in Bóhmen gesammelte 
! neue Algen in Anrechnung zu bringen: von braunen Algen 1. Phaeo- 



T ) Mehr uber diese neue Bacterien ist in des Verfs in der Oesterr. botan. 

Zeitschrift in Wien, 1888, No. 7 und 8 publicirten Abhandlung nachzulesen. 
2 ) Arcbiv der naturwissenschaftl. Landesdurchforschung von Bóhmen, V Band 

No. 6. und VI Band, No. 6. 



122 Anton Hansgirg 

dermatium rivulare nov. gen et sp. ; von chlorophyllgrunen Algen: I 
2. Coleocháete soluta var. minor, 3. Chaetopeltis orbicularis var. grandis, | 
4. Periplegmatium gracile (Entoclaclia gracilis), 5. Microspora \ 
amoena var. tenuior und 6. var. crassior, 7. Stichococcus bacillaris var. I 
duplex, 8. Pleurococcus miniatus var. viridis, 9. Trochiscia halophila, I 
10. Spirogyra insignis var. fállax, 11. Zygnema chalybeospermum, 12. 
Mesotaěwium micrococcum var. minus, 13. Cosmarium trilobulatum var. 
minus, 14. 6. aphanichondrum var. pusillum, 15. Staurastrum intri- 
catum var. wmwws ; von blaugrunen Algen 16. Scytonema obscurum var. 
terrestre, 17. Nostoc cuticulare var. mirdbile, 18. Lyngbya (Oscillaria) 1 
gracillima var. phormidioides, 19. Z*. řew«w var. phormidioides und li 
20. var. symplociformis, 21. Z. rupicola, 22. Z-. O&em var. fallax und 1 
var. 23. phormidioides, 24. Z,, m^ra v. phormidioides, 25. Oyanoderma I 
(Myxodermajyivulare, 26. Gloeoťhece rwpestris var. cavernarum, 27. J 
Aphanothece caldariorum var. cavernarum, 28. A. nidulans var. ífter- 1 
malis, 29. Coelosphaerium anomáíum var. minus, 30. Dactylococcopsis 
rupestris, 31. Z), rhaphidioides, 32. Aphanocapsa fonticola, 33. .áí 
thermalis var. minor, 34. Chrococcus varius var. luteolus, 35. C7ř. /ws- 
coviolaceus var. cupreofuscus. 

Zur Vervollstándigung des im ersten Theile des oberwáhnten | 
„Prodromus der Algenflora von Bóhmen" publicirten Verzeichnisses 
derjenigen Localitáten Bóhmens, deren Algenflora voní Verf. im Laufe 
der letzten 8 Jahre mehr oder weniger eingehend durchgeforscht 
wurde, seien hier noch folgende Oertlichkeiten verzeichnet, an welchen 
der Verf. im J. 1888 Algen und Schizomyceten gesammelt hat. Es ; : 
sind diess in der weiteren Prager Umgebung Tachlovic, Dušnik, dann i 
im Moldauthale die Umgegend von Modřan, Muhlhausen uud Wel-j 
trus; im Beraunthale feuchte Felsen, Báche, Quellen, Felsenhohlen 1 
etc. bei Solopisky, Roblin, Karlik náchst Dobřichovic, Tetin, Hostin, J 
Alt- und Neuhiitten, Zdic und Popovic náchst Beraun; im Elbthalei 
Lissa, Unter-Beřkovic, Liboch, dann die Gegenden von Aussig, Schón- I 
Priesen, Pomerle, Wesseln, Nestersitz und Maischlowitz, Kostial, Op- j 
polau und Schelchowitz náchst Cížkowitz ; Libochowitz an der Eger, 1 
Liptiz náchst Dux; am Fusse des Erzgebirges die Umgebungen voíM 
Mariaschein, Tellnitz und Biinauburg ; im óstlichen Bohmen Teiche, 1 
Sůmpfe etc. bei Kopidlno, Rožďalovic, Prachower-Felsen, dann Báche, I 
Quellen etc. in der Umgegend von Jičin; in Sudbóhmen die Gegendl 
von Senohrab náchst Mnichovic, Chotovin und Náchod náchst Tábor, I 
Ceraz náchst Sobieslau, dann die Umgebung von Počátek und Stein- 1 
kirchen náchst Budweis. 



Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 



123 



Durch die in der folgenden Aufzáhlung mit fetteren Lettern 
gedruckten, bisher aus Bohmen nicht bekannten Algenarten hat sich 
die Anzahl der voin Verf. im ersten Theiles seines „Prodromus" in der 
i vergleichenden Tabelle aufgezáhlten Algenarten Bóhmens, wie aus 
der naehstehenden der besseren Ůbersicht wegen beigeschlossenen 
Tabelle zu ersehen ist, nicht unbedeutend vermehrt. 



Vergleichende Tabelle der aus Bókinen bekannten Algenarten. 



Algenarten Bóhmens 


Rho do - 
phyceen 


Phaeo- 
phyceen 


Chloro- 
phyceen 


Myxophy- 

ceen 
(Cyano- 
phyceen) 


alle 

znsam- 

men 


nach des Verf.'s 
Prodromus, I. Theil 


« CD pfl 
O za Mrtí " 


12 


4 1 ) 


603 


414 


1033 


im Jahre 1889 


12 


6 


647 


491 


1156 


Prodromus, I. Theil 


CD -£ a 03 ,-. 

a t* cd ;2 


11 


5 


507 


290 


813 


im Jahre 1889 


11 


7 


548 


296 


862 



Was die Žahl der bisher aus Bohmen bekannten Arten der 
saprophytischen Bacterien betrifft, so ist diese, wie aus der folgenden 
Tabelle ersichtlich, zwar geringer als diejenige der zur Zeit aus 
Schlesien bekannten Species der indifferenten Bacterien, aber doch 
schon als ziemlich gross anzusehen. Es sind námlich vom Verf. 
bisher bloss die in der freien Nátur, in Felsenhóhlen, unterirdischen 
Kellern etc. verbreiteten, saprophytischen Bacterien mit Anschluss 
der in Krankenháusern, Laboratorien u. a. auf feucht gehaltenen 
Náhrsubstanzen, Excrementen u. a. vorkommenden Formen untersucht 
worden, von welchen letzteren Schróter unter den aus Schlesien 
durch mehrjáhrige Untersuchungen der schlesischen Bacteriologen be- 
kannt gewordenen 62 Bacterien-Arten nicht weniger als 16 Species 
anfuhrt. 



*) Im „Prodromus der Algenflora von Bohmen", I. Theil ist in dieser Rubrik 
irrthůmlich statt 4 gesetzt worden. 



124 



Anton Hansgirg 



Vergleichende Tabelle der saprophytischen Bacterienarten Bóhmens 

und Schlesiens. 



Bacterien 


Gattungen 


Arten *) 


Arten und 
Varietáten 


Bohmens . . 


18 


42 


49 


Schlesiens 2 ) . 


20 


62 


63 



In Betreff der systeinatischen Anordnung ist hier zu erwáhnen, 
dass sie mit der vom Verf. in seinein „Prodromus der Algenflora 
von Bohmen" náher begrůndeten ubereinstimnit. 

I. Klasse. Khodophyceae. 

Lemanea fluviatilis (L.) Ag. Im Erzgebirge in Báchen oberhalb 
Tellnitz am Wege nach Schonwald mehrfach ! 

Batrachospermwm moniliforme (L.) Roth. Im Karliker-Thale 
náchst Dobřichowic, bei Kopidlno und bei Biinauburg náchst Tetschen ! 

Chantransia chalybea Fr. In Báchen bei Modřan, Solopisk náchst 
Cernošic, im Karliker-Thale náchst Dobřichowic, bei Tetin, Zdic, Po$ 
powic, Neuhůtten, Hostin, unterhalb Korno náchst Beraun; Senohrab 
náchst Mnichowic, Múhlhausen, Liboch, Unter-Beřkowitz, Libochowitz, 
Kostial náchst Čížkowic, ani Wasserfall in der Leynťschen Hohle bei 
Schon-Priesen, in Báchen bei Aussig, Poinerle, Biinauburg, Tellnitz, 
in Tillisch in eineni offenen Brunnen, bei Mariaschein mehrfach; 
bei Počátek, Steinkirchen náchst Budweis, Chotowin náchst Tábor, 
Stupšic; bei Jičin, Rozďalowic! 

Ch. violacea Ktz. In Báehen oberhalb Tellnitz am Wege nach 
Schónwald mit Lemanea! 



II. Klasse. Phaeophyeeae. 

Syncrypta volvox Ehrb. In Siimpfen bei Wotic! 

Chrysomonas fiavicans Stein. Im sog. Libuša-Bade bei 
Pankrác náchst Prag, im Radotiner- und Karliker-Thale náchst Do- 
břichowic und bei Múhlhausen! 



x ) Nach des Verf.'s Classihcation. 

2 ) Nach Schróter, Pilze, in Cohn's Kryptogamen-Flora von Schlesien, 1886. 



Resultate der Durchforschung der Stisswasseralgen. 125 

Phaeoťhamnion confervicola Lagrh. In Sůmpfen an der Bahn bei 
Ouřinowes an Cladophora fracta! 

JPhaeoderniatium rivulare Hansg. 1 ) In einem Báchlein 
im oberen Theile cles Solopisker Thales náchst Černošic, unterhalb 
Eorno náchst Berann an Kalksteinen; in einem Bache bei Wesseln 
náchst Pomerle auf Basalt! 

Liťhoderma Jluviatile Aresch. b) fontánům (Flah.) Hansg. Im 
iKačakbache unweit von dessen Miíndung in die Beraun! 

III. Klasse. Chlorophyeeae. 

Coleochaeta pulvinata A. Br. In Stimpfen bei Steinkirchen náchst 
Budweis ! 

C. divergens Pringsh. var. /5) minor Hansg. In Stimpfen bei 
Počátek ! 

C. orbicularis Pringsh. In Elbetůmpeln bei Lissa, Unter-Beřkowic, 
Aussig; in Teichen und Sůmpfen bei Rožďalowic, Liptitz náchst Dux, 
Chotowin náchst Tábor, Ceraz bei Sobieslau, Počátek, Steinkirchen 
náchst Budweis I 

C. soluta Pringsh. var. /?) minor nob. In Stimpfen an der Bahn 
bei Ouřinowes! 

C. iregularis Pringsh. Bei Počátek und Steinkirchen! 

Aphanochaete repens Berth. non A. Br. In Tíimpeln an der Eger 
bei Libochowic; bei Kopidlno! 

A, globosa Nordst. In Stimpfen an der Bahn zwischen Tell- 
nitz und Kleinkahn, bei Steinkirchen! 

Oedogonium crispum (Hass.) Wittr. var. rostellatum (Pringsh.) 
Wolle. Zwischen Pankrác und Krč náchst Prag, bei Rožďalowic! 

Oe. Vaucherii (Le Cl.) A. Br. Bei Zdic náchst Beraun, Unter- 
Beřkowic, Liboch, Aussig; Libochowic, Klappay, Liptitz náchst Dux, 
Tellnitz; Rožďalowic, Kopidlno; Počátek! 

Oe. undulatwn (Bréb.) A. Br. In Stimpfen zwischen Tellnitz und 
Kleinkahn; in Tumpeln an der Lužnic bei Sobieslau, Počátek. 

Oe. Borisianum (Le Cl.) Wittr. Bei Liptitz náchst Dux, Tell- 
nitz, Libochowitz, Liboch a. E., Lissa a. E., Kopidlno, Chotowin náchst 
i Tábor, Sobieslau! 

Oe. sexangidare Clev. Bei Libochowitz! 

Oe. flavescens (Hass.) Wittr. In Stimpfen bei Počátek ! 

l ) Siehe, Notarisia, 1889, Nro 1. 



128 Anton Hansgirg 

Oe. cryptopůrum Wittr. Bei Miihlhausen und Libochowitz! 

Oe. capillare (L.) Ktz. Bei Michle und bei Modřan náchst Prag ; 
Popowic náchst Beraun, Liboch, Klappay, Libochowitz, Liptitz náchst 
Dux, Bůnauburg, Rožďalowic, Kopidlno ! 

Oe. Landsboroughi (Hass.) Wittr. In Sumpfen bei Liptitz náchst 
Dux, Počátek! 

Oe. rufescens Wittr. /?) saxatile Hansg. In einer feu chtěn Fel- 
senschlucht bei Sele náchst Roztok, unterhalb Korno und bei Tetin 
náchst Beraun, bei Miihlhausen! 

Oe. Pringsheimii Cram. Bei Michle und Modřan náchst Prag, 
Zdic náchst Beraun; in Elbetiimpeln bei Liboch, Aussig, gegemiber 
Unter-Beřkowic ; bei Čížkowic und Schelchowitz náchst Lobositz, Klap- 
pay, Libochowitz, Liptitz, Mariaschein, Chotowin náchst Tábor, bei il 
Sobieslau mehrfach, Počátek, Steinkirchen náchst Budweis ; Kopidlno, , 
Rožďalowic ! 

Oe. fonticola A. Br. Bei Michle und Wršowic náchst Prag ; Mo- 
dřan, Solopisk, Karlik, Tachlowic, Hostin, Srbsko, Tetin, Popowic, J 
Zdic náchst Beraun; Senohrab náchst Mnichowic; Miihlhausen, Wel- 
trus, Liboch, Unter-Beřkowic, Oppolau, Klappay, Libochowitz, Aussig, J 
Schon-Priesen, Pónierle, Wesseln, Maischlowitz, Nestersitz, Bůnau- 
burg, Tellnitz, Mariaschein ; Lissa a. E., Kopidlno, Rožďalowic, Jičin i 
mehrfach ; Stupšic, Chotowin und Náchod náchst Tábor, Ceraz náchst 
Sobieslau, Počátek, Steinkirchen náchst Budweis! 

Oe. giganteum Ktz. In Elbetiimpeln gegeniiber Unter-Beřkowic ; : 
bei Libochowitz; Klappay, Liptitz náchst Dux, Sobieslau, Počátek! 

Oe. sterile Hansg. Bei Steinkirchen náchst Budweis! 

Oe. Roťhii (Le Cl.) Pringsh. In Sumpfen an der Bahn zwischen 
Tellnitz und Kleinkahn! 

Oe. tenuissimum Hansg. In Sumpfen bei Liptitz náchst Dux, . 
Tellnitz; Chotowin, Ceraz, Počátek, Steinkirchen! 

Bulbochaete setigera (Roth.) Ag. Zwischen Tellnitz und Klein- 
kahn, bei Chotowin, Ceraz, Steinkirchen, Počátek! 

B. intermedia De By. In Sumpfen bei Steinkirchen náchst 
Budweis ! 

B. pygmaea Pringsh. Bei Rožďalowic, Počátek, Steinkirchen i 
náchst Budweis! 

B. elatior Pringsh. In Sumpfen an der Bahn zwischen Tellnitz 
und Kleinkahn! 

B. erassa Pringsh. Bei Počátek und Steinkirchen! 



Resultate der Durchforschung der Stisswasseralgen. 127 

B. rectangularis Wittr. Bei Chotowin náchst Tábor, in Tiim- 
peln an der Lužnic náchst Sobieslau, bei Počátek! 

Cylindrocapsa geminella Wolle. In Elbetiiinpeln bei Sadska! 

Protoderma viride Ktz. Bei Solopisk, Karlik, Tetin, Hostin, 
Srbsko, Popowic, Alt- und Neuhiitten náchst Beraun, Senohrab náchst 
Mnichowic, Miihlhausen mehrfach, Oužic náchst Kralup, Lissa a. E., 
Kopidlno, Rožďalowic, Jičin, Kostial náchst Čížkowitz, Aussig, Pomerle, 
Wesseln, Biinauburg, Tillisch náchst Tellnitz, Počátek, Steinkirchen 
náchst Budweis! 

Prasiola crispa (Lightf.) Menegh. Bei Biinauburg mehrfach ! 

Hormiscia zonata (Web. et Mohr) Aresch. Bei Modřan, Solopisk, 
Karlik, unterhalb Korno und Tetin náchst Beraun, in einem Brunnen 
oberhalb Krč náchst Prag, bei Senohrab náchst Mnichowic, Libocho- 
witz, Aussig, Schon-Priesen ! 

H. subtilis (Ktz.) Hansg. (Ulothrix subtilis Ktz.) Zwischen Pan- 
krác und Krč, bei Hostiwar, Ouřinowes, Gross-Chuchel, Modřan, Solo- 
; pisk, Hostin, unterhalb Korno und Tetin, bei Popowic, Zdic náchst 
Beraun; bei Unter-Beřkowitz , Liboch, Schelchowitz, Oppolau und 
Kostial náchst Čížkowitz, Aussig, Nestersitz, Biinauburg, Tellnitz 
mehrfach, Mariaschein, Geiersburg, Liptitz náchst Dux, Libochowitz, 
Rožďalowic, Kopidlno, Jičin, Stupšic, Chotowin náchst Tábor, Ceraz 
\ náchst Sobieslau, Steinkirchen, Počátek! 

H. jlaccida (Ktz.) Lagrh. (Ulothrix flaccida Ktz.) An allen Stand- 
orten wie H. subtilis ausserdem noch bei Wršowic, Ober-Měcholup 
und Michle náchst Prag ; Alt- und Neuhiitten náchst Beraun ; Tachlo- 
wic, Dušnik; Chwatěrub gegeniiber Kralup, Miihlhausen, Hleďseb, 
Miřowic, Weltrus, Lissa a. E., Budyň, Klappay, Libochowitz, Tillisch 
und Kammitz náchst Tellnitz, Prachow náchst Jičin! 

Var. rupicola (Ktz.) nob. (Ulothrix rupicola Ktz.) An Phonolith- 
Felsen gegeniiber Aussig und am Ziegenberg bei Pomerle, bei Hlu- 
bočep náchst Prag ! 

H. varia (Ktz.) Hansg. (Ulothrix varia. Ktz.) Fast an allen bei 
H. flaccida angefúhrten Localitáten, ausserdem noch bei Ebersdorf 
náchst Tellnitz und bei Wolfsschling gegeniiber Aussig! 

Hormidium parietinum (Vauch.) Ktz. [Ulothrix parietina (Vauch.) 
Ktz.] Bei Michle náchst Prag, Dušnik, Tachlowic, Tetin, Alt- und 
Neuhiitten, Popowic und Zdic náchst Beraun; Modřan, Senohrab, 
Miihlhausen, Weltrus, Liboch, Unter-Beřkowic, Budyň, Libochowitz, 
Klappay, Oppolau und Schelchowitz náchst Čížkowitz, Aussig, Biinau- 
burg auch var. crassa (Kiitz.) Hansg. [Ulothrix crassa Ktz.]), Tellnitz, 



128 Anton Hansgirg 

Tillisch, Kammitz, Ebersdorf auch var. crassa, Mariaschein, Liptitz 
náchst Dux, Počátek, Steinkirchen náchst Budweis! 

Schizogonium murale Ktz. Bei Biinauburg mehrfach, Ebersdorf i 
náchst Tellnitz ! 

Stigeoclonium tenue Ktz. Bei Pankrác, oberhalb Krč, Wolšan 
und Modřan náchst Prag, Solopisk, Tetin, Hostin, Popowic, Zdic, 
Alt- und Neuhiitten náchst Beraun, Hostiwař, Senohrab, Miihlhausen, 
Hleďseb, Weltrus, Liboch, Unter-Beřkowic, Oppolan, Libochowitz, 
Klappay, Aussig, Schon-Priesen, Pomerle, Nestersitz, Bunauburg, 
Mariaschein, Tellnitz, Liptitz náchst Dux, Ceraz náchst Sobieslau, 
Počátek, Steinkirchen, Stupšic, Chotowin, Kopidlno, Rozďalowic, Jičin 
mehrfach, Lissa a E.! 

S. longipilus Ktz. Bei Rozďalowic und Chotowin náchst Tábor! 

S. falklandicum Ktz. b) longearticulatum Hansg. Bei Chotowin 
náchst Tábor, Steinkirchen náchst Budweis ! 

S. subspinosum Ktz. Bei Chotowin náchst Tábor! 

S. farctum Berth. Bei Počátek ! 

S. flagelliferum Ktz. In Tíimpeln an der Lužnic náchst Sobieslau, 
bei Počátek und Steinkirchen! 

Chaetophora pisiformis (Roth) Ag. Bei Ounětic náchst Roztok, 
Solopisk, Karlik, Neuhiitten náchst Beraun ; Libochowitz, Rozďalowic, 
Chotowin, Steinkirchen náchst Budweis ! 

Ch. elegans (Roth) Ag. Bei Wršowic náchst Prag, in Elbetumpeln 
bei Lissa a. E., gegeniiber Unter-Beřkowic, Aussig; bei Oppolau, 
Liptitz, Náchod uáchst Tábor, in Tíimpeln an der Lužnic und bei 
Ceraz náchst Sobieslau, Steinkirchen ! 

Herposteiron confervicola Nág. [Aphanochaete confervicola 
(Nág.) Rbh.] *) In Tiimpeln an der Eger bei Libochowitz, in Elbe- 
tiimpeln bei Aussig, in Tiimpeln an der Lužnic náchst Sobieslau ; bei 
Počátek, Steinkirchen, Kopidlno, Rozďalowic ! 

H. polychaete Hansg. 2 ) In den Prager Schanzgráben, ober- 
halb Krč, bei Solopisk, Rozďalowic, Libochowitz, Steinkirchen náchst 
Bndweis ! 

Chaetopeltis orbicularis Berth. In einem Moldautumpel bei 
Hlubočep náchst Prag! . 

JEntocladia gracilis Hansg. 3 ) In einem Teiche bei Wršowic 
náchst Prag an Cladophora fracta! 



x ) Vergl. des Verf.'s Abhandlung in der Flora, 1888, Nr. 33. 

2 ) Siehe des Verf.'s Abhandlung in der Flora, 1888. Nr. 14. 

3 ) Siehe des Verf.'s Abhandlung in der Flora, 1888 Nr. 33. 



Resultate der Durchforschung der Sússwasseralgen. 129 

Draparnaldia glomerata (Vauch.) Ag. Bei Miihlhausen! 

D. jplumosa (Vauch.) Ag. Bei Hostiwař náchst Prag, Chotowin 
I náchst Tábor, Počátek! 

Conferva tenerrima Ktz. Bei Gross- Chuchel, Modřan, Solopisk, 
Srbsko, Hostin, Závodí, Alt- und Neuhutten, Zdic und Popowic náchst 
Beraun, Hostivař, Ouřinowes, Senohrab, Miihlhausen, Weltrus, Unter- 
Beřkowic, Liboch, Lissa a. E., Kopidlno, Rožďalovic, Budyň, Libo- 
chowitz, Schelchowitz náchst Cížkowitz, Aussigy Tellnitz, Mariaschein, 
[ Náchod und Chotowin náchst Tábor, Stnpšic, Ceraz náchst Sobieslau, 
Počátek, Steinkirchen ! 

C. bombycina (Ag.) Wille. In Quellen oberhalb Krč, bei Hosti- 
wař, Ouřinowes, Senohrab, Gross-Chuchel, im Radotiner Thale, bei 
\ Modřan, Solopisk, Zdic, Unter-Beřkowic, Liboch, Lissa a. E., Rožďa- 
lowic, Kopidlno, Schelchowitz náchst Cížkowitz, Libochowitz, Aussig, 
Tellnitz mehrfach, Mariaschein, Liptitz náchst Dux, Chotowin, Ceraz 
, náchst Sobieslau, Počátek, Steinkirchen ! 

C. globulifera Ktz. Bei Miihlhausen! 

Microspora fioccosa (Vauch.) Thr. [Conferva fioccosa (Vauch.) Ag.] 
I Bei Solopisk, Modřan, Popowic náchst Beraun, Miihlhausen, Maria- 
schein, Tellnitz, Bůnauburg, Bohm. Brod, Pořičan, Rožďalowic, Ko- 
\ pidlno, Chotowin, Počátek, Steinkirchen náchst Budweis ! 

M. stagnorum (Ktz.) Lagrh. (Conferva stagnorum Ktz.) In Sumpfen 
bei Tellnitz! 

M. pachyderma (Wille) Lagrh (Conferva pachyderma Wille.) 
In Sumpfen zwischen Tellnitz und Kleinkahn ! 

M. amoena (Ktz.) Rbh. (Conferva amoena Ktz.) In Bergbáchen 
unterhalb Korno und vor Hostin náchst Beraun, bei Senohrab, Liboch, 
Biinauburg, Tellnitz ! 

Var. jS) tenuior nob. Fáden hellgrůne fluthende Haarbiischel 
oder Ráschen bildend. Veget. Zellen blos 14 bis 15 f* dick, 2 bis 3 nach 
der Theilung blos l 1 / 2 mal so lang wie breit, niit zienilich (bis 2*5 ft) 
dicker Membrán, an den Scheidewánden ófters leicht eingeschnurt ; 
var. y) crassior nob. Zellen 25 bis 30 k u breit, */« bis lmal so lang 
sonst wie die typische Form. — Var. /3) in einem schnell fliessenden 
Báchlein im oberen Theile des Solopisker Thales und unterhalb Korno 
náchst Beraun; var. y) in Quellen bei Počátek mit der typischen 
Form ! 

Vronema confervicolum Lagrh. In den Prager Schanz- 
gráben an Oedogonien und Claclophora fracta! 

Tr. matliematlcko-přírodoTědecká. 9 



130 Anton Hansgirg 

Rhizoclonium hieroglyphicum (kg.) Ktz. Bei Tetin náchst Beraun, 
Liboch, Schelchowitz náchst Čížkowitz, Libochowitz, Aussig, in Elbe- 
tiimpeln gegeniiber Unter-Beřkowic, bei Rožďalowic! 

R, fluitans Ktz. In Bergbáchen bei Solopisk, Karlik und unter- 
halb Korno náchst Beraun! 

Cladophora fracta (Vahl.) Ktz. Bei Modřan, Solopisk, Karlík, 
Zdic und Popowic náchst Beraun, Muhlhausen, Liboch, Unter-Beřkowic, 
Lissa a. E., Aussig, Schelchowitz und Oppolau náchst Čížkowitz, Li- 
bochowitz, Klappay, Mariaschein, Liptitz, Ceraz náchst Sobieslau, 
Rožďalowic, Kopidlno! 

C. insignis (Ag.) Ktz. Bei Tetin, Popowic und Zdic náchst Beraun, 
Liboch, Schelchowitz, Klappay náchst Libochowitz! 

(7. glomerata (L.) Ktz. Bei Modřan, Solopisk, Karlik, unterhalbl 
Korno unci Tetin, vor Koněprus, bei Alt- und Neuhiitten, Zdic und 
Popowic náchst Beraun, Senohrab, Liboch, Aussig, Wolfsschling, Schon- 
Priesen, Libochowitz, Bimauburg, Liptitz náchst Dux, Bilin, Rožďa- 
lowic, Jičin! 

C. canalicularis (Roth.) Ktz. Bei Pankrác náchst Prag, Rožďa- 
lowic, Aussig, Tillisch náchst Tellnitz! 

C. declinata Ktz. In Bergbáchen bei Solopisk, Karlik unterhalbl 
Korno und bei Hostin náchst Beraun, bei Aussig, Schon-Priesen, Li- 
bochowitz, Pómerle, Nestersitz, Bimauburg, Jičin ! 

Irentepohlia anrea (L.) Mart. An Kalksteinfelsen bei Solopisk, 
unterhalb Korno, Tetin, Hostin náchst Beraun, an Sandsteinen bei 
Liboch ! 

T. uncinata (Gobi.) Hansg. In Wáldern oberhalb Tellnitz 
spárlich ! 

T. abietina (Flot.) Wille. In den Prachower-Felsen bei Jičin ,> 
Počátek ! 

T. odorata (Lyngb.) Wittr. Bei Solopisk náchst Černošic! 

T. umbrína (Ktz.) Bor. Bei Solopisk, Roblin, Karlik, Hostin, 
Alt- und Neuhiitten, Popowic und Zdic náchst Beraun, Senohrab, 
Muhlhausen, Weltrus, Unter-Beřkowic, Liboch, Budyň, Klappay, Li- 
bochowitz, Schelchowitz náchst Čížkowitz, Aussig, Wolfsschling, Schon-j 
Priesen, Pómerle, Maischlowitz, Nestersitz, Bimauburg, Tellnitz, Maria-jj 
schein, Geiersburg, Liptitz, Steinkirchen náchst Budweis, PočatekJ 
Ceraz náchst Sobieslau, Náchod und Chotowin náchst Tábor, Pořičan,i 
Hasin náchst Rožďalowic, Kopidlno ! 

T. de Baryana (Rbh.) Wille. Bei Ounětic náchst Roztok, Lissa 
a. E., Rožďalowic, Kopidlno, Počátek, Steinkirchen ! 



Resultate der Durchforschung der Sússwasseralgen. \%\ 

Chlorotylium cataractarum Ktz. In Bergbáchen bei Solopisk, 
Karlik, Modřan, Hostin, unterhalb Korno und Tetin, vor Koněprus, 
Zdic, Alt- und Neuhiitten náchst Beraun, Aussig, Wolfsschling, Schon- 
Priesen, Wesseln und Nestersitz náchst Pómerle, Libochowitz! 

Microihamnion Kiitzingianum Nág. In einem Brunnen in der 
Prager Neustadt, bei Stupšic und Rožďalowic! 

Vaucheria sessilis (Vauch.) D. C. In Sunipfen am Wolšaner- 

i Teiche schon iin April fructificirend, bei Michle, Modřan, Dušnik, 

! Tachlowic, Solopisk, Roblin, Karlik, Senohrab, Gross-Chuchel, Srbsko, 

Tetin, Hostin, Alt- und Neuhiitten, Popowic und Zdic, Muhlhausen, 

Weltrus, Liboch, Unter-Beřkowic, Budyň, Klappay, Libochowitz, Kostial 

i und Schelchowitz náchst Cížkowitz, Aussig, Schon-Priesen, Poinerle, 

Nestersitz, Biinauburg, Tellnitz, Mariaschein, Liptitz, Chotowin, Ceraz 

náchst Sobieslau, Steinkirchen, Počátek, Rožďalowic, Kopidlno, Prachow 

! náchst Jičin! 

V. de Baryana Wor. In einem Bergbáchlein bei Solopisk náchst 
Černošic ! 

V. geminata (Vauch.) D. C. In Wiesengráben bei Schelchowitz 
náchst Cížkowitz ; var. rivularis Hansg. bei Karlik ! 

Botrydium granulátům (L.) Rostaf. et Wor. Bei Weltrus, Aussig, 
Unter-Beřkowic ! 

Pandořina morům Bory. Bei Lissa a. E., Aussig, gegeniiber 
Unter-Beřkowic, bei Liboch, Oppolau, Libochowitz, Tellnitz, Maria- 
schein, Liptitz, Rožďalowic, Kopidlno, Chotwin, in Tumpeln au der 
Lužnic bei Sobieslau, Počátek ! 

Chlamydomonas pidvisculús (Miill.) Ehrb. Bei Pankrác, Michle, 
Solopisk, Karlik, Beraun, Schelchowitz náchst Cížkowitz, Tellnitz, 
Liptitz, Rožďalowic, Počátek ! 

Ch. tingens A. Br. In einem Wiesentiimpel in Nuslethal 
riáchst Prag! 

Hydrodictyon reticulatum (L.) Lagrh. Bei Modřan náchst Prag, 
bei Unter-Beřkowic! 

Pediastrum Boryanum (Turp.) Menegh. In Elbetiimpeln gegen- 
iiber Unter-Beřkowic, bei Chotowin, Ceraz, Počátek, Steinkirchen, 
Kopidlno, Rožďalowic, Libochowitz, Mariaschein, Liptitz náchst Dux; 
var. granulátům (Ktz.) A. Br. im sog. Libušabade náchst Pankrác; 
var. subidiferum Ktz. bei Modřan ! 

Var. serratum (Reinsch) Asken. (Pediastrum serratum Reinsch). 
Bei Počátek und Steinkirchen náchst Budweis! 



132 Anton Hansgirg 

P. duplex Meyen. Bei Solopisk, in Elbetiimpeln gegeniiber Unter- 
Beřkowic und bei Aussig; bei Liptitz, Chotowin, in Tiimpeln an der 
Lužnic imd in Teichen bei Ceraz náchst Sobieslau, Počátek, Stein- 
kirchen ! 

P. tetras (Ehrb.) Ralfs. In Siimpfen bei Počátek! 

Coelastrum microporum Nág. In Elbettimpeln gegeniiber Unter- 
Beřkowic und bei AusŠíg, bei Liptitz, Sobieslau mehrfach, Steinkirchen 
náchst Budweis ! 

Scenedesmus bijugatus (Turp.) Ktz. Bei Gross-Chuchel, Miihl- 
hausen, Unter-Beřkowic, Aussig, Liptitz, Mariaschein, Tellnitz, in i 
Tiimpeln an der Lužnic und in Teichen bei Ceraz náchst Sobieslau, , 
Počátek, Steinkirchen, Rožďalowic ! 

S. denticidatus Lagrh. Bei Ceraz, Počátek! 

8. qtiadricauda (Turp.) Bréb. Bei Michle náchst Prag, Unter 
Beřkowic, Aussig, Liptitz, Steinkirchen, Počátek, Sobieslau mehrfach, 
Rožďalowic ! 

S. obliquus (Turp.) Ktz. Bei Gross-Chuchel náchst Prag, Miihl- 
hausen, Unter-Beřkowic, Aussig, Mariaschein, Tellnitz, Liptitz, Cho- 
towin, Sobieslau, Počátek, Steinkirchen, Rožďalowic, Kopidlno ! 

Ophiocytium parvulum (Perty) A. Br. In Elbetumpeln gegen- 
iiber Unter-Beřkowic und bei Aussig; Libochowitz, Tellnitz, Liptitz, 
Muhlhausen, Lissa a. E., Rožďalowic, Kopidlno, Sobieslau mehrfach, 
Počátek, Steinkirchen ! 

O. maius Nág. Bei Ouřinowes náchst Prag, Steinkirchen! 

Rhaphidium polymorphum Fres. Bei Muhlhausen, Lissa a. E., 
Unter-Beřkowic, Aussig, Oppolau, Libochowitz, Mariaschein, Liptitz, 
Tellnitz, Sobieslau, Počátek, Steinkirchen, Kopidlno, Rožďalowic; var. 
falcatum (Corcla) Rbh. in Siimpfen bei Liptitz náchst Dux ! 

Selenastrum Bibraianum Reinsch. Bei Steinkirchen náchst Bud- 
weis ! 

Tetraedron trigonum (Nág.) Hansg. (Polyedrium trigonum Nág.) 
In Elbetumpeln gegeniiber Unter-Beřkowic, bei Steinkirchen ! 

T. caudatum (Corda) Hansg. (Polyedrium caudatum. Corda.) Lagrh. 
In Siimpfen bei Počátek ! 

T. lobidatum (Nág.) Hansg. In torfigen Siimpfen bei Počátek! 

T. polymorphum (Asken.) Hansg. (Polyedrium polymorphum 
Asken.) In Siimpfen bei Ouřinowes náchst Prag, in Elbetumpeln gegen- 
iiber Unter-Beřkowic, bei Liptitz náchst Dux, Lomnitz náchst Wit- 
tingau ! 



Resultate der Durchforschung der Susswasseralgen. 133 

T. minimum (A. Br.) Hansg. (Polyedrium minimuin A. Br.) In 
Siimpfen bei Počátek, in Teichen bei Ceraz náchst Sobieslau ! 

Characium subulatum A. Br. Bei Aussig, Liptitz náchst Dux, 
Kopidlno ! 

Kentrosphaera Facciolae Bzi. var. irregularis Hansg. Bei Stein- 
kirchen náchst Budweis! 

Endosphaera biennis Klebs. In Siimpfen bei Ouřinowes náchst 
Prag ! 

Sckizochlamys gelatinosa A. Br. In Siimpfen bei Steinkirchen 
náchst Budweis ! 

Palmodactylon varium Nág. Bei Miihlhausen, Liptitz, Steinkir- 
chen, Počátek! 

Apiocystis Brauniana Nág. An Cladophora und Oedogonien im 
sog. Libuša-Bade náchst Pankrác! 

Oeminella interrupta (Turp.) Lagrh. Bei Pankrác náchst Prag, in 
Siimpfen bei Tellnitz! 

Staurogenia rectangularis (Nág.) A. Br. In Siimpfen bei Stein- 
kirchen náchst Budweis! 

Dictyosphaerium reniýorme Bulnh. In Siimpfen bei Počátek! 

D. pulchellum Wood. Bei Steinkirchen náchst Budweis! 

Nephrocytium Agardhianum Nág. In Siimpfen bei Počátek und 
Steinkirchen ! 

N. Nagělii Grun. Bei Zdic náchst Beraun, Steinkirchen ! 

Oocystis Nagelii A. Br. In Siimpfen bei Počátek! 

O. solitaria Wittr. In Siimpfen bei Tellnitz, Liptitz, Lissa a. E. 
Rožďalowic, Počátek; var. rupestris (Krch.) Hansg. [Oocystis rupestris 
Krch.] an feuchten Felsen bei Solopisk, Karlik, unterhalb Korno 
und bei Hostin náchst Beraun; am Warkotscher Wasserfall náchst 
Aussig ! 

Pleurococcus miniatus (Ktz.) Nág. In einer Felsenhóhle unter- 
halb Korno náchst Beraun! 

P. angulosus (Corda) Menegh. In Siimpfen bei Počátek und 
Tellnitz! 

Gloeocystis rupestris (Lyngb.) Rh. Bei Karlik, Hostin, an Pho- 
nolith-Felsen am Ufer der Elbe gegeniiber Aussig, bei Tellnitz, Bů- 
nauburg, Geiersburg náchst Mariaschein, Počátek, in den Prachower 
Felsen náchst Jičin ! 

Palmella mucosa Ktz. In Bergbáchen bei Solopisk und Karlik, 
bei Schon-Priesen, Oppolau, Libochowitz, Steinkirchen, Počátek! 

P. stigeoclonii Ktz. Bei Steinkirchen náchst Budweis! 



134 Anton Hansgirg 

P. botryoides Ktz. Bei Karlik, Srbsko, Alt- und NeuMtten náclist 
Beraun, Senohrab, Geiersburg, Mariaschein, Tellnitz, Bíinauburg, in 
den Prachower-Felsen náchst Jičin ! 

P. rniniata Leibl. Bei Pankrác und Modřan náchst Prag ; Srbsko, 
Záwodí, Popowic, Zdic, Alt- und Neuhiitten náchst Beraun, Miihl- 
hausen, Unter-Beřkowic, Liboch, Oppolau, Libochowitz, Tellnitz, Bů- 
nauburg, Mariaschein, Liptitz, Chotowin, Ceraz náchst Sobieslau, Po- 
čátek, Rožďalowic, Kopidlno, Jičin! 

Stichococcus bacillaris Nág. Bei Gross-Chuchel, Solopisk, Karlik, 
Hostin, Srbsko, Tetin, Althiitten, Zdic und Popowic náchst Beraun, 
Senohrab, Chwatěrub, Muhlhausen, Weltrus, Liboch, Křiwenic, Unter- 
Beřkowic, Budyů, Klappay, Libochowitz, Aussig, Schón-Priesen, P6- 
nierle, Maischlowitz, Nestersitz, Bíinauburg, Tellnitz, Geiersburg, Maria- 
schein, Liptitz, Rožďalowic, Kopidlno, Jičin, Chotowin, Ceraz und 
Drachow náchst Sobieslau, Počátek, Steinkirchen náchst Budweis! 

Protococcus viridis Ag. var. pulcher (Krch.) Hansg. An feuchten 
Felsen bei Solopisk! 

P. grumosus Rich. In einer feuchten Felsenhohle unterhalb Korno 
náchst Beraun ini Gallertlager einiger Schizophyten ! 

P. infusionum (Schrank.) Krch. Bei Modřan, Karlik, Lissa a. E., 
Unter-Beřkowic, Aussig, Mariaschein, Liptitz, Chotowin, Sobieslau, , 
Počátek, Steinkirchen, Rožďalowic, Kopidlno! 

P, botryoides (Ktz.) Krch. var. nididans Hansg. In Siiinpfen bei 
Tellnitz und Steinkirchen! 

Urococcus insignis (Hass ) Ktz. Bei Tellnitz, Geiersberg náchst 
Mariaschein, Steinkirchen, Jičin, Rožďalowic, Kopidlno, Steinkirchen 
náchst Budweis! 

Troehiscia hatophila Hansg. 1 ) In Salzwassersiimpfen bei 
Oužic náchst Kralup ! 

T. granulata (Reinsch.) Hansg. (Acanthococcus granulatus 
Reinsch.) In einein Warnihause des Heine'schen Gartens bei Prag! 

T. minor Hansg. (Acanthococcus minor Hansg.) In Súmpfen bei 
Počátek ! 

T. hirta (Reinsch.) Hansg. (Acanthococcus hirtus [Reinsch.] Lagrh.) 
Bei Počátek! 

T. aciculifera (Lagrh.) Hansg. (Acanthococcus aciculiferus Lagrh.) 
var. pulchra Hansg. In den Prachower Felsen náchst Jičin ! 



*) Mehr tiber diese Alge ist in des Verf.'s Ábhandlung in der Hedwigia, 1888 
Heft 5 u. 6 nachzulesen. 



Resultate der Durchforschung der Susswasseralgen. 135 

T. reticularís (Reinsch.) Hansg. (Acanthococcus reticularis 
Reinsch.) In Suinpfen bei Oužic náchst Kralup! 

T. stagnalis Hansg. (Acanthococcus palustris Hansg.) In Suinpfen 
an der Bahn zwischen Tellnitz und Kleinkahn, bei Steinkirchen náchst 
Budweis ! 

Dactylococcus caudatus (Reinsch.) Hansg. Bei Munchengrátz und 
Steinkirchen ! 

Botryococcus Braunii Ktz. Bei Karlik, Lissa a. E., Kopidlno, 
Rožďalowic, Liptitz, Tellnitz, Chotowin, Ceraz náchst Sobieslau, Po- 
čátek, Steinkirchen náchst Budweis! 

Mougestia scalaris Hass. In Suinpfen zwischen Tellnitz und 
Kleinkahn ! 

M. numidoides Hass. Bei Rožďalowic, Sobieslau, Počátek, Stein- 
kirchen ! 

M. parvtda Hass. Bei Sele náchst Roztok, Lissa a. E., Biinau- 
burg, Tellnitz, Mariaschein, Liptitz, Rožďalowic, Ceraz, Steinkirchen, 
Počátek ! 

M. genuflexa (Dillw.) Ag. In Siimpfen am Wolšaner Teiche náchst 
Prag, bei Modřan, Solopisk, Karlik, Popowic, Zdic, Muhlhausen, Liboch, 
in Elbetunipeln gegeniiberUnter-Beřkowic, Aussig, in Siimpfen zwischen 
Lissa und Alt-Lissa, Oppolau, Libochowitz, Klappay, Biinauburg, Tell- 
nitz, Mariaschein, Liptitz, Chotowin und Náchod náchst Tábor, Ceraz 
náchst Sobieslau, Steinkirchen, Počátek, Rožďalowic, Kopidlno! 

M. viridis (Ktz.) Witt. Bei Tellnitz mehrfach, Rožďalowic, Cho- 
towin, Počátek, Steinkirchen! 

Zygnema efoalybeospermum Hansg. 1 ) In einem Bergbáchlein 
iui Engpasse unterhalb Korno náchst Beraun! 

Z. rhynchonema Hansg. In Salzwassersúmpfen an der Staats- 
bahn zwischen Slatinan und Chotzen! 

Z. stellinum (Vauch.) Ag. In Elbetiimpeln und Siimpfen bei Lissa, 
gegenůber Unter-Beřkowic, bei Aussig, Oppolau, Libochowitz, Tell- 
nitz, Mariaschein, Liptitz, Rožďalowic, Kopidlno, Chotowin und Náchod 
náchst Tábor, Stupšic, Ceraz náchst Sobieslau, Počátek, Hostiwař, 
Solopisk und Mo dřan náchst Prag, Zdic und Popowic náchst Beraun ! 

Zygogoiiium ericetorum Ktz. Bei Hostin und ,Neuhutten náchst 
Beraun, Senohrab náchst Mnichowic, Libochowitz, Maischlowitz náchst 
Pómerle, Tellnitz, Geiersburg náchst Mariaschein, Počátek, Stein- 

V Mehr uber diese und die nachfolgende neue Z.-Art siehe in der diesbeziig- 
lichen Abhandlung des Verfs in der Hedwigia, 1888, Heft 9 u. 10. 



136 Anton Hansgirg 1 

kirchen, Chotowin, Rožďalowic, Kopidlno, in den Prachower-Felsen 
bei Jičin! 

Spirogyra gracilis (Hass.) Ktz. In Elbetiimpeln bei Lissa, gegen- 
iiber Unter-Beřkowitz und bei Aussig, Oppolau und Schelchowitz, 
náchst Cížkowitz, Libocbowitz, Biinauburg, Liptitz, Náchod und Cho- 
towin náchst Tábor, Stupšic, Počátek ! 

S. communis (Hass.) Ktz. Bei Zdic náchst Beraun, in Elbe- 
tiimpeln gegenůber Unter-Beřkowic, Aussig, Miihlhausen, Libocbowitz, 
Liptitz, Počátek, Ceraz náchst Sobieslau, Náchod náchst Tábor, Ro- 
žďalowic, Kopidlno! 

S. porticalis (Můll.) Cleve. Bei Sele náchst Roztok, Solopisk,; 
Karlik, in Siimpfen am Wolšaner Teiche náchst Prag, Modřan, Ouně- 
tic náchst Roztok, Můhlhausen, Weltrus, in Elbetiimpeln gegeniiber 
Unter-Beřkowic, Liboch, Oppolau, Klappay, Libochowitz, Aussig, P6- 
merle, Wesseln, Nestersitz, Liptitz; bei Hostin, Srbsko, Zdic, Alt- 
und Neuhiitten und in Záwodí náchst Beraun; Chotowin, Stupšic, in 
Tumpeln an der Lužnitz náchst Sobieslau, Steinkirchen, Počátek, Ro-i 
žďalowic, Kopidlno! 

S. varians (Hass.) Ktz. In den Prager Schanzgráben im Junii 
1888 fructificirend! 

S. rivularis Rbh. var. minor Hansg. Bei Dobřichowic, Karlik, 
Srbsko an der Beraun, Liboch und Aussig an der Elbe, Libocbowitz,' 
Oppolau, Liptitz, Sobieslau! 

S. ftaviatilis Hilse. Bei Libochowitz, Steinkirchen náchst Budweis ! 

S. neglecta (Hass.) Kiitz. Im sog. Libuša-Bade bei Pankrác náchstJ 
Prag ! 

S. dubia Ktz. Bei Kopidlno, Rožďalowic, Ceraz náchst Sobieslau,] 
Steinkirchen, Počátek ! 

S. majuscula Ktz. Bei Liptitz náchst Dux, Steinkirchen náchst I 
Budweis ! 

S. nitida (Dillw.) Link. Bei Modřan, Zdic náchst Beraun, Wel-i 
trus, Aussig, Libochowitz, Liptitz, Rožďalowic, Kopidlno! 

S. erassa Ktz. Bei Kopidlno und Rožďalowic! 

S. tenuissima (Hass.) Ktz. An der Smichower Schwimmschule an 
Holzbalken mit S. Webeři Ktz., bei Solopisk, Zdic náchst Beraun, 
Lissa a. E., in Elbetiimpeln gegeniiber Unter-Beřkowic; bei Liboch,! 
Aussig, Oppolau, Libochowitz, Rožďalowic! 

8. inflata (Vauch.) Rbh. Bei Oppolau, Tellnitz mehrfach! 

S. Webeři Ktz. In den Prager Schanzgráben im Juni 1888 fructi-i. 
ficirend, in Quellen zwischen Pankrác und Ober-Krč, bei Modřan, inf 



Resultate der DurcMorschung der Siisswasseralgen. 137 

Elbettimpeln gegenůber Unter-Beřkowic, Liboch, Aussig, Libochowitz, 
Oppolau, Biinauburg, Tellnitz, Mariaschein, Chotowin náchst Tábor, 
Kopidlno ! 

JS. insignis (Hass.) Ktz. var. fallax Hansg. 1 ) In einem Prager 
Sclianzgraben hinter děni gew. Koruthor! 

Sirogonium sticticum (E. B.) Ktz. In Elbetůmpeln gegeníiber 
Unter-Beřkowic, bei Kopidlno und Rožďalowic! 

Gonatozygon asperum (Bréb.) Nordst. Bei Počátek! 

Hyaloiheca dissiliens (Sniith) Breb. In Siimpfen bei Stupšic, 
Chotowin, Počátek, Steinkirchen ! 

H. mucosa (Mert.) Ehrb. Bei Chotowin náchst Tábor, Stupšic, 
Sobieslau, Počátek, Steinkirchen! 

H. dubia Ktz. In Siimpfen bei Počátek und Steinkirchen náchst 
Budweis ! 

Gymnozyga bambusina (Bréb.) Jacobs. Bei Počátek, Steinkirchen ! 

Sphaerozosma filiýorme (Ehrb.) Rbh. Bei Počátek! 

S. secedens De By. In Siimpfen bei Počátek, Tellnitz! 

Desmidium Sicartzii Ag. Bei Tellnitz, Steinkirchen und Počátek ! 

D. Baylei (Ralfs.) De By. In Siimpfen bei Počátek unter 
anderen Desmidiaceen ! 

D. cylindricum Grev. In torfigen Siimpfen bei Počátek! 

Mesotaenium mzcrococcum (Ktz.) Krch. Bei Modřan, Miihlhausen, 
Unter-Beřkowic, Liboch, Aussig, Wolfsschling, Pómerle, Maischlowitz, 
Nestersitz, Biinauburg, Tellnitz, Mariaschein, Libochowitz, Hostin, 
Tetin, Neuhutten und Zdic náchst Beraun, Chwatěrub, Steinkirchen, 
Počátek, Chotowin, Stupšic, Rožďalowic, Kopidlno, in den Prachower 
Felsen bei Jičin! 

M. Braunu De By. Bei Biinauburg und in den Prachower Felsen 
náchst Jičin! 

M. Emdlicherianum Nág. Bei Geiersburg náchst Mariaschein, 
Tellnitz ! 

Cylindr ocystis Brebissonii Menegh. In Siimpfen zwischen Tellnitz 
und Kleinkahn, bei Počátek! 

C. crassa De By. Bei Solopisk, Tetin, Hostin und unterhalb 
Korno náchst Beraun! 

Penzum libellula (Focke) Nordst. (P. closteroides Ralfs.) In Siim- 
pfen bei Počátek, Steinkirchen! 



') Mehr uber diese neue S.-Form siehe in des Verf.'s Abhandlung in der 
Hedwigia, 1888, Heft 9. und 10. 



138 Anton Hansgirg 

P. navicula Bréb. Bei Počátek! 

Closierium gracile Bréb. In Sůmpfen zwischen Tellnitz und 
Kleinkakn, bei Počátek mehrfach, Steinkirchen náchst Budweis ! 

C. lunula (Miill.) Nitzsch. Bei Počátek! 

C. acerosum (Schrank) Ehrb. Bei Tellnitz, Počátek, Steinkirchen ! 

C. striolatum Ehrb. Bei Stupšic, Počátek, Steinkirchen ! 

C. Dianae Ehrb. Bei Steinkirchen, Počátek! 

C. parvulum Nag. Bei Hostiwař náchst Prag, in Elbetůmpeln 
gegeniiber Unter-Beřkowic, Aussig ; Liptitz náchst Dux, Tellnitz mehr- 
fach, in Tiimpeln an der Lužnic und in Teichen bei Ceraz náchst 
Sobieslau, bei Počátek, Steinkirchen! 

C. moniliferum (Bory) Ehrb. Unterhalb Korno und bei Neu- 
hutten náchst Beraun, bei Aussig, Počátek! 

Dysphinctium curtum (Bréb.) Reinsch. var. exiguum Hansg. An 
feuchten Kalksteinfelsen an der Westbahn bei děni Wáchterhaus Nr. 27, 
unterhalb Tetin, vor Hostin náchst Beraun ; auf feuchter Erde an den 
Prager Schanzen, im Nuslethal, bei Hostiwař náchst Prag ; an Felsen 
im Bahneinschnitte vor der Station Stupšic! 

D. cruciferum (D. By.) Hansg. Bei Steinkirchen! 

D. connatum (Bréb.) D. By. var. /3) minus Nordst. Bei Počátek! 

D. annulatwn Nag. In Sůmpfen bei Počátek! 

D. palangula (Bréb.) Hansg. var. de Baryi Rbh. Bei Počátek und 
Rožďalowic ! 

D. cylindrus Nág. Bei Chotowin náchst Tábor! 

Docidium baculum Bréb. Bei Steinkirchen náchst Budweis, 
Tellnitz ! 

Tetmemorus laevis (Ktz.) Ralfs. Bei Bunauburg, Počátek! 

T. granulatus (Bréb.) Ralfs. Bei Počátek! 

T. Brébissonii (Menegh). Ralfs. In Siimpfen bei Počátek! 

T. minutus D. By. Bei Počátek und Tellnitz! 

Pleurotaeniurn nodulosum (Bréb.) D. By. Bei Steinkirchen, Po- 
čátek ! 

P. truncatum (Bréb.) Nág. Bei Počátek, Sobieslau! 

P. coronatum (Bréb.) Rbh Bei Počátek! 

Cosmaridium cucumis (Corda) Gay. In Siimpfen bei Modřan 
náchst Prag! 

C. de Baryi (Arch.) Hansg. var. /3) minus Hansg. Bei Počátek; 
var. y) spetsbergense Nordst. Bei Steinkirchen! 

Xanihidium antilopaeum (Bréb.) Ktz. In Tiimpeln an der Lužnic 
náchst Sobieslau, bei Počátek! 



Resultate der Durchforschung der Sússwasseralgen. 139 

Cosmarium granátům Bréb. Bei Tellnitz, Steinkirchen, Ceraz 
náclist Sobieslau! 

C. monilifovme (Turp.) Ralfs. In Siimpfen bei Počátek! 

C. bioculatum Bréb. Bei Rožďalowic, Tellnitz, Stupšic, Ceraz 
náchst Sobieslau; bei Steinkircben auch var. fi) parcum Wille! 

C. Hammeri Reinsch. Bei Karlik náchst Dobřichowic, Aussig, 
Tellnitz, Liptitz náchst Dux! 

C. Meneghinii Bréb. Bei Michle unci Modřan náchst Prag; 
Karlik; unterhalb Korno náchst Beraun; in Elbetiinipeln bei Aussig, 
gegenuber Unter-Beřkowic ; bei Libochowitz, Oppolau, Tellnitz, Liptitz, 
Lissa a. E., Chotowin, Stupšic, in Tuinpeln an der Lužnic und in 
Teichen bei Ceraz náchst Sobieslau, Steinkirchen, Počátek, Rožďalowic, 
Kopidlno! — Var. Brauni Reinsch. Bei Pankrác náchst Prag, Po- 
čátek ! 

C. crenatum Ralfs. Bei Steinkirchen náchst Budweis, Wršowic 
náchst Prag! 

C. subtumidum Nordst. In Sůmpfen bei Počátek, Ceraz náchst 
Sobieslau ! 

C. pseudobotrytis Gay. Unterhalb Korno und Tetin náchst Be- 
raun, bei Stupšic! 

C. orbicidatum Ralfs. Bei Počátek! 

C. nitidulum De Not. In Siimpfen bei Tellnitz ! 

C. laeve Rbh. In feuchten Moldaufelsen bei Chwatěrub gegen- 
uber Kralup! 

C. trilobulatum Reinsch. Bei Počátek! — Var. /5) minus 
Hansg. Bei Steinkirchen náchst Budweis, Ceraz náchst Sobieslau, 
Rožďalowic ! 

C. pyramidatum Bréb. Bei Počátek, Steinkirchen! 

C. circulare Reinsch. Bei Ceraz, Počátek! 

C. obsoletum (Hantzsch) Reinsch. Bei Ceraz náchst Sobieslau ! 

C. holmiense Lund. An feuchten Felsen unterhalb Korno, Tetin 
und vor Hostin an der Beraun, bei Chwatěrub an der Moldau, im 
Bahneinschnitte vor der Station Stupšic, bei Tellnitz! 

C. margaritiferum Turp. In Elbetůmpeln gegenuber Unter-Beř- 
kowic, bei Aussig, Lissa; Rožďalovic, Kopidlno; Ceraz, Steinkirchen, 
Počátek ! 

C. aphanichondrum Nordst. var. pwsillwm Hansg. An 
feuchten Felsen vor Hostin náchst Beraun! 

C. Brébissonii Menegh. In Siimpfen bei Počátek! 



140 Anton Hansgirg 

C. botrytis (Bory) Menegh. Bei Sele nachst Roztok, Solopisk, 
Karlik, unterhalb Korno nachst Beraun; bei Unter-Beřkowic, Liboch, 
Oppolau, Schelchowitz, Aussig, Libochowitz, Tellnitz, Mariaschein, 
Liptitz nachst Dux, Lissa a. E., Rožďalowic, Kopidlno, Chotowin, in 
Tiimpeln an der Lužnitz nachst Sobieslau, Počátek mehrfach, Stein- 
kirchen ! 

C. cruciatum Bréb. An feuchten Felsen vor der Bahnstation i 
Stupšic ! 

C. suberenatum Hantzsch. Bei Pankrác nachst Prag, Tellnitz, 
Geiersburg nachst Mariaschein, Ceraz, Počátek! 

C. ornátům Ralfs. In Elbetiimpeln bei Aussig, Počátek! 

C. biretum Bréb. var. /3) minus Hansg. In Quellen zwischen Pan- 
krác und Ober-Krč nachst Prag! 

C, speciosum Lund. Zwischen Tellnitz und Kleinkahn! 

C, pseudogranatum Nordst. An feuchten Felsen bei Chwa- 
těrub gegenůber Kralup! 

C. caelatum Ralfs. An feuchten Felsen vor Hostin nachst Beraun ! 

Arthrodesmus convergens (Ehrb.) Ralfs. In Tiimpeln an der Lužnic 
nachst Sobieslau, bei Počátek! 

A. octocomis Ehrb. Bei Steinkirchen nachst Budweis! 

Euastrum pectinatum Bréb. Bei Tellnitz ! 

E. verrucosum (Ehrb.) Ralfs. Bei Ceraz nachst Sobieslau, Po- 
čátek mehrfach! 

E. oblongum (Grev.) Ralfs. In Sumpfen zwischen Tellnitz und 
Kleinkahn, Počátek! 

E. ansatum Focke. Bei Počátek, Steinkirchen, in Sumpfen zwi- 
schen Tellnitz und Kleinkahn! 

E. elegans (Bréb.) Ktz. In Sumpfen bei Kammitz und zwischen 
Tellnitz und Kleinkahn, bei Počátek, Steinkirchen nachst Budweis ! 

JE7. Pokorný anum Grun. In Siimpfen bei Steinkirchen! 

E. binale (Turp.) Ralfs. Bei Ceraz nachst Sobieslau, Steinkir- 
chen, Počátek, in Sumpfen zwischen Tellnitz und Kleinkahn! 

Micrasterias crux melitensis (Ehrb.) Ralfs. Bei Počátek! 

M. truncata (Corda) Bréb. In Sumpfen bei Počátek! 

M. rotata (Grev.) Ralfs. Bei Chotowin nachst Tábor, Ceraz nachst 
Sobieslau, Počátek! 

Staurastrum mutictim Bréb. Bei Modřan nachst Prag, Lissa a. E., 
Schelchowitz, Aussig, Tellnitz, Geiersburg nachst Mariaschein, Po- 
čátek, Steinkirchen! 

S. altemans Bréb. Bei Steinkirchen nachst Budweis! 



Resultate der Durchforschung der Siisswasseralgen. 141 

8. brevispina Bréb. In Siimpfen bei Počátek! 

8. dejectum Préb. Bei Počátek, Tellnitz! 

S. cuspidatum Bréb. Bei Ceraz náchst Sobieslau, Počátek! 

8. dilatatum Ehrb. In Siimpfen bei Počátek, Steinkirchen, So- 
bieslau mehrfach, Tellnitz ! 

S. polymorphum Bréb. Bei Sobieslau, Steinkirchen, Počátek! 

8, avicula Bréb. In Siimpfen bei Steinkirchen náchst Budweis ! 

8. echinatum Bréb. Bei Počátek! 

8. gracile Ralfs. In Siimpfen bei Steinkirchen, Počátek! 

8. vestitum Balfs. In Siimpfen bei Počátek! 

8. furcigerum Bréb. Bei Tellnitz, Počátek ! 

8. Pseudosebaldi Wille. Bei Počátek! 

8, intricatum Delp. In Siimpfen bei Počátek! 

8, pusillum Wolle. In Siimpfen bei Počátek unter anderen 
Desmidiaceen ! 

IV. Klasse. Myxopliyeeae (Cyanophyceae). ] ) 

Stigonema inýorme Ktz. (incl. Sirosiphon coralloides Ktz.) Am 
Aupafall, Mummelfall, am Sudabhange der Schneekoppe, an steinigen 
Wasserfállen bei Harrachsdorf! 

S. torfaceum, (Engl. Bot.) Cooke (incl. Sirosiphon pulvinatus 
Bréb. et S. secundatus Ktz.). Im Riesengebirge am Aupafall! 

8. minutum (Ag.) Hass. (incl. S. crustaceum Bzi.). An Felsab- 
hángen im Záhgrunde, am Sudabhange der Schneekoppe, bei Har- 
rachsdorf im Riesengebirge ; bei Karlík náchst Dobřichowic spárlich ! 

8. panniforme (Ag.) Bzi. (incl. Sirosiphon alpinus Ktz. et S. 
compactus Ktz.). An der Bergschmiede und im unteren Theile des 
Aupafalles und unterhalb der Schneekoppe im Riesengebirge! 

8. ocellatum (Dillw.) Thr. In torfigen Siimpfen bei Magdalena 
und Chlumec náchst Wittingau, Steinkirchen náchst Budweis, Tellnitz, 
an der Bergschmiede, am Sudabhange der Schneekoppe, im Záhgrunde, 
in Siimpfen bei der Wiesenbaude, bei Wurzelsdorf, Neuwelt, Harrachs- 
dorf, am Mummelfall und bei den Steinigen Wasserfállen im Riesen- 
gebirge ! 

8. hormoides (Ktz.) Hansg. (Sirosiphon hormoides Ktz.). Am 
Mummelfall und bei den Steinigen Wasserfállen! 



l ) Im Nachfolgenden hat der Verfasser auch die selteneren von ihm J. 1887 
in Bóhmen gesammelten Arten der blaugrilnen Algen angefuhrt. 



142 Anton Hansgirg 

Hapalosiphon pumilus (Ktz.) Krch. In Sumpfen bei Rozdalo wic, 
Kopidlno, im Riesengebirge am Záhgrundwasser, bei der Wiesenbaude ; 
bei Ceraz náchst Sobieslau, Clilumec und Magdalena náchst Wittingau,. 
Nen-Bistritz, Grambach, Počátek, Kardaš-Řečic mehrfach, Steinkirchem 
náchst Budweis, in Siimpfen zwischen Tellnitz und Kleinkahn! 

Capsosira Brébissonii Ktz. Im Riesengebirge am Aupafall 
und am Siidabhange der Schneekoppe ; im Bóhmerwalde im Lackasee 
náchst Eisenstein! 

Nostochopsis lóbatus Wood. var. stagnalis Hansg. Lager 
compact, rundlich oder von unregelmássiger Form, meist 2 bis 5 mm 
breit. Hauptfáden reichlich verzweigt, oft radiár verlaufend. Ástchen 
einzeln oder zu 2 bis 3 neben einander. Veget. Zellen der Hauptfáden 
niedergedriickt kugelig oder tonnenformig, seltener lánglich-elliptisch, 
meist 4 bis 6 \i dick, 1 bis 2mal so lang, oft fast rosenkranzformig 
angeordnet, die der Ástchen meist 2-5 bis 4 (i dick, 2mal so lang. 
Grenzzellen elliptisch oder lánglich cylindrisch an den Ástchen meist 
15 bis 18 fi lang; sonst wie die typische Form. Bisher (var. stag- 
nalis) blos in einem Tiimpel auf der grossen Insel bei Čelakowic 
a. E. mit Cylindrocapsa geminella Wolle! 

Scytonema myochrous (Dillw.) Ag. An Kalksteinfelsen unterhalb 
Korno und Tetin náchst Beraun! 

S. figuratum Ag. (S. thermale Ktz.) Bei Chwatěrub gegenuber I 
Kralup, Chlumec náchst Wittingau, im Riesengebirge am Aupafall, | 
im Aupagrund, Záhgrund, am Siidabhange der Koppe, bei Wurzels- 
dorf, Neuwelt, Harrachsdorf, insb. am Mummelfall und bei den Stei- 
nigen Wasserfállen, bei Siehdichmr! 

S. tolypotJirichoides Ktz. In Sumpfen an der Staatsbahn 
bei Ouwal spárlich! 

S. involvens (A. Br.) Rbh. Am Spitzberg im Bóhmerwalde! 

S. Hofmanni (Ag.) Thr. Bei Roblin, Solopisk, Karlik, Srbsko, 
Tetin, Dušnik, Tachlowic, Alt- und Neuhiitten, Zdic, Múhlhausen, 
Weltrus, Aussig, Pómerle, Biinauburg, Tellnitz, Bilin, Dux ; im Riesen- 
gebirge noch bei Wurzelsdorf, Neuwelt, Harrachsdorf, Marschendorf, 
Dunkelthal, Petzer; bei Chlumec náchst Wittingau, Steinkirchen und 
Forbes náchst Budweis! 

S. ambiguum Ktz. An feuchten Sandsteinen bei Liboch a. E., | 
bei Žíč náchst Chlumec bei Wittingau, am Wege von Roztok nach 
Ounětic ! 

S, ocellatum Lyngb. Bei Solopisk náchst Černošic, Biinauburg! 



Resultate der Durchforschung der Susswasseralgen. 143 

S. cincinnatum (Ktz.) Thr. Bei Čelakowic a. E., Biinauburg unter 
dem Erzgebirge, Strakonic! 

Tolypoťhrix tenuis Ktz. lni Lackasee bei Eisenstein, bei Stein- 
kirchen, Lissa a. E., Chotzen ! 

T. Wartmanniana Rbh. In einem Waldbrunnen bei Plass niichst 
Pilsen ! 

T. lanata (Desv.) Wartm. (incl. T. aegagropila. Ktz.) Bei Čela- 
kowic a. E., Lissa, Kowanic náchst Nimburg, Poděbrad, Gross-Wossek, 
Chotzen, Přelouč, in Sumpfen bei Bišic, Wšetat und Kojowic, Dachow 
náchst Hořic ; bei Kamenic náchst Eule, Konopišt, Kardaš-Řečic, 
Chlumec náchst Wittingau, Schewetin, Počátek, Neu-Bistritz, Liptitz 
náchst Dux, Třtic náchst Neu-Strašic, Čimelic, Putim, Blowic náchst 
Pilsen ! 

T. distorta (Mull.) Ktz. Bei Čelakowic a. E., Chotowin náchst 
Tábor, Chlumec und Magdalena náchst Wittingau, Schewetin náchst 
Weselí a. L., Steinkirchen, Geiersburg náchst Mariaschein, Kammitz 
náchst Tellnitz! 

Flectonema mirabile (Dilw.) Thr. Bei Eisenbrod u. Kaplitz ! 

P. phormidioides Hansg. Bei Siehdichfur náchst Neuwelt 
mit Hydrocoleum Brébissonii Ktz. var. aerugineum! 

P. puteale (Krch.) Hansg. (Glaucothrix putealis Krch.) Bei 
Modřan náchst Prag, Stupšic, Počátek, Chrabřic náchst Laun! 

P. gracillimum (Zopf) Hansg. (Glaucothrix gracillima Zopf). In 
der freien Nátur bei Schewetin náchst Veselí a. L. spárlich; in 
Warmháusern in Sichrov náchst Turnau und in Opočno! 

JP. nostochorwm Bor. et Th. Im schleimigen Lager einiger 
Nostoc-Arten und verschiedener Chroococcaceen von den Felsen bei 
Sele, gegenuber Libšic náchst Prag, bei Lomnic náchst Wittingau, 
Kuschwarda ! 

Desmonema Wrangelii (Ag.) Bor. et Flah. Im Riesen- 
gebirge am Mummelfall náchst Harrrachsdorf; bei Eisenbrod, Ham- 
mern náchst Neuern, Kaplitz! 

Hydrocoryne spongiosa Schwabe (Hilsea tenuissima (A. 
Br.) Krch.) Bei Stupšic, Nepomuk, Mažic náchst Veselí a. L., Dachow 
náchst Hořic, Chlumec a. C, Kammitz náchst Tellnitz! 

Gloeoťhrichia pisum (Ag.) Thr. In Elbetiimpeln bei Lissa, Čelá- 
kovic, Kostomlat, Kowanic náchst Nimburg, Poděbrad, Gross-Wossek, 
Kopidlno, Rožďalowic, Cerhenic náchst Kolin, Přelouč, Dachow náchst 
Hořic; Jechnitz, Libochowitz, Třtic náchst Neu-Strašic, Plana und 
Chotowin náchst Tábor, Ceraz náchst Sobieslau, Magdalena und 



144 Anton Hansgirg 

Chlumec náchst Wittingau, Nepomuk, Wolšan, Blowic náchst Pilsen, 
Wodnian, Strakonic, Putim, Cimelic, Kardaš-Jtečic, Neuhaus, Neu- 
Bistritz! 

G. natans (Hedw.) Rbh. Bei Kowanic nácht Nimburg, Polabec 
náchst Podiebrad, Rožďalowic, in Tůmpeln an der Uslawa bei Blowic ! 

Rivularia minutula (Ktz.) Bor. et Flah. (R. radianš Thr.) Bei, 
Kostomlat, Kowanic náchst Nimburg, Přelouč, Poděbrad, Rožďalowic, 
Kopidlno, Slatinan náchst Chotzen, Bóhm. Brod, Hostiwic, Chotowin 
náchst Tábor, Kamenic náchst Eule, Ceraz náchst Sobieslau, Magda- 
lena und Chlumec náchst Wittingau, Šewetin náchst Weselí a. L., 
Putim, Cimelic, Strakonic, Wolšan, Nepomuk, Křimic náchst Pilsen, 
Pian, Jechnitz, Třtic náchst Neu-Strašic! 

H. důra Roth. In Elbetíimpeln bei Neratowic und Celakowic ! 

Isactis fiuviatílis (Rth.) Krch. An einem vom Wasser be-1 
rieselten Felsen bei Sele náchst Roztok, bei Dolanky, gegenůber 
Libšic, bei Solopisk náchst Cernošic spárlich. 

Caloťhrix parietina (Nág.) Thr. An feuchten Felsen bei Kosoř, 
Lochkow, Karlik, Solopisk, unterhalb Korno, Tetin, bei Hostin náchst 
Beraun; bei Modřan am Ufer der Moldau an der Můndung des 
warmes Wasser aus der Zuckerraffinerie ableitenden Kanals in einer 
thermophilen Form 1 ), bei Měchenic, Dawle, Brunšow gegenůber Stě- 
chowic, Sazawa-Felsen unterhalb Třepsin, zwischen Žampach und 
Kamenný Příwoz náchst Eule, im Bahneinschnitte vor der Station 
Stupšic ! 

C decolorata (Nág.) Hansg. (Schizosiphon decoloratus Nág.) 
Bei Liblic náchst Bišic ! 

C. šalina (Ktz.) Hansg. (Schizosiphon salinus Ktz.) Am Rande 
der Salzwassersiimpfe zwischen Slatinan und Chotzen! 

C. sabulicola (A. Br.) Krch. An Sandsteinfelsen bei Prachow 
náchst Jičin spárlich, bei Liboch, Kopidlno, Podersam, Osseg, Chlum- 
čan náchst Laun! 

C. stellaris Bor. et Flah. In einem Teiche bei Wotic in Sud- 
bóhmen ! 

C. gypsophila (Ktz.) Thr. (Dichothrix gypsophila Bor. et 
Flah.) Bei Stěchowic an der Moldau! 

C. Orsiniana (Ktz.) Thr. (Mastichonema Orsinianum Ktz.) Im 
Riesengebirge am Aupafall, Mummelfall! 



J ) Mebr uber diese und einige andere neue thermophile Algen und saprophy- 
tische Bacterien ist in des Verf.'s in der Oesterr. botan. Ztschr. 1888, No. 
3 publicirten Abbandlung nachzulesen. 



Eesultate der Durchforschung der Sússwasseralgen. 145 

Mastigonema pluviale A. Br. Im Riesengebirge in den Sieben- 
griinden, am Aupafall, Mummelfall, im Riesengrunde, Olafsgrunde, 
im imteren Dunkelthal, bei Harrachsdorf, Wurzelsdorf; bei Opočno, 
Chotowin und Náchod náchst Tábor, Sudoměřic, Ceraz náchst Sobieslau, 
Steinkirchen, Strakonic, Wodnian, Březnic náchst Přibram, Holoubkau, 
Bistritz náchst Neuern, Deffernik náchst Eisenstein! 

M. caespitosum Ktz. Bei Hostiwař, Ouřinowes, Senohrab, Kame- 

', ; nic, Eule, Menšic náchst Stránčic, Muhlhausen, Podersam, Jechnitz, 

Tellnitz, Poděbrad, Rožďalowic, Kopidlno, Konopišt náchst Beneschau, 

Chlumec náchst Wittingau, Kardaš-ŘeČic, Neuhaus, Počátek, Neu- 

Bistritz, Strakonic, Putim bei Pisek, Čimelic, Wolšan, Nepomuk, 

; Křimic náchst Pilsen, Steinkirchen ! 

M. aerugineum (Ktz.) Krch. (Calothrix solitaria Krch.) In Síim- 
pfen am Dablicer Berge náchst Prag, bei Sele, Libšic, Ouřinowes, 
Bišic, Kojowic, Kamenic náchst Eule, Cerhenic náchst Kolin, Čela- 
kowic, Kostomlat, Nimburg, Přelouč, Poděbrad, Gross-Wossek, Rožďa- 
lowic, Kopidlno, Chotzen; iTřtic náchst Neu-Strašic, Plass, Blowic, 
Nepomuk, Wolšan, Strakonic, Wodnian, Putim, Schewetin, Chlumec 
und Magdalena náchst Wittingau, Kardaš-Ěečic, Neuhaus, Počátek, 
Neu-Bistritz, Ceraz náchst Sobieslau, Sudoměřic, Chotowin, Konopišt 
náchst Beneschau, Pičin und Březnic náchst Přibram, Čimelic, Pra- 
chatitz, Kuschwarda! 

Leptochaete stagnalis Hansg. 1 ) In einem Wiesentumpel bei 
Čimelic ! 

L. nidulans Hansg. 3 ) In einem Teiche bei Bistřic náchst 
Beneschau ! 

L. rivularis Hansg. 3 ) Im Bóhmerwalde amWege von Deífer- 
nik zum Fallbaum und bei der Pampferhutte ! 

Microchaete tenera Thr. In einem Elbetůmpel bei čelakowic, 
bei Počátek! 

Nostoc hederulae Menegh. Bei Steinkirchen náchst Budweis! 

JST. euticulare (Bréb.) Bor. et Flah. var. mirabile Hansg. 
In Elbetúmpeln bei Gross-Wossek reichlich, in Sumpfen und Teichen 
íbei Ceraz náchst Sobieslau, Liptitz náchst Dux, Steinkirchen náchst 
Budweis ! 

JN, entophytum Bor. et. Flah. In Sumpfen bei Oužic náchst 
Kralup, zwischen Tellnitz und Kleinkahn! 






x ) Siehe „Notarisia", 1888, No. 9, p. 399. 

2 ) Sielie Oesterr. botan. Ztschr. 1888, No. 4. 

3 ) Vergl. Oesterr. botan. Ztschr. 1888, No. 5. 

Tř. raathematicko-přírodovědecká. 10 



146 Anton Hansgirg 

N. paludosum Ktz. Bei Kostomlat, Kuschwarda! 

N. Linckia (Koth) Bor. Bei Bohm. Brod., Třtic náchst Neu- 
Strašic ! 

N. piscinaie Ktz. Bei Gross- Wossek, Chlumec náchst Wittingau, 
Putim, Mažic nachst Weselí a. L.! 

N. cameum Ag. Bei Poděbrad, Gross-Wossek, Nepomuk, Wolšan 
nachst Horažďowic! 

JV. spongiaeforme Ag. Bei Kostomlat, in Sumpfen zwischen 
Tellnitz und Kleinkahn! 

N. muscorum Ag. An feuchten Felsen bei Sol opisk, Karlik, Tetin, 
Hostin náchst Beraun, Libšic, gegenuber Lettek, bei Chwatěrub, 
Biinauburg, am Ziegenberg náchst Pómerle, Chotzen, Miinchengrátz, 
Liboch ! 

N. humifusum Carm. Bei Rožďalowic! 

N. foliaceum Mong. Im Riesengebirge bei Gross- Aupa, im Petzer, 
und im Riesengrunde ! 

N. commune Vauch. Bei Sliwenec, HodkowiČka, Modřan, Dušnik, 
Tachlowic, Karlik, Hostin, Tetin, Neuhiitten náchst Beraun; Miihl- 
hausen, Kostomlat, Nimburg, Vlkawa, Gross-Wossek, Poděbrad, Kopi- 
dlno, Rožďalowic, Vrutic, Sichrow, Miinchengrátz, Chotzen, Opočno, 
Neu-Bydžow, Tetschen, Biinauburg, Tellnitz, Osseg, Moldau, Kloster- 
grab, Niclasberg, Schelchowic náchst Čížkowic, Libochowic, Unter- 
Beřkowic, Aussig, Schon-Priesen, Pómerle, Třtic náchst Neu-Strašic, j 
Zdic, Popowic, Čimelic, Holoubkau, Blowic, Nepomuk, Wolšan, 
Wodnian, Steinkirchen und Forbes náchst Budweis, Neu-Bistritz, 
Chlumec náchst Wittingau, Kardaš-Rečic, Počátek, Ceraz náchst So- 
bieslau, Měšic und Chotowin náchst Tábor, Konopišt náchst Beneschau, 
Strakonic, Winterberg, Kuschwarda, Plass náchst Pilsen! 

N. sphaericum Vauch. Bei Ouřinowes náchst Prag, Kopidlno, 
Rožďalowic, Vsetat und Bišic, Opočno, Neu-Bydžow, Tellnitz, Neu- 
Strašic, Žampach und Kamenic náchst Eule, Konopišt, Kardaš-Rečic, 
Neu-Bistritz, Počátek, Steinkirchen náchst Budweis, Winterberg, 
Putim, Bradkowic náchst Přibram, Nepomuk, Wolšan, Blowic! 

? JV. minutum Desmaz. Bei Tellnitz unter dem Erzgebirge ! 

N. microscopicum Carm. (N. rupestre Ktz.) Auf feuchten Felsen 
unterhalb Korno, Tetin bei Hostin náchst Beraun, bei Kosoř, Lochkow, 
Solopisk, Měchenic, Wran, Chwatěrub ; im Riesengebirge bei Wurzels- 
dorf, Nieder-Rochlitz , Harrachsdorf, Siehdichfiir, im Riesengrunde 
mehrfach ! 



Resultate der Durchforschung der Sússwasseralgen. 147 

N. sphaeroides Ktz. Bei Solopisk, Zdic, Popowic, Miihlhausen, 
Weltrus, Unter - Berko wic, Liboch, Kostomlat, Nimburg, Poděbrad, 
Gross-Wossek, Neu-Strašic, Alt- und Neuhiitten náchst Beraun, Břez- 
nic náchst Příbram, Čimelic, Putim, Steinkirchen und Forbes náchst 
Budweis, Liptitz náchst Dux, Osseg, Mariaschein, Niclasberg, Tellnitz, 
Bůnauburg, Maischlowitz, Nestersitz, Schón-Priesen, Aussig, Kopidlno, 
Rožďalowic, Wlkawa, Liblic, Miinchengrátz , Opočno, Neu-Bydžow, 
Chotzen, Přelouč, Marschendorf und Petzer im Riesengebirge, Plass, 
Holoubkau und Blowic náchst Pilsen, Jechnitz, Nepomuk, Wolšan, 
Winterberg, Kuschwarda, Prachatitz, Počátek, Kardaš-Ěečic, Neuhaus, 
Ceraz náchst Sobieslau, Martinic, Chotowin, Konopišt náchst Bene- 
schau, Senohrab ! 

N. coeruleum Lyngb. Bei Ouřinowes, Všetat, Bišic, Kojowic, in 
Siimpfen am Dablicer Berge náchst Prag, im Teiche Markwart náchst 
Eule, bei Lissa a. E., Celakowic, Kostomlat, Nimburg, Přelouč, Po- 
děbrad, Gross-Wossek, Aussig, Unter-Beřkowic, Libochowitz, Liptitz 
náchst Dux, Kammitz und bei Tellnitz mehrfach; Kopidlno, Rožďa- 
lowic, Chotzen, Opočno, Chotowin, Martinic, Kardaš-Ěečic, Neuhaus, 
Počátek, Neu-Bistritz , Chlumec und Magdalena náchst Wittingau, 
Steinkirchen, Putim, Čimelic, Nepomuk, Blowic, Křimic náchst Pilsen, 
Neuern ! 

N. verrucosum Vauch. Im Riesengebirge bei Grůnbach und 
Petzer spárlich, im Bóhmerwalde bei Neu-Hurkenthal náchst Eisen- 
stein, in einem torfigen Wassergraben bei Liblic! 

Anabaena jlos aquae (Lyngb.) Bréb. Bei Konopišt náchst Bene- 
schau, Martinic und Beztahow náchst Wotic, Magdalena und Chlumec 
náchst Wittingau, Neu-Bistritz, Neuhaus, Strakonic, Březnic náchst 
Přibram, Kamenic náchst Eule, Dobřiš, Jechnitz! 

A. circinalis (Ktz.) Hansg. (Cylindrospermum circinale Ktz.) In 
Teichen zwischen Jechnitz und Woratschen, bei Laun! 

A, catenula (Ktz.) Bor. et Flah. Bei Solopisk náchst Čer- 
nošic, Aussig! 

A. oscillarioides Bory. Bei Hodkowička, Solopisk náchst Prag, 
Roždalowic, Kopidlno, Unter-Beřkowic, Aussig, Libochowitz, Kosto- 
mlat, Kowanic náchst Nimburg, Poděbrad, Gross-Wossek, Chotzen, 
Neu-Bydžow, zwischen Bišic und Kojowic, bei Eule, Konopišt náchst 
Beneschau, Beztahow und Janowic náchst Wotic, Chotowin, Heřma- 
ničky, Sudoměřic, Ceraz náchst Sobieslau, Magdalena und Chlumec 
náchst Wittingau, Kardaš-Ěečic, Neuhaus, Počátek, Neu-Bistritz, 
Steinkirchen, Strakonic, Wodnian, Prachatitz, Kuschwarda, Winter- 

10* 



148 Anton Hansgirg 

berg, Nepomuk, Wolšan, Blowic, Plass náchst Pilsen, Neuern, Pam- 
pferhiitte, Neuhurkenthal náchst Eisenstein, Putim, Březnic und Brad- 
kowic nácht Příbram, Čimelic, Zdic, Třtic náchst Neu-Strašic, Maria- 
schein, Osseg, Moldau, Tellnitz! 

A. Ralfsii (Thwait.) Hansg. (Cylindrospermum Ralfsii Ktz.) Bei 
Jesenic náchst Prag, Cerhenic náchst Kolin, Gross-Wossek, Poděbrad, 
Chotzen, bei den Keilbauden im Biesengebirge, Chotowin, Plana 
náchst Tábor, Pampferhutte náchst Eisenstein! 

A. stagnalis Ktz. (Cylindrospermum stagnale et C. leptocepha- 
lum A. Br.) Bei Teptin náchst Eule, Janowic náchst Wotic, Wolšan 
náchst Nepomuk, Putim, Chlumec und Magdalena náchst Wittingau, 
Neu-Bistritz ! 

A, licheniformis Bory. (Cylindrospermum licheniforme Ktz.) Bei 
Kostomlat, Nimburg, Gross-Wossek, Poděbrad, Chotowin und Náchod 
náchst Tábor, Chlumec náchst Wittingau! 

A. macrosperma (Ktz.) Hansg. (Cylindrospermum macrospermum 
Ktz.) Bei Modřan, Roblin, Kosoř, Tachlowic, Hostin, Neuhiitten, 
Zdic, Popowic, Lettek, Muhlhausen, Unter-Beřkowic, Liboch, Weltrus, 
Budyň, Schelchowitz, Oppolau, Libochowitz, Klappay, Neu-Strašic, 
Paseka, Čenkau, Bradkowic, Pičin und Březnic náchst Příbram, Čime- 
lice, Putim, Holoubkau, Plass, Jechnitz, Neuern, Blowic, Nepomuk, 
Wolšan, Strakonic, Bukowsko, Schewetin, Magdalena und Chlumec 
náchst Wittingau, Neu-Bistritz, Kardaš-Řečic, Lžín, Neuhaus, Počátek, 
Ceraz, Beztahow, Martinic, Janowic náchst Wotic, Chotowin, Konopišt, 
Stránčic, Božkow, Senohrab, Eule, Stěchowic, Wolešek, Měchenic, 
Ouřinowes, Pořican, Poděbrad, Gross-Wossek, Nimburg, Kowanic, 
Kostomlat, Celakowic, Wlkawa, Wšetat, Liblic, Bišic, Miinchengrátz, 
Opočno, Chotzen, Neu-Bydžow, Rožďalowic, Kopidlno, Aussig, Schon- 
Priesen, Btinauburg, Liptitz, Mariaschein, Tellnitz, Osseg, Klostergrab, 
Niclasberg, Moldau, Podersam ! 

Spermosira turicensis Cram. An Pappelbáumen bei Libochowitz 
und bei Březnic náchst Přibraní! 

Aulosira laxa Krch. In Elbetůmpeln bei Přelouč, Celakowic, 
bei Pičin und Březnic náchst Přibram, Schewetin náchst Budweis, 
Neu-Bistritz, Bohm. Brod! 

Microcoleus lyngbyaceus (Ktz.) Crn. Am Rande der Salz- 
wassersiimpfe bei Oužic náchst Kralup spárlich! 

M. terrestris (Desm.) Thr. Bei Muhlhausen, Weltrus, Unter- 
Beřkowic, Oppolau, Libochowitz, Budyň, Aussig, Schón-Priesen, Mai- 
schlowitz, Bůnauburg, Tellnitz, Mariaschein, Niclasberg, Osseg, Lip- 



Resultate der Durchforschung der Siisswasseralgen. 149 

titz; Dušnik, Tachlowic, Lochkow, Roblin, Solopisk, Černošic, Tetín, 
Neuhutten, Popowic, Zdic, Bradkowic und Breznic náchst Příbram, 
Čimelic, Putim, Nepomuk, Blowic, Plass, Holoubkau, Neuern, Wod- 
nian, Winterberg, Kuschwarda, Prachatitz, Neu-Bistritz, Počátek, Neu- 
haus, Kardaš-Ěečic, Magdalena und Chlumec náchst Wittingau, Ceraz 
náchst Sobieslau, Bukowsko, Schewetin, Forbes, Steinkirchen, Bezta- 
how, Martinic, Plana, Chotowin, Senohrab, Ouřinowes ; Cerhenic, Pře- 
louč, Kopidlno, Rožďalowic, Wlkawa, Wrutic, Miinchengrátz, Sichrow, 
Chotzen, Opočno, Neu-Bydžow; im Riesengebirge an einer kleinen 
Baude arn Pantschefall ; bei Gross-Wossek, Poděbrad, Nimburg, Ko- 
stomlat, Čelakowic, Liblic! 

M. monticola (Ktz.) Hansg. (Chthonoblastus monticola Ktz.) An 
silurischen Felsen bei Solopisk, Karlik, Tetin, Hostin, bei Chwatě- 
rub; bei Zampach an der Sazawa, am Aupefall im Riesengebirge! 

M. aurantiacus (Ktz.) Hansg. (Schizothrix aurantiaca Ktz.) Bei 
Wurzelsdorf im Riesengebirge ! 

M. chtonoplastes (Fl. dan.) Thr. (M. salinus (Ktz.) Crn.) Am 
Rande der Salzwassersumpfe bei Slatinan náchst Chotzen ! 

Hydrocoleum calcilegum A. Br. An vom Wasser berie- 
selten silurischen Kalksteinfelsen gegemiber Srbsko und vor Hostin 
náchst Beraun, an Moldaufelsen bei Sele, gegeniiber Lettek und bei 
Chwatěrub ! 

H. heterotrichum Ktz. Im Bache vor Tuchoraz náchst Bóhm. 
Brod, bei Harrachsdorf im Riesengebirge! 

H. lacustre A. Br. Bei Pičin náchst Přibram! 

H. Brebissonii Ktz. var. aerugineum Rbh. Bei Siehdichfiir im 
Riesengebirge und bei Geiersburg náchst Mariaschein! 

Inactis tomata Ktz. In Bergbáchen bei Solopisk, Karlik, Tetin, 
Hostin, Hostiwař, gegenúber Podmoraň, bei Roztok, vor Tuchoraz 
náchst Bohm.-Brod ; am Warkotscher-Wasserfall bei Aussig, am Was- 
serfall in der Leynťschen Hóhle náchst Schon-Priesen, bei Wesseln 
náchst Pomerle, bei Podersam, Eisenbrod, Bakow, Prachatitz ! 

1. fasciculata (Nág.) Grun. Bei Kosoř, Tetín, Podmoraň, Kosto- 
mlat, Opočno, im Dunkelthal im Riesengebirge! 

Symploca minuta (Ag.) Rbh. Bei Osseg und Moldau im Erzge- 
birge, am Mummelfall und bei Siehdichfiir im Riesengebirge, bei 
Sudoměřic! 

S. Flotowiana Ktz. Bei Grůnbach im Riesengebirge ! 

Jjyngbya Martensiana Menegh. (Leibleinia Martensiana 
Ktz.) In den Prager Schanzgráben, bei Pankrác, Hlubočep, Wolšan, 



250 Anton Hansgirg 

Ouřinowes, Hodow náchst Ouwal, Wršowic, Žampach náchst Eule, 
Liblic, Kostonilat, Gross-Wossek, Poděbrad, Chotzen! 

L. pusilla (Rbh.) Hansg. (Leptothrix pusilla Kbh.) Im sog. 
Libuša-Bade bei Pankrác náchst Prag! 

L. caespitosa (Ktz.) Hansg. (Leptothrix caespitosa Ktz.) Auf 
der Innenwand eines Bassins im k. k. botanischen Garten am Smichow ! 

L. rigidula (Ktz.) Hansg. (Leptothrix rigidula Ktz.) Bei Hrdlo- 
řez, Wršowic, am Dablicer-Berge, Jesenic, Modřan, Ouřinowes, Žam- 
pach náchst Eule, Celakowic, Nimburg, Kostomlat, Poděbrad, Gross- 
Wossek, Přelouč, Aussig, Budyň, Libochowitz, Liptitz, Mariaschein, 
Tellnitz, Wšetat, Bišic, Liblic, Miinchengrátz, Opočno, Chotzen, Neu- 
Bydžow, Kopidlno, Rožďalowic, Wlkawa, Neu-Strašic, Senohrab, Kono- 
pišt, Chotowin, Janowic und Nezdic náchst Wotic, Sudoměřic, Heř- 
maničky, Chlumec und Magdalena náchst Wittingau, Forbes, Neuern, 
Deífernik, Křimic und Bolewec náchst Pilsen, Holoubkau, Plass, Ne- 
pomuk, Wolšan, Putim, Čimelic, Březnic náchst Příbram, Popowic 
náchst Zdic! 

L. fontána (Ktz.) Hansg. (Leptothrix fontána Ktz.) Bei Muhl- 
hausen und Hleďseb, Paseka náchst Čenkau, Geiersburg náchst Maria- 
schein, Tellnitz! 

L. lutescens (Menegh.) Hansg. (Leptothrix lutescens Ktz.) Im 
Riesengebirge bei Harrachsdorf, am Wege zu den Steinigen Wasser- 
fállen, bei Seifenbach! 

L. purpurascens (Ktz.?) Hansg. Bei Jinec und Čenkau; im Riesen- 
gebirge bei Neuwelt, Seifenbach, Harrachsdorf, Kaltenberg, an den 
Steinigen Wasserfállen, bei Granbach, im Záhgrund, Olafsgrund, 
Petzer, Rieseugrund ; im Regenbach bei der Pampferhutte, bei Eisen- 
stein, in Báchen am Wege von Deífernik zum Lackasee, im Lacka- 
seebach, noch bei Hammern, Neuern und Bistritzl 

L. tenuissima (Nág.) Hansg. (Leptothrix tenuissima Nág.) Bei 
Libochowitz, Aussig, Petersburg náchst Jechnitz, Jičin, Sichrow, 
Wurzelsdorf, Neuhaus! 

L. foveolarum (Mont.) Hansg. (Leptothrix foveolarum Mont.) 
Bei Tetin, unterhalb Korno náchst Beraun, Libochowitz, Harrachsdorf! 

L. subtilissima (Ktz.) Hansg. (Leptothrix subtilissima Ktz.) Bei 
Wolšan, Liboc, Neu-Bydžow, Miinchengrátz, Osseg, Aussig, Neuern, 
Plana náchst Tábor! 

L. gloeophila (Ktz.) Hansg. (Leptothrix gloeophila Ktz.) Bei 
Podhoř, gegeniiber Lettek, Chwatěrub, Sliwenec, Lochkow, Solopisk, 
Hostin, Tetin, Karlik, Stupšic, Wolšan náchst Nepomuk, in den Pra- 



Resultate der Durchforschung der Susswasseralgen. 151 

chower Felsen bei Jičin, im Kiesengebirge bei Petzer, im Riesen- 
grunde, Olafsgrunde bei Wurzelsdorf und Harrachsdorf! 

L. subcyanea Hansg. An Felsen bei Sele náchst Prag! 

L. aeruginea (Ktz.) Hansg. (Leptothrix aeruginea Ktz.) Bei 
Cerhenic nachst Kolin, Wolšan náchst Nepomuk. 

L. inundata (Ktz.) Krch. Bei Michle, Krč, Solopisk, Černošic, 
Karlik, Hostin, Alt- und Neuhutten, Zdic, Muhlhausen, Weltrus, 
Unter-Beřkowic, Liboch, Aussig, Póraerle, Wesseln, Schelchowitz, 
Oppolau, Kostial, Libochowitz, Biinauburg, Niclasberg, Klostergrab, 
Osseg, Tellnitz, Liptitz, Podersam, Holleschowitz, Jechnitz, Petersburg, 
Plass, Tachlowic, Přelouč, Kopidlno, Rožďalowic, Wlkawa, Wrutic, 
Liblic, Bišic, Munchengrátz, Sichrow, Neu-Bydžow, Opočno, Chotzen, 
Gross-Wossek, Poděbrad, Nimburg, Kostomlat, Lissa a. E., Čelako- 
wic, Dobřiš, Mnišek, Senohrab, Mnichowic, Eule, Kamenic, Konopišt, 
Chotowin und Náchod náchst Tábor, Sudoměřic, Ceraz, Kardaš-Řečic, 
Lžín, Neuhaus, Počátek, Neu-Bistritz, Chlumec und Magdalena náchst 
Wittingau, Bukowsko, Schewetin, Steinkirchen , Forbes, Bistritz, 
Neuern, Hammern, Neu-Hurkenthal, Holoubkau, Blowic, Nepomuk, 
Wolšan, Strakonic, Putim, Čimelic, Březnic, Čenkau, Jinec ; im Riesen- 
gebirge noch im Olafsgrunde und bei der Wiesenbaude! 

Var. jfiuviatilis Hansg. In der Moldau an inundirten Holz- 
balken auch in einer neuen Form symplocoides nob. ! 

L. confervae (Ktz.) Hansg. (Hypheothrix confervae Ktz.) Bei 
Wršowic, Satalka náchst Prag, Čelakowic und Přelouč! 

L. amoena (Ktz.) Hansg. (Phormidium amoenum Ktz.) Bei Sudo- 
měřic, Březnic náchst Přibram, Neu-Bistritz! — var. chlorina (Ktz.) 
Hansg. (Oscillaria chlorina Ktz.) bei Jechnitz und Chotzen! 

L. halophila Hansg. Am Raude der Salzwassesiimpfe bei Slati- 
nan náchst Chotzen in einer neuen Form fuscolutea Hansg! 

L. nigrovaginata Hansg. An Felsen unterhalb Tetin und bei 
Hostin náchst Beraun, bei Solopisk, gegeniiber Lettek und bei 
Chwatěrub ! 

L. calcicola (Ktz.) Hansg. (Leptothrix calcicola Ktz.) Bei Solo- 
pisk, Karlik, Eule, Neuhaus, Kardaš-Rečic, Schewetin, Bistřic náchst 
Neuern, Blowic, Nepomuk, Wolšan, Wodnian, Březnic, unterhalb 
Korno, Tetin, bei Hostin náchst Beraun, Aussig, Přelouč, Chotzen, 
Opočno, Munchengrátz, Sichrow, Petzer im Riesengebirge ! 

Var. violacea Hansg. Auf feuchten bemoosten Mauern bei 
Heřmaničky, Stupšic und Strakonic! 



152 Anton Hansgirg 

L. lateritia (Ktz.) Krch. (incl. Hypheothrix calcarea Nág.) Auf 
feuchten Felsen bei Chwatěrub, Solopisk, unterhalb Tetin, bei Hostin, 
Lochkov, Kosoř, unterhalb Třepsin an der Sazawa, zwisclien Zarnpach 
und Kamenný Příwoz, bei Stupšic, Wolšan náchst Nepomuk ! 

Var. variegata (Nág.) Krch. (Hypheothrix variegata Nág.) Im 
Riesengebirge bei Dunkelthal, Petzer, Gross-Aupa, Riesengrund, Griin- 
bach, Riesenbaude, Wiesenbaude, Olafsgrund, Newelt, Harrachsclorf, 
Seifenbach, Wurzelsdorf, Siehdichfiir: im Bohmerwalde bei der Pam- 
pferhiitte, Defřernik auch in einer neuen Form symplocoides Hansg., 
Neuern, Hammern, Kuschwarda, Winterberg, Prachatitz ! 

L. dubia (Nág.) Hansg. (Hypheotrix dubia Nág.) An silurischen 
Felsen bei Tetin, unterhalb Korno náchst Beraun, bei Žalo.w, Pod- 
morán, Dolan, Dolanky, Chwatěrub; im Riesengebirge bei Nieder- 
Rochlitz und Wurzelsdorf! 

L. sudetica (Navě) Krch. (Hypheothrix sudetica Navě.) Im Rie- 
sengebirge am Aupefall und am Sudabhange der Koppe; in einem 
Felsenthale gegeniiber Měchenic náchst Dawle an der Moldau! 

L. Regeliana (Nág.) Hansg. (Hypheothrix Regeliana Nág.) An 
silurischen Felsen bei Sele, Dolan und Dolanky auch in einer neuen 
Form calothrichoidea Hansg.! 

L. coriacea (Ktz.) Krch. (Leptothrix coriacea Ktz.) Bei Muhl- 
hausen, Podersam, Osseg, Niclasberg, Slatinan náchst Chotzen! 

L. rufescens (Ktz.) Krch. (Leptothrix rufescens Ktz.) Bei Hostin, 
Alt- und Neuhiitten, Hostiwic, Senohrab, Konopišť, Chotowin und 
Náchod náchst Tábor, Heřmanic, Ceraz, Steinkirchen, Schewetin, 
Kardaš-Rečic, Lžín, Neuhaus, Počátek, Neu-Bistritz, Chlumec und Žíč 
náchst Wittingau, Cimelic, Březnic náchst Přibraní, Wodnian, Pra- 
chatitz, Strakonitz, Winterberg, Bistritz náchst Neuern, Blowic, Ne- 
pomuk, Podersam, Jechnitz, Osseg, Niclasberg, Tellnitz, Tillisch, Klo- 
stergrab, Biinauburg, Aussig, Schon - Priesen, Pomerle, Nestersitz, 
Miihlhausen, Weltrus, Unter-Beřkowic, Liboch, Libochowitz, Přelouč, 
Kostomlat, Loučín, Munchengrátz, Sichrow, Opočno, Chotzen, Kopi- 
dlno, Wrutic! 

L. vulpina (Ktz.) Krch. Bei Solopisk náchst Černošic! 

L. Boryana (Ktz.) Krch. Im Riesengebirge bei Harrachsdorf 
am Mummelfall, bei Seifenbach, Dunkelthal! 

L. fonticóla (Ktz.) Krch. Bei Podersam! 

L. onembranacea (Ktz.) Thr. a) genuina (Ktz.) Krch. Im ganzen 
Lande insbesondere in der Ebene und im Hugellande verbreitet; b) 
rivularioides Grun. In Báchen des silurischen Hiigelterrains, so bei 



Resultate der Durchforschung der Siisswasseralgen. 153 

Slivenec, Lochkow, Kosoř, Karlik, Solopisk, Modřan, unterhalb Třepsin, 
bei Dolan, Dolanky; c) Biasolettiana (Ktz.) Rbh. (Phormidium 
Biasolettianum Ktz.) Bei Solopisk náchst Černošic! 

L. lyngbyacea (Ktz.) Hansg. (Phormidium lyngbyaceum Ktz.) In 
Siimpfen bei Čelakowic, Poděbrad, Plana náchst Tábor, Mažic, Neu- 
Bistritz, Plass náchst Pilsen! 

L. paludinae (Wittr.) Hansg. (Lyngbya Juliana Menegh. /3) 
Paludinae Wittr.) In Elbetiimpem bei Kostomlat, Poděbrad, Gross- 
Wossek, Rožďalowic, Holoubkau náchst Pilsen! 

L. phormidium Ktz. Bei Sele náchst Roztok, Stěchowic, Liboch, 
Mažic náchst Weselí, Počátek, Kammitz náchst Tellnitz! 

X. subtorulosa (Bréb.) Krch. Bei Modřan náchst Prag! 

L. arenaria (Ag.) Hansg. (Phormidium arenarium (Ag.) Rbh.) 
Am Rande von Salzwassersiimpfen bei Slatinan náchst Chotzen! 

L. Meneghiniana (Ktz.) Hansg. (Phormidium Meneghinianum 
Ktz.) Im Riesengebirge bei Petzer, im Olafsgrund, bei Kaltenberg 

L. curvata (Ktz.) Rbh. Am Rande von Salzwassersiimpfen 
bei Schelchowitz náchst Čížkowitz! 

L Kutzingiana Krch. In der Ebene und noch im Hochgebirge 
bei den Bauden durch ganz Bóhnien verbreitet; var. symploci- 
formis Hansg. bei Plass náchst Pilsen! 

L. vulgaris (Ktz.) Krch. In der Ebene und stellenweise noch 
im Gebirge im ganzen vom Verf. algologisch durchfors chtěn Lancie 
verbreitet ; im Riesengebirge noch bei Wurzelsdorf und Harrachsdorf ! 

L, livida (Nág.) Hansg. (Phormidium lividum Nág.) An Kalk- 
steinfelsen bei St. Prokop und gegenůber Srbsko náchst Beraun! 

L. rupestris ''(Ag.) Hansg [Phormidium rupestre (Ag.) Ktz.] An 
Felsen bei Chwatěrub, gegeniiber Lettek, bei Sliwenec; im Riesenge- 
birge bei Wurzelsdorf, Seifenbach, am Mummelfall! 

L. Joanniana (Ktz.) Hansg. (Phormidium Joannianum Ktz.) Bei 
Solopisk, Tetin, Hostin náchst Beraun, Chwatěrub, Dolan, Dolanky, 
Přelouč, am Ziegenberg náchst Pomerle! 

L. tenerrima (Ktz.) Hansg. (Oscillaria tenerrima Ktz.) Fast im 
ganzen vom Verf. algologisch durchforschten Lande gleich verbreitet; 
var. Kutzingiana (Nág.) Hansg. (Oscillaria Kutzingiana Nág.) bei 
Stupšic ! 

L. leptothričha (Ktz.) Hansg. (Oscillaria leptothricha Ktz.) Bei 
Modřan, Jesenic, Ouřinowes, Čelakowic, Kostomlat, Nimburg, Přelouč, 
Gross-Wossek, Poděbrad, Weltrus, Liboch, Aussig, Libochowitz, Pe- 
tersburg, Jechnitz, Tellnitz, Munchengrá<z, Neu-Bydžow, Kopidlno, 



154 Anton Hansgirg 

Rožďalowic, Zdic, Čenkau, Dobříš, Březnic und Pičín náchst Příbram, 
Putim, Čimelic, Wodnian, Prachatitz, Nepomuk, Wolšan, Blowic, 
Křimic, Plass, Holoubkau, Konopišť, Martinic, Beztahow, Plana, Cho- 
towin und Náchod náchst Tábor, Ceraz, Kardaš-Rečic, Magdalena und 
Chlumec náchst Wittingau, Neuhaus, Počátek, Neu-Bistritz, Schewetin, 
Steinkirchen ! 

L. leptothrichoides Hansg. (Oscillaria leptothrichoides Hansg.) 
An feuchten Felsen bei Stěchowic an Moldau! 

L. gracillima (Ktz.) Hansg. (Oscillaria gracillima Ktz.) Bei Če- 
lakowic, Kostomlat, Nimburg, Liboch, Unter-Beřkowic, Libochowitz, 
Aussig, Počátek, Sobieslau, Steinkirchen ! 

L. spissa (Bory) Hansg. (Oscillaria spissa Bory.) Bei Hrdlořez, 
Wysočan, Celakowic, Přelouč, Aussig, Chotzen, Liboch, Rynholec 
náchst Neu-Strašic, Chotouň náchst Eule, Plana náchst Tábor, Březnic, 
Beztahow, Mažic, Strakonic, Schewetin, Počátek, Plas náchst Pilsen! 

L. rupicola Hansg. An feuchten Felsen bei Hlubočep, St. 
Prokop, Hostin, gegeniiber Srbsko náchst Beraun vor Stupšic! 

L. Okeni (Ag.) Hansg. (Oscillaria Okeni Ag) var. fallax 
Hansg. x ) Im warmen Wasser bei der Zuckerraffinerie bei Modřan 
náchst Prag! 

L. brevis (Ktz.) Hansg. (Oscillaria brevis Ktz.) Bei Oppolau, 
Libochowitz, Jechnitz, Aussig, Tellnitz, Osseg, Mariaschein, Rožďa- 
lowic, Kopidlno, Nimburk, Gross- Wossek, Poděbrad, Neu-Bydžow, 
Přelouč, Senohrab, Mnichowic, StránČic, Beztahow, Sudoměřic, Cho- 
towin, Stupšic, Chlumec náchst Wittingau, Kardaš-Ěečic, Neuhaus, 
Počátek, Neu-Bistritz, Schewetin, Putim, Dobřiš, Březnic, Strakonic, 
Wolšan, Nepomuk, Prachatitz, Miihlhausen! 

L. tenuis (Ag.) Hansg. (Oscillaria tenuis Ag. incl. O. aerugineo- 
coerulea Ktz. et O. limosa (Roth. Ag.) Im ganzen vom Verf. algolo- 
gisch durchforschten Niederlande Bohmens gleich verbreitet ; var. sym- 
plociformis Hansg. bei Jungbunzlau ! var. vivularis Hansg. x ) im 
Riesengebirge am Wege von Petzer zum Riesengrunde, im Petzer, 
Záhgrunde, Olafsgrunde, Griinbach; im Bóhmerwalde bei Neu-Hur- 
kenthal, am Wege von Deffernik zum Lackasee, vom Fallbaum nach 
Eisenstein, im Lackaseebach, bei der Pampferhiitte ; im Erzgebirge 
bei Geiersburg náchst Mariaschein, Tellnitz, Schónwald! 

L. subfusca (Ag.) Hansg. (Oscillaria subfusca Ag.) Im Riesen- 
gebirge bei Harrachsdorf, am Mummelfall, im Olafsgrund ; im Bóh- 

') Mehr uber diese und die nachfolgenden zwei neue Lyngbya-Formen siehe in 
des Verf.'s Abnandlung in der Ósterr. botan. Zeitschr. 1888, Nr. 2 und folg. 



Resultate der Durchforschung der Slisswasseralgen. 155 

nierwalde bei der Pampferhiitte náchst Eisenstein; bei Čenkau und 
Paseka ! 

L. antliaria (Jiirg.) Hansg. (Oscillaria antliaria Jiirg.) Im ganzen 
vom Verf. algologisch durchforschten Flachlande Bóhmens ; var. phor- 
midioides Ktz. auch im Riesengebirge bei den Bauden sehr verbreitet, 
im Bóhmerwalde bei Eiseustein! 

L. Cortiana (Ktz.) Hansg. [Oscillaria Cortiana (Poli.) Ktz.] Bei 
Modřan náchst Prag! 

L. natans (Ltz.) Hansg. (Oscillaria natans Ktz.) Bei Karlík, 
Unter-Beřkowic, Libochowitz, Petersburg náchst Jechnitz, Munchen- 
grátz, Schewetin! 

L. anguina (Bory) Hansg. (Oscillaria anguina Bory.) Bei Če- 
lakowic, Přelouč, Poděbrad, Gross-Wossek, Kopidlno, Neu-Bydžow, 
Liptitz náchst Dux! 

L. chalybea (Mert.) Hansg. (Oscillaria chalybea Mert.) Bei Če- 
lakowic, Kostomlat, Nimburg, Poděbrad, Gross-Wossek, Neu-Bydžow, 
Bišic und Kojowic, Konopišť, Janowic, Magdalena náchst Wittingau, 
Osseg, zwischen Jechnitz und Woratschen, Březnic náchst Přibraní, 
Křimic, Nepomuk, Wolšan, Neuhaus, Počátek, Neu-Bistritz, Neuern; 
var. torfacea Hansg. bei Weselí a. L., Jesenic náchst Kunratic, 
Břeh náchst Přelouč, Gross-Wossek! 

L. Schroteri Hansg. (Oscillaria brevis Schrot.) Auf feuchten 
Felsen bei Stěchowic an der Moldau! 

L. Frolichii (Ktz.) Hansg. (Oscillaria Frólichii Ktz.) Bei Modřan, 
Záběhlic, Satalka, Jesenic, Stěchowic, Hradištko, Měchenic, Dawle, 
Kosoř, Ounětic, Sliwenec, Karlik, Solopisk, Černošic, Záwodí, Zdic, 
Liboch, Aussig, Wesseln, Schon-Priesen, Kostomlat, Nimburg, Po- 
děbrad, Gross-Wossek. Pořičan, Přelouč, Neu-Bydžow, Kopidlno, Ro- 
žďalowic, Wlkawa, Wšetat, Wrutic, Liblic, Bišic, Munchengrátz, Opočno, 
Chotzen, Miihlhausen, Libochowitz, Podersam, Jechnitz, Liptitz, Pe- 
cinow, náchst Neu-Strašic, Osseg, Mariaschein, Bunauburg, Tetschen, 
Senohrab, Stránčic, Menčic, Božkow, Konopišť, Martinic, Janowic, 
Chotowin, Sudoměřic, Ceraz, Bukowsko, Mažic, Chlumec und Magda- 
lena náchst Wittingau, Kardaš-Ěečic, Lžín, Neuhaus, Počátek, Neu- 
Bistritz, Schewetin, Čimelic, Putim, Březnic, Holoubkau, Plass, Stein- 
kirchen, Blowic, Wolšan, Nepomuk, Wodnian, Winterberg, Prachatitz 1 
L. maior (Vauch.) Hansg. Bei Chotouň náchst Eule und 
Steinkirchen ! 

L. princeps (Vauch.) Hansg. (Oscillaria princeps Vauch.) Bei 
Eule, Březnic náchst Příbram, Mažic náchst Weselí a. L., Počátek, 



156 Anton Hansgirg 

Wolšan náchst Nepomuk, Adaras náchst Neu-Bistritz, Neuern, Ro- 
žďalowic ! 

Spirulina oscillarioides Turp. Bei Modřan, Dyniokur, Přelouč, 
Chotzen ! 

S. Jenneri (Hass.) Ktz. Bei Celakowic, Počátek, Plass, Křiniic 
náchst Pilsen, Jechnitz! 

Aphanizomenon Jlos aquae (L.) Allm. Bei Dobříš, Pičin und 
Březnic náchst Přibraní, Martinic und Beztahow, Konopišť, Lžín náchst 
Kardaš-Rečic, Planina bei Wittingau, zwischen Jechnitz und Wo- 
ratschen, bei Osseg! 

Chamaesiphon incrustans Grun. Im Biesengebirge bei Petzer, 
Grunbach, Wiesenbaude! 

Ch. confervicola A. Br. Bei Paseka náchst Jinec, Březnic, Osseg, 
Mariaschein, Geiersburg, Tellnitz, Niclasberg, Přelouč, Chotzen, Neu- 
welt, Harrachsdorf, Siehdichfiir, Wurzelsdorf, am Mummelfall, bei 
Petzer, Kostial náchst Lobositz, Biinauburg ! 

Ch. gracilis Rbh. Bei Březnic náchst Příbram! 
Sphaerogoniwm polonicum Rfski. Am Mummelfall bei Har- 
rachsdorf im Riesengebirge ! 

S. fuscum Rfski Bei Grůnbach im Riesengebirge! 

Clastidium setigerum Krch. Bei Pankrác náchst Prag, 
Gross-Wossek ! 

Cyanoderma rivulare Hansg. x ) Bei Počátek an der bohm.- 
máhrischen Grenze! 

Allogonium Wolleanum Hansg. Bei Dolanky, Chwatěrub, gegen- 
iiber Lettek, unterhalb Korno, bei Hostin, Žampach náchst Eule! 

A. smaragdinum (Reinsch) Hansg. var. pálustre Hansg. 
In Elbetiimpel bei Celakowic, Gross-Wossek, in Siimpfen bei Sla- 
tinan náchst Chotzen! 

A. halophilum Hansg. In Salzwassersíimpfen bei Slatinan náchst 
Chotzen ; var. stagnale Hansg. bei Celakowic, Břeh náchst Přelouč ! 

Oncobyrsa rivularis (Mengh.) Rbh. Im Bohmerwalde am Wege 
von Deffernik zum Lackasee, von Fallbaum nach Eisenstein ; im Rie- 
sengebirge bei Petzer! 

Chroothece Richteriana Hansg. Bei Slatinan náchst Chotzen mas- 
senhaft ! 

Ch. rupestris Hansg. Bei Sele, Dolanky, Chwatěrub, gegen- 
iiber Lettek und Libšic! 



l ) Siehe des Verf.'s Abhandlung in der Notarisia, 1889, Nr. 1. 






Eesultate der Durchforscbung der Sůsswasseralgen. 157 

Gloeothece rupestris (Lyngb.) Bor. Auf feuchten Felsen im Lib- 
šicer Thale gegenůber Dawle, bei Žarnpach und Kamenný Příwoz 
náchst Eule; var. cavemarum Hansg. In einer kleinen Kalk- 
steinhohle unterhalb Korno náchst Beraun ! 

Aphanoťhece caldariorum Rich. var. cavemarum Hansg. 1 ) In 
einer feuchten Kalksteinhóhle unterhalb Korno náchst Beraun, bei 
Tannwald ! 

A. saxicola Nág. An Felsen unterhalb Korno und Tetin náchst 
Beraun, bei Podmoraň náchst Roztok! 

A. Castagnei (Bréb.) Rbh. In Waldsúmpfen bei Plass náchst 
Pilsen, zwischen Tellnitz und Kleinkahn, bei Steinkirchen náchst Bud- 
weis, Neuwelt im Riesengebirge ! 

A. microscopica Nág. Bei Kammitz náchst Tellnitz ! 

A. pallida (Ktz.) Rbh. Auf feuchten Kalksteinfelsen vor Hostin, 
unterhalb Korno náchst Beraun, bei St. Kilián náchst Stěchowic, im 
Riesengrunde ! 

A. microspora (Menegh.) Rbh. Bei Podchlumí náchst Opočno! 

Dactylococcopsis rupestris Hansg. 2 ) Auf 'feuchten Kalk- 
steinfelsen bei Karlstein! 

D. rhaphidioides Hansg. In den Prager Schanzgráben ! 

Glaucocystis nostochinearum Itzigs. Bei Celakowic, Kopidlno, 
Neu-Bistritz náchst Neuhaus, in Tiimpeln an der Lužnic bei Sobie- 
slau, Schewetin, im Lackasee bei Eisenstein auch in der neuen Form : 
var. minor Hansg.! 

Coccochloris stagnina Spreng. Bei Chotowin náchst Tábor, Stra- 
konic ! 

Merismopedium elegans A. Br. In Stimpfen bei Wolšan náchst 
Nepomuk, Schewetin, Počátek, im Lackasee náchst Eisenstein! 

M. glaucum (Ehrb.) Nág. Bei Slatinan náchst Chotzen, bei Jech- 
nitz, Ceraz náchst Sobieslau, Steinkirchen, Počátek, im Lackasee bei 
Eisenstein ! 

M. convolutum Bréb. In Siimpfen bei Slatinan náchst Chotzen! 

Coelosphaerium Eutzingianum Nág. Bei Modřan, Kamenic náchst 
Eule, Jechnitz, Dobříš, Třtic náchst Neu-Strašic, Martinic und Bezta- 
how náchst Wotic, Heřmaničky, Ceraz náchst Sobieslau, Karclaš-Řečic, 



Siebe des Verf.'s Abbandlung „Noch einmal uber Bacillus muralis Tom. 
und uber einige neue Formen vou Grotten-Scbizopnyten", Botan. Central- 
blatt, 1889, Nr. 12. 
Siebe des Verf.'s Abbandlung in der Notarisia, 1888, Nro. 12. 



158 Anton Hansgirg 

in der Náhe der Bahnstation Chlumec-Pilař, bei Neuhaus, Nepomuk, 
Strakonic, Březnic und PiČin náchst Příbram ! 

Gomphosphaeria aponina Ktz. var. cordiformis Wolle. Bei Sla- 
tinan náchst Chotzen, Třtic náchst Neu-Strašic! 

G. anomala Bennet var. minor Hansg. In Siimpfen in einer 
Sandgrube oberhalb Kuchelbad náchst Prag, bei Tábor und Chlumec 
náchst Wittingau! 

Polycystis Jlos aguae Wittr. Bei Michle, Konopišt, Martinic, 
Beztahow, Chotowin, Planina und Žíč náchst Chlumec, Lžín und Lhota 
náchst Kardaš-Ěečic, Neuhaus, bei der Bahnstation Chlumec-Pilař, in 
Teichen bei Nepomuk, zwischen Jechnitz und Woratschen! 

JP. scripta Rich. Im Čimelicer Schlosspark als Wasserbliithe ! 

P. elabens (Bréb.) Ktz. In einer Sandgrube oberhalb Kuchel- 
bad náchst Prag! 

P. ichťhyoblabe Ktz. Bei Kamenic náchst Eule, Nepomuk, Kar- 
daš-Rečic und Neuhaus 1 

P. marginata (Menegh.) Rich. Bei Třtic náchst Neu-Strašic! 
var. minor Hansg. In Sůmpfen bei Oužic náchst Kralup, Slatinan 
náchst Chotzen! 

JP. pulverea (Wood) Wolle. An feuchten silurischen Kalk- 
steinen bei Kuchelbad, Solopisk, Muhlhausen, Sichrow, Opočno, Bo- 
lewec náchst Pilsen! 

_P. fuscolutea Hansg. Bei Modřan, Karlik, unterhalb Tetin 
bei Srbsko, Neuhiitten, Karlstein, Muhlhausen, Kostial náchst Čízko- 
witz, Tellnitz, Kopidlno, Stupšic! 

P. aeruginosa Ktz. Bei Steinkirchen, Dobříš, Jechnitz, Osseg, 
Libochowitz ! 

Gloeocapsa magma (Bréb.) Ktz. Auf feuchten Felsen bei Solo- 
pisk, Senohrab, Muhlhausen, Tábor; im Riesengebirge im Riesen- 
grunde, Aupagrunde, am Aupefall mehrfach, bei Harrachsdorf, am 
Mummelfall, Seifenbach, Wurzelsdorf , Nieder-Rochlitz ; oberhalb Maria- 
schein im Erzgebirge! 

Gl. It&igsohnii Bor. Am Mummelfall, bei Prebischthor in 
der bohm. Schweiz! 

G. rupicola Ktz. An Felsen bei Kosoř, Srbsko, Tetin, Hostin 
náchst Beraun! 

6ř. microphihalma Ktz. Auf feuchten Felsen bei Sele, gegeniibeř 
Lettek, bei Dolan, Dolanky, Chwatěrub! 

G. ianthina Nág, Auf feuchten Moldaufelsen bei Sele náchst 
Roztok ! 



Resultate der Durchforschung der Siisswasseralgen. 159 

G. ambigua (Nág.) Krch. Auf Felsen unterhalb Kosoř, Tetin, 
Korno náchst Beraun, bei Sele, Dolan, Dolanky, Chwatěrub, Stěcho- 
wic an der Moldau; am Aupefall und iin Olafsgrund im Riesen- 
gebirge ! 

G. nigrescens Nág. Bei Kosoř, Karlík, Hostin, Chwatěrub, gegen- 
iiber Lettek, im Bahneinschnitte vor Stupšic, bei Wurzelsdorf im 
Riesengebirge ! 

G. Paroliniana (Menegh.) Bréb. Bei Neu-Bydžow, Lochotin 
náchst Pilsen, Wotic ! 

G. crepidinum Thr. Am Rande der Salzwassersíimpfe zwischen 
Slatinan und Chotzen! 

G. ocellata Rbh. Auf feuchten Moldaufelsen bei Sele náchst 
Roztok, Chwatěrub, gegeniiber Lettek! 

G. dermochroa Nág. Wie vorige bei Sele, Dolanky und 
gegeniiber Libšic! 

G. fuscolutea Krch. Wie vor. bei Dolan, Dolanky, Chwatěrub, 
gegeniiber Lettek, unterhalb Kosoř, Lochkow, Tetin, bei Stěchowic 
an der Moldau; am Aupefall und im Olafsgrund im Riesengebirge! 

G. Kiltzingiana Nág. Am Mummelfall im Riesengebirge! 

G. aurata Stiz. Bei Sele, Dolanky, Chwatěrub, Opočno, Bez- 
tahow, Bistritz náchst Neuern! 

G. montana Ktz. Bei Sele, Stěchowic, Miihlhausen, Liboch, 
Čelakowic, Schelchowitz náchst Čížkowic, Libochowitz, Klappay! 

G. punctata Nág. Auf feuchten Felsen unterhalb Tetin und 
Korno náchst Beraun! 

G. coracina Ktz. Wie vor. bei Dolanky, gegeniiber Libšic, bei 
Chwatěrub, Miihlhausen, Solopisk, Karlik, unterhalb Korno und 
Tetin, bei Stěchowic! 

G. livida (Carm.) Ktz. Bei Liboch, Chotzen! 

G. atrata Ktz. Auf feuchten Moldaufelsen bei Sele, Dolanky, 
Chwatěrub, Stěchowic! 

Povphyridium cruentum (Ag.) Nág. In den oberen Weinbergen, mehr- 
fach, bei Wršowic, Michle, Nusle, Strašnic, Malešic, Lettek, Miihlhau- 
sen, Hledseb, Weltrus, Černošic, Mníšek, Dobříš, Hostiwic, Tachlowic, 
Popowic, Zdic, Jinec, Hostiwař, Ouřinowes, Žampach, Eule, Stěchowic, 
Pořičan, Liboch, Budyň, Libochowitz, Neu-Strašic, Liptitz, Osseg, 
Klostergrab, Mariaschein, Tellnitz, Biiuauburg, Podersam, Jechnitz, 
Aussig, Schon-Priesen, Póuterle, Miinchengrátz, Wšetat, Wrutic, Wl- 
kawa, Kopidlno, Rožďalowic, Neu-Bydžow, Opočno, Chotzen, Chotowin, 



160 Anton Hansgirg 

Plana, Kardaš-Řečic, Neuhaus, Počátek, Steinkirchen, Putim, Cimelic, 
Wodnian, Nepomuk, Blowic! 

Aphanocapsa membranacea Rbh. Bei Putim, Steinkirchen náckst 
Budweis ! 

A. testacea Nág. Auf feuchten Felsen unterhalb Třepsin náchst 
Eule! 

A. brunnea (A. Br). Nág. Unterhalb Korno náchst Beraun! 

A. jlava (Ktz.) Rbh. Bei Wolšan náchst Nepomuk ! 

A. rufescens Hansg. In Prag an Pumpenrohren und Wasser- 
kásten mehrfach, Kralup, Muhlhausen, Lissa a. E., Kopidlno, Jičin, 
Opočno, Gross-Wossek, Poděbrad, Nimburg, Unter-Beřkowic, Libo- 
chowitz, Tellnitz, Tillisch, Nestersitz, Schon-Priesen, Aussig; bei der 
Wiesenbaude im Riesengebirge, bei Srbsko, Hostin, Neuhůtten, Ci- 
melic, Počátek, Wolšan náchst Nepomuk, Blowic, Prachatitz, Winter- 
berg, Beztahow! 

A. montana Cram. An Felsen bei Karlik, unterhalb Korno und 
Tetin, bei Sele, Chwatěrub, Stěchowic, im Riesengebirge bei Wurzels- 
dorf, Harrachsdorf! 

A. fonticola Hansg. In einem Felsenbrunnen bei Sliwenec 
oberhalb Kuchelbad, unterhalb Korno, bei Hostin náchst Beraun, 
Solopisk, Miihlhausen, bei Wesseln náchst Pómerle, Schon-Priesen, 
Libochowitz ! 

A. pulchra (Ktz.) Rbh. Bei Kammitz náchst Tellnitz! 

A, salinarum Hansg. In Salzwassersumpfen bei Oužic náchst 
Kralup und zwischen Slatinan und Chotzen! 

Chroococcus macrococcus (Ktz.) Rbh. Im Libřicer-Thale gegen- 
iiber Dawle, bei Stěchowic, Mnišek, Dobřiš, Tetin, Hostin, Neuhíitten, 
Sele, Libšic, Chwatěrub, Slatinan náchst Chotzen, Kopidlno, Rožďa- 
lowic, Prachower-Felsen bei Jičin; im Riesengebirge bei Harrachs- 
dorf, Seifenbach, an Steinigen Wasserfállen, bei Neuwelt, Wurzelsdorf, 
am Aupefall, Aupagrund, Siidabhang der Schneekoppe, im Riesen- 
grund, bei Biinauburg, Aussig, Osseg, Niclasberg, Geiersburg náchst 
Mariaschein, Tellnitz, Podersam, Jechnitz, Libochowitz, Zdic, Cenkau, 
Bradkowic, Cimelic, Wolšan, Blowic, Neuern, Bistritz, Deffernik, am 
Lackasee, Prachatitz, Winterberg, Kuschwarda, Schewetin, Steinkirchen, 
Forbes, Kardaš-Řečic, Neu-Bistritz, Počátek, Beztahow, Janowic! 

Ch. turicensis (Nág.) Hansg. (Ch. rufescens var. turicensis 
Nág.) Auf feuchten Moldaufelsen bei Dolanky ! 

Ch. montcmits Hansg. Bei Kosoř, Lochkow, Solopisk, unter- 
halb Korno, Tetin, Hostin, Karlstein, St, Iwan, bei Sele, Žalow, Pod- 



Resultate der DurcMorschung der Siisswasseralgen. 1Q\ 

moraň, gegeniiber Libšic, Chwatěrub, Dolan, Wran, Stěchowic, Mě- 
chenic, Kamaik náchst Okoř, Žampach náchst Eule, Jičin, Miinchen- 
grátz, Sichrow, Starkeiibach, Podchlumí náchst Opočno, Náchod, 
Aussig, Schon-Priesen, Ziegenberg náchst Pómerle, Tillisch náchst 
Tellnitz, Podersam, Stupšic, Wolšan náchst Nepomuk, Winterberg, 
Prachatitz, Kuschwarda, Eisenstein! 

Ch. turgidus (Ktz.) Nág. An feuchten Felsen unterhalb Korno, 
bei Tetin náchst Beraun, ini Libřicer-Thale gegeniiber Dawle, bei 
Stěchowic, Žampach náchst Eule, Sele, Žalow, Podmoraň, Chwatěrub, 
gegeniiber Lettek ; in Súmpfen bei Ouřinowes, Cerhenic náchst Kolin, 
Wšetat, Liblic, Bišic unci Kojowic; bei der Wiesenbaude im Riesen- 
gebirge, Slatinan náchst Chotzen, Třtic náchst Neu-Strašic, Magdalena 
und Chlumec náchst Wittingau, Neu-Bistritz, Počátek ; var. subnu- 
dus Hansg. bei Stěchowic und unterhalb Korno! 

Ch. minutus (Ktz.) Nág. Bei Ouřinowes, Solopisk, Přelouč, Pra- 
chatitz, Winterberg, Kuschwarda, Tellnitz! 

Ch. obliteratus Rich. In Siimpfen bei Ouřinowes náchst Prag ! 

Ch. helveticus Nág. Bei Karlik, Kosoř, unterhalb Korno und 
Tetin, bei Stěchowic gegeniiber Měchenic, bei Žampach, Sele, Pod- 
moraň, Chwatěrub, gegeniiber Lettek, bei Muhlhausen, Stupšic, Bi- 
stritz, Neuern, Harrachsdorf, im oberen Marschendorf im Riesengebirge ! 

Ch. aurantiofuscus (Ktz.) Rbh. Bei Kajetanka, Solopisk, Muhlhau- 
sen, Wolfsschling, Plass náchst Pilsen, Sazawa, Prachatitz, Neuern, 
Hammern ! 

Ch. pallidus Nág. Auf feuchten Felsen unterhalb Korno und 
Tetin, bei Sele, Podmoráů, Dolanky, Chwatěrub, Jičin, Winterberg! 

Ch. cohaerens (Bréb.) Nág. Bei Jičin, Kopidlno, Sichrow, Chotzen, 
Osseg, Niclasberg, Klostergrab, Beztahow, Pampferhiitte náchst Eisen- 
stein, Bistritz náchst Neuern, Plass, Prachatitz, Winterberg, Kusch- 
warda, Sele, Dolanky, gegeniiber Lettek, im Libřicer-Thale, gegeniiber 
Dawle, im Riesengrunde ! 

Ch. minor (Ktz.) Nág. Bei Chwatěrub, Muhlhausen, Hleďseb, 
Althutten, Konopišt, Plana, Čenkau, Libochowitz, Jechnitz, Kollescho- 
witz, Podersam, Osseg, Klostergrab, Niclasberg, Tellnitz, Biinauburg, 
Nestersitz, im unteren Dunkelthal, bei Marschendorf und Petzer im 
Riesengebirge ! 

Ch. fuscoviolaceus Hansg. Im Riesengebirge sehr verbreitet 
so bei Krausebauden, Spindelmúhle, am Elbfall, Pantschefall, Mar- 
schendorf, Dunkelthal, Olafsgrund, Riesengrund, Grunbach, Harrachs- 
dorf, Seifenbach, Kaltenberg; bei Tannwald, Eisenbrod, Biinauburg, 

Tř. : Mathematlcko-přírodovědecká. 1 1 



|g2 Anton Hansgirg 

Wesseln, Tellnitz, Geiersburg náchst Mariaschein, Eisenstein, Pam- 
pferhiitte, Fallbaum, Deffernik, im Lackaseebach, noch bei Bistritz 
und Neuern, bei čenkau, Jinec und gegeniiber Měcbenic náchst Dawle 
spárlich ! 

Chroomonas Nordstedtii Hansg. Bei Solopisk, Lhotka náchst 
Modřan, unterhalb Kosoř náchst Radotin, bei Semechnic náchst Opočno ! 

Zweifelhafte Algenarten : Asterothrix microscopica Ktz. 
Bei Prag, Hohenelbe, im Schwarzen-See náchst Eisenstein! 

A, tripus A. Br. In Siimpfen bei Ouřinowes náchst Prag! 

V. Klasse. Bacteriaceae (Schizomycetes). 

Cladothrix dichotoma Cohn. Bei Pankrác, Michle, Modřan, Po- 
děbrad, Nimburg, Gross- Wossek, Osseg, Neuern! 

Crenothrix Kuhniana (Rbh.) Žopf. Bei Poděbrad, Nimburg, Mar- 
schendorf im Riesengebirge ! 

Leptothrix parasitica Ktz. Bei Pankrác, Krč, Solopisk, Dobři- 
chowic, Modřan, Dawle, Stěchowic, Eule, Ouřinowes, Konopišt, Náchod 
und Chotowin náchst Tábor, Stupšic, Ceraz bei Sobieslau, Chlumec 
und Magdalena náchst Wittingau, Steinkirchen, Počátek, Neu-Bistritz, 
Liptitz náchst Dux, Mariaschein, Tellnitz, Muhlhausen, Libochowitz, 
Aussig, Nestersitz, Unter-Beřkowic, Liboch, Jičin, Kopidlno, Rožďa- 
lowic, Opočno mehrfach, Chotzen, Neu-Bydžow, Přelouč, Kostomlat, 
Čelakowic, Lissa a. E., Nimburg, Poděbrad, Gross- Wossek, Pecek, 
Cerhenic, Wšetat, Wrutic, Bišic, Liblic, im Riesengebirge bei Neu- 
welt, Harrachsdorf, am Mummelfall, bei der Wiesenbaude, im Mar- 
schendorf; bei Jinec, Čenkau, Pičin náchst Přibram, Čimelic, Putim 
náchst Pisek, Neuern, Bistritz, Plass, Holoubkau, Blowic, Nepomuk, 
Wolšan, Winterberg, Kuschwarda, Prachatitz, Strakonic, Wodnian! 

L. cellaris Hansg. 1 ) In einigen Prager Weinkellern, dann in 
einer Felsenhohle unterhalb Korno náchst Beraun! 

L. ochracea (Dillw.) Grev. Bei Hostiwař, Ounětic, Gross-Chuchel, 
HodkowiČka, Modřan, Komořan, Wolešek, Stěchowic, Babic und Cho- 
touň náchst Eule, Stránčic, Konopišť, Chotowin, Náchod und Měšic 
náchst Tábor, Martinic, Janowic, Beztahow, Ceraz, Mažic, Bukowsko, 
Magdalena und Chlumec náchst Wittingau, Kardaš-ReČic, Počátek, 
Neu-Bistritz, Wodnian, Prachatitz, Wallern, Kuschwarda, Winterberg, 
Putim, Březnic, Pičín, Bradkowic, Dobříš, Mníšek, Jinec, Čenkau, 



l ) Siehe des Verf.'s Abhandlung in der Ósterr. botan. Zeitschr. 1888, Nr. 7 u. 8. 



Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 153 

Holoubka, Plass, Blowic, Nepomuk, Wolšan, Neuern, Steinkirchen und 
Schewetin náchst Budweis; Cerhenic, Pecek náchst Kolin, Čelakowic, 
Kostomlat, Nimburg, Poděbrad, Gross-Wossek, Chotzeu, Opočno; im 
Riesengebirge bei Neuwelt, Harrachsdorf; bei Kopidlno, Rožďalowic, 
Wlkawa, Bišic, Liblic, Mtiblhausen, Libochowitz, Jechnitz, Podersam, 
Klostergrab, Osseg, Niclasberg, Moldau, Tellnitz, Mariaschein, Liptitz 
náchst Dux, Neu-Strašic, Třtic, Lana! 

L. Thuretiana (Bzi) Hansg. (Ophryothrix Thuretiana Bzi). Bei 
Ouřinowes, Modřan, Mtiblhausen, Dobřichowic, Popowic, Zdic, Srbsko 
náchst Beraun, Neuhtitten, Ceraz náchst Sobieslau, Blowic und Plass 
náchst Pilsen, Steinkirchen, Počátek, Neu-Bistritz; Chotzen, Opočno, 
Poděbrad, Kostomlat, Jičin, Rožďalowic, Kopidlno, Lissa a. E., Unter- 
Beřkowic, Aussig, Nestersitz, Liptitz náchst Dux, Btinauburg, Tellnitz, 
Mariaschein, Neu-Strašic ! 

Beggiatoa leptomitiýormis (Menegh.) Trev. Bei Modřan, Lissa a. E. ! 

B. alba (Vauch.) Trev. Bei Chotzen, Počátek; var. spiralis 
Hansg. 1 ) Bei Prag, Ouřinowes, Rožďalowic, Steinkirchen náchst Bud- 
weis ! 

B. arachnoidea (Ag.) Rbh. var. uncinata Hansg. 1 ) Bei Chotzen! 

Spirochaete plicatilis Ehrb. In Stimpfen bei Chotzen! 

Spirillum rugula (Mtill.) Wint. Bei Modřan, Sudoměřic 

Bacillus subtilis (Ehrb.) Colm. Bei Pankrác, HluboČep! Var. 
cellaris Hansg. 1 ) In einigen alten Prager Weinkellern! 

Bacillus terrigenus Frank. An Wegen in der náchsten 
Prager Umgebung! 

B. vialis 1 ) Hansg. Auf der Wolšaner Strasse náchst Prag! 

B. sanguineus Schrot. Bei Chlumec und Magdalena náchst 
Wittingau, Neu-Bistritz ! 

Bacterium termo Duj. var. subterraneum Hansg. 1 ) In einigen 
alten Prager Weinkellern! 

B. lineola (Mtill.) Cohn. Bei Modřan! 

Myconostoc gregavium Cohn. Bei Modřan, Tellnitz! 

Leuconostoc Lagerheimii Ludw. var. subterraneum Hansg. 1 ) 
In zwei alten Weinkellern in Prag, in einer feuchten Felsenhóhle 
unterhalb Korno náchst Beraun! 

Sarcina hyalina (Ktz.) Wint. Bei Počátek! 

S. violacea (Bréb.) Hansg. (Merismopedia violacea [Bréb.] Ktz.) 
Bei Steinkirchen náchst Budweis! 



l ) Siehe des Verf.'s Abhandl. in der Ósterr. botan. Ztsclir. 1888, Nr. 7 u. 8. 

11* 



1(34 Anton Hansgirg, Eesultate der Durchforschung der Susswasseralgen. 

Ascococcus Billrothii Cohn. var. thermophilus Hansg. Bei 
Modřan ! 

Mycothece cellaris Hansg. 1 ) In einem Prager Weinkeller auf 
der Neustadt, in zwei alten Lagerkellern auf der Altstadt! 

Hyalococcus cellaris Hansg. 1 ) In einigen alten Prager Wein- 
kellern, in einer feuchten Felsenhohle unterhalb Korno náchst Beraun ! 

Leucocystis cellaris Schrót. In einigen alten Weinkellern in 
Prag; var. cavemarum Hansg. Veget. Zellen 2 bis 3 jt dick, zu 
2 oder 4 von einer gemeinsamen, zieuilich weit abstehenden, deutlich 
geschichteten farblosen Gallerthulle umgeben, mit diesen meist 6 /* 
breit, sonst wie die typische Form. In einer feuchten Felsenhohle 
unterhalb Korno náchst Beraun! 

Lamprocystis roseo-persicina (Ktz.) Schrót. Bei Ouřinowes, am 
Dablicer-Berge náchst Prag, bei Wšetat, Bišic, Konopišť náchst Be- 
neschau, Magdalena und Chlumec náchst Wittingau, Steinkirchen, 
Počátek ! 

Micrococcus subterraneus Hansg. 1 ) In einigen alten Wein- 
kellern in Prag! 

M. thermophilus Hansg. 2 ) Bei Modřan náchst Prag! 

M. ochraceus Hansg. Bei Plass náchst Pilsen, Plana náchst 
Tábor! 



x ) Siehe des Verf.'s Abhandl. in der Ósterr. botan. Ztschr. 1888, Nr. 7 u. 8. 
2 ) Siehe des Verf.'s Abhandl. in der Ósterr. botan. Ztschr. 1888, Nr. 2 u. 3, 



11. 

Poznámky vývoj episné. 

Předložil Fr. Vejdovský dne 8. února 1889. 
(S tabulkami V. a VI. a 1 dřevoj-ytem.) 

Přítomné pojednání dlužno považovati za částečný doplněk ku 
spisu mému „Zrání, oplození a rýhování vajíčka". (Spisů poctěných 
jubilejní cenou královské společnosti nauk v Praze 1887). Sledování 
vývoje vajíčka Khynchelmis v pozdějších stadiích, než v dotčeném 
spise vylíčeno, tudíž rýhování a tvoření se zárodku z pásův záro- 
dečných — kteréhožto předmětu dotknul jsem se tam na str. 118 — 
jest hlavním předmětem tohoto pojednání; avšak i ještě s jiné strany 
snažím se doplniti pozorování svá, totiž ohledně tvoření se vřeténka 
v dělícím se vajíčku jakož i procesy, odehrávající se v dceřinných 
periplastech. Tudíž rozpadá se práce tato na 2 části, jež obě illustrují 
přidané tabulky V. a VI., znázorňující rýhování vajíčka a tvoření 
se zárodku, jakož i prvé počátky tvoření se vřeténka. 

I. 

Ve 4. kapitole svého spisu počínám líčením, jak sblíží se ženský 
pronucleus s mužským a pravím následovně: „Avšak, jaký tvar z to- 
hoto splynutí vzniká, nemožno mi udati; nalezl jsem postupným po- 
krokem času vždy již stadia, kde upravuje se pravé vřeténko rýho- 
vací, z čehož soudím, že tento proces velmi rychle po úplném sply- 
nutí obou prvojader nastává." 

A dále: „Prvou změnu tohoto rýhovacího jádra zjistil jsem ve 
vajíčku konservovaném náhodou ve směsi chromové a osmičelé*), 
kterážto směs má za následek — patrně to účinek kyseliny osmi- 
čelé — že periplasty dceřinné jsou jen nepatrné velikosti a paprsky 
v cytoplasmě úplně zmizely. Blána jádra rýhovacího rozplynula se 



*) V dotčeném pojednání stojí chybně: „chromové, octové a osmičelé." 



166 Fr. Vejdovský 

v jakousi rosolovitou, matně se barvící hmotu a rovněž i sítivo ja- 
derné jest zcela resorbované." 

Toto stadium znázorňuji nyní na obr. 1. tab. VI. a doplňuji 
dřívějším textem: „Celé jádro, t. j. rosolovitá hmota resorbované 
blány a sítiva změnily se ve tvar soudečkovitý, takový, jako jsme 
zprvu shledali prodloužený periplast matečný." V aequatoru tohoto 
soudečku upravila se vlákna prvotného sítiva jaderného, jež v kyse- 
lině osmičelé intensivně se barví, ve známé pentlice, jež rozstoupily 
se ve 2 poloviny, v nichž však nemožno nijak správně udati počet 
elementů, jež na právo a na levo se mají rozejíti k úpravě jader 
dceřinných. 

Avšak místa na pólech vřeténka, kde za normálných poměrů 
objevují se veliké periplasty dceřinné, jsou v našem výkrese zcela 
nezřetelná, a zaujaty jen zcela neurčitě konturovanou a diffusně 
se barvící plasmou. To vše asi jsou následky působení kyseliny 
osmičelé. 

Následující stadia prvého dělení jádra konservoval jsem veskrze 
ve směsi kyseliny chromové, octové a osmičelé a dospěl jsem takto 
v několika ohledech ku výsledkům velmi uspokojujícím. Hlavně co se 
týče polohy a tvaru prvotného rýhovacího (?) jádra, vedou preparáty, 
touto cestou zjednané, ku zcela spolehlivým výsledkům. 

Posuďme jen o něco starší, zmíněným způsobem konservované 
stadium (tab. VI. obr. 2.) Veliké, z téměř homogenní základní hmoty 
složené periplasty (c), jimiž probíhá jemné sítivo plasmatické, nachá- 
zejí se na pólech hyaliního, vřetenovitého prostoru, o němž nemožno 
říci, zda jakousi tekutinou jest vyplněn, či postrádá této ; prvotné 
zdá se mi býti pravdě podobnějším, poněvadž mám za to, že peri- 
plasty jakýmsi můstkem plasmatickým ve spojení se musí nacházeti, 
a tento můstek byl by právě zmíněný hyaliní prostor. 

Uvnitř tohoto hyaliního vřeténka nalézá se pak jiné těleso, jež 
ovšem na vajíčkách ne dosti pečlivě preparovaných vůbec se ani ne- 
objeví; tak nezřetelně a slabě vystupuje. Myslím totiž již v přede- 
šlém stadiu zmíněnou konturu mužského pronucleu, jež na našem 
zobrazení (obr. 2. tab. VI. v) ne sice zřetelně vystupuje, avšak přece 
po diffusním svém zbarvení karmínem hlavně na pólových plochách 
jest znatelné. 

Tato soudečkovitá figura povstala patrně resorpcí blány prvot- 
ného mužského prvojádra, čili, chceme-li, jádra rýhovacího. Pouze 
chromatické pentlice, Čili lépe, tyčinky zbyly, jakž také v dalším 
soudečkovitém stadiu se objevují (fe). Pólové, z četných, nijak blíže 



Poznámky vývojepisné. \Q"j 

určitelných tyčinkovitých tělísek upravené hvězdy dceřinné jsou spo- 
jeny přejeninými filanienty; tyto jsou povahy achromatické, avšak 
musí se vykládati za přímé pokračování chromatických tyčinek. Tím 
způsobem vzniká t. zv. achromatické vřeténko jaderné, jež ovšem 
teprve v pozdějších stadiích svého úplného vývoje dosahuje. Avšak 
již v tomto stadiu jest vidná slabě naznačená destička buněčná, pro- 
bíhající v aequatoru vřeténka cytoplasmatického, jež obaluje soudeček 
jádra vý (cp). 

V dalším stadiu (tab. VI. obr. 3.) nepodléhají líčené poměry 
prodloužené soudečkovité figury chromatinovó (ts), jakož i vřeténka 
jádrového (v) a můstku periplasty spojujícího, nijakým proměnám; 
pouze destička buněčná zřetelněji vystupuje a sice jakožto 2 řady 
zrneček hustě vedle sebe ležících, jež nutno vykládati za ztluštěniny 
vlákenek cytoplasmových. Chromatinové elementy vnitřního soudečku 
jsou již menší, ježto část jich proměnila se ve filamenty spojné. 
Plasma periplastu jest v tomto stadiu hustší i počíná se kolem středu 
(ď) upravovati v sítivo, nebot střed sám zaujat jest plasmou homo- 
genní. 

Ve vajíčku, proříznutém v pásu aequatorialním asi 60 minut 
po utvoření druhé buňky pólové — kteréžto řezy snadno lze provésti 
stadiem terčovitým parallelně s plochami pólovými — dosahují líčené 
pochody v přetváření se elementů popisovaných svého bodu kulmina- 
čního a methodou udanou nabýti lze obrazů skvostných a netušených, 
z nichž jeden, reprodukuji na obr. 4. tab. VI. při zvětšení Zeiss oc. 
II. C. Jinak poznamenati nutno, že celá figura dělícího se jádra jest 
tak veliká, že ji možno viděti již při propadajícím světle pouhým 
okem. 

Kez náš veden byl poněkud šikmo a takž objevují se periplasty 
nijak ve stejných dimensích a nijak ve stejné struktuře. Jsoutě objaté 
dvůrkem protoplasmovým, tak jako vřeténko samo, jež v rovině 
aequatorové zřetelnou destičkou buněčnou ve 2 stejné poloviny jest 
rozděleno (tab. VI. obr. 5. cp). Dlouhé, jemnozrné paprsky protoplas- 
mové vyzařují radiálně do žloutku a tvoří 2 ozdobná slunce; na 
periferii periplastu jest plasma hustší i barví se tudíž intensivněji 
pikrokarminem. 

Můstek plasmový mezi oběma periplasty barví se jen nádoby čej 
slabě, aneb zůstává také zcela bezbarvým. Tím však více vystupuje 
vřeténko (as), jehož vlákna jeví se jakožto dosti silné, lesklé čáry. 
Zřetelnost, v níž vystupuje vřeténko u porovnání s dřívějšími stadii 
(srovnej tab. VI. obr. 2. 3. as), jest vyvolána částečně větším napje- 



168 Fr. Vejdovský 

tím celé figury, a částečně tím, že se pólová chromatická tělíska 
účastnila tvoření se vláken spojných. Jest vidno totiž, že tato po- 
slední (obr. 5. ts) lze znamenati jen při nejsilnějších zvětšeních a i tu 
se jeví nezřetelně a v podobě tečko vité. Soudečkovitá figura zaujímá 
nyní celý ten prostor, který jsme ve obr. 2. a 3. jakožto diffusně se 
barvící obrys prvotného mužského prvojádra (v) poznali. Přes meze 
těchto obrysů nevystupuje vřeténko a prostory mezi periplasty a do- 
tyčnými póly vřeténka (obr. 2., 3., 5. r, r) slouží za lůžka, v nichž 
se jádra z chromatických tyčinek upravují. Vidíme to také ve stadiu, 
když vřeténko (tab. VI. obr. 6. r) nalézá se v největším napjetí 
a jest tudíž daleko štíhlejší než ve stadiích předešlých. 

Ostatně dostane se nám příležitosti, že zjistíme prostory mezi 
periplasty a póly vřetének také v dalších stadiích rýhování. 

Zcela zvláštní změny nastávají v periplastech. (Srovnej tab. VI. 
obr. 4. 5. c). Jsou to velmi veliké koule, jejichž základní hmota 
představuje plasmu hyaliní; obrysy jejich jsou dosti ostře konturo- 
vané, zajisté však ostřeji než ve stadiích dřívějších. V základní 
homogení hmotě jest přítomno nadevše ozdobně, intensivně červeně 
se barvící sítivo plasmatické, jehož vlákna na periferii jsou jedno- 
duchá a nadevše jemná, v dalším však průběhu k centru stávají se 
víc a více silnějšími, vysílajíce současně postranní anastomosy. Zcela 
hustým jest svítivo v centru periplastů, kde se skupuje kolem nové hya- 
liní koule, totiž kolem koule, jež se musí vykládati za základ nového 
periplastů (c'). Vidíme tudíž, že se odehrávají ve dceřinném peri- 
plastů tytéž procesy, jež jsme seznali již v periplastů matečném; 
jen že lze líčené poměry ve stadiu posledně popisovaném daleko 
zřetelněji rozpoznati než v periplastů matečném. 

Také každý z periplastů dceřinných dělí se v nové „periplasty 
vnukové", kteréž však s ohledem na matečné opět dceřinnými peri- 
plasty nazývati budeme. Kdežto se však rozdělil prvotný periplast 
pouhým oblitím jádra spermového ve 2 dceřinné periplasty; jest 
dělení koule, s níž se nyní zabýváme, jiné, totiž endogení; a sice 
tvoří se v centru každého periplastů koule homogení, která se po- 
sléze pouhým zaškrcením ve 2 nové, stejně se tvářící elementy roz- 
dělí. Proces ten manifestuje se také v úpravě vůkolního sítiva plas- 
matického, jakž dále podrobněji seznáme. Dělení tedy nového endo- 
geního periplastů může tudíž nastati již ve stadiu právě vylíčeném 
(tab. VI. obr. 5. d). 

Samozřejmo, že jest velmi obtížno nalézti vřeténko v úplném 
jeho vývoji na řezech meridiáních, poněvadž možno řezy vésti jen na 



Poznámky vývoj episné. JQ9 

zdařbůh a nad to třeba i voliti ještě veliký počet terčkovitých vají- 
ček k účeli tomuto. Mně se podařilo jen několikrát takovéto meri- 
diání, případné řezy provésti a znázornil jsem jeden takový již ve 
spisu dříve uveřejněném (1. c. tab. V. obr. 11). 

Další osudy endogeních periplastů a vnikání dceřinných jader 
mezi ně, vylíčeny rovněž již v dotčeném spise. 



II. 

Tato část přítomného pojednání doplňuje dřívější mé zprávy 
o rýhování vajíčka, jež předchází tvoření gastruly. Hlavně illustrace 
těchto procesů jsou nutné k všeobecnému porozumění základu epi- 
a hypoblastu, jakož i seznání osudu koulí, jež jsem mesomerami ve 
spisu svém označil. Neméně poučné jest vystihnutí průběhu pásů 
zárodečných v primitivné dutině rýhovací a ponenáhlé splynutí jich 
k tvoření těla embryonálného. Samozřejmá jest důležitost segmentace 
těchto pásů zárodečných, hlavně však tvoření se segmentu prvého, 
čili hlavy. A za tím účelem podávám zobrazení stadií na tab. V., 
čímž myslím přispěti ku řešení uvedených otázek. 

Ve spisu svém dospěl jsem ku líčení osudu prvotných šesti 
mesomer, vylíčiv rozdělení prvého jich páru, i pravím dále: 

Mesomery středního páru (1. c. tab. VI. obr. 32. ras') dělí se 
v příčné ose ve 4 nové koule, jež dosahují téměř tutéž velikost, jako 
jejich buňky matečné, jakož i zachovávají totéž uspořádání, jako pr- 
votných 6 mesomer. Na to však dělí se v příčné ose prvý pár, čímž 
vznikají koule ma a -mo 2 . Z blastomery ma vznikají menší buňky 
m 1 a m 2 na obr. 1. (tab. V.), z nichž opět mikromery povstanou. 
Podobným způsobem dělí se také jediná koule, znázorněná pod ra^ 2 
na obr. 1. (tab. V.) 

Následkem tohoto pravidelného, ano zákonitého pochodu dělení 
zmnožily se mikromery velmi značně, zakrývajíce v podobě podkovo- 
vitého terčku makromery, jež se mezi tím rýhují (tab. V. obr. 2. m). 
Zbytek prvotných mesomer středního páru, naznačený v dotyčném 
obraze písmenou wo, zachovává ještě tvar a velikost původních koulí. 
Brzy však dělí se koule mg zcela týmže způsobem, jako dřívější pro- 
dukty prvého páru mesomer a rozpadnou se posléze v mikromery, 
jejichž počet se mi nezdařilo přesně stanoviti (tab. V. obr. 3. m). 

V době, kdy se děje líčené zmnožení mikromer, zůstává nej- 
zazší pár mesomer ve své prvotné poloze, velikosti, jakož i ve tvaru ; 
zadní 2 koule se až dosud vůbec nedělí a neúčastní se tudíž nijakým 



170 Fr. Vejdovský 

způsobem v rozmnožení mikromer. V době však, když dělení prvých 
dvou párů mesomer chýlí se ku konci, leží mesomery zadního páru 
na zadním okraji terče utvořeného z mikromer a vynikají svou veli- 
kostí a vyklenutým tvarem nad povrch dotyčného stadia rýhovacího 
(tab. V. obr. 4. ms). 

Na uvedených 4 obrazech (tab. V.) vidno, že se současně s mno- 
žením mikromer rýhují také makromery, o nichž jsem se ve svém 
spise zmínil, že pořad dělení prvotných 4 koulí není u všech vajíček 
stejný a zmiňuji se o některých zjevech tohoto nepravidelného rýho- 
vání makromer. Na obr. 1. (tab. V.) shledáváme, že se prvotně nej- 
větší zadní makromera rozdělila ve 2 nové elementy, z nichž větší 
A prvotné místo zaujímá, kdežto menší a působila na polohu levé 
a přední makromery, že se tyto z prvotného místa zatlačily. Makro- 
mera B jest nezměněná, kdežto D se značně zveličila a C se právě 
chystá vydati novou blastomeru c. 

Další stadia rýhování makromer jsou znázorněna na obr. 2., 3. 
a 4. (tab. V.), jinak však jest nemožno, jednotlivé produkty rýhování 
po řadě za sebou vystihnouti. Aspoň by bylo k tomu třeba velikého 
množství vajíček. Z nepravidelnosti, jež jest dle uvedených příkladů 
zjevná při tvoření se makromer, zjistil jsem, jak zmíněno již v spise 
výše citovaném tyto tři všeobecnější zákony: 

1. Každá makromera zvětší se před nastoupením dělení. 

2. Nově vzniklé a přímo pod mikro- a mesomerami ležící ma- 
kromery jsou menší než koule matečné, z nichž vypučily. 

3. Větší koule matečné posunují se více k pólu vegetativnému, 
následkem Čehož upravují se makromery v týž způsob, že nejmenší 
z nich přímo pod a kolem terče mikromerového se nacházejí, kdežto 
největší makromery leží zcela na vegetativním pólu (srovnej jmeno- 
vitě obr. 4. a 5. na tab. V.). Na basi mikromer následuje vůbec 
rychlejší dělení než na pólu vegetativním, čímž vysvětluje se rozdílná 
velikost makromer. 

Během dělení mesomer byla tendence těchto, aby se upravily 
v ose podélné, velmi nápadnou; avšak mezi tím se rýhující makro- 
mery působily na mikromery tak, že tyto poslední se nejprve v terček 
urovnají, pak ale, když makromery hlavně na basi mikromer u větším 
množství vznikly, vyklene se terček mikromerový do výše, tvoře pak 
polokouli, jež jako čepička sedí na větší spodní polovině, jež skládá 
se z makromer (tab. V. obr. 5.). Jest to vlastně gastrula kreslená 
s povrchu a ze zadní strany, gastrula, jejíž průřez a úpravu záro- 
dečných vrstev vylíčil jsem již v spise vícekráte citovaném. V tomto 



Poznámky vývojepisné. 17| 

pojednání nejednalo se mi také o nic více, než o znázornění stadia 
gastrulového s povrchu. 



Kovněž tak myslím, že přijdou vhod obrazy dalších stadií, jež 
s povrchu pozorované označují průběh a úpravu pásů zárodečných, 
jež jsem v příčných řezech znázornil již na tab. X. obr. 23. a 24. 
(1. c.) a rovněž v histologickém ohlede popsal strukturu blan záro- 
dečných. 

Stadiu popsanému ve fig. 23. odpovídají celková znázornění 
s povrchu na tab. V. obr. 7. a 8. při zvětšení Zeiss C. oc. VI. a dle 
vajíček ztvrdlých v l°/ ovém roztoku kyseliny chromové. 

Na obr. čís. 7. jest kresleno toto stadium v poloze postraní, 
ukazujíc, že více než svrchní polovice koule, poněkud shora sploštělé, 
pokryta jest hebkým epibastem, kdežto spodní polokoule ukazuje 
zcela obnažené blastomery hypoblastové. Zadní pol koule jest označen 
velikými primitivnými mesoblasty ras, od nichž pod epiblastem pokra- 
čují pásy zárodečné jakožto nádory aequatoriální ku pólu přednímu. 
Zde jeví se jiné, kratičké pásky, téměř kolmo ku pásům zárodečným 
stojící a souběžně podél sebe ležící (k). 

Totéž stadium se strany vegetativní pozorované (obr. 8. tab. V.) 
ukazuje pravou polohu dotčených předních pásek (k), jež na přídě 
se blížíce k sobě, na zad se rozbíhají. Pokud lze pozorovati s po- 
vrchu, při napadajícím světle a při zvětšení udaném, zdá se, že pásky 
tyto složeny jsou z poměrně malého počtu buněk, sestavených ve 2 
řadách. Možno však, že tvar jejich podléhá valné změně, neboť u jiných 
stadií, téměř téhož stáří, jeví se pásy ty jako plátky mnohobuněčné 
(tab. V. obr. 6. k), stojíce před vlastními pásy zárodečnými (ks), jež 
se ku přídě valně zužují. 

Tyto přední pásky budeme dále označovati jakožto zárodečné 
pásy prvého segmentu, čili hlavy. Dle veškerých poměrů polohy 
a styku s hlavními pásy zárodečnými nutno za jisté míti, že pásy 
předního segmentu vznikly z prve jmenovaných základů a sice jakožto 
ztluštěniny, jež se na břišní straně v střední čáře stýkají (tab. V. 
obr. 6. k). Hlubšího názoru o histologické struktuře a úpravě záro- 
dečných pásů, čili ještě jinak, prvosegmentů čelních nepodařilo se 
mi nabýti; četné obtíže staví se zde v cestu ku nabytí příznivých 
řezů, jež jediné mohou vysvětliti poměry pásů zárodečných vůbec. 
V jednom případě, kdy se mně podařilo učiniti řez prvosegmenty 
čelními, neshledal jsem ničeho zvláštního, čím by se lišila povaha 



172 Fr. Vejdovský 

jejich od prvosegmentů následujících: shledal jsem totiž párovitý, 
symmetrický shluk buněk, intensivně se barvících, netvořících nijaké 
dutiny; právě tak jeví se základ hlavy již při slabších zvětšeních 
a při napadajícím světle na celkových preparátech v kyselině chro- 
mové ztvrdlých. 

Jak praveno již, prvosegmenty čelní sbližují se na břišní straně 
a vzrůstají odtud vzhůru, symmetrický objímajíce nejpřednější část 
hypoblastu, v této končině se nacházejícího. Toto stadium znázorněno 
na obr. 9. a 10. na tab. V. Epiblast pokrývá již valnou část hypo- 
blastu, jehož spodek ještě obnažený vyčnívá na venek. Zárodečné pásy 
jsou vůbec pokryty epiblastem, ba celá přední část embrya nalézá se 
pod svrchní blanou larvální, tudíž i párovitý základ hlavy (k). Záro- 
dečné pásy schylují se na předním konci rovněž ku straně břišní. 
Blastopor zarostl tedy na přídě docela, tak že se mi nepodařilo zji- 
stiti zbytku jeho, z něhož by se tvořilo stomodaeum. 

Stadium toto ze zadu zobrazené (tab. V. obr. 11.) ukazuje ve- 
liké mesoblasty (ms), z nichž původ béřou pásy zárodečné (ks). 



Založením se segmentu předního č. hlavy vzniká vlastně již 
stadium embryonální ; tehdy již posunují se také za ním se nalézající 
přední cípy zárodečných pásů ku břišní straně, zachovávajíce ovšem 
i na dále svou párovitost, jež se jeví také v mediáni prohlubině čili 
rýze břišní. Postup tohoto srůstání v prvých stadiích lze vystihnouti 
v rozličných stupních i znázorňuji pouze jediné na obr. 12. tab. V. 
se spodu a totéž stadium na výkresu obr. 13. tab. V. se strany hřbetní. 
Na prve citovaném obraze vidíme přední segment č. hlavu valně vy- 
vinutý a složený ze 2 zřetelných, ne dosud úplně srostlých polovin 
(&), rozdělených střední rýhou podélnou, zrovna tak jako rozdělené 
od sebe zárodečné pásy t. zv. trupu (ks). Tyto poslední nazad rozbí- 
hají se valně od sebe a přecházejí posléze na zadu v prvotné meso- 
blasty ms. 

Embryo založené na obrovském hypoblastu a zakryté hebkým | 
epiblastem a pozorované ze břišní strany, jako na obr. 12. podáno, 
neklene se valně do výše, i nelze tu bez řezové methody rozeznati 
veškeré poměry blan zárodečných. Nic však méně vidno, že kolem 
hlavy táhne se jakási slabá obruba, jež zdá se býti jiného původu, 
než vniterné poloviny hlavy. Skutečně také vidíme na obr. 13. (k) 
objetí toto, a sice jakožto slabý dvojitý lalůček, objatý širší spodní 
obrubou. Tato zevní obruba není nic jiného, než povstavší právě 



Poznámky vývojepisný. J73 

hypodermis hlavy, jež vznikla z elementů prvotného epiblastu a několika 
buněk mesoblastových, jež mezi elementy epiblastové vnikly a daly 
podnět k vytvoření epithelu kubického, jak se jeví také v průřezech 
příčných. 



Stadium znázorněné na obr. 14. a 15. (tab. V.) jest asi nejblíže 
následujícím za předešlým, tvaru celkem kulovitého, avšak hlava jest 
již dobře vyvinuta a vytýčena nad buňkami žloutkovými; taktéž řada 
segmentů následujících jest již v značné míře vyvinuta, v zadní tře- 
tině těla jsou pásy zárodečné ještě volné a rozbíhají se na právo 
a levo, aby opět přešly v mesoblasty prvotné. Tyto volné pásy záro- 
dečné jeví se na praeparátech ztvrdlých v kyselině chromové podélně 
pruhované, a sice jeví se zde 4 — 5 řad na každém pásu. Blastopor 
již zcela zarostl a není z něho nijakého zbytku, po němž by se mohlo 
souditi, že se tvoří otvůrek řitní. 

Stadia tato, pozorovaná za živa v kokonech, rotují zvolna sice, 
avšak předce zřetelně v tekutině bílečné; zvláště sledovati možno 
pohyb ten v oněch kokonech, kde 1 — 3 embrya jsou vyvinuta. Eotace 
tato má svou příčinu v brvách, jež umístěny jsou na střední břišní 
rýze, tam totiž, kde prvotní pásy zárodečné splynuly. Na každý způsob 
jeví stadium toto již organisaci, kterou lze vystihnouti podrobněji jen 
na příčných řezech, a kterou vylíčím jinde. 

Nápadný jest na našem stadiu přední segment (obr. 14. 15. k), 
zcela terminálně se nalézající a co do velikosti nade vše ostatní 
segmenty vynikající. Se spodu pozorovaný (obr. 15.) jeví přední 
segment zmíněné již 2 lalůčky, avšak zde zřetelněji vystupující. Taktéž 
ústa (m) leží terminálně, byť i lalůčky čelní nad nimi se částečně 
klenuly. 

Po mém soudu jest velmi důležité ukázati neshody, jakéž se 
jeví v tomto mém líčení tvoření se embrya z pásů zárodečných 
a z popisů Kovalevského, kterýž zajisté pozoroval tatáž stadia, avšak 
bezpochyby jen následkem jiných method měl nepříznivě konservo- 
vaná embrya i jejich průřezy. 

Stadium pak znázorněné na tab. V. obr. 9. 10., kde tvoří se 
prvý segment samostatně, zůstalo asi neznámým Kovalevskému ; on 
postihl pozdější stadium, jež by asi odpovídalo mému obr. 12. na tab. 
V. a praví, že z jeho fig. 15. lze poznati, jak „die Keimstreifen am 
vorderen Ende des Embryo zusammenzurůcken beginnen, und noch 
weiter sind sie auf der Taf, 17, und 18. zusammengetreten, wo man 



174 Fr, Vejdovský 

schon deutlich die Anlage des Kopfes unterscheiden kann." Z jeho 
obr. 17. jest také vidno, „dass der Embryo an der vorderen Spitze 
eine dreilappige Form angenonimen hat, welche auf Kosten des obe- 
ren Blattes und des Keimstreifens entstanden ist." Dle všeho viděl 
Kovalevský o něco starší stadium, než znázorňuje náš obr. čís. 7. na 
tab. VI.; jest to stadium, kde povstává prvý segment ze ztluštění 
předních konců zárodečných pásů a střední lalok jakožto tvořící se, 
hlavu pokrývající hypodermis. 

Stadium obr. 9 — 14. (tab. VI.). Stadia kulovitá a ovoidní, v pře- 
dešlém odstavci líčená rostou čím dále tím více do délky, což má 
zajisté příčinu svou ve zmnožení se elementů mesoblastových v pásech 
zárodečných. Ty působí na prodlužování prvotného epiblastu a tvoření 
se hypodermis na spodní straně embrya. Tak vzniká z kulovitého 
stadia tvar štíhlejší, jak znázorněn na obr. 9. tab. VI., dle preparátu 
v chromové kyselině ztvrdlého. Hlava zde již dobře vyvinuta, prvo- 
segmenty ve dvou třetinách délky těla založené, pásy mesoblastové 
však ještě v zadní třetině volně se rozbíhající. 

Totéž stadium, nepatrně starší, lze již za živa při mírném stla- 
čení sklíčka krycího z profilu pozorovati, jak znázorněno na obr. 10. 
(tab. VI.). Co zde viděti lze, jest ovšem málo. Epiblast na břišní 
straně jest již zatlačený a nahrazený ztlustlejší vrstvou hypodermis 
kteráž objímá i svrchní stranu prvého segmentu, vybíhajícího již 
v prostomium. V střední čáře břišní viděti řadu brv vířících. Veškerá 
dutina prostomia, pokud ji v profilu vystihnouti lze, jest vyplněna ve- 
likými již polovinami mozkové zauzliny, jež zvláště na zevních stra- 
nách naduřují, do vnitř však se zužují v můstkovitou komissuru. Jinak 
ovšem jest mozek úplně neprůsvitný a zdánlivě nepárovitý. 

Jiné orgány v dutině hlavy pozorovati nelze, mimo kratičkého 
stomodaea, jež představuje kratičkou, poměrně tenkostěnnou trubici, 
zaujímající právě jen délku prvého segmentu. 

Prvosegmenty jsou oddělené zcela dobře vyvinutými dissepi- 
menty v dutinu tělesnou, v níž vynikají objemné nephridie. Prvé 
nephridium nalézá se hned v následujícím segmentu za hlavou, trčí 
malým lalůčkem do její dutiny, avšak brzy zakrsává. O vlastním 
tvaru, průběhu a struktuře nephridií nelze se v této poloze embrya 
přesvědčiti, v čemž zabraňuje nad jiné i neprůsvitný hypoblast. 

Srovnáním stadia obr. 11. (tab. VI.) poznáváme, že se tvar 
embrya poněkud změnil, t. j. více prodloužil, tudíž také prvoseg- 
menty se zmnožily, avšak pokroku zřetelnějšího v organisaci embrya 



Poznámky vývojepisné, 175 

vystihnouti nelze, neboť i nyní ještě možno zárodky tyto pozorovati 
pouze z profilu, nijak však se strany hřbetní neb břišní. 

Ovšem ale průřezy příčné a podélné ukazují nade vše jasně, 
jak pokročila valně organisace těchto embryí. Bez illustrací o pomě- 
rech těchto neradno se rozepisovati. 

Další pokrok jeví se ve stadiu znázorněném na obr. 12. a 14. 
(tab. VI), z nichž prvé dle živého, druhé dle embrya v kyselině chro- 
mové ztvrdlého podáno. Rozsah vývoje segmentů lze sice také po- 
znati na živých embryích, jež pro vývoj orgánů nutno skoumati, avšak 
embrya ztvrdlá a při napadajícím světle pozorovaná nade vše jasně 
ukazují, jak obrůstají přední segmenty hřbetní stranu zažívací roury, 
přeměňujíce tak primitivní epiblast v hypodermis. 

Na vyobrazení 14. (tab. VI.) vidno, že hlava (1) již dokonaleji 
vyvinuta, neboť prostomium její valně ku přídě prodlouženo ; segment 
druhý (II) rozšířil se se stran těla postupně až ku hřbetní ploše, 
kdežto segmenty III., IV., V., VI. atd. na zad jsou méně vyvinuté, 
až pak nastává řada normálných prvosegmentův, jak jsme je dříve 
již byli poznali. Jest tudíž zjevno, že každý z následujících segmentů 
za hlavou tvoří se tímže způsobem, jako tato, t. j. obrůstáním hypo- 
blastu se strany břišní ku hřbetní ve 2 polovinách. 

Pokrok vývoje orgánů v těchto segmentech lze již na živých 
preparátech poměrně dokonale sledovati, neboť tělo těchto embryí 
jest poměrně útlejší, hlava a přední segmenty úplně průsvitné a em- 
bryo snese již tlaku krycího sklíčka, takže se žloutek neroztéká. 
Přída toho embrya znázorněna tedy na obr. 12. (tab. VI.) v optickém 
průřezu. Dutina tělesná neobmezuje se pouze na hlavu, nýbrž i na 
segment následující se rozšiřuje, kdežto segment třetí ještě neúplně 
vyvinut, jak nejlépe ukazuje hřbetní skulinovitá dutina embrya nad 
hypoblastem. Tento poslední však svým mohutným naduřením pře- 
káží podrobnějšímu poznání ústrojnosti vniterné. Stejná tloušťka hypo- 
dermis na hřbetní jako na břišní straně nasvědčuje aspoň tomu, že 
se mesoblastové segmenty rozšířily ne-li zcela, aspoň valně ku hřbetní 
straně. 

Prostomium za živa pozorované jeví již smyslové orgány ve 
spůsobě hmatových brv, jakéž jsou v tomto svém tvaru platné pro 
nižší vodní oligochaety, hlavně Naidomorphy. V dutině prostomia 
vidný četné t. zv, mesenchymatické buňky (meh), jejichž výhonky 
mezi sebou mohou anastomosovati. Původ těchto mesenchymatických 
buněk hledati dlužno v somatopleuře mesoblastové, jež původně tvoří 
epithel, prodlužováním se však prostomia roste i dutina tohoto, při 



176 



Fr. Vejdovský 




Poloschematické znázorněni vývoje embrya na příčných řezech, v nichž 
vidno, jak pásy mesoblastové od animalního pólu ku vegetativnému se posunují, 
kdež posléze se docela zblíží a splynou ku tvoření definitivně dutiny segmentové. 
Všeobecné označení písmen: 
ep, epiblast, 
h, hypoblast, 
m, mesoblastové pásy, 
hp, hypodermis, 

a, zvětšená buňka ve stavu dělení a vnikání mezi elementy epiblastové. 
Obr. I. Stadium gastruly ve středním příčném řezu, kde epiblast pokrývá jen 
svrchní úsek hypoblastu. Mezi tímto a epiblastem probíhají pásy meso- 
blastové (m). 
„ II. Další rozdělení hypoblastových elementů, jež vnikajíce do prostoru epi- 
blastem opsaného, zatlačují tak pásy mesoblastové (m) více ku stranám. 
Epiblast sestává ještě z buněk kubických. 
„ III. Hypoblast ještě více zmnožil své buňky, čímž docela zploštily buňky 
epiblastové (ep). Blastopor jest více zavřený, neboť pásy mesoblastové 
blíží se již pólu vegetativnému. Jednotlivé elementy těchto posledních 
vylučují se dělením ze společného svazku a vnikajíce mezi prvotně 
sploštělé elementy epiblastové, přispívají ku tvoření epithelu hypoder- 
málného (hp). 
„ IV. Úplné zavření blastoporu, rozšíření a nastávající splynutí pásů meso- 
blastových (m), tvoření hypodermis (hp), dutiny tělesné, a vznik cen- 
trální obrvené rýhy břišní. 



Poznámky vývojepisné. I77 

čemž rozstupují se elementy epithelové a roztrušují se v neurčitém 
pořádku v dutině této. 

Zauzlina mozková (g) oddělila se již od hypodermis téměř úplně 
a jeví se ve své podobě jako naduřelé těleso, přecházející v široký 
pruh ku spodu se ubírající a bezprostředně se spojující se zauzlinou 
druhého segmentu, čili s prvým gangliem břišním (1), za nímž násle- 
duje naduřelé ganglion segmentu třetího (2). Segmenty ty jsou dis- 
sepimentem (ds) od sebe oddělené. 

Nové orgány, které se v tomto stadiu již v plném vývoji a funkci 
nalézají, jsou exkreční ústroje hlavy (jm), o nichž jsem se ve svém 
díle zmínil, jakož vůbec poprvé u oligochaetů objevil a na jejich vý- 
znam poukázal. Dle tehdejších názorů a známostí o soustavě exkreční 
nebylo možno učiniti si správný poměr těchto obdivuhodných orgánů 
k definitivním exkrečním č. segmentálním orgánům a proto jsem je 
předběžně označil jménem embryonálních č. provisorních orgánův. 

Ve své předběžné práci o vývoji exkrečních ústrojí vůbec však 
poznal jsem vzájemnou příbuznost i fylogenetické poměry jednotli- 
vých těch orgánů během rozličných fásí vývoje červů a mohl jsem 
tedy snadno rozvrhnouti na skupiny, jež také všeobecně již přijaty. 
Dle toho představují kanálky v hlavě Rhynchelmis onu kategorii ex- 
krečních orgánů, jež jsem označil jménem pronephridie. 

Poukazuje k popisu, jejž jsem podal ve svém díle (System und 
Morphologie der Oligochaeten 1884) o těchto ústrojích, připomínám, 
že morfologický význam jejich vyložil jsem v jiné práci (Vývoj a morfo- 
logický význam exkrečních orgánů, ve „Věstníku král. spol. nauk" 
1887, jakož i : Das larvale und definitivě Exkretionssystem , Zool. 
Anzeiger 1887). 

Stadia další, zobrazená na tab. VI. (obr. 13., 15. a 16.) před- 
stavují vlastně jen zdokonalené stadium na obr. 12. vyznačené a po- 
psané. Prozatím upouštím tedy od dalšího líčení vývoje, zmiňuje se 
pouze, že v stadiu obr. 15. a 16. jeví se již prvé základy pohlavních 
buněk, nezrůzněných dosud v samčí a samicí elementy. Zobrazil jsem 
je na obr. 18. (tab. VI). 

Vysvětlení vyobrazení. 

Tab. V. 

Fig. 1—5. znázorňuje rýhování vajíčka až do stadia gastruly. Obrazy 
kresleny podle praeparatů v Kyselině chromové ztvrdlých při 
světle napadajícím a při zvětšení Zeiss V. C. oc. II. 

Tř. mathematicko-přirodovědecká. 12 



•j 7g Fr. Vejdovský 

Fig. 1 . Makromery počínají se děliti. Přední 2 páry mesomer zmno- 
žily se párovitě, kdežto zadní pár těchto koulí (ms) setrvává 
nezměněn. 

., 2. Valné zmnožení makromer. Přední a střední mesomery roz- 
padly se v mikromery (m), i zbývá jen zbytek středních 
mesomer (mg) a zadní mesomery (ms). 

„ 3. Pokročilejší stadium, kde rozdělily se veškery přední meso- 
mery v mikromery (m) a zbývaií jen zadní mesomery (ms), 
představující vlastní mesoblasty. 
4. Totéž stadium, o něco pokročilejší, se strany. 

„ 5. Gastrula ze zadní strany, dle čerstvého praeparatu kreslena, 
při čemž vidno, že jádra hořeních makromer prosvitají, 
spodní makromery však jsou značně větší a jádra svá za- 
krývají. 

„ 6 — 11. znázorňující průběh zárodečných pásů (ks), rozčlenění 
jich v prvý segment (k) a východiště jich z mesoblastů (ms). 
Kozšiřování epiblastu ku břišní straně (ejp) a zavírání blasto- 
poru (hp). 

„ 12. Založení embrya s hlavou (k) a splynutí pásů zárodečných 
(ks), ze spodu pozorované. 

„ 13. Totéž stadium ze hřbetní strany viděné. 

„ 14 — 15. Pokročilejší embryo z profilu (14) a z břišní strany 
(15) pozorované. 

Tato. VI. 

Fig. 1 — 6. Postup vývoje vřeténka jádrového a tvoření periplastů ve 
vajíčku oplozeném. 
„ 1. Vřeténko cytoplasmové z vajíčka oplozeného, na něž půso- 
beno kyselinou osmičelou, následkem čehož pólové periplasty 
(c) i paprsky jejich zanikly a jeví se pouze jako diffusně se 
barvící plasmatická skvrna. Obrysy prvotného mužského pro- 
nucleu (v) po spojení s pronucleem ženským jeví se rovněž 
diffusně zbarvenými, uvnitř pak nalézají se již rozstouplé 
dceřinné hvězdice (ts), složené z pentlic chromatických. Mezi 
polárními periplasty a póly vřeténka pronucleového jeví se 
hyalinní prostor (r), v němž později se rekonstruuje dceřinné 
jádro. 
„ 2. a 3. Další postup vývoje vřeténka z vajíček, na něž půso- 
beno roztokem chromové, octové a osmičelé kyseliny, ná- 
sledkem čehož veškeré součásti amphiastru daleko zřetelněji 







t 










n&x 
















, 




































l u k 



5 









** 



Fig.l 









si 



Fig.W jT\ 



'IQH 




si 













ng.10 



Tig.6 






Fiq.ll 



Fig.ll 




fet>- 




Fig.2 



Fig.3 



Fig.5 



Fig. 8 



stník král. s pol. naxiU 



Poznámky vývoj episné. ] 79 

vystupují a zvláště periplasty strukturou svou i obrysy jsou 
význačné. Vedle písmen, jimiž označeny veškeré součásti 
vřetének ze stadia předešlého, nutno uvésti ještě : 
cp, jímž znázorněna přehrádka buněčná, 
as, vlákna vřeténka (resp. soudečku) chromatického, 
c', periplast dceřinný, vzniklý uvnitř matečného (c). 
Fig. 4. Aequatorialní průřez vajíčka s dalším vývojem ainphiastru 
při zvětšení Zeiss V. C. oc. II. 

„ 5. Amphiaster podobného stadia při zvětšení Zeiss V. E. oc. 
II. Označení písmen jako v obr. 1—3. 

„ 6. Větší prodloužení vřeténka. 

„ 7. Stadium splynutí pásů zárodečných z přídy; blastopor ve 
spodní polovině zárodku. Epiblast ná dvou místech protr- 
žený následkem vnikání hypoblastu do vnitra. 

„ 8. Dělení buněk hypodermálných v pozdějších stadiích embryo- 
nálných. 

„ 9. Embryo z břišní strany kreslené dle praeparátu chromového. 

., 10. Totéž z profilu a za živa. 

„ 11. Starší stadium z profilu a za živa. 

„ 12. Pokročilejší embryo, v přední části, a otvor pronephridií 
(pr), st stomodaeum, meh mesenchymové buňky v hlavě, 
g mozek, 1, 2, prvé a druhé ganglion břišní, ds dissepiment 

„ 13. Starší stadium se štětinami a postranní čárou. 

„ 14. Totéž dle praeparátu chromového. 

,, 15. a 16. Starší stadia za živa a z profilu. 



i-j* 



12. 

Sur un théorěme fondamental dans la théorie des 
équations différentielles. 

Par M. Lerch. 

(Lu dans la seance du 8 février 1889) 
Présenté par M. Ed. Weyr. 

L'existence des intégrales des systěmes ďéquations différentielles 
a été démontrée par Cauchy et plus tard par Briot et Bouquet*). 
Ces auteurs ont aussi démontré 1'impossibilité des solutions non holo • 
morphes vérifiantes les équations au voisinage ďun point ordinaire; 
mais la méthode employée par les grands géométres semble de faire 
trop ďhypothěses sur la nature des intégrales, et la méme objection 
peut se faire relativement á la dénionstration trěs elegante et féconde 
que M. Camille Jordán vient de donner dans son Cours ď Analyse, 
III p. 94. 

En vue de 1'iniportance du sujet une nouvelle dénionstration ne 
sera pas inutile; je vais la développer en remplacant le théorěme 
par une proposition beaucoup plus generále. 

Rappelons-nous a cet effet le théorěme de Cauchy, souš la formě 
que lui a donnée M. Jordán á la page 88 — 94 de son Cours, en le 
préparant pour 1'application qui va souivre. 

Considérons le systěme de deux équations différentielles 



(*) lL—f^ Ví 2 )> -L — ^fa y* 2 )> 



dx J K ' *' y ' dx 

en admettant que (x , y , z ) soit un point ordinaire pour les fonc- 
tions / (a?, ?/, z) et <p (x, y, z) des variables indépendantes a?, y, z. 
On pourra tracer dans les plans des x, des y et des z autour des 
points x , y , z des contours fermés K, K', K" tels que les fonc- 



Journal de 1' Ecole Polytechnique, Cah. 36, 



M. Lercb: La théorie des équations différentielles. 181 

tions / et q> restent holomorphes tant que a?, y, z ne sortent pas de 
ces contours. 

Trac,ons ensuite autour des points a? , ?/ , z des cercles (a? ), 
(3/0)1 ( z o) placés touš entiers a 1'intérieur des contours K, K\ K" et 
choisissons une constante positive r de telle maniěre que la plus 
courte distance des points du contour K aux points du cercle (x ) 
ainsi que la plus courte distance des points de Ji?, K" aux points de 
(2/0)5 ( 2 o) soit plus grande que r. 

Soient ensuite z x , y x , z x des quantités affixes des points situés 
á 1'intérieur des cercles respectifs (a? ), (y ), (z ). Alors le systéme 
ďéquations différentielles (1) adniettra un seul systéme ďintégrales, 
holomorphes au point x x , qui se réduisent aux valeurs y x , z x lorsque 
x s'approche de a? n de sortě qďelles seront données par les dévolop- 
pements 

v— 1 1/— 1 

qui restent convergents a 1'intérieur du cercle dont 1'équation est 

I x — x x I — r (1 — e 3N ) , 

oú N représente une constante positive dont la valeur ne dépend 
que des fonctions /, <jp et des contours Z, K\ K", et qui donc ne 
change pas quand x u y„ z x varient ďune maniére quelconque en 
restant toujours á 1'intérieur des cercles (a? ), (y Q ), (z ). 

Supposons maintenant que les équations (1) admettent un systéme 
ďintégrales y — tp (#), zzzzty (x) qui ne soient pas toutes deux holo- 
morphes au point x mais qui le sont aux points sc x , qu^on rencontre 
á chaque voisinage du point x . Alors il y aura un cercle (q) tracé 
autour du point x tel que jamais les valeurs y x zzz: qp^j), z x =z t/>(cc, ) 
correspondantes aux points x x a Vintérieur de (q) ne seront contenues 
toutes deux á Vintérieur des cercles respectifs (y ), (z ). 

Prenons en effet pour le rayon du cercle (?) la quantité 

_ií. 
p^r(l— e 3N ), 

qui reste en méme temps moindre que le rayon du cercle (#„), et 
supposons que le théoréme était en défaut, de maniěre que les řonc- 



1 §2 M. Lerch : La théorie des équations différentielles. 

tions qp (ce, ) , tp(x í ) tombent á 1'intérieui' des cercles (y ) et (z ) au 
nioins pour une valeur particuliěre x x placée a l'intérieur de (q) et 
telle que les fonctions <?(#), rlf(x) y soint holomorphes. Les équa- 
tions (1) étant alors vérifiées par le systéme ďintégrales 

• 

y—cp (x) — y x +2 h ^ ~~ x * ^' z — ^ — Zi + /% (« — «,) 

v— 1 v — \ 

ces développenients devront rester convergents á 1'intérieur du cercle 
C dont 1'équation est 



| x — x x | = q' — r (1 — e * N ). 

Or le point x t étant supposé a 1'intéríeur du cercle (q) la distance 
des points x a? 1 est moindre que q cle sortě que le point x se 
trouve a 1'intérieur du cercle C ce qui exige qu'il soit uu point ordi- 
naire des fonctions <p(x) et $(o?), contre 1'hypothěse. Le théorěme 
est donc déniontré. 

De la il resulte que les équations (1) ďadmettent pas de Solu- 
tions non holomorphes au point x tendant verš y , resp. z , lorsque 
x s'approche de sc , ce qui est le théorěme de Briot et Bouquet. 



13. 

O pohlavních organech rodu Aeolosoma a jejich po- 
měru ku organům exkrečním. 

Předložil Antonín Štole dne 22. února 1889. 
(S tah. VIL) 

Úvod. 

V menší této práci podávám výsledky čtyřletého zkoumání po- 
hlavního ústrojí rodu Aeolosoma a jeho vztahu k organům exkrečním. 
Nemohl jsem celou látku tak všestranně prostudovati, aby úplně byly 
zodpovídány veškeré otázky, jež namanuly se mně průběhem studia. 
Proto spokojuji se prozatím zprávou předběžnou, v níž hodlám vylo- 
žiti po mém soudě nejdůležitější výsledky studia, úplný a podrobný 
referát ponechávám si pak na dobu nejblíže příští, až se mi podaří 
rozluštiti i některé zbývající otázky druhotné. 

Kod Aeolosoma zaujímá mezi sladkovodními červy štětinatými 
postavení nejnižší, jsa nadán ústrojností nejjednodušší a nejprimitiv- 
nější, která jak Vej do vský ukázal, jest rázu embryonálního, ne- 
soucího znaky, jaké pamětihodně ukazují se v jistých toliko stadiích 
vývoje některých vyšších štětinatých červů sladko vodních. Jest tudíž 
dvojnásobně zajímavo sledovati pohlavní ústroje rodu Aeolosoma : 
jednak proto, že dosud velmi málo byly známy, jednak však i pro 
řešení otázky, jak dalece zachovaly jednodušší a primitivní ráz vzhle- 
dem k pohlavním ústrojům vyšších červů příbuzných. 

Historické poznámky o pohlavním ústrojí. 

Neklademe-li přílišnou váhu na poznámku Ehrenbergovu *), 
že viděl u A. decorum (A. Ehrenbergii Oersted) párovité vaječníky, 

l ) Dotyčná poznámka Ehrenbergova zní: „Inter fasciculorum setosorum pária 
glandulas duas, saepe magnas, totidem fasciculis alternas vidi, quas ovario 
tribuere inductum sum." Viz Ehrenberg. Symbolae phys. seu icones et 
deseriptiones animal. evertebr. Decas I. Berolini 1828. 



134 Antonín Štole 

můžeme říci, že pouze dva pozorovatelé zabývali se podrobněji po- 
hlavními poměry rodu Aeolosorna, totiž D'U dekem 1 ) a po něm 
Maggi 2 ). Z obou těchto badatelů přísluší hlavní zásluha D'Udekemovi. 
Jsa vždy bystrozrakým pozorovatelem, rozpoznal D'Udekem na první 
ráz velmi dobře pohlavní organy rodu Aeolosorna a vyložil poměry 
jejich náležitě dle tehdejších názorů annulatologických. 

Učiníme-li z práce jeho jakési resumé, budou v něm obsažena 
následující hlavní pozorování: 

Aeolosorna Ehrenbergii Oerst. jest hermafrodit. Žláza samčí tvoří 
buněčný shluk upevněný na vnitřní stěně hřbetní strany segmentu 
pátého, šestého a sedmého (i s hlavou počítáno). Buňky oddělují se 
od žlázy před vývojem chámů, který dokončuje se v dutině tělní, 
jež naplněna bývá uvolněnými vlákny chámovými. Vaječník jest jedno- 
duchý, objemný; upevněn jest na vnitřní stěně břišní strany pátého 
segmentu (i s hlavou počítáno), však vyvinující se v něm vajíčka do- 
sahují až do segmentu šestého a sedmého. Opasek nalézá se na seg- 
mentu sedmém, jest však toliko polovičatý, tvořící stluštěninu toliko 
na straně břišní dotyčného segmentu. Uprostřed téhož segmentu na- 
lézá se zvláštní organ složený z věnce žláz obklopujících roztažitelný 
otvor, jenž slouží pravděpodobně při východu vajíček na venek a při 
jich oplození. U jednoho individua viděl autor v segmentu, jenž 
předchází organům pohlavním, pár orgánů váčkovitých, symetricky 
uložených a dle všeho na straně břišní se otevírajících, o nichž se 
však neodvažuje určitě tvrditi, že jsou to schránky chámové. Chámo- 
vodů autor nenalezl, což výslovně konstatuje. Všeobecná karakteristika 
pohlavních orgánů, jak ji autor na konec shrnuje, jest : značná jedno- 
duchost vzhledem k pohlavním organům jiných oligochaetův a jistá 
podobnost s pohlavními organy u rodu Chaetogaster. 

Maggi přidal ze svého k pozorování D'Udekemovu velmi málo. 
Vlastně opakuje jeho pozorování doslova, neb s malým přemístěním 
vět a toliko k schránkám chámovým připojuje něco vlastního. Po- 
tvrzuje domněnku D'Udekemovu, neboť nalezl záhadné organy na- 
plněny shluky chámů (dle něho spermatofory), jichž východ z orgánů 
sledoval ; jsou to tudíž pravé schránky chámové. U jednoho individua 



1 ) D'Udekem, Notice sur les organes génitaux des Aeolosorna et des Chaetoga- 
ster. Academie Royale de Belgique (Extr. des Bulletins, 2me série, t. XII., 
n. 11. — 1862.) 

2 ) Maggi, Intomo al genere Aeolosorna. Estratto dal I. volume delle memorie 
della Societa Italiana di Scienze Naturali (Milano, 1865). 



O pohlavních organech rodu Aeolosoma. 185 

viděl nad oběma schránkami ještě třetí, ku níž pravděpodobně měla 
býti symetricky položena také i čtvrtá. 

Doba pohlavní dospělosti. 

Jak D'Udekem, tak i Maggi nikde neudávají v prácech svých 

předmětu pojednávajících dobu pohlavní dospělosti. Abych ji vy- 
pátral, volil jsem si k celoročnímu pozorování u nás nejobyčejnější 
druh rodu Aeolosoma, A. Ehrenhergii Oersted. Jest ve vodě říčné 
i v tůních pořičných dosti hojný, zejména pak v známé tůni na Císař- 
ské louce u Prahy. Odtud čerpal jsem výhradně materiál po celý čas 
svého pozorování. Započal jsem je roku 1885. Sledoval jsem indi- 
vidua z tuně vylovená nejprve na jaře, pak po celé léto. Po celý 
tento čas dalo se rozmnožování způsobem nepohlavním, dělením, 
teprve na počátku podzimku pozoroval jsem úkaz, že počet individuí 
počal řídnouti, zároveň však ubývalo i energie v množení se dělením. 
Po nastalých prvních mrazících zaopatřil jsem se ještě čerstvým ma- 
teriálem, dříve ještě, nežli by voda zamrzla, a tu pak dne 21. října 
podařilo se mi poprvé nalézti pohlavně dospělé jednotníky. V násle- 
dujících dnech nalezl jsem vždy toliko jednoho neb dva dospělé jednot- 
níky, načež jsem ukončil pozorování své koncem října, kdy zároveň 
končí se doba pracovní v naší laboratoři. Hlavním výsledkem tohoto 
prvního pozorování bylo tudíž zjištění doby pohlavnosti. Pozorování 
v následujícím roce (1886) mělo potvrditi výsledky prvního. Skutečně 
i v tomto roce nalezl jsem pohlavní jednotníky v měsíci říjnu a sice 
poprvé dne 13. října, tedy o něco dříve nežli při prvním pozorování. 

1 v roce příštím (1887) potvrzena zjištěná již fakta, první dospělá 
individua objevila se 20. října, tudíž skoro v stejnou dobu jako v roce 
1885. Roku loňského (1888), jehož počasí bylo značně výstřední, 
nalézal jsem v rozvodněné tůni na louce Císařské toliko nepohlavní 
jednotníky, v měsíci pak říjnu ve vodě několikráte nabrané nenalezl 
jsem již žádných vůbec jednotníků, ani po sebe pilnějším pátrání. 

Uvedeným tuto a několikráte opakovaným zkoumáním docílil jsem 
toho, že mohl jsem dosti přesně stanoviti dobu pohlavní, kteráž u nás 
v Čechách omezuje se na měsíc říjen. Rovněž byl jsem opakovaným 
zkoumáním u výhodě, že mohl jsem kontrolovati i výsledky morfolo- 
gického zkoumání pohlavního ústrojí. 

O obtížích zkoumání dobře praví již D'Udekem: „Dans 1'espěce 
qui nous occupe, les difficultés sont encore plus grandes, á cause de 
1'extréme petitesse des individus et du petit nombre ďentre eux 
qu'on trouve munis ďorganes génitaux." 



186 Antonín Stole 



O opasku, zevnějším znaku pohlavní dospělosti. 
(Tab. VII. Fig. 1., 2., 3., op.) 

Poměry opasku karakterisoval v hlavních rysech již D'U dekem. 
Pozorování moje podává tyto podrobnější výsledky: 

Jako velká většina oligochaetů má i Áeolosoma zevnější znak 
pohlavnosti, a tím je~t právě opasek. U tohoto červa panuje však 
pozoruhodná odchylka, že opasek jest pouze částečným, totiž zduření, 
zvýšení a sežláznatění pokožky, v čem vlastně jeví se podstata opasku, 
má místo své toliko na břišní straně pohlavních segmentů, strana 
hřbetní zůstává úplně netknuta a jeví poměry normální. Opasek 
částečný nesoustřeďuje se, jak D'Udekem udává, pouze na šestém 
segmentu štětinovém, nýbrž prostírá se i do polovice segmentu před- 
cházejícího (pátého št.) a i téměř do polovice segmentu následujícího 
(sedmého št). Největší zduření nalézá se na segmentu šestém kolem 
otvoru (Fig. i., 2., 3., oz.), o němž později řeč bude, ubývá pak stejno- 
měrně nahoru i dolů. Skládá se pak opasek z buněk hypodermalných, 
podlouhle naduřelých a žláznatých, naplněných zrnitým obsahem, jenž 
činí je téměř neprůhlednými. Tak zvané žlázy olejné, jež vyskytují 
se všude v pokožce u rodu Áeolosoma, z opasku úplně mizejí, na 
hřbetní straně segmentů pohlavních nalézají se ovšem v stavu a počtu 
normálním. Takové poměry opasku nalezl jsem po opětovném pozo- 
rování, k domnělému organu, jenž dle D'Udekema rozkládá se kolem 
zmíněného otvoru na segmentu šestém štětinovém, vrátím se ještě 
později. 

Zevnějším znakem pohlavním bývají ještě, zejména u nižších 
oligochaetů, štětiny pohlavní. Spoléhaje na své pozorování ne- 
mohu říci, že by stávalo takových štětin u rodu Áeolosoma. Dle 
analogie, na jakém místě přicházejí u nejblíže příbuzných oligochaetů, 
nutno by bylo hledati je nejspíše na šestém segmentu štětinovém. 
Zde však nalézáme toliko oba svazky břišních štětin, jež nalézají se 
v poměrech normalných, nepodlehnuvše nijaké proměně. Také v sou- 
sedních segmentech, předcházejícím i následujícím, nalézáme jen nor- 
mální štětiny břišní. 

O obou žlázách pohlavních. 
(Tab. VII. Fig. h, 2., 3., v- Fig. 1., »r; Fig. 8. a 9.) • 

Áeolosoma jest obojetník, jako vůbec všichni nám dosud známí 
oligochaeti. Obě žlázy pohlavní, vaječníky i varlata, společně tu při- 



O pohlavních organech rodu Aeolosoma. 187 

cházejí, nicméně však jeví poměry, které odchylují se karakteristicky 
vzhledem k pohlavnímu ústrojí ostatních oligochaetů. 

Vaječník (Fig. L, 2., 3. v; Fig. 8.) především není párovitý, nýbrž 
jednoduchý. Jeví se jako plasmatický shluk, podoby pásovité, umí- 
stěný v segmentu pátém štětinovém a sice pod cévou břišní, mezi 
touto a břišní stěnou tělní. Strukturní jeho poměry jsou následující: 

Na předu, v části nejmladší, nalézá se několik málo jader s ja- 
dérky, ponořených v jemně zrnité plasmě a představujících nejmladší 
stadia budoucích vajíček (Fig. 8., c). Po této skupině následuje, ni- 
koliv však vždycky, obyčejně jedna větší již buňka vaječná, ukazující 
zrnitější obsah plasmatický, jemnou blánu žloutkovou a zveličené 
jádro s jadérkem (Fig. 8., b). Dolení a převahu mající konec vaječ- 
níku tvoří pak veliké a dospívající již vajíčko (Fig. 1., 2., 3., vj, Fig. 
8., a), tvaru sploštile vejčitého, dosahující dolení částí svou k otvoru 
v segmentu šestém (št.) a i za tento. Jemná blána žloutková, četDá 
tělíska žloutková, plnící obsah plasmatický, veliké jádro (Fig. 1., 8., 
9.,/) s jadérkem (Fig. l.,jo), vše to dobře lze pozorovati a ukazuje 
strukturu, jaká u vajíčka oligochaetů nejnověji velmi podrobně Vej- 
dovským byla vylíčena. Jen na jedno chci upozorniti, totiž že 
obvod vajíčka provádí velmi energické pohyby amoeboidní, jaké v tak 
značné míře neviděl jsem u vajíček žádného jiného oligochaeta (Fig. 9.). 
Celkem vylíčené tuto poměry vaječníku zjistil jsem po opětovném 
pozorování, změny daly se jen v znacích nepatrných a v mezích 
velmi úzkých. 

Varle (Tab. VIL Fig. 1., vr) u Aeolosoma jest rovněž nepárovité. 
Představuje opětně jednoduchý pásovitý shluk plasmatický, umístěný 
nad vaječníkem a sice v segmentu čtvrtém (št.), opětně pod cévou 
břišní, mezi touto a břišní stěnou tělní. Když vaječník uzrává, na- 
lézá se varle již v degeneraci. Představeno jest pak zbytky několika 
buněk, od nichž mateřské buňky chámové dávno již se odloučily, aby 
jako spermogonie prodělaly vývoj chámů. Tento proces vzhledem 
k poměrům u ostatních oligochaetů panujícím nemá do sebe nic zvlášt- 
ního, leda že děje se to volně v dutině tělní. Dospělé chámy mají 
podobu vlásků s nezřetelnou hlavičkou, tudíž podobu u chámů ostat- 
ních oligochaetů nijak neobvyklou, vyplňují pak v chomáčích dutinu 
tělní pošinujíce se sem tam pohybem roury zažívací. V době, kdy 
vajíčka ve vaječníku teprve dozrávají, jsou již chámy úplně vyvinuty 
i opouštějí dutinu tělní, aby při páření na tělo druhého jednotníka 
dostati se mohly. Panuje tudíž u rodu Aeolosoma toliko částečný 
hermafroditismus, žláza samčí dospívá dříve nežli žláza vaječná, kte- 



188 Antonín Stole 

rýžto poměr obou žláz pozorován ostatně při rozvoji jejich i u ostatních 
oligochaetův. V předcházejícím smyslu nutno také opraviti poznámku 
CUdekemovu: „J'ai remarqué qu'il existe un rapport inverse 
entre la production des deux sécrétions sexuelles: lá oů naissent 
beaucoup de sperinatozoides, il se produit peu ďoeufs et récipro- 
quement. II est probable que certains individus fonctionnent prin- 
cipál ement comme máles et les autres comme femelles." Totiž jistá 
individua nefungují hlavně jako samci a jiná jako samice, nýbrž 
u všech individuí napřed dospívají a fungují žlázy samci a po nich 
teprve žlázy samicí. 

Jinak rovněž opravuje mé pozorování údaje D'Udekemovy 
v příčině umístění varlete, kteréž umístění vymykalo by se z poměrů 
zjištěných u všech ostatních oligochaetů. Rovněž mé pozorování po- 
sunuje umístění vaječníku o jeden segment níže, kterýž omyl povstal 
u D'Udekema asi tím, že obě žlázy nad sebou umístěné považoval 
za jedinou. Takový omyl jest tím snadnější, že v době zralosti do- 
růstá varle i do segmentu pátého jako prodlužuje se vaječník i do 
segmentu šestého, původní však ložisko jest, jak již pověděno, u var- 
lete segment čtvrtý (št.) a u vaječníku segment pátý (št.). 

Ještě o jednom záporném výsledku svého pozorování chci se 
zmíniti. Nenalezl jsem totiž žádného vaku chámového, ani vaku va- 
ječného, v nichž by produkty obou žláz docházely konečného dozrání. 
To dalo se ovšem již souditi z domyslu, poněvadž u rodu Aeolosoma 
neexistují dissepimenty, z jichž jistých částí oba vaky se vytvořují. 
Touto negativní vlastností podobají se poměry pohlavní rodu Aeolo- 
soma opětovně oněm u Chaetogastriďů, kde rovněž vaků chámových 
i vaječných nenalézáme. Tímto také zdála by se čeleď Chaetogastridae 
úzce příbuznou s rodem Aeolosoma, ovšem však důkladnější srovná- 
vací studium ústrojnosti obou, zejména pak srovnání soustavy ner- 
vové poučí nás, že oba rody Aeolosoma i Chaetogaster jsou od sebe 
značně fylogeneticky vzdáleny. 

O schránkách chámových. 
(Tab. VIL Fig. 1., 3., sch; Fig. 5., 6., 7.) 

Jak bylo uvedeno, viděli schránky chámové D'U dekemiMaggi, 
neudali však nikde, na kterém segmentu přicházejí, aniž vyšetřili urči- 
těji poměry jejich. Proto věnoval jsem jim studium podrobnější. Sle- 
dovati je bývá velmi obtížno, to pro značnou nepatrnosf jejich, čímž 
oku snadno unikají, zejména nejsou-li ještě naplněny chámy. Umístěny 
jsou v segmentu čtvrtém štětinovém, tudíž nalézají se nad opaskem, 



O pohlavních organech rodu Aeolosoma. 189 

jsou pak přítomny tu toliko v páru jediném. Aspoň nenalezl jsem 
jich nikdy ve větším počtu. Ústí jejich na venek nalézá se (Fig. 1., 
3., sch) blízko pod oběma břišními svazky štětinovými, vypadají pak 
jako dvě malá kulovitá a průsvitná tělesa, těsně pod pokožkou 
k vnitřní stěně břišní přimknutá. Vlastně mladé schránky (Fig. 7.) 
jsou přední částí svou do hypodermis zapuštěny, a na vytvoření jejich 
účastní se pak jen několik málo buněk hypodermalných. Tvar pravi- 
dlem bývá kulovitý (Fig. 1., 3., sch; Fig. 5.), v jednom případě měla 
schránka podobu zahnutě hruškovitou (Fig. 6.). Stěna schránky jest 
tenká, chitinovitá a průsvitná; na zevnějšku bývá na ní sem tam 
pozorovati jádro s obklopující je plasmou. 

Hrdlovitě zúženého vývodu, jaký nalézáme u schránek ostatních 
oligochaetů, tuto nenacházíme, nýbrž každá ze schránek ústí přímo 
na venek malým kruhovitým otvůrkem (Fig. 5., 6., oť). 

Na konec zbývá mi vrátiti se k údajům, které ve své práci 
publikuje Maggi. Tentýž praví (str. 15.) o schránkách a jejich ob- 
sahu: „Le suddette vesicole adunque si devono ritenere per vere 
vesicole spermatiche, ed i filamenti che ne sortono per i veri 
organi sp ermatof oři". Údaj tento dlužno opraviti vtom smyslu, 
že ve schránkách chámových u rodu Aeolosoma nenacházejí se 
snad skutečné spermatofory, takové, jaké ku př. nalézáme u T ubi- 
ti cidů, nýbrž že jest tu co činiti s obyčejnými shluky či chomáčky 
chámů, asi na ten způsob, jak to nalézáme u Naidomorph, kde 
také podobné shluky za spermatofory byly vykládány (Lankester 
u Nais serpentina), ovšem že neprávem. O těchže schránkách praví 
tentýž autor před tím (15. str.): „Le mie osservazioni in ció vengono 
ad assicurare 1'idea del signor D'Udekem, pereně io viddi táli vesiole, 
le quali in un individuo non erano solamente due, ma se ne scor- 
geva una terza alla parte superiore dell'animale, vale a dire un po'al 
di sopra della metá del corpo, e probabilmente ve ne doveva essere 
una quarta simetricamente posta". 

Pozorování třetí schránky chámové, jak tu Maggi udává, k níž 
pravděpodobně měla by býti položena ještě čtvrtá, nutno vřaditi mezi 
případy abnormální. U nižších oligochaetů takové zdvojení schránek 
chámových a někdy i jiných pohlavních částí (chámovodů) nenáleží 
k velikým vzácnostem. Nejobyčejněji bývá toto zdvojení neúplné, totiž 
že z druhého páru vyvine se toliko jedna část. 

XJ Naidomorph (zvláště u rodu Stylaria), pak u Tubifi- 
cidů (zvláště u rodu Ilyodrilus) pozoroval jsem několikráte ta- 
kové částečné zdvojení buď schránek chámových, buď chámovodů. 



190 Antonín Stole 



O poměru pohlavních orgánů k exkreěním. 

D'Udekem výslovně v práci své uvádí, že nenalezl žádných 
chámovodů. Také já po čas svého zkoumání marně jsem po nich 
pátral. Jest nyní otázka, jakým že způsobem vycházejí chámy na 
venek? Ve směru této otázky zařídil jsem další své zkoumání i snažil 
jsem se vystopovati, co děje se s dospělými chámy, volně se hroma- 
dícími v dutině tělní. Především upoutal pozornost mou záhadný otvor 
(Fig. 1., 2., 3. oz), nalézající se na břišní straně šestého segmentu 
štětinového, o němž D'U dekem vykládá, že obklopen jest zvláštním 
žláznatým organem. Přesvědčil jsem se, že něco takového tu neexi- 
stuje, nýbrž že to, co D'U dekem za zvláštní organ vykládá, jsou 
toliko žláznaté buňky opasku, kupící se kolem jmenovaného otvoru. 
Zde právě, jak jsem již v dotyčném odstavci pověděl, zduřuje opasek 
nejvíce a vystupuje nad své okolí. Neznáme-li jinak význam otvoru, 
můžeme snadno pokládati omylem tuto část opasku za nějaký organ, 
k čemuž ovšem nejvíce přispívají uvedené právě okolnosti. 

Bylo nyní dalším mým úkolem vyšetřiti povahu a účel záhad- 
ného otvoru. Seznal jsem především, že jest značně roztažitelný, což 
ukazuje na přítomnost mocnější vrstvy svalové. Podoby jest nálev- 
kovité, dovnitř se zužující. Po delším pátrání pozoroval jsem, že 
uvnitř vede do jakési delší chodby volně do dutiny segmentu zavě- 
šené. Na počátku chodby zjistil jsem mocné víření, kteréž sledoval 
jsem dále uvnitř celé chodby (Fig. 1., 2., 3., ech), jež učinivši v prů- 
běhu svém kličku, končila se nálevkovitou rozšířeninou otevírající se 
do dutiny segmentu. K velkému překvapení svému shledal jsem nyní, 
že v nálevkovité rozšířenině trčí chomáč chámů. Nebylo tudíž žádné 
více pochybnosti, že měl jsem tu co činiti s organem, jehož úkolem 
bylo dopravovati chámy na venek. Tvar, povaha i umístění jeho vedly 
mne však k domněnce, že to není nějaký novotvar, nýbrž že jest to 
organ exkreČní přetrvavší v segmentu pohlavním. Domněnka tato 
vedla mne dále přirozeně k tomu, abych ohledal exkreční organy 
segmentů sousedních, předcházejícího (pátého št.) a následujícího 
(sedmého št.). Skutečně, když se mi to podařilo, seznal jsem, že 
i zde v nálevkách orgánů exkrečních trčí chomáčky chámů (Fig. 2., 
ec — o,). Tímto pozorováním zjistil jsem tudíž zajímavé a po mém 
soudě důležité faktum, že u rodu Aeolosoma úkol chámovodů 
vykonávají organy exkreční. 

Ještě něco zbývalo vyšetřiti, totiž jakým způsobem se stalo, že 
v šestém segmentu mohl jsem nalézti místo obou toliko jeden organ 



O pohlavních, organech rodu Aeolosoma, 191 

exkreční. Za tím účelem volil jsem ku zkoumání svému individua 
teprve pohlavně dospívající. Přišel jsem pak k výsledkům následujícím : 

U individuí teprve pohlavně dospívajících existují v segmentu 
šestém (št.) oba organy exkreční, dalším průběhem dospívání dege- 
neruje však z nich jeden, zmizí i jeho zevnější otvor, otvor pak dru- 
hého se zveličí i posune se zduřením opasku poněkud více ku střední 
ose břišní, čímž zdá se, jakoby zaujímal skutečnou polohu centrální. 
Však i pozůstalý organ exkreční podroben jest jisté změně. Abych 
mohl ji podrobněji vylíčiti, musím předeslati p opis organu exkrečních. 

Podrobnější zkoumání orgánů exkrečních provedl poprvé Vej- 
dovský. 2 ) Dovolím si v krátkosti opakovati hlavní výsledky tohoto 
zkoumání. 

Organy exkreční u rodu Aeolosoma opakují se párovitě v jednot- 
livých segmentech, scházejíce toliko v hlavě a pak ve 4 — 6 posled- 
ních segmentech. První pár leží u Aeolosoma Ehrenbergii Oerst. 
a A. tenebrarum Vejd. v prvním segmentu štětinovém, u A. quatema- 
rium Ehbg. teprve ve druhém ; u A. variegatum Vejd. nalézají se toliko 
tři páry orgánů exkrečních a to v prvých třech segmentech střevního 
žaludku. Představují silně vinuté uvnitř vířící kanálky, upevněné na 
stěnách roury zažívací, jichž vířivé nálevky těžko lze nalézti. Zevnější 
otvory jejich nalézají se skoro v mediální linii břišní, těsně k oběma 
stranám břišní cévy. 

Pozorování má, jež připojuji k tuto uvedeným, týkají se hlavně 
průběhu orgánů exkrečních (Fig. 4.). Počínám líčení jeho od otvorů 
zevnějších. Malý , nepravidelně okrouhlý otvor zevnější (o 2 ) vede 
především do malého váčku (sv), vždy však poznatelného, podoby 
vejčité , se stěnami tenkými. Odtud z váčku počíná se vyvíjeti 
vířivá chodbička a sice ku předu těla, směrem šikmo od centrální 
osy břišní ku postranní stěně tělní. Dospěvši asi k polovině svého 
oběhu vytvoří chodbička malý oblouk, načež mění svůj směr ubírajíc 
se odtud směrem od postranní stěny tělní ku centrální ose břišní 
i dostupuje tak až k přednímu konci segmentu, tam asi, kdeby se 
nalézati měl přední dissepiment. Tím dosažen jest vrcholový bod 
chodby (a), tam se nyní obrací, přimyká se těsně k právě proběhlé 
části své i sleduje ji nazpátek souběžně až k uvedenému oblouku. 
Opakuje pak rovněž i tento oblouk, načež však se opět ku předu 
obrací (6), provede jednu, dvě neb tři kličky v sousedství a v délce 



J ) Vejdovský, System u. Morphologie der Oligochaeten (Praha, 1884) pag. 19. 
Týž, Aeolosoma variegatum Vejd. Příspěvek Tcu poznáni nejnižších annulatů. 
(Ze zpráv král. čes. spol. nauk, 1885") pag. 6. a 12. 



J92 Antonín Štole 

oblouku, načež podruhé se k němu přimyká (c), i zakončuje průběh 
svůj malou vířivou nálevkou (w), málo jen širší nežli chodbička 
a obrácenou ústím svým (oj směrem k otvoru zevnějšímu. 

Nověji popsal Frank E. B e d d a r d l ) nový druh rodu Aeolo- 
soma, A. Headleyi, úzce příbuzný s naším domácím druhem A. varie- 
gatum Vejd. Exkrečním organům téhož druhu věnuje autor přesnější 
rozbor. Praví o nich (str. 216) : There are a large number of pairs 
of nephridia present, while in A. variegatum there are only three 
pairs, oceupying segments 4 — 6. They are very readily visible, and 
the terminál apertuře into the coelom is extremely obvious, lying 
midway between two successive seta-bundles. The coelomic apertuře 
can hardly be termed a „funnel", as it is only just perceptibly wider 
than the rest of the tube. The external oriíice of the nephridium is 
placed close to the medián ventral line." 

Srovnáme-li průběh exkrečních orgánů, jak kreslí jej B e d d a r d 
(viz připojená k jeho práci tab., fig. 1., nep), znamenáme patrný rozdíl 
vzhledem k vylíčenému právě průběhu exkrečních orgánů u A. Ehren- 
bergii. Průběh chodbičky pokračuje zde od zevnějšího otvoru ve 
směru opačném, totiž na zad, ku zadnímu konci těla. Rovněž vrcho- 
lení, kteréž označujeme na našem obrazci (Fig. 4.) písm. a, nalézá se 
nazad, nicméně však poslední čásť chodbičky končící vířivou nálevkou 
má tentýž směr a tutéž polohu, jakou nalézáme u našich druhů 
domácích. 

Po tomto vylíčení průběhu orgánů exkrečních vraťme se ku 
změně, kterou prodělává pozůstalý organ etfkreční (Fig. 1., 2., 3., ech) 
v segmentu šestém (št.). Ta dosti jest značná a patrná, nikoliv však 
taková, aby jí smyt byl ráz organu exkrečního. Možno říci, že pro- 
vedena jest hlavně v tom směru, aby usnadněna a uvhodněna byla 
funkce, kterou na sebe bere v době pohlavní. Tak především průběh 
organu jest skrácen a zjednodušen. Za to přibývá mu však na mohut- 
nosti. Zevnější stěna žláznatá jest silnější, vnitřní chodba širší, ná- 
levka vířivá zvětšena, zevnější pak otvor rozšířen, jak již nahoře po- 
věděno bylo. 

O exkrečních organech segmentu pátého (št.) a sedmého (Fig. 1., 
2., 3., ec) nemohu říci, že by podobné změně byly podrobeny. Nanej- 
výše jsou poněkud zveličeny, zachovávajíce ostatně ráz i průběh svůj. 

Ještě by zbývalo vyšetřiti, jakým způsobem dostávají se na 
venek vajíčka. Domněnku o tom, jak uvedl jsem v poznámkách 

x ) Observations upon an Annelid of the Genus Aeolosoma. (ProceedingS of the 
Zoological Society of London, March 20, 1888. 



O pohlavních organech rodu Aeolosma. 193 

historických, pronesl již D'U dekem. Nepodařilo se rai přímým po- 
zorováním otázku položenou rozluštiti. Proto zbývá mi spokojiti se 
prozatím domněnkou D'Udekemovou, již shledávám velice pravdě- 
podobnou. Domnívám se správně souditi, že jako u rodu Aeolosoma 
neexistují zvláštní chámovody, tak také že neexistují i zvláštní vejco- 
vody. Ještě u Naidomorph, nejbližší skupině oligochaetů, nenalézáme 
pravých vejcovodů, nýbrž toliko páro vité otvory, jimiž se vajíčka na 
venek dostávají. 

Tudíž z dvojího důvodu netřeba připustiti možnost, že by se 
tvořily u rodu Aeolosoma zvláštní vejcovody. Představuji si věc tak, 
že organ exkreční šestého segmentu, když funkci chámovodnou vy- 
konal, zdegeneruje až na otvor zevnější, jenž pak slouží k východu 
vajíček, které mezi tím úplně byly dozrály. 

Závěrek. 

Na konec jest mi ještě shrnouti výsledky líčeného zde pozoro- 
vání v následující přehled. 

Pozorováním mým nutno bude opraviti obrazec rozdělení po- 
hlavních orgánů, jak je u rodu Aeolosoma uvádí Vejdovský 1 ) na 
modifikovaném základě pozorování D'Udekemových a Maggi o- 
vých. Dle mého pozorování jest umístění pohlavních orgánů takovéto 

1. Jednoduchá, nepárovitá žláza chámová ve 5. segmentu. (Hlava = 
1. segment). 

2. Jednoduchá, nepárovitá žláza vaječná v 6. segmentu. 

3. Pár schránek chámových v 5. segmentu. 

Hlavní výsledek mého pozorování jest obsažen ve zjištění těchto 
dvou fakt: 

1. U rodu Aeolosoma není zvláštních chámovodů. 

2. Funkci jejich vykonávají organy exkreční, jen částečně v jistém 
smyslu modifikované. 

Tudíž i povahou svých ústrojů pohlavních jeví se rod A.eolo- 
soma typem primitivním. Kdežto u všech ostatních oligochaetů vyvi- 
nují se v době pohlavní zvláštní chámovody, při čemž organy exkreční, 
nalézající se v segmentech pohlavníeh, bud degenerují, bud setrvávají, 
u rodu Aeolosoma nevyvinují se žádné zvláštní chámovody a funkci 
jejich přejímají organy exkreční, které setrvaly v segmentech pohlav- 
ních a jen částečné v jistém smyslu se modifikovaly. 

') Vejdovský, System u. Morphologie der Oligochaeten. (Praha 1884) pag. 19. 
Týž, Aeolosoma variegatum Vejd. Příspěvek ku poznání nejnižších annulatů 
(Ze zpráv král. čes. spol. nauk 1885) pag. 7. 

Tř. mathematlcko-pííroclovědecká. 13 



194 Antonín Štole: O pohlavních organech rodu Aeolosoma. 



Literatura 

D'Udekeni: Notice sur les organes génitaux des Aeolosoma et des 

Chaetogaster. Academie Koyale de Belgique. (Extr. des Bulletins, 

2me série, t. XII., n. 11. — 1862). 
Maggi: Intorno al genere Aeolosoma. Estratto dal I. volume delle 

memorie della Societa Italiana di Scienze Naturali. (Milano, 1865). 
Vejdovský: System u. Morphologie der Oligochaeten. (Praha 1884). 
Týž: Aeolosoma variegatum Vejd. Příspěvek ku poznání nejnižších 

anmdatů. (Ze zpráv král. čes. spol. nauk 1885). 
B e d d a r d : Observations upon an Annelid of ťhe Genus Aeolosoma. 

(Proceedings of the Zoological Society of London, 1888). 

Vysvětlení k vyobrazením tab. VIL 

cv, céva ventralní ; cd, céva dorsalní ; ec, exkreční organ ; ech, exkreční 
organ fungující jako ckámovod; j, jádro buňky vaječné; jo, jadérko 
buňky vaječné ; n, nálevka exkrečního organu ; o x , otvor vnitřní exkr. 
organu ; o 2 , otvor vnější exkr. organu ; op, opasek ; oř, otvor schránky 
chámové; ov, otvor vnitřní organu exkr. fungujícího jako chámovod; 
oz, otvor zevnější organu exkr. fungujícího jako chámovod ; sch, schránka 
chámová; sv, stažitelný váček organu exkr.; v, vajecník; vj, dospíva- 
jící vajíčko; vr, varle; ž, zažívací roura. 
(Římské číslice u jednotlivých fig. označují pořadem segmenty ne- 
soucí štětiny.) 
Fig. 1 . Část těla s pohlavními segmenty ; kresleno se strany. 
Fig. 2. Čásť těla s pohlavními segmenty ; kresleno se strany břišní 

(roura zažívací nenakreslena, rovněž částečně též segment se 

schránkami chámovými). 
Fig. 3. čásť těla s pohlavními segmenty ; kresleno se strany břišní. 
Fig. 4. Exkreční organ z předního segmentu tělního. 
Fig. 5. Schránka chámová tvaru normálního. 
Fig. 6. Schránka chámová jiné podoby. 
Fig. 7. Mladá, tvořící se schránka chámová. 
Fig. 8. Vajecník, kreslen se strany. 
Fig. 9. Dospělé vajíčko jevící na obvodu pohyby amoeboidní. 



ánech rodu Aeolosoma . 



Fiq.l 




liql 



i 



o 






o. 



IV 



Fig.3 






. i 






w 













ech 



op 



VI 






(O) 






/// 



O 




U 





VI 



Til 




Fig.8 




ig.á 







) F i q.C) 



Věstník král. spol nau k 



14 
Die diluvialen Murmelthiere in Bohmen. 

Ein vorláufiger Bericht vorgelegt von J. Kafka den 8. Márz 1889. 
Mit zwei Holzschnitten. 

In letzterer Zeit bescháftigte ich raich mit dem Studium der 
Sáugethiere Bohrnens mit Riicksicht auf die diluvialen und tertiáren 
Formen. Auf clen Rath meines hochverehrten Lehrers Prof. Dr. Ant. 
Fric stellte ich mir vorerst zur Aufgabe die Bearbeitung der Nager 
durchzufiihren, die so weit vorgeschritten ist, dass eine umfangreiche 
Arbeit uber diesen Gegenstand in bohmischer Sprache zum Drucke 
fast fertig vorliegt. Da jedoch keine Hoffnung ist, dass die genannte 
Arbeit bald zur Veróffentlichung gelangt, will ich hiemit nur einen 
vorláufigen Bericht uber einen Theil derselben der Óffentlichkeit 
iibergeben. 

Die Nager bilden in der Anzahl unserer diluvialen Sáugethiere 
einen vollen Dritttheil und sind auch in der Richtung interessant, 
dass sie eine Reihe von wahren Steppenformen aufweisen, deren Vor- 
kommen auch fůr die Bildungsart der betreffenden Lagen des dilu- 
vialen Lehms von Wichtigkeit ist. 

Die charakteristischen Steppennager Bohmens sind: Arctomys 
bobac Schreb., Alactaga jaculus Bodt., Spermophilus rufescens Keys & 
Blas, Cricetus (phaeus?), Arvicola ratticeps Keys & Blas (=: Ar v. oeco- 
nomus Poli.) und eventuell auch Lagomys pusillus Desm. 

Ausser Cricetus und Lagomys liegen mir alle diese Arten aus 
den Lossschichten der Umgebung von Prag und einiger anderen Lo- 
calitáten in Bohmen vor ; erstere kommen nach Dr. Woldřich in 
Gesellschaft mit Alactaga, Spermophilus und Arvicola bei Zudsla- 
vitz vor. 

Als besonders interessant erweisen sich die zahlreichen Reste 
der Murmelthiere, aus welchen von meinem Vorgánger Herrn J. 
Gregor auch ein fast vollstandiges Skelet fúr die Museumsammlung 

13* 



19G J Kafka 

zusamniengestellt wurde. Ausserdeni liegt noch eine Reihe von fast 
unverletzten Schádeln und Unterkiefern nebst einer Fíille von Bruch- 
stiicken derselben , Wirbel und Extremitátenknochen vor. Die 
Fundorte, von welchen diese Murmelthierreste stammen, sind in der 
Umgebung von Prag bei Podbaba (Juliska, Kotlářka, Šťáhlavka etc.) 
Šárka, Vysočan, Báně, Lysolej, dann bei Welwarn, Tiirmitz und 
Beraun. 

Alle diese Reste gehóren zu ein und derselben Art, welche ich 
nach zahlreichen und sorgfáltigen Vergleichungen als Arctomys bobac 
Schreb. bestimmt hábe und glaube ich durch eine náhere Schilde- 
rung meines Vorganges einen Beitrag zur Kenntniss der diluvialen 
Murmelthiere uberhaupt zu liefern. 

Zur Vergleichung konnte ich ein ziemlich reiches osteologisches 
Materiál verwenden: 1. 2 Schádel und Skelettheile von Are. mar- 
motta aus der Museunisammlung. 2. 9 Schádel von Are. marniotta, 2 
Schádel von Are. bobac, 1 foss. Schádel von Are. marmotta (Unkel- 
stein) und 3 Schádel von A. monax nebst Skelettheilen von denselben 
Arten theils aus der Zool. Sammlung der kónigl. landwirtschaftlichen 
Hochschule in Berlin*), theils aus der Privatsammlung des Herrn 
Prof. Dr. N e h r i n g, welcher mir dieses reiche Materiál mit grósster 
Liebenswiirdigkeit zugánglich machte und mir auch mit Rath und 
That bei meiner vergleichenden Arbeit beistand, wofiir ich ihm mei- 
nen verbindlichsten Dank ausspreche. Nebstdem benutzte ich auch 
die zahlreichen, genauen Messungen von H e n s e 1 und Dr. S c h á ff, 
so dass die gewonnenen Resultate als gut begriindet angesehen werden 
kónnen. 

Die Unterscheidung der beiden europáischen Arctomys-Arten 
rief eine ganze Literatur hervor ohne jedoch zu einem endgiltigen 
Resultate zu gelangen; es wurde eine ganze Reihe von Unterschei- 
dungsmerkmalen aufgestellt, die theils schon widerlegt, theils noch 
immer aufrecht erhalten werden, In wie ferne dies bei den einzelnen 
Arten geltend sein diirfte, mogen meine vergleichenden Untersuchungen 
veranschaulichen. 

Der friiheren Meinung entgegen wurde zuerst von Hen sel**) 
der Nachweis geliefert, dass ein erwachsener, recenter Bobac ein er- 
wachsenes, jetzt lebendes Alpenmurmelthier an Grosse iibertriíft. 



*) Eine Reise nach Berlin, welche ich zu diesem Zwecke unternommen hatte, 
wurde mir durch eine Subvention des Vereines „Svatobor" ermóglicht. 
**) Hen sel. Mammalogische Notizen. Archiv f. Naturg. 1879 I. 



Die diluvialen Murmelthiere in Bohmen. ] 97 

Diese Angabe wurde auch von Dr. S c h á ff bestátigt und auch meine 
Untersuchungen, so weit nioglich, fůhrten zu clemselben Resultate. 
Dr. Scháff*) hatte jedoch diluviale Scbiidel von Unkelstein und 
Aachen richtig als Are. marmotta bestimmt, welche die recenten 
Alpenmurmelthiere an Grosse nocb betrácbtlicb ůbertreffen und die 
Grosse der recenten Bobacs erreichten. In unserem fossilen Materiále 
finden sicb mehrere Scbádel von verschiedener Grosse vor; es un- 
terliegt jedoch keinem Zweifel, dass die diluvialen Are. bobac we- 
nigstens so stattliche Thiere waren, wie die jetzigen Steppenmur- 
melthiere. 

Obwohl diese Grossenverháltnisse kein Kriterium fiir die Un- 
terscheidung der Arten bilden und iiberhaupt nieht bilden konnen, 
so geht aus diesen Vergleichungen eine interessante Folgerung 
hervor. 

Erstens wáre vielleicht die geringere Grosse der recenten Al- 
penmurmelthiere auf eine Veranderung der Lebensverháltnisse zu- 
růckzufůhren, zweitens dúrften die gleieben Dimensionen der beiden 
Arten im Diluvium fůr áhnliche oder gleiche Lebensverháltnisse 
sprechen. leh glaube, sobald die Existenz beicler Arten im Diluvium 
sichergestellt wird, aus diesem Grunde annehmen zu konnen, dass 
beide zur Diluvialzeit Steppenthiere waren. 

Schreiten wir nun zu den specifischen Unterscheidungsmerkmalen 
beider Arten. 

Dr. Scháíf sieht das Verháltniss der Breite des Hinterhauptes 
zur Basilarlánge als charakteristisch an, indem er behauptet, dass 
bei einer Basilarlánge von 91*5 resp. 91 mm. die Hinterhauptsbreite 
der Marmotten 44 resp. 44-8 mm. betrágt, wogegen dieselbe bei 
Bobac diese Žahl schon bei 80 mm. Basilarlánge erreicht. 

Ich halte diese Vergleichungsart nicht als genug exakt und 
glaube, dass alle solche Grossenverháltnisse mathematisch durch ihre 
Exponenten verglichen werden můssen, wenn man fůr die Schluss- 
forderungen iiberhaupt eine sichere Basis haben soli. 

Auf diese Weise hábe ich die Verháltnisse bei 28 fossilen und 
recenten Schádeln theils untersucht, theils nach den Messungen von 
Hen sel und Dr. Scháff berechnet und die betreífenden Exponenten 
ůbersichtlich zusammengestellt : 



*) Dr. E. Scháff, Beitrag zur genauerem Kenntniss der diluvialen Murmel- 
thiere. 



198 



J. Kafka 



Exp. 



Nro. 2457 (Hensel) 

„ 2458 (Hensel) 

„ 654 (Hensel) 

„ 2459 (Hensel) 

„ 2461 (Hensel) 

„ 2462 (Hensel) 

„ 2383 (Land. Hochsch.) 

„ 3773 a (Land. Hochsch.) .. 

„ 2 (Juliska b. Prag) .... 

„ 2456 (Hensel) 

„ 2382 (Landw. Hochsch.) . 

„ 2 (Prof. Nehrings Privats.). 

„ 184 (Hensel) 

„ 5284 (Berl. Univers. Sam.) 

„ 7 (Museum boh. rec.) . . . 

„ 1 (Prof. Nehrings Privats.) 

„ 2157 (Land. Hochsch.) . . 

„ 9 (Foss. Turmitz, Bohmen) 

„ 25 cf (Land. Hochsch.) . . 

„ 3 Šťáhlavka b. Prag) . . . 

„ 1 (Kotlářka b. Prag) . . . 

„ 22 § (Landw. Hochsch.) . 

„ 8 (Museum boh. rec.) . . 

„ n. (Dr. Scháíf Aachen) . . 

„ 3773 (Land. Hochsch. rec.) 

„ I. (Dr. Scháff Aachen) . . 
Ex. v. Unkelstein (Dr. Scháff) . 

Nro. 6 (Šárka b. Prag) . . . . 



1-821 



1-857 



1-961 
1-966 
1-97 

1-977 
1-979 



2-005 



2-025 
2:023 
2031 

2-033 

2-054 



Exp. 



1-797 
1-8 



1-816 
1-853 
1-853 



1-911 
1-954 
1-961 



1-974 



Arct. bobac 
Arct. bobac 



Arct. bobac 
Arct. bobac 
Arct. bobac 



Arct. bob. jus, 
Arct. bobae 
Arct. bobac 



Arct. bobac 



2- Arct. bobac 



2-011 
2-021 


Arct. bobac 
Arct. bobac 










2*033 


Arct. bobac 






2-116 


Arct. bobac 



Arct. marmotta 



Arct. marmotta 



Arct. marmotta 
Arct. marmotta 
Arct. marmotta 

Arct. marmotta 
Arct. marmotta 
Argt. marmotta 

Arct. marmotta 



Arct. marmotta 
Arct. marmotta 
Arct. marmotta 

Arct. marmotta 
Arct. marmotta 



Aus dieser Tabelle geht deutlich liervor, dass das Verháltniss 
der Hinterhauptsbreite zur Basilarlánge so variirt, dass sich nicht 
nur zahlreiche Ůbergánge zwischen beiden Arten geltend inachen, 
sondera auch Fálle vorkornmen, wo die Verbáltnisse bei beiden ganz 
gleicb sind. (Siebe Nro. 2456 (Hensel), 2382 (Landw. Hochsch.), 
3773 (L. Hochsch.) und Nro. I. (Aachen). 

Man diirfte daraus nur zwei Folgerungen ziehen: entweder ist 
dieses Merkmal fůr die Unterscheidung beider Arten ganz ungenů- 
gend, oder man hat es hier uberhaupt nicht mit zwei verschiedenen 
Arten zu thun. Wir werden jedoch die Sache noch weiter verfolgen, 
ohne uns schon jetzt fůr die oder jene Ansicht zu entscheiden. 

Von Dr. S c h a ff wurde weiter auch das Verháltniss der Breite 
und Hone des Foramen magnum als stichhaltig angegeben, auf 



Die diluvialen Murmelthiere von Bóbmen. 



199 



welches auch schon Hen sel seine Aufmerksamkeit lenkte; es soli 
námlich dieses bei Arct. bobac viel breiter als bei Arct. marmotta 
sein. Auch cla ist eine exakte Vergleichung nur auf dem schon an- 
gefiihrten Grunde moglich. Fiir den Bobac soli dieses Verháltniss 
8 : 12-5 (Exp. = 1-562), fůr die Marmotta 9 : 11-7 (Exp. =z 1-3) sein. 
Obwohl es auf clen ersten Blick scheint, dass die Existenz des er- 
wáhnten Unterschiedes nicht zu bezweifeln ist, geht doch aus einer 
eingehenderen Vergleichung ganz klar hervor, dass auch dieses Ver- 
háltniss nicht konstant ist. Die Zusainmenstellung der betreífenden 
Exponenten zeigt nicht nur eine allniáhlige Verschmelzung, sondern 
auch solche Abweichungen dieser Verháltnisse, dass dieselben als 
ein Unterscheidungsmerkmal ganz unbrauchbar sind oder wiederum 
nur beweisen kónnen, dass wir es da nicht niit zwei verschiedenen 
Arten zu thun haben. 

Hier folgt nur eine Ůbersicht der an 25 Schadeln gewonnenen 
Exponenten, welche das Gesagte klar darstellt: 



Exp. Exp. 



Nro. 1. (Prof. Nebrings Privat- 

samml.) 

„ 8. (Museum bolí. rec.) . . 
„ 2157. (Landw. Hochschnle 

Berlin) 

„ II. (Foss. Aachen. Dr. Scbaff) 
„ 1. (Foss. Kotlářka b. Prag) 
„ 2382. (Landw. Hochschule) 
„ 9. (Foss. Tůnnitz. Bobmen) 
„ 22. 9 (Landw. Hocbscb.) . 

— (BerL Univ. Samml. Ski.) . 
Nro. 2383 (Landw. Hocbscb.) . 

„ I. (Foss. Aacben Dr. Scbaff) 
„ 7. (Rec. Museum bob.) . . 
„ 2. Prof. Nebrings Privats.) . 

— (Unkelstein Dr. Scbaff) . 
Nro. 25 cf (Landw. Hocbscb.) . 

„ 2158 (juv. Landw. Hocbscb.) 
„ 3184 (Hensel Mam. Notiz) 
„ 5284 (Berl. Univer. Samml.) 
„ 3184 (Landw. Hocbsch.) . 
„ 3773 b. (Landw. Hocbscb.) 
„ 7 (Kotlářka b. Prag) . . . 
„ 2 (Juliska b. Prag) . . . . 
„ 3773 a. (Landw. Hocbscb.) 
„ 3244 (Landw. Hocbscb.) . 
„ 3 (Šťáblavka b. Prag) . . 



1-06 
1-1 

1-128 
1.136 

1-175 

1-882 

1-19 

1-2 

1202 

1*222 

1-222 

1-24 

1305 

1-305 

1-322 

1-368 



1555 



1-157 
1-181 



Arct. bobac. 
Arct. bobac. 



1-363 



Arct. bobac. 



1-4375 
1-4705 
1-4777 
1-505 



Arct. bobac. 
Arct. bobac. 
Arct. bobac. 
Arct. bobac. 



1-5714 



Arct. bobac. 



Arct. marmotta 
Arct. marmotta 

Arct. marmotta 
Arct. marmotta 



Arct. marmotta 



Arct. 
Arct. 
Arct. 
Arct. 
Arct. 
Arct. 
Arct. 
Arct. 
Arct. 
Arct. 



marmotta 
marmotta 
marmotta 
marmotta 
marmotta 
marmotta 
marmotta 
marmotta 
marmotta 
marmotta 



Arct. marmotta 



Arct. marmotta 



200 J. Kafka 

Von den iibrigen Verháltnissen an dem Schádel, welche mir 
eben so wenig charakteristisch erscheinen, sei noch der vom Hensel 
angefůhrte Verlauf des hinteren Theils des oberen Rancles der Schlá- 
fenbeinscbuppen erwáhnt. Von Dr. Scháíf wurden schon bei recenten 
Schádeln vollkomniene Ůbergánge fůr dieses Merkmal nachgewiesen, 
eín Verháltniss, welches durch die Untersuchung unseres fossilen 
Materials nur bestátigt wird. Dergleichen finden sich auch bei un- 
seren fossilen Bobac-Schádeln Ůbergánge in dem Verhalten der Schei- 
telbeine, welche bei einigen Exemplaren sich nach vorn verjiingen, 
bei anderen dagegen, wie bei Marmotta (nach Dr. Scháíf) kurz vor 
ihrem Vorderende breiter als in der Mitte werden. In Folge dessen 
miissen beide Merkniale als ungeniigend bezeichnet werden. 

Nur die Stirngegend mit ihren Fortsátzen und einigermassen 
auch die Nasenbeine bieten bessere Anhaltspunkte fur die Unter- 
scheidung beider Arten. Was die Lange und Breite der Nasenbeine 
betriíft, kann ich wohl der Meinung nicht beistimmen, dass diese 
Verháltnisse genug charakteristisch wáren. Wie schon Hensel richtig 
benierkt, bieten dieselben keine genau bestimmbaren Punkte zum An- 
setzen des Zirkels und es sind deshalb die Maasse nicht gut zu nehmen 
und eine exakte Untersuchung nicht móglich; bei den vorhandenen 
fossilen Bobac-Schadeln kann man jedoch schon mit blossem Augen- 
masse wahrnehmen, dass diese Verháltnisse sehr variiren und des- 
halb nicht genug charakteristisch sind ; die Nasenbeine der fossilen Step- 
penmurmelthiere sind theils, wie angefůhrt wird, verháltnissmássigkurzer 
und breiter, als bei der recenten Marmotta, theils erscheinen sie 
wieder lang und schmal, wie bei dieser, und im Gegentheile zur Be- 
hauptung ScháfFs an ihrer hinteren Grenze immer schmáler als an 
der vorderen. Nur in der Bildung des hinteren Mandes der Na- 
salia Jinde ich einen Unterschied, indem derselbe bei A. bobac quer 
abgestutzt und ziemlich glatt, bei A. marmotta dagegen stark und 
unregelmássig gezackt aussieht. 

Ůbereinstimmend mit Dr. Scháíf íinde ich die Stirngegend als 
sehr charakteristisch. Bei Are. bobac erscheint diese hinter den Post- 
orbitalfortsátzen und ebenso vorne (kurz vor der Mitte des oberen 
Augenhóhlenrandes) viel mehr eingeschnurrt als bei Aer. marmotta; 
in folge dessen convergiren auch die oberen Kánder der Augenhohlen 
bei Are. bobac nach vorn sehr deutlich, wogegen sie bei Are. marmotta 
in ihrer vorderen Hálfte fast paralell verlaufen. Infolge dessen er- 
scheinen auch die Postorbitalfortsátze verschieden. Bei Are. bobac 
sind sie, abgesehen von ihrer bedeutenderen Lange, allmáhlich zuge- 



Die diluvialen MurmeltMere in Bohmen. 



201 



spitzt, wíihrend bei Are. marmotta sie fast winklig von der Stirnseite 
iui Vorderrande abgesetzt sind und kleinere Spitzen besitzen. Es sind 
zwar auch in dieser Hinsicht einige Ůbergánge wahrnehmbar und ich 
hábe mir Miihe gegeben auch dieses Merkraal mit der frůher er- 
wáhnten Methode genau zu prufen. 

In Fig. 1. sind einige Profile der Stirngegend (von oben ge- 
sehen) von beiden Arten nebeneinander gestellt, so dass nicht nur 
der Unterschied zwischen Bobac und Marmotte ersichtlich ist, aber 
auch die Art und Weise des Ůberganges hervortritt. 



x 




Jk 



Cil » 




co £? 



2. c ~ a 



oi .S 



■°a 



M 



t~ a co 

^2 : ° L3 



\ 1 



\ 



! 



Mi 
fy 



■s « 



^ -2 .2 




V 



/ 



-;.<■■.'-':■ 



.rt t- 



202 



J. Kafka 



Arctomys marmotta 



Derselbe wird noch deutlicher durch Exponenten dargestellt, 
welche man aus den Verháltnissen der kleinsten Stirnbreite (im 
Punkte des Winkels im Augenhohlenrande gemessen) zu der Schei- 
tellánge des ganzen Schádels gewinnt. 

Solcherweise ist folgende Reihe entstanden: 

Arctomys bobac (Nro. 3773. Landw. Hochsch.) 4 651 
7 foss. Kotlářka b. Prag) 4-227 

1 foss. Kotlářka b. Prag) 3-962 

2 foss. Juliska b. Prag) 3-938 
, 8 foss. Šárka b. Prag) 3-846 

„ 3773 gew. Ldw. Hochsch.) 3-832 
Nro. 8 rec. Mus. boh.) 3-607 

, 2158 Landw. Hochsch.) 3-443 
3184 „ „ ) 3-321 

2157 „ „ ) 3-303 

2393 „ „ ) 3-298 

4173 foss. Unkelstein) 3-166 
22 9 Landw. Hochsch.) 3-137 
25 S » ) 3-006 

Man sieht, dass die Bobacschádel durchaus einen hóheren Ex- 
ponenten besitzen als die Marmottaschádel und man diirfte vielleicht 
als eine Grenze zwischen beiden Arten den Exponent 3*7 ansehen; 
dies musste jedoch durch weitere Vergleichungen, die mir nicht 
moglich waren, praecisirt werden. Es scheint, dass eine solche scharfe 
Grenze existiren diirfte und dass wir solcherweise sogar ein ma- 
thematisches Hilfsmittel zur Bestimmung und Unterscheidung beider 
Arten gefunden hátten. 

Es eriibrigt mir noch auf ein Kriterium, welches besonders von 
Prof. Dr. A. Nehring hervorgehoben wurde, aufmerksam zu machen. 
Dieses soli in dem Verhalten des unteren Praemolars bestehen. Im 
definitiven Gebiss von Are. marmotta soli derselbe dreiwurzelig , von 
Are. bobac hingegen zweiiourzelig sein. Ich bezweifle nicht, dass es 
bei den recenten Formen vorkommen kann; hingegen aber bei den 
fossilen Bobacs aus bohmischen Lokalitáten hábe ich eine vollstándige 
Ubergangsreihe zusammenstellen konnen, welche mit einem typisch 
zweiwurzeligen Praemolar beginnt und mit einem typisch dreiwurze r 
ligen endigt. 

Es kommen in der Reihe auch Exempláre vor, welche ein Ver- 
wachsen der beiden hinteren Wurzel der ganze Lange nach zeigen 



Die diluvia! en Murmelthiere in Bohmen. 203 

— eben dieselben Verháltnisse, welche Dr. Scháff in dieser Bichtung 
bei Marniotte anfiihrt. 



Us? 





■ ; \ I 



f i 1 



i. (pW s \r* W 3 4 

Fig. 2. Die Praemolaren von 5 Exemplaren der fossilen Arctomys bobac. 

Besonders maasgebend ist da das Vorkommen von deutlich drei- 
wurzeligem Praemolar, was eigentlich eine Marniotte charakterisiren 
soli; und doch gehoren die unseren Murmelthiere nach děni Vorlier- 
gehenden ganz entschieden zum Are. bobac. Wenn auch die fossilen 
Marmotten (nach Dr. Scháff) dreiwurzelige Praemolaren besitzen, ist 
doch ersichtlich, dass dieses Merkmal nicht stichhaltig ist. 

Ůbrigens soli noch ein weiterer Unterschied existiren, námlich 
der, dass Are. marmotta an dem Praemolare einen kleinen Vorsprung 
besitzen soli, der beim Bobac angeblich fehlt. Es ist leicht begreiflich, 
dass das Vorhandensein dieses Vorsprunges sehr von dem Maasse 
der Abniitzng abhángig ist; ausserdem bemerkt noch Dr. Scháff, 
dass sich die Sache selbst bei fast gleichen Zahnverháltnissen bei 
Are. marmotta verschieden verhált. Obwohl sich dieser Vorsprung 
bei unseren fossilen Bobacs nicht vorfindet, was das Resultat meiner 
Bestimmung unterstiitzt, will ich von diesem Merkmal aus den ange- 
fiihrten Griinden keinen Gebrauch machen und uberhaupt solíte daselbe 
nur sehr vorsichtig beniitzt werden. 

Im fossilen Materiále besitzen die Sammlungen des Museums 
des Konigr. Bohmen mit kleiner Ausnahme fast alle Knochen des 
Skelets. Die Vergleichungen derselben sind jedoch sehr erschwert 
durch den Mangel am Vergleichsmateriale von Bobac, welches iiber- 
haupt auch in den fremden Sammlungen selten und unwollstándig ist. 

Ich beschránke mich deshalb in diesem Berichte nur auf die 
Bemerkung, dass auch die Dimensionen der Extremitátenknochen auf 
stattliche Thiere hinweisen und class die Knochenbrůcke uber dem 
Condylus internus am Humerus bei diesen fossilen Bobacs nirgends 
fehlt. 

Dieselbe fehlt theilweise bei den fossilen Are. marmotta gánzlich, 
theilweise kommt sie jedoch bei einigen vollstándig entwickelt, bei 



204 J. Kafka 

einigen nur angedeutet vor und erscheint bei den recenten Alpen- 
murmelthierem ganz regelmássig wieder. Es wáre sehr wiinschens- 
werth diesen Umstand auch bei den recenten Steppenmurraelthieren 
eingehender untersuchen zu konnen. Allem Anschein nach war die Er- 
haltung der Knochenbriicke, wie es schon Dr. Scháff hervorgehoben 
hatte, bei der Marmotta im Diluvium weniger constant als jetzt, was 
beini Bobac nicht der Fall ist. Dieser Umstand wáre dann ein neuer 
Beweis der Verschiedenheit beider Arten selion im Diluvium. 
Aus den vorstehenden Untersuchungen folgt nun: 

1. Dass die Unterscheidungsmerkinale beider europaeischen 
Arten der Gattung Arctomys beim Schádel im fossilen Materiále sich 
nur auf die Stirn- und Nasengegend beschránken, námlich auf die 
Gegend, welche ůberhaupt fiir die Typen und Gattungen der Nager 
charakteristisch ist. 

2. Dass die bohinischen Ůberreste dieser Gattung zur Art Arctomys 
bobac Schreb. gestellt werden miissen. 

3. Dass die Grosse der diluvialen Arctomys marmotta und 
deren Abnalime in der recenten Zeit vermuthen lásst, dass auch diese 
Art zur damaligen Zeit ein Steppenthier oder wenigtens ein Thier 
des Flachlandes war und dass die Abnahme der Grosse besonders 
den veránderten Lebensbedingungen zuzuschreiben ist. 

4. Dass schon im Diluvium ein deutlicher Unterschied zwischen 
beiden Arten vorhanden war, so dass eine Annahme der Abstammung 
von einem gemeinsamen Vorfahren beider Arten im Diluvium nicht 
móglich ist und weiter, dass ihre Verschiedenheit von der Zeit durch 
Abnahme der Grosse bei dem Alpenmurmelthier nur gesteigert wurde. 



Das Vorkommen der Murmelthiere in der Umgebung von Prag 
ist von hohem Interesse. Vor einigen Jahren machte mich schon 
mein hochgeehrter Lehrer Prof. Dr. Ant. Fric in der Ziegelei Ko- 
tlářka bei Podbaba auf die Gánge aufmerksam, welche in den obersten 
Partien des Diluviallehins vorkommen. Diese Gánge fiihren von der 
oberen Grenze des Lehms schrág in die Tiefe, sind ziemlich breit 
und mit einer dunkleren Masse ausgeíullt, wodurch sie von dem 
ubrigen gelben Lehme ganz deutlich abstechen. In diesen Gángen 
kommen meist an dem unteren Ende zahlreiche Ůberreste von Steppen- 
murmelthieren und anderen Steppennagern (besonders Ziesel und 
Springmaus) vor; in den hóheren Lagen sind sie oft mit Ůberresten 
anderer Nager und kleinerer Thiere formlich uberfullt. 

Die Erscheinung, dass ganze Skelete da angeháuft vorkommen, 



Die diluvialen Murmelthiere in Bóhmen. 205 

lásst ganz richtig vermuthen, dass die Thiere selbst in diesen Gángen 
zu Grunde gegangen sind und man kann sich die Entstehung der- 
selben Gánge nicht anders aufkláren, als dass sie von den Murmel- 
thieren gegraben wurden. Die hochsten Lehmlagen, in welchen diese 
Gánge vorkommen, sind ziemlich máchtig und ungeschichtet, was 
auch auf ihren subaerischen Ursprung wáhrend der Steppenzeit hin- 
weisen diirfte. Unter denselben befinden sich noch mehrere, deutlich 
(auch durch die Farbe) abstechende Lagen, welche theils vom gelben 
ungeschichteten, theils voní rothgelben oder rothbraunen, geschichteten 
Lehm und dunnen schwarzbraunen huniosen Lagen gebildet sind. Und 
in diesen tieferen Lagen kommen erst die Ůberreste der ůbrigen 
Diluvialfauna, námlich der sogenannten Weide- und Glacialfauna 
vor. Zu den seltenen Erscheinungen in diesen Lossschichten gehoren 
die Ůberreste der grosseren Raubthiere und besonders der jiingeren, 
sogenannten Waldfauna. Die ersteren liegen in den tieferen Lagen 
nahé den Rhinoceros- und Mammuthresten, die letzteren in den hoheren 
Lagen nahé der Steppenfauna. Ich will da nicht die Reihenfolge 
dieser Befunde weiter erortern und mache nur darauf aufmerksam, 
dass diese Erscheinungen, welche fůr die Beurtheilung des Alters 
der einzelnen Faunen maassgebend sind, darauf hinweisen, dass die 
Steppenfauna unter den diluvialen Faunen Bohmens nebst der Wald- 
fauna die jiingste ist und dass die grossen Dickháuter ihr jedenfalls 
vorangegangen sind. Fůr dieselbe Auífassung sprechen auch andere 
Vorkoramnisse, besonders die, welche mir aus der Umgebung von 
Beraun bekannt sind. In den silurischen Kalksteinen dieser Ge- 
gend kommen zahlreiche Spalten , Klufte und Schluchten vor, 
welche Ůberreste von der Diluvialfauna beherbergen. In den álteren 
Bildungen dieser Art, welche durch einen rothgelben, harten, kalk- 
reichen Lehm charakterisirt sind, kommen nebst einigen Spuren der 
Glacialfauna (Gulo borealis) Ůberreste des Rhinoceros, des Elens und 
einiger Raubthiere (Lupus, Ursus, Hyaena) vor. 

Von Steppenthieren ist da noch keine Spur zu finden. In den 
jůngeren jedoch, welche mit einem weichen, gelben Lehm gefůllt sind 
kommt eine jůngere Waldfauna vor, welche besonders durch (Jervus 
elaphus, Cervus capreolus, Felis lynx, Lupus vulgaris, Ursus aretos 
etc. reprásentirt ist. Und unter dieser Fauna wurde noch ausser 
Lutra vulgaris, Canis vulpes, Anas boschas auch Arctomys bobac 
sichergestellt *). 

*) Diese Fauna wurde durch Herrn S. Neumann, Ingenieur in den Steinbru- 
chen des Beraunflussthales entdeckt. 



206 J- Kafka 

Das steht wohl mit děni Charakter der damaligen mitteleuro- 
paeischen Steppendistricte in keinem Widerspruche, da die Existenz 
von Fliissen, Seen und Waldungen in den angrenzenden Gebieten der 
Steppe nicht ausgeschlossen ist. 

Jedenfalls fállt also die Erscheinung der Steppenfauna bei uns 
an das Ende der Diluvialepocke und mit der Existenz der jůngeren 
Waldfauna zusamraen. 

Ich glaube, dass diese Verháltnisse auch mit denen von Zudslavitz 
in Sůdbohmen iibereinstimmen, obwohl Dr. W o ldři ch zu anderen Fol- 
gerungen gelangt ist. Dr. Woldřich nimmt námlich an, dass die 
beiden dortigen Spal ten nach einander gefůllt wurden, námlich so, 
dass die von ihm mit I. bezeichnete Spalte zuerst mit den Ůberresten 
der Mischfauna der Glacial- und Steppenzeit und dann erst die Spalte 
II. mit der Mischfauna der Weide- und Waldzeit gefůllt wurde. Er 
sucht dasselbe auch dadurch zu erkláren, dass die Spalte II. sich 
erst dann durch eine Senkung der Felsen gegen das Thal gebildet 
hat, als die Spalte I. vollstándig gefůllt oder durch eine Verschiebung 
der Felsmassen unzugánglich geworden ist. Aus diesen Voraussetzungen 
folgert er, dass die Steppenfauna der sogenannten Weidefauna, námlich 
den grossen Dickháutern vorangegangen ist, was im vollen Wider- 
spruche zu dem unbestreitbaren Faktum, welches uns clie regelmássig 
gelagerten Lehmschichten in der Umgebung von Prag darbieten, steht. 
Im Gegensatz zu Dr. Woldřich nehrne ich jedoch an, dass die beiden 
Spalten zur gleichen Zeit existirten und ganz unregelmássig, theils 
wechselweise, theils auch gleichzeitig ausgefůllt werden konnten, 
wie es die Art ihrer Fůllung durch die Thátigkeit der Kaubthiere, 
des Menschen und durch die subaerischen Bildungen mit sich bringt- 

Solcherweise konnte die Einlagerung der Ůberreste der Steppen- 
fauna in der Spalte I. erst dann stattfinden, als schon in der Spalte 
II. die Ůberreste der Weidefauna eingelagert wurden und die Ůber- 
reste der Waldfauna sich ansammelten. 

Man kann also fůr Bóhinen aus den hier hervorgehobenen Grůnden 
mit voliér Sicherheit schliessen, dass nicht lange nach der sogenannten 
Glacialzeit, als unsere Gegenden einen parkáhnlichen Charakter mit 
zunehmender Bewaldung und einigen Tundraáhnlichen Distrikten be- 
kamen, hier Ehinoceros und Mammuth mit den ůbrigen Reprásen- 
tanten der Weidefauna, mit den grossen Raubthieren und auch mit 
dem Menschen erschienen sind und class nachher auch die Steppen- 
fauna von Osten her eindrang, da sich unterdessen die klimatischen 
und Bodenverháltnisse so weit verándert haben, dass inzwischen unter 



Die diluvialen Murmelthiere in Bóhmen. 207 

den schon grosseren Waldungen wirkliche Steppendistrikte entstanden 
sind. 

Obwohl die Lagerungsverháltnisse in den Lossschichten der Um- 
gebung von Prag keinen Zweifel ůbrig lassen, dass die Steppenfauna 
ziemlich spát nach der Weidefauna sich hier eingesiedelt hábe, ist es 
nicht ausgeschlossen, dass dieselbe in andere mitteleuropaeische Ge- 
genden etwas friiher eindringen konnte als in das fůr sie minder zu 
gangliche Bohmen und man kann dadurch auch das erkláren, dass 
an einigen Stellen beide Faunen (die Weide- und Steppenfauna) 
vermischt vorkommen, so z. Beisp. nach Dr. Nehring bei Thiede. 
Es ist an dieser Stelle nur das auffallend, dass in clieser Mischfauna 
die Ůberreste von Rhinoceros und Mammuth in den boheren, die Ůber- 
reste der Steppenfauna in den unteren Lagen háufiger sein sollen. 
Es ist jedoch mogiich, dass diese Erscheinung auch durch die Unregel- 
mássigkeit, mit welcher die Ůberreste in die Kliiften der dortigen 
Gvpsfelsen gelangten, erklárt werden kanu. 

In die Periodě der Existenz der Steppenfauna bei uns fállt 
noch die Einbúrgerung und Vermehrung der Waldfauna. Hinsichtlich 
der weiteren Details dieser Sache muss ich jedoch auf meine bevor- 
stehende, ausfuhrlichere Arbeit verweisen. 



15. 
Mineta a rula dolů Kutnohorských. 

Podává prof. Jan Vyrazil v Brně. 
Předložil dne 8. března 1889 K. Vrba. 

I. Mineta. 

Při dolování na Skalce za vrchem Kankem poblíž Kutné Hory, 
narazilo se v rule druhé štoly ve hloubce 120 m. na straně jižní 
a v hloubce 180 m. třetí štoly na straně západní na žílu horniny 
5'2 m. mocnou. Tato jest v třetí štole na pohled nezvětralá upomí- 
najíc vzhledem svým na kersantit ; má poblíž ruly barvu černohnědou, 
která přechází směrem ku středu žíly v barvu černozelenou; jest 
prorostlá hojnými lesklými lupénky černé slídy, někdy pyritem a kře- 
menem. 

Na žíle ze štoly druhé jest hornina zvětralá, šedá neb šedo- 
zelená s lesklými, bílými neb nažloutlými šupinami slídy; obsahuje 
mnoho křemene, pyritu, magnetového kyzu a jest méně tvrdou než 
v předešlé žíle. Hustota = 2*80. 

Broušené lístky z pokraje horniny (3. štoly) mají jiné vlastnosti 
a tvářnost než lístky ze středu žíly. Tam kde se hornina s rulou 
stýká, jeví se pod drobnohledem jako temně hnědá i v nejjemnějších 
průřezech jen málo průzračná hmota, ze které vynikají šestiúhelníky 
čirého apatitu, světlé hnědé lístky biotitu a větší slabě zelené kry- 
staly poněkud zrušeného augitu. Teprve v místech vzdálenějších od 
ruly a při zvětšení 400 X) J est y še průzračnějším, orthoklasová zá- 
kladní hmota jest patrnější, jsouc naplněna nesčetnými světle zeler 
nýini mikrolithy augitovými, jemnými lístky biotitovými a černými 
tečkami magnetovce. Jest to kontakt endogenní, hornina pak dle 
těchto svých součástek s augitovou minetou se strukturou holokry- , 
stalinickou a s mikrophanerokrystalinickou základní hmotou.*) 

*) C. Vrba, die Grúnsteine des Přibramer Erzreviers, Tscherm. Min. Mithei- 
lungen 1877, kde popsána podobná mineta z dolů Příbramských. 



Mineta a rula dolů Kutnohorských. 209 

Augitové krystaly jsou na rozhraní ruly světle zelené, velmi 
slabě dichroitické ; v místech od ruly vzdálenějších zaměňují barvu 
svou v temnější špinavě zelenou a stávají se jemně vláknitými podél 
kolmé osy. Ve středu žíly jsou krystaly augitové barvy jako tráva 
zelené, značně dichroitické, na pólech roztřepené, jednotlivá vlákna 
leží těsně a rovnoběžně vedle sebe. Pokraje augitových krystalů 
jsou posázeny černými tečkami magnetovce a zrnky rudohnědými; 
uvnitř obsahují krystaly vrostlice apatitové. 

Z toho viděti, že přeměňoval se zde augit v amfibol a nastalo 
tak zv. uralitisování, které zvláště uprostřed minety pokročilo tak 
daleko, že z původního augitu nezůstalo ani stopy a jen z průřezu 
možno souditi na původ augitový. 

Vedle těchto velikých krystalů nalézá se ve hmotě základní 
hojné množství augitových mikrolithů barvy zelené nebo hnědozelené, 
které se též v těch místech přeměnily v amfibolové jehlice, kde ura- 
litisování velkých augitových krystalů pokročilo. 

Někdy nastupuje jiný spůsob proměny, který záleží v tom, že 
železo (mangan?) se vylučují, což prozrazuje se tím, že se pone- 
náhle odbarví, trhlinky se množí a často se vylučují černá magnetová 
zrnka, neb černé a hnědé tečky kysličníku železitého. Že pak kyse- 
lina uhličitá při této proměně nejvíce působí, dosvědčují podobné 
průseky augitové, které jsouce na okraji vždy od rozložené slídy 
žlutavě sbarveny, někdy pravidelně, jindy nepravidelně omezeny, ky- 
selinou solnou šumí. 

Ve středu žíly minetové vymizely — rozkladu podlehly — au- 
gitové mikrolithy i jemné lístky slídové, zanechavše hnědé sbarvení 
základní hmoty. 

Biotit tvoří tabulky šesterečné, někdy vyhlodané, laločnaté se 
zonální strukturou, barvy kaštanové na pokraji temnější než uprostřed. 
Na podélném průřezu jsou barvy světle žluté jako sláma s pokrajem 
temnějším, posázeny sporými zrnky magnetovce ; podél ruly bý- 
vají více méně rovnoběžně seřaděny, zprohybány, přelámány, jevíce 
fluktuační pohyb hmoty základní; někdy leží těchto lístků slídových, 
značně pleochroitických více těsně vedle sebe a jsou jen jemnými 
proužky hmoty základní odděleny. 

Větráním stává se pokraj neurčitým, temnějším a širším, při 
čemž vylučuje se mnoho teček limonitových ; na destičkách šeste- 
rečných viděti pak zelené jehly, které pravidelně úhel 120° svírají, 
přes celou délku plochy sahají, jsouce sestaveny v řadách rovno- 
běžně ku okraji biotitu; jsou to jehlice sagenitové. Rozložené lístky 

Tř. mathematicko-přírodoyědecká. 14 



210 J an Vyrazil 

slídové jsou mimo to na mnohých místech naplněny zelenými a ru- 
dými zrnky, které silně lámou světlo a polarisují živými barvami; 
zrnka ta patří nejspíše epidotu a rutilu. 

Apatit, který se slídou a augitem nejdříve se vyloučil, tvoří 
bezbarvé hranoly, zakončené oblými plochami jehlanovými; někdy 
jsou sloupky jeho přelámány, kousky pak leží v přímce aneb obloučku 
za sebou. Hranolky apatitové mají v sobě vrostlice hnědé neb černé 
hmoty původní. 

Bezbarvý křemen v minete zarostlý neutrpěl změny, je-li na 
pokraji ruly; kusy uvnitř minety jsou korrodovány, okolo nich pak 
augitové mikrolithy někdy paprskovitě seřaděny. 

Magnetit jest v obyčejných tvarech hojný a to buď ve větších 
aneb menších krystalech. Pyrit tvoří světle žlutá kovově lesklá zrna, 
zřídka krystaly. 

Živcová hmota jest v místech rule blízkých čirá a v ní jsou 
uloženy ostatní nerosty, tam však jest hnědá, kde se rozrušily augi- 
tové a slídové mikrolithy. V polarisovaném světle jeví modrou barvu 
(1. stupně), při čemž naznačuje tvoření se jednotlivých orthoklasových 
krystalů, které se seřaďují v paprskovité shluky. 

Mineta ze štoly druhé, z jižní strany je úplně zvětralá ; lístky 
z ní vybroušené ukazují na orthoklasové, světle hnědé hmotě temnější 
hnědé neurčité čáry, naznačující obrysy zrušené slídy. Na tabulkách 
šesterečných možno pěkně poznati sagenitové jehlice. Partie špinavě 
zelené, vláknité jsou vyplněny chloritickou hmotou, která povstala 
z původního augitu přeměněného později v amfibol. Bezbarvá místa 
jsou křemen, který jest provázen pyritem a magnetitem. Malá, někdy 
zakulacená neb srdcovitá zrnka barvy zelené neb rudé ležící vždy 
u zrušené slídy, jsou epidot a rutil. Všude tam, kde jest hornina 
více rozložena, jsou druhotně přimíseny vápenee a křemen. 

II. Rula. 

V dolech Kutnohorských nalézá se všude rula v rozličných od- 
růdách. V otevřeném lomu na Kaňku je šedá zrnitě plástevnatá se 
silně lesklými lupénky tmavé slídy, stejně roztroušenými zrnky kře- 
mene a živce; místy táhnou se v ní bílé pruhy křemenné s vylou- 
čenými turmalíny. Granáty a jiné nerosty nejsou pouhým okem 
poznatelny; hustota ruly této = 2-65. 

Na vrchu Kuklíku, od Kaňku 500 m. vzdáleném, jest rula plá- 
stevnatá, patrně páskovaná a šupinatá ; rozeznati lze v ní zprohybané 
vrstvy křemene, živce a slídy. 



Mineta a rula dolů Kutnohorských. 211 

V šachtě na Skalce rozeznati lze různé druhy ruly, z nichž 
uvádím : 

a) břidličnatou rulu, ve které tmavá slída převládá nad kře- 
menem a živcem, jež pouhým okem nesnadno jest poznati. Rula tato 
štípe se v tenkých deskách. 

h) páskovanou rulu, jež se nachází vedle minety a tvoří pře- 
chod od ruly plástevnaté do křemeníte; zrno slídové je mnohem 
menší než u prvé. 

c) křemenitou, hornicky křemencem zvanou, která tvoří jen žíly 
nebo menší vrstvy a složena jest z jemnozrných součástek pouhým 
okem nerozeznatelných. Připojiti musím, že tyto jednotlivé odrůdy 
jedna v druhou přecházejí, tak že jest nesnadno stanoviti jejich 
meze. 

Dle množství řadí se nerosty v nezvětralé rule takto : 

Křemen, tmavá slída, živec, granát, andalusit, zoisit, velmi málo 
muško vitu, rutilu, magnetitu, pyritu, cirkonu a turaialinu. 

Křemen převládá ve všech odrůdách ruly. Bezbarvá, Čirá velká 
zrna skládající se z více rozličně orientovaných jedinců jsou plná 
dutin, které leží hustě v řadách vedle sebe, přecházejíce z jednoho 
jedince křemenného do druhého. Dutinky, naplněné tekutinou (někdy 
s pohyblivou libelou) jsou velmi malé, bud kulaté, buď protáhlé, 
zřídka nepravidelně ohraničené; vedle těchto jsou biotitové a apati- 
tové vrostlice dosti hojny. 

Na Kaňku jsou zrna křemenná velikosti rozmanité, větší střídají 
se s menšími, mezi nimi spořeji nachází se živec zarostlý v množství 
různém. 

Biotit jest v příčných průřezech žlutohnědý, zřídka pravidelně 
omezen, obyčejně laločnatý. Podélné průřezy jsou barvy jako sláma 
žluté na koncích rozčleněné, někdy prohnuté, často v pruhy sesta- 
vené a značně dichroitické. 

Tmavá slída podléhá ze všech součástek ruly nejdříve proměně, 
vylučuje se z ní totiž hydroxyd železitý, tvoří se epidot a chlorit, 
při čemž slída sama zbělá. Odbarvení hnědé slídy lze takto sledo- 
vati: Na počátku rozkladu tmavá slída uvnitř nejdříve sezelená, pak 
zbělá, podržuje však na pokraji původní hnědou barvu nebo později 
zelenou barvu; konečně i tato barva se ztratí a lístek slídový jest 
pak bezbarvý, jen na pokraji temDými tečkami a černými čárkami 
vyloučeného kysličníku železitého posázený. V polarisovaném světle 

14* 



212 J an Vyravil 

chová se jako muskovit Při tomto pochodu tvoří se epidot*), který 
se objevuje již v počátcích rozkladu, mnohdy v žlutém na pohled 
nezvětralém biotitu, buď jako jemné žlutavé tečky, které jsou ulo- 
ženy buď jednotlivě nebo ve skupinkách a řádkách v podélných prů- 
řezech slídy, nebo tvoří žluté jehlice**), které se v úhlu asi 60° 
protínají. Velikost jejich jest různá, dosahujeť až 0*06 mm. délky 
a 0-004 mm. šířky. Na některých místech, jako v křemenci na Skalce, 
jsou při 750 X zvětšení sotva průsvitný a v takovém množství na- 
kupeny, že se tím stává drobnohledný lístek skoro neprůzračným. 

Nejvíce slídy má rula břidličná na Skalce, křemenec poměrně 
nejméně a nejmenší kousky. V lomu na Kaňku jest slída uložena ve 
větších aneb menších shlucích často i páskách. 

Živec draselnatý je čistý, průzračný, bez krystalových ploch, 
s úplně vyvinutou štípatelností. Velikost i množství jeho jest měnivé. 

V lomu na Kaňku nachází se ve velkých zrnech, kdežto na Skalce toliko 
malá zrna tvoří. V rule na Kaňku zdá se to býti vždy mikroperthit 
se vřetenovitými vrostlicemi albitovými, který svým zvláštním hed- 
bávným leskem i bez polarisovaného světla se snadno poznává. Roz- 
kladem se kalí. 

Živce sodnato-vápenaté jsou vždy pravidelně ostře omezeny, 
majíce podobu krátkých i delších sloupkův ukončených někdy i je- 
hlanem; barvou a slabou průzračností neliší se od živce draselnatého. 

V polarisovaném světle jeví jemné rýhování, ve středu jeví se tečky 
a tenké čárky, což poukazuje na počátek rozkladu v muskovit a ka- 
olin. Celkem jsou plagioklasy méně rozšířeny než živec draselnatý. 

Jakožto vrostlice pozorovány jsou v mikroperthitu na Kaňku 
a Kuklíku: apatit v bezbarvých hranolech s jehlanem, tmavá slída, 
křemen a cirkon. 

Výše uvedené nerosty, křemen, slída a živec nejsou v určitém 
pořádku v rulách uloženy a jen tam, kde rula je vrstevnatá, jsou 
více méně od sebe odděleny; tak na Kuklíku střídají se tři pruhy 
často sprohybané, totiž první pruh bezbarvých velkých zrn křemenných, 
druhý pruh slídový, naplněný slídou, andalusitem, zoisitem a malými 
zrnky křemennými a třetí pruh živcový. 

Granát barvy růžové neschází žádné rule a jest zřídka ostře 
pravidelně ohraničen. Obyčejně jsou zrna zakulacená, někdy prodlou- 
žena i siťovitě roztrhána a buď jednotlivě roztroušena aneb ve sku^ 



*) C. Foullon, Uber die Gesteine u. Min. des Arlberger Tunnels. Jahrbuch 

der k. k. geolog. Reichsanstalt 1885. 
**) Dr. E. Kalkovský, Elemente der Lithologie 1886. 



Mineta a rnla dolů Kutnohorských. 21 3 

pinách shloučena; granát tento obsahuje velmi mnoho vrostlic, dutiny 
někdy pravidelně omezené a žluté hranolky rutilu. 

Čirý zoisit jeví často obrysy ostré, jeho průřezy příčné jsou 
šestihranné, někdy poněkud zakulacené, průřezy podélné jsou lišto- 
vité na obou pólech zaokrouhlené; někdy tvoří pouze zrna. Štípa- 
telnosť bývá přerušena a průmět na ploše řezu jeví se jako čára 
trhaná. 

Zoisit obsahuje tekuté vrostlice dvojího druhu : Jedny mají tvar 
jemných bublinek a jsou uloženy uprostřed krystalů, druhé tvoří je- 
hlance (negativné) s libelou uvnitř. Vedle těchto uzavírají krystaly 
zoisitové bezbarvé, někdy skalené vrostlice nerostné v podobě válečků. 

Andalusitové krystaly tvoří bezbarvé hranoly ostrých přímo- 
čarých obrysů s dokonalou štípatelností, která se jeví v četných vedle 
sebe ležicích trhlinkách. Na některých místech na Kaňku a Skalce 
vyskytují se jako violově červené krystaly se silným pleochroismem ; 
a — temně violově, b — červeně, c = slabě zelené až skoro bez- 
barvé. Tyto zbarvené krystaly jsou vždy ve skupinách v podobě 
tenkých a dlouhých hranolů podélně a příčně štípatelných, jež jsou 
pravidelně ukončeny jehlanem; bývají Často až 10 X delší než širší, 
kdežto při zoisitových krystalech jest délka 3 X v^ší šířky. Nej- 
větší zbarvené krystaly mají délku 08 mm., šířku 0*02 mm. ; největší 
bezbarvé jsou 0*7 mm. dlouhé, 0*1 mm. široké. 

V křemenci na Skalce objevují se vedle větších krystalů anda- 
lusitových i malé krystaly pouze na přič štípatelné, hustě nakupené, 
které upomínají svým tvarem na jehly silimanitové. 

V každé rule Kutnohorské se naskýtá zoisit vždy v menším 
množství než andalusit. 

Kutil tvoří hranoly jako ocel šedé, na obou koncích jehlany 
ukončené a vyskytuje se někdy i ve vrostlicích; těžko se rozkládá 
a proto nalézá se v rulách skoro úplně neporušen; nejvíce se ho 
nalézá v nerozložené rule na štole „14 pomocníků" a v rule vedle 
minety. 

Muskovitu jest velmi pořídku. 

Apatit obyčejného tvaru není hojný. 

Magnetovec zřídka se objevuje, za to však pyrit jest velmi 
rozšířen. 

Turmalín nalézá se v křemenitých vrstvách. 

Přecházejíce od těchto nezvětralých odrůd ruly ku zvětralým, 
jež nalézají se uvnitř dolu v „Ryžském couku" a ve štole „14 pomo- 
cníků", shledáváme že makroskopicky nelze je od sebe děliti, ačkoliv 



2X4 J an Vyrazil 

povstaly z rozličných odrůd ruly. Jsou obyčejně drobivy, barvy še- 
dozelené, na některých místech temně zelené, na omak drsné, proni- 
knuty pyritem a galenitem. 

V této zvětralé rule pokročil rozklad biotitu mnohem dále než 
jak výše bylo uvedeno ; zúplna se odbarvil a nezanechal po sobě bý- 
valých obry sův, tak že těžko lze jej bez polariso váného světla na- 
lézti; vždy však zůstavil jehlice buď při 60° skoro pravidelně se 
promítající, aneb v keříčky seřaděné v množství značném. 

Při malém zvětšení jsou to černé jehly, při 750 X zvětš. mají 
barvu zelenou a tvar podélně rýhovaných hrotovitých hranolků s je- 
hlany; jsou pak 0-08 mm. dlouhé a O004 mm. široké. 

Vedle těchto jehel nalézají se vždy zrnka a krystaly rozličného 
tvaru, barvy zelené, jež pokládány jsou za epidot.*) 

Křemen jest čirý s hojnými vrostlicemi, mnohdy s četnými trhli- 
nami, které se táhnou podél řad vrostlic kapalinových. 

Živec draselnatý a sodnato-vápenatý jsou v málo zvětralé rule 
poprášeny žlutá vohnědými proužky a hromádkami; v rule zúplna 
zvětralé jsou přeměněny dílem v hnědý kaolin, dílem v bezbarvý neb 
zelený muskovit, který je složen z jemných často paprskovitě neb 
i růžencovitě srovnaných lístků. 

Oba druhy pseudomorfosy naskýtají se buď pohromadě, nebo 
každý zvlášť, tak že příčinou tohoto rozdílu není chemická různost 
původní hmoty. 

Zoisit zůstává čirým a úplně nezměněn. Též cirkon zůstává 
Čistým, někdy však má obal žlutavý. Granátu je málo a jest vždy 
proměněn v žlutavo-zelenon hmotu. 

Andalusií se rozložil. 

Rutil tvoří hranolky ocelové barvy. 

Zvláštního povšimnutí zasluhuje rula z míst, kde se objevuje 
kronstedtit. Ona jest barvy zelené, naplněna světlými bělavými šu- 
pinkami biotitovými, bílým křemenem, který jest obklopen zelenavou 
hmotou, jež není na omak mastná, spíše drsná a obsahuje mnoho 
pyritu. 

Na některých těchto místech zvláště v trhlinách horniny, na- 
lézá se zelená, bezbarvá, meká hmota (jako hlinka) podobajíc se 
Příbramskému lillitu. Vedle této lze někdy viděti jemný povlak ak- 



*) C. F ou Ion, Die Gesteine und Minerále des Arlberger Tunels. 

Fr. Becke, Die Gesteine der Halbinsel Chalkidece, Mineralog. Mitthei- 
lungen von G. Tschermak 1878. 



Mineta a rula dolů Kutnohorských. 215 

sarnitový, jindy shluk více niéiiě lesklých a vyvinutých krystalů kron- 
stedtitu, vytvořených na pyritu v sousedství ocelku. 

Chtěje poznati vlastnosti zelenavé hmoty lillitové, zhotovil jsem 
několik průřezů z druhého naleziště, ze štoly „14 pomocníků". 

Vybroušený lístek obsahoval: 

Křemen, zoisit, bezbarvou, slídě a kaolinu podobnou hmotu, 
zvětráním živců povstalou, veliké množství laločnatých, roztrhaných 
na pokraji zoubkovitě rozhlodaných zrn pyritových, od kterých se 
táhne zelená, buď v hromádkách neb vláscích seřaděná hmota lillitová, 
kterouž jsou druhotné nerosty zbarveny. 

Ze zelená hmota vytvořila se vyluhováním pyritu a nikoliv bio- 
titu, lze souditi snadno z té okolnosti, že vždy vázána jest na pří- 
tomnost pyritu, neboť místa bez pyritu jsou bezbarvá. Rozpouští se 
v kyselině solné a reaguje na železo. 

Ku konci připojuji, že jsem vybrousil shluk jehel kronstedti- 
tových, hustě mezi sebou propletených. Tyto tvoří pod drobnohledem 
skomolené jehlany*) na sobě nastavené, od společného středu papr- 
skovitě se rozcházející, zřídka rovně ohraničené, obyčejně vypuklé. 

Při velkém zvětšení jsou velké krystaly uvnitř neprůzračný, 
tmavý, neleskly, jen na koncích průsvitný; menší jemnější krystaly 
propouštějí světlohnědou barvu se světlejšími a tmavějšími odstíny. 
Jsou značně dichroitické, co =: tmavě olivově zelené, až černozelené, 
s =z sepiově hnědé barvy. Prostor mezi jednotlivými krystalky kron- 
stedtitu vyplněn jest žlutými zrnky sideritu. 

Ke konci jest mi milo, že mohu vzdáti srdečné díky p. prof. 
K. Vrboví za laskavou radu a p. hornímu správci Aag. Landsingrovi 
za laskavé poskytnutí hornin ku této práci. 



*) K. Vrba, Cronstedtit v. Kuttenberg, Sitzuugsberichte d. k. bóhm. Gesell- 
schaft der Wissenschaften, 1886. 



16. 

Kritické příspěvky k některým sporným otázkám 
vědy hudební. 

Předložil Karel Stecker, lektor hudební theorie na c. k. české universitě v Praze, 

dne 22. března 1889. 

Citované spisy: 

H. Helmholtz, Die Lehre von den Tonempfindungen als physiologische Grundlage 

fůr die Theorie der Musik. Braunschweig, Fr. Vieweg. 1877. 
M. Hauptmann, Die Nátur der Harmonik und der Metrik. Leipzig, Breitkopf & 

Haertel. 1853. 
Ar. v. Oettingen, Harmoniesystem in dualer Entwickelung. Dorpat und Leipzig, 

W. Glaeser. 1866. 
H. Riemann, Musikalische Syntaxis. Leipzig, Breitkopf & Haertel. 1877. 
ldem, Skizze einer neuen Metbode der Harmonielebre. Leipzig, Breitkopf & 

Haertel. 1880. 
Idem, Die objective Existenz der Untertóne in der Scballwelle. Cassel, Fr. Luck- 

hardt. 1875. 
Idem, Musik-Lexikon. Leipzig, Max. Hesse. 1887. 
O. Hostinský, Die Lebre von den musikaliscben Klángen. Prag, H. Dominicus. 

1879. 
Idem, Nové dráhy vědecké nauky o harmonii. (Hud. časopis „Dalibor," 1887, 

cis. 1.— 7.) Praha, Urbánek. 
H. Bellermann, Die Grosse der musikalischen Intervalle als Grundlage der 

Harmonie. Berlin, Jul. Springer. 1873. 
E. Grell — H. Bellermann, Aufsátze und Gutachten iiber Musik. Berlin, J. 

Springer. 1887. 
Th. Lipps, Psychologische Studien. Heidelberg, G. Weiss. 1885. 
C. Stumpf, Tonpsychologie. I. Leipzig, S. Hirzel. 1883. 
E. Mach, Einleitung in die Helmhotz'sche Musiktheorie. Graz, Leuschner & Lu- 

bensky. 1866. 
Idem. Beitráge zur Analyse der Empfindungen. Jena, G. Fischer. 1886. 
Fr. Studnička, Úvod do fysikální theorie hudby Helmholtzem zbudované. Praha,. 

Grégr & Dattel. 1870. 
W. Wundt, Grnndzúge der physiologischen Psychologie. Leipzig, W. Engelmann. 

1887. 
G. Engel, Aesthetik der Tonkunst. Berlin, W. Hertz. 1884. 



Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 217 

O. Tiersch, Elementarbuch der musikalischen Harmonie- und Modulationslehre. 

Berlin, R. Oppenheim. 1874. 
H. Mendel, Musikalisches Conversations-Lexikon. Berlin, L. Heimann. (1., 1870.) 
E. Br es laur, Der Klavier-Lehrer. Musik-paedagogisehe Zeitschrift. Berlin, Wolf 

Peiser. 1887. 
Vierteljahrsschrift fůr Musikwissenschaft. Leipzig, Breitkopf & Haertel 

1885. 1886. 1887. 1888. 
Fr. Chry sander, Jahrbiicker fůr musikaliscbe Wissenschaft. Leipzig, Breitkopf 

& Haertel. I. 1863. 

I. 

Dle nejnovějších pozorování nejsou tóny krytých píšťal prosty 
svrchních tónů (Helmhotz, Die Lehre v. d. Tonenipfindungen, str. 103. 
a 157.); tolikéž ladičky opatřené přístroji resonančními (Vierteljahrs- 
schrift f. M., 1886, str. 188.). Každý zvuk je složitý, obsahuje partialní 
tóny svrchní, jichž slyšitelnost a síla jevívá se v různých odstínech. 

Obsahuje zvuk též tóny spodní čili nic? Myšlénka tato leží na 
snadě, poněvadž nepopiratelná jest existence tónů diferenčních. 

Nepřekvapí tudíž asi nikoho příliš tvrzení Rieniannovo (Mus. 
Syntaxis, str. 3.), že „to, co zoveme tónem, není než střediskem řady 
tónů v obou směrech, nahoru i dolů, kteréž vzhledem k jich intensitě 
čím dále od středu, tím jeví se býti slabšími posléz úplně mizíce, a 
jichž souhrn sluší nám označiti jakožto zvuk". Aby tvrzení toto doložil 
co možná nejpádněji, vypravuje Riemann na str. XIII. právě uvede- 
ného spisu : 

„Podařilo se mi učiniti objev, že struny dusítek prosté, jež od- 
povídají spodním tónům jistého udeřeného tónu, činí kmity nejen čá- 
stečné nýbrž i totální, čímž spodní tóny stávají se slyšitelnými." 

Důležité toto odhalení sdělil Riemann písemně Helmholtzovi, 
očekávaje pevně, že Helmholtz souhlas svůj s ním sdělí a odůvod- 
něnosť nového výzkumu jen dotvrdí. 

Helmholtz však na str. 587. svého spisu „O pocitech hudebních" 
prohlašuje, že „s objevem Riemannovým není mu možno vysloviti se 
souhlasně a po jeho náhledu Riemann patrně v omyl dal se uvésti 
okolností, že na nástrojích silné resonance každým prudkým otřesem, 
tudíž i prudkým úhozem na klávesy, některé struny nahodile mohou 
se dostati do chvění, arci beze všeho zřetele k jich tónové výšce." 

Než nejen Helmholtz vydal Riemannovi svědectví tak málo pří- 
znivé, i sám tvůrce dualismu Oettingen jej opouští, — o jiných prapor 
zradivších „harmonických dualistech" (Riemann, Lexikon str. 241.) 
nemluvě, — a svědčí proti němu. Tak čteme v Riemannově „Musi- 



218 Karel Stecker 

kalische Syntaxis" na str. 121 : „Professor Oettingen sděluje se mnou, 
že jemu ani za nočního ticha nepodařilo se na klavíru postihnouti 
spodních tónů." K tomu dokládá dále Riemann: „A byt by i veškery 
autority světa povstaly hlásajíce: ,Ničeho neslyšíme,' i tehdáž byl 
bych odhodlán dáti jim v odvetu, že tedy já jediný přece něco slyším, 
a to něco nad míru jasného a zřetelného!" Ejhle, Galileo Galilei na 
obzoru hudebním! 

Abychom však nebyli v nejasnu, jakým způsobem pojímá Riemann 
tóny spodní, přihlédněme blíže ke stanovisku jeho, jež vyslovil v té 
příčině ve své studii „Die objective Existenz der Untertóne in der 
Schallwelle. " Tóny spodními, o nichž zde pojednává, nejsou vůbec 
míněny spodní tóny jednoho zvuku, nýbrž společné tóny spodní dvou 
zvuků současně zaznívajících, tedy vlastně nicjiného než tóny kombinační. 
Helmholtz zove je tóny diferenčními, Riemann však přesně tak tvr- 
diti nemůže, poněvadž prvý jeho kombinační tón spodní není, jako 
u Helmoholtze, diferencí výšek obou tónů, nýbrž rovná se vždy Je- 
dničce, ať jsou relativní výšky znějících tónů jakékoliv, jsou-li 
jenom navzájem prvočísly. Tím tedy neobjevil Riemann vlastně nic 
nového, poněvadž o existenci tónů spodních jako tónů kombinačních 
nestává pochybnosti, byť i jeho tóny spodní od Helmholtzových se 
lišily. Za to však padá zde na váhu výrok Riemannův (1. c. str. 9): 
„Svrchovaně obdivuhodná je snaha pojímání našeho, získati intervalu, 
jehož se týče, vždy náležité jednoty zvukové v pevném podkladu jeho 
základního tónu. Jakmile tato jednota nalezne ohlasu v prvním spo- 
lečném tónu spodním, ustaneme ostatních tónů spodních dále nepojí- 
majíce; tyto naopak, jakožto spodní tóny tónu kombinačního, splý- 
vají s tímto v jedno, právě tak, jako vesměs splývají tóny spodní 
s jediným, o sobě zaznívajícím tónem." Tedy nic více, nežli jeden tón 
kombinační dvou současně znějících zvuků: jediný zvuk sám o sobě 
nemá žádných tónů spodních, poněvadž s ním splývají v jedno ! Tím 
také vysvětluje se, co Riemann dokládá na str. 11: „Spodní tóny 
jakožto integrující součástky jistého zvuku vždy zůstávají skryty; 
evidentní je zde nutnost, že věčně souzeno nám státi před branou 
uzavřenou!" 

Tak tedy Riemann sám vlastně nucen je popříti „objektivní 
existenci tónů spodních," a pojímáním subjektivním nám arci nemůže 
býti poslouženo. Aby všaktheorii své přece v něčem zjednal půdy proti 
Helmholtzovým výzkumům, praví na str. 7: „Kdyby při pozorování 
(uvědomělém pojímání) tónů spodních skutečně šlo pouze o difference 
kmitočtů, musila by výška kombinačního tónu při postupně přibý- 



Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 219 

vajícírn rozladění jistého intervalu též postupně stoupati a klesati." 
Příkladem uvádí tercii d 2 ~-fis 2 . 

Dle Helrnholtze prý: 

d 2 —fis 2 (7:9) dává kombin. tón e, 
d*-fis* (4: 5) „ „ „ d, 

d 2 ~fis 2 (13:16) „ „ „ Cis, 

d 2 -fis 2 ( 9 : 11) „ 
d 2 -f (5:6),, „ „ B, 

v d 2 -f (6:7),, „ „ G. 

Činí tudíž, jak Rieniann tvrdí, postupné snižování tercie d 2 —fis 2 
dle poučky Helmholtzovy řadu diferenčních tónů e, d, Cis, c, B, G. 
„Nemůže tedy ani Helmholtz tvrditi, že při pojímání spodních tónů 
jedná se pouze o diferenci kmitočtů, ana by tu při postupném sni- 
žování tercie ď l —fis 2 mu sila povstati řada e, d, cis, c, B, G, nýbrž 
musí při rozladění tónu fis 2 o koníma Jf (f : \f) dle vlastní theorie 
přiznati skok kombinačního tónu s á na Cis, což zásadně není ani 
lepší ani jasnější, nežli skok s d na Fis r íl (Dle Riemanna totiž Fis x 
místo Cis.) Než Rieniann tenkráte bezděky přehledl, jaký nemilý při- 
hodil se mu zde lapsus; neboť d 2 —fis 2 (13:16) dává skutečně dif- 
ferenční tón cis (3), kdežto Cis rovnalo by se 1*5 a celá jeho pracně 
vystavěná budova rázem rozpadá se v nivec. Důsledky, jež z toho 
Riemann kořistí na prospěch svůj proti Helmholtzovi a jiné nespráv- 
nosti nebudeme dále rozváděti, poněvadž po odhalení zmíněné chyby 
vážně k nim přihlížeti nelze. 

Gustav Engel srovnává „dualisty" ve své „Aesthetice" (str. 316. 
a 317.) se staviteli. Na obranu jich neuvádí ničeho podstatného ; na- 
opak jeví se býti poznámka o „sklepeních, ornamentech a budově, 
jejíž základy leží kdesi uprostřed," poklonou pro dualisty dosti po- 
vážlivou a pochybnou. 

Nebudiž přehlednuto, že meze pojímání sluchového ve hloubce 
přestávají daleko dříve než ve výšce. Berouce za střed ku př. a 1 
máme k disposici směrem dolů pouze 435 kmitů, kdežto nahoru, jak 
Helmholtz (1. c. str. 31.) s určitostí tvrdí, kmitů 40.000. 

Preyer a Hensen stoupají ještě výše a Blake v Bostonu udává, 
že osoby trpící vadami bubínkovými nejvyšší tóny mnohem snáze po- 
jímají než tóny hlubší, jsouce s to až 50.000 kmitů sluchem pojati 
(Stumpf, Tonpsychologie, str. 264). Níže vrátíme se k této věci ob- 
šírněji. 

Prvý přímý podmět k dualismu vychází, jak se zdá, od M. Haupt- 
manna. Pozoroval totiž (Die Nátur der Harmonik u. Metrik, str. 34), 



220 Karel Stecker 

jako již mnozí před ním, že tvrdý trojzvuk skládá se z velké tercie 
-(- malé tercie, a trojzvuk měkký naopak z malé tercie -j- velké tercie, 
a že tudíž měkký trojzvuk jest pouze převratem trojzvuku tvrdého, 
trojzvukem negativním, odvozeným z jistého východiska cestou zpá- 
tečnou. 

Než hlavním tónem trojzvuku měkkého není, jak Hauptmann 
a po něm řada jiných mylně se domnívají, dominanta, nýbrž, jako 
při trojzvuku tvrdém, základní tón, tedy ve trojzvuku c—es — g tón c 
a nikoli g; c—e—g a c—es — g jsou trojzvuky, mající různou mediantu 
(tercii) (Engel, Aesth. str. 16.). 

Se vší energií bystrého pozorovatele vrhl se Oettingen před 
čtvrtstoletím na předmět tak nesmírně lákavý a zbudoval, jak obecně 
známo, na základě tónické a fénické příbuznosti zvuků, kterouž E. 
Mach nazývá „interessantní hypothésou" (Mendelův slovník, I., str. 
124.), svůj „duální systém harmonie." Odr. 1866., kdy spis Oettingenův 
spatřil světlo světa, mnohý učenec již brousil na něm svůj rozum 
a důvtip, anižby duchaplný tvůrce sám, pokud nám známo, od těch 
dob byl dal sebe menší známky života. 

Jmenovitě proti fénické části jeho nauky vystupováno opět 
a opět, ano v nejnovější době zúplna zavrhována. Oettingen sám, 
jak výše uvedeno, spodních tónů sice neslyší, přes to však počítá 
s nimi jako se skutečnými, objektivními zjevy, jakými v pravdě jsou 
pouze tóny svrchní. V důslednosti své však sleduje je až do hloubky, 
v níž jsou čirou nemožností, přesahujíce daleko meze pojímání slu- 
chového; tak na př. na str. 31. zmíněného spisu sestupuje až k tónu 
C 4 , jemuž dle normálního a (a 1 = 435) odpovídají 4,04145 kmitů. 
Poněvadž však dle novějších výzkumů Preyerových a Ellisových „nej- 
hlubší vůbec slyšitelný tón odpovídá 15 kmitům*) za sekundu" (Engel, 
Aesthetik, str. 13.), náleží nejen C 4 , nýbrž i C 3 , a dle Helmholtze, 
jenž stanoví kmitočet nejhlubšího slyšitelného tónu na 20 (1. c. str. 



*) W. Wundt ve svém díle „Grundzůge der physiolog. Psychologie" (I., str. 
423) vyslovuje se, že meze pojímání sluchového ve hloubce o celou oktávu 
níže leží, než obecně se soudí, poněvadž dle jeho pozorování a výzkumů 
lze zřetelně postihovati ještě differenční tón 2 retných píšťal při 8 zá- 
chvějích. Počet záchvějů při tónech diferenčních rovná se jich kmitočtům, 
a slyšel tedy Wundt, uváděje jako tóny prvotní C 2 a (? 2 , jich differenční 
tón C 3 vznikající 8 kmity za sekundu. Tomu staví se s celou rozhodností 
na odpor C. Stumpf, dovolávaje se všech, kdož kdy podobnými pokusy se 
zabývali a dovozuje, že jest v tak veliké hloubce jediné možnou záměna 
a mýlka s tóny svrchními, jež při hlubokých tónech poměrně dosti silně 
vystupují (Vierteljahrsschrift fůr Musikwissenschaft, 1888, str. 542.). 



Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 221 

31.), i tón C 2 v říši nemožnosti a tolikéž veškery níže než 6 2 my- 
šlené tóny differenční. 

Potřebuj e-li tudíž Oettingen ku provedení svého systému „tó- 
nický spodní tón" trojzvuku E t — G x — H l (str. 33.) a shledává jej 
v tónu C 4 , nepočítá se zjevy skutečnými, nýbrž s pomysly. Co zna- 
mená po té v řadě tónů „C^ C 4 " ještě ono „etc." (str. 31.), 

věru nesnadno pochopiti. Ci snad jediným toho účelem by bylo vésti 
celou theorii „ad absurdum," poněvadž bychom musili pak tón C 7 
mysliti si vzbuzený polovicí jednoho kmitu ? 

Jak rozhodně jinak má se věc při tónech svrchních! Nejvyš- 
šímu , v hudbě užívanému tónu odpovídá 4138*5 kmitů. Zbývá 
tudíž pro svrchní tóny tohoto nejvyššího tónu ještě asi 37'000 kmitů: 
svrchní tóny jsou neodmluvně zde, znějí, jsou slyšitelný, jsou posi- 
tivní oproti negaci tónů spodních. 

Dále praví Oettingen (1. c. str. 32.) : „Nejhlubší všem (t. zvukům, 
částkám jistého souzvuku) společně náležejících svrchních tónů zovu 
fónický svrchní tón." *) Fónickým svrchním tónem trojzvuku c—e — g 



*) Pohříchu neshodují se ani výsledky matematických výpočtů Oettingenových 
(1. c. str. 36.) bezvýminečně s pravidly (tamtéž str. 33.), jím stanovenými. 
Fónickým svrchním tónem intervalu e:g, t. j. nejhlubším splývajícím („koin- 
cidujícím") svrchním tónem, nemůže býti h 3 , nýbrž h 2 , tónickým základním 
tónem intervalu c : es ne As 3 , nýbrž As 2 : neboť, jsouli dva tóny vyjádřeny 
dvěma čísly celými a jsouli tato navzájem prvočísla („relativ prim 11 ), jest 
tónickým tónem základním jednička (1) a fónickým svrchním tónem, jak 
samozřejmo, tón odpovídající nejmenšímu společnému násobku obou čísel" 
(Oettingen, str. 33., též Riemann „Die objective Existenz der Untertone," 
str. 10.) 

Jakp součástka trojzvuku c:ě:g (4:5:6) jest ě:g — 5:6, relativní to 
prvočísla; fónický svrchní tón tudíž 5 X 6 — 30 t. j. tón h 2 a nikoli, jak 
na str. 36. uvedeno, h 3 , čili 15 / ? . c a ne 15 c. Dále c :es jako součástka 
trojzvuku e:es:g (10:12:15) činí poměr 10:12, čísla to, jež, jak zřejmo, 
relativními prvočísly býti nemohou, jsouce dělitelná dvěma; nemůže tudíž 
dle pravidla Oettingenem vysloveného býti tónickým tónem základním jed- 
nička (As 3 ), nýbrž dvojka (As 2 ) čili 2 / 15 g a ne Vis 9- Následovně by ne- 
bylo 1 (As 3 ) tónickým základním tónem intervalu c: es =10: 12, ( 2 / 15 g), 
nýbrž intervalu O: Esz=.5:Q, ( l \ 15 g) a p. v. Správnost uvedených fakt 
nejnázorněji vystoupí a potvrzuje se následující přirozenou řadou svrchních 
tónů: 

e (5)— e 1 (10)— A 1 (15)— e 2 (20)— gis 2 (25)— h 2 (30) 

g ( 6)-g* (í2)-d 2 (18)- g 2 (24)-A 2 (30) t. j. 
fónickým svrchním tónem intervalu ě : g (5:6 jest h 2 (30), č. 15 / 2 c. 
As 2 (2)—^ (i)— Es (6)— As (8)—c (10)— es (12) t. j. tónickým základním 
tónem intervalu c:es (10: 12) jest As 2 (2), 5. 2 / 15 g. 



222 Karel Stecker 

však není h 3 (v textu mylně uvedeno A 2 ), nýbž d 3 , jak z následující 

řady jasně vychází na jevo: 

c — c l —g l — c 2 — e 2 — g 2 — b 2 — c 3 — d 3 \ 

e—e 1 — li y — e 2 — gis"- h 2 d 3 \ 

g—g '— d z —g 2 - h 2 d 3 J 

Rovněž i „zrcadlové obrazy" obou tónorodů (tónického a féni- 
ckého) v basovém klíči nezdají se jaksi Oettingenovi ve všem býti 
po vůli, jak v melodii tak v basu. Kdo o věc se zajímáš, neobtěžuj 
si učiniti pomocí zrcadélka malý pokus dle Oettingenova návodu. 

Věru nelze nám než s odporem odvrátiti se od tak hnusných 
hudebních nestvůr, na jichž odhalení vyplýtval Oettingen zbytečně 
mnoho důvtipu a jež mají býti reklamou pro celý ten pochybný 
systém. Půvabná tato" ; hříčka se „zrcadlovými obrazy" vede Oettin- 
gena nutně k basovým klausulím v sopránu, sopránovým melodiím 
a ozdobám v basu, závěrům na akordu kvartsekstovém bez citlivého 
tónu, zkrátka k objevům, jež člověku hudebně vzdělanému jsou s to 
vylouditi jen trpký, soustrastný úsměv. Kolik tu absurdních, převrá- 
cených názorů! „Praxe hudební vyhýbá se opatrně všem ozdobám 
v basu, poněvadž k hlubokým tónům pojí se idea vážnosti, těžkopá- 
dnosti a delšího trvání" (Stumpf, Tonpsychologie str. 218.) Z téže 
příčiny, píše Stumpf, přiděluje praxe veškery koloratury a pasáže 
výhradně sopránu činíc ze pravidla toho výjimku jen ve případech 
zvláště odůvodněných. Jestiť to zcela přirozeno, an „relativní citlivosti 
rozeznavací" směrem dolů, s výšky do hloubky, značně ubývá; vážné 
tóny hlubší vymáhají více času, abychom náležitě je pojali, než le- 
houčké tóny oktáv vyšších ; „proto pohybuje se bas z pravidla zvolna, 
dlouhým krokem, proto svěřuje hudební praxe prodlevy a noty vy- 
držované obyčejně hlasům hlubokým, chody chromatické a p. hlasům 
vysokým" (Tonpsychologie, str. 220., též Vierteljahrsschrift 1888, str. 
542.). Věru nebylo potřebí autoru v předmluvě teprve čtenáře uji- 
šťovati (1. c. str. III.), že „nedostává se mu jak theoretického tak pra- 
ktického vzdělání v hudbě." Leč na základě upřimné této výpovědi 
aspoň tolik lze uvěřiti, že nechápe Oettingen, pročby závěrečný 
akord hudebních skladeb měl v basu končiti právě tónikou a ne 
jiným intervalem na př. dominantou (1. c. str. 76.). Aby systému 
svému, pro nějž právě jako Riemann nemá z celé hudební literatury 
jediného příkladu,*) přece zjednal váhy, reviduje s energií, mírně 

*) Riemann praví ve své „Mus. Syntaxis" (str. 54.): „Pro provedení Oettin- 
genovy mollharmoniky i ve způsobe nejjednodušší nemohu, pohříchu, z celé 
hudební literatury uvésti ani jediného dokladu .'" 



Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 



223 



řečeno, odvážnou harmonisace našich héroů Bacha, Mozarta, Beetho- 
vena a přizpůsobuje je svým fénickým účelům. Jmenovitě v Beetho- 
venovi nezdá se míti zvláštní záliby; opravy jeho skladeb (Harmo- 
niesystem, str. 100. a násl.) aspoň zřejmě tomu nasvědčují. Jakým 
způsobem se mu pokusy jeho daří, posoudiž každý z následující, 
Oettingenem „opravené" harmonisace jedné z irských písní ve sbírce 
Beethovenově : 



The 



trees with a - ged 



arms were war-nng, 



*~é 



ř=t 



~0- -é -\ — i -V — S N 

-0 = m—ti 1 — q , * - 



** 



ÍEĚ 



cross the swel-ling 



drum - lie wave. 




Toho druhu „korrektur", hudebních abnormit, nalézti ve spise 
Oettingenově slušný výběr. 

Tolikéž Helmholtz upozorňuje na nedostatečnost a nepřístojnost 
fénického systému Oettingenova, uváděje zřejmě: „Oettingenem se- 
strojený tónorod jest rod sekstový (t. j. frýgický církevní), jenž ocl 
historického, obecně užívaného měkkého systému podstatně se liší" 
(Die Lehre v. d. Tonempf., str. 587.) Engel (Aesthetik, str. 317.) 
o tom píše: „Rod měkký není tónorodem samostatným, nýbrž odvo- 
zeným z rodu tvrdého. Dur a moll nelze nijak pokládati za souřadné 
(„coordinirt"), nýbrž dur musí platiti vždy jako tónorod původní, moll 
jako odvozený." Vyvíjíť se ze svrchních tónů zvuku a představuje 
se nám jako 10., 12. a 15. svrchní tón. 

Patrno, že fénický systém založen je na půdě sypké, jest pod- 
vratný, pravdě odporující. Současně s ním však padá všechen dua- 
lismus a zbývá pouze systém tvrdý, daný přírodou a náležitě odů- 
vodněný. — 



224 Karel Stecker 

Každý zvuk jest, jak již shora naznačeno, zjevem složitým, 
a rozklad jeho v součástky „základem vší theorie hudby." Zvuk F 
na př. skládá se z tónů: 

:í U-- ■&■ -f*- V *- H-t— +- 

•*&■ r, 5 .7 _ ■<*■ H-H 1 - +- 1— +- +- i— 

=3= ^^te=jg=f-r ^=-t=n=t=± .-=tr atd. 



Ip^it 



Kada svrchních tónů jest, jak Helmholtz (1. c. str. 37.) uvádí, 
„pro veškery zvuky, jež odpovídají pravidelnému, periodickému po- 
hybu vzduchu, vždy táž." Než některé zvuky nechovají v sobě ve- 
škery tóny svrchní; tak na př. scházejí klarinetům tóny připadající 
v řadě vytčené na čísla sudá (svrchní tóny liché). Tón e klarinetů 
skládá se tudíž z následující řady partialních tónů: 



íelf 



gva- 

>- -ftg-r 



=f=£: 



| =*p== — — — atd. 



7^" 

V tomto směru sluší tedy rozsah prve zmíněné věty Helmholtzovy 
poněkud omeziti. Na základě pak téhož omezení, na základě tohoto 
nepopiratelného, zvláštního složení zvuků klarinetových dospějeme 
později, pokud nauky o konsonancích se týče, k závěrům dojista po- 
všimnutí hodným. Při zvucích však, jež skládají se z prve uvedené 
řady úplné, shledáváme, že jména některých tónů se opakují, jiných 
po té nikoliv. V řadě svrchních tónů zvuku F obsažen jest tón / 
pětkráte, tón c třikráte, a a es dvakráte, tóny g, Ji, d a e pouze 
jednou. Malé septimě es přisouzen, jak viděti, týž význam, jako velké 
tercii a; čistá kvarta, malá tercie a malá seksta vůbec nejsou za- 
stoupeny, velká seksta objevuje se v sousedství intervalů dissonantních 
g, h a e. Právě v tomto častějším opakování některých tÓDŮ spatřují 
všichni, kdož s theorií Helmholtzovou nedosti zdají se býti spokojeni, 
princip nový; z něho Čerpají podnět ku theorii zastupování zvukův, 
princip to, jenž v prvé řadě jeví se jim býti povolaným hráti hlavní 
úlohu v nauce o konsonanci a dissonanci. 

Tóny, z nichž příslušný zvuk se skládá, jej zastupují. Tak, vše- 
obecně vzato, měla by logicky zníti jich zásada. Snadno však pocho- 
piti, že zastancové principu zastupování zvuků dle možnosti domá- 
hají se zásadu tuto zjednodušiti. Meze zde stanoviti není nesnadno, 
poněvadž k utvoření stupnice nevyhnutelně potřebují 15. svrchního 
tónu (při tónu C tónu h 2 ), získávajíce jím jednak velké septimy na př. 



Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 225 

f—e 1 (8 : 15), jednak nemohouce bez něho se obejíti při sestrojování 
trojzvuku měkkého v poměru 10: 12: 15. 

Vedle toho však dlouho nerozpakují se vymýtiti vše, co není 
jim dosti pohodlno, a nejraději ovšem by podrželi pouze oktávu, 
čistou kvintu a velkou tercii. Tomu však již z toho důvodu co nej- 
rozhodněji sluší se opříti, že zvuky různých nástrojů na různé odká- 
zány jsou intervaly, a tu zejména na malou septimu, na př. zvuk e 
klarinetu na tóny e — h 1 — gis 2 —d s , nebo klavírní zvuky ve velké oktávě, 
v nichž intensita 7. partialního tónu až nápadně vystupuje. Existenci 
této septimy nižádným způsobem nelze popříti, její důležitost nižádným, 
byt i sebe důvtipnějším výkladem odstraniti, snížiti nebo odmítnouti. 

Tvrdí-li tedy na př. Hostinský, že „k sedmé součástce (přiro- 
zené septimě) nelze nikterak přihlížeti, poněvadž v moderní soustavě 
hudební, která stupnice své skládá na základě intervalů trojzvukových, 
tedy stupně jejich výhradně kroky kvintovými a terciovými určuje, 
pro přirozenou septimu není vůbec místa" (Nové dráhy etc, str. 17.), 
čili, že přirozenou septimu 4 : 7 (a tudíž i malou tercii 6:7a další 
velkou sekundu 7 : 8) sluší ignorovati, poněvadž „do našeho systému 
se nehodí lišíc se i od septimy čtvrté součástky, odvozené z této 
kroky kvintovými (při tónu c 1 septima b 1 ), i od septimy, povstalé 
krokem kvintovým a terciovým (septima b 1 )" (Die Lehre v. d. mus. 
Klángen, str. 13. a 65.), tož jest argumentace podobná ve theorii, bu- 
jící vesměs na tónech svrchních, vždy výsledkem povážlivé libovůle, 
činíc mimoděk dojem argumentace asi následující: Poněvadž přiro- 
zená septima do systému zastupování zvuků se nehodí , opravdu 
hrozíc jej podvrátiti, proto třeba stůj co stůj vybájiti nějaký důvod, 
jímž bylo by lze tuto překážku odstraniti. Proto také nepochybně 
„dospíváme ku přesvědčení, že pátým partialním tónem řada pod- 
statných součástek jistého hudebního zvuku jest vyčerpána?" Přes to 
však „zdá se, že náš sluch aspoň tam, kde malá septima zcela 
samostatně vystupuje, poněkud přece kloní se pojímati ji jako septimu 
přirozenou" (Hostinský, Lehre v. d. mus. KL, str. 64. a 65.) 

K nepopiratelné, nesmírné důležitosti septimy přirozené přímo 
a nejjasněji poukazuje Kiemann v „Mus. Syntaxis." Stůjž zde resultát 
jeho úvahy, pokud sem se vztahuje (1. c. str. 33.): „Tato enharmo- 
nická identifikace (t. přirozené septimy 7 / 4 se septimou 9 /s 5 povstalou 
kroky kvintovými, ve čtverozvuku dominantním) jest positivním faktem 
našeho pojímání sluchového, významu nekonečně velikého, jež jediné 
naši 12půltonovou soustavu činí způsobilou pro veškery možné sledy 
akordické." Jest arci pravda, že přirozená septima 7 / 4 není matema- 

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 15 



226 Karel Stecker 

ticky totožnou se septimou jak naší stupnice měkké 9 / 5 (rod terciový, 
aeolický církevní), tak se septimou y = | X íh povstalou kroky 
kvartovými (rod kvartový, sekstový a septimový — Helmholtz, str. 
450.), neboť J': l =|f a J: '-/ =|f; může však proto již okolnost 
ta býti důvodem postačitelným ve theorii, zakládající se cele na svrch- 
ních tónech, v nichž přirozená septima dvakráte a to mohutné jest za- 
stoupena ? Tvrdíme s rozhodností, že právě naopak nutno vždy se sep- 
timou 7 / 4 počítati, opíráme-li zásady své vesměs o nauku o tónech 
svrchních. Nelze nám krom toho zamlčeti patrný, do očí bijící přehmat 
v této příčině. Musí totiž theorie zastupování zvuků, ač chce- li býti 
jen poněkud důslednou, nezbytně připustiti, že vedle dissonantních 
malých septim 9 /s a 16 /9 existuje ještě septima konsonantní, zastoupená 
jakožto podstatná součástka v každém zvuku, totiž septima přirozená, 
interval to dle téže theorie konsonantnější než malá seksta, zastu- 
pujíc kterýkoli zvuk jako součástka 4. a 7., kdežto malá sekta jest 
součástkou 5. a 8. 

Hostinský připomíná opět a opět, že nejhlavnějším činitelem 
při pojímání konsonancí jest „zvyk sluchu 11 domáhati se přirozeného 
složení zvuku dle jeho součástek i při souzvucích umělých. Toť také 
jedna ze příčin, proč theorie zastupování zvuků musí se zakládati na 
ladění Čistém; v temperovaném ladění nutně padá. Jestif v tomto 
pouze jeden druh malé septimy (1, 78), totožný se septimami y (1, 
77) a f (1, 80) i se zvětšenou sekstou V¥ (1 5 73). 

Udeříme-li tedy na klavíru septimu c — b, kterak bude si ji dle 
„zvyku" vykládati náš sluch? Zdali co septimu 16 / 9 či 9 / 5 nebo do- 
konce co sekstu \*j ? Připustí zajisté i zastancové zmíněné theorie , 
že na základě zvyku, jenž jest faktorem jediné rozhodujícím, výhradně 
jako septimu přirozenou, zastoupenou v každém zvuku, septimu to 
zvuku c nejblíže příbuznou, t. j. tedy. septimu „konsonantní." A jak 
dále bude vykládati si sluch temperovanou malou tercii? Zdaž jako 
tercii I nebo J- ? Zde možno na základě zvyku připustiti výklad dvojí 
t. j. malá tercie ladění temperovaného nezastupuje zvuk jeden, nýbrž 
zvuky dva\ 

Toť právě onen kámen nárazu, jemuž nelze se vyhnouti a na 
němž rozráží se veškera theorie zastupování zvuků, poněvadž resultát, 
k němuž zde nutně dospíváme, příčí se skutečnosti. Zde theorie zastupo- 
vání zvuků kapituluje a kapitulovati musí. Jest to tedy pouhým lichým 
zastíráním a odvracením zřetele s pravého, vlastního jádra věci, když 
zastancové zmíněné theorie nemají v řadě svých konsonancí pro při- 
rozenou septimu místa jediné proto, poněvadž „do naší soustavy tó- 



Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 227 

nové se nehodí." Což na tom jim může záležeti? Vždyť přes to 
hodí se a hoditi se musí do theorie konsonance dle zastupování 
zvuků, poněvadž nelze popříti, že každý zvuk jí jest zastoupen. Ne- 
jedná se zde tudíž o to, je-li septima 9 / 5 a ,6 / 9 dissonancí čili nic, 
nýbrž jenom, je-li septima ' 7 / 4 , zastoupená v každém zvuku, konsonancí, 
čili obdržíme-li snížením septimy 16 / n o interval 63 / 64 ze septimy dis- 
sonantní septimu konsonantní, kterýžto závěr přece nevyhnutelně vy- 
plývá ze zásad theorie zastupování zvuků. Tímto zjevem přichází celá 
theorie tak do úzkých, že nezbývá jí než buď septimu přirozenou uznati 
za konsonanci {!), nebo přiznati si značnou nedůslednost. 

Zastupují tudíž najisto zvuk F(l) v prvé řadě různé jeho ok- 
távy, vyznačené čísly 2, 4, 8, 16, dále duodecima (3) se svými ok- 
távami (6 a 12), vrchní tercie (5 a 10) a bez odporu též vrchri 1 
septimy (7 a 14), ze všech uvedených pak hlavně tóny 2. a 4., 3. a 6., 
5. a 7. K zastupování některého zvuku potřebí, jak samozřejmo, 
nejméně dvou současně znějících tónů různé výšky. V našem případě 
béřeme-li v úvahu pouze prvých 8 tónů svrchních, zastupují zvuk F 
kombinace tónů : F—c\ F—a\ F—c 2 , F-es 2 , f—c 1 , f—f\ f—a\ 
f—c 2 , f—es 2 , c l —f\ c 1 — a\ c 1 — es 2 , c 1 —f 2 ,f í —a í ,f l —c 2 ,f l -es 2 } 
a} — c 2 , a 1 — es 2 , a 1 —/ 2 , c 2 — es 2 , c 2 — f 2 a es 2 —/ 2 . 

Z toho vyplývá, že k zástupcům zvuku F nutně náležejí též 
intervaly F—es 2 , c 1 — es 2 ,/ 1 — es 2 , a} — es 2 , c 2 — es 2 a es 2 — f 2 , t. j. malá 
septima, zmenšená kvinta a velká sekunda, tudíž vedle intervalů kon- 
sonantních též intervaly dissonantní. Dále vyplývá z toho důsledně 
že výše uvedené kombinace nezastupují pouze zvuk F, nýbrž že tytéž 
intervaly jsou též součástkami zvuků jiných. Tak jest: 

f—f l 3. a 6. partialním tónám zvuku B l , 

C 
As 

» » » ^ s ? 

)) » » - D n 

„ „ „ Asy atd. 

Stopuj eme-li tím způsobem řadu prvých 8 partialních tónů zvuku 
C i , shledáme, že pouze G — B vztahovati lze ku Es 2 a že k pod- 
statným součástkám zvuku C 2 vedle jiných intervalů též malou 
septimu, zmenšenou kvintu a velkou sekundu nevyhnutelně sluší po- 
čísti. Tof faktum nepopiratelné, neodvolatelné pro svůj fysikální základ, 
na němž staví též zastancové theorie zastupování zvuků • náš sluch 

15* 



c 1 — es 2 


5. 


a 


12. 


f 1 -* 1 


7. 


a 


9. 


a l —c 2 


6. 


a 


7. 


c 2 — es 2 


5. 


a 


6. 


es 2 — g 2 


4. 


a 


5. 


f-c 2 


6. 


a 


9. 


c 2 -f 2 


10. 


a 


13. 



228 Karel Stecker 

dojmům z tohoto přirozeného složení zvuků vyplývajícím již uvykl, 
„Hlavním činitelem je zde zvyk našeho smyslu; ony intervaly, jimž 
uvykli jsme na přirozeném složení jednotlivých zvuků hudebních, žá- 
dáme a vyhledáváme i na všech umělých útvarech hudebních, po- 
něvadž zdáti se nám musí, že tónové pocity, které právě takové 
intervaly tvoří, nezbytně k sobě patří, jsouce podstatnými částkami 
téhož celku přirozeného, jinými slovy : že jsou navzájem nejblíže pří- 
buzné. A jsouli 2 tóny nejbližšími příbuznými, sluch náš současné 
znění jejich snadně přijímá jakožto dojem celistvý a jednotný, har- 
monický, t. j. jakožto souzvuk konsonantní" (Hostinský, Nové dráhy 
etc, str. 18). Nuže, na základě našich vývodů výše uvedených, a se 
zřetelem na výpovědi právě citované, pokud týče se zvyku našeho 
sluchu, jsou po té malá septima, zmenšená kvinta a velká sekunda 
konsonancemi, a to se zvláštním příhledem ku svrchním tónům kla- 
rinetů atd.. konsonancemi téhož významu, jako kvinta čistá a tercie, 
ano všecky dohromady nad to jsou konsonantnějšími nežli kterákoli 
oktáva základního tónu, po níž v celé řadě svrchních tónů marně 
bychom pátrali! 

Nelze dále přehlednouti, že v řadě svrchních tónů objevují se 
dva druhy malé tercie (5:6 a 6:7) a trojí velká sekunda (7 : 8, 
8:9 a 9 : 10), čímž theorie konsonancí na základě zastupování zvuků 
opětně kolísá. Jest tudíž velice na pováženou, sluší-li principu zastu- 
pování zvuků přiděliti význam jemu přisuzovaný čili nic, poněvadž 
v pravdě neodmluvno jest, že konsonance, praktickou hudbou uzná- 
vané, s dissonancemi nad míru klidně se snášejí a s nimi též zvuky 
zastupují. Než i dle theorie Helmholtzovy nevykazovala by oktáva 
klarinetů žádných koincidencí tónových: 

e — h l — gis 2 — d 3 — fis 2 — ais 3 — cis * — dis * 
e 1 — h 2 — gis 3 — d 4 , 

a kvita pouze jednu: 

e — h 1 — gis 2 — d 3 — fis 9 — ais 3 — cis* — dis* 
h—fis 2 — dis 3 — a 3 — cis* — eis*. 

Nemohly by tudíž vůbec na dvou klarinetech povstati konso- 
nantní souzvuky, což však v živém odporu stojí se zkušeností. Tato 
nesrovnalost odpadla by jenom tehdáž, přijali-li bychom za pravdu, 
že sudé partialní tóny klarinetů nescházejí zcela, nýbrž jen velmi 
slabé jsouce nejsou slyšitelný. — 

Oettingenův fénický systém pozbyl znenáhla úplně půdy, a dnes 
hájí jej již jen pranepatrný kroužek „harmonických dualistů" s Rie- 



Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 229 

mannem v čele, s neústupnou sice zatvrzelostí leč bez výsledku.*) 
Přesvědčili jsme se však, že i systém tónický nejednou nalézá se 
v úzkých. „Positivní 11 živel konsonance a dissonance, odhalený v prin- 
cipu zastupování zvuků a na odiv stavěný se vší slávou a nádherou 
rozlétá se jako prázdná sněť, poněvadž závěry jeho spočívají na ne- 
správných návěstích. — „Dle Helmhoitze nestává vlastně vůbec kon- 
sonance, nýbrž jen větší neb menší stupeň dissonance," hlásá Oettingen 
(1. c. str. 30.). Dojista tvrdí tak Helmholtz vším právem: nečinit ani 
jednotlivý zvuk o sobě, rozložen ve své součástky, dle běžných ná- 
zorů celek konsonantní, poněvadž svrchní tóny navzájem vesměs ne- 
konsonují. Nelze tedy nikomu nad tím s podivením se pozastavovati, 
nevyjímaje ani Oettingena ani Helmhoitze. Ve výrazu Oettingenově 
„větší neb menší míra dissonance" obsažena jest výtka, že zde ne- 
stává žádných pevných hrází mezi konsonancí a dissonancí, nýbrž 
pouze nenáhlý přechod z jednoho rayonu do druhého. Než právě 
tento postup vysvětluje mnohem přirozeněji vzájemný poměr obou, 
chovaje v sobě analogii pojmů kontrastujících : světla a tmy, dne a noci, 
tepla a zimy a t. p. či musí slunce z rána najednou vysvitnouti 
plnou, nejjasnější září a na večer okamžitě shasnouti, aby bylo lze 
učiniti si a demonstrovati představu světla a temna? Musí býti vždy 
jen rozžhavená huť obrazem tepla a obrazem zimy ledovec? Musí 
strom jedním okamžikem vypučeti ratolesti a rovněž tak rychle 
uschnouti? 

Na jiném místě (1. c. str. 45.) uvádí Oettingen, že tvrdý troj- 
zvuk c- e — g „chová v sobě jistý konsonantní a dissonantní živel," 
čili že jest „zároveň konsonantní a dissonantní. 11 Totéž tvrdí ve svém 
„Slovníku" Riemann (Musiklexikon , str. 512.) o kvartsekstovém 
akordu g—c — e, a jest to po jeho náhledu především čistá kvarta, 
jež chová v sobě tuto dvojakosť. Jsou-li toto výsledky „positivního 
živlu" Oettingenova, pak věru není proč měly by míti přednost před 



*) Jmenovitě sluší v té příčině uvésti H. Schródera a W. Schella, kteří v nej- 
novější době snaží se znovu vzkřísiti zavrženou hypothésu o existenci tónů 
spodních (Der Klavierlehrer, 1887, str. 162., 193. a 206.), dovozujíce, že 
na violoncellu při prudkém škrtnutí smyčcem povstávají tóny spodní, ač 
prý jsou to „tóny prašeredné, zvuku ohyzdného, jejž bylo by teprve potřebí 
nějakým způsobem zušlechtiti." Pokusy jejich jsou tak málo přesvědčivý 
a tak směle založeny, že nelze k nim přihlížeti vážně, ana spíše blízka 
jest otázka, zdali ony prašeredné zvuky, vylouzené násilným trhnutím 
smyčce, jež nad to dle Schella nečiní určité řady kolísajíce rozmanitě 
ve své výšce, jsou vůbec nějakými tóny neb zvuky hudebními, jimž dle 
výpovědí Schellových asi měrou nepatrnou se podobají. 



230 



Karel Stecker 



Helinholtzovou „větší neb menší mírou dissonance." — Tolikéž proti 
výpovědím následujícím a jiným podobného obsahu u mladších stou- 
penců theorie zastupování zvuků jest nám ve smyslu dřívějších našich 
vývodů se ohraditi. Hostinský (Nové dráhy etc, str. 25 , 33. a 42., 
též Die Lehre v. d. mus. Kl., str. 66., 72. a 88.) píše: 

a) „Dva tóny, které jsou podstatnými součástkami téhož hudeb- 
ního zvuku, nazýváme přímo příbuznými." Jest tudíž dle toho vzhledem 
ku zvuku c:c — b, e — b a b — c přímo příbuzno, c — es, c—f, c-a, 
c—as nikoliv, na př. 

+ + 



-gfr^-- : 



^~ 



-jst. 



iiPI 



~2r 






atd. 



-&z 



Tóny f 1 a a 1 nejsou podstatnými součástkami zvuku c, tedy 
nejsou s ním přímo příbuzný. 

b) „Současné znění dvou přímo příbuzných tónů jest konsonance" 
Následovně jsou c—b, e— b a b—c konsonancemi, nikoliv však c— es, 
c — y, c — a a c—es. 

A přece, tušíme, nebude nikdo tvrditi, že ve příkladě sub a) 
uvedeném kvarta a seksta jsou dissonancemi. Činí-li dojem uspokojivý 
čili nic, nepadá zde na váhu: slušíť vždy ostře rozlišovati pojmy 
„konsonance" a „libozvuku smyslového." 

c) „Každý konsonantní interval zastupuje onen zvuk, jehož 
úryvkem jest." Interval e l — g l jest úryvkem jak zvuku C, tak zvuku 
A x ; který z obou zvuků tedy vlastně zastupuje? Snad přece ne oba 
zároveň? Který zvuk zastupuje tercie c 2 — eg 2 ve příkladě následu- 
jícím? 



+ 



•JBt 



*& 



£ 



s^zgřzz: atd. 



« 



=F r 

Dle theorie zastupování zvuků jediné tónický zvuk As, dle 
„zvyku" pak sluch má volbu mezi zvukem As a F; a přece sluch 
„ nepře dp oj atý" bude se zde ihned domáhati toniky c, v čemž jej 
také další postup utvrdí. Nepřikloní se tedy, jak přirozeno, ani ke 
zvuku As ani F, nýbrž nejspíše ke zvuku c, jejž interval c 2 — es 2 ani 
nezastupuje! 



Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 231 

d) „Tvrdý trojzvuk (na př. t— e — g) zastupuje zvuk svého zá- 
kladního tónu." Totéž činí též tak zvaný dominantní čtverozvuk 
c — e—g — 6, pětizvuk c — e — g — b — d a j. 

e) „Měkký trojzvuk (na př. c — es — g) není Čistým, bezúhonným 
zástupcem zvuku svého základního tónu, nýbrž předvádí nám zvuk 
ten zkalený, zastřený dvěma jinými zvuky (malé vrchní tercie es 
a velké tercie spodní as)." Zastupují-li tvrdý trojzvuk (c — e — g), 
čtverozvuk (c — e — g — b) a pětizvuk (c — e — g — b — d) zvuk svého zá- 
kladního tónu, tož zastupuje jej také čtverozvuk c — e — g—h a ob- 
sažený v něm trojzvuk e — g — h jakožto 10., 12. a 15. partialní tón. 
A tímto způsobem stává se zbytečným onen věru násilně přivlečený, 
těžkopádný výklad „zkalenosti a zastřenosti" měkkého trojzvuku po- 
mocí zastupování zvuků. Theorie zastupování zvuků nereflektuje zde 
na výklad konsonance měkkého trojzvuku jako 10., 12. a 15. sou- 
částky zvuku. Proč? Snad pouze proto, že v praktické hudbě sou- 
částky tak daleké se odstraňují, any působí rušivě ? Z tohoto důvodu 
asi nikoliv, nýbrž předem proto, že by tato theorie musila logicky 
přiznati větší míru konsonance souzvuku na př. e— fis — g (10 : 11 : 12), 
nežli souzvuku e — g — h (10 : 12 : 15), skládajícímu se ze součástek 
vzdálenějších. Zvyk sluchu, pojímati za dokonalejší konsonanci souzvuk 
součástek 10., 11. a 12., ve zvuku mohutněji zastoupených než součástky 
10., 12. a 15, přirozeně k tomu nás by vésti musil. 

Nad míru závažné jsou však pro naše vývody dvě věty Hostin- 
ského (Nové dráhy etc, str. 19.): „K zastupování zvuků není potřebí, 
aby zvuk byl úplný, poněvadž sluch náš i zvuky kusé, neúplné přesně 
rozeznává; c-zvuk zůstává jím i tehdáž, scházejí-li mu jednotlivé sou- 
částky ano i součástka prvá (tón základní)" . . . 

„Budiž dále s důrazem podotknuto, že kusé, z konsonantních 
intervalů vznikající zvuky doplňují řadu svých součástek do hloubky 
svými tóny differenčními (bez rozdílu, jsou-li tyto primární, sekun- 
dární atd.) ; ačkoliv tyto tóny jsou jen slabé a pouze na některých 
nástrojích zřetelněji vystupují, sluší v nich přece spatřovati důležitou, 
poněvadž objektivně danou oporu naší nauky 11 (roz. zastupování zvuků). 
Tím získáváme pro naši úvahu následujících veledůležitých důsledků: 

1. Theorie zastupování zvuků musí opětně, chtíc býti důslednou, 
ve svou nauku o konsonanci pojati intervaly, jež vznikají mezi sou- 
částkami vzdálenějšími (výše součástky 8.), byt i tyto v praktické 
hudbě zřídka se objevovaly, poněvadž sluch náš jednak i zvuky kusé 
zcela přesně rozeznává a po druhé součástky vyšší ve přirozeném 
složení zvuku, byť i slabě zastoupeny, tož přece objektivně jsou dány. 



232 Karel Stecker 

2. Pojírná-li Hostinský jednotlivé intervaly jako neúplné zvuky, 
jimž po případě součástky spodní scházejí, též vyplývá z toho nutně 
pro theorii konsonantních akordů následující: 



•J -0- -0- •#- ■»- -0- -0- •*- * -tX v 



k 



mm== *=3*3m*m 



t. j. srovnáme-li spolu trojzvuk tvrdý a měkký, a béřeme-li zkouma- 
jíce jich konsonanci dle zastupování zvuků zřetel též ku primárním, 
sekundárním atd. tónům diferenčním, této „důležité, poněvadž objek- 
tivně dané opoře" téže theorie, objevují se nám pro zmíněnou theorii, 
jak ze příkladu zřejmo, výsledky přímo zdrcující, jež netřeba věru šíře 
rozváděti. Budiž jen ještě mimochodem uvedeno, že Hostinský na 
jiném místě souhlasně s Oettingenem zastává náhled zcela opačný. 
Tytéž tóny kombinační totiž, jež jsou zde „důležitou, objektivně danou 
oporou zastupování zvukův", zasluhují na jiném místě povšimnutí ve 
příčině nikoli harmonické, nýbrž pouze instrumentální (Oettingen, 1. e. 
str. 30., Hostinský, Nové dráhy etc, stí. 12.) — Ostatně podotý- 
káme s důrazem, že právě onen výklad zastřenosti zvukové velmi málo 
jest na prospěch theorii zastupování zvuků; neboť tvrdí-li někteří její 
stoupenci, že na př. měkký trojzvuk c~es — g jest konečně „přece 
jenom tónickým c-zvukem, a sice a potióri, totiž převahou zvuku c" 
(Hostinský, L. v. d. mus. KL, str. 88.), mají pravdu jen tak dalece, že 
zvuk c zde skutečně o něco mohutněji je zastoupen nežli zvuky es 
a as. Jiná však nad pomyšlení důležitá a zde jediné rozhodující jest 
okolnost, zdali míra zastoupení zvuku c v našem případě je poměrně 
tak veliká, žeby oba rušivé zvuky es a as, zastoupené terciemi, při 
tom skoro zúplna nepřicházely k platnosti a mizely, jak v pravdě 
srovnávati by se mělo se skutečností. Přihlédněme k věci blíže. Zvuk 
c zastoupen jest kvintou, jež v řadě svrchních tónů objevuje se jako 
součástka 2. a 3., zvuk es velkou tercií a zvuk as tercií malou, jež 
objevují se v řadě tónů svrchních jako součástky 4. a 5., a po té 5. 
a 6. Bude tedy při stejné jinak intensitě všech tří znějících tónů na 
jistém nástroji (na př. na klavíru stejnou silou všech částek udeřený 
trojzvuk c 1 — es 1 — g l ) poměrná mohutnost zastupovací zvuků c (za- 
stoupeného součástkou 2. a 3., c l — g 1 ), Es (zastoupeného součástkou 
4. a 5 , es 1 — g l ) a As t (zastoupeného součástkou 5. a 6., c l — es 1 ), 



Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 233 

stavíme-li základní míru zastoupení jistého zvuku v intervalu uni- 
sono, na roven jedničce, dle místa, jaké vykázáno příslušným inter- 
valům v řadě tónů svrchních, ve případě nejpříznivějším: 

c:^ S :í1 Si z=:V 6 :V 20 : 1 /3o = 10:3:2, t. j. 
klademe-li zastupovací mohutnost zvuku c na roven 10, bude zvuk 
Es naň působiti mohutností 3 a zvuk As í mohutností menší, 2. Po- 
kládáme-li tedy ve theorii zastupování zvuků trojzvuk na př. c — es — g, 
zastupující 3 zvuky, přes to za zvuk jeden, totiž za „tónický c-zvuk 
zkalený," budou při uvedené zastupovací mohutnosti zvuku c — 10 
naň působiti kalicí, rušivé živly es a as společně poměrnou mohut- 
ností 5, čímž by arci zvuk c povážlivě byl alterován, zkalen měrou 
více než citelnou, zastřen hustou mlhou, zkrátka míra jeho konso- 
nance jakožto c-zvuku ve theorii zastupování zvuků srazila by se na 
míru nepoměrně malou. Netřeba nám snad opět a opět dokládati 
a se zvláštním důrazem znovu k tomu poukazovati, že stanovíce toho 
druhu resultáty máme neustále a výhradně na zřeteli důležitou okol- 
nost, že theorie zastupování zvuků tímto způsobem, a jediné tímto 
způsobem vykládá konsonanci měkkého trojzvuku, nemajíc po té čeho 
jiného se přidržeti. Zmiňujeme se o tom z té příčiny, aby snad nebylo 
nám náhodou mylně rozuměno; mluvit také Helmholtz o zastřenosti 
zvuku c v trojzvuku c—es-g (1. c. str. 478.), anižby však jen z da- 
leka v tom chtěl spatřovati nějaký důvod pro konsonanci trojzvuku 
měkkého, kterouž u Helmholtze zcela jinde sluší hledati. Při troj- 
zvuku tvrdém i měkkém jest u Helmholtze míra konsonance totožná, 
pouze tónický význam trojzvuku měkkého poněkud je porušen, kdežto 
dle theorie zastupování zvuků je trojzvuk tvrdý úplnou konsonanci, 
trojzvuk měkký po té stojí na nejkrajnějších hranicích konsonance 
a dissonance : vlastně přísně vzato, jest silně dissonantní právě z toho 
důvodu, že nezastupuje zvuk jeden, nýbrž zvuky tři, jsa jen za ně- 
kterých výhodných podmínek měrou v celku nepatrnou konsonantním 
t. „a potiori." Tu podstatně rozchází se Helmholtz s uvedenou theorii, 
a přiznejme hned, že k velikému prospěchu vlastnímu: u něho troj- 
zvuk měkký jest za všech okolností naprostou konsonanci, neodvislou 
od větší neb menší zastřenosti tónality, konsonance a tónický význam 
jsou u něho věci zásadně různé ; ve theorii zastupování zvuků stoupá 
a klesá konsonance parallelně s vetší neb menší zastřenosti zvuku tó- 
nického, konsonance a tónický význam stojí zde v nerozlučném svazku 
příčinném! Jest zde tedy měkký trojzvuk za okolností zvlášť pří- 
znivých konsonanci, rušivými živly mírněji zastřenou, za okolností 
nepříznivých konsonanci docela zastřenou čili správněji dissonancí, 



234 Karel Stecker 

začasté až příkrou. Konsonancí však, jakou jeví se býti měkký 
trojzvuk u Helmholtze a ve skutečnosti, není ve theorii zastupo- 
vání zvuků nikdy, ani za okolností nejpříznivějších. Upozorňujeme 
krom toho, že podobnými výklady popřává si theorie zastupování 
dosti dalekých licencí vzhledem ke svým základním zásadám. Troj- 
zvuk měkký, jak patrno, skládá se ze 3 konsonantních dvojzvu- 
kův; Hostinský pak shrnuje vývody své o konsonantních dvojzvucích 
v tato slova: „Každý konsonantní dvojzvuk představuje nám jeden 
zvuk hudební, jenž od všech ostatních na tomtéž základním tónu 
spočívajících liší se pouze kvantitou svých součástek, a má proto na- 
nejvýš jinou barvitost, ne však jinou platnost zvukovou" (Nové dráhy 
etc, str. 20.). Proto není ani příliš radno ani správno, intervalům troj - 
zvuku měkkého jen tak zhola přidělovati jinou zvukovou platnost 
„a potiori* než jaká jim náleží, není-li závažnost a odůvodněnosť 
podobného jednání okolnostmi zvlášť příznivými doložena a nepopi- 
ratelně ověřena. 

Choulostivosť výkladu této theorie jeví se býti ještě více do 
očí bijící ve případech následujících (čís 2. a 3.): 

íJ. 1 

3. — -» 

■ \?& 



ip:& 



Případ 1. jest onen, jejž právě jsme vyložili. — Ve 2. pří- 
padě jest zvuk c zastoupen součástkou 3. a 4. (g 1 — c 2 ), zvuk Es 
součástkou 4. a 5. (es 1 — g l ) a zvuk As posléze 3. a 5. součástkou 
(es 1 — c 2 ). Který tónický zvuk vlastně a potiori zastupuje e-moll-troj- 
zvuk v tomto svém složení? Patrně asi zase c-zvuk, zastoupený 
kvartou, leč zvuky Es a As, zastoupenými velkou sekstou a tercií, 
skoro k neviditelnosti zastřený. Ještě daleko nápadněji má se věc ve 
příkl. 3. >ás-dur-trojzvuk je konsonancí, poněvadž lze jej po případě 
redukovati na zvuk jeden, t. tónický zvuk As t ; jaké zvuky však za- 
stupuje předcházející jemu c-moll-trojzvuk ? Zajisté opět zvuk c sou- 
částkou 2. a 3. (c 1 — g l ), zvuk Es součástkami 4. a 5. (es 1 — g 1 ), 4. 
a 8. (es 1 — es 2 ), 5. a 8. (g* — es 2 ), zvuk es 1 součástkami 1. a 2. (es 1 — es 2 ), 
1. a 4. (es 1 — es 3 ), zvuk es 2 součástkou 1. a 2. (es 8 — es 3 ) a zvuk As x 
součástkami 5. a 6. (c 1 — es 1 ), 5. a 12. (c 1 — es 2 ) atd. Který tónický 
zvuk zastupuje zde c-moll-trojzvuk, při stejné jinak intensitě všech 
5 zaznívajících tónů? Není-liž dle theorie zastupování zvuků pra- 
vděpodobno a důsledno, že a potiori jediné zvuk Es, různými svými 



Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 235 

oktávami tak nepopiratelně mohutně zastoupený a zvuk c nadobro 
zastírající? A kterak lze potom vysvětliti konsonanci akordu, o nějž 
jde, pozbývá-li platnosti zásada, dle níž „měkký trojzvuk je konso- 
nanci proto, poněvadž a potiori zastupuje zvuk svého základního 
tónu a tudíž přece jen jest tónickým zvukem/ 1 podobně jako trojzvuk 
tvrdý? Důsledně vzato, zastupuje trojzvuk měkký ve příkl. 3. „a po- 
tiori" jediné zvuk Es; bylo by tedy vlastně pramálo vážné, chtíti 
takto složený c-moll-trojzvuk pokládati za konsonanci, an „a potiori" 
tónickým c-zvukem není. Toť jsou nutné konsekvence zmíněné theorie, 
pravdě ovšem se příčící: neboť i laiku samozřejmo, že akord ten 
vzdor všem uvedeným důslednostem jest a zůstane konsonanci bez- 
vadnou, s tónikou c. — Eklatantním, sem tolikéž se vztahujícím do- 
kladem jest příklad, uvedený výše na str. 230. sub. a), o němž šíře 
se rozepisovati bylo by zbytečno, ana věc je zcela jasná. 

Obracíme zvláštní pozornost k toho druhu složitějším případům 
jakožto k chorým stránkám theorie zastupování zvuků, kde důslednost 
zavádí nás až do krajností nejzazších. Jak jednoduchý a jasný u při- 
rovnání s tím ve všech případech jeví se býti výklad Helmholtzův. 
A připustili-li bychom snad, žeby ani Helmholtzův výklad ve všem 
nebyl dokoná postačitelný, tolik aspoň je jisto, že toho druhu názory, 
jak je skýtá theorie zastupování zvuků, nemohou ani z daleka jemu se 
blížiti, tím méně ovšem jej nahraditi! 

f) „Dissonance je současné znění 2 tónů nepřímo příbuzných." 
Vrátkosť této definice sama sebou vyplývá ze všeho, co jsme dosud 
pověděli . . . 

Hostinský mimo to odhaluje novou, „zvláštní a pro hudební 
theorii velice důležitou vlastnost našeho sluchu," kterouž zove jeho 
„optimismem" (Lehre v. d. mus. Kl., str. 71.), vlastnost to, jejíž po- 
mocí tam, kde vzhledem k harmonickému výkladu intervalů různé 
vyskytují se možnosti, neomylně s to je stanoviti, zaznívá-li na př. 
c — es a ne c — dis. Okolnost tato tím pozoruhodnější nám býti se jeví, 
poněvadž týž autor tvrdí, že „sluch hudební netemperuje." Poněvadž 
tedy náš „netemperující sluch'' rozdíl mezi dis a es okamžitě musil 
by znamenati, byl by dle toho „optimismus" vlastností, jíž příroda 
obdařila sluch náš zcela darmo. V tomže smyslu a souhlasně s tím 
uvádí Hostinský též na str. 49. spisu posléze citovaného: „Objevuje-li 
se ve průběhu skladby malá seksta c — as, poznáváme ji ihned jako 
malou sekstu, i byla-li by sebe více rozladěna, a nezaměňujeme ji se 
zvětšenou kvintou c — gis, ačkoli tato v temperovaném ladění zní 
stejně jako.c — as. Rovněž tak nezaměňujeme dissonantní /— gis s kon- 



236 



Karel Stecker 



sonantním / — as." Tvrzení tato skýtají nám podnět k některým po- 
chybnostem. Uveďmež příklady: 

+ 




Kdož troufal by si ve příkladě tomto rozeznati c 1 — as 1 , když 
tamže zcela správně může státi též c l — gis 1 , jak z následujícího 
zřejmo : 

+ 



F=fc 



— -Ji=ss3\* 



~%f- 



atd. 



-M. 



a£ 



3>: 



— © — 



-T— 



£ 



Í\Sr 



Což není snad příklad tento správný touž měrou jako předešlý ? 
Příklady jiné: 



*) { 



+ 



±& — 



:j=:zz 



—a ^ L =« 



atd. 



9^= 



t=^ 



:£=& 



+ 



cdnst 



o— g- 



:h^: 



I 



b) < 



i i>.« 



9i 



^=fcs=s 



Jsi 



^ «l J 



;z?— 



Kdo může ve příkladech a i 6 tvrditi cos určitého. Není-liž 
zde rozdíl čistě orťhografický a nikterak zvukový? Právě ve příkladě 
b) vyhledávala by orthografie gis 1 místo as 1 , a přece sluch po celou 
dobu trvání tohoto tónu bude jej pojímati jako as 1 se vztahem k tó- 
nině f-moll, kdežto skutečně zní zde a jediné správno jest gís\ roz- 
vádějící se k tónu á\ Zde by najisto onen „optimismus" sluch náš 



Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 



237 



zradil; nebo by snad měl zde místa jakýsi sluchový „pessimismus," 
jenž sluchu vnucuje tón as 1 na místě gis 1 ? 

Sluch náš zde uveden v omyl a nezbývá mu než klidně vyčkati 
rozvodu, aby teprve „ex post" (!) s to byl stanoviti, zaznívalo-li gis 
nebo as\ Sledujmež ještě jedenkrát příklad posléze uvedený v násle- 
dujícím změněném sledu akordů: 



+ 



3^í 






-M 



1 01 



>* U 



W-ibJ 



+ 



atd. 



m 



=í«=f 



-^-Jj-i^-r-*-^ 



I 



+ 

Zní ve 2. taktu (v sopránu) gis 1 nebo as 1 , ve 3. taktu (v base) 
cis nebo des, ve 4. taktu (v tenoru) gis nebo as? Sluch náš, jenž 
v podobných případech, kde jest možný dvojí výklad, dle Hostinského 
nikdy není na rozpacích, nevybředl by tentokráte opravdu ze spousty 
zmatků. Ve složitých, hlavně modulujících větách pozbývá tedy „opti- 
mismus" významu. Než právě tak má se věc i při větách jednoduš- 
ších. Či může sluch náš „z vlastního popudu" neomylně něco sta- 
noviti ve příkladech následujících? 



a) 



b) 



c) 




Y& A ~f atd. 



ifegEtjabz: E£g^=fez=g= 



atd. 



Rozdíl týče se opět jenom pravopisu; tak může v prvém taktu 
všech tří příkladů státi i gis 1 i as 1 ; „optimismus" nemůže zde vy- 
ložiti pranic. 

Než připusťme, žeby, nehledě k uvedeným příkladům, vzhledem 
ku zvětšenému trojzvuku do jisté míry mělo platnosti tvrzení Hostin- 
ského; při pouhém intervalu je zcela neodůvodněno. „Optimismus" 
při intervalech nevysvětluje pranic; neboť z obou daných tónů malé 



238 



Karel Stecker 



seksty (c — as), pokud se týče zvětšené kvinty (c — gis), bylo by tón 
hořejší lze snad pojímati jako gis tehdáž, postupuje-li náhodou na- 
horu ; postupuje-li tón dolejší, může býti hořejší týmž právem gis 
jako as. A ani při prve zmíněném postupu hořejšího tónu není pra- 
vidlo bezvýjimečné, na př : 



i 



+ 



+ 



=1=4 



atd. 



i r ' i r i 



Ve příkladě tomto je ť/is 1 úplně rovnoprávno s as 1 , a výklad je 
zcela libovolný. Ci bylo by lze vysvětliti zde něco „ex ante" nebo 
„ex post"? Nebo dokonce „přípravou"? A což musilo by gis 1 býti 
připraveno? Snad tedy „zvukoslovem" ? Co vysvětluje zvukosled a kte- 
rak? Přihlédněme jen k následujícím rozmanitým rozvodům zvětšené 
sekundy a kvinty (resp. malé tercie a seksty), abychom náležitě se 
přesvědčili o vrátkosti názorů Hostinského a úplné totožnosti přísluš- 
ných intervalů: 



i 



J- 



=!- 



-m—g- 



+ 



+ 



+ 



+ 



■»- p 



#—»-?- 



:=W=Jií 



ř» * 



*ř 



ibi- 



■»- 



í=t 



+ 



r t. nrdĎ ' r r 



+ 



— h#í — i- 5 — íH 1 — •- 

— * f— • *— tos — t— — 






ít 



Sd=fei 



t=$É=t==S 



rf 




>u 1 __fí^t_ # _ 



-f 



W" *' 



ín^— ■ 



t r 



rffc* 



atd. atd. 




Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 239 

Toho druhu dokladů bylo by lze uvésti celou řadu. Kdyby byla 
idea „optimismu" možnou v rozsahu, v jakém pojímá ji Hostinský, 
musela by věc nutně míti se právě tak také při kvartě a kvintě 
čisté jako při zvětšené. Může-liž někomu našeptati jeho sluchový 
„optimismus," který tón zaznívá a po případě dissonuje v následují- 
cích příkladech? 



atd. 



Jak po té měla by se teprve věc při větách prudce modulu- 
jících ! *) 

Přehlížíme-li obor všeho badání sem se vztahujícího, nelze 
nám než zaznamenati nápadnou neshodu v náhledech těch kterých 
autorů. Svorni jsou všichni uznávajíce váhu výzkumů Helmholtzových, 
nevzdávajíce se tím však vší akce offensivní. Právě naopak dávají 
místa přesvědčení, že zásady a poučky Helmholtzovy, určeny jsouce 
opodstatniti a důvody dotvrditi základy harmoniky, trpí všeho druhu 
nepodcenitelnými nedostatky. 

Prvým a zajisté ne nejmenším z nich jest E. Mach, jenž záhy 
(1866) prohlásil: „Nutně musí zde stávati ještě jiného momentu, 
jenž činí nás způsobilými rozeznávati poměr vzdálenosti dvou zvuků 
neodvisle od záchvějů a většího či menšího počtu tónů svrchních 
Tento moment pokládám za neznámý a nerozřešený." V nejnovější své 
publikaci „Beitráge zur Analyse der Empfindungen" snaží se Mach 
postoupiti dále, poukazuje k důležitosti otázek : „Proč hudební po- 
city činí řadu?" a „dle čeho poznáváme určitý interval?" Rozřešení těchto 
otázek shledává Mach v jistých pocitech vedlejších, t. zv. „pocitech 
přísadných" analogii to podobných zjevů při barvách, a domnívá se, 
že to jest asi ona dráha, jež snad by mohla vésti k cíli; které však 
jsou ony „fysiologické živly," označené jím jako pocity přísadné, 
toho, dokládá Mach, teprve se dopátrati bylo by dalším úkolem vědy 



*) A přece dle Hostinského „sluch hudební netemperuje." Netemperuje 
opravdu? V čem jiném konečně spočívá okolnost, že na př. sbor cvičených 
routinovaných zpěváků někdy ve vokální skladbě neustále klesá, než pod- 
statně v tom, že sluch za jistých okolností přece jen temperuje ? Anebo čím 
lze vysvětliti, že žádný zpěvák, byť i sluchu nejvytříbenějšího, není 3 to 
v C-dur „čistě" přednésti melodický postup na př. c — a—d — a, nýbrž 
vždy vezme d o něco níže, nežli jen tím, že sluch hudební temperuje? 



240 Karel Stecker 

hudební. Náhledy svoje v tomže směru naznačil Mach ostatně již r. 
1866 : „Způsobilost sluchu rozkládati zvuky v tóny stanovena pokusy 
a prozkoumána dosti podrobně ; než vlastností jiných, jež jeví se nám 
býti fakty nevysvětlenými, na př. smyslu pro výšku tónovou a pro 
intervaly, dosud hrubě si nevšímáno. K nim pilné obrátiti zření budiž 
předním úkolem budoucnosti" (Einleitung in die Helmholtz'sche Mu- 
siktheorie, str. 88.). Jest skutečně s podivením nemalým, že tak 
mnohým cenným, povzbuzujícím ideám Machovy m nebyla dosud vě- 
nována náležitá pozornosť; kéž aspoň nyní tak se stane, po vydání 
studie dříve zmíněné. 

Nejnebezpečnějším na nějaký čas odpůrcem Helmholtzovým 
zdál se býti Oettingen, jehož „Harmoniesystem in dualer Entwik- 
kelung" svojí vábivou hypothésou o systému fénickém vlákal v osidla 
svá nejednoho nadšence pro poctivou snahu. Dnes, jak hned shora 
jsme podotkli, počítá se systémem fénickým vážně snad již jediný 
Riemann. Jeho a Oettingenovým vývodům věnoval Helmholtz (1. c. 
str. 498. a 587.) malou jen odmítavou a nevalně lichotivou zmínku. 

Další ještě podrobný výčet námitek, vznesených proti nauce 
Helmholtzově, byl by do únavy zbytečným, poněvadž v nejhlavnějších 
a nejdůležitějších bodech k nim s dostatek jsme poukázali. Pokud 
různosti v náhledech odpůrců Helmholtzových se týče, budiž zde 
uveden výrok Machův, čelící proti Oettingenovi (Mendel, Mus. Con- 
versations-Lex., str. 125.) „Kdybychom měli zvláštní ucho pro výšku 
a zvláštní pro hloubku, tehdáž byly by převraty Oettingenovy nezá- 
vadný. Než smysl pro tónovou výsku není, bohužel, symetrický. 11 Také 
Riemann sám, jenž jinak svorně kráčí s Oettingenem, obrací se, což 
zdá se býti skoro k víře nepodobno, v jedné věci proti Oettingenovi, 
totiž pokud týče se ladění: „Ladění čisté naprosto není nutno, po- 
něvadž naše pojímání sluchové snáší se výtečně s poměry tempero- 
vanými" (Mus. Syntaxis, str. VIII.) 

Lipps brojí proti Wundtově theorii příbuznosti zvuků, „pokud 
vztahuje se k výkladu harmonie a disharmonie zvuků a tónů" (Psych. 
Studien, str. 112. a násl.) Stumpf opět praví o Lippsově studii „Das 
Wesen der musikalischen Harmonie und Disharmonie" (Psychol. 
Studien, str. 92. — 161.): „Spisovatel (roz. Lipps) obrací pozornosť 
k rhytmu, ležícímu ve kmitových poměrech tónů harmonických, jenž, 
anižbychom jej znamenali, musí prý působiti stejným způsobem jako 
rhytmus, jejž lze sledovati. Tato idea však setkává se s týmiž obtí- 
žemi, jež byly Helmholtzovi podnětem zavrhnouti bezděčné („unbe- 
wusst") počítání kmitů. Positivní nauka Lippsova uspokojuje věcně 



Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 24 \ 

pramálo." Připoiníná-li po té Stumpf Lippsovi, žeby slušno bylo bý- 
valo , aby zpomněl v té záležitosti svých předchůdců Oettingena, 
Lotzeho, Macha, Báhra, Engela a j., tož nespočívá ve zmínce té 
výtka pouze Lippsovi, nýbrž nepřímo všem toho bádání se účastnivším 
vůbec. V podobném smyslu jako Stumpf vyslovuje se o Lippsovi též 
Hostinský (Vierteljahrsschrift, 1886, str. 250. a násl.). Na jiném 
místě uvádí Stumpf: „Bezděčné počítání kmitů a jiné toho druhu 
bezděčné činnosti nikdy nevolejmež ku pomoci; jsoutě to hypothésy, 
jimiž všeho, a právě proto také ničeho nelze dovoditi" (Vierteljahrs- 
schrift, 1885, str. 347.) 

Vedle toho kárají mnozí složitou, nesrozumitelnou terminologii 
Oettingenovu, Riemannovu a j., jež jen oněm didaktikům pranic ne- 
překáží, kteří z výsledků činnosti své učitelské nemají přímé odpo- 
vědnosti. Zkušenost učí, že nejnadanějším hudebníkům úplně postačí 
minimum terminologické systematiky a že pro svoji činnost produk- 
tivní nepotřebují ani specifikace známých, podnes v učebnách školních 
náležitě respektovaných alterovaných akordů. Jednoduchost odpovídá 
zde účelu svému nejpříslušněji. 

Z celého tohoto chaosu sporných, navzájem se potírajících ná- 
hledů nevede spásná cesta. Nevyhovuje-li nauka Helmholtzova úplně, 
budiž nahrazena naukou, jež by dokonale a 'přesvědčivě vyčerpala vy- 
tčený jí úkol. Ze systémů pozdějších, zbudovaných na základech Hélm- 
holtzových, nevyhovuje žádný; názory v nich vyslovené jsou po většině 
nejasný, tápají ve tmách, počítají se zjevy imaginárními, zkoušejí 
a hledají zde a onde potýkajíce se navzájem, takže věru není valnou 
rozkoší je podrobně sledovati. Proto neproviníme se, tuším, příliš 
a jen sobě posloužíme, přidržíme-li se prozatím ve vědecké nauce 
o harmonii toho, co na ten čas aspoň jest jisto a neklamno, totiž 
zase jenom nezvratných, na přírodovědeckém podkladě se zakládajících, 
objektivních pravd Helmholtzových. „Teprve výzkumy Helmholtzovy 
rozhodly v odvěkém zápasu a to způsobem takovým, že nyní theorie 
na vlastní nohy neodvisle jest postavena a tak zdokonalena, že i umění 
hudebnímu jest s to sloužiti za pevné zábradlí při jeho odvážném 
vystupování do ideálních výší nebetyéných." „Známe-li barvitost roz- 
manitých nástrojů hudebních neb množství a poměrnou sílu svrchních 
tónů a máme-li zřetel při souzvuku k záchvějům a tónům kombi 
načním, které nejenom mezi hlavními tóny, nýbrž i mezi svrchními 
povstávají, můžeme a priori, anižbychom sluch brali ku pomoci, 
snadno rozhodnouti, kdy obdržíme libozvuk, a takřka vypočítati, jak 
velký poměrně bude. Tuto výhodu poskytuje nám nauka Helmholtzova 

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 16 



242 



Karel Stecker 



vedle toho, že objasňuje a odůvodňuje mnoho zjevů akustických, 
kterých dříve nebylo možná vyložiti" (Studnička, Úvod do Helm- 
holtzovy theorie hudby, str. 6. a 53.) Opustíme-li i toto dalekosáhlé 
pole vymožeností Helmholtzových, pak jest nám jen konstatovati nevý- 
slovné trapné faktum, že nezbývá nám ani jediný moment, na němž 
mohli bychom stavěti a jehož s dobrým svědomím mohli bychom se 
přidržovati! — 

II. 
Stopujíce dnes vývoj umění hudebního shledáváme, že až do 
pozdního stol. 17. jest živým obrazem ustavičného boje proti inte- 
gritě a někdejší nedotknutelnosti modů církevních. Modus lýdický, 
mixolýdický, dórický a frýgický ponenáhlu ustupují modům jónickému 
a aeolickému, modernímu tónorodu tvrdému i měkkému, posléze 
zúplna s nimi splývajíce. Jest na bíledni, že ani jinak býti nemohlo • 
musilť každý hudebník jednou do sytá se nabažiti oné věru mrtvé, 
nad jisté, vždy stejně jednotvárné niveau nikde se nepovznášející 
diatoniky. Jak hudebníkům, řekli bychom, aktivním, skladatelům, tak 
i passivním, vnímavému obecenstvu, záhy zatoužilo se nevystihlých 
půvabů chromátu, koloritu, světla a stínu na poli hudebním, ducha- 
plné hry záměn enharmonických ; všichni záhy zatoužili po volnosti, 
vybaviti se jednak z pout úzkoprsé diatoniky a jednak bezstarostně 
se přenášeti z těsných mezí určité tóniny po tóninách vzdálenějších. 
Tato valem v před se deroucí záplava chromatiky, usilovná snaha 
rychle modulovati do tónin vzdálenějšího příbuzenství, nesla arci při- 
rozeně s sebou podmínku, sine qua non, t. zříci se „čistoty" akustické 
a obrátiti zření k ladění temperovanému. Tak ztotožňuje již Luca 
Marenzio (1550 — 1599) v následujícím místě madrigalu „O voi, che 
sospirate" as s gis, des s cis, ges s fis: 



3S 



t- 



**- 



— 9&-QI9- 



G> O* 



t 



Př=p 



^= 



W: 



Ť* 



Éfc 



ÉEEEě 



£ee: 



iH^Eg; 



-|? g> — g> = 



£? 



-&—W&- 



-G>=^y- 



^S 



tó 



*5E=É 



Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 243 

Totéž zříti u Girolama Frescobaldiho (1580—1644) ve Chro- 
matické toccatě, v Capricciu chromatickém atd., u G. Muífata, J. 
Chr. Bacha (1643) a D. Buxtehudeho. Po úplném nezdaru hojných 
pokusů s temperaturou pythagorejskou (o čistých kvintách, terciích 
však o komma — Ýo kmitočtu — vyšších: naše ladění nástrojů 
smyčcových!), temperaturou „tónů středních" (meantome temperament : 
o čistých terciích, leč kvintách o čtvrtinu kommatu — -g!^ kmitočtu 
— nižších) a s četnými toho způsobu odrůdami temperatury nerovno- 
měrné podařilo se na sklonku stol. 17., jak se všeobecně za to má, 
O. Werkmeistrovi*) sestaviti temperaturu rovnoměrnou, jež rychle zdo- 
mácněla po všem světě hudebním, ana důležitost její a stránka pra- 
ktická ihned všem přátelům umění hudebního jevila se býti samozřejmou. 
Mezi prvými, kdož jí energicky se ujali, byl J. Š. Bach svým „Tem- 
perovaným klavírem." Nuž, žehnejmež okamžiku, jenž přinesl ovoce 
tak vzácné! Pouze zavedením rovnoměrné temperatury umožněno se- 
třásti tisíciletá pouta diatoniky; jí rozbřesklo se náhle na obzoru 
hudebním a před udivenýma zrakoma našima s rychlostí úžasnou 
vyrůstá řada velkolepých, epochálních děl héroů hudebních od Bacha 
až k Wagnerovi. 

Spokojenost s vymožeností temperatury rovnoměrné na dlouhý 
čas byla všeobecná, a ještě dnes s rostoucí zálibou nasloucháme ve- 
lebnému souzvuku orgánů hudebních ... Tu náhle zrodí se muž, 
jemuž podaří se dopátrati se „onoho vědeckého podkladu, v němž 
hledati sluší pravou příčinu konsonance a dissonance zvuků hudebních." 
Všechen svět sklání se před ním. Ihned hotoví se hudebníci k činu, 
hodlajíce své empirické nauce dodati pevné opory Helmholtzovy. 
S úsměvem stopují stoupenci vědy, hudební učenci, tuto naivnosť 
umělců, řkouce : „Helmholtz předpokládá zvuky hudební v jich při- 
rozené čistotě. Zvuky vaše však nejsou čistý, a musí nutně záchvěje 
způsobiti tam kde Helmholtz dovozuje shodu (koincidenci). Jeho 
výklad tudíž nelze nijak vztahovati k umění vašemu. Rozvažte jen 
bedlivě a k srdci sobě vezměte rady Helmholtzovy, a vraťte se do lůna 
soustavy přirozené; tehdáž bude hudba vaše čistá a vaše nauka spo- 
čívati bude na základě vědeckém. Jakým způsobem ovšem onen návrat 
provésti a uskutečniti, toť již vaše věc." — 



*) Budiž zde jen zpomenuto prvého podnětu v tomto směru, totiž rozdělení 
oktávy na 6 celých tónů, na př. c, d, e, fis, gis, ais, his — c neb 12 půltónů 
Aristoxenem Tarentským (ve 3. stol. po Kr.). Dle Ellisa byla prý asi tem- 
peratura známou již o několik století dříve v Číně (Vierteljahrsschrift> 
1886, str. 511.). 

16* 



244 



Karel Stecker 



V tomže směru jako Helmholtz vyslovuje se M. Hauptraann 
ve své studii „Temperatur" (Chrysander, Jahrbůcher etc, I., 1863.) 
Horuje pro čistotu zpěvu bez průvodu u školených, vzdělaných zpě- 
váků dává výrazu přesvědčení, že i houslisté ba i hudci nástrojů 
dechových zcela miinovolně, „nevědomky" vždy uhodí interval čistý, 
a že zajisté dovedou zcela správně postihnouti nutné „modifikace" 
výšky tónové (1. c. str. 30. a násl.) Totéž odhalil o 10 let později 
H. Bellermann (Grosse der mus. Intervalle). „Modifikace" Haupt- 
mannovy odpovídají zde „pohyblivým stupňům" Bellermannovým, 
jenž tolikéž, pokud „zpěvu bez průvodu" se týče, pojí se těsně k ná- 
zorům, jež dávno před ním byl projevil Hauptmann, takže o prioritě 
jich ideí tenkráte snad nejlépe rozhodl by letopočet, v našem případě 
arci v neprospěch Bellermannův. Dojem jeho kolísavých („pohyblivých") 
stupňů nemůže býti než neodolatelně komický. Jakým způsobem ve 
praktické hudbě sluší jich užívati, o tom dává Bellermann, příkladem 
uváděje následující místo z Mozartova „Ave verum corpus" (motetto 
pro smíšený sbor s průvodem orchestru) tenoristům pokyny, by vy- 




skytující se tu přechod z A-dur do F-dur Čistě byli s to provésti. 
„Místo 



m 



:t=^: 



sluší ve 2. taktu správně zpívati: 



Za tím účelem postoupiž zpěvák prve o prostřední diésis (-íff) na- 
horu a po té teprve o limma — jenom nikoliv o apotomé! — dolů 
ku tónu c" (1. c. str. 53.). Pozoruhodno jest, že Bellermann v této 
příčině ve svém díle „Der Contrapunkt" hájí pravý opak toho, co 
tvrdí ve spise „Grosse d. mus. Int." Tak příkré střídání zásad ovšem 
nepřispívá valně, získati mnohým Bellermannovým výzkumům zvláštní 
úcty. Ve případě prve uvedeném habeat sibi! — tu však maně na- 



Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 245 

skytá se nám otázka, jak asi vypadala by, dle předchozího návodu 
Bellermannova zřízena, orthografie pěveckých úloh v operách Wa- 
gnerových ? Či měl snad R. Wagner tvoře svá epochální díla na zře- 
teli zbožná přání Helmholtzova, Hauptmannova a Bellermannova? 
A srovnejmež s tím ještě následující výpovědi Stumpfovy: „Vzdor 
názorům Aristoxenovým a všech moderních a řeckých pěvců umělců 
zůstává ústrojí hlasové daleko za ústrojím sluchovým. ' Aristoxenus 
sám pokládá diési, čtvrťtón, za nejvyšší výkon pěvecký, leč pokládá 
za nemožné, zazpívati tři po sobě sledující diése. Já (roz. Stumpf) 
nejsem s to zřetelně napodobiti dva tóny, jež liší se o méně než 
čtvrť tónu, jakkoli jich rozdíl, zaznívají-li ve střední poloze, snadno 
znamenám . . . Povšimněmež sobě neobyčejné jemnosti v rozeznávání 
tónů, jež z pravidla bývá vlastností cvičených hudebníků, a srovnej- 
mež s tím mohutnost rozeznávací pro pocity svalové : disfcrepance 
je na bíledni íL (Tonpsychologie , str. 162. a 179.) Zajisté ne- 
mýlíme se tvrdíce, že Helmholtzem zastávaný a vřele doporučo- 
vaný návrat ku soustavě přirozené nelze v praxi provésti jen tak 
snadno a hladce. Theorie a praxe, věda a umění, výsledky matema- 
tické přesnosti a staleté empirie jsou zde polárními protivami, dia- 
metrálními body kruhu. Angličtí generálové — (Helmholtz zmiňuje 
se na str. 664. — 670. svého díla o pilné snaze generála Perroneta 
Thompsona a R. H. M. Bosanqueta zjednati půdy ladění čistému; 
budiž tu jen mimochodem připomenuto, že „enharmonické varhany" 
Thompsonovy mají pro jednu oktávu 65 klávesů, Bosanquetovo har- 
monium dokonce 84 klávesů!) — postupují až příliš zvolna, nejsouce 
nad to ani s to aspoň koncertní síně své vlasti vydobyti vytrvalým, 
nezlomným svým snahám; a nikdež ani stopy nějaké kýžené pomoci. 
Bude to asi ještě vymáhati drahně času, než splní se (?) tužby Helm- 
holtzovy ; prozatím však, pokud nedozírně daleka je všecka naděje na 
jich uskutečnění, nezbývá nám než dobrovolně se zříci onoho dobra, 
jehož skýtati nám má soustava čistá f) kéž co nejdříve tak se stane 
Nám však, kdož v neblahé této době jsme se zrodili, budiž zatím 
útěchou pevné přesvědčení, že svrchní tóny konsonance temperované 
dle dosavadních zkušeností nikdy nepůsobí takových záchvějů, jež by 
konsonanci činily dissonancí. „Při temperovaných intervalech, tercii, 
kvartě, kvintě a sekstě, nesplývají sice tóny svrchní zcela přesně 



Uvádí-li Engel (Aesthetik, [str. 18. a 292.), že jedině správnou, ze základ- 
ních intervalů odvozenou stupnicí není ani stupnice 12tónová ani 53tónová, 
nýbrž stupnice „nekonečná", jest výrok ten sice theoreticky bezvadný ano 
jediné správný, ale v praxi — říše bájí! 



246 Karel Stecker 

s týmiž tóny intervalů čistých, leží však navzájem tak blízko, že po- 
měr ten od konsonance čisté velmi ztěžka lze rozeznati" (Mach, Ein- 
leitung in die Helmholtzsche Musiktheorie, str. 93.) Rozdíl mezi 
kvintou přirozenou a temperovanou činí 0,00166, neboť 
čistá kvinta = 1,50000 a 
temperovaná kvinta — 1,49834 

a rozdíl tudíž 0,00166 t. j. při kvintě na př. a — e 1 , 
Činí-li a 1 za sekundu 435 dvojkmitů, vzniká difference jedné třetiny 
jednoho kmitu. Činí-li totiž a 1 435 kmitů, činí a polovici (217*5). Ve 
případě, kdy e l jest ku a čistou kvintou, jeví se nám poměr 

217*5: x — 2:3 a 
x = 326*25. 

čistá kvinta činí tudíž kmitů 326*25 
kvinta temperov aná 325*889 
a rozdíh 0*361 

Při kvintě a 1 — e 2 differují přirozené a temperované e 2 o 0*722; 
jest tedy temperované e 2 o sedm desetin jednoho kmitu nižší než při- 
rozené. Rozdíly takové jsou věru až přespříliš nepatrný, než aby 
z nich někdo byl na váhách, sluší-li temperovanou kvintu pokládati 
za úplnou konsonanci čili nic, ani tehdáž, „byl-li by jeho hudebním 
studiím podkladem zpěv bez průvodu" (Bellermann.) To doznává 
i sám Hauptmann: „činí-li kvinta 1500 kmitů na 1000 kmitů tónu 
základního či pouze 1498, nevadí její jasnosti a srozumitelnosti 
pranic a lze ji bez ostychu pojímati jako kvintu Čistou 11 (Chrysander, 
Jahrbůcher etc. I., str. 37.) 

Našemu, t. j. hudebnímu sluchu nepříčí se tudíž naprosto aku- 
sticky dokázané záchvěje intervalů temperovaných, a s tímto faktem 
nám vždy v prvé řadě jest počítati; náš vlastní, „nepředpojatý" 
sluch jest zde výhradným měřítkem. Obrací-li se v tom ohlede proti 
Helmholtzově theorii o záchvějích a příbuznosti zvuků mnohonásob 
ostří badatelů hudebních a vědecká půda, jedva získaná, tím způsobem 
pod nohama nám počíná kolísati a se ztráceti, setrvejmež klidně při 
ladění temperovaném ; neboť čím jiní theorii Helmholtzovu snaží a do- 
mnívají se nahraditi, přivádí nás zase v týž nepřesný poměr, zde ku 
kmitočtům, tam k zjevům zvukovým. Není nám prý činiti s příbu- 
zností „zvukovou,", nýbrž s příbuzností pouze „tónovou" (Lipps, Psy- 
chol. Studien, str. 158.), a sluší tedy dle toho znovu místa dáti the- 
orii, v níž „základem vší harmonie a disharmonie jsou jednodušší 
a méně jednoduché poměry kmitů mezi jednoduchými tóny." Námitkám 
proti matematické methodě Eulerově často vedeným, jakoby nepatrné 



Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 247 

rozladění oktávy, na př. 264:527*9, jež vůbec ani nelze pozorovati, 
jakožto poměr velmi složitý musilo účinkovati nepoměrně hůře, než 
na př. poměr 264 : 520 =: 33 : 65, „nejvýš nepříjemný to disso- 
nantní interval" (Hostinský, Lehre v. d. mus. Kl., str. 38.), lze odpo- 
věděti jediné v ten rozum, že při malé úchylce od matematické pře- 
snosti poměrů kmitů nejde vůbec o intervaly dissonantní, nýbrž 
předem o intervaly, jež by se zřetelem na vědeckou theorii (nikoli na 
obyčejný sluch) slouly intervaly rozladěnými; chybno tudíž zaměňo- 
vati nebo stotožňovati pojmy dissonance a rozladěni. *) Dissonancí 
oktávě ve směru zpátečném nejbližší jest velká septima ; se základním 
tónem činí na př. při 264 kmitech tónu základního poměr 264:495, 
poněvadž 294 : x — 8 : 15. Rozladění počíná při 527 kmitech, do- 
stoupí vrchole při 511*5 kmitů, načež ponenáhlu klesá až ku 495 
kmitům, jimiž dostihne velké septimy. Teprve při těchto 495 kmitech 
nastupuje vlastní dissonantní interval velké septimy; vše, co předchá- 
zelo, bylo pouhým rozladěním dílem oktávy (527 — 511 -5 kmitů) a dílem 
septimy (511'5 — 496 kmitů). 

Sluší tedy pilně od sebe různiti pojmy konsonance, libozvuku, 
nelibozvuku, dissonance a rozladění jako „věci podstatně různé." 
„Míra lahodnosti souzvuku nesplývá, jak již Cartesius jasně vykládá, 
v jedno s mírou konsonance" (Stumpf; viz Vierteljahrsschrift, 1885, 
str. 347.) Zkušenost učí, že nepatrná míra rozladění působí přibližně, 
jako konsonance úplná, a ani sluch sebe bystřejší není s to je ro- 
zeznati. 

Opravdu závidění hodni jsou oni terque quaterque beati, jichž 
citlivý sluch domnívá se jasně rozeznávati t {q půltónu (Vierteljahrs- 
schrift, 1886, str. 513.), tedy na př. při a — 6 asi 0*1 kmitu, neboť: 

b = 230-434 
a — 217-500 

12-934 : 120 = 0-107. 

Stumpf, Engel, Joachim a j. jsou s to rozeznati při diferenci 
0'1 kmitu i relativní výšku obou tónů! E. Luft přibližně jako Preyer 
rozeznává ve velké oktávě ještě */, kmitu (asi ^\ půltónu), při c 4 až 
-3^5 půltónu (asi -| kmitu — Vierteljahrsschrift, 1888, str. 545.) Při všem 
respektu před „cvičeným" sluchem uvedených učenců zní výroky toho 
druhu přece jen značně hyperbolicky! Či je snad někdo z nich též 



*) Že právě Hostinský tyto dva pojmy zaměňuje, tím podivnějším a nepochopi- 
telnějším býti se nám jeví, poněvadž týž autor v tomže spise (1. c. str. 47.] 
se zvláštním k tomu poukazuje důrazem, že „smyslový libozvuk a harmo- 
nický význam intervalu jsou dvě věci podstatně různé." 



248 Karel Stecker 

s to, při tremolu smyčcových nástrojů udati číslo opětovaného tónu? 
Lipps pojednávaje o „bezděčných rhytniech" jednoduchých tónů ( — 
„unbewusste Rhytmen," t. j. rhytmy, jež bezděky pojímáme, aniž 
bychom si toho byli vědomi — ) výslovně podotýká, že „na nepa- 
trném jich přesmyknutí („Verschiebung") pramálo záleží, ana prý 
přibližná stejnost rhytmň přibližně tytéž služby musí konati, jako 
úplná" (Psych. Studien, str. 100.) Ejhle, přece i z tohoto tábora stín 
laskavého pohledu na rovnoměrnou temperaturu! 

Příroda skýtá člověku spoustu surovin, jež jest mu ku příslušným 
účelům teprve zpracovati. Cín vymáhá přísady olova, jsa jinak velmi 
křehký ; stříbro a zlato přísady mědi, any jsou jinak příliš měkké. 
Démanty nabývají ceny teprve broušením Bystřiny třeba opatřiti 
hrázemi, řečiště regulovati, řeky a moře spojovati průplavy. Tolikéž 
hudba nebyla lidstvu s hůry seslána jako dar hotový: člověk musil 
teprve spracovati třtinu, roh a p., chtěje z nich zhotoviti hudební 
nástroje, umělým způsobem připraviti střevo ovčí, aby mohl sestrojiti 
monochord jako pomůcku napomáhající zpěvu, určování partialních 
tónů a tónů přirozeného ladění. Sám sebou, zcela beze vzorů v pří- 
rodě, zrodil se gregorianský zpěv a styl Palestrinův. Byl však styl 
Palestrinův možným a života schopným bez oprav? Pokusy fysikal- 
ními stanovil G. Engel, že „lidský hlas vůbec není s to, jistý tón 
držeti po delší dobu úplně stejně, s neměnící se, neporušenou čistotou" 
(Aesthetik, str. 20). Jak málo asi v této příčině „Čistě" provozovali 
staří (ani „božského" Palestrinu nevyjímaje) své skladby, kteří s hlasem 
zacházeli jako se surovinou, lze nejlépe souditi z četných vydržova- 
ných not, dlouhých not závěrečných, široce rozpředených, oddechu po- 
strádajících figur a ozdob atd 

Naši moderní spisovatelé odvozují tvrdou stupnici ze troj zvuku 
I., V. a IV. Stupně, jichž kmitočty vesměs činí poměr 4:5:6. Jest 
tudíž, jak zřejmo, kvinta zde pythagorejská, tercie však nikoliv, an 
by v tomto případě poměr nutně obnášel 64 : 81 a ne 4 : 5. 

Z tohoto způsobu odvozování stupnic vyplývá nejedná dosti 
choulostivá nedůslednost. Je-li na př. kvinta c—g rovna 2 / 3 , měl by 
býti týž poměr též při kvintě d — a, a tudíž mělo by 9 / 8 X % r ov- 
nati se 5 / 3 t. j. velké sekstě c — a. Ve skutečnosti však jest 9, 8 X % 
= 1|. Kde hledati toho příčinu ? Jenom v poměru kvinty ; neboť 
5 / 3 : % = |9, t. j. kvinta d—a nečiní poměr 2:3, nýbrž 27:40. Má 
tedy ve tvrdé stupnici tón a se vztahem ku tónice c jinou výšku jako 
kvinta 2. stupně než jako seksta stupně prvého. Rovněž tak různým 
jeví se býti tón / jako malá tercie a čistá kvarta; neboť c—f— 3 / 4 



Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 249 

a d—f mělo by se rovnati 6 / 5 . Toho však není, an 4 | 3 : % činí |f a 
nikoli 6 / 5 ; čitatel musil by v tomto případě obnášeti 32-4 místo 32 
Viděti opět, že v C-dur-stupnici jest / jako malá tercie 2. stupně 
o něco vyšší než jako čistá kvarta stupně prvého. Difference jak př( 
kvintě (d— a, 3 / 2 : 40 / 27 =fi), tak při malé tercii (d—f, %:§f=:J-£. 
činí vždy poměr 80:81 vzhledem k jich původní čistotě. Z toho plyne, 
že i v čisté, jednoduché, diatonické větě přicházejí' tóny č. stupně, 
jimž doznati jest dle okolností jisté změny jich přirozené výšky. Vizmež 
příklady : 

i. 2. 3. 4. 



i 



— s>~ ., 1 



| I | I | I | I | I 

Tón a 1 (příkl. 1.) sluší ve 2. kombinanci (d l — a 1 ) vzíti buď 
o Ýo kmitočtu výše, nebo tón d l o týž poměr níže, má-li kvinta 
d v — a 1 býti čistá. Totéž platí o příkladě 2. vzhledem ku d l —f l . 
Příklad 3. skýtá oba právě zmíněné připady spojeny : tóny a 1 i f l 
sluší ve trojzvuku d l —f l — a 1 zvýšiti, nebo tón d l snížiti. Odtud tedy 
Hauptmanův dissonantní („zmenšený*) trojzvuk na 2. stupni v tóno- 
rodu tvrdém (Die Nátur der Harmonik und Metrik, str. 43.) Příklad 
4., rozšířený to pouze příklad 3., skýtá následující možnosti: 

a) buď sluší tón d 1 po obakráte o syntonické komma snížiti, 
pak ale nemáme celý tón c 1 — d l roven %, nýbrž 9 /io> c °ž ovšem není 
správno; ladění temperované v tomto případě podává interval c^—d l 
čistěji nežli ladění čisté, poněvadž poměr mezi intervalem 9 /s (1*125) 
a celým tónem temperovaným (1-12246) jest 1 : 0-99774, kdežto 
V 10 /9 = 1:0-98765; 

b) aneb lze tón d l vzíti čistě ( 9 / 8 ), pak ale sluší tóny f l i a 1 , 
má-li též trojzvuk d l — •/' — a 1 býti čistý, po obakráte zvýšiti, čímž by 
v tomto příkladě arci i f l i a 1 čtyřikráte měnily výšku, což jest přímo 
absurdní; 

c) posléze lze oběma tónům f l i a 1 nechati neustále touž výšku, 
tón d l však vzíti při tom přece čistě ( 9 / 8 )- Tím bude se jeviti troj- 
zvuk d x —f l — a 1 dvakráte jako trojzvuk „dissonantní," poněvadž 
v tomto případě nečiní d:f:a poměr 10 : 12 : 15 (čili 9 / 8 : || : f |), nýbrž 
27 : 32 : 40 (čili 9 / 8 : 4 / 3 : 5 / 3 ). V posledním tomto poměru jest i tercie 
(f) i kvinta (a) o Vgo kmitočtu nižší, poněvadž ve trojzvuku čistém 
musil by poměr ten zníti 9 / 8 : 4 / 3 XI*: 5 / 3 XI* (10:12:15). 

Dosadíce ve příkladě 3. a 4. místo výšek relativních výšky ab- 
solutní ve kmitočtech, obdržíme — vycházíme-li od a — 217-5 — pro 



250 Karel Stecker 

prvý akord hodnoty c l (261) —f 1 (348) — a 1 (435) ; pro akord druhý 
ve případě a): 

d l (290) -f (348) — a 1 (435) ; 
ve případě b): 

d l (293-625) — /* (352*35) — a 1 (440*1875) ; 
ve případě c): 

d 1 (293-625) — f l (348) — a } (435) , 
a v ladění temperovaném 

c 1 (258, 653) — d* (290, 327) —f l (345, 260) - a 1 (435). 

Srovnáme-li navzájem difference kmitočtů při jednotlivých inter- 
valech, dospějeme ku přesvědčení, že zastancové ladění čistého, jichž 
citlivosti vadí již rozdíl 0*1 kmitu, bezděky nuceni jsou vzíti za vděk 
ve svém velebeném čistém ladění differencemi začasté daleko povážli- 
vějšími, na př. ve případě a) differencí 3*625 kmitů při tónu d l , a 
ve případě c) differencí 4-35 kmitů při tónu f l a 5*1875 kmitů při 
tónu a 1 vzhledem k intervalům čistým. Ve případě posledním zněl 
by náš temperovaný trojzvuk d 1 —/ 1 — a 1 skutečně čistěji, než jak nám 
jej podává ladění přirozené. Proto naplňuje nás podivem tím větším, 
že H. Bellermann při svých bezohledných úsudcích o ladění tempero- 
vaném činí v tomto případě, vida nezbytí, výjimečně ústupek věru 
až překvapující. Píšef ve „Grosse d. mus. Int." (str. 32.): „Pro 
praktickou hudbu, zpěv a nauku o skladbě, onen chybný interval 
27:40 neexistuje, nýbrž veškery kvinty, skládající se ze 3 celých 
tónů a půltónu, platí za intervaly úplné Čisté." Ovšem, alternativa 
je zde na snadě: buďto „pohyblivé" d, anebo „falešnou" kvintu po- 
kládati za čistou, — tertium non datur! 

G. Engel pojednávaje ve své Aesthetice (str. 304.) o tomže 
akordu tvrdí, že lahodí sluchu jeho právě jenom tehdáž, kdy skutečně 
je „dissonantním" ; jenom tenkráte, kdy tercie a kvinta nejsou čistý, 
„zní akord ten tak, jak žádá si ho hudební cit." Ku podivu, kam až 
zavésti může člověka houževnatá jednostrannost. Za takých okolností 
nelze se arci diviti, že Engelovi (1. c. str. 32.) na př. akord d—f— 
as —e zcela jinak zní v c-moll nežli v Es-dur, tam měkce, zde pádně, 
z toho jediného důvodu, poněvadž tón f v obou případech differuje o komma 
81 / 80 : zvýšení tónu / o komma činí z měkkého akordu akord rázný 
a naopak! A což, povstává-li různý dojem téhož akordu po případě 
i v ladění temperovaném, kde obojí / nedifferuje pranic ? 

Nebo si snad (dle Hostinského) sluch náš ono / různým způ- 
sobem vykládá, brzy o komma výš brzy níže ? Ráz skladby, celková ná- 
lada plynoucí z různosti charakteru tónorodu tvrdého a měkkého ne- 



Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 251 

padá zde na váhu, a rozhoduje zde výhradně matematika, pro kterouž 
sluch náš ani přesně není zřízen? 

Uveďme ještě některé důsledky, vyplývající pro ladění přirozené 
ze příkladů uvedených, a naznačené ve příkladech následujících: 




Incidit in Scyllam, kdo v ladění přirozeném navrhuje ve příkl. 
1. pro druhý trojzvuk (d l — f l — a 1 ) uchýliti se od přirozeného d ( 9 8 ) 
a snížiti je na 10 / 9 ( 9 / g X 8 %i); budef z toho trojzvuk třetí (d l — g l ~h x ) 
činiti poměr 9 / 8 X * lsi : % : 15 /s na místo přirozeného 9 / 8 : */a : 15 /s — 
3:4:5. Buď tedy snížením tónu d x o komma docílíme sice trojzvuku 
d l —f l — a 1 čistého, pak ale obdržíme „dissonantní" trojzvuk d l — g x — h\ 
jejž by Hauptmann důsledně dle terminologie obecně užívané nazvati 
musil trojzvukem „tvrdě zmenšeným" ; anebo vezmeme tón d l roven 
9 / 8 , čímž trojzvuk d x — g x — h 1 sice bude čistý, za to však d 1 —/ 1 — a 1 
„dissonantní." Chtěli-li bychom při sníženém d l míti trojzvuk d 1 — g x — h l 
čistý, musili bychom snížiti o komma i g l i h l ; pak by sice byly oba 
trojzvuky, i d x —f l — a 1 i d 1 — g 1 — h 1 , čistý, za to však měli bychom 
předně chybný interval c 1 — d l (od prvého z obou akordů příkl. 1, ke 
druhému — 1 : 9 / 8 X 8 %i)j a P° druhé akord d l — g 1 — h l (a následu- 
jící e «_ gi— c «) celý o komma níže (d 1 :g x :h}~ 9 / 8 X 80 / 8 i : "/. X 80 / 8 i : 
¥Xfi)- Tolikéž nemožnost čistě provésti jednoduchý jónický závěr 
ve příkl. 2. leží na bíledni a není tudíž, čeho zvlášť bychom doložili. 
Tak vleče jedna nedůslednost za sebou druhou, horší prvé ! 

S nekonečnými obtížemi, ano nemožno bylo by přednésti s ab- 
solutní „čistotou" též následující nepatrnou jónickou větu: 






í=±=[:: 



I jiných ještě nedůsledností budiž zde zpomenuto. Prvá v řadě 
svrchníoh tónů se objevující velká sekunda činí poměr 8 / 7 , druhá 9 / 8 
třetí 10 / 9 atd. atd. Který z těchto poměrů sluší vzíti v úvahu, sesta- 
vujeme-li intervaly, není v dotyčných případech lhostejno. Tercie c — e 
= 7 8 X 1C '/ 9, nikdy však 8 / 7 X7 8 nebo 9 / 8 X7 8 atd. Kdo chceš dodě- 
lati se poměru čisté kvarty, neber k tomu účelu poměrů 9 / 8 X e ls, 
neboť výsledek je po té 27 / 20 a nikoli % 5 ve případě tom lze vzíti 



252 Karel Stecker 

jen sekundu 10 / 9 , tedy J0 / 9 X % — fs [ — í- Stejně rozmanitý jsou velké 
tercie ( 5 / 4 , 9 / 7 atd.) i tercie malé ( 6 / 5 , T /e atd.); difference podobají 
se dřívějším. 

Sluší ještě vytknouti, že k odvození kvarty třeba vzíti půltón 



16. 



'155 



nikoli půltón v řadě svrchních tónů dříve se vyskytující ,2 / u ; 
nebof 5 /4 X H = U a | X \ I = 7 3 • 

Pozoruhodno krom toho jest, že k utváření trojzvuku měkkého 
patrně dobře „se nehodí" prvý v řadě svrchních tónů se objevující 
měkký trojzvuk 6:7:9, nýbrž teprve poměry druhého 10:12:15. 

Postupujíce od C x v čistých kvintách nahoru, dospějeme 12. 
kvintou k tónu his 4 , jenž jest o něco vyšší než nežli c 5 . Neboť staví- 
me-li 6j na roven jedničce, bude c 5 -lX2 : = 128 a his 11 — 1 X(f) 13 — 
= *\\%\ x ; tudíž c 5 : Ms* — lšřš.:' B fÍÍ} * = 524288 : 531441 = 1 : 1,01364 
— to jest na každý kmit tónu c 5 připadá l-}-0'01364 kmitu tónu 
his 4 , tedy o C -0 13 64 kmitu více. 

Podobně má se věc při postupech terciových. Měříme-li od tónu 
c po velkých terciích nahoru, dospíváme třetí tercií rovněž ku tónu 
his, jenž není co do výšky totožný s tónem c 1 , neboť (f-) 3 =: l 6 \ 5 , vyšší 
oktáva však tónu c {— 1) rovná se 2 čili *-*-£ . Nemůže tudíž býti ani 
kvinta ani tercie trojzvuku tvrdého cista. 

Soudili bychom snad právem, že jediné ono ladění může býti 
přirozené a pravé, jež odpovídalo by věrně původní výšce svrchních 
tónů: 

Ve stupnici tvrdé 

c d e f g a h c 1 

1 !t U /3 12 18 16 2 

a ve měkké 

c d es f g as b c 1 

i % 7 5 */, 7. % % 2. 

Než jen malý pokus poučil by nás záhy, že tím způsobem ne- 
vypředeme se z toho zauzleného pletiva. I toto ladění není, jako 
všecka předešlá, čisto a důsledno, a tudíž k našim účelům naprosto 
nezpůsobilé. 

Bezděky s úzkostlivostí se ohlížíme po nějakém východu z toho 
hrůzného bludiště: důmyslem, důvtipem lidským rozťat rázem gotdický 
uzel a záře netušeného světla bleskem rozlila se po všem umění hu- 
debním ! 

Nepatrná jenom oprava, zavedení rovnoměrné temper atary, od- 
stranila okamžitě veškery v cestě stojící překážky. Instituce to přímo 
božská, uvážíme-li celý ten k zoufání spletitý chaos tak zvaného 



Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 253 

čistého ladění. Jak nevystihlý vzlet jeví se ve všem umění hudebním 
od dob Bachových až na dobu Wagnerovu ! Největší mistři oněch dob 
vytvořili díla nádherná, v pravdě velkolepá, možná jediné v systému 
temperovaném — bez „pohyblivých stupňů" Bellermannových. Stati- 
sícové obdivovali se jim, kochali se na jich nevystihlých půvabech, 
anižby jen ve snu pohřešovali ladění přirozeného. A právě tato arci- 
díla jsou to, k nimž neustále a zvláště pilné sluší míti zření. Dojista 
nebudeme chtíti celou onu řadu geniů a umělců světových poháněti 
k odpovědnosti před tribunál přirozeného ladění , nýbrž poctivou 
snahou každého na věci zúčastněného musí býti všechnu píli vynalo- 
žiti, aby divotvory umění hudebního v soulad uvedeny byly s princi- 
piemi vědy. Třeba tu v prvé řadě pátrati po příčinách a důvodech, 
proč smyslový dojem libozvuku, t&mperaturou řekněme „poškozený," 
sluchu našemu nejen nevadí, nýbrž jej nad to v zanícení uvésti s to 
jest. Náhledy Hauptmannovy a Lippsovy, pokud sem se vztahují, výše 
jsme uvedli. K nim druží se nejen veliká, převážná většina umělců 
a učenců, nýbrž veškeren hudebné vzdělaný svět. Jestliže několik málo 
jednotlivců činí zde výjimku, což na tom záleží? H. Bellermann na 
př. „musí již předem v našem orkestru oželeti veškeru naději na ně- 
jaký skutečný libozvuk"; jemu také ovšem zní náš tvrdý trojzvuk 
c — e — g nepříjemně, jsa „snesitelný jenom hluchým (!) a individuím 
smyslů otupělých" ( — těmito epithety obmyslil Bellermann hlavně 
učitele skladby hudební a zpěvu — Grosse d. mus. Int., str. 45 a 63.) 
Věru více než důstojným jeví se tu býti Bellermann stoupencem svého 
mistra a učitele E. Grella. Grell ve svém posthumním díle, vydaném 
Bellermannem, zavrhuje veškeru instrumentální hudbu, rovnoměrnou 
temperaturu, a z nástrojů především varhany a klavír, poněvadž „tem- 
perované ladění jejich dvanácti stupňů skýtá holý disponující surrogát 
skutečné harmonie" ! (Ed. Grell, Aufsátze und Gutachten uber Musik, 
str. 3.) V nesčetných toho druhu projevech, začasté až povážlivě cho- 
robných, jež veledíla instrumentální hudby, výtvory geniů Beethovena, 
Schumanna, Schuberta, Berlioze, Liszta atd. atd. uvádějí v niveč a na- 
prosto činí nemožnými, spatřuje Bellermann konečně výpovědi dle 
svého vkusu, „bahnbrechende Vorschláge," kterýž výrok vtipnou slovní 
hříčkou trefně opravuje B. Chrysander ve „halsbrechende Vorschláge" 
(Vierteljahrsschrift, 1888, str. 120.) ; neboť, píše Chrysander, zamýšlí-li 
kdo vážně účele svého se dodělati jen násilným bouráním a vyme- 
tením všeho, k čemu na poli hudebním celý ostatní svět s neskon- 
čenou přilnul láskou, sám vydává „životní schopnosti svých zásad 
svědectví nade vše pomyšlení nejhorší" (1. c. str. 121.) Chrysander 



254 Karel Stecker 

vyslovuje se v té příčině asi v ten rozum, že temperovaná hudba in- 
strumentální v nejlepší shodě může obstáti i vedle čisté hudby vo- 
kální, i při jich současném vystupování. „Jestiť na jisto postaveno, 
že nástrojový průvod pěvcům pranic nebrání zpívati čistě, an by jinak 
dnes nebylo lze nalézti zpěváka, jenž by dovedl čistě zpívati. Celý 
svět však ví, že tomu právě naopak : dnes zpívají zpěváci Čistěji než 
kdy jindy. Svazek, jejž uzavřely spolu zpěv a hudební nástroje, jest 
svazkem přirozeným, svazkem srdce." 

Pozoruhodný jest v této příčině znamenitý výrok Tierschův: 
„Sluch žádá sobě intervalů čistých a nečistotu jich jen potud 'při- 
pouští, pokud jí nepozoruje. Bach, Haydn, Mozart, Beethoven a jiní 
mistři neshledali na ladění temperovaném závady pražádné jen proto, 
poněvadž zde nějaké nečistoty intervalů vůbec neznamenali" (Elementar- 
buch d. mus. Harrn.- u. Mod.-Lehre, str. 18.) 

E. Mach omlouvaje ku konci svého spisu „Einleitung in die 
Helmholtz'sche Musiktheorie" (str. 89.), že veškery své úvahy a zkoušky 
zakládá zde na ladění temperovaném, dodává: „V pravdě jsou rozdíly 
ladění čistého a rovnoměrně temperovaného tak nepatrný, že pro pře- 
vážnou většinu pokusů zcela jich lze nedbáti. Kovněž opravy, jež zde 
a onde (t. ve spise Machově) bylo by přičiniti se zřetelem na rozdíly 
právě zpomemenuté, byly by pranepatrný." 

Helmholtz oproti tomn nevyjímá sebe z nepatrného hloučku je- 
dnotlivců, již houževnatě brojí proti ladění temperovanému, uváděje 
ve svém díle (1. c. str. 667.), že „odchylky temperovaného ladění 
nezkaženému sluchu vždy jsou nepříjemný." 

Budiž zde uvedena nápadná okolnosť, že právě Helmholtz na- 
vrhuje zjednodušený přirozený systém, kterýž však ani praktického 
nemá významu, aniž nad to pro všecky případy jest postačitelný 
(Srv. Helmholtz, 1. c. str. 512. a 662.) 

Hauptmann ve své studii „Temperatur" (Chrysander, Jahrbůcher, 
I. str. 31.) uvádí naopak, jak následuje: „Úchylky od ladění čistého, 
jež temperatura nutně s sebou nese, naprosto nejsou tak značný, že 
by přivoditi mohly nějaký citelný nedostatek harmonie ; dovedeme 
a musíme začasté ve produkcích hudebních snášeti nečistoty daleko 
horší oněch, jež bylo by lze vytknouti temperatuře, anižbyčhom tím 
nějak byli vyrušeni nebo nemile dojati. 11 Téhož dočísti se lze také 
u Hostinského, jenž, jak se zdá, opírá se tu o názory Hauptman- 
novy. Ve theoretických svých publikacích vždy vychází ze zásady, že 
vědecká nauka o harmonii musí míti základem ladění čisté, přirozené, 
dokládá však výslovně: „Všechno, co na prospěch temperatury se 



Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 255 

uvádí, dokazuje pouze její netoliko neškodnost, nýbrž i výhodnost, ba 
přímo nezbytnost pro hudbu praktickou" (Nové dráhy etc, str. 9.) Sta- 
novisko naše vůči „optimismu" sluchu, na nějž Hostinský v této pří- 
čině mnoho zakládá, vytkli jsme výše zřejměji. Co se týče náhledu 
Hostinského, že ladění čisté „provésti lze dokonale toliko ve zpěvu," 
třeba nám jenom poukázati k výše uvedené ukázce Bellermannově, 
vyňaté z Mozartova „Ave verum," a ku příkladům našim na str. 74. ; 
ostatně „netemperuje-li sluch hudební" pak nemusili bychom v hudbě 
vokální teprve ladění čisté zaváděti, a vzhledem k hudbě instrumen- 
tální bylo by jen přítěží zcela zbytečnou a bezvýznamnou. Vyslovuje-li 
konečně Hostinský „pevné přesvědčení" (Nové dráhy etc, str. 10.), 
že názory jeho, pokud horuje pro ladění přirozené, „časem dostanou 
se i do vyučování elementárního," zdá se nám býti přesvědčení toho 
druhu touž měrou „optimistické," jak optimistickým jeví se býti Ho- 
stinskému přesvědčení Kiemannovo vzhledem k budoucnosti dualismu 
(Lehre v. d. mus. Kl., str. IV.) 

Nespokojenci rázu Bellermannova nechť jen povznesou umění na 
vyšší stupeň dokonalosti, nežli učinili pod vlivem ladění temperova- 
ného Bach, Beethoven a Wagner, nebo necht aspoň dovodí toho mož- 
nost a praktickou cenu svých ideí, a pak dojista překonání uctivě před 
nimi se pokoříme. Dokud však tak se nestane, nelze nám již ve zlé 
vykládati, setrváme-li při svém pěstování hudby „nečisté," při svých 
pevných (a nikoli „pohyblivých" či „kolísavých") stupních. Podaří-li 
se zastancům druhé strany dokázati, že hudba naše, jak Hauptmann 
tvrdí (Chrysander, Jahrbucher, L, str. 37-), bez kruhu kvintového dobře 
může se obejíti, podaří-li se jim ve skutek uvésti hudbu lepší, cistou, 
tehdáž budiž jim útěchou ujištění, že nikdo v jich tábor ochotněji se 
nevrhne, než všichni jimi tak příkře kaceřovaní umělci. Pohříchu, 
že naděje na toho druhu zlepšení stavu na ten Čas jest nekonečně slabá. 
Kmity, kmitočty, svrchní tóny, záchvěje, tóny kombinační, vse to jsou 
okolnosti, fakta, jichž existenci lze objektivně dokázati; než že bychom 
si jich uvědomovali při reprodukci skladeb hudebních, že bychom byli 
jaksi uvykli skládati zvuky, jest Čirou nepravdou. Bylot by v tom pří- 
padě naprostou nemožností naslouchati hudbě vícehlasé, ať již čisté 
nebo temperované; ano temperovaná hudba byla by skoro ještě strašnější. 
Naše praktická hudba stojí stranou, isolována od badání mužů jinak 
učených, leč praktického vzdělání hudebního namnoze postrádajících, 
výhradně na útvaru, jakého dali jí umělci, se zakládajíc. Výtečná jest 
v tom ohlede poznámka Helmholtzova (1. c. str. 588.): „Nelze nám 
o tom býti v pochybnostech, že nejen skladba dokonalých uměleckých 



256 K- Stecker: Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 

děl hudebních, nýbrž také sama konstrukce našeho systému stupnic 
tónin, akordů, zkrátka všeho, co zahrnuto bývá v nauce o general- 
bassu, není dáno přírodou, není produktem přirozeného složení na- 
šeho sluchového ústrojí nebo přirozené činnosti sluchové, nýbrž jest 
dílem umělecké vynalézavosti ;" .... a na jiném místě (str. 386.) : „Sou- 
stava stupnic, tónin atd. nespočívá pouze na neproměnných zákonnech 
přírody, nýbrž jest Částečně též následkem principu aesihetických, jež 
s postupným vývojem člověčenstva podrobeny byly změnám i jim i na 
dále ještě budou podrobeny " / 



17. 

Uber die bis jetzt áltesten dikotyledonen Pflanzen der 

Potomac-Formation in N. Amerika, mit brieflichen 

Mittheilungen von Prof. Wm. M. Fontaine. 

Vorgelegt von Prof. Dr. 0. Feistmantel, den 12. April 1889. 

Voriges Jahr wurde ich durch einen Aufsatz des Herrn Prof. 
Lester F. Ward auf die fossile Flora der Potomac-Formation in N. 
Amerika aufmerksam geniacht, welche dadurch von grossem Interesse 
ist, dass sie die bis jetzt geologisch áltesten Dikotyledonen enthált; 
die genannte Formation ist aus den Provinzen Maryland, Virginia 
und Nord-Karolina bekannt. 

Bis zur jiingsten Zeit galt als der Ausgangspunkt der Ent- 
wickelung der Dikotyledonen in Europa und in Amerika allgemein 
das Cenoman (Niederschona in Sachsen, Perucer Schichten in Bohmen, 
Moletein in Máhren, Dakota-Gruppe in N. Amerika u. s. w.) d. li. 
die mittUre oder nach anderen die obere Kreideformation;*) denn 



*) Ich verweise nur auf einige der neuesten Werke: 

Dr. H. Credner: Geologie 1887; Graf zu Solms-Laubach: Einleitung in 
die Palaeophytologie 1887; Dr. M. Neumayr: Erdgechichte II. Bd. 1888; 
Prof. Dr. A. Schenk: Die fossilen Pflanzenreste 1888; Le Marquis G. de 
Saporta: Origine Paléontologique des arbres 1888 p. 137. 

Zur Orientierung uber diese Frage will ich nur aus zweien dieser 
Werke citieren. Prof Dr. A. Schenk 1. c. p. 207 schreibt uber die Dikotylen: 

„Dass wir fur die sámmtlichen Perioden vor der jůngeren Kreide keinen 
Nachweis ihrer Existenz haben und alle entgegengesetzten Behauptungen 
irrthumlich oder unzureichend begrůndet sind, kann nicht bezweifelt wer- 
den. Erst in der jůngeren Kreide treten Blátter der Dikotylen auf, in 
Nordamerika wie in Europa und iiberall, wo pflanzliche Reste in dieser 
Formation gefunden wurden." (Diess Werk ist zwar ein Sonderdruck aus 
einem grosseren Handbuch der Botanik, von Prof. Schenk, trágt aber in 
der Vorrede das Datum: Anfang September 1888). 

Marquis de Saporta 1. c. 1888, p. 137 schreibt uber denselben Gegenstand: 

„Les Angiospermes vraies .... toutes ces plantes ont leur point de 
départ dans le cénomanien, sur Phorizon de la craie moyenne. Avant cet 

Tř. mathematicko-přírodorědecká. 17 



258 O. Feistmantel 

obzwar Prof. Heer in seiner „Flora fossilis arctica" Bd. VI, aus den 
Korné- Schichten in Grónland, welche dem Urgonien (untere Kreide — 
obereš Neocom) entsprechen sollen, eine Populus primaeva Heer, be- 
stehend aus Bláttern und Fruchtstánden, beschrieb, wurde diese Ent- 
deckung nicht in hinreichendem Maasse berůcksichtigt ; da, wie es 
scheint die Angabe nicht als hinreicbend beglaubigt angesehen wurde, 
indem es hátte moglich sein kónnen, dass bei dem Einsenden eine 
Beimischimg eioer Form aus den hóheren Atane- Schichten (Cenoman) 
stattfinden konnte, wo die Gattung Populus viel háufiger vorkommt 
und durch vier Arten vertreten ist, nemlich : Populus Berggreni Heer, 
Populus hyperbovea Hr., Populus stygia Hr. und Pop. omissa Hr. Doch 
auch im Falle der Bestátigung der obigen Angabe betreffend die Pop. 
primaeva, ist diess nur ein vereinzelter Fund, was auch zur Geniige 
den Umstand erklárt, dass oben genannte Autoren keine besondere 
Notiz davon nehmen, und dennoch den Hauptausgangspunkt der Ent- 
wickelung der Dikotylen in das Cenoman legen. 

Doch seitdem mehren sich die Anzeichen, dass die Dikotyle- 
donen des Cenoman und der hoheren Schichten denn doch nur ihre 
álteren und einfacheren Vorfahren haben. 

Vorerst sind hier zu nennen die dikotyledonen Arten Sterculites 
vetustula Daws. und Laurophyllum crassinerve Daws., welche Sir J. 
William Dawsow aus der oberen Partie der Kootanie series (Neocom) 
in den Rocky Mountains, N. Amerika beschrieben hatte. *) 

Die náchsten Notizen uber unterkretaceische Dikotyledonen stam- 
men vom Marquis de Saporta, und zwar betreffen sie Vorkommnisse 
in Portugal. Die erste darauf bezůgliche Notiz finden wir in Sapor- 
tas: „Origine Paléontologique des Arbres", p. 137, die er wáhrend 
des Druckes, unter der Linie einschaltete ; selbe heisst: 

„Des observations toutes récentes coincidant avec 1'impression 
de cet ouvrage, tendent a faire voir, que 1'apparition en Europe de 
la catégorie des Dicotylées devra étre reculée jusque dans le weal- 
dien. Sur 1'horizont de ce dernier terrain, plusieurs gisements du 
Portugal comprennent ďassez nombreux vestiges de Dicotylées asso- 



áge, dans le néocomien et 1'urgonien, on n'a pas signále jusqu'ici de ve- 
stiges certains de Dicotylées, ni méme ďAngiospermes avérées." 

Hier nimmt Saporta also auf Prof. Heer's Populus primaeva keine Kůck- 
sicht. Doch fůgt er eine Anmerkung unter der Linie hinzu, die sich auf 
eine, wáhrend des Druckes seines Werkes gemachte Entdeckung alterer 

- Dikotylen bezieht und die ich weiter wiedergebe. 

K ) Sir J. William Dawson. Geological History of Plants 1888 p. 192. 



Die altesten dikotyledonen Pflanzen der Potomac-Formation. 259 

ciés á des empreintes de Fougěres et de Conifěres caractéristiques 
des étages infracrétacés." 

Etwas náher werden diese fossilen Dikotyledonen von Saporta 
in „Comptes rendus des séances, 28. Mai 1888" besprochen. Darin 
kommt Marquis de Saporta zu dem Schlusse (1. c. p. 1502), „dass 
nach dem wirklichen Stande unserer gegenwártigen Kenntnisse nnd 
mit Růcksicht auf die Funde in Portugal, die Zeit, wo Dikotyledonen 
in Europa aufzutreten und sich auszubreiten begannen, in die Albien- 
und Aptien-Stufen zu setzen sei." — (Siehe noch weiter seine brief- 
liche Mittheilung.) 

Viel bemerkenswerther und wichtiger sind dann die Angaben 
iiber die Dikotyledonen aus der Potomac-Formation in N. Amerika 
(Maryland und Virginia), einestheils wegen des Alters dieser Forma- 
tion, anderentheils dadurch, dass die Dikotyledonen ziemlich zahlreich 
vorkommen. 

Die Potomac-Formation wurde 1840 durch Dr. Eogers ausge- 
schieden und als Jurasso-Cretaceous bezeichnet. Im J. 1885 betrach- 
tete sie W. J. Mc'Gee auf Grund der damals bekannten Pflanzenpetre- 
fakte als „ untere Kreideformation — ein Equivalent des europaeischen 
Neokom." (Vrgl. Knowlton, American, Geologist III. 2. 1889 p. 100). 

Einige Andeutungen iiber diese Schichten, unter der Bezeichnung 
„younger Mesozoic 11 , finden wir auch in Wm. M. Fontaine f s Werke: 
„The older Mesozoic Flora of Virginia 11 (Monographs, Unit. St. Ge- 
ologl. Survey vol. VI). Darin beschreibt der Autor zahlreiche Pflan- 
zenreste, die dem Rhát entsprechen; selbe stammen aus den dlteren 
mesozoischen Schichten Virginiens („older Mesozoic"), von denen die 
„jiingeren mesozoischen Schichten 11 wohl zu unterscheiden sind (deren 
Pflanzenreste eben Fontaine auch bearbeitet hat). Uber die jiingeren 
Schichten sagt er 1. c. p. 2 : 

„The younger Mesozoic strata háve very little in common with 
those just described, (d. i. mit den álteren mesozoischen), but by 
most geologists they háve been grouped with them as forming a por- 
tion of the so-called Trias of Virginia." 

„This group of younger Mesozoic beds forms an interrupted 
and narrow belt that extends north and south on the eastern margin 
of the Azoic rocks outcropping between them and the Tertiary for- 
mation.. ." 

„Numerous plants are to be found in them. These plants pos- 
sess many interesting features and show that the flora of this group 
is totally different from that of the older Mesozoic." 

17* 



260 O- Fei8tmantel 

Hier ist daher deutlich die Rede von der Potomac-Formation 
dieselbe lagert auf azoischen Schichten und unter der tertiaren For- 
mation, sie wurde mit der álteren mesozoischen Gruppe classificiert, 
ist aber den Pflanzen nach von ihr verschieden. — 

Die náheren palaeontologischen Verháltnisse wurden erst neuerer 
Zeit bekannt. Vor etwa fiinf Jahren sammelte Prof. Wm. M. Fontaine 
gewisse Pflanzenreste bei Fredericksburg in Schichten, die damals als 
jurassisch angesehen wurden — welche eine gewisse Áhnlichkeit mit 
dikotyledonen Bláttern zu haben schienen. 

Herr Prof. Lester F. Ward hatte aber schon damals seine feste 
Ůberzeugung ausgesprochen, dass es dikotyledone Blátter seien, 
aber von einem archaischen Ty pus, und in einem Aufsatze 1884 
uber mesozoische Dikotyledonen*) hatte er schon auch diese bespro- 
chen. In diesem Aufsatze hatte er auch eine Ůbersichtstabelle uber 
die Vertheilung der Dikotyledonen in der amerikanischen Kreidefor- 
mation, mit der Artenzahl in den betreffenden Schichtengruppen 
gegeben; naturlich ist gegenwártig die Artenzahl eine viel hóhere. 
Die Dikotyledonenfiihrenden Gruppen waren: 
Obereš Senon: 

Fox hills Gruppe — N. Amerika. (Rocky Mountains). 
Unter Senon: 

Fort Pierre-Gruppe am oberen Missuri. 
Turon : 

Mergel von New Jersey; Belly river Gruppe. 
Cenoman: 

Niobrara- und Dakota-Gruppe (obereš Cenoman) — am Missuri, 
in Dakota bis siidl. nach Kansas. Dun vegan - Gruppe in Kanada; 
Amboy Thone auf New- Jersey. 
Neocom : 

Queen Charlotte Gruppe von Kanada und Kootanie-Gruppe der 
Rocky Mountains. — Die Arten der Potomac-Formation waren hier 
eingeschlossen. 

Seit jener Zeit verfolgte Prof. L. Ward mit grossem Interesse 
die Arbeiten des Prof. Wm. M. Fontaine, welche in ihrem Verlaufe 
die ursprungliche Ansicht L. Warďs vollstándig bestátigten, indem 
unter einer grossen Žahl von Pflanzen (370 werden angegeben) Prof. 
Fontaine nicht weniger als 76 Arten unzweifelhafter Dikotyledonen 
erkannte und als solche bestimmte, sowie in einem zum Drucke vor- 



*) American Journal of Science 1884. 



Die áltesten dikotyledonen Pflanzen der Potoraac-Formation. 261 

bereiteten Manuscripte uber diese interessante Flora beschrieb und 
abbildete. 

In Folge dessen betrachtet Prof. Fontaine diese Formation als 
Ůbergangsglied zwischen Jura und Kreide, also als ein Equivalent 
des Wealden in Europa. 

Lester Ward hat es nun in seinein schon erwáhnten Aufsatze*) 
unternornmen, den Allgemeincharakter der Flora der Potom ac-Forma- 
tion sowie ihre Verwandtschaftsbeziehungen zu anderen Floren zu 
priifen und daraus das geologiscbe Alter so annáhernd als moglich 
zu bestimnien. 

Unter den 370 Arten sind 354 neu ; sie gehóren zu 80 Gattun- 
gen, darunter 31 neu; 16 Arten kommen auch anderorts vor; 98 sind 
mit anderen verwandt, 114 kónnen mit anderen verglichen werden 
und 256 sind nicht mit anderen zu vergleichen, 

Die Verwandtschaftsverháltnisse stellen sich folgendermassen : 
Mit Ehát 14 verwandte Arten; 

„ Lias 6 verwandte Arten; 

„ Oolit 31 verwandte Arten; 

„ Corallien 6 verwandte Arten; 

„ Kinimeridgien 14 verwandte Arten; 

„ Wealden 8 identische und 13 verwandte Arten ; 

„ Neocom 4 identische und 7 verwandte; 

„ UrgonienQ identische und 16 verwandte; 

„ Oault 2 identische und 2 verwandte; 

„ Cenomanien 7 identische und 23 verwandte; 

„ Ddkota 2 identisch und 11 verwandt; 

„ Senon 5 identisch und 9 verwandt, u. s. w. 
Daraus ist ersichtlich, dass von den verwandten Arten die meisten 
(31) im Mittel-Jura (Oolit) sind; aber identisch ist keine; dagegen 
ist der Verwandtschaftsgrad der hóchste mit Bezug auf Wealden 
(8 identisch und 13 verwandt), so dass wenn man noch die allge- 
meinen verwandtschaftlichen Beziehungen zu Oolit in Beriicksichtigung 
zieht, die Potomac- Flora wohl nicht jiinger- als Wealden (oder 
Neocom) angesehen werden kann. 

Die mit anderen Formationen gemeinschaftlichen Arten sind:**) 
Equisetum Lyelli Mant. ; Wealden ; 



*) Eridence of the fossil Plants as to the Age of the Potomac Formation. 
American Journal of Science Vol. XXXVI August. 1888. 
**) Die Anordnung ist in geologisch aufsteigender Ordnung. 



262 O- Feistmantel 

Pecopteris Browniana Dunk. ; Wealden ; 

Dioonites abietinus Miquel ; Wealden ; 

Sphenopteris Mantelli Bgt. — Wealden; Neocom; 

Pecopteris Dunkeri Schimp. Wealden ; Neocom ; 

Sphenolepidium Kurrianum Heer; Wealden; Neocorn; Senon; 

Sph enolepidium Sternbergianum 

(Dunk.) Hr. ; Wealden; Neocom; 

Dioonites Buchianus Schimp.; Wealden; Urgonien; Cenoman; 

Sequoia gracilis Heer; Urgonien; 

Sequoia ambigua Heer; Urgonien; Cenoman; Senon; 

Sequoia rigida Heer ; Urgonien ; Gault ; Cenoman ; Se- 

non. 
Sequoia Reichěnbachi (Gein.) Heer ; Urgonien; Gault; Cenoman, Da- 

kota- Gruppe; Senon; Lara- 
mie.*) — 
Gleichenia Nordenskioldi Heer; Urgonien; Dakota-Gruppe ; 
Pecopteris socialis Heer; Cenomanien; 

Aspidium Oesterdi Heer; Cenomanien; 

Sequoia subulata Heer; Cenomanien; Senon. 

Was die Flora im Ganzen anbelangt, so sind die 370 Arten 
folgendermassen vertheilt : 

Equiseten = 3 Arten ( 2 neu). 
Farren = 139 „ (133 „ ). 
Cycadeen =28 „ ( 2Q » )• 
Coniferenz^ 112 „ (105 „ ). 
Dikotyledonen z± IQ „ (alle neu). 
Ungewiss =: 12 „ 
Diess sind die Zahlenverháltnisse, wie sie momentan bekannt 
sind, und wie sie Herr L. Ward den Angaben von Prof. Fontaine**) 
und Prof. Knowlton entnommen hat; wenn Prof. Fontaine^s grosses 
Werk gedruckt vorliegen wird, werden selbe erst die definitivě 
Siclierheit erhalten ; doch sind allem Anscheine nach keine namhaften 
Ánderungen vorauszusehen. 

Die oben erwáhnten 370 Arten fossiler Pflanzen sind zumeist 
auf Blátter, Fruchtstánde etc. gegriindet ; fiinf Arten aber gehoren 
verkieselten Hólzern an, und wurden von Prof. Knowlton auf Grund 



*) Laramie ist eine Ůbergangsgruppe zwischen Kreideformation und Tertiár. 
**) Diese sind noch nicht gedruckt; hier konnte L. Ward das Manuscript 
beniitzen. 



Die áltesten dikotyledonen Pflanzen der Potomac-Formation. 263 

der inneren Holzstruktur errichtet*) ; lignitisches Holz, das auch háufig 
vorkomnit, konnte nicht mit Sicherheit der Gattung oder Art nach 
bestimmt werden. 

Die verkieselten Holzer sind alle Coniferen und gehoren zwei 
Gattungen und fiinf Arten an, nemlich : 

Cupressinoxylon pulchellum; Čupr. Wardi, Čupr. McGeei, Čupr. 
Columbianum. 

Araucarioxylon virginianum. 

Von den dikotyledonen Bldttern selbst, fuhrt L. Ward keine an, 
da es sich ihm nur darům handelte, den allgemeinen Charakter der 
Potomacflora zu schildern und darauf seine Folgerungen betreffend 
des Alters zu griinden. 

Fiir mich war es aber dennoch von Interesse diese alten Diko- 
tyledonen dem Namen nach, wenigstens theilweise, zu kennen. 

Ich wandte mich daher, durch Vermittelung des Prof. L. Ward 
an Herrn Prof. Wm. M. Fontaine, mit der Bitte mir giitigst, bevor 
sein grosses Werk gedruckt sein wird, einige Notizen uber die Di- 
kotyledonen der Potomac-Formation zukommen zu lassen. 

Dieses hat Prof. Fontaine in einer brieflichen Mittheilung voní 
12. Márz d. J. in uberaus freundlicher Weise gethan; die darin ge- 
machten Angaben sind von einem solchen Interesse, dass ich sie in 
originali wiedergebe, ohne dadurch dem grossen Werke des Herrn 
Prof. Fontaine in irgend welcher Weise vorgreifen zu wollen. 

„The signiíicance of the dicotyledonous element of the Potomac 
flora cannot be properly estimated by simply taking into considera- 
tion the oceurrence in it of certain forms. The relative abundance, 
the variety of character, and the extent of distribution must be re- 
garded. The Potomac plants in these respects show much diíFerence. 
The series of beds grouped as lower Potomac and which contain 
nearly all the plants, cannot by any indications now perceptible, be 
separated, but still some diference is seen in the assemblage of 
plants shown at different localities. At most points where plants háve 
been found the predominating elements of the flora are Jurassic in 
type, and consist mainly of what may be regarded as surviving Ju- 
rassic forms with many species peculiar to the Potomac. 

By the phrase, Jurassic in type, is meant the type of flora cha- 
racteristic of the Jurassic or Mesozoic age, that is a flora composed 
of Fems, Cycads, Equiseta and Conifers. Where this type prevails 

*) Vergl. Knowlton: The fossil Wood and Lignites of the Potomac-Formation 
The American Geologist. Vol. III. N. 2. February 1889. 



264 O- Feistmantel 

Dicotyledons occur usually quite rarely, and are mostly archaic in 
character. At other localities, however, the Jurassic feature is much 
diminished, the proportions of Ferns, Cycads, Conifers and Equiseta 
is much smaller, and Dicotyledons are more abundant. At these loca- 
lities the Dicotyledons with the most modern aspect occur. 

Notwithstanding this difference in the flora, the conformability 
of the beds, and the number of plants common to all, forbid a se- 
paration into distinct members. 

The archaic character of some of the Dicotyledons has been al- 
luded to. By this is meant a character including the following fea- 
tures. The nervation is lax and irregular. It is noteworthy for the 
slenderness of the priinary lateral nerveš, or ribs and for the com- 
parative strength and fern-like character of the ultimate reticulation ; 
in a number the petiole, which seems to háve been rather succulent, 
splits up into a number of nearly equal nerveš. These characters 
are independent of the comprehensiveness of type possessed by so 
many of the Potomac Dicotyledons. This latter is indicated by the 
outline of the leaf, its mode of division, etc. 

The following are the genera of Dicotyledons. Most of them are 
so vaguely characterized, or so complex in type that it is very dif- 
ficult to refer them to any single living relatives. 

List of genera. 



Conospermites 






1. 


Species.*) 


Acaciaephyllum 


gen. 


nov. 


4. 


» 


Proteaephyllum 






8. 


n 


Rogersia 


» 


» 


2. 


h 


Sassafras 






3. 


n 


Ficophyllum 


5) 


n 


4. 


n 


Ficus 






2. 


ii 


Sapindopsis 


» 


t> 


8. 


ii 


Salicipnyllum 


11 


11 


3. 


ii 


Celastrophyllum 


11 


» 


9. 


v 


Querciphyllum 


11 


11 


2. 


n 


Vitiphyllum 


11 


11 


3. 


n 


Myrica 






1. 


n 



") Lester Ward giebt in seinem Aufsatze die Žahl der Arten als 76; hier er- 
geben sich nur 73, was jedoch an dem Interesse des Gegenstandes gar 
nichts ándert. Die ZaH 73 ist immerhin hoch genug. 



Die áltesten dikotyledonen Pflanzeu der Potoraac-Formation. 265 



JBombax 






1. 


Species. 


Populophylhim 


gen. 


nov. 


2. 


55 


Ulmophyllum 


55 


» 


3. 


55 


Sterculia 






1. 


55 


Aralia 






1. 


55 


Juglandophyllum 


» 


» 


J. 


55 


Myricaephyllum 


55 


n 


1. 


55 


Platanophyllum 


55 


55 


1. 


55 


Araliaephyllum 


i) 


55 


4. 


55 


Hymenaea 






1. 


55 


Aceriphyllum 


v 


55 


1. 


55 


Menispermites 


n 


55 


1. 


55 


Aristolochiaephyllum 


n 


55 


1. 


55 


Hederaephyllum 


» 


n 


2. 


5) 


Eucalyptophyllum 


» 


55 


1. 


55 


PhylUtes 






1. 


55 



Acaciaephyllum. — This is a peculiar genus with sinali spatu- 
late elliptical leaves, which much resemble those of some of the 
Australian Acacias, in which phyllodes act the part of leaves. The 
species are rare, but occur with the older elements of the flora at 
a number of localities. 

Proteaephyllum. — This is a widely diťfused genus, the species 
occuring both with the older and newer elements at many localities. 
They, howerer, nowhere show a great abundance of specimens. Most 
of the species are markedly archaic in type and remind one most 
of some of the forms of Prótea. 

Rogersia. — This genus named in honor of Prof. Wra. B. Eo- 
gers, although nevěr abundant, is one of the more common forms 
associated with the older elements of the flora. It is decidedly ar- 
chaic, with a lax irregular nervation reminding one of some ferns. 
The leaves are long and narrow, resembling in outline those of some 
Eucalyptus. 

Sassafras. — This belongs decidedly with the younger elements, 
and has nevěr been found where the older types predominate. One 
of the species can hardly be distinguished from the living one. This 
plant has been found at very few localities and is one of the rarest 
genera. 

The still living genera Ficus, Bombax, Myrica, Sterculia, Aralia, 
Hymenaea, are among the greatest rarities, being exceedingly re- 
stricted in distribution, and possessing only a very few specimens 



206 O. Feistmantel 

They are found mostly at only one locality, and by their occurrence 
there, impart a newer aspect to the flora of that point. They, hence, 
do not play any important part in the flora of the Potomac and 
suggest the idea that they are new comers, not yet well established. 

The sarne rarity and restriction in distribution is found in the 
new genera Querciphyllum, Popidophyllum, Aceriphyllum, Aristolochiae- 
phyllum, Hederaephyllum, Eucalyptophyllum. They with Menispermites 
occur almost entirely where the older elements are sparingly repre- 
sented. They are so rarely found, and the specimens, when occur- 
ring, are so scarce that these fornis cannot be regarded as characte- 
ristic and developed elements in the Potomac flora. Most of them 
excepting Menispermites, are rather vaguely defined and comprehens- 
ivel types. They are named from the living genera that they most 
resemble. The complexity of type is strikingly shown in Araliaephyllum. 
One of the species of Hederaephyllum, showing only two or three 
specimens, has a leaf of very peculiar form whose entire outline 
is formed of nearly straight lineš meeting under large angles. 

Aceriphyllum is found only at one locality and in three or four 
specimens at most. The single species has a remarkable leaf which shows 
some of the features of Acer, Aralia and Liriodendron all combined. 
These examples may suffice to give some idea of these rare genera. 
The genera named next are more important on account either of 
the greater abundance of specimens, or of their wider diffusion. 

Ficophyllum — This is a widely diífused genus, although nevěr 
very abundant. It occurs mostly where the older Jurassic types pre- 
dominate. The leaves háve mostly thick midribs, slencler primary 
nerveš, and a coarse irregular ultimate areolation. Fragments of le- 
aves of one species of this genus, were the first of the fossils resem- 
bling dicotyledons that were found, but the nervation was so like 
that of some ferns that it was not until better specimens were found, 
that the dicotyledonous nátuře could be certainly made out. 

Sapindopsis. — Most of the species of this genus occur in 
company with the more recent looking plants of the Potomac flora 
and at one locality leaves of one species are very numerous. The 
leaves of this species, although much like those of Sapindus, show 
in the uppermost pair and terminál leaflet remarkable variations. 
Celastrophyllum and Saliciphyllum are not íound where the older 
types are abundant. The former is rather abundant at one locality. 

Vitiphyllum. — Includes forms near fossils hitherto described as Cis- 
sites but the incising of the leaves and toothing are more complex. 



Die altesten dikotyledonen Pflanzen der Potomac-Formation. 267 

Two of the species were found at only one locality, that mentioned 
above as showing some abundance of Celastrophyllum. They occur very 
rarely with predominating older types." — 

Noch auf einen Umstand ist aber hinzuweisen. In jíingster Zeit 
sind nemlich in der Potomac-Formation auch Wirbelthierreste vorge- 
funden worden, die von hochster Bedeutung sind und die Prof. Marsh 
als von jurassischem Alter ansieht. Es werden sich dann zur Entschei- 
dung iiber das Alter der genannten Formation beiderlei Arten von 
Petrefakten zu vereinigen haben, und in dieser Hinsicht ist Lester 
Ward der Ansieht, dass, wenn die Thierreste die endgiltige Zuweisung 
der Potomac-Formation zum Jura erfordem wiirden, auch die Pflanzen 
trotz der darin enthaltenen Dikotyledonen wohl kein ernstes Hindernis 
bieten wiirden. 

Und so stehen wir hier vor dem wichtigen Ergebnisse. — Die 
Potomac-Formation in Nord-Amerika, die allem Anscheine nach nicht 
jilnger ist als Wealden, enthdlt die bis jetzt geologisch altesten Diko- 
tyledonen, worunter zumeist sogenannte archaische Typen, die wohl 
als die Stammformen der spáter entwickelten , hoher organisierten 
Formen angesehen werden konnen, mit modernen Formen, die aber zu 
den Seltenheiten gehoren, zusammen vorkommen. Eine prácise Sonde- 
rung nach geologischen Horizonton, scheint nach Herrn Fontaine 
nicht durchfuhrbar zu sein, indem viele der Formen von unten bis 
hinauf durchgehen. 

Ůbrigens scheinen nach brieflichen Mittheilungen, die der Mar- 
quis de Saporta mir neulich zukommen liess, in den erwáhnten Ab- 
lagerungen in Portugal ganz áhnliche Verháltnisse vorhanden zu sein. 

Herr Saporta schrieb mir dariiber folgendermassen: 

„Je reviens sur la question interessante des premiěres Dico- 
tylées parceque je l'ai étudiée pendant toute 1'année derniěre et si 
mon travail est demeuré en suspens, cest que j'ai été obligé de m'ap- 
pliquer a terminer avant tout ma floře jurassique dont il ne reste 
a paraítre qu'un dernier supplément." 

„Je voulais vous dire aujourdhui que mon étude sur la floře 
infracrétacée de Portugal est cependant trěs avancée ..." 

„Ce qui me frappe c'est que les choses se trouvent lá disposées 
absolument comme dans le Potomac, et qu'á la base qui est incon- 
testablement wealdienne avec des formes encore jurassiques, telles 
que le type par exemple de Pecopteris ligata du Philips et ďautres 
encore, il n'y a pas encore des Dicotylées. — Les Dicotylées arrivent 
un peu plus haut, ďabord en minoritě bientót aprěs plus nom- 



2G8 O- Feistmantel: Die áltest. dikotýl. Pflanzen d. Potomac-Formatioo. 

breuses, mais ďabord associées incontestablement a des formes 
soit jurassiques soit wealdiennes et entr'autres a des Brachy phyllum. 
Moi qui viens de dessiner toute une série des Fougěres coralliennes 
je les retrouve représentées en Portugal par des formes trěs peu dif- 
ferentes et en outre plusieures des especěs qui figureut dans la no- 
tice de Lester Ward se montrent ici tel que par exemple le Sphe- 
nopteridium, les Sequoia gracilis et subulata." — 

„Mais ce qui me frappe encore plus c'est de voir apparaitre en 
ménie temps et associées aux espěces wealdiennes caractéristiques 
tels que Sphenopteris Mantelli ici trěs abondantes des Dicotylées 
dont les uns sont prototypiques et les autres trěs voisins des formes 
actuelles et en méme temps des formes identiques ou trěs peu diffe- 
rentes des celles de Cénomanien de Bohéme." — 

Hierauf nennt Herr de Saporta noch die einzelnen in der inte- 
ressanten Kreideflora vertretenen Gattungen, doch will ich nicht weiter 
seinen in Publikation befindlichen Aufzeichnungen vorgreifen. 

Jedenfalls werden beide Werke, von Prof. Wm. M. Fontaine 
und vom Marquis de Saporta interessante Aufschliisse iiber die Vor- 
fahren der Dikotylenfioren bringen und es wird sich dann náher er- 
geben, in welchem Verháltnisse die Floren der beiden angefiihrten 
Lánder zu einander stehen. 



Einige Zusátze und Correcturen zum Aufsatze „Uber 

die geolog-, und palaeontolog. Verháltnisse des Gond- 

wána-Systems in Tasmanien" *). 

Wegen der ausnahmsweisen Beschleunigung, mit welcher mein 
obiger Aufsatz diessmal durch die Presse zu gehen hatte, ist es 
geschehen, dass ich der Besorgung der Correcturen nicht die hinrei- 
chende Musse widmen konnte, weswegen ich mehrere Mángel und 
Ungereimtheiten zu verzeichnen hábe. Ich hebe hervor: 



*)_ Sitzungsb. d. k. bohm. Gesellsch. d. Wissensch. Prag. 1888. 



O. Feistmantel: Einige Zusátze und Correcturen. 269 

Auf Seiten 610—612 ist iiberall Dr. A. Schenck anstatt Dr. A. 
Schenk zu lesen. 

Auf Seite 612, zweite Zeile von unten ist vier anstatt drei zu 
lesen. 

Im systematischen Verzeichniss der Pflanzenpetrefakte aus Au- 
stralien etc. ist auf Seite 638 bei der Gattung Noeggerathiopsis Fstm. 
folgende Art ausgelassen: 

Noeggerathiopsis prisca Feistm. 

1879. Pal. & mesoz. Fl. Austr. p. 158, Taf. VIII, F. 3, 

Vorkommen: Palaeoz. Kohlenschichten (Karbon) bei Greta, N. 
S. Wales. 

Bei der Lokalitát Bobímtungen, Seite 641 ist Cydostigma 
australe Fstm. nicht angefůhrt; 

bei Ipswicll, Seite 640 fehlt Ginkgo antarctica Sap. und bei 

Wyatt Mt., Seite 647 Cydostigma sp. 

Eine besondere Berichtigung bedarf meine Notiz (unter der Li- 
nie), 651 — 652. Dort hábe ich nemlich eine kleine Correctur einer 
Mittheilung des Herm Direktor Stur in seinem Aufsatze Verhandlg. 
der k. k. geol. Reichsanstalt 1888, Nr. 10 p. 11 vorgenommen. Bei 
seiner Mittheilung (betreffend das Vorkommen von flotzfuhrenden 
Schichten, deren fossile Pflanzen ganz normalen Habitus zeigen etc.) 
berief sich Herr Director Stur auf Prof. Neumayr^s Erdgeschichte II, 
p. 191. Im Vertrauen auf Herrn Dir. Stur's richtige Berufung hábe 
ich Prof. Neumayťs Werk nicht weiter nachgeschlagen. Erst nach- 
dem mir mein Aufsatz in Separatabdriicken vorlag, hábe ich bei der 
Durchsicht derselben Gelegenheit genommen, Prof. Neumayťs Werk 
nachzusehen. Zu meiner Ůberraschung finde ich, dass Prof. Neumayr 
etwas anderes behauptet, als ivorauf sich Dir. Stur beruft. Prof. Neumayr 
fiihrt fiotzfuhrende Schichten rn.it Culmpflanzen richtig nur aus Austra- 
lien an, wáhrend bei Indien korrekt mitgetheilt wird, dass keinerlei 
Ablagerungen mit einer typischen Karbonflora vorhanden sind; bei 
Afrika wird dann auch die Karbonflora erwáhnt, wáhrend von Afghá- 
nistán in dieser Abtheikmg weiter nicht eingehender gesprochen wird- 

Die oheň erwahnte kleine Correctur in meinem Aufsatze (Notiz, 
Seite 651 — 652) hat daher in diesem Falle einzig und allein Beziehung 
auf Herrn Dir. Stur' 8 Mittheilung (1. c, 1888, Nr. 10, p. 11). 

Ebenso gewinnt mein letzter Punkt d) Seite 654, wo ich mich 
gegen den Gebrauch des Ausdruckes „Glossopteris Flora 11 ausspreche, 
auch in Herrn Prof. Neurnayťs Werk volle Bestátigung; denn Prof. 
Neumayr handelt von dieser Flora besonders in der Abtheilung Roh- 



270 O- Feistmantel : Einige Zusátze und Correcturen. 

lenformation (Seiten 191 — 198), fíihrt aber Glieder derselben auch 
noch bei Perm (Seite 211), und ebenso bei Trias (Seite 237) an; 
denn die bei der letzteren Formation angefiihrten Dicynodontschichten 
iiber den Koonapschichten sind die Beauforťbeds, die auch Glossopteris 
fiihren; nur anhangsweise mochte ich noch zufligen, dass auf Seite 211 
iiber den Talchirschichten vorerst die Karharbári-Kohlenschichten anzu- 
fiihren wáren, wáhrend die Damudaschichten (wenigstens theilweise) 
den Beaufortschichten in Afrika gleichzustellen sein dúrften. 



18. 
Příspěvek k theorii krystalisace. 

Napsal F. Wald. Předložil prof. K. Preis dne 12. dubna 1889. 

Ve svých pojednáních o druhé větě mechanické theorie tepla*) 
dovodil jsem, že žádný druhé větě podléhající zjev dle povahy své 
nemůže býti dokonale zvratný, tak že dokonale zvratné změny stavu 
jsou jen ideálními, nedostižnými limitami zjevů obyčejných. Jelikož 
zjevy takové vždy vedou ku stavu konečné rovnováhy, nazval jsem 
je končivými, na rozdíl od zjevů ryze mechanických, trvacích. 

V uvedených pracích dokázal jsem, že zjevy tíhnoucí ku koneč- 
nému stavu rovnováhy (tedy zjevy končivé), lze opáčit jen nákladem 
zevní mechanické práce, a přeměnou její v energii méně působivou, 
že tudíž nutně spojeny jsou se ztrátou energie mechanické. Na zá- 
kladě těchto názorů (které ovšem jsou jen zvláštním pojetím známé 
druhé věty theorie tepla) došel jsem mimo jiné k následujícím vý- 
sledkům, které zdají se mi dosti zajímavými, ač částečně odporují 
názorům posud platným. Úvahy moje týkají se kohaese. Kohaesí 
zoveme síly, které podmiňují souvislost částic tělesa pevného, síly, 
které staví se nám na odpor, chceme-li těleso takové rozdělit na 
menší části. Běžné názory, čerpané z atomistické hypothesy, vedou 
k náhledu, že kohaese jest silou ryze mechanickou, podobnou tíži. 
Názor ten zdá se mi však býti nesprávným, neboť kohaesi lze pře- 
moci z pravidla nejen vynaložením zevní práce, nýbrž i zvýšením 
temperatury (tavením) nebo pomocí přilínavosti, totiž rozpouštěním 
v tekutinách. Zjevy ty jsou bez odporu končivé, neboť dějí se za 
daných poměrů vždy jen ve směru určitém a vedou ku stavu rovno- 
vážnému, tak že oprávněn jsem tvrditi, že původní stav pevného tě- 
lesa (a po případě užitého rozpustidla) lze dosáhnouti jen vynalože- 
ním zevní práce a proměnou její v energii tepelnou. Z okolnosti té 



*) Zeitschrift fur physikalische Chemie I. 408—415, II. 523—530. Listy Che- 
mické, XII. 169—179. 



272 F. Wald 

vyplývají podobné důsledky, jaké osvědčily se vzhledem k dissociaci 
sloučenin při vyšší temperatuře ; lze-li za vysoké teinperatury přemoci 
teplem affinitu kyslíku k vodíku, nelze při nižší temperatuře tuto 
affinitu přemoci pouhým teplem, ovšem ale současným vlivem men- 
šího množství tepla a jisté energie mechanické; téhož účinku docíliti 
lze vždy pouhou energií mechanickou, avšak pouhou energií tepelnou 
jen při temperatuře dostatečně vysoké. 

Při temperatuře 0° C přemoci lze kohaesi ledu pouhým vlivem 
tepla, z čehož soudím, že při temperatuře nižší přemoci lze kohaesi 
ledu současným vlivem tepla a mechanické práce. Nemíním tím známý 
vliv zevního tlaku na bod tání, nýbrž myslím si tím zjev podobný 
galvanickému rozkladu lučebnin, ač ovšem neznám okolností, za nichž 
dal by se zjev takový uskutečnit. Chci-li pevné těleso rozděliti na dva 
díly, musím k cíli tomu vynaložit jistou práci; domnívám se pak, že 
jednostranné přemožení kohaese mechanickým dělením jest zjevem po- 
dobným jako úplné její přemožení táním nebo rozpuštěním, a soudím 
dále, že také mechanická práce k zjevu tomu nutná má určitou limitu 
a že práci zbývající vykonati lze pomocí tepla. Z náhledu toho vy- 
plývá dále, že energie vybavená mechanickým sloučením dvou kusů 
téže látky, nedá se vybaviti úplně ve formě mechanické práce, nýbrž 
že určitá část její musí se vybaviti ve formě tepla. Kdyby kohaese 
byla síla ryze potentialní, jak jeví se ze stanoviska obecných názorů, 
dala by se zmíněná energie vždy vybaviti úplně co práce mechanická, 
a nemusila by nikdy proměniti se v teplo ; pak dala by se však i při 
tuhnutí látky roztavené vybaviti co práce, změna skupenství děla by 
se bez zjevů tepelných a nezávisela by tudíž na temperatuře. Z dů- 
vodu toho zdá se mi, že názor můj jest správným. Ostatně jest 
názor můj obecnější než názor běžný, a zasluhuje již z této příčiny 
uvážení. Mám tedy kohaesi za sílu podobnou chemické affinitě a do- 
mnívám se, že energii změnou kohaese zabavenou neb vybavenou 
rozeznávati sluší na dvě části: na energii vázanou, tepelnou a tudíž 
závislou na temperatuře, a na energii volnou, ryze mechanickou., 

Mechanické dělení neb slučování částic téže hmoty považuji 
tudíž za zjevy končivé. 

Dle (známých, v. Helmholtzem podaných vzorců, závisí vázaná 
energie též na specifickém teple látek před a po reakci ; jelikož však 
pouhým mechanickým rozdělením pevného tělesa se specifické teplo 
nemění, odpadl by při zjevech takových zmíněný vliv, a názor můj 
dá se vyjádřiti následujícím vzorcem: 



Příspěvek k theorii krystalisace. 273 

V značí energii, která zabaví se přemožením kohaese na prů- 
řezu rovném jedničce plochy; L jest mechanická práce, jíž k účeli 
tomu nejméně jest zapotřebí; TS jest teplo, které při temperatuře 
T k cíli tomu nejvýše přispěti může. 

Veličina S jest změna entropie a jest v našem případě na tem- 
peratuře nezávislou. 

Vybaví-li se působením kohaese energie U, sloučí -li se tedy dvě 
částice pevné hmoty plochou jedničky, vybaví se zjevem tím nejméně 
teplo TS, a jen energie L dá se v případu nejpříznivějším užíti k pra- 
cím mechanickým. Rozumí se samo sebou, že veličiny Č7, L a S vy- 
jádřeny jsou v stejných jednotkách, bud kaloriích nebo metrkilogra- 
mech. Dle obecného názoru bylo by S rovno nule a U rovno L. 

Z hoření rovnice neplyne ještě, že při bodu tání jest L rovno 
nule a U rovno TS, neboť tání jest úplné rozrušení kohaese ve všech 
směrech, kdežto zde uvažuji jen přemožení kohaese dle jistých ploch. 
Naopak známo, že i při bodu tání hmota neroztavená má ještě z pra- 
vidla určitou pevnost, a soudím z toho, že při temperatuře té má L 
ještě hodnotu konečnou, a že zjev příslušný hořením vztahům dal 
by se uskutečnit až nad bodem tání, kdyby roztavením látky nestal 
se nemožným. 

Energii L, která dá se při sloučení dvou kusů téže hmoty vy- 
baviti za každou jedničku plochy co práce mechanická, můžeme pova- 
žovati za energii potentialní v obecném smyslu. Částice pevné hmoty, 
uložené na povrchu, mají dle toho jisté množství energie potentialní, 
mají schopnost sloučením s podobnými částicemi vybaviti práci, a názor 
můj liší se od běžného jen potud, že domnívám se, že při zjevu tom 
vybavuje se mimo tuto energii potentialní také ještě energie tepelná, 
a že tudíž ona energie potentialní závisí také na absolutní tempera- 
tuře, při níž se zjev ten děje. 

Jelikož v dalších úvahách obmezím se zatím na zjevy o skoro 
stálé temperatuře, odpadne téměř úplně ohled na tuto závislost, a byl 
bych tedy úvahy ty mohl snad potlačiti, kdybych si byl nepřál předem 
již zaujmouti stanovisko obecnější. Nechybím však zajisté, vezmu-li 
za základ dalších úvah větu, že v povrchu každého pevného tělesa 
uloženo jest jisté množství energie mechanické, která dá se zmenše- 
ním povrchu vybaviti. Z věty právě vyslovené dá se vyvoditi zají- 
mavý důsledek. Víme, že při tuhnutí hmoty roztavené i při vypařo- 
vání roztoků z pravidla téměř vylučují se krystaly, a že podobně i při 
srážení chemickými reakcemi zhusta vylučuje se látka pevná ve tva- 
rech krystalograficky určených. 

Tř. matkeniaticko-přírodovědecká. 18 



274 F - Wald 

Jelikož pak na utvoření povrchu útvarů těch vynaložiti jest práci, 
která se pak jeví co zmíněná potentialní energie povrchu, soudím, 
že vyloučené útvary mají za daných poměrů možné minimum práce 
na utvoření povrchu. Jinými slovy tvrdím, že povrch krystalu obsa- 
huje částice hmoty v neúplném sice, ale přece pokud možno největším 
nasycení kohaese. 

Krystaly lze tedy považovati za útvary, které při dané rozsá- 
hlosti a jakosti povrchu mají největší obsah, nejvíce látky co do ko- 
haese úplně nasycené. Na první pohled zdá se správnost závěrky 
této samozřejmou, blíže-li však přihlédneme, lehce seznáme, že platí 
jen tehdy, pakli kohaese jest silou nikoliv ryze mechanickou, nýbrž 
thermodynamickou v tom smyslu, jak z hora jsem dovodil. Síly ryze 
mechanické nemohou nikterak způsobiti zjevy končivé, neboť majíce 
potential závislý jen na vzdálenostech a hmotě, ale nezávislý na čase, 
temperatuře i slouČenství hmoty, nemohou způsobiti trvalé změny 
stavu. Z toho čerpám zvláštní posilu pro správnost líčených názorů 
o kohaesi. 

Povrchu látky pevné musíme přisouditi jisté množství energie 
potentialní, ať si již vycházíme od náhledů jakýchkoli, a musíme 
tudíž připustiti, že na utvoření povrchu jejího vždy zapotřebí jest 
mechanické práce, musíme tedy hledati zdroje práce té při tvoření 
se krystalů. 

Mysleme si ku příkladu vodu za obyčejného tlaku a za tempe- 
ratury 0° C, a v ní úplný krystal ledu. Někde uvnitř krystalu my- 
sleme si malinký prostor, do něhož schází ještě molekula vody, 
a dejme tomu, že dovedli bychom z věnčí molekulu tu vpraviti na 
patřičné místo. V prostoře té podléhala by zmíněná molekula přitaž- 
livosti všech vůkolních, a považuj eme-li přitažlivost tu za příčinu tu- 
hnutí, musíme připustit, že bude pro zmíněnou molekulu vody možnost 
sloučení se s ostatní hmotou co možno největší. 

Myslíme-li si však, že některá molekula vody má sloučiti se 
pouze s povrchem krystalu, budou podmínky ztuhnutí pro ni mnohem 
nepříznivější, neboť kohaese působí na ni jen z jedné strany; nejméně 
příznivý byl by případ, kdy první zárodek krystalku ledového měl by 
se vyloučiti uprostřed pouhé vody, neboť proti tomu působila by celá 
vzájemná přitažlivost molekul tekutých, ve prospěch zjevu toho pak 
jen přitažlivost malého počtu molekul snažících se sloučiti. 

Úvahu tuto lze jak zřejmo téměř doslovně rozšířiti i na kry- 
stalisaci při ochlazení neb vypaření roztoku látky rozpuštěné, a vy- 
plývá z toho obecně, že vyloučení prvního zárodku krystalového buďsi 



Příspěvek k theorii krystalisace. 275 

z roztoku nebo z látky roztavené spojeno jest s jistými obtížemi, tak 
že krystalisace nastane spíše, vneseme-li do tekutiny hotový prvek 
krystalu. Tím zdá se mi, že podáno jest nejjednodušší vysvětlení 
známých zjevů přechlazení a přesycení tekutin. 

Označil jsem shora potentialní energii povrchu pro jedničku 
plochy veličinou L; při tvoření se krystalu z tekutiny vykonati musí 
tekutina práci L za každou jedničku plochy. Máme-li však v teku- 
tině již hotový krystal, bude při vzrůstu jeho patrně vykonati jen 
práci na zvětšení povrchu spojené se vzrůstem krystalu; vyplývá to 
z úvahy, že usadí-li se na krystalu nová vrstva téže látky, vybaví se 
z každé jedničky původního povrchu práce L, a dá se užíti na utvo- 
ření nového povrchu o stejné ploše. Vzrůstem krystalu vzrůstají 
však i plochy na povrchu, a bude tudíž nutno vynaložiti ještě práci 
na vzrůst jejich. Naskýtá se nám tu domněnka, že snad práce na 
utvoření povrchu krystalu nezávisí na rozměrech krystalu, a že tedy 
snad L počítané na jedničku povrchu tím jest menší, Čím větší po- 
vrch, tak že součin obou zůstává stálým. 

Pak neměl by roztok zapotřebí vykonávati žádné práce více, 
jakmile by utvořen byl první zárodek krystalu, a práce ta jednou 
daná přenášela by se hladce na nový povrch. Domněnka ta nezdá 
se mi správnou, neboť pak rostla by patrně kohaese povrchu s veli- 
kostí krystalu, a to jest jistě pravdě nepodobno. 

Pokud mi známo, nezávisí fysikální vlastnosti povrchu na roz- 
měrech krystalu, a proto kladu na dále L za veličinu stálou. Tvoření 
i vzrůst krystalu spojen jest tedy s vykonáváním mechanické práce; 
jinými slovy, při vzrůstu krystalu i při tvoření prvního krystalového 
prvku vybavuje se méně energie tepelné i mechanické, než kdyby 
látka z tekutiny se vylučující mohla se usazovati uvnitř hotového 
povrchu. Kde jest zdroj na uhrazení této energie? 

Aby mohl krystal růsti, musíme částicím se vylučujícím zděliti 
jisté množství energie tepelné a dále jisté množství energie mecha- 
nické. Zvětšením povrchu spojeným se vzrůstem krystalu nevybavuje 
se totiž celá energie kohaese, jíž bylo by zapotřebí k roztržení pout 
vížících částice rozpuštěné k rozpustidlu, a tento úbytek energie 
musíme uhraditi, aby krystalisace pokračovati mohla. O energii te- 
pelnou k zjevu tomu nutnou patrně není nouze, neboť teplo svou 
všudypřítomností zbavuje nás starostí o uhrazení. Jinak jest s energií 
mechanickou, kterou částicím těm sděliti musíme; netřeba nám na 
dále než píditi se po zdroji energie mechanické, jíž jest ku vzrůstu 

18* 



27 G F - Wald 

neb prvnímu utvoření krystalu vynaložiti; ten-li nalezneme, pak se 
teplo k zjevu tomu nutné dostaví samo. 

Mysleme si předem, že máme tekutinu ve stavu takovém, že 
byla by schopna vylučovati hmotu pevnou jen v onom 'stavu úplné 
kohaese, který přísluší částicím uloženým uvnitř krystalu, aniž mohla 
by zastati práci s tvořením povrchu spojenou. Budiž to na příklad 
voda o temperatuře tak vyměřené, aby tvořiti mohla jen led ve zmí- 
něném nasycení kohaese, a temperaturu příslušnou považujeme za 
pravý bod mrazu. V přírodě nikde neděje se produkce energie ryze 
potentialní na úkor energie méně působivé, a proto voda při tempe- 
ratuře té není schopna vylučování ledu, jejž bez povrchu nelze sobě 
mysleti. Tuhnutí při této temperatuře nebylo by tudíž možno bez 
vynaložení zevní energie; položíme-li za teplo vybavené při tvoření 
se ledu o úplně nasycené kohaesi veličinu Q x pro kilogram ztuhlé 
vody, a označíme-li absolutní temperaturu pravého bodu mrazu (jak 
shora byl definován) T 1? poznáme, že při nižší temperatuře T bude 
limita tepla, jež při téže temperatuře vybaviti se musí, patrně menší, 
jak plyne z následující úvahy. 

Dle druhé věty mechanické theorie tepla jest 



= T + f( c *- c M 



kdež C 2 a C 1 značí spec. teploty ledu a vody, či obecně látky pevné 
a roztavené. Veličiny ty smíme velmi přibližně považovati za stálé, 
z čehož plyne 

-řp = y + . Ki ~ ^i) lo S nat ~T 

Temperatury T x a T neliší se přílišně, tak že poměr jejich 
blíží se jedničce, a logarithmus jeho nule. Jak z příkladů v tabulce 
následující uvedených zřejmo, jest mimo to absolutní hodnota veličin 
C 2 a (?! (a tím více rozdílu jejich) v porovnání s veličinou Q x vždy 
dosti malá a někdy nepatrná*). 



*) Graham-Otto's Lehrbuch der Chemie. I. 2. pag. 477 a 491. (Horstmann 
1885). Data pro veličinu Q na str. 491. udaná vztahují se na atomovou 
resp. molekularnou váhu v gramech, a musil jsem je tedy k porovnání 
s prvnějšími přepočítati násobením tisícem a dělením atomovou (moleku- 
larnou) váhou, aby udávala latentní teplo jednoho kilogramu. 



Příspěvek k theorii krystalisace. 



277 



Látka 



Br . 
J . 

Hg . 
Pb . 
H 2 



a 



0-084 
0-054 
0-031 
0-031 
0-504 



Oi 



0-106 
0-108 
0-033 
0-040 
1-000 



c 2 -q 



0022 
0-054 
0-002 
0-009 
0-496 



1-62 
11-7 
2-8 
5-1 

80-0 



Smíine tedy přibližně položiti 



(Q — C{) log nat — ^ rovno nule, tak že bude 

a limita tepla k tavení nutného menší se s absolutní temperaturou. 
Mám tu stále ještě na mysli tuhnutí bez tvoření povrchu, tedy bez 
nákladu práce. 

Z hořeních příkladů však spolu zřejmo, že energie U vůbec vy- 
bavená při rozdílných temperaturách závisí jen nepatrně na tempera- 
tuře, neboť jest 

U=Q^J r {C,-C l ){T x -T) 

tak že vybaví se i při nižší temperatuře skoro celá energie Q v Z ener- 
gie té jen Q musí se vybaviti co teplo, a zbytek Q x — Q může se 
vybaviti co mechanická práce, co volná energie. 

Sníží-li se temperatura tekutiny pod pravý bod tuhnutí, objevuje 
se (hlavně na účet tepla Q t přicházejícího z vyšší temp. T y na T) 
zdroj volné energie, energie schopné vykonání práce s tvořením povrchu 
krystalů spojené. 

Správnost závěrky této vyplývá ostatně a priori ze samozřejmé 
věty, že tuhne-li za daných poměrů látka nějaká již při vyšší tempe- 
ratuře Z 1 ,, musí za těchže poměrů tím spíše tuhnouti při tempera- 
tuře nižší, a na opak, taví-li se za jistých daných okolností teprve 
při vyšší temperatuře T x , nemůže nikterak taviti se za těchže poměrů 
již při nižší temperatuře T. Závěrka moje vyplývá tudíž obecně 
z definice, že bod tuhnutí za daných poměrů jest nejvyšší tempera- 
tura, při níž látka přejíti může ze skupenství tekutého do pevného, 
a nejnižší, při níž díti se může opačný zjev. Pak jest přechod ze 
stavu tekutého do pevného při všech temperaturách pod bodem tu- 



278 F - Wald 

hnutí příslušného temže podmínkám zjeveni nejen možným, ale nut- 
ným, tudíž zjevem, při němž se objevuje nadbytek energie mechanické, 
ku zjevu tomu nutné. 

Máme-li tudíž směs látky pevné a roztavené o temperatuře T x 
tak vymezené, aby tání neb tuhnutí záviselo za daných podmínek jen 
na vyšší neb nižší temperatuře okolí (jsou-li tedy obě ta skupenství 
při temperatuře té ve vnitřní rovnováze), nebudou více v rovnováze 
při temperatuře nižší, a tání neb tuhnutí za těchže okolností nebude 
záviseti na zevním spádu tepla, nýbrž nastane tuhnutí bez ohledu na 
spád temperatury k zevním tělesům. 

Směs má tedy při nižší temperatuře volnou energii a tato může 
skutečně konati práce mechanické, ač může se také zmařiti na pro- 
spěch energie tepelné, není-li jí ku zjevu zapotřebí (pak ovšem 
urychlí průběh zjevu, o nějž se jedná). 

Jelikož tuhnutí spojeno jest s nákladem mechanické energie na 
utvoření povrchu, nemůže na př. voda bez prvků krystalových tu- 
hnouti za temperatury, při níž ještě není schopna konati takové práce, 
ovšem ale při temperatuře dostatečně nízké. 

Tytéž závěrky platí o každé tuhnoucí látce, a v jiné formě 
i o nasycených roztocích, při nichž vylučování látky rozpuštěné díti 
se může jen současně s vypařováním rozpustidla. Mysleme si, že 
máme vodný roztok některé soli o takovém shuštění, aby při vypa- 
řování mohl vylučovati sůl o úplné kohaesi, tedy bez práce nutné na 
tvoření povrchu ; jelikož sůl pevnou bez povrchu nelze sobě mysleti, 
nedá roztok ten při vypařování vody žádných krystalů, leda by se 
v něm nalézal již hotový krystal, a ten kdyby mohl růsti, aniž by se 
povrch jeho zvětšoval. 

Vypařováním roztoku toho za stálé temperatury nabudeme tedy 
roztoku přesyceného. Z obecné lučby jest známo, že zhuštěním roz- 
toku snižuje se bod varu, že tedy jinými slovy snižuje se napjetí 
vodních par z roztoku se vyvinujících; lehce také nahlédneme, že 
tomu tak býti musí. 

Postavíme-li roztok o jistém shuštění pod zvon, tedy budou se 
z něho vyvinovati páry vodní potud, až napjetí jejich dostoupí jistého 
maxima, závislého na temperatuře, povaze a zhuštění roztoku. Dá- 
me-li pod týž zvon roztok o menším napjetí par, bude se pára pod 
zvonem obsažená do něho srážeti, kdežto původní roztok stále vysílati 
bude nové a nové páry, tak že nastane samočinná destilace z roztoku 
o větším napjetí par do roztoku o menším, a potrvá potud, až nastane 
rovnováha v napjetí obou roztoků. 



Příspěvek k theorii krystalisace. 279 

Nyní dejme tomu, že napjetí vodních par ubývá za stálé tempe- 
ratury se shuštěním, tedy dojdeme k výsledku, že v líčeném zjevu 
pod zvonem rozpadl by se hustší roztok v ještě hustší o větším na- 
pjetí par a v páru vodní. Původní řidčí roztok nabyl by však ab- 
sorpcí par ještě menšího napjetí a tak dále, tak že roztok hustší 
rozpadl by se úplně a rovnováha by vůbec nenastala, dokud by v hust- 
ším roztoku bylo vody. Smísením obou roztoků musili bychom dojiti 
k témuž výsledku, neboť síly, které snaží se stav obou látek změ- 
niti, zajisté nezávisí na tom, zda obě látky působí na sebe prostřed- 
nictvím páry vodní či přímo. Hustší roztok nemohl by tedy vedle 
slabšího ani existovati, ten neobstál by vedle ještě slabšího, zkrátka 
nemohl by vůbec existovati. Kdyby pak napjetí par z roztoku bylo 
zcela nezávislé na shuštění jeho, musilo by napjetí jeho rovnati se 
napjetí par z roztoku o shuštění nula, tedy napjetí čistého rozpu- 
stidla. Pod zvonem ve shora líčeném pokusu obstál by vedle roztoku 
slabšího roztok hustší, i třeba pouhé rozpustidlo ; nejevila by se žádná 
snaha po zjevu končivém, nebylo by žádné příčiny k slučování se 
roztoku s vodou, a tudíž také žádné příčiny k rozpouštění vůbec. 
Z toho plyne tedy, že napjetí vodných par z roztoku musí uhývati se 
shuštěním jeho. 

Vyšli jsme od roztoku tak zhuštěného, aby dovedl vylučovati 
jen sůl o kohaesi úplně nasycené. Roztok ten bude patrně v dokonalé 
rovnováze se solí, již sám při vypaření vyloučiti může, bude tedy 
sám nasycen vzhledem k soli o kohaesi úplně nasycené. Jiná jest 
otázka, v jakém poměru jest roztok takový vzhledem onomu stavu 
soli, jaký přísluší částicím na povrchu uloženým, jichž kohaese není 
nasycena úplně, které tedy mají ještě potentialní energii. 

Vzhledem k nim roztok patrně není ani nasycen ani přesycen, 
neboť nemůže částice takové vylučovati; jest tedy nedosycen vzhledem 
k nim, a stal by se nasyceným jen dalším vypařováním vody, a tudíž 
zvětšením koncentrace. Zřejmo, že takým shušťováním roztoku nabý- 
váme podobně zdroj mechanické energie, nutné k utvoření nového 
povrchu, jako přechlazením tekutiny pod bod tání. Množství této 
volné energie dá se také určiti z napjetí par příslušného roztoku. 
Dejme tomu, že buď známe souvislost koncentrace jistého roztoku 
s jeho napjetím, nebo že si ji určíme; pak mysleme si, že ve válci 
s pístem bez tření pohyblivým máme roztok o normálním nasycení, 
a že píst zatížen jest tak, aby byl s tlakem par z roztoku vystupu- 
jících v rovnováze. Snížením tlaku na pístu docílíme vypaření vody 
a zhuštění roztoku, a získáme na pístu jistou práci, jejíž limita dala 



280 F - Walcl 

by se vypočítati ze souvislosti napjetí par s koncentrace. Pro nás 
nemá té chvíle počet ten zajímavosti, pročež se jím zabývati nebu- 
deme. Když došli jsme postupem vypařování jisté libovolné koncen- 
trace, mysleme si, že počneme z roztoku vylučovati sůl, avšak ve 
stavu úplné kohaese, tedy bez práce povrchové. Mysleme si tudíž, že 
pomocí zevní práce uhrazujeme spotřebu volné energie na tvoření po- 
vrchu, a že za to v náhradu dovedeme vyzískati práci v roztoku 
přesycením nashromážděnou. 

Když vodu úplně vypaříme (a sice za stálého tlaku příslušného 
dosažené větší koncentraci), získáme současně na pístu další práci, 
neboť zvedne se za stálého tlaku, až pod ním ve válci nabude místa 
všecka voda z roztoku se vypařující. Pak oddělme páru od soli 
a shušťujme isothermicky páru tu do tlaku páry normálně nasyceného 
roztoku, a při tlaku tom dejme jí v opětný styk se solí, tak aby se 
sůl rozpouštěla ; mysleme si, že lze nám při tom vyzískati opět práci, 
kterou jsme prve vynaložili na utvoření povrchu, což jest dovoleno, 
neboť práce ta jest ryze potentialní a nemusí se zmařiti na prospěch 
energie tepelné, ovšem ale múze. Tepelné zjevy s tvořením neb 
zničením povrchu souvisící v limitě také nevyžadují žádné ztráty 
volné energie, tak že zbývá nám uvážiti jen práci na pístu získanou 
neb vynaloženou a práci získanou vyloučením soli z přesyceného roz- 
toku. Líčený kruh proměn děje se za stálé temperatury, tak že limity 
tepla při něm vybaveného a zabaveného jsou si rovny. Limita práce 
vyloučením soli z přesyceného roztoku dobytá rovná se tudíž přesně 
limitě práce na pístu válce vynaložené, či správněji řečeno algebrai- 
ckému součtu limit prací na pístu vykonaných. 

Na výkresu vedlejším byla by to plo- 
cha ABCDA, značí-li abscisy objem páry 
ve válci a ordinaty tlak na jedničku plo- 
chy. Z A do B vypařuje se voda a roz- 
tok se zhušťuje, z B do G vypařuje se za 
stálého tlaku a vylučování soli, z C do D 
zhušťujeme páru a z D do A za stálého 
tlaku tvoříme ze soli a vody původní roz- 
tok. Plocha ABCDA dává práci, kterou jsme při změně stavu z B 
do G získali. 

Tutéž práci můžeme ovšem i přímo vynaložiti na tvoření se 
povrchu. Zřejmo tedy, že přesycením roztoku skutečně dán jest zdroj 
práce nutné na utvoření povrchu, a že obnos práce k cíli tomu se 
naskytující roste s přesycením roztoku. Mysleme si , že líčeným 




Příspěvek k theorii krystalisace. 281 

změnám podrobili jsme roztok obsahující jedničku soli; práce daná 
plochou ABCDA jest funkcí přesycení, tedy i funkcí vody při změně 
AB vypařené. Označíme-li množství to znaménkem ř, bude práce ta 
rovna f(r). Vyloučíme-li z roztoku přesyceného jen menší část soli 
ku př. ds, rozložíme-li tedy vypařením jen nekonečně malou část 
roztoku, bude limita práce, již možno vynaložiti na utvoření povrchu, 
rovna f(r) ds. 

Mysleme si nyní, že máme v roztoku hotový krystal, jehož 
plochy jsou v krystalografickém smyslu stejnorodé a mají tudíž vesměs 
stejnou kohaesi. Práce nutná k utvoření jedničky takové plochy budiž 
L. Povrch krystalu měj plochu O, tak že potentialní energie jeho 
jest OL. Kolmá vzdálenost libovolné plochy krystalové od středu kry- 
stalu budiž x, a mysleme si, že vypařováním roztoku vzroste krystal 
na x -j- dx. 

Z důvodů stereometrických jest povrch krystalu úměrný a? 2 , 
obsah krystalu úměrný x 3 . Položíme-li O = ax 2 , bude volum krystalu 

v aa? 3 

~ 3~* 

Bude tedy dO = 2ax .dx a dV ■=. ax 1 . dx. Značí-li h hutnost 
soli bude hdV váha soli na krystalu vyloučené. Práce na zvětšení 
povrchu nutná jest tudíž LdO = 2Lax . dx, práce vybavená vyloučením 
soli z přesyceného roztoku f(r) .h ,dV. Rovnovážný stav nastoupí jen 
tehdy, jsou-li obě ty veličiny rovny, tak že bude 

2Laxdx — f(r) . hax 2 . dx 

¥ = w« 

V rovnici té jsou L a h veličiny stálé, z čehož plyne, že shu- 
štení nasyceného roztoku mění se s rozměry krystalu, a sice bude pa- 
trně f(r) a tedy i r tím menší, čím větší x; shustění roztoku blíží 
se tedy tím více nasycení normalnému, čím vetší krystaly. Důsledek 
ten zajisté překvapuje, neboť posud platí rozpustnost soli za neod- 
vislou od rozměrů krystalů. Podobně stoupati by musila temperatura 
tuhnutí roztaveného pevného tělesa. 

Není-li v tekutině ani sledu pevné látky, bude L dle x téměř 
nekonečně veliké, a krystalisace bude naprosto nemožná. Libovolnou 
tekutinu lze však sotva chovati jinak než v nádobě z nějaké látky, 
a jelikož všecky látky chovají k sobě jistou přilínavost, mají tedy na 
vzájem též jistou energii potentialní jako částice látky stejnorodé, 
a tato může zastupovati místo energie dané povrchem hotového kry- 



282 F - Wald 

stalu ; tekutina z nedostatku styku s krystaly stejnorodými může tudíž 
krystalovati zajisté i na stěnách nádoby. Nalezá-li se v tekutině látka 
o značné přilínavosti k látce rozpuštěné neb roztavené, počne krysta- 
lisace přirozeně na jejím povrchu, a tu máme jednoduché vysvětlení 
známých zjevů , že na isomorfních látkách postupuje krystalisace 
zrovna tak, jako na látce stejnorodé. Nevyčerpali jsme posud dů- 
sledky podaných náhledů vzhledem k přesycení a přechlazení. Mysleme 
si, že do roztoku v? obecném smyslu silně přesyceného vložíme malin- 
kou částici schopnou spůsobiti krystalování, a dejme tomu, že krysta- 
lisace počala, že tedy roztok jest s důstatek nasycen, aby bez vypa- 
řování zastati mohl práci vzhledem k rozměrům vloženého krystalku 
se vzrůstem povrchu jeho spojenou. Vzroste-li průměr krystalku z x 
na x -}- dx, zmenší se nasycení, jehož by bylo zapotřebí k dalšímu 
růstu krystalu. Máme-li však větší množství roztoku, zmenší se shu- 
štění jeho vyloučením malinké částice vyloučené soli hdVzz: hax* . dx 
jen tak nepatrně, že lze to úplně zanedbati; pak má roztok přebytek 
potenciální energie, a krystalisace bude bez přetržení pokračovati tak 
dlouho, až vyloučí se z roztoku tolik soli, aby shuštění jeho kleslo 
na míru nutné koncentrace při dané velikosti povstalých krystalů. 
Další krystalisace postupuje tedy, aniž by bylo třeba roztok vypařo- 
vati, a teprve po delší době nastane rovnováha. Zjev ten jest obecně 
známý. Podobně při přechlazené tekutině vybaví se vyloučením pev- 
ných částic na zárodku krystalovém tak málo tepla, že tekutina vzhle- 
dem k rostoucím krystalkům zůstává potud přechlazenou , pokud 
značná část její nestuhne. 

Rovnováha nastane tedy až tehdy, když nové krystaly dosáhnou 
rozměrů makroskopických, a temperatura, potažmo shuštění roztoku 
dostoupí mezí obyčejného tuhnutí, tedy obyčejného bodu tavení neb 

2L 
obyčejné koncentrace. V rovnici — — h.f(r) možno přibližně pólo- 

žiti f(r) — br, kde b jest přibližně stálé, a považovati tedy potenciál 
přesyceného roztoku za úměrný úbytku vody r z roztoku normálně 
nasyceného. Pak jest zřejmo, že největší rozdíly v nasycení roztoku 
hledati jest při rozměrech krystalů co nejmenších, tedy při co nej- 
menším x; tu však musilo by i množství tekutiny býti obmezeno na 
míru nejmenší, a pokusy takové daly by se s nadějí na výsledek 
podniknouti jen pod drobnohledem. Přiznati musím, že za takých 
okolností bude as velice obtížno vystihnouti pokusem zde předpově- 
děnou závislost koncentrace na rozměrech krystalků. Předem jest 
patrno, že pod drobnohledem nelze pomýšleti na přímé určování kon- 



Příspěvek k theorii krystalisace. 283 

centrace* snad stačilo by na přesyceném roztoku určit souvislost kon- 
centrace s některou optickou vlastností, na př. barvou, neb lomivostí 
světla resp. úhlem totálního odrazu, a touto cestou pak zjistit kon- 
centraci malinkého množství roztoku pod drobnohledem kry stalují čího. 

Ze známé okolnosti, že pevné látky vylučují se z tekutin z pra- 
vidla v krystalech, soudím (jak shora již dovozeno), že plochy kry- 
stalografické mají poměrné maximum kohaese, tedy minimum práce 
L; alespoň platí věta zde vyslovená pro látky při vylučování se sku- 
tečně krystalující. Každá plocha povstalá spůsobem jiným, ku př. ro- 
zlomením krystalu, musí míti kohaesi menší, a má tudíž potentialní 
energii stačící na přeměnu v plochu krystalografickou. Úlomky kry- 
stalů v roztoku dostatečně nasyceném mohou tedy přeměniti se v kry- 
staly úplné. 

Uvažovali jsme shora rozpustnost krystalu, a nalezli ji závislou 
na rozměrech jeho. 

Úvahu tu lze v jistém ohledu gene- 

ralisovati. Budiž AB kolmý průřez nějaké 

plochy krystalu, a C bod té vlastnosti, že 

vzrůst či ubývání plochy krystalové děje 

se té chvíle ve směrech paprsků vedených 

z bodu toho. Kolmá vzdálenost bodu C 

od plochy AB budiž x ; pak bude podobně 

2L 
jako dříve práce za jedničku soli získaná neb vynaložená rovna — 

a ta jest měřítkem koncentrace, již k vyloučení soli nejméně jest 
zapotřebí, když roztok vypařujeme, neb měřítkem koncentrace, již 
smí roztok na nejvýše míti, aby mohl povrch ještě rozpouštěti, sdělí- 
me-li roztoku příslušnou částici vody. Výraz ten jest tedy krátce 
měřítkem rozpustnosti, a ta závisí tudíž nejen na povaze plochy kry- 
stalové, nýbrž i na kolmé vzdálenosti x bodu C od plochy. Pozoru- 
hodno jest, že zmíněná práce bude negativní, leží-li bod C mimo 
krystal, že tudíž nasycení vzhledem k ploše takové jest menší než 
normální nasycení shora definované. Užil jsem theorie své také 
k rozboru zákonů, jevících se při kombinacích krystalografických 
ploch. Kostou-li všecky plochy kombinace tak, aby tvar celku zůstal 
geometricky podobným, tedy leží střed vzrůstu (bod C v hořejší úvaze) 
pro všecky plochy společně v geometrickém středu krystalu, a jelikož 
pak za normálních poměrů rozpustnost veškerých ploch musí býti 
rovnou, plyne z toho, že platí 




284 F. Wald 



L>\ -^2 L^ 

rp /yi /y> 

tA/1 *Ajft tAy/y 



z čehož následuje, že každé krystalografické ploše na určité látce 
přísluší určitá poměrná vzdálenost od středu, závislá pouze na kohaesi 
její. Vzájemné vyvinutí určitých ploch na kombinaci nepodléhá tedy 
náhodě, nýbrž každé kombinaci na určité sloučenině přísluší určitý 
habitus, jisté poměrné vyvinutí jednotlivých ploch, a sice závisí poměr 
ten na kohaesi těch kterých ploch. 

Čím menší kohaese, Čím větší tedy práce L s utvořením jejím 
spojená, tím dále od středu octne se příslušná plocha. Kdyby byl 
vzájemný poměr obou prací L x a Z 2 přílišně veliký, nebude kombi- 
nace možná, neboť pak objímaly by plochy s větší povrchovou prací 
druhé plochy tak, že nikde nenastal by vzájemný průsek. Lehce se 
domyslíme, že v případě tom mají plochy s menší povrchovou prací 
vetší pravděpodobnost vzniku, neboť plochy ty mají větší nasycení 
kohaese, a povstanou tedy přirozeně spíše než plochy s kohaesi menší. 

Pro kombinace teserální plyne z toho na př. pro oktaedr O 
s prací L L a coOco s prací L 2 

podobně pro kombinaci O s prací L x acoOs prací L 3 

Každá skutečně možná kombinace má větší pravděpodobnost vzniku 
než jednotlivé tvary, z nichž se skládá, neboť při stejném obsahu 
vykazuje vždy menší povrchovou práci než tvary ryzé. 

Krystalografie jak známo nezná těchto ohledů; jí platí jen po- 
měr os téhož tvaru, kdežto poměr os tvarů rozdílných na témže 
krystalu zanedbává, a udává nejvýše, který tvar převládá. Myslím, že 
při pozorování skutečných krystalů nedá se upříti, že poměrné vyvi- 
nutí jednotlivých složek určité kombinace podléhá jistým pravidlům, 
která shodují se shora dovozenou větou. Ovšem nelze také upříti, 
že na krystalech větších často pozorovati značných nepravidelností, 
které dají se však z theorie mé dobře vysvětliti tím, že nasycení 
roztoků mění se již jen pranepatrně, jakmile krystaly dosáhly makro- 
skopických rozměrů, tak že pak další vzrůst krystalu velice podléhá 
nahodilým vlivům. 

Známé jsou však příklady, že tatáž látka dává ku př. buď kry- 
staly lupenkovité, povstalé převládáním pinakoidu neb hranolovité, 
na nichž pinakoid vyvinut jen velmi nepatrně. Podobné zjevy nelze 



Příspěvek k theorii krystalisace. 285 

asi přičítati více náhodě, a tu naskytla se mi domněnka, která by 
i případy takové vysvětlila. Z krystalografie známo, že jen takové 
tvary jsou možné, které dají se ze základního tvaru vyvoditi dle zá- 
kona o racionálních úsecích os. Máme-li tudíž na př. oktaedr, který 
protíná osy ve vzdálenostech 1:1:1, jest možný i tvar 2:1:2. 

Z toho soudím, že na př. možný jest i oktaedr 2:2:2, jemuž 
dle theorie shora líčené pak přísluší povrchová práce dvojnásob 
větší než oktaedru prvnímu. Domnívám se tedy, že tatáž krystalo- 
grafická plocha existovati může v rozličných stavech kohaese, a že 
jí pak přísluší jiná poměrná vzdálenost od středu krystalu, že však 
vzdálenosti jakož i příslušné práce ty mezi sebou rovněž podléhají 
zákonu, že poměr jejich jest racionálny a jednoduchý. — Z vyložené 
theorie krystalisace plyne dále, že kombinace sestávající pouze ze 
dvou jednoduchých tvarů, tíhnou vždy k takovému složení, aby vzdá- 
lenosti ploch od středu stály v poměru jejich energie potentialní. 
Kombinace, složené z většího počtu ploch, zákonu tomu nepodléhají 
přísně, neboť lze z ploch jejich sestaviti nekonečný počet tvarů, které 
při stejném obsahu ale rozličném vyvinutí jednotlivých složek, mají 
celkem totéž minimum povrchové práce, tedy tutéž povrchovou ko- 
haesi. Ale při vzrůstu mění se tvar jejich tím způsobem, že blíží se 
tvaru normálnímu ; tvar ten tedy není jediný možný, ale jediný, který 
se dalším vzrůstem nemění, a proto jest nejstálejší. 

Vyložil jsem z předu důvody, z kterých považuji kohaesi ploch 
za sílu nikoliv ryze potentialní, nýbrž za thermodynamickou, složenou 
z energie tepelné a volné. Mnohé úsudky shora pronesené tratí velice 
na přesvědčivosti, považujeme-li kohaesi za energii ryze mechanickou, 
spolu však nastávají obtíže, které každou rozpravu o tomto předmětu 
činí nemožnou. Nikdo zajisté neubrání se přesvědčení, že krystal, 
nalézající se v roztoku nasyceném, působí jistou přitažlivostí na Čá- 
stice rozpuštěné, a že tudíž předpokládané mnou síly na povrchu kry- 
stalu skutečně existují. Kdyby však síla ta byla ryze mechanická, 
nikdy nedonutila by částici rozpuštěnou, aby ku krystalu přilnula, 
neboť neměla by na ni jiný účinek než tíže, působící na dokonale 
elastický míč; dovede jej přitáhnouti, nikdy však udržeti. Aby nastal 
zjev končivý, aby se tedy částice rozpuštěná s povrchem skutečně 
sloučila, musí se alespoň jistá část vybavené energie nutně objeviti 
ve formě tepla, jinými slovy, energie vybavená musí míti limitu tepla 
a spadati tudíž pod vládu zákonů thermodynamických. 

Poznamenávám ještě dále, že dle theorie zde vyložené nemusí 
na tomže krystalu vyvinouti se všechny plochy téhož krystalograf!- 



286 F. Wald 

ckého útvaru, neboť vztahy pro plochy ty vyvozené platí pro každou 
zvláště bez ohledu na to, kolikrát se na krystalu vyskytuje. Jest to 
okolnost, která snad mohla by nabýti jisté váhy při rozboru heiniae- 
drie a tetartoedrie krystalů. Konečně připomínám, že touže cestou, 
jakou v hydrodynamice dovozuje se povrchové napjetí tekutiny, do- 
spěti musíme z náhledů vyložených k důsledku, že každá plocha kry- 
stalu způsobuje určitý tlak na krystal; myslím, že z okolnosti té 
dala by se snad vysvětliti cirkulární polarisace krystalů, na nichž 
objevují se plochy tetartoedrické bez stejné plochy na opačné straně 
krystalu, neboť pak podléhá krystal jednostrannému tlaku, pocházejí- 
címu z ojedinělé plochy tetartoedrické. 

Nejnápadnější důsledek rozvinuté theorie jest zajisté předpově- 
děná závislost rozpustnosti či bodu tuhnutí na rozin ěrech krystalových 
a bylo by tudíž zajímavo nabýti alespoň přibližného číselného obrazu 
této závislosti. Není jej ovšem lehko získati, an neznáme limitu L 
povrchové práce, a pokusím se tudíž alespoň o hrubý odhad. 

Máme-li kostku ledu v jednom kubickém metru, zajisté dá se 
rozštěpiti pomocí dláta, do něhož uhodíme kladivem jeden kgm těž- 
kým z výše 10 metrů padajícím. Na utvoření 1 m 2 povrchu stačí 
tedy as 5 metrkilogramů, a veličina i, která jest limitou, a sice 
minimum práce k cíli tomu nutné, bude daleko menší. 

K podobnému odhadu dospěti lze také jinou cestou. 

Průměrná vzdálenost molekul udává se při plynech asi na 
0*0001 millimetrů*). Myslíme-li si tedy, že kubický decimetr ledu 
rozdělíme kolmými řezy na malé kostky tím způsobem, aby na délku 
jednoho millimetrů přišlo tisíc dílů, obdržíme 3000 m 2 nových řezů, 
a smíme s bezpečností tvrditi, že jsme tím kohaesi ledu daleko nevy- 
čerpali, neboť na kostku takovou přijde v plynu ještě as tisíc molekul, 
a v látce tuhé as dva tisícekráte tolik. Na roztavení jednoho kub. 
decimetru ledu potřebí as 72 cal =: 30600 metr. kilogramům. 

Dejme tomu, že na utvoření oněch 3000 m 2 nových řezů po- 
třebí jest celá tato práce (což patrně jest odhad ještě' přes příliš vy- 
soký), dostaneme pro L na čtvereční metr rovněž as 5 metrkilogram- 
mů práce. 

Nalezli jsme přibližně y—^zyp 

a jest tudíž volná energie R za kilogram vody R — A (Q x — Q) 



*) Graham-Otto's Lehrbuch der Chemie, I. 2. pag. 625 (vydání z roku 1885). 



Příspěvek k theorii krystalisace. 287 

T T 

čili B — A.Q X l 

kdež A jest mechanická rovnomocnina tepla. 

Hledáme veličinu x ledového krystalu, jemuž přísluší bod tání, 
ležící na př. 1° C pod pravým bodem mrazu, za nějž položiti smíme 
obyčejný údaj 0° C, tedy í\ = 274 ; 

pak bude R =z —=± 

a jelikož Q t = 80 cal., bude E == 125. 

Měříme L v metrkilogrammech na čtvereční metr, pročež mu- 
síme nejen x ale také h měřiti v příslušných jednotkách, a položíme 
za váhu kubického metra ledu h = 9100 kgm. Na místě rovnice 

2L 
položíme — —h.R 

x 

tudíž xz=.- — 5 ^zz metru či ^r- A millimetru. 

h.R 114000 114 

Aby dalo se postihnouti snížení bodu mrazu o jeden stupeň Cel- 
sia, nesměl by ve vodě nalézati se žádný krystalek ledu dosahující 
jednu sedmapadesátinu millimetru průměru. 

Podotýkám ještě jednou, že odhad veličiny L na pět metrkilo- 
grammů za čtvereční metr jest bezpečně příliš vysoký, tak že x pro 
jeden stupeň Celsia musí býti daleko menší. Zajisté dlužno uznati, 
že za takových okolností může zjev tuto z theorie vyvozený existo- 
vati, aniž byl posud vystižen. Mohl bych připojiti podobnou úvahu 
vzhledem k roztokům, která sice vede k podobným výsledkům, ale 
z nedostatku dát pro / (r) jest mnohem méně spolehlivou. 

Ku konci podotýkám, že ve výtečné učebnici obecné chemie od 
Ostwalda nalezl jsem v kapitole o přesycení roztoků krátkou úvahu, 
která rovněž vysvětluje přesycení povrchovou prací*). 

Na Kladně, dne 3. dubna 1889. 



*) Lehrbuch der allgemeinen Chemie, Ostwald I. pag. 731. 



19. 
O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 

Sděluje Julius Stoklasa. Předložil prof. K. Preis dne 12. dubna 1889. 

Čásť první. 

Studia o povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu jsou důležitá 
pro poznání komplikované povahy superfosfatů ; dosavadní výzkumy 
chovají velice různé nálezy a právě tato okolnost mne přiměla k opět- 
nému studiu této zajímavé soli. 

Příprava monocalciumfosfatu. Chemicky čistý dicalciumfosfat 
rozpuštěn byl v čisté kyselině fosforečné (sp. váhy T28, tajil 31'2 / 
P 3 5 ) až do úplného nasycení. Získaná sůl sušena nad konc. kyse- 
linou sírovou, rozpuštěna ve vodě a roztok na vodní lázni odpařen 
až ku krystalisaci. Krystaly již dosti Čistého fosforečnanu rozpuštěny 
na novo ve vodě, roztok sfiltrován, odpařen při 40° G na vodní lázni 
(odpařování trvalo 6 dnů). Vykrystalovaný monocalciumfosfat sušen 
na hliněné desce, pak filtračním papírem a konečně v sušárně při 
50° C po 6 hodin. Pak promýván preparát absolutním alkoholem 
a konečně etherem *), sušen předem nad kyselinou sírovou, pak v su- 
šárně při 70° C. Podobně počínali si pp. Erlenmeyer, „Ueber Bildung 
und Zusammensetzung des sogen. sauren phosphorsaurenKalks", Hei- 
delberg 1857., Bimbaum, „Zeitschrift fůr Chemie" 1871. S. 138. 
a Wattenberg, „Journal fůr Landwirthschaft" 1879, až ke konečnému 
promývání. Jmenovaní autoři promývali za účelem odstranění volné 
kyseliny fosforečné preparát pouze etherem; přesvědčil jsem se však, 
že pouhým etherem se nám nepodaří zbaviti monocalciumfosfat volné 
kyseliny fosforečné stejně dokonale jako alkoholem. Tím si vysvět- 
líme též různé výsledky, k jakým dospěli jednotliví badatelé; praco- 
vali, jak dále ukážu, s preparáty, které tajily menší neb větší podíl 
volné kyseliny fosforečné a tato má značný vliv na povahu mono- 



*) Prodajný absolutní alkohol byl destilován s páleným vápnem. 



O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 289 

calciumfosfatu. Krystalovaný*), mnou analysovaný monocalciumfosfat 
byl sušen v proudu vzduchu ve zvláštním přístroji k váze konstantní. 

Preparát číslo I. 5 gr rozpuštěno při teplotě 15 — 20° C vodou 
ve 2000 cm 3 . Roztok byl úplně čirý. 50 cm 3 oky seleno kyselinou dusi- 
čnou, sraženo solucí molybdenovou atd. Získáno: 0111 gr Mg 2 P 2 7 ■=. 
\ =56'8°j P 2 5 . Dalších 100 cm 3 okyseleno slabě kyselinou octovou 
a sraženo ammoniumoxalatem ; získáno: 0*0554 CaO = 22. 16°l CaO. 
Jiných 100 cm 3 sraženo kyselinou sírovou a alkoholem i získáno: 
0135 gr CaS0 4 = 22'25°j Q CaO. Jelikož, jak Birnbaum konstatoval, 
monocalciumfosfat žíháním za bubření v metafosforečňan vápenatý 
se mění a kyselina fosforečná částečně prchá**), nelze vodu jinak 
stanoviti, než za přidání žíhaného, úplně čistého kysličníku vápena- 
tého anebo olovnatého. 1 gr monocalciumfosfatu úplně vysušeného 
v proudu vzduchu, žíháno bylo s CaO k váze konstantní (na 1 gr látky 
2 gr CaO). Nalezeno: 21-52°j Q H 2 — (průměrné číslo 3 analys). 

Stanovení volné kyseliny fosforečné. Erlenmeyer a Heinrich 
(Liebig's Annalen Bd. 190., dále Sitzungsberichte d. k. B. Akademie 
der Wissenschaften zu Miinchen 1872), Birnbaum i Wattenberg neur- 
čili volné kyseliny fosforečné, ač zajisté v jejich preparátech se nalé- 
zala, ve množství třeba jen skrovném. 

Volnou kyselinu fosforečnou vedle kyselého fosforečnanu lze 
stanoviti dvojím spůsobem: 

a) použitím indikátoru methyl-oranže, 

bj vyloužením pomocí absolutního alkoholu. 

Roztok methyl - oranže se kyselým fosforečnanem vápenatým 
nemění, ale již 0-0015 gr volné kyseliny fosforečné ve 100 cm 3 roz- 
toku zbarví žlutý roztok cibulově, 0*003 gr krásně červeně. Použitý 
roztok indikátoru jsem si připravil následovně: V jednom litru desti- 
lované vody rozpustí se 0*5 gr methyl-oranže, a roztok se po 24 ho- 
dinách sfiltruje. K titraci užíval jsem přesně Vio n - l° unu draselnatého. 

Prvé, nežli jsem přikročil ke zkoumání monocalciumfosfatu, vy- 
šetřeno bylo, jak správné výsledky methoda ta poskytuje. 

5*682 gr kyseliny orthofosforečné chemicky čisté, specifické váhy 
1*280, zředěno bylo vodou v 500 cm 3 . 



*) Soustavy kosočtverečné. Dle Haushofera (Zeitschrift f. Kryst. 7. 265.) kry- 
Btaluje nejvíce ve coPoo, ooPoo, OP!. 

**) V kelímku platinovém zjeví se nám sklovitá hmota metafosforečnanu vá- 
penatého, která dále žíhána propálí i kelímek. 

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 19 



290 Julius Stoklasa 

100 cm 3 toho roztoku titrováno za studena ; spotřebováno 50 cm 3 
V 10 n. KOH: . . . 31-2% P 2 5 . 

25 cm 3 roztoku titrováno uranacetatem (1 cm 3 = 0*0025 gr 
P 2 5 ); spotřeba 35'8 cm 3 = 31-4% P 2 5 . 

25 cm 3 roztoku sraženo solucí molybdenovou, získáno 0*140 gr 
Mg 2 P 2 7 : . . . 31-47% P 2 5 . 

Nyní smíšen byl výše poznamenaný roztok kyseliny orthofosfo- 
rečné s roztokem monocalciumfosfatu (preparát Číslo Z, obsahující 
pouze 0-35%). 

50 cm 3 roztoku monocalciumfosfatu (5 gr ve 2000 cm 3 vody) 
nejevilo žádné reakce s indikátorem, neboť při tomto zředění obsa- 
ženo bylo ve zkoumaném roztoku volné kyseliny fosforečné 0-0002 gr. 
Přičiněno nyní 50 cm 3 roztoku kyseliny orthofosforečné ; spotřebováno 
25 cm s x / 10 n. KOH=z31-2°l P 2 5 . K přesnějšímu zkoušení a k patr- 
nější reakci rozpustil jsem monocalciumfosfat v menším množství vody. 

2 gr monocalciumfosfatu rozpuštěno ve 200 cm 3 vody. V upo- 
třebených 100 cm 3 roztoku se nalézalo 0-0035 gr volné kyseliny fos- 
forečné. 100 cm 3 tohoto roztoku smíšeno s 50 cm 3 roztoku kyseliny 
orthofosforečné. Spotřeba Vio n. KOH:2£-2 cm 3 = 31'2 +0-35°/ o P 2 s . 

Správnost methody dále dokázána byla analysemi prodajného 

kyselého fosforečnanu vápenatého, který vždy značnější množství volné 

kyseliny fosforečné tají. Preparát, koupený od firmy Merck z Darm- 

štatu, obsahoval dle úplné analyse části ve vodě rozpustné: 

P 2 5 (ve formě CaH 4 (P0 4 ) 2 . H 2 0) .... 50'8°/ 

P 2 5 (ve způsobe volné kys. fosforečné)*) . 7*3 „ 

CaO 19-6% 

S0 3 sledy 

Cl sledy 

10 gr tohoto preparátu rozpuštěno ve 2000 cm 3 vody. 

Na 100 cm 3 roztoku spotřebováno: 5*1 cm 3 x j 10 n. KOH = 7-2% 
P 2 5 ve způsobe volné kys. fosforečné. 

Na 200 cm 3 roztoku spotřebováno : 10*2 cm 3 a /io n - K °H = 7 *2°/ 
P 2 5 ve způsobe volné kys. fosforečné. 

Na 50 cm 3 roztoku spotřebováno: 2'6 cm 3 Vio n - KOH=:7-3 /o 
P 2 5 ve způsobe volné kys. fosforečné. 

50 cm 3 roztoku kyseliny fosforečné smíšeno se 100 cm 3 pozna- 
menaného právě roztoku a hned titrováno. Spotřebováno Vio norm. 
KOH : 30-2 cm 3 = 31-2 + 7-3% volné kyseliny fosforečné. Vidno 



*) Stanovena též absolutním alkoholem. 



O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 291 

z výsledků zde poznamenaných, že titrací za upotřebení methyloranže 
lze volnou kyselinu fosforečnou vedle kyselého fosforečnanu vápena- 
tého správně stanoviti. 

Druhý způsob, kterým lze určovati volnou kyselinu fosforečnou 
vedle monocalciumfosfatu, zakládá se v loužení absolutním alkoholem 
(předestilovaným se žíhaným kysličníkem vápenatým); i takto lze zí- 
skati správných výsledků, pak-li přesně vyhovíme veškerým nutným 
v té příčině podmínkám. 

Monocalciumfosfat vysušíme v proudu suchého vzduchu k váze 
konstantní, pak jej třepáme s čerstvě destilovaným absolutním alko- 
hoholem při maximální teplotě 20° C asi dvě hodiny (2*5 gr monocal- 
ciumfosfatu s 500 cm 3 alkoholu). Čirý roztok sfiltrujeme a filtrát 
odpařujeme za přidávání vody, až veškerý alkohol prchne. 

Připomínám zřejmě, že absolutní alkohol monocalciumfosfat ne- 
rozkládá, ač mnozí badatelé tvrdí opak. Pracovali buď s vodnatým 
alkoholem a s nevysušeným monocalciumfosfatem anebo digerovali 
teplým alkoholem a možná též, že upotřebili monocalciumfosfat sušený 
při 100° C, při které teplotě ztrácí monocalciumfosfat pouze jednu 
molekulu vody*). Uvedené doklady přesvědčí dostatečně, že absolut- 
ním alkoholem získáme resultaty spolehlivé. 

A. Monocalciumfosfat tajil 0'072°/ o volné kyseliny fosforečné. 

5 gr digerováno s 500 cm 3 absolutního alkoholu. 400 cm 3 roz- 
toku odpařeno a vodný roztok titrován x /io n - KOH. Spotřebováno 
0*4 cm 3 = 0*071°/ volné kyseliny fosforečné. 

5 gr digerováno s 500 cm 3 absolutního alkoholu. 400 cm 3 alko- 
holu odpařeno, vodný roztok okyselen kyselinou dusičnou, kyselina 
fosforečná vyloučena solucí molybdenovou atd. Nalezeno 0*0046 gr 
Mg 2 P 2 7 z= 0'0724°/ P 2 5 ve způsobe volné kyseliny fosforečné. 

Zbylý monocalciumfosfat po loužení absolutním alkoholem, po- 
zorně byl vysušen v sušárně při 60° C, pak uschován pod exikato- 
rem; odváženo 2*5 gr a zředěno vodou na 500 cm 3 . V roztoku ne- 
bylo lze dopátrati ani stopy volné kyseliny fosforečné. 

B. Monocalciumfosfat tajil 0-35°/ volné kyseliny fosforečné. 
Odváženo 3*1115 gr monocalciumfosfatu, digerováno s 500 cm 3 

absolutního alkoholu atd. 250 cm 3 odpařeno, okyseleno kyselinou 



*) O vlastnostech uvedených pojednám ve druhé stati. 

19* 



292 Julius Stoklasa 

dusičnou, sraženo solucí molybdenovou atd. Nalezeno 0*0091 gr Mg 2 
P 2 0, = 0'35°/ P2 5 ve způsobe volné kyseliny fosforečné. 

250 cm 3 odpařeno a titrováno. Zpotřebováno 1 / 10 norm. KOH = 
= 0*8 cm 3 =z 0*36°/ P 2 5 ve způsobe volné kyseliny fosforečné. 

C. Jiný preparát mnou připraveného monocalciumfosfatu. Odvá- 
ženo 6*308 gr, digerováno s 500 cm 3 absolutního alkoholu atd. 250 
cm 3 odpařeno, nakyseleno, sraženo solucí molybdenovou atd. Nale- 
zeno: 0*0205 gr Mg 2 P 2 7 = 0*41°/ P 2 5 ve způsobe volné kyseliny 
fosforečné. 

Dalších 250 cm 3 odpařeno a titrováno; spotřebováno */,„ n. 
KOH=: 1*9 cm 3 = 0*43°/ P 2 ve způsobe volné kyseliny fosforečné. 

Zbylý monocalciumfosfat po loužení, vysušen byl při 60° C a za 
nepřístupu vlhkého vzduchu vpraven byl ve váze 5*107 gr ve 1000 cm 3 
vody. Volnou kyselinu fosforečnou jsem v roztoku více nekonstatoval. 

D. Jiný monocalciumfosfat, opět mnou připravený, tajil 0*037°/ 
P 2 5 ve způsobe volné kyseliny fosforečné. 

2*5365 gr digerováno s 500 cm 3 absolutního alkoholu, tekutina 
sfiltrována a za uvedeného postupu titrována 1 / 10 n. KOH. Monocal- 
ciumfosfat zbylý po loužení velmi pozorně sušen při 60° C a ve váze 
2*486 gr na novo digerován 500 cm 3 absolutního alkoholu po 6 ho- 
din. Filtrát odpařen a nenalezeny ani sledy kyseliny fosforečné. Mo- 
nocalciumfosfat opět vysušen a rozpuštěno 2*103 gr v 500 cm 3 vody. 
Volná kyselina fosforečná nalezena nebyla. 

E. 5 gr monocalciumfosfatu od firmy Merck v Darmštatu dige- 
rováno s 500 cm 3 absolutního alkoholu a postupováno jak právě 
poznamenáno. 100 cm 3 roztoku odpařeno a titrováno Vio n - KOH. 
Spotřeba 10*2 cm 3 = 7*24% P 2 5 ve způsobe volné kyseliny fosforečné. 

100 cm 3 odpařeno, okyseleno kyselinou dusičnou a kyselina fos- 
forečná vyloučena solucí molybdenovou. Nalezeno 0*115 gr Mg 2 P 2 7 = 
7*35°/o P2O5 ve způsobe volné kyseliny fosforečné. 

2*5 gr vylouženého absolutním alkoholem monocalciumfosfatu 
rozpuštěn ve 500 cm 3 vody. V roztoku volná kyselina fosforečná 
dopátrána nebyla. 

Monocalciumfosfat vyloužený absolutním alkoholem obsahoval 
po okamžitém vysušení a rozpouštění ve vodě jen tak skrovné množ- 
ství volné kyseliny fosforečné, že nebylo lze ji kvantitativně stanoviti 



O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. qoq 

Pak-li ale ponechán byl v ucpané láhvi, vždy po několika dnech, 
jevilo se skrovné množství volné kyseliny fosforečné. 

Preparát číslo II. vyloužen byl absolutním alkoholem , pak 
zvolna sušen při 60° C a uschován v exikatoru po 2 hodiny. Jeden 
gram rozpuštěn ve 200 cm 3 vody. Volná kyselina fosforečná dopá- 
trána nebyla. 5 gr preparátu skoumáno poznovu po 6ti dnech a sice 
2*5 gr třepáno s 500 cm 3 alkoholu; nalezeno volné kyseliny fosfo- 
rečné 0-046%. 

Po 30 dnech skoumán opět preparát týž na volnou kyselinu 
fosforečnou a nalezeno 0'050°/ P 2 5 ve způsobe volné kyseliny fos- 
forečné. 

Preparát čís. III. Monocalciumfosfat vyloužen absolutním alko- 
holem, pak zvolna sušen při 60° C a uschován v exikatoru 2 hodiny. 
Jeden gram rozpuštěn ve 200 cm 3 vody. Volná kyselina fosforečná 
dopátrána nebyla. 2*5 gr louženo poznovu absolutním alkoholem; 
takézde volná kyselina fosforečná nalezena nebyla. Po 10 dnech opět 
skoumán monocalciumfosfat, a shledáno: 0'06°/ volné kyseliny fosfo- 
rečné, po 60 dnech shledáno totéž množství. Monocalciumfosfat se 
tedy více nerozložil. 

Nemálo zajímavé jest další pozorování, rozkládá-li absolutní 
alkohol monocalciumfosfat průběhem delšího působení. 

Preparát číslo II. 2*5 gr monocalciumfosfatu třepáno bylo občas 
po 24 hodin s 500 cm 3 absolutního alkoholu; nalezeno 0'42 / P 2 5 
ve způsobe volné kyseliny fosforečné. Rozklad se tudíž nezjevil. 

2-5 gr téhož preparátu třepáno bylo častěji po 10 dnů s 500 cm 3 
absolutního alkoholu v dobře ucpané láhvi; nalezeno 0-46% P 2 5 
ve způsobe volné kyseliny fosforečné. I zde tudíž nenastal rozklad. 

2'5 gr téhož fosforečnanu třepáno s 500 cm 3 absolutního alko- 
holu po 30 dnů za teploty 15—20° C v dobře ucpané láhvi ; nalezeno 
0-40% P 2 5 ve způsobe volné kyseliny fosforečné. Opět žádný rozklad. 

Ve všech případech, kdy loužen byl monocalciumfosfat absolut- 
ním alkoholem čerstvě připraveným za teploty 15 — 20° C v dobře 
ucpané láhvi, zachoval preparát svůj lesk a nebylo lze pozorovati 
ani nejmenších sledů vyloučeného snad dicalciumfosfatu. Výsledky 
získané dokazují, že alkohol monocalciumfosfat nerozkládá, šetří-li 
se udaná pravidla. Sušený toliko při 100° C monocalciumfosfat se 
alkoholem rozkládá, též teplý alkohol rozštěpuje kyselý fosforečnan 
vápenatý v dicalciumfosfat a volnou kyselinu fosforečnou. Vodnatý 



294 Julius Stoklasa 

alkohol rozkládá jej okamžitě, jak již pozorovali Erlenmeyer a Birn- 
baum. — 

Úplný rozbor preparátu č. II. Volné kyseliny fosforečné nale- 
zeno 0*42°/ í^Os- Dále rozpuštěno 5 gr při 15° C vodou v 1000 cm 3 . 
Roztok byl po dvouhodinném třepáni úplně čirý i nalezeno v něm 
56'8°/ P2°5) 22*18°/ CaO (sráženo z octového roztoku šťovanem 
amonatým, vážen CaO) resp. 22'29 / CaO (srážen ve způsobe síranu 
vápenatého). Vody shledáno 21*70%. 

Preparát číslo III. 10 gr rozpuštěno, jako za poměrů dřívěj- 
ších, při teplotě 15 — 20° C ve 2000 cm 3 vody. Po půlhodinném tře- 
páni jevil roztok slabounké zakalení. Jelikož volné kyseliny fosfo- 
rečné nalezeno bylo OW /,,, jest na snadě se domnívati, že vznikl 
rozklad a zákal pochází od vyloučeného dicalciumfosfatu : CaH 8 P 2 10 
= CaH 5 P0 6 -f- H 3 P0 4 . Sedlinka sebrána na sušeném při 110° C 
a váženém filtru, promyta studenou vodou a sušena při 110° C 33 
hodin. 

Nalezeno 0-006 gr sedliny, čili 0*06 / o « Sedlina byla jemně práš- 
kovitá, pod mikroskopem jevila se složená z drobných hranolků sou- 
stavy kosočtverečné. Soudím, že to dicalciumfosfat, vzniklý již při 
přípravě preparátu (loužením vodnatého ještě monocalcium fosfátu 
absolutním alkoholem) a zachycený velmi spoře na krystalech kyse- 
lého fosforečnanu. Dicalciumfosfat jest těžko rozpustný ve vodě 
a sice dle Birnbauma rozpouští 1000 dílů vody 0*135 dílů dicalcium- 
fosfatu *). 

Konal jsem též pokusy o rozpustnosti dicalciumfosfatu ve vodě 
a shledal jsem čísla mnohem menší než-li Birnbaum. Pro nás má 
zajímavosti následující experiment. 1 litr filtrovaného roztoku mono- 
calciumfosfatu (10 gr ve 2000 cm 3 vody) smíšen se 0*3 gr chemicky 
čistého dicalciumfosfatu, mnou připraveného. Váženým filtrem kalný 
roztok zfiltrován a sedlina promyta, až nebylo lze dokázati monocal- 
ciumfosfatu. Po vysušení vážen opět filtr a nalezeno 0*275 gr dical- 
ciumfosfatu. Rozpustilo se tedy 0*025 gr. Pokusy tyto byly opako- 
vány a nalezeno, že z 0*3 gr dicalciumfosfatu zbylo nerozpuštěno 
0*272, 0*276, 0*274. Uvážíme-li tato fakta, musíme připočítati k nale- 
zenému kvantu 0*006 gr ještě 0.026 gr, tedy celkem 0*032 gr. 

Množství toto ovšem žádného vlivu nemá při analysi monocal- 
ciumfosfatu, ale významné jest při studiu o rozpustnosti monocal- 



*) Jahresbericht 1858. 



O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 295 

ciumfosfatu ve vodě. Absolutním alkoholem určeno 0*07% P 2 5 ve 
způsobe volné kyseliny fosforečné. 

Úplný rozbor preparátu č. III. 5 gr rozpuštěno ve 1000 cm 3 
vody. 50 cm 3 roztoku okyseleno kyselinou dusičnou a kyselina fos- 
forečná vytoužena solucí molybdenovou. Nalezeno 0'22 gr Mg 2 P 2 7 
= 56-32°/ P 2 5 . Dále nalezeno 22*31% CaO a 21-13% H 2 0. 

Preparát číslo IV. Absolutním alkoholem určeno 0*037% P 2 5 
ve způsobe volné kyseliny fosforečné. 5 gr rozpuštěno vodou v 1000 
cm 3 . Roztok nezjevil nejmenšího zakalení. Nalezeno 56*56% P 2 5 , 
22*34% CaO a 21-24% H 2 0. 

Tento preparát, jak vidno, choval pramalé množství volné kyse- 
liny fosforečné, která v drobných krystalech zadržena byla. 

Preparát číslo V. Absolutním alkoholem nalezeno 0*014% P 2 5 
ve formě volné kyseliny fosforečné. Dále rozpuštěno 5 gr vodou 
v 1000 cm 3 a nalezeno 56-68% P 2 5 , 22-36% CaO a 21-53% H 3 0, 

Stopujme nyní celková složení jednotlivých preparátů. 

Z předchozího vysvítá, že monocalciumfosfat vždy v sobě obsa- 
huje skrovné množství volné kyseliny fosforečné, ku které na počátku 
úvahy vytknutí badatelé nepřihlíželi. V některých případech pak pre- 
parát v sobě obsahovati může též skrovný podíl dicalciumfosfatu (č. 
III. 0-5 %). 

Analyso váné mnou preparáty vykazovaly následující složení: 

Preparát číslo I. II. III. IV. V. 

CaO 22-25 22'14 22*31 22*34 22*36 

P 4 5 56*80-0*35 Toln.P 2 5 56*80-0*42 56*32-0*07 56*56-0*03 56*68-0*014 
H 2 21*52-0*13 21-70-0-16 21*23-0*02 21*24-0*01 21*53-0*00 

100*57 100*64 99*86 100*14 100*57 

Odečtením volné kyseliny fosforečné dospějeme k analytickým 
výsledkům, sestaveným v následující tabuli vedle analytických resul- 
tatů jiných badatelů a theoretického složení čistého kyselého fosfo- 
rečnanu vápenatého CaH 4 (P0 4 ) 2 . H 2 0. (Viz tabulku I. na str. 296.) 

Další bádání o povaze monocalciumfosfatu rozděleno v tyto statě : 
I. Hygroskopická vlastnost monokalciumfosfatu. II. Rozpustnost mono- 
calciumfosfatu ve vodě. III. Působení tepla. IV. Působení alkoholu 
a etheru. V. Působení tricalcium- a dicalciumfosfatu ve monocal- 
ciumfosfat. VI. Působení síranu a uhličitanu vápenatého ve mono- 
calciumfosfat. VIL Působení solí hlinitých, železnatých a železitých. 



296 



Julius Stoklasa 











Tabulka I 












i N 


ď 5j 


a 

E3 
e3 

a 

s 


d 

00 F 1 

-*> O 
eS ,£2 


Vlastní rozbory 


Preparát Preparát 
čís. I. čís. II. 


Preparát 
čís. ni. 


Preparát 
čís. IV. 


Preparát 
čís. V. 


CaO 
P,0 5 
H 2 


22-22 
56-35 
21-43 


22-19 

55-82 
2200 


22-3 
56-8 
21-6 


22*29 
56-70 
21-51 


22-25 

56-45 
21-39 


22-14 
56-38 
21-54 


22-31 
56-25 
21-21 


22-34 
56-53 
21-23 


22-36 
56-67 
21-53 



I. Hygroskopická vlastnost moiiocalciumfosfatu. 

K. Birnbaum a A. Packard*) tvrdili, že monocalciumfosfat jest 
velice hygroskopickým a odvodili z nálezu svého časté diference při 
analysích superfosfatů. Erlenmeyer **), opakovav experimenty K. Birn- 
bauma, shledal, že nálezy obou poznamenaných chemiků spočívají na 
pochybném pozorování a prohlásil, že monocalciumfosfat hygroskopi- 
ckým není. V uzavřeném prostoru, nasyceném vodními parami, na 
váze sice přibývá, ale na obyčejném vzduchu opét původní váhy nabyde. 
Výrok Erlenmeyerův povzbudil K. Birnbauma***) k opětným rozsá- 
hlejším pozorováním, která stvrzují dříve nalezená fakta v míře pře- 
kvapující. Tak udává autor, že 1*339 gr monocalciumfosfatu (prý 
chemicky čistého, obsahujícího dle analyse Birnbama 56-4° f P 2 5 )f) 
během 7 dnů absorbovalo 0-2 gr vody = 14'9°/ v obyčejném vzduchu 
březnovém. Dalšími výzkumy shledal, že kyselina fosforečná klesne 
ze 56*4 procent na 47-6°j Q v monocalciumfosfatu, vystaveném působení 
vzduchu v měsíci březnu a dubnu i tvrdil tudíž opětně, že chemicky 
čistý monocalciumfosfat jest sloučeninou velice hygroskopickou. Náhled 
páně Bimbauinův byl všeobecně přijat a monocalciumfosfat čítán byl 
mezi sloučeniny hygroskopické. 

Moje výzkumy nesouhlasí s pozorováním Birnbauma a Packarda, 
neboť shledal jsem, že chemicky čistý monocalciumfosfat není hygro- 
skopickým. 

4*258 gr chemicky čistého preparátu číslo V. postaveno byla 
meziokna a poklopeno 21itrovou kádinkou s výlevkou, by vzduch 
dostatečného přístupu měl. Od 1. února t. r. do 9. března byla 
každého dne váha vyšetřována a současně temperatura a vlhkost 

*) Zeitschr. Chem. 1871—137. Jahresbericht 1872. 
**) Verhandlungen der math. phys. Classe d. k. bayer. Academie 1872. 
***) Berichte der deutschen chem. Gesellschaft zu Berlin 1873. 898. 
t) Volnou fosforečnou neurčil. 



O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 297 

vzduchu zaznamenány. Průběhem celé té doby, kdy kolísala teplota 
vzduchu mezi okny od 4° do -\- 5*3° C a vlhkost mezi 75 — 94, kon- 
statován byl maximalný přírůstek na váze 0-19°/ (0*06 — 19). 

Pozorování rozšířeno bylo i na monocalciumfosfat, obsahující 
v sobě volnou kyselinu fosforečnou a sice s 9-9°/ volné H 3 P0 4 . Tento 
preparát položen byl vedle poznamenaného preparátu číslo V. a vážen 
každého dne od 1. února až do 9. března 1889. Odváženo bylo pů- 
vodního preparátu 5-055 gr. 











vláhy 












vláhy 


i 2. 


naváženo 5-100 gr., 


přibral tudíž 0-89% 


Dne 18. 


naváženi 


5-399 gr., 


přibral tudíž 6'8°/ 


O. 


» 


5-118 „ 


» 


1-2 


» 


n 


19. 


» 


5-409 „ 


i) 


7-0 „ 


4. 


v 


5-250 „ 


» 


3-8 


« 


11 


22. 


» 


5-409 „ 


„ 


7-0 „ 


5. 


n 


5255 „ 


11 


3-9 


h 


11 


23. 


» 


5-409 „ 


ii 


7-0 , 


6. 


n 


5-353 „ 


n 


5-8 


» 


11 


24. 


» 


5-410 „ 


ii 


7-0 „ 


7. 


n 


5*355 „ 


li 


5-9 


ii 


)> 


28. 


» 


5-423 „ 


ii 


7*2 „ 


8. 


n 


5-360 „ 


n 


6-0 


n 


» 


1. 


odváženo 5-430 „ 


n 


7-4 „ 


9. 


n 


5-362 „ 


li 


6-0 


ii 


)) 


2. 


n 


5-439 „ 


» 


7-5 „ 


11. 


n 


5-363 „ 


li 


6-0 


ii 


)! 


3. 


n 


5-444 „ 


» 


7-6 „ 


12. 


11 


5-368 „ 


ii 


61 


n 


JJ 


4. 


11 


5-505 „ 


5) 


8-9 „ 


13. 


» 


5-369 „ 


li 


6-1 


11 


)) 


5. 


)) 


5-511 „ 


» 


9-0 „ 


15. 


!) 


5-384 „ 


n 


6-5 


11 


» 


8. 


« 


5-520 „ 


)) 


9-1 „ 


16. 


11 


5-398 „ 


5) 


6-7 


n 


n 


9. 


)) 


5-528 „ 


11 


9-3 „ 



Preparát přijímal vzdušnou vláhu, až počal se rozplývati. 

Z vytknutých čísel zračí se, že ve vlhkém vzduchu březnovém 
a únorovém absorboval chem. preparát čistý maximálně as 0'2°j Q vláhy, 
kdežto preparát s volnou kyselinou fosforečnou absorboval za těchže 
poměrů velmi značné množství vláhy, a sice za 37 dnů 5'3°/ . 

Data tato skýtají zajímavá objasnění různých povah superfos- 
fatů. Jest známo, že některé superfosfaty zůstávají velmi suché, jiné 
opět snadno ve vlhkém vzduchu vlhnou. Vytknutá pozorování nás 
poučují, že toto rozdílné chování závisí na množství volné kyseliny 
fosforečné. Superfosfaty, vyrobené kyselinou sírovou 50° Baumé, tají 
čtyř- až pětkráte více volné kyseliny fosforečné než superfosfaty, při- 
pravené rozkladem kyselinou sírovou 60° B. Tato vlastnost, která 
jest velevýznamnou při analysi vzorků superfosfatů, byla dosud úplně 
nepovšimnuta. Nápadné v té příčině chování jeví disuperfosfaty (ob- 
sahující v sobě 30 — 40°/ rozpustné kyseliny fosforečné), vyrobené 
kyselinou fosforečnou, 50 — 55° Baumé (obsahuje 45—47% rozpustné 
P2O5); tyto obsahují pranepatrné jen množství volné kyseliny fosfo- 
rečné a skutečně zůstávají velmi suché v každé povětrnosti. 



298 Julius Stoklasa 

Dále bylo vyšetřováno, kterak se chová monocalciumfosfat ve 
vytopené místnosti laboratoria; průměrná teplota vzduchu byla tu 
15 — 20° C. Během 14 dnů monocalciumfosfat neabsorboval nižádné 
vláhy. Odváženo bylo 5-3695 gr původního preparátu; od 16. do 
30. ledna kolísala váha mezi 5*3695 — 5*3684 gr. Vidno, že mono- 
calciumfosfatu nejen na váze nepřibylo, ale že pranepatrné množství 
(0-0006 gr) vody prchlo. Dále vložen byl monocalciumfosfat pod 
skleněný zvon nad misku s vodou. 

Během 24 hodin přibral preparát vláhy 0-8°/ 

13 **" H n » » ■*■ -l » 

» *" 5) " » JJ IV 5) 

M "" )5 » )) 13 *■ '" n 

» 120 „ „ „ „ 1*2 „ 

Za 10 dnů určeno vláhy: l*35°/ , za 20 dnů: 2*43°/ a za 30 dnů: 
4-0°/ o . Není tudíž chemicky čistý monocalciumfosfat tak hygrosko- 
pickým, jak Erlenmeyer i Birnbaum udávají. Za podmínek právě 
poznamenaných (pod zvonem nad vodou) choval se monocalciumfosfat, 
obsahující 9'9°/ volné kyseliny fosforečné, následovně: 

Během 24 hodin přibral vláhy 2-4°/ 
» 4o „ „ „ ó'b „ 

n *" n n n ***"« » 

» "o „ „ „ 5*8 „ 

. 120 „ „ „ 7-9 , 

Za io dnů určeno vláhy 9-7°/ 
. 20 „ „ ■ 12-3,, 

,, 30 „ „ ,, 15*4 „ 

Monocalciumfosfat, obsahující volnou kyselinu fosforečnou, jest 
tudíž velice hygroskopickým ; absorboval za stejných okolností téměř 
4kráte více vláhy než preparát úplně čistý. 

Oba preparáty, jimiž právě poznamenané pokusy byly prove- 
deny, přeneseny v místnost chráněnou před prachem, ve které teplota 
kolísala mezi 15 a 20° C, aby poznáno bylo, kterak opět vláhy ztrá- 
cejí. Chemicky čistý preparát (číslo V.) po 3 dnech nabyl původní 
váhy, kdežto preparát s volnou kyselinou fosforečnou ztrácel vláhu 
velmi zvolna i tajil ještě po 10 dnech 8*89%, po 15 dnech 8*43°/ 
a po 20 dnech 8*14°/ vláhy. 

Zajímavé jest, že přítomnost vody ze vzduchu přijaté nezavdá 
podnět k rozkladu monocalciumfosfatu. Oba preparáty vysušeny byly 
pozorně v sušárně při 80° C k původní váze a pak uschovány v exsi- 



O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 299 

katoru. Po vypuzení vláhy a loužení absolutním alkoholem nezjevily 
více volné kyseliny fosforečné než-li původně obsahovaly a sice 

monocalciumfosfat chemicky čistý O014°/ P 2 5 

monocalciumfosfat s volnou kyselinou fosforečnou 9-9 „ „ 

a) Vliv páry vodní v monocalciumfosfat. 

Přes 2*507 gr monocalciumfosfatu, na loďce ve skleněné rouře 
uloženého, veden byl proud horké (80 — 85° C) páry vodní. Po 30 
minutách byla loďka osušena a vážením nalezeno : 2"713 gr = 8*2°/ 
vláhy. Po vysušení při 80° C, vychladnutí v exsikkatoru a loužení 
absolutním alkoholem nalezeno 0*75°/ volné kyseliny fosforečné, což 
nasvědčuje, ze se monocalciumfosfat za těchto pomerův rozkládá. 

Na základě vlastních výzkumů o hygroskopické povaze monocal- 
ciumfosfatu soudím, že p. Birnbaum nepracoval s čistými preparáty 
a že preparát jeho obsahoval nejméně 2°/ volné kyseliny fosforečné. 

Preparát číslo V. tajil pouze 0'014°/ volné kyseliny fosforečné, 
— ale quantum tak nepatrné nemá žádného vlivu. Monocalciumfosfat, 
jak z pokusů jsme zřeli, jest stálým na vzduchu. Provedený s pre- 
parátem č. III. (0*07 °/ volné kyseliny fosforečné) výzkum skýtal data 
souhlasná s výsledky výzkumu preparátu číslo V. 

Pouze preparáty číslo I. a II. absorbovaly větší měrou páry 
vodní ze vzduchu. Když dostoupila vlhkost hygroskopická u prepa- 
rátu číslo V. 0-19°/ , nalezeno u preparátu číslo III. 0-28°/ » u I. a II. 
(tajily Q'á°l Q volné kyseliny fosforečné) 0*99%. Obsahuje-li tudíž mo- 
nocalciumfosfat více než 0*1 °/ volné kyseliny fosforečné, jest již 
patrně dosti hygroskopickým. 



20. 
Molekulárná váha rhamnosy. 

Předložil Otakar Sulc, dne 12. dubna 1889. 

Molekulárná váha rhamnosy stanovena methodou Raoult-ovou ve 
vodném roztoku. Za příčinou orientace v methodě stanovena dříve 
molekulárná váha dextrosy. Pokusy daly tato čísla: 





Dextrosa : 




Rhamnosa : 




C 6 E 


i 


C & H u O & = 182 




P 


D 


M 


P 


D 


M 


0-482 


0-065 


141 


0542 


0°-071 


145 


0-841 


0-102 


157 




0070 


147 




0-113 


141 


1-019 


0-130 


149 


1-512 


0-185 


156 


2-157 


0-244 


168 




0-174 


165 


4-945 


0-503 


187 


1-975 


0-200 


187 




0-473 


198 



P značí procentové složení roztoku, D rozdíl mezi body tuhnutí 
rozpustidla a roztoku, M molekulárnou váhu. 

Jest tedy molekulárná v^ha rhamnosy C 6 H 12 5 .H 2 0.=: 182. 

Laboratoř chemie org. vys. školy technické. 



21. 
Molekulárná váha kyselin řady C n H 2n _ 2 2 . 

Předložil Otak. Šulc, dne 12. dubna 1889, 

Jest zvláště nápadné, že kyseliny řady olejové vrou sice asi při 
týchž teplotách, jako kyseliny řady mastné o stejném počtu atomů 
uhlíka, tají však teprve mnohem výše než korespondující kyseliny 
řady mastné. Příčinou rozdílů v bodech tání bývá zhusta nestejná 
molekulárná veličina látek ve stavu pevném. Dalo by se tedy souditi, 
že příčina uvedeného zjevu spočívá ve větších fysikálních molekulách 
členů řady C n H 2n _ 2 2 , kteří majíce dvojnásobné vazby, snadno sepo- 
lymerisovati mohou.*). 

Pokud tato domněnka jest oprávněna, mělo rozhodnouti stano- 
vení molekulárných veličin methodou Raoult-ovou. 

Váha molekulárná dána jest tu vzorcem: 

kde P jest procentové složení roztoku, D rozdíl mezi body tuhnutí 
rozpustidla a roztoku. Hodnota konstanty užita jest pro kyselinu 
octovou 43, pro vodu 19, pro benzol 49. 

Zkoušeny byly kyselina krotonová, chlorokrotonová a chloriso- 
krotonová. 

I. Rozpustidlo kyselina octová**). 

1. Kyselina krotonová CH 3 . CH = CH . C0 2 H ; M=z86. 
P D M 

0-595 0%02 85 

0-290 88 . 

0-330 78 



*) Viz o tom B. Raýman, Chemie theoretická str. 87. 

**) Kyselina octová užitá ku pokusům, č. 1. a 3. tuhla asi při 14°, kyselina 
užitá ku pokusu č. 2. tuhla při 15-9°. 



2 




Otakar Šulc 










P 


D 


M 








0-961 


0-510 
0-515 


81 
81 








1-282 


0-700 
0-702 


79 
79 








1-617 


0-970 

0-872 


72 
80 








2-920 


1'540 
1-680 


82 
75 






2. Kys. 


chlorokrotonovd. 




3. Kys. chloroisokn 


ytonová 


CH 9 .CH=CCLC0 2 H 




CH 2 =: 


CCLCH 2 


.C0 2 H 






M— 120-4 








P 


D M 




P 


D 


M 


0-364 


0°-130 120 




0-312 


0*105 


128 




0-135 116 






o-ioo 


134 


1085 


0*380 123 




0-624 


0-205 


131 




0-380 123 






0-195 


138 


1-885 


0-660 123 




1-217 


0-480 


109 




0-632 129 






0-386 


136 


2-481 


0-900 119 




1-622 


0-645 


108 




0-880 121 






0-645 


108 



II. Eozpustidlo voda. ni. Eozpustidlo benzol. 

Kys. krotonová M=z86. Kys. hrotonová Mzz86. 

P D M 



p 


D 


M 


0-508 


? 112 


86 




0-112 


86 


1001 


0-246 


77 




0-228 


83 


3-262 


0-698 


89 




0-698 


89 




0-703 


88 


5.811 


roztok * 


přesycen 



0-607 


0-200 


149 


1-01 


0-320 


154 




0-330 


149 


2-21 


0-680 


159 




0-750 


145 


3-31 


1-020 


159 




1.040 


156 


4-24 


1-350 


154 




1-360 


153 



Kyselina chlorokrotonová pro svou skrovnou rozpustnost ve vodě 
zkoušena býti nemohla. 



Molekulárna váha kyselin řady CnH2n-202. 303 

Z provedených pokusů jde na jevo, že kyselina krotonová exi- 
stuje rozpuštěná ve vodě neb kyselině octové jakožto molekuly C 4 H 6 2 
kdežto v roztoku benzolovém má molekuly dvojnásob tak velké. Pří- 
činu toho hledati jest v tom, že voda a kys. octová štěpí svým vlivem 
chemickým molekuly kys. krotonové, které benzol chemicky ku kyse- 
lině krotonově úplně netečný nechává neporušeny. 

Můžeme tedy míti za to, že kyselina krotonová ne-li též ve 
stavu pevném, tož aspoň rozpuštěna jsouc v benzolu má molekuly 
(C 4 H 6 2 ) 2 . 

Kyselinu angelikovou, tyglinovou a akrylovou podrobíme zkoušce, 
jakmile nám budou v čisté formě k disposici. 

Laboratoř chemie org. při c. k. vys. škole technické, 



22. 
Písecký Bertrandit. 

Předložil Karel Vrba dne 12. dubna 1889. 
(S 1 dřevorytem,.) 

Na bertranditu pozorována byla několikerá dvojčata. Na krystalech 
z Barbin, které jsou dle plochy g l (010) coPáo (nebo dle postavy 
mnou navržené c (001) oP*) tence tabulkovité, pozoroval Des Cloi- 
zeaux dvojčata, vytvořená dle plochy # 2 (130) ooPS (plocha/ (101) Pqď 
dle postavy mé). Úhly dvojčatné Des Cloizeauxem měřené jakož 
i z mého poměru parametrů počítané jsou tyto: 

Postava Des Cloizeaux-ova Postava Vrbová 

počítáno : měřeno : 

g l (010) : (g l ) (010) 119°21V 3 ' H9°54 c(001) : (c) (001) 

h* (100) : (h 1 ) (100) 60 38 2 / 3 ' 60 6 a (100) : (a)(100) 

g x (010) : {h\) (100) 150 38 2 / 3 ' 150 6 c (001) : (a) (100) 

g* (010) : (g*) (130) 149 40 2 / 3 ' 149 57 c (001) : (f) (101) 

Bertrand uvádí z téhož naleziště dvojčata se zapuklým úhlem 
as 60°, jimž patří rovina dvojčatná 6^(031) 3 Po6**) (dle mé postavy 
d(043) 4 / 3 Pó6). Nelze o tom pochybovati, že i v tomto případě byla 
individua dvojčatná dle plochy g 1 (010) 00P06 (c (001) oP dle postavy 
mé) tabulko vitě vyvinuta, kterýž typus jest na krystalech z Barbin 
nejobyčejnějším, kdežto krystaly, které jsou habitu Petit Port-ského, 
Píseckého a Mt. Antero-ského jsou velikou vzácností. 

Majíce tuto okolnost na mysli obdržíme počtem pro zmíněné 
dvojče 

Bertrand Vrba 

g l (010) : (g l )(010) 12L°26' c (001) : (c)(001) 
p(001): (p)(001) 58 34' b (010) : (b)(010) 



*) Viz tento věstník 1888. 557. 
**) Bulletin de la Société minéralogique de France 6. 1882. 252. 



Písecký Bertrandit. 305 

Penfield pozoroval na jednom dvojčeti bertranditu z Mt. Antero 
zapuklý — skutečný — úhel ploch spodových 

c(001):(c)(001) 61°52' 

a uvádí za plochu dvoj čatnou Bertrandovo e l ls(031)3Pob, což však 
není možné, neboť obdržíme počtem pro Bertrandův dvojčatný 
zákon skutečný úhel 

p (001) : (p) (001) 121 °26'.*) 

Z úhlu dvojčatného, Penfieldem měřeného plyne srůst dvoj- 
čatný dle plochy e l (011)P&> (dle mé postavy e(041)4Pó&) a zapuklý 
úhel ploše této odpovídající obnáší 

e(001):(c)(001) éiW/,' U> (010): (6) (010) dle mé postavy]. 

Já pozoroval jsem jen třikrát na četných kusech Píseckých dvoj- 
čata, bohužel však tvořena byla z lupénků jako papír tenkých, tak že 
se mi nepodařilo z podkladu je vyprostiti. Pročež jsem zavázán k dí- 
kům tím větším panu G. Seligmannovi v Coblenci, který mi za- 
půjčil ku prozkoumání krásnou drůzu bertranditu Píseckého, na kry- 
staly dvojčatné neobyčejně bohatou. Také laskavostí pana inspektora 
Dra. H. Mache v Praze obdržel jsem krásné dvojče bertranditu 
z téhož naleziště. 

Tato dvojčata jsou dle mé po- 
stavy směrem plochy b (010) 00P60 
tence tabulkovitá a omezená vedle 
této ještě plochami g (301) 3 Poo ; 
v\ (021) 2 Po& ; (pouze jednostranně vy- 
vinuto) jakož i a (100) oo Poo. Rovina 
dvofčatná i rovina srůstu jest táž, 
jako na dvojčeti Penfieldově, to- 
tiž e (041)4 Póo. Na připojeném dře- 
vorytu možno pozorovati obyčejný 




*) American Journal of Science 1888. 36. 53. Do výpočtu osy c z c: (c) — 118°8' 
vloudila se chyba ; Penfieldův poměr poloos jest a : & : c — 0-5723 : 1 : 0-5997, 
což se přepočte na parametry dle postavy mé a : 5 : c =z 0*71626 : 1 : 0'41717. 
Podobně jest cbybně udán úhel z: z. = (130): (130) = 129°34' místo 58°42 2 / 3 ' 
v práci Penfieldově. Des Cloizeaux ostatně úhel z:(z) neměřil a zdá 
se, že zaměnil s ním měřený úhel g 1 : (g 1 ) =: 119°30', jehož počítaná hodnota 
obnáší 119°217 3 '. 

Tř.f Hutliematicko-přírodovědecká, 20 



306 Karel Vrba: Písecký Bertrandit. 

vývoj dvojčat Píseckého bertranditu, které bývají narostlé negativním 
koncem brachydiagonaly. Bovina dvojčatná stojí vertikálně a oba 
jedinci jsou souměrně vzhledem k ní rýsováni, jak též i skutečně ! 
vyvinuti bývají. Krystaly Písecké liší se od krystalů Penfieldem í 
pozorovaných v tom, že tvoří plošné pásmo [rj b ^] , které odpovídá 
oblé, analogně elektrické ploše, úhel vypuklý, kdežto antilogní rovná 
plocha b l (0!0) tvoří dvojčatný úhel zapuklý*). Na dvojčeti bertran- 
ditu z Mt. Antero jest tento poměr obrácený. 

Úhly měřené jakož i úhly z mého poměru parametrů počítané 
jeví spolu značnou shodu, ačkoli plochy nebyly ku měření valně spů- 
sobilé. 

počítáno : 

6(010) : (6)(010) 118°32 8 / 3 ' 

12(021) : fa)(021) 141 36 

c(001) : (c)(001)**) 61 27»/ 3 

0(301) : (0(301) 29 18% 
(&)(010) : ($(021) 68°37 

6(010) : n (o21) 49 55 2 / 3 

a(100) : g (301) 29 40 2 / 3 

Jest to věru velmi nápadné, že pozorovány byly tři zákony dvoj- 
čatné na minerálu, který takřka nedávno objeven byl, dosti vzácným 
jest a vyznačuje se toliko jen sporým počtem tvarů. Při tom překva- 
puje velmi ta věc, že krystalky dvojčatné dle těchto tří různých zá- 
konů mají zapuklý úhel, jenž měří ve všech as 60°. Údaje B e r tr a n d o v y, 
které se týkají dvojčete dle cž(043) 4 / 3 Pá6(e 1 / 3 (031)3Pá6) jsou příliš 
neúplné, než aby se o nich mluviti mohlo. Des Cloizeaux mohl 
na krystalech z Barbinu měřiti pouze pásmo vertikální, kdežto brachy- 
domata nebyla tak vyvinuta, aby se mohl stanoviti jejich vzájemný 
sklon. Avšak právě plochy pásma vertikálního velmi se blíží ve sklo- 
nech svých plochám pásma brachydiagonalního a nelze-li provésti měření 
dosti přesné, snadno se může státi, že se jedno pásmo s druhým za- 
mění. Aby se ještě stanovilo, že se na dvojčatných krystalech ber- 
tranditu také zákon Bertrandem a Des Cloizeauxem stano- 
vený skutečně vyškytá, bylo by záhodno, zkoumati ony krystalky dvoj- 
čatné také opticky nebo aspoň pro kontrolu při orientaci ploch vy- 
voditi plochy štěpné a určiti jejich sklon. 



mereno : 




118° 9' 


(3) 


141 12 


(3) 


6151 


(3) 


29 43 


(1) 


67 55 


(1) 


50 5 




29 437 8 





*) American Journal of Science 37. 215. 
**) Měřeno na plochách štěpných. 



J 



23. 
O nálezu hranatých valounů v Čechách. 

Sepsal Čeněk Zahálka. Předložil K. Vrba dne 12. dubna 1889. 
(8 tab. VIU.) 

I. O hranatých valounech vůbec. 

Slovem „hranatý valoun" (trojhran, Dreikanter, Geschiebe-Drei- 
kanter, Kantengerólle, Pyramidalgeschiebe, sandcuttings, pyramidal- 
stenar, sandcarwings) rozumí se valoun rozmanité velikosti a rozma- 
nité petrografické povahy, který má obyčejně na jedné straně ten za- 
kulacený tvar, jaký se u valounu vyskytuje, avšak na druhé straně 
objevuje se dvé nebo více ploch hladkých, vybroušených, mírně vy- 
puklých nebo vydutých anebo rovných, jež se často v ostrých hranách 
protínají. Vyskytují-li se na valounu pouze dvě řečené plochy, pak se 
protínají pouze v jedné hraně; vyskytují-li se však tři, protínají se 
ve třech hranách a šlovou „trojhrany" (Dreikanter, Geschiebe-Drei- 
kanter u většiny německých geologů). Poněvadž se však sbíhají tyto 
tři hrany v jednom rohu jako ve vrcholu trojbokého jehlance, nazval 
F. Meyn valouny takové „jehlancovými valouny" (Pyramidalgeschiebe). 
Jsou také hranaté valouny, které mají více než tři plochy a hrany, 
pročež navrhl F. E. Geinitz pro všecky hranaté valouny vůbec 
název „hranaté valouny" (Kantengerólle). Dosti často naleznou se hra- 
naté valouny, které mají na obou stranách trojhrany, tak zv. „dvoj- 
násobné trojhrany" (Doppeldreikanter). 

U trojhranů bývají obyčejně dvě plochy větší, třetí menší. Tato 
třetí plocha bývá obyčejně původní plocha valounu. Obě hrany, které 
ku této menší ploše přináleží, bývají všelijak zohýbané nebo zlomené 
podle toho, jaký je tvar původní plochy. Také nebývají řečené dvě 
hrany tak ostré, poněvadž jsou jen z jedné strany přibroušené. Plochy 
hranatých valounů bývají někdy rýhované, jamkovité a hrbolkovité. 

Horniny, z nichž hranaté valouny sestávají, jsou tak rozmanité, 
jako horniny diluvialních štěrků, v nichž se hlavně vyskytují. Nejčet- 
nější a nejkrásnější jsou z křemence. 

20* 



308 Čeněk Zahálka 

Velikosť je též velmi rozmanitá. Nejobyčejnější jsou velikosti 
pěsti až hlavy. Však sbírky kr. prus. geologického ústavu v Berlíně 
chovají též kusy až půl metru délky. Ještě delší nalezl E. F. Geinitz 
v Meklenburku 1 ). Theile 2 ) vyobrazuje dva kusy 1*6 m a 1*7 m 
délky. 

Vyskytování se hranatých valounů je známo hlavně v oboru se- 
veroněmecké planiny na povrchu vyššího diluvialního písku (Oberer 
Diluvialsand = Geschiebesand = Decksand). Tak G. Berendt 3 ) na- 
lezl je v okolí Berlína, Stendalu a Gardelegen. V týchž místech 
a v sousedních krajinách 3 ): Laufer, Dulk, Wahnschaffe, 
Scholz, Gruner, Keilhack a Klockmann. Gottsche a Jenč 
nalezli je u Hamburku a ve Šlesvíku i Holštýnsku 3 ) ; Kayser v okolí 
Connern 3 ) ; F. E. Geinitz 4 ) v celém Meklenburksku, na Lůneburkské 
pustě, u Drážďan, Pirny, Lipska, Fischbachu, Moritzburku, Stolpen 
a Zschorna v Sasku; Torell sDe Geeremv okolí Striegau ve 
Slezsku pruském a u Schonen a Kristianstadtu ve Švédsku 5 ). K. K e i 1- 
hack 6 ) nalezl je v písčitých vrstvách islandských rovin, „sandr" 
zvaných. V údolí Rhony mezi Lyonem a Středozemním mořem 7 ) na- 
lézají se často hranaté valouny u paty a na stráních kopců, jež jsou 
korunovány písky a štěrky vyššího pliocenu 8 ). Vyskytují se též na 
písečných náspech diluvialních při Baltickém moři blíže Nomme u Re- 
valu (v Estlandu) v Rusku 9 ). V Horním Rakousku byly nalezeny troj- 
hrany mezi t. zv. „Scheuersteiny" v obrovských nádobách v žule vy- 



1 ) Die Bildung der Kantengerólle. Archiv d. Ver. d. Fr. d. Nat. in Mecklen- 
burg. 1886. Str. 37. 

2 ) Uber Berg u. Thal. Organ des,Gebirgvereins f. d. sáchs.— bóhm. Schweiz. 
Vin. 1885. Str. 22. 

3 ) Geschiebe-Dreikanter oder Pyramidal-Geschiele. Jahrb. d. k. preuss. ge- 
olog. Landesanstalt f. 1884. Berlin 1885. S. 201. 

4 ) Die Bildung d. Kantengerólle etc. S. 33. 

5 ) Om vindnótta stenar. Geol. Fóren. i Stockholm Forh. Bd. VIII. Hft. 7. 

e ) Vergleichende Beobachtungen an island. Gletscher u. norddeutsch. Dilu- 
vial - Ablagerungen. Jahrb. d. k. preuss. geolog. Landesanst. f. 1883. Berlin 
1884. S. 160. 

7 ) F. Fontannes: Sur la cause de la production de facettes sur les quartzites 
des alluvions pliocěnes de la vallée du Rhone. Bull. Soc. géol. 1885 — 86. 
p. 246. 

8 ) Ch. Depéret: Notes sur les terrains de transport alluvial et glaciaire des 
vallées du Rhóne et de 1' Ain aux environs de Meximieux. Bull. Soc. géol. 
1885 — 86. p. 122. 

9 ) A. Mickvič: ÍJber Dreikanter im Diluvium bei Reval. Neues Jahrbuch fur 
Mineralogie etc. 1885. II. Str. 177. 



O nálezu hranatých valounů v Čechách. 309 

hotovených u Steyreggu a ). Také v usazeninách starých řek mezi Nilem 
a Červeným mořem v Africe 2 ) se vyskytly. Konečně byly objeveny 
v Mainu a Coloradu v Sev. Americe na povrchu glacialního štěrku 3 ), 

Již A. v. Gutbier popsal trojhrany z okolí Drážďan v létech 
1858 a 1865 4 ). Originály Gutbierovy nalézají se ve sbírkách po- 
lytechniky v Drážďanech. Tento vykládal si vývoj trojhranů tak, jak 
to připouštěla tehdy všeobecně uznávaná Lyellova „Drifttheorie" 5 ). 
Valoun, na spodní straně ledovce v moři plovoucího přimrzlý, třel se 
při pohybu svém o kamení pod ním ležící a tím se vyleštil. Jestli 
se z původní polohy své zviklal, nabyl jiné polohy, a přimrznul-li, 
dřel se opěť po kamení a tím způsobem vyleštilo se na něm více 
ploch. 

Dříve nežli bylo známo rozšíření hranatých valounů v německém 
diluviu, myslilo se, že jsou to díla rukou lidskou vytvořená, poněvadž 
se poblíže staropohanských hrobů v Lužici nalezly 6 ) a později ve 
hrobech Fláminžských 7 ). Tento náhled podporoval s počátku též R. 
Virchow 7 ). 

Braun 8 ) poukazuje na výzkumy Schimprovy o stěrkách 
řeky Rýnu, vykládal vývoj trojhranů r. 1871. tím způsobem, že se 
třely o kameny vedle ležící, jež se vodou sem a tam na témže místě 
pohybovaly. 

F. Meyn 9 ), poukázal r. 1872. na jehlancové tvary trojhranů 
křemenných v Holštýnsku a nazval je jehlancovými valouny (Pyrami- 
dalgeschiebe). Veškeré originály Meynovy z bílého křemene (pů- 
vodně třetihorního) nalézají se ve sbírce německé geolog, společnosti. 

G. Berendt 10 ) předložil r. 1876. sbírku hranatých valounů 
z okolí Berlína, Stendalu a Gardelegen německé geolog, společnosti, 
čímž zavdán byl podnět k rozmanitým výkladům o jejich povstání, 



J ) H. Commenda: Riesentópfe bei Steyregg in Oberósterreich. Verhandl. d. k. 
geolog. Reichsanstalt. Wien 1884. S. 308. 

2 ) Sdělení J. Walthera král. společ. nauk v Lipsku. V listopadu 1887. 

3 ) G. H. Stone v American Journal of Science XXXI. 1886. p. 135. 

4 ) Geognost. Skizzen aus d. sáchs. Schweiz. S. 71. a Sitzungsb. d. Ges. Isis. 
1865. S. 47. 

5 ) Viz J. Krejčího: Geologie. Praha 1877. Str. 996. 

') Sitzungsb. d. Berliner Anthropolog. Ges. v. 11. Juni u. 9. Juli 1870. 

7 ) Tamtéž: 13. Juni 1874. 

8 ) Zeitschriftf.Ethnologie. Verhandl. d. Berl. Ges. f. Anthrop. El. 1871. S. 103. 

9 ) Protokoll d. Februar-Sitzung 1872, Zeitschr. d. Deutsch. geol. Ges. XXIV. 

S. 414. 

10 ) Zeitschr. d. Deutsch. geolog. Gesellschaft. Sitz. v. 5. April 1876. 



310 Čeněk Zahálka 

aniž bylo uspokojivé vysvětlení zjevů těchto podáno. Hlavně bylo po- 
ukazováno na plochy vrstevnatosti nebo na plochy rozsedlin, dle nichž 
oddělování hornin se děje. Avšak týž tvar trojhranů na rozmanitých 
horninách trojhranů odporoval tomu. Také zde byl pronesen náhled, 
že lze troj hrany považovati za produkt hnaného větrem písku na va- 
louny (sandcuttings). Od té doby často byly nalezeny hranaté valouny 
na severoněmecké planině na povrchu tainějšího Geschiebesandu. 

Podle nové t. zv. glacialní theorie švédského geologa Otty To- 
rella x ) (od r. 1875.) rozprostíraly se ledovce za doby diluvialní ze 
Skandinávie přes celé Severní Německo, a usazeniny diluvialní v Sev. 
Německu považují se za morény z oněch ledovců. Berendt, jenž 
vedle jiných učenců tuto theorii dle svých zkušeností za pravou uznal, 
vyvinul na základě jejím t. zv. „Packungstheorii" o povstání hranatých 
valounů 2 ). Berendt poukázal na to, že na každé hromadě valounů 
spočívá nejčastěji jeden valoun na třech valounech. Tak mohlo býti 
i u valounů, z nichž trojhrany se utvořily. Voda z roztátých tuzem- 
ských ledovců měla pak uvésti svou hybnou silou kamení na sobě 
nahromaděné v takový třesavý pohyb, že se o sebe třelo a trojhrany 
spůsobilo 3 ). 

Všecky předcházející theorie o povstání hranatých valounů byly 
novějšími výzkumy za nepravé uznány. Theorie Gutbierova byla 
vyvrácena tím, že Lyellova „Drifttheorie", na níž je založena, no- 
vějšími výzkumy za nepravou byla uznána. Proti Braunově theorii 
a Berendtově „Packungstheorii" svědčí ta okolnost, jak Wahn- 
schaffe uvádí) 4 , že posud nikdy nebyl nalezen mezi valouny takový 
tvar, jenž by se s trojhranem shodoval; kromě toho nedá se vysvět- 
liti touto theorii rýhování a hrbolky na povrchu vybroušených ploch 
hranatých valounů, jež by se třením valounů o sebe následkem po- 
hybující se vody vytvořiti nemohly. 

V novější době vysvětluje se povstání hranatých valounů zcela 
jiným způsobem. 

C. Gottsche 5 ) projevil již r. 1883., že hranaté valouny lze 
nalézti v každé takové vrstvě diluvialní písčito stěrko vité, kde písek 

20 ) F. Wahnschaffe : Die Entwickelung der Glacialtheorie in Norddeutschland 
Naturw. Wochenschrift. 1888. S. 5. 

21 ) Geschiebe-Dreikanter etc. Jahrb. d. k. preuss. geol. Landesanstalt u. Berg- 
akademie zu Berlin, f. d. J. 1884. Berlin. 1885. S. 207. 

") Srovnej obraz Berendtův v témže díle str. 207., v němž znázorněno uložení 

valounů pro vznik trojhranů. 
2s ) Naturwissensch. Wochenschrift. S. 146. 
24 ) Die Sedimentár-Geschiebe der Provinz Schleswig-Holstein. S. 6. 



O nálezu hranatých valonnů v Čechách. 311 

větrem odváti se může, pročež je dlužno považovati za „sandcuttings", 
za produkt pohybujícího se větrem písku, jenž na valouny narážeje, 
obrousí je. 

Také švédský geolog D e G e e r ') předložil geologické společ- 
nosti ve Stokholmu r. 1883. kameny vanoucím pískem vybroušené 
s povrchu písčité krajiny Schonenské. Zvláště důležitý byl nález jeho 
u Kristianstadtu, kde nalezl kameny s vybroušenými plochami, při 
čemž hrany obroušených ploch byly kolmé ku směru vanoucího větru. 
De Geer připisoval též jako Gottsche pohybujícímu se větrem písku 
vybroušení ploch kamenů. 

Švédský geolog G. Holm 2 ), nalezl sice r. 1884. vanoucím 
pískem ohlazené štěrky na písčitých náspech blíže Nómme u Kevalu 
(v Estlandu) v Rusku, avšak teprve A. Mi c kvič z Revalu objevil 
pravé hranaté valouny tamž, a podal o nich velmi zajímavé zprávy 3 ) 
r. 1885. a 1886. Mickvič shledal na mnoha kamenech, které na 
povrchu ležely, větší nebo menší přiostření hran podle toho, jestli 
z jemnějšího nebo hrubšího zrna se skládaly ; kromě toho nalezl 
kusy, na nichž rozmanité fáse vývoje bylo pozorovati. Plochy vyleštěné 
leskly se zvláště na slunci. Trojstranný jehlancový výbrus ploch sho- 
doval se v poloze své s třemi směry větrů, jež v této krajině panují, 
a objevuje se zvláště u jemnozrných valounů. Ony trojhrany vysky- 
tovaly se na místech odvátých, kdežto na těch místech, kde se písek 
teprv odvívá, valouny se sice mnohem více lesknou, ale nejsou ještě 
v trojhranné jehlance zaostřeny. Veškery kameny byly jen v těch 
místech vybroušeny větrem poletujícím pískem, pokud ze země vy- 
stupovaly. 

Také A. G. Nathorst ve Stokholmu 4 ) vyslovil se r. 1885. 
pro vytvoření se trojhranů pískem pohybovaným od větru, čím se 
plochy na valounech vybrousily; a zvláště znamenitý byl jeho nález 
dvojitých trojhranů v kambrickém eophytonovém písku z Lugnasu. 
Předpokládá-li se, že trojhrany pouze vanoucím pískem se utvořily, 
dá se z toho souditi, že tam již během kambrické periody souš byla. 
Tvoření se těchto trojhranů dvojitých vysvětluje F. Wahnschaffe 5 ) 



*) Om vindnótta stenar. Geol. Foren. i Stockholm. Bd. VIII. Hffc. 7. 

2 ) Bericht iiber geolog. Reisen in Estland, Nordlivland u. im St. Peterburgachen 
Gouvernement in d. J. 1883 u. 1884. 

3 ) Die Dreikanter, ein Produkt des Flugsandschliffes eine Entgegung etc. 
Neues Jahrbuch f. Mineralogie etc. 1885. II. Str. 177—179. 

4 ) Neues Jahrbuch f. Mineralogie etc. 1886. I. S. 179. 

5 ) Naturw. Wochenschrift. 1888. S. 147. 



312 Čeněk Zaháika 

takto: Tím, že vítr narážel na písek, na kterém trojhran spočíval, 
mohlo býti v některých případech tolik písku u troj hranu odvanuto, 
že těžiště jeho nenalézalo se svisle nad podporou, takže se svalil, 
obrátil, a pak spodní strana opět mohla býti na trojhran vyhlazena. 

F. Wahnschaffe 1 ) oznámil r. 1887., že veliké množství hra- 
natých valounů nalezl na vysočině diluvialní jz. od Gráningen nedaleko 
Rathenova. Ty byly různé velikosti, od lískového ořechu až po velikost 
hlavy. Tvar jejich byl velmi rozmanitý. Velmi často měly jen jednu 
hranu; také nalezl mnoho trojhranů jakož i dvojitých trojhranů. Vy- 
skytovaly se pouze na povrchu vyššího diluvialního písku (Oberer 
Diluvialsand, Geschiebesand). Wahnschaffe se přesvědčil, že se 
písek za mocného větru silně pohybuje. Dva nalezené trojhrany 
z křemenco vitého pískovce byly zvláště tím pozoruhodný, že jen v oné 
části byly vybroušeny, která z písku nad povrch vystupovala; čásť 
v písku vězící byla oblá jako u jiných valounů, které ve vodě se 
pohybují. F. Wahnschaffe myslí, že jedině působením větru troj- 
hrany tam se vyskytující povstaly. 

G. H. Stone 2 ) uvádí větší nebo menší balvany z Maine a Co- 
lorada v Sev. Americe. Nalézají se na povrchu mezi glacialním štěrkem 
v údolí Androscogginu. Vespod mají původní zachovalý povrch, kdežto 
nahoře jsou plochy vybroušeny. Plochy ty stýkají se ve hranách a mají 
někdy rýhy. Povstání těchto „Sandcarvings" připisuje působení písku 
větrem poletujícího. 

W. Dam es 3 ) (r. 1887.,) jest toho náhledu, že trojhrany po- 
vstaly tím, že je obrousil písek větrem pohybovaný. Shledal, že pod 
Regensteinem na Harzu nalézá se půda se sypkým pískem, na němž 
vyskytuje se více méně diluvialního štěrku, jehož původ je ponejvíce 
z Harzu. Tyto jsou skorém bez výminky hranaté valouny. Vybroušené 
plochy jeví se jen na té části valounu, která z písku vystupuje. Cásť 
valounu v písku vězící jest oblá. Strany kamenů těch k jihu obrácené 
jsou větším dílem neobroušeny, poněvadž Regenstein chrání valouny 
ty ob jižních větrů. 

F. Wahnschaffe 4 ) navštívil r. 1887. naleziště hranatých va- 
lounů u Revalu a přesvědčil se o správnosti výzkumů Mickvičových. 
V tamějším průřezu dráhy shledal, že valouny vyskytující se uvnitř 
písku diluvialního nemají hran ni lesku. Avšak ony valouny, které 



1 ) Zeitschrift d. Deutsch. geolog. Geselisch. XXXIX. 1. S. 226—7. 

2 ) American Journal of tícience XXXI. 1886. p. 135. 

3 ) Zeitsch. d. Deutsch. geolog. Geselisch. XXXIX. S. 229. 

4 ) Naturw. Wochenschrift. 1888. S. 147. 



O nálezu hranatých valounů v Čechách. 313 

na povrchu se nalézají a kde písek již jest odvát, jsou valouny v oné 
Části, která nad povrch vystupuje vybroušeny, a vyskytují se zde roz- 
manité tvary obroušených valounů. Často nalézají se na jich vybrou- 
šených plochách bradavičné hrbolky nebo jamky. Vybroušené plochy 
kolmo ku hranám trojhranu ležící zcela pravidelně směřovaly vždy 
ku straně severní, jihovýchodní a jihozápadní. Wahnschaffe ne- 
souhlasí s náhledem Mickvičovým, jakoby ku povstání trojhranu 
tré v různém směru působících větrů bylo potřebí, nýbrž připouští, 
že stačí dva převládající směry větrů, aby průsekem povstalých ploch 
tři hrany trojhranu se vytvořily. 

J. Walter oznámil r. 1887. kr. společnosti nauk v Lipsku nález 
trojhranu v poušti mezi Nilem a Červeným mořem v Africe. Tam na- 
lezl obroušené štěrky jen v té části, která z písku vyčnívala. Troj- 
hrany nalézaly se na povrchu starších usazenin říčních. Plochy vy- 
broušené měly ten lesk, jaký spůsobuje vanoucí písek Chamzinu (hor- 
ký vítr v Egyptě z pouště přicházející) skorém všem kamenům pouště. 

Sluší však také uvésti hlasy proti theorii uvedené. 

Byl to především K. Keilhack 1 ) r. 1883. Ten nalezl četné 
trojhrany v recentních mořenách Islandu, a proto tvrdil, že jsou pra- 
vými výtvory ledovců. Nalezl trojhrany jen z tvrdých hornin, doleritů 
a čedičů složené a nikdy z měkkých hornin. Z toho soudí, že první 
příčina ku vytvoření jich tvaru bylo ztroskotání kamenů, čím nabyly 
tvaru poněkud rovnými plochami omezeného, potom posouváním se 
ledovce vyleštily se a nabyly ostrých hran. Wahnschaffe sDe 
Geerem 2 ) však myslí, že ony trojhrany, které až posud velmi 
zřídka v mořenách se pozorovaly, vytvořily se v předkraji ledovce 
a při pošinování jeho ku předu byly do mořen pojaty. Ostatně praví 
Keilhack, že v popředí ledovců působí mocné vichry na tamější 
lysé písčiny, že odnášejí oblaka písku, jehož zrna velikosti prosa do- 
sahují 3 ). 

F. Theile 4 ) vykládal r. 1885., že trojhrany povstaly tlakem 
ledovců na hromadu valounů vesměs kulovitých neb ellipsoidických, 
stejně tvrdých. Náhled Theilův vyvrátil již E. F. Geinitz. 5 ) 

x ) Vergleichende Beobachtungen an island. Gletschern etc. Jahrb. d. k. preuss. 
geolog. Landesanstalt f. 1883. Berlin 1884. S. 172. 

2 ) Naturw. Wochenschrift. 1888. Str. 146. 

3 ) Vergleichende Beobachtungen etc. S. 175. 

4 ) Geschliffene Geschiebe (Dreikanter), ihre Normaltypen und ihre Entstehung. 
In „Uber Berg u. Thal. u Dresden 1885. VIII. S. 374. a 382 ; jakož i 1886. 
S. 19. 

5 ) Archiv d. Ver. d. Fr. d. Nat. in Mecklenburg 1886. Str. 43. 



314 Čeněk Zahálka 

F. Fontannes 1 ) pojednal r. 1885. o trojhranech z údolí 
Rhony mezi Lyonem a Středozemním mořem. Ty vyskytovaly se u paty 
a na stráních kopců, jež jsou korunovány písky a štěrky vyššího 
pliocenu 2 ) s význačným Elephas meridionalis. Již před ním pozoro- 
val Cazalés de Fondouce takové valouny vyleštěné u St. Lau- 
rent-du-Arbres mezi Orangí a Avignonem a připisoval vývoj těchto 
jejich ploch vyleštěných leštivému působení písku větrem hnaného, 
při čemž zvláště poukázal na „mistral" (vítr v Provencii, který s vel- 
kou prudkostí věje). F. Fontannes vylíčil okolnosti, které se mu 
zdají svědčiti proti náhledu Fondouceově, zvláště: 1. Že vyleštěné 
valouny nalézají se výhradně v určitém geologickém niveau, totiž ve 
svrchním pliocenu, a to po celém údolí Rhony, kdežto mistral přece 
jen na Provenci jest omezen. Jednotlivé trojhrany nalézají se nejen 
na povrchu, nýbrž i v hloubce mezi ostatními obyčejnými valouny. 
2. Na Provenci, ač je suchá, jest vanoucí písek ve větších rozměrech 
neznámý. 3. Staré budovy, v krajině kde trojhrany se vyskytují, vy- 
stavené působení mistralu, neposkytují nikde známky účinků vanou- 
cího písku. — Lapparent 3 ) vyvrátil však námitky Fontannovy 
poukázav na to, že námitky Fontannovy jen k tomu směřují, že 
ony vybroušené plochy se „nyní mistralem netvoří", nic však nesvědčí 
proti tomu, že by se nebyly mohly v dřívější geologické periodě vy- 
brousiti poletujícím pískem. 

E. F. Geinitz 4 ), který souhlasil s Berendtovou „Packungs- 
theorií", vyslovil se r. 1886. rozhodně proti povstání trojhranů pů- 
sobením vanoucího písku. Jeho námitky nebudeme tu uváděti, po- 
něvadž již pozdější práce Mickvičovy, De Geerovy a Nathor- 
s t o v y přesvědčily jej, že hranaté valouny povstaly působením vanoucího 
písku 5 ). 

II. O českých hranatých valounech zvláště. 

R. 1884. objevil se mi poprvé hranatý valoun, a sice pravý 
trojhran na povrchu písčitoštěrkovitého diluvia mezi Horními Pod- 



*) Sur la cause de la production de facettes sur les quartzites des alluvions 
Bull. Soc. géol. 1885—86. p. 246. 

2 ) Ch. Depéret: Notes sur les terrains de transport etc. Bull. Soc. géol. 
1885—86. p. 122. 

3 ) Bull. Soc. géol. 1885—6. v téže schůzi. 

4 ) Die Bildung der Kantengerólle. Archiv d. Ver. d. Fr. d. Nat. in Mecklenburg 
1886. Str. 39 a 41. 

8 ) Ueber Kantengerólle: Neues Jahrb. f. Minerál, etc. Str. 78-79. 






O nálezu hranatých valounů v Čechách. 315 

čaply a Předonínem u Koudnice (ve výši asi 205 m. n. m.). Byl 
velikosti hlavy a měl tři ostré hrany a tři vyhlazené plochy v podobě 
trojbokého jehlanu sestavené. Spodní plocha byla zakulacená, jako to 
u jiných valounů bývá. Tomuto prvému nálezu jsem nedůvěřoval, ač 
se srovnával s těmi troj hrany, které mi bylo téhož roku poznati 
v geologických sbírkách v Drážďanech a v Berlíně. Předsevzal jsem 
si od té doby věnovati písčitoštěrkovitým vrstvám diluvialním v okolí 
Ripu větší pozornost, i podařilo se mi objeviti pravé trojhrany i jiné 
hranaté valouny na několika místech, které tuto uvádím: Na výšině 
polabské nad Kyškovicemi na tak z v. „Hamráčku" (asi 200 m. n. m.) 
na povrchu písčitoštěrkovité vrstvy diluvialní ; na písčitoštěrkovité vý- 
šině diluvialní jižně od Podlusk zvané „Na vrchách", opět na povrchu 
(ve výši 210 m. n. m.); na povrchu mocných písčito stěrko vitých vrstev 
diluvialních „Na Šibeníku" nad Hracholusky (as 215 m. n. m.); na 
povrchu týchž diluvialních vrstev mezi Hracholusky a Račiněvsí (210 
až 220 m. n. m.) a mezi Hracholusky a Vescem (220 až 224 m. n. 
m.). Jinde jsem až posud nehledal hranatých valounů, ale doufám, 
že budu moci větší počet nalezišť vytknouti, ba, že i v jiných kraji- 
nách Čech, kde podobné poměry se vyškytají, jako na vysočině řip- 
ské, zjištěny budou. 

Roku 1886. vzal jsem nalezené trojhrany české do Drážďan 
a Berlína a srovnával jsem je s trojhrany v tamějších geologických 
sbírkách v Německu nalezených. Shledal jsem, že se s nimi shodují. 
Také výtečný odborník, král. zems. geolog Dr. F. Wahnschaffe, 
který mé trojhrany viděl, potvrdil můj náhled, že jsou české troj- 
hrany z okolí řipského shodné s německými trojhrany. 

Každý z našich hranatých valounů jest na jedné straně oblý, 
avšak na druhé straně má dvě nebo tři plochy vyhlazené. Vyhlazené 
plochy stýkají se v ostrých hranách, které jsou někdy přímé, někdy 
obloukovité i vlnité. Tvar hrany i plochy vyhlazené i jejich uspořá- 
dání vzájemné závisí vůbec na původním tvaru valounu, z něhož 
hranatý valoun povstal, jak již A. Heim 1 ) dobře poznamenal. Na 
plochách trojhranu od Podlusk nalézá se rýhování kolmé ku hranám 
trojhranu. Malé jamky okrouhlé nalézáme někdy na našich vyhlaze- 
ných plochách též. Na každém hranatém valounu našem pozorujeme 
hlavně dvě plochy obroušeny; je-li kromě těchto dvou ještě více 
ploch, pak jsou to plochy původní valounu, a ty bývají vyhlazeny 
málo nebo zcela nic. I v tom souhlasí naše hranaté valouny s něme- 



l ) Uber Kantengeschiebe aus dem norddeutschen Diluvium. 



316 Čeněk Zahálka 

ckými. Plochy vyhlazené jsou buď úplně rovné, nebo vypouklé nebo 
vyduté. Jeden exemplár z Hamráčku má po obou stranách vytvořené 
trojhrany s velmi ostrými hranami. Jest to tedy „dvojitý trojhran". 

Celkový tvar našich hranatých valounů jest kulovitý, vejčitý, 
ellipsoidický a deskovitý. Velikost je rozmanitá: od velikosti holubího 
vejce až po velikost hlavy. Jeden kulovitý, z bílého, místy prosvita- 
vého bezbarvého křemene měl délku 36 cm. To byl největší, který 
jsem až posud u nás viděl. Měl na horní straně tak ostré tři hrany 
a vybroušené plochy, že z ostatního dokonale kulovitého tvaru va- 
lounu nápadně vynikaly. Kolemjdoucí z Hracholusk do Vesce, poně- 
vadž při pěšině ležel, valně otloukli ostré a nápadné tyto hrany. 

Co se týče petrografického složení našich hranatých valounů, 
nalezl jsem až posud všecky z jemnozrného křemence nebo křemene 
složené *). Křemenec byl barvy šedé, šedožluté nebo šedé s hnědými 
skvrnami. Křemen byl žlutavý, šedý nebo do bělá. Ve štěrku diluvi- 
alním, vysočinu řipskou pokrývajícím, jest křemenec a křemen pře- 
vládajícím kamenem. Jest zajímavo, že křemenec českých hranatých 
valounů co do barvy i co do zrna srovnává se s křemencem hrana- 
tých valounů německých, ač je známo, že původ našich štěrků zcela 
jiný jest, nežli štěrků v Německu. V severním Německu vyskytují 
se hranaté valouny nejvíce z křemence 2 ), mimo to z rohovce, křemene, 
buližníku, žuly, ruly, dioritu, diabasu, porfýru a j. Snad se mi též 
podaří nalézti hranaté valouny z jiných hornin nežli z křemence 
a křemene. 

Na vysočině řipské, kde mocné štěrky a písky diluvialní 3 ) po - 
krývají útvar křídový, vyskytují se, jak již v předu uvedeno, hranaté 
valouny pouze v nejvyšší části, kde všude plochy pískem pokryté se 
vyskytují. Hledal jsem též hranaté valouny ve hlubších polohách štěrku 
jako na Šibeníku u Hracholusk, v zářezu silnice k RaČiněvsi, „Na 
vrchách" u Podlusk, ale nikde nepodařilo se mi valouny nalézti- 



') Viz dodatek ku konci této zprávy. 

2 ) G. Berendt: Geschiebe-Dreikanter. Jahrb. d. k. preuss. geolog. Landes- 
anst. f. 1884. Berlin 1885. S. 204. 

E. F. Geinitz: Die Bildung der Kantengerólle. Arch. d. V. d. Fr. d. 
Nat. in Meklenburg. 1886. S. 37. 

s ) Ve svých publikacích: „První zpráva o geolog, porn. výšiny Brozanské etc. 
1884," „Geologie výšiny Eohatecké etc. 1885," „Druhá zpráva o geolog, 
porn. výšiny Brozanské. 1887", (Ve spisech král. čes. spol. nauk) nevěděl 
jsem ještě s určitostí, zdali štěrky tyto k útvaru křídovému neb diluvial- 
nímu počítati mám. V posledních dvou letech nabyl jsem však přesvědčení, 
že štěrky ty jsou diluvialní a podám o nich později zprávu podrobnou. 



O nálezu hranatých valounů v Čechách. 317 

Myslím, že spůsob vyskytování se našich českých hranatých valounů 
podporuje též theorii dnešním dnem na jisto l ) postavenou, že vy- 
leštěné plochy hranatých valounů českých povstaly působením pohy- 
bujícího se větrem písku na valouny, které z povrchu zemského 
v krajině písečnaté vyčnívaly. Poletování písku na vysočině řipské 
děje se podnes tam, kde povrch písčitoštěrkovité vrstvy diluvialní 
jest holý. Letošního roku, kdy v suchých zimních měsících prudké 
vichry řádily, naskytla se mi ve třech dnech: 9., 10. a 11. února 
příležitost pozorovati účinky větru na písek na vrcholu Šibeníka. Na 
místě jodnom, kde větší prostranství písku a štěrku jest, odfukoval 
vítr písek a navál jej na stráň proti větru stojící, i utvořila se ve 
třech dnech vrstvička 3 cm mocná; největší zrnka písku toho měla 
v průměru 1 mm 2 ). Kultura pozemků na celé pláni vysočiny řipské 
valně omezila poletování písku větrem. Písčité vrstvy vrchní staly se 
následkem kultury spojitější a přilnavější. Naše hranaté valouny ne- 
vybrousily se za doby dnešní, neboť hladké plochy jejich nemají 
toho mastného lesku, jaký se spatřuje na hranatých valounech, které 
se ještě za dnešního dne na př. u Revalu v Rusku aneb u Rathenova 
v Německu pískem leští. Jest-li však některé naše hranaté valouny 
na plochách vyhlazených dost málo šátkem otřeme, již se plochy ty 
zalesknou týmž mastným leskem, jako ty kusy Rathenovské, které 
se dnes ještě leští pískem větrem hnaným. Jinak shodují se nelesklé 
plochy našich hranatých valounů s těmi hranatými valouny rathenov- 
skými, které již lesku pozbyly. Poněvadž jsem až posud našel hranaté 
valouny v takových místech, kde nedalo se s určitostí tvrditi, že po- 
loha jejich jest původní, nemohl jsem přistoupiti ku měření směru 
hran kompasem, jak to A. Mickvič a F. Wahnschaffe učinili. 
Dodatek. Po sepsání této zprávy podařilo se mi nalézti krásný 
dvojitý trojhran z tmavého lyditu červeně skvrnitého na vrcholu 
Šibeníku. Na jedné straně jest četnými důlky opatřen a tvaru obláz- 
kovitého jako to na stěrkách lyditových v diluviu spatřujeme, na 
druhé straně má však dva vyvinuté trojhrany s ostrými hranami a vy- 
broušenými plochami rovnými a vydutými. 



*) F. Wahnschaffe: Ueber die Einwirkung des vom Winde getriebenen 

Sandes etc. Naturw. Wochenschrift. 1888. S. 145. 
2 ) Č. Zahálka: O geologickém, petrografick ém a fysikalním výzkumu půdy 

v okolí Řípu. G. II. str. 11. Koudnice 1889. 



318 Čeněk Zahálka: O nálezu hranatých valounů v Čechách. 



Vysvětlení obrazců na tabulce VIII. 

Obr. 1. Hranatý valoun s jednou hranou. Levá i pravá plocha 
vyhlazená. Levá plocha skoro rovná, pravá mírně vypuklá. Z křemence 
žlutavého, jemnozrného. Přirozená velikost. Pohled shora. Z výšiny 
jižně nad Hracholusky. S povrchu píscitoštěrkovité vrstvy diluvialní. 

Obr. 2. Trojhran. Levá, horní a pravá plocha jsou vyhlazeny. 
Spodní vydutá plocha jest původní plocha valounu. Levá plocha skoro 
rovná s malými hrbolky a jamkami. Plocha horní a pravá jsou rovné. 
Z křemence žlutavého, jemnozrného. f přirozené velikosti. Pohled 
s hora. Severně od Kačiněvsi. S povrchu píscitoštěrkovité vrstvy di- 
luvialní. 

Obr. 3. Trojhran. Všecky tři plochy vyhlazené. Levá plocha má 
rýhy kolmé ku střední hraně. Pravá a dolní plocha rýh nemají. Spodní 
zlomená plocha (zlomení je staré, původní) má mělké jamky. Z kře- 
mence šedého do hnědá, jemnozrného. f přirozené velikosti. Pohled 
shora. Naleziště: Na vrchách u Podlusk. S povrchu písčité vrstvy 
diluvialní. 

Obr. 4. Dvojitý trojhran. Tvar deskovitý celkem. Levá horní 
plocha vypuklá, dolní levá vydutá, pravá rovná. Všecky tři vyhlazené. 
Na spodní straně druhý trojhran. Z křemence žlutavého, jemnozrného. 
Přirozená velikost. Pohled od levé strany shora. Z Hamráčku. S po- 
vrchu písčité vrstvy diluvialní. 



Č. Zahálka: O nalezu hranatých valounů. 



Tab. VDI. 






.. ... .... .■ . ■■. -...-... 

■... >■ ■. 




3. 



Kreslil C. Zahálka. 



L iíh. Farský vPraze_ 



"Věstník král. české společnosti nauk. Třída mathemat- přírodověd. 1889. 



24. 
O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 

Předložil dr. Ladislav Gelakovský dne 10. května 1889. 
(S tab. IX.) 

Jehnědokvěté rostliny mne již v mém mládí zvláště zajímaly, 
takže jsem o nich již r. 1857, jsa ještě studentem, uveřejnil v Živě 
větší pojednání, plod to mých mladistvých studií. Zvláště též mne za- 
jímala otázka, v jakém poměru různé čeledi toho velkého řádu k sobě 
stojí, a jak možná uvésti v soulad a souvislost velmi rozmanité jejich 
architektonické uspořádání. Jediný pohled na schematické obrazce 
přiložené tabulky poučuje o tom, jak veliká panuje rozmanitost v celé 
úpravě os vegetativních a květných. Buk má samicí dvoukvěté, v číšce 
uzavřené květenství přímo v paždí lupenu, květenství samčí pak 
v úžlabích listů dolejších, kaštan nese totéž číškou obdané květenství 
na dolejšku klasů, hořeji samčích, v paždí hořeních lupenů, dub 
chová v úžlabí hořeních listů klasy chudokvěté, však pouze samicí, 
Číškonosné. U všech těchto kupulifer jest listnatý kvetoucí výhonek 
neobmezený, u břízovitých a u většiny habrovitých jest obmezený 
jehnědou konečnou, kteráž jest na konci prodloužených víceletých 
prýtů a jednoletých krátkých prýtů (brachyblastů) co do pohlaví roz- 
dílná způsobem určitým, však pro rozličné rody rozličným a t. d. 

V naší době, kdy descendenční theorie (základ to Darwinismu) 
v biologických vědách (botanice a zoologii) na pevno opanovala pole 
a za pravdivou uznána, má otázka po vnitřní ladné souvislosti mezi 
všelikými různostmi příbuzných shluků tím větší význam, že se při 
ní nejedná toliko o vymyšlenou souvislost, nýbrž o skutečné genetické 
odvození, o vývoj, kterýmž rozličnosti rodové se vytvořily ze spo- 
lečného jednorodého základu. 

Tento vývoj fylogenetický, jehož poznáním rozlévá se jasno do 
záhadné zmotaniny všelikých růzností, možná sestrojiti se značnou 
přesvědčivou pravděpodobností bedlivým porovnáním rozmanitých, 



320 Ladislav Čelakovský 

v nynějších rodech se vtělivších stadií toho vývoje, ovšem ne bez 
znalosti hlavních zákonů možného vývoje, které musí na cestě fylo- 
genetické konstrukce sloužiti za vodítko. 

Od poznání fylogenetického vývoje a tudíž od poznání příbu- 
zenské souvislosti a odvoditelnosti v jednotlivých oddílech rostlinstva 
jsou však dosud botanikové dosti vzdáleni. Největší pokrok učinil 
v tom ohledu nejdůmyslnější ze všech nyní žijících německých botaniků 
Nágeli ve své „Mechanisch-physiologischeTheorie der Abstammungs- 
lehre", ve které vytkl poprvé hlavní zásady fylogenetického skoumání 
v říši rostlinné. Kdyby botanikové těchto pokynů více si všímali a na 
základech těchto dále stavěly, nebyly by možnými leckteré nejapné 
domysly fylogenetické, jen tak na zdař bůh do světa posýlané. 

Co se týče fylogenetické souvislosti čeledí a rodů v obšírném 
řádu Jehnědokvětých (Amentaceí), tedy i tuto posud postrádáme hlub- 
šího vniknutí do této souvislosti. Nejnověji pojednal o ní K. Prán ti 
ve svých „Beitráge zur Kenntniss der Cupuliferen" §. 2. a 3. Avšak 
i tu jest mnoho pochybeného a především nedostává se tam vodících 
myšlének. Eichler svým originálním výkladem číšky kupulifer (jakožto 
srostlé ze čtyř sekundárních listenů) provedl sice žádoucí homologii 
samčích a samicích květů u kupulifer a sblížil spolu Corylacey s Cu- 
puliferami, avšak jeho výklad číšky neobstál před kritikou na nových 
pozorováních spočívající, jakož jsem ukázal v těchto zprávách (12. list. 
1886) v pojednání „o morfologickém významu kupuly u pravých ku- 
pulifer". Též Prantl o rok později (1887) v Englerových Jahr- 
bůcher a sice ve článku již citovaném dospěl na základě jiných prae- 
missí (porovnáním s rodem Pasania) k témuž výsledku, že totiž číška 
kupulifer jest útvarem osním a nikoli ze srostlých listů povstalým. 

Pokusil jsem se tuto vyvoditi fylogenetické homologie a pochod 
fylogenetického vývoje Amentaceí podobným způsobem, jakým jsem 
v sezení společn. nauk ze dne 25. ledna t. r. pojednal o fylogene- 
tických homologiích, které se jeví ve květenstvích Ostřicovitých (Uber 
die Bliithenstánde der Cariceen). 

K tomu cíli vyšetřil jsem srovnáváním hlavní vzor nejvyššího 
vývoje a nejúplnějšího složení u Jehnědokvětých (tab. IX. obr. 1.), 
ze kteréhož největší díl různých nyní žijících typů rozličnou redukcí 
odvoditi možná. Třebas vzor tento v úplnosti své toliko v ořešáko- 
vitém rodu Platycarya uskutečněn se nachází, spočívá předce v tom 
povšechnější význam jeho, že dle něho poznati můžeme, jakými pře- 
měnami, najmě redukcemi povstaly sebe různější typy ze staršího 
pratvaru. Ovšem třeba uvážiti, jakými pochody z nejprvotnějších po- 



O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 32 L 

čátků, z dávných pramateřských forem mohl povstati vzor tak vysoce 
zrůzněný a složitý, jaký viděti na obr. 1. K tomu pak třeba uvědo- 
miti se hlavními zákony fylogenetického vývoje. Zákony takové, 
o kteréž zde běží, jsou tyto: 

1. Zákon zrůznění (differencování) prýtů ohledně me- 
tám orf osy. Původně jsou postranní prýty stejnorodé (opakovači) 
s prýtem mateřským, co se týče jich tvaru, jich formací listových 
a jich výkonů životních Postup záleží v tom, že se různé formace 
a různé výkony rozdělí na rozličné posloupné generace prýtové, což 
se děje redukcí. Kdežto původní prýty měly všecky formace tomu 
druhu vlastní, jak vegetativní tak rozplozovací na sobě vyvinuty, tedy 
od šupin a lupenů až do květních formací ve květu konečném : redu- 
kují se postupem dalším pozdější výše stojící prýty na pouhé osy 
reproduktivní, opakujíce květní formace původního květu konečného, 
pozbyvše však úplně doleji formací vegetativních. Zrůznění to dochází 
vrchole svého zdokonalení, když zároveň prvnější prýty opět se re- 
dukují v hoření části, to jest ztrácejí vrcholek reproduktivní. Tak 
povstávají z rostlin jednoosých (monokaulických) rostliny dvouosé 
(diplokaulické) a z těch opakováním toho pochodu rostliny troj- 
i víceosé. 

Abych toto zrůznění objasnil příkladem vzatým právě z jehnědo- 
květých, poukazuji na dub (tab. IX. obr. 12.). První osa jest vege- 
tativní, pouze pupenové šupiny a lupeny vytvořující, druhá osa jest 
osa jehnědová, pouze listeny nesoucí, třetí osa teprva jest osa květní. 
Původně, u předků dávnějších, musila již osa první docházeti do 
květu, končiti květem, pod nímž redukcí prýtů vznikaly květy po- 
stranní a tím klas (jehněda) květem ukončený. Pak přestala jehněda 
konečná vyvinovati svého konečného květu; květy zbyly tudíž toliko 
v generací druhé. Avšak též postranní prýty v paždí lupenů redu- 
kovány na pouhé jehnědy ztrátou lupenů v dolejší své části, a ko- 
nečně pozbyla osa první i schopnosti vytvořovati jehnědu konečnou, 
stanouc se výhradně prýtem vegetativním ročně se dále prodlužujícím, 
formacemi rozplozovacími nikdy neukončeným. 

S redukcemi prýtů bývá pak spojen úkaz předčas- 
ného vývoje čiliprolepse prýtů. Pro rostliny stromovité (jaké 
jsou rostliny jehnědokvěté), jakož i pro podzemní oddenkové prýty 
mnoholetých rostlin platí zákon, že se každoročně toliko jedna gene- 
race prýtů úplných čili smíšených (doleji vegetativních, na konci re- 
produktivních) aneb toliko vegetativních vyvinuje. Nové prýty roční 
vznikají tudíž normálně z Iónského letorostu svého mateřského prýtu. 

Tř. mathematicko-příro do vědecká, 21 



322 Ladislav Čelakovský 

Výjimkou však mohou takové prýty předčasně v témž roce jak ma- 
teřský prýt se vyvinouti, tedy o rok dříve. Pro úkaz ten možno po- 
užiti názvu „Prolepis" od Linnéa zavedeného, a prýty o rok (neb 
potom i o více let) předčasně vytvořené možno nazývati p r o 1 e p t i- 
ckými. Prýty na formace reproduktivní redukované bývají zpravidla 
též proleptické a jen tím jsou možná celá květenství, ze dvou až 
mnohých generací os se skládající a současně kvetoucí. 

Zrůznění posloupných os (jedno- až víceosost) bývá z pravidla 
spojeno s prolepsí; tak na př. vyvinují se troje různé osy dubu 
(tab. IX. obr. 12.) současně v jednom roce, druhé a třetí osy pro- 
lepticky. Jak zrůznění metamoríické tak i prolepsis jsou však vý- 
sledkem fylogenetického vývoje. 

Ovšem není prolepsis příčinou zrůznění čili metamorfosy, jak 
si to Linné představoval, třebas oboje nejčastěji pospolu bývají, neboť 
zrůznění může býti též bez prolepse (na př. Daphne Mezereum, jejíž 
květy na loňských letorostech z paždí opadalých listů se vyvinují). 
O všem tom šíře jedná mé pojednání o metamorfosi rostlin*). 

2. Zákon zrůznění pohlavního. Jednopohlavní květy, jaké 
u jehnědokvětých vůbec nalézáme, nejsou nikdy původní, nýbrž vznikly 
redukcí jednoho neb druhého pohlaví, tudíž pozdějším differencováním 
pohlavním, z květů obojakých. 

Též ve zrůznění pohlavním jsou stupně a sice hlavně dva. Zpo- 
čátku jsou květy pohlavně zrůzněné pospolu v jednom květenství 
(u jehnědokvětých v též jehnědě), obyčejně určitým spůsobem seřa- 
děny, na př. květy samčí v hoření, samicí v dolení části téhož kvě- 
tenství (jakož také ponejvíce u Jehnědokvětých spatřujeme). 

Na druhém stupni zrůznění pohlavního stávají se celá květen- 
ství jednopohlavnými : na jedněch prýtech pouze samčími, na druhých 
výhradně samičími, tím že se na jedněch redukuje samčí hoření, na 
druhých samicí dolení čásť. Zde třeba rozeznávati několikero případů. 
Bylo-li původní obojpohlavné květenství na prýtu výhradně konečné, 
tedy se může rozdělení pohlaví na různá květenství díti jen v tom 
způsobu, že se rozličné letošní letorosty stanou různopohlavnými. 
Obyčejně konečný letorost makroblastu má pohlaví jiné než brachy- 
blasty postranní na loňském letorostu téhož makroblastu. Buď pak 
jest konečný letorost samicí a postranní samčí jako u habru (tab. IX. 
obr. 3.) neb ořešáku (obr. 7.), aneb naopak konečný letorost samčí 
a postranní samicí, jako u břízy (obr. 5.). Při tom však může ně- 



*) V „Osvětě" ročn. XIV. 1884. 



O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 323 

který postranní brachyblast, blíže pod konečným letorostem stojící, 
opakovati co do pohlaví letorost konečný (obr. 3., 5.). Jestliže však 
letorost konečný nedochází do květu, nýbrž pouze ve vegetativním 
stavu dále roste, stává se tím, že oboje různopohlavní květenství na 
postranní brachyblasty z loňského letorostu se podělují, jako u lísky 
(obr. 4.). 

Vytvořila-li se květenství postranní prolepticky na letošních 
letorostech, tedy se zrůzní květenství hoření od dolejších ve svém 
pohlaví, též dle určitého zákona, takže na př. hoření květenství stá- 
vají se čistě sami čími, dolení čistě samčími, jako u dubu (tab. IX. 
obr. 12.). V tom případě jest týž letorost obojpohlavní, ač pohlaví 
na rozličná květenství rozděleno se spatřuje. Ale i tu jest možnost 
pohlavního zrůznění celých letorostu, když totiž na konečném letorostu 
květenství jednoho pohlaví se nevyvinou a na postranních brachy- 
blastech opět pohlaví druhé se potlačí, čehož příklad viděti na oře- 
šákovité Engelhardtii (obr. 8.). Přechod do tohoto zrůznění celých 
letorostu znázorňuje nezřídka i dub, když totiž postranní brachyblast 
pouze samčí jehnědy nese (obr. 12.). Třeba jen, aby samčí jehnědy 
a na konečném letorostu se nezaložily a tím aby se týž stal pouze 
samicím, což se také skutečně sem tam přiházívá. 

Nejvyšších stupňů dochází zrůznění pohlavní, když se celé sou- 
stavy os a konečně celé rostliny obmezí na jedno pohlaví potlačením 
pohlaví druhého, což se u Amentaceí přihází zhusta mezi Myricaceami, 
mezi Cupuliferami v rodu Nothofagus se to udává. 



Myslím, že všeobecnou platnost obou fylogenetických zákonů 
zrůznění, totiž z ohledu metamorfose i z ohledu pohlavnosti, netřeba 
obšírně dokazovati. Jestiť samozřejmo, že všecko zrůznění vzejíti může 
toliko ze stejného, jednotného, kteréžto předcházeti musí. Ta věta 
platí o všelikém vývoji, též o vývoji buněk a pletiv buněčných. Ne- 
méně všeobecnou platnost má též ve vývoji fylogenetickém. Dříve 
než se vyvinuly prýty různé tvarem (metamorfosí) svých listů, musely 
býti prýty stejnotvárné, před rostlinami dvoj- a trojosými musely býti 
rostliny jednoosé. Též musely květy obojaké ve všech skupinách 
rostlinstva býti dříve nežli květy různopohlavné a rozdělení jich na 
různé osy a soustavy osní, posléze na celé rostliny muselo se díti 
postupně jak výše naznačeno. 

Kečený rozvoj fylogenetický, záležející ve zrůzňování stejno- 
rodých údů a ústrojů rostlin, vyhovuje jednak již logickému poža- 

21* 



324 Ladislav Čelakovský 

dávku, jednak dochází ve větších příbuzenstvech rostlinných dosti 
stvrzujících dokladů; mezi jinými zvláště však se k průkazu takému 
výborně hodí skupina jehnědokvětých pro rozmanitost v poměrech 
metamorfosních a v poměrech rozdělení pohlavního. 

Hlavní období ve vývoji fylogenetickém rostlin jehnědokvětých 
dle výše vyjádřených zákonů zrůznění jsou tato : 

1. První období. Prýty do květu docházející jsou všecky 
vespolek stejné, ve všech tuto obvyklých útvarech listů úplné: každý 
prýt, rovněž i vrcholní letorost prýtu loni pouze vegetativního, za- 
číná listy šupinovitými (šupinami pupenovými), nese potom nějaký 
počet lupenů, výše listenů a končí květem. Příštím rokem se tytéž 
prýty opakují, proleptické prýty se ještě netvoří. V tomto prvním 
období byly květy ještě obojaké, poněvadž všecky prýty byly stejné. 
Období toto odbylo se již před vystoupením jehnědokvětých, u předků 
dávnějších, tudíž mezi nynějšími jehnědokvětými nikdež více předsta- 
veno není. 

2. Období druhé. Nastává prolepsis a redukce prýtů v prvním 
stadiu. Prolepticky totiž tvoří se po celém letorostu letošním roz- 
troušeny, neb jen hořeji, též jednokvěté opakovači prýty postranní 
v paždí lupenů letorostu a v témž roce se vyvinují. Avšak k výživě 
tolika prýtů úplných v jednom roce látky výživné, dovážené k tomu 
místu nestačí, pročež nastává redukce prýtů postranních, tím že lupeny 
se na nich buď spoře bud naprosto více netvoří, takže po šupinách 
a šupinovitých listenech ihned květ následuje. Tím způsobem postranní 
prýty hlavnímu letošnímu letorostu neodpovídají více úplně, liší se od 
něho tím, že ztratily funkci vegetativní, stavše se prýty výhradně re- 
produktivními. 

Zrůznění těchto dvojích prýtů v jednom roce se vyvinujících 
zvětšilo se pak ještě a zdokonalilo tím, že prýt hlavní pozbyl schop- 
nosti vyvinovati květ konečný, stal se čistě vegetativním, tak jako 
zase postranní prýty staly se čistě reproduktivními. Toto stadium ve 
druhém období zastoupeno jest rodem k buku příbuzným Nothofagus. 

Zrůznění pohlavní udalo se již hned v tomto druhém období 
vývoje, neboť Nothofagus má již květy různopohlavní, a sice již tak 
daleko dospělé zrůznění pohlavní, že již celé soustavy osní, anobrž 
i celé rostliny jednopohlavní květy nesou, takže se v posledním pří- 
padě rostliny staly dvojdomými. Tak daleko jdoucí zrůznění, jaké 
v rodu Nothofagus se zračí, předpokládá však nutně přechodní stav 
původnější, ve kterém oboje květy na témž prýtu se nalézaly, a sice 
hoření květy (v paždí hořeních listů) samčí, dole ní pak sa- 



O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 325 

m i č í. Takovéto rozdělení květů obojích na témž prýtu u předků 
rodu Nothofagus musí se proto předpokládati, poněvadž také u jiných 
kupulifer a u většiny jehnědokvětých vůbec (vyjímaje toliko Myricacey), 
kdekoliv květy oboje na témž prýtu pospolu se nalézají (v jehnědách 
androgynických), tedy v rodech Castanea, Pasania, též u ořešákovité 
Platycarya samčí květy nad samičími postaveny bývají; též i z té 
příčiny, že květy samicí u Cupulifer se svou číškou hojné šupiny ne- 
soucí méně redukovány jsou než samčí, kterýmž kupula schází, 
pročež dle zákona, dle něhož přibývá redukce prýtů postranních 
k vrcholku hlavního prýtu, musí silněji redukované samčí květy býti 
výše než samicí. 

Kedukované prýty poboční, které v tomto druhém období v paždí 
lupenů se nalézají, zůstávají buďto jednokvěté anebo vyvinují z paždí 
svých listenovitých dvou prvolistů květy třetiřadé, tvoříce 3květé vrcho- 
líčky (dichasie). Oba případy vyskytují se v rodu Nothofagus. Tab. IX. 
obr. 9. představuje větévku z toho rodu, předpokládaje oboje květy 
na ní vyvinuté, což ovšem při nynějších druzích toho rodu, při nichž 
oboje pohlaví na rozličné větve anobrž i rozličné rostliny roztříděno 
bývá, více se nenachází. 

3. Období třetí. Tato třetí fase vývoje fylogenetického vy- 
značuje se vytvořováním jehněd. Z vegetativní části větve s postran- 
ními květy neb vrcholíčky různopohlavními, jaká v obr. 9. vyobrazena, 
povstává jehněda tím, že lupeny přeměňují se v listeny (obr. 2.). 
Prvotní jehněda jest tudíž konečná k prýtu, jenž doleji má neplodné 
listy vegetativní. Jakož se v prvním období ukončuje prýt jedním 
květem, tak se na tomto třetím stupni vývoje ukončuje celou jehně- 
dou (viz tab. IX. obr. 3). A jak v druhém období buď jednotlivé 
květy neb 3květé vrcholíčky v paždí lupenů, tak i tuto sedí v paždí 
listenů nově povstalé jehnědy. Dalším rozvětvením z listenců květů 
třetiřadých mohou pak povstati i vrcholíčky 5 — 7květé; někdy jako 
u buku v pohlaví samicím stávají se nevyvinutím (ablastem) primárního 
květu vrcholíčky dvoukvětými (viz obr. 10 c). 

Konečná jehněda jest dle odvození svého původně obojpohlavná, 
totiž v dolejší části samicí, v hořejší části samčí, toliko u Myriceí 
opačně uspořádána. V stavu obojpohlavním však se jehněda konečná 
jen velmi zřídka zachovala, totiž pouze někdy v rodě Platycarya mezi 
Ořešáko vitými, ačkoli vlastně příklad ten již do následujícího období 
přechází, poněvadž se tu vedle konečné také poboční úžlabní jehnědy 
vyvinují. Záhy stal se však konečný klas jednopohlavním, buď samčím 



32fi Ladislav Čelakovský 

nebo samicím, a druhé pohlaví obmezuje se pak na postranní letorosty, 
jak o tom ještě siřeji bude jednáno. 

4. Období čtvrté. Další postup ve složitosti letošních leto- 
rostů spočívá v tom, že se mimo jehnědu konečnou vyvinují prolepticky 
též jehnědy poboční, buďto v úžlabí lupenův neb šupin na nejdolejší 
části letorostu. Tyto poboční jehnědy opakují prostě jehnědu ko- 
nečnou, a jak tato jsou původně též obojpohlavní, nahoře samčí, dole 
samicí, a jak tato buďto z jednotlivých květů neb 3květých dichasií 
složeny. Poněvadž jsou prýty jehnědové proleptické, jsou opět a to 
na pouhou jehnědu redukovány, ježto by jinak, vznikajíce z letorostu 
loňského (jako L v obr. 1. a 3.) vyvinovaly prvé šupiny a listy, 
nežliby do květenství dospěly. 

Touto opětovnou prolepsí povstává povšechné květenství složi- 
tější, totiž lata ovšem listnatá z jehněd se skládající. 

Obr. 1. představuje takové prýty složité ; z nejdolejší části, která 
značí kus loňského letorostu, vychází konečný letorost letošní T a jemu 
zcela se rovnající letorost pobočný L; každý z nich se skládá nejho- 
řeji z dichasií ze samčích d, doleji samicích c, které dohromady tvoří 
jehnědu konečnou (samicí jsou tu méně redukovány, nesouce větší 
počet šupinovitých listů); nížeji pak z jehněd pobočních, z nichž 
hořejší b též obojpohlavná, dolení a představena již jakožto reduko- 
vána na pohlaví toliko samčí. 

Jest to nejdokonalejší typus, jaký u jehnědokvětých vyskytovati 
se může, ale ovšem typus ideální, který by jen tehdy v té úplnosti 
skutečně se vyvíjel, kdyby nebyly nastaly rozličné redukce, zrůzněním 
pohlavním podmíněné. Avšak redukce se udaly všude u jehnědokvětých, 
v rozličné míře a rozličných částí této dokonalé laty se týkajíce, a to 
jak ve třetím, tak i ve čtvrtém období vývoje, poněvadž vývoj fylo- 
genetický směřuje k většímu a dokonalejšímu zrůzňování a k úplněj- 
šímu rozdělení prací fysiologických. I bude dále úkolem mým, tyto 
redukce podrobněji sledovati. 

Poněvadž se při tom jedná o pohlavní differencování jehněd na 
prýtech a letorostech, a poněvadž tyto prýty jehnědotvorné jsou buďto 
proleptické na témže letorostu anebo normální z letorostu předcho- 
zího, rozdělíme nejvhodněji úkazy sem patřící na dva oddíly. 

1. Pohlavně zrůzněné (jednopohla vní) jehnědy na 
témže letorostu. Takovéto zrůznění bylo možné toliko ve čtvrtém 
období vývoje fylogenetického, ve kterém kromě jehnědy konečné 
(kteráž potom i vymizeti může) také jehnědy poboční, úžlabní, na 
témž letorostu se nalézají. Konečná jehněda však se zachovala v tom 



O fylogen etickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 327 

případě pouze u některých Juglandeí, najmě v rodu Carya a Platy- 
carya. 

Dle toho, co Siebold a Zuccarini, pak Cas. de Can- 
dolle o japonsko-čínském rodu Platycarya, mně z autopsie neznámém, 
na jevo vynesli, vyskytují se zde ještě všecky přechody z jehněd ne- 
zrůzněných (obojpohlavníeh) do jehněd úplně různopohlavních. Veškeré 
květenství na konci krátkých listnatých větviček skládá se v tom rodu 
z jehnědy konečné a z několika (2 — 8) jehněd postranních, jejichž 
podpůrné listy dílem lupenovité, dílem na listeny redukované bývají. 
Jehnědy jsou buď všecky obojpohlavní, nahoře samčí, doleji samicí, 
aneb jest pouze jehněda konečná obojpohlavná, postranní již pouze 
samicí. Myslíme-li si v typu obr. 1. místo 3květých dichasií jednot- 
livé květy (samicí jen se 2 listenci, samčí dokonce bez listenců), tedy 
představuje tento typus zcela správně květenství Platycarie. Dle 
Englera („Pflanzenfamilien") může se konečný klas státi také pouze 
samicím, a v tom případě jest rozdělení obou pohlaví nejdále po- 
kročilé. 

V rodu Carya jsou již vždy jehnědy jednopohlavné, a sice ko- 
nečné jehnědy vždy samicí; poboční samčí vycházejí (u Carya alba) 
z paždí doleních šupin na letorostu, avšak ponejvíce ne jednotlivě, 
nýbrž po třech, totiž jedna na stopce jehnědové konečná a 2 z paždí 
šupinovitých prvolistů jejích postranní. Přistupují tudíž tyto 2 
jehnědy jakožto proleptické výhonky dalšího stupně. 

Jiné Juglandey, Ptero carya a Engelhardtia, toliko z části neb 
výjimkou vyvinují také proleptické samčí prýty na letorostu- konečném, 
jinak ale normálně na letorostu loňském, bude tedy přiměřeněji 
v druhém oddílu o nich pojednáno. 

Ostatně vyvinují jenom ještě pravé kupulifery (mimo Nothofagus) 
samčí i samicí jehnědy na témže letorostu. U těchto pak se jehněda 
konečná nikdy nevyvinuje, hlavní prýt neb letorost stal se tudíž čistě 
vegetativním, pouze šupiny a lupeny vyvinujícím, tedy neobmezeným ; 
on se každoročně uzavřeným pupenem lupenotvorným ohraničuje, ale 
příštím rokem opět z něho vyhání. Zde dostoupilo zrůznění prýtů 
svého vrchole, ježto letorosty nyní jsou trojosé : první osu tvoří vege- 
tativní letorost sám, druhou osu poboční jehněda, třetí teprve osa 
květní. 

Dle zákona fylogenetického výše uvedeného není však nejmenší 
pochybnosti, že vegetativní prýt byl původněji obdařen jehnědou ko- 
nečnou, nebot jehnědy poboční mohly vzniknouti toliko opakováním 
konečné jehnědy na redukovaném prýtu proleptickém. Prán ti se po- 



328 Ladislav Čelakovský 

zastavuje nad tím, že u kupulifer konečná jehněda nikde se více ne- 
vyskytuje, a proto pochybuje, zdali kdy u nich bývala vyvinuta, avšak 
v této pochybnosti zračí se neuvědomělost možného fylogenetického 
vývoje. 

Že též u kupulifer původně musely býti jehnědy konečné, a sice 
nejprve androgynické, potom samicí, o tom poučuje nás i rozhled po 
příbuzných Juglandeích, u kterých se tato konečná jehněda ještě ve 
většině rodů zachovala, vyjímaje pouze tropické rody Engelhardtia a 
Oreamunoa, u nichž pravidelně tak jako u kupulifer schází, takže 
samicí jehnědy jako u kupulifer pouze pobočně z paždí lupenů ho- 
řeních se vyvinují. Jest patrno, že tyto rody s pouze postranními 
jehnědami povstaly z formy konečnou jehnědou nadané, což u Engel- 
hardtie jest tím více dosvědčeno tím, že se v řídkých výjimkách tato 
konečná jehněda, jak dále ještě uvidíme, dokonce i vyvinouti může. 
Jestliže u kupulifer, kde poměry jsou v podstatě tytéž, tato konečná 
jehněda ve všech nynějších rodech naprosto se ztratila, spočívá v tom 
ovšem charakteristický znak nynější čeledi kupulifer, avšak nemůže 
se to bráti za důkaz, že nikdy ani u dávnějších předků nebývala. 

Z typu v obr. 1. odvodíme tudíž většinu nynějších kupulifer 
tím způsobem, že celou konečnou jehnědu, totiž dichasie samicí 
i samčí c i d, jakož skutečně se stalo, zredukujeme, takže zbudou 
pouze jehnědy poboční a na místě samčích a samicích prýtů vyvi- 
nou se pupeny vegetativní pro příští rok. Postranní jehnědy byly 
původně, tak jako vymizelá konečná jehněda obojpohlavní, nahoře 
samčí dole samicí. Jich zrůznění dělo se tak, že v nejhořejších po- 
bočních jehnědách (tak jako kdysi snad i v konečné jehnědě kupu- 
lifer a jako zajisté v konečné jehnědě nejmnožších ořešákovitých) od- 
padlo vytvořování se hořeních květů samčích a v dolejších jehnědách 
opět odpadlo vytvořování se květů samicích v dolejší části jehněd. 
Staly se tedy hoření jehnědy čistě samičími a dolení 
pouze samčími. 

U kaštanů (Castanea) a u mnohých druhů rodu Pasania (s duby 
nejblíže příbuzného a od mnohých autorů také od rodu Quercus 
nelišeného) jest toto zrůznění ještě nedokonalé, jelikož hoření jehnědy 
zůstaly ještě androgynickými, a toliko při doleních vymíceno druhé, 
totiž samicí pohlaví. Z typu v obr. 1. odstraněním konečné jehnědy 
povstává tedy bez další změny prýt květonosný svrchu jmenovaných 
rodů. Avšak již v těchto rodech redukcí hoření samčí části jehně- 
dové na hořejších jehnědách povstávají někdy jehnědy čistě samicí, 
a to jest pak již u vlastních dubů (z rodu Quercus) všeobecným pra- 



O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 329 

vidlem. U dubů jsou oboje jehnědy nad to ještě ostřeji lišeny růz- 
nějším místem svého vzniku, ježto jehnědy samicí jak u předešlých 
v paždí hořejších lupenů, samčí však v paždí hořeních šupin na zpodu 
letorostu vznikají, takže zde oboje jehnědy dvěma různým formacím 
toho letorostu přiděleny jsou (obr. 12). 

Letorosty postranní na loňském letorostu ovšem opakují letorost 
konečný v jeho morfologickém složení, bývají však z hustá mnohem 
slabší a redukované , tak že jen nemnohé lupeny bez úžlabních 
jehněd samicích, tudíž toliko jehnědy samčí z paždí svých šupin 
vyvinují, jak obr. 12. též ukazuje. Když zároveň konečný letorost, 
jakož se někdy děje, samčí jehnědy nevytvoří, pak nastává u dubu 
již i pohlavní zrůznění konečného a pobočních letorostu, kterýmž 
dub do druhého oddělení, o němž dále řeč bude, přechází. Avšak toto 
zrůznění pro duby ještě není typické a stálé, nýbrž jen sem tam po- 
různu se namanuje. Právě proto však jest úkaz ten zajímavý, že 
velmi patrně ukazuje cestu, kterou z letorostu původně stejných (zde 
ovšem s jehnědami vesměs pobočními) může se vyvinouti zrůznění 
těchto celých letorostu v ohledu pohlavnosti. 

Jiná odchylka od obyčejného složení vyskytuje se u některých 
druhů z rodů Castanea (§ Castanopsis) a Pasania (Castanea chryso- 
phylla, Pasania Beccariana), totiž rozvětvenost postranních samčích 
jehněd. Z paždí doleních listenů primární jehnědy nevynikají hned 
samé květy neb dichasie květů, nýbrž postranní jehnědy vyššího 
stupně, tedy proleptické jehnědu opakující prýty další (obr. 1. B). 
Prán ti z toho soudí, že fylogeneticky z vrcholíčku 3květého, pro- 
dloužením osy, potlačením konečného květu a přeložením dichasií na 
osy postranní, povstati mohla jehněda, poněvadž u Pasania Beccariana 
„rozvětvením jehnědy skutečně na místě dichasia jehněda vzniknouti 
může." Tak též si představuje jmenovaný autor zejména vznik samčí 
jehnědy u buku. 

Buk totiž se od dubovitých a kaštanovitých kupulifer nápadně 
tím liší, že nese v paždí hořeních lupenů toliko 2květé dichasie 
samicí (v číšce uzavřené), nevšak jehnědy samicí. Jest ovšem otázka, 
kterak tento rozdíl fylogeneticky správně vysvětliti možná? 

Logicky možným byl by trojí způsob vysvětlení. Bud! totiž jsou 
vrcholíčky 3květé (potom i 2květé) v úžlabí listů u buku (i u Notho- 
fagus) původnější a z nich vyvinuly se, tak jak se Prán ti domnívá, 
jehnědy ostatních kupulifer, anebo jsou původnější jehnědy těchto, 
z nichž redukcí povstaly dichasie bukovitých kupulifer. Tato dvojí 
možnost předpokládá však ohledně dichasií a celých jehněd direktní 



330 Ladislav Celakovský 

vývoj jedněch z druhých ; naproti čemuž stojí třetí možnost, že dichasie 
a jehnědy z nich složené nepřeměnily se vůbec nikdy jedny v druhé, 
nýbrž že jehněda povstala souborem četnějších postranních dichasií 
v jeden celek. 

Proti té možnosti, žeby dichasie bukovitých byly povstaly re- 
dukcí z jehněd, P r a n 1 1 právem se vyslovuje, neboť jehnědy nemohly 
hned hotové se objeviti, ony předpokládají, jak již vyloženo, před- 
běžné stupně vývoje fylogenetického, a ty vedou k stadiu, kde jsou 
jednotlivé květy neb dichasie v paždí lupenův, jejichž souborem a meta- 
morfosou lupenů v listeny právě jehnědy vznikají. Diehasium 3květé 
(a pak i vícekvěté) má zcela jiný původ, povstávajíc rozvětvením 
proleptickým původní jednoduché osy květné ve vyšší stupně. Není 
tudíž ani také možná, aby z dichasia povstati mohla jehněda, tedy kvě- 
tenství botrytické, samo jsouc z dichasií složené. 

Rod Fagus jest velice příbuzný k rodu Nothofagus, u kterého 
(dle obr. 9.) jak samčí tak samicí květy neb dichasie v úžlabí 
lupenů se nalézají. Také v rodu Fagus sedí v úžlabí lupenů 
přímo dichasie samicí, mohlo by se tudíž dle analogie za to míti, 
že i květenství samčí u buku jsou dichasie aneb že z takových di- 
chasií povstaly. Mínění tomuto zdálo by se nasvědčovati to, že jest 
samčí květenství buku opravdu velmi skrácené, strboulku podobné 
a že možná zhusta mezi květy jeho rozeznati jeden dloužeji stopkatý 
větší květ, jenž v prodlouženém směru hlavní osy stojí a tudíž zdá 
se býti vskutku konečným, což nejprve vytknul Prán ti pro Fagus 
ferruginea, a což jsem já nejenom při tomto americkém buku, nýbrž 
také při našem domácím buku rovněž tak shledal. Castěji pod tímto 
květem konečným shledáváme dvě skupiny květů, v nichž také vždy 
jeden květ centrální zvláště vyniká. Z toho soudí Prantl, že jest 
květenství buku též diehasium, jenže v obou postranních skupinách 
do vyšších stupňů bohatěji rozvětvené. Ovšem nemůže ani týž autor 
upříti, že též pozoroval místo dvou i tři poboční skupiny, tedy 3 
květy sekundární v tom květenství, což si on vykládá tak, že tím na- 
značen přechod z dichasia do hroznovitého květenství, kteréž tuto 
jehnědou se zove. Já jsem též v strboulko vitém květenství buku 
mohl rozeznati někdy tři a nemýlím-li se i čtyři postranní skupiny 
květů ; ovšem že analyse toho květenství do podrobná jest znesnadněna 
tím, že listeny a listence v něm vesměs potlačeny či zhola nevyvinuty 
zůstaly, takže ani Eichlerovi ani Prantlovi podrobné rozebrání 
květenství toho' se nepoštěstilo. Eichler však jest spíše nakloněn, 



O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 331 

považovati květenství to „za aggregat dichasických klubíček jako 
u kaštanu". 

Zajisté pojal Eichler samčí květenství bukové správně, mnohem 
správněji než Prán ti, neboť pro jeho výklad možná uvésti některé 
přesvědčivé důvody. Předně se ono skládá začasté z více nežli dvou 
postranních skupin květních, což nasvědčuje botrytickému, ačkoli nej- 
spíše konečným květem obmezenému květenství, za druhé nalézají 
se na stopce toho „strboulku" 1 — 3 prázdné listeny, což se neshoduje 
s povahou dichasia, kteréž vždy u Amentaceí (u kupulifer i v pohlaví 
samicím, ač tu veliký počet lístků na kupule se nalézá) právě z paždí 
prvních dvou listenů se rozvětvuje, kdežto jehněda může míti dolejší 
listeny své prázdné; za třetí nesnáší se s povahou dichasií též po- 
stavení samčího květenství. Toto vyniká totiž z paždí dolejších 
listů pod číškou samicí (obr. 10.), tedy zrovna tak jako jehnědy 
samčí u kaštanu pod jehnědami gynandrickými neb samičími u ka- 
štanu a pod jehnědami samičími u dubů. Kdyby to bylo dichasium, 
musilo by po způsobu ostatních kupulifer vynikati nad samičími 
dichasiemi (d nad c v obr. 1., neb d nad c v androgynické poboční 
jehnědě kaštanu v obr. 11.). Prýt bukový (obr. 10.) však odvodíme 
z typu obr. 1. redukcí samčích květů neb dichasií d, takže zbudou 
samicí dichasie c, pod nimi pak opakovači jehnědy a, 6, které 
jsouce vesměs, tak jako a, na pohlaví samčí uvedené zaujímají právě 
to postavení, které květenství samčí u buku má. 

Kdyby samčí květenství buku byla dichasie, bylo by jich po- 
stavení v poměru k dichasiím samicím právě opačné než u kaštano- 
vitých a dubovitých kupulifer, z čehož by následovalo, že se zrůznění 
květů původně obojakých u buko vitých udalo zvláště a rozdílně od 
zrůznění u ostatních kupulifer, což jest vzhledem k blízké příbuznosti 
těchto skupin mezi sebou a zvláště vzhledem k velké shodě v úpravě 
číšky bukové a kaštanové supposice velmi málo pravdě podobná. 
Škoda jen, že v rodu Nothofagus, jenž s buky (Fagus) v číšce úplně 
se srovnává, nenacházejí se nikde již oboje květy na témže prýtu 
pospolu. Nepochybuji, že by se v tom případě samčí květy neb troj- 
květé dichasie objevily nad samičími, jak to v theoretickém výkresu 
obr. 9. vyjádřeno bylo. 

Konečně uvážiti třeba, že jsou dichasie samicí, číškou mnoho- 
listou obdané, méně redukované prýty nežli dichasie samčí, které 
toliko podpůrné listeny květů a žádné další listy nevytvořují. Dle 
pravidla vůbec platného pak přibývá k vrcholku mateřského prýtu 
redukovanosti jeho pobočných prýtů, a tedy i z této příčiny vyplývá 



332 Ladislav Čelakovský 

vyšší postavení dichasií samčích u kupulifer, kteréž u kaštanu a Pa- 
sanií také vskutku shledáváme. 

Jestliže tedy samčí květenství buku pod číškami samicích di- 
chasií se nalézá, nemůže to býti dichasium, nýbrž jehněda, z dichasií 
složená, samčím jehnědám dubů a kaštanů se rovnající. Ovšem liší 
se tato jehněda u buku tím, že osa její, jak se zdá, květem se končí. 
Tomu však se nelze diviti, uvážíme-li, že původně dle fylogenetických 
zásad i jehnědy Amentaceí konečným květem opatřeny býti musily, 
jak to i v typu obr. 1. naznačeno, takže u buku toliko původní 
konečný květ jehnědy se zachoval, nejspíše pro krátkost a strboulo- 
vitou směstnanost té jehnědy, kdežto na velmi prodloužených jehně- 
dách ostatních rodů vymizel. 

Dle toho, co zde seznáno, tvoří rod Fagus přechod mezi rodem 
Nothofagus a ostatními Kupuliferami, ježto má, jak Nothofagus samicí 
dichasie přímo v paždí lupenů, dichasie samčí však v jehnědách níže 
stojících jako u ostatních Kupulifer. 

Ohledně číšky Kupulifer odkazuji k tomu, co jsem ve Zprávách 
naší společnosti v r. 1886] uveřejnil a o čemž siřeji v Pringsheimo- 
vých Jahrbůcher pojednám. Dovodil jsem tam (a Prán ti pak přišel 
k témuž výsledku), že jest číška vyzdvižená část osy květní, posázená 
četnými šupinovitými neb (u kaštanů) v rozvětvené kolce přeměně- 
nými listy. Kozeznávati se musí číška dubovitých (Quercineae), k nimž 
patří Quercus a Pasania a číška kaštanovitých a bukovitých (Casta- 
neae, Fageae). Prvnější jest jednoduchá (cupula simplex), poslednější 
složitá (cupula composita). Jednoduchá číška obsahuje vždy jen jeden 
konečný květ a jest právě vyzdviženou osou tohoto květu tvořena, 
složitá číška z pravidla a původně obsahuje květy 3 a více (dichasium), 
které však mohou býti též na dva až i na jeden květ redukovány, 
a tvořena jest z největší části osami čtyřmi, úžlabními k čtyřem liste- 
nům obou květů sekundárních. U dubů a u části Pasanií jest číška 
v úžlabí listenů jehnědy toliko jednotlivá, u Pasanií" ze sekce Eupa- 
sania Prantl jest 3 — 5 číšek pospolu,! ježto se osa květu primárního 
z paždí nejdolejších dvou šupin rozvětvuje ; jak primární květ tak 
i sekundární (a po případě i terciární) mají každý svou zvláštní 
číšku. To jest představeno schematicky v obr. 1. Číška složitá u buků 
a kaštanů povstává tímtéž rozvětvením, z paždí dvou prvorodých 
listenů, avšak primární a sekundární květy jiných šupin nevyvinují, 
toliko terciární čtyři osy, obyčejně již bezkvěté, tvoří četné lístky 
Číškové a všecky jsou sloučeny v jedinou, proto právě složenou číšku 
(tab. IX. obr. 10. a 11.). V číšce kaštanové jsou osy terciární 



O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 333 

úplně srostlé, toliko při uzrání v sekci Eucastanea se jakožto čtyři 
chlopně od sebe oddělujíce, kdežto u bukovitých (Fagus a Notho- 
fagus) jsou hořeji z největší části volné, tvoříce chlopně hned od po- 
čátku oddělené. 

2. Pohlavní zrůznění jehněd na rozličných koneč- 
ných a postranních letorostech. 

V tomto případě zrůznění jest mezi rozličnými letorosty, oby- 
čejně mezi letorostem konečným a jednoročními prýty pobočními, ten 
rozdíl, že jedny pouze samčí, druhé pouze samicí jehnědy nesou. Toto 
zrůznění nastalo toliko v ořešákovitých rodech Engelhardtia a Orea- 
munoa v období Čtvrtém, jak dále uvidíme ; namnoze však již ve třetím 
období vývoje fylogenetického, kdy konečný letorost i postranní měly 
vyvinutou toliko jehnědu konečnou, obojpohlavní, která pak na všech 
letorostech potlačením jednoho pohlaví stala se pouze jednopohlavní 
a sice na konečném letorostu jiného pohlaví než na postranních. Jsou 
pak dva případy možné, že totiž buďto jehněda konečného letorostu 
stala se samicí, postranních pak samčí, anebo naopak. V prvnějším 
jest jehněda samčí na ose vyšší generace nežli samicí, ve druhém 
pak opačně. 

Po tomto differencování letorostu vznikly pak ještě častěji po- 
stranní opakovači jehnědy proleptické téhož pohlaví pod kone- 
čnou jehnědou letorostu (tab. IX. obr. 4., 6.). 

Samčí letorosty, jak postranní tak konečné, bývají více méně 
redukovány, častěji až na jehnědy a leda některé předchozí šupiny; 
samicí bývají úplněji zachovalé, vegetativními listy assimilačními opa- 
třené (obr. 4., 5., 8.). 

Mezi Amentacey, u kterých letorost konečný stal se samicím 
a postranní prýty jednoroční z loňského letorostu samčími, náležejí 
především skoro veškeré Juglandacey. Samčí prýty jsou tu vždy 
toliko na samé jehnědy neb pod jehnědou na několik předchozích 
šupin redukovány. 

Nejjednodušší a nejpravidelnější uspořádání jeví sám rod Ju- 
glans (obr. 7.). Jehnědy samčí vznikají tu vždy z paždí hořejších 
(v čas květu ovšem již opadalých) listů na loňském letorostu ; 
letošní konečný letorost pak se končí chudokvětým klasem samicím. 
Též tak se chová asijská Pterocarya; toliko že některá ze samčích 
jehněd také v paždí letošních listů, tedy na letošním letorostu 
prolepticky vzniká, čímž naznačen přechod do předešlého prvního 
skupení. 



334 Ladislav Čelakovský 

Kódy Carya, Engelhardtia a Oreainunoa velmi zřetelně objasňují 
pochod, kterým se udává pohlavní zrůznění letorostů období čtvr- 
tého, to jest tedy letorostů s proleptickými jehnědami pobočními, 
a kterak zrůznění to co nejdále možno pokračuje. 

V rodu Carya jsou totiž jehnědy samčí, dloužeji stopkaté a oby- 
čejně z paždí dvou předchozích listenů dvě postranní jehnědy vysýla- 
jící (tedy dichasiálně rozvětvené) proleptické, na letošním (konečném 
neb postranním) letorostů z paždí dolejších jeho šupin povstalé; je- 
hněda samicí jest jako u Juglans na letorostech konečná. U někte- 
rých druhů, jako Carya alba, vznikají na témže letorostů konečném, 
kterýž samicím klasem se končí, nejdolejší též zpomenuté jehnědo- 
nosné prýty samčí; tyto druhy patří tedy do předešlého prvního od- 
dělení jako Kupulifery (kdež o nich zmínka se již stala), shodují se 
co do vzniku samčích prýtů s rodem Quercus, od tohoto se lišíce 
zachováním samicí jehnědy konečné, kteráž u dubů hořeními jehně- 
dami pobočními nahrazena jest. Jiné druhy rodu Carya, jako Carya 
amara, ukazují již pohlavní zrůznění letorostů konečného a postran- 
ních, nastalé tím, že na zpodu konečného letorostů netvoří se více 
jehnědy samčí, a letorost poboční (z loňského letorostů se vyvinující) 
nevytvoří více samicí jehnědu konečnou, nýbrž nad dvěma basilár- 
ními dichasiemi samčích jehněd toliko vegetativní listy. Carya amara 
ukazuje tedy normálně a stále totéž zrůznění původně obojpohlavních 
letorostů postranních a konečného, které u dubů, jak výše toho spo- 
menuto, toliko někdy a výminečně se přiházívá. 

Ještě větší shodu s duby jeví rody : jihoasijská Engelhardtia 
a středoamerická Oreamunoa. U těch totiž vymizela jak u kupu- 
lifer zpravidla samicí jehněda konečná a jest nahrazena postranními 
proleptickými jehnědami samičími b z paždí lupenů konečného le- 
torostů (obr. 8. T). Samčí jehnědy sedí po straně zhusta neobine- 
zeného, bezlistého pobočního letorostů (obr. 8. L l ). Tážeme-li se, 
kterak toto neobyčejné uspořádání povstalo , obdržíme správnou 
a bezpečnou odpověď jen tehdáž, víme-li, že samčí poboční letorost 
Zbývá někdy zakončen jehnědou samicí, a že, ovšem ještě řidčeji, 
i listnatý letorost samicí jehnědou ukončiti se může. Z toho již 
možná učiniti si zcela správnou představu fylogenetickou. Jako u rodu 
Carya měl původně každý letorost samicí jehnědu konečnou a na 
zpodu jehnědy samčí; avšak na letorostů konečném vymizely jak 
u Carya amara jehnědy samčí, a samčí jehněda konečná obyčejně 
též, jsouc opakovacími jehnědami pobočními nahrazena, na letorostů 
postranním však zůstaly pouze jehnědy samčí, celá hoření čásť lupeno- 



O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědobvětých. 335 

tvorná a zpravidla i jehněda samicí byla potlačena. Ostatně prýt 
s jehnědami samčími nevzniká vždy na letorostu loňském, nýbrž i (dle 
Eichlera) prolepticky na konečném letorostu letošním, takže v tom 
případě tento obojpohlavním se jeví. Kdežto pak u Pterocarye někdy, 
u Kupulifer normálně, proleptické prýty opakují pouze konečnou je- 
hnědu, tož u Engelhardtia a Oreamunoa opakují, ovšem v reduko- 
vaném bezlistém tvaru, celý konečný prýt s konečnou (ač nevždy 
vyvinutou) jehnědou samicí a postranními jehnědami samčími. 

Z Betulaceí má Carpinus (habr) samicí letorost konečný a slabší, 
více méně redukované, chudolisté neb bezlisté, však na zpodu šupi- 
nami pupenovými opatřené poboční letorosty samčí, oba s konečnou 
pouze jehnědou, tedy z období třetího pocházející. Arciť není po- 
hlavní různost mezi konečným a pobočními letorosty tak přísná jako 
u Juglandeí, poněvadž častěji 1 — 2 nejhořejší poboční letorosty jakožto 
opakovači samicí prýty se vyvinují (tab. IX. obr. 3. Z), takže tyto 
poboční letorosty pohlavně od letorostu konečného se nerůzní. Jako 
Carpinus má se i mongolská Ostryopsis. 

U všech ostatních Betulaceí letorosty zrůznily se pohlavně na- 
opak v tom způsobu, že se konečný letorost stal samčím, krátké 
jednoroční prýty poboční samičími. Leč i tehdy nebývá zrůznění 
to zcela ostře vyvinuto, tak sice že vedle konečného letorostu též 
postranní brachyblasty se samčím pohlavím vyrůsti mohou, načež 
opět samčí i samicí brachyblasty na loňském letorostu souřaděné se 
spatřují. 

Samčí výhonky konečné liší se od samicích pobočných, náležitě 
olistěných letorostu vždy silnou redukcí, jevící se v krátkosti jich 
a v úplném nedostatku lupenů, a s redukcí pojívá se nezcela úplná 
prolepsis, t. j. letorost konečný a jeho jehnědy netoliko že se v roce 
před květní dobou (jarní) zakládá, nýbrž jehnědy samčí dorostou 
v témž roce do té míry, že nemají zapotřebí ochrany šupin pupenových 
přes zimu, pročež se tyto ani nevyvinují, čímž konečný výhonek 
pouze na krátkostopečnou jehnědu, anebo častěji, ježto se hroznovitě 
rozvětvuje, na krátký, volně přezimující hrozen jehněd redukovaným 
se stává. 

Mezi Betulacey právě vylíčené patří Ostrya, Corylus, Betula 
i Alnus ; avšak i tyto rody a jich sekce mezi sebou v jednotlivostech 
ještě poskytují značnější rozdílnosti. Předně činí Ostrya jakýs přechod 
k rodu Carpinus tím, že její samicí jehněda rovněž tak jako samčí 
na konci víceletých makroblastů se nalézají, takže zde již makro- 
blasty pohlavně zrůzněné nacházíme. Rod Corylus, přísně vzato, 



336 Ladislav Čelakovský 

nezdá se žeby do této skupiny (s konečným letorostem samčím) ná- 
ležel, poněvadž jeho samčí prýty vedle samicích souřaděně po stra- 
nách loňského létorostu stojí, anižby také konečný letošní letorost, 
jakožto pokračování loňského, jehnědou se končil, ježto makroblasty zde 
pouze vegetativní formace vyvinují, tab. IX, obr. 4. Zajisté však 
i makroblast býval původně obmezený, jehnědou se končící, a že 
tato byla pohlaví samčího, možná dosti bezpečně dle toho souditi, 
že samčí jehnědonosné prýty na loňském létorostu nahoře vznikají, 
a jako opakovači prýty původního konečného létorostu se jeví. Též 
i ta okolnost, že na samčích větvičkách z nejdolejší šupiny časem 
(u Corylus tubulosa z pravidla) proleptický samicí prýtek vypučí, 
svědčí tomu, že vůbec v rodu Corylus vlastně a původně samicí prýty 
k prýtu samčí jehnědou ukončenému postranně se rodí, a že na ma- 
kroblastech samčí konečný letorost teprve později zvegetativněním 
celého makroblastu odstraněn byl. 

Většina bříz má dle pravidla pro tuto skupinu platícího samčí 
jehnědy poloproleptické jednotlivě neb několik na konci celého ma- 
kroblastu, někdy (sekce Humiles, Costatae) krom toho na krátkých 
bezlistých brachyblastech poboční; samicí jehnědy pak na dolejších 
dosti chudolistých brachyblastech konečné (obr. 5.) Některé břízy (z hi- 
malajsko-japanské sekce Acuminatae) a mnohé olše vytvořují na sa- 
micích těch létorostech krom konečné jehnědy ještě i proleptické po- 
stranní jehnědy. Z olší shoduje se pouze sekce Alnaster (Alnus viridis) 
s břízami v tom ohledu, že tyto samicí brachyblasty její normálně 
(nikoli proleptický) na loňském létorostu, tedy v roce po svém zalo- 
žení se vyvinují. Avšak v sekcích Alnus § Gymnothyrsus (Clethra) 
a § Clethropsis vyvinuje se samicí brachyblast (brzy o jedné, brzy 
o více hroznovitě sestavených jehnědách), přímo pod samčími jehně- 
dami v paždí nejhořejšího lupenu založený, zároveň se samčím ko- 
nečným výhonem předčasně v témže roce a jak tento bez lupenů 
a šupin pupenových, tudíž volně přezimujíc (obr. 6.). V sekci Cle- 
thropsis pak ten předčasný vývoj až tam dostoupil, že i doba rozkvětu 
aopyleníjižnapodzim téhož roku, v němž oboje květy založeny byly, 
připadává, takže jak samčí konečný výhonek tak i postranní samicí 
úplně proleptickými se stávají, pročež vlastně obojí výhonky nejsou 
více zvláštními létorosty; stalyť se z nich konečné součásti vegeta- 
tivního, původně o rok staršího létorostu. 



O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 337 



Výklad tabulky IX. 

Ve všech obrazcích jest T letorost konečný, L stejnopohlavný 
letorost postranní, L l jinopohlavný letorost poboční; a jehnědy na 
letorostu poboční pouze samčí, b jehnědy výše stojící obojpohlavní 
neb redukcí samčí části pouze samicí, c květy neb 3květé dichasie 
(vrcholíčky) samicí, d květy neb vrcholíčky samčí. Stíněné listy 
a osy patří ročníku (letorostu) loňskému. 

Obr. 1. Nejdokonalejší a nejzachovalejší typus Amentaceí, bez 
redukcí (jemuž nejblíže stojí Platycarya). Osy samicích květních prýtů 
představeny jak u Cupulifer s četnějšími šupinovitě redukovanými 
lístky. 

Obr. 1. B. Složitá rozvětvená jehněda samčí na místě jehnědy 
jednoduché a v obr. 1., jak se nalézá u některých kaštanů (Castanea 
chrysophylla Hook. etc.) a dubů (Pasania Beccariana Prantl). 

Obr. 2. Jehněda obojpohlavná, nahoře samčí dole samicí, z květů 
jednotlivých. 

Obr. 3. Schéma pro habr (Carpinus) platné. Konečný letorost 
T s jehnědou konečnou, kteráž redukcí hořeních samčích květů stala 
se pouze samicí ; postranní letorost L jest opakovači prýt též pouze 
samicí; tleorost postranní L 1 zredukován z původního obojpohlav- 
ního na letorost pouze samčí. 

Obr. 4. Schéma pro lísku (Corylus). Konečný letošní letorost 
stal se výhradně vegetativním; pohlavní letorosty jsou pouze po- 
stranní, a sice hořeji samčí i, doleji samicí L 1 . Bezlistý letorost 
samčí, silněji proleptický, rozvětvil se z paždí nej dolejších šupinovitých 
lístků. 

Obr. 5. Schéma pro břízu (Betula alba). Konečný letorost re- 
dukovaný a proleptický T jest samčí, pod ním opakovači též samčí 
(pouhá jehněda) L, dole letorost pouze samicí L\ 

Obr. 6. Schéma pro břízu (Alnus glutinosa). Samicí letorost 
L 1 rozvětvený vícejehnědý, proleptický (na rozdíl od obr. 5). Jinak 
jako v obr. 5. 

Obr. 7. Schéma pro ořešák (Juglans). Konečný letorost T se 
samicí jehnědou na konci; postranní Z 1 , zredukovaný na pouhou je- 
hnědu, jest pouze samčí. Srovnej s habrem obr. 3. 

Obr. 8. Schéma pro Engelhardtii. Konečná jehněda na ko- 
nečném letošním výhonku ořešáku tuto se nevyvíjí, za to opakovači 
poboční jehnědy samicí. Též postranní zredukovaný samčí letorost L l 

Tř. mathematicko-jjřírodoYČdecká. 22 



338 Ladislav Celakovský 

pozbyl konečné jehnědy (samicí) a nese toliko poboční jehnědy 
samčí. 

Obr. 9. Schéma od Nothofagus; samčí i samicí 3květé vrcho- 
líčky na též větvi postranními supponovány, ačkoli u druhů známých 
bývají na různé větve neb i jedno tníky rostlinné rozděleny. 

Obr. 10. Schéma buku (Fagus). Pod 2květými samičími vrcho- 
líčky (číškou 41aločnou, složenou objatými) c vznikají z paždí lupenů 
jehnědy samčí, krátké, husté, konečným květem (jak se zdá) obmezené. 
Vrcholek d v obr. 1. zde se nevyvíjí. 

Obr. 11. Schéma kaštanu (Castanea). V paždí lupenů letorostu 
poboční jehnědy, hoření b obojpohlavné, dole samicí, nahoře samčí, 
dolení a pouze samčí. Vrcholek c d v obr. 1. redukován (více ne- 
vyvinut). 

Obr. 12. Schéma dubu (Quercus). Hoření poboční jehnědy re- 
dukcí samčí hoření části d (v obr. 11.) staly se čistě samičími; 
samčí jehnědy vznikají v paždí šupin na zpodu letorostu T. Postranní 
letorost L vyvinul toliko samčí jehnědy. Jak samčí tak i samicí je- 
hnědy toliko z jednotlivých květů složeny. 



Resumé. 
Uber die phylogenetische Entwickelung der Amentaceen. 

Das Grundaxiom der phylogenetischen Entwickelung iiberhaupt 
ist dieses, dass alles Differenzirte aus Gleichartigen, Nichtdifferenzirten 
entstanden ist. Um den Entwickelungsgang z. b. der Grnppe der 
Amentaceen recht zu verstehen, muss man vor Allem zwei phylo- 
genetische Differenzirungsgesetze beachten. 

1. G-esetz der Differenzirung der Sprosse in Betreff 
der Metamorphose. Die Sprosse mussten nach obigem Axiom 
zuerst alle gleichartig sein, d. h. alle dem allgemeinen Typus zu- 
kommenden Blattformationen besitzen, mithin alle Seitensprosse 
mussten ursprunglich gleichartige Wiederholungssprosse ihres Mutter- 
sprosses sein. Die Differenzirung geschieht durch Reductionen : zunáchst 
wird an den Seitensprossen der vegetative untere Theil reducirt, es 
entstehen reine Reproductionssprosse. Die Differenzirung erreicht 
einen hóheren Grád und wird schárfer, wenn am Hauptspross wiederum 
der reproductive obere Theil reducirt wird. So werden zunáchst ein- 
achsige (monokaulische) Pflanzen zweiachsig (diplokaulisch) ; durch 



L. Čelakovský: Amentaceae. 



Tab.IX. 




Yěstnikl<rál. české společnosti nauk. Třída maťhemat přírodověd. 1889. 



O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých: 339 

verschiedene Reductionen von drei und mehr Achsengenerationen ent- 
stehen drei- und mehrachsige Pflanzen. 

Eeducirte und differenzirte Sprossgenerationen bilden sich ge- 
wóhnlich proleptisch (beschleunigt, verfrúht) in derselben Vegetations- 
periode, wáhrend als Nora, zunial fiir Holzgewáchse dies gilt, dass 
vollstándige, vegetativreproductive oder auch rein vegetative Sprosse 
in jeder Vegetationsperiode nur in einer Generation entfaltet werden. 
Bei niehrachsigen Pflanzen sind also die Sprosse zweiter Generation 
um ein Jahr, die der dritten um zwei Jahre u. s. w. anticipirt. 

2. Gesetz der geschlechtlichen Differenzirung. Ein- 
geschlechtige, also rein mánnlich und rein weiblich differenzirte 
Bluthen sind iiberall aus hermaphroditen Bluthen durch Reduction 
des anderen Geschlechtes hervorgegangen. Sie sind zunáchst im ge- 
meinsamen Blůtlienstande vereinigt, gewóhnlich in bestimmter Anord- 
nung, z. B. an derselben Inflorescenzachse die niannlichen oben, die 
weiblichen unten (so bei den Amentaceen zumeist), oder umgekehrt 
(so unter den Amentaceen nur bei den Myriqeen). Spáter werden 
auch die ganzen Bliithenstánde, welche verschiedene Achsen beschlies- 
sen, differenzirt, die einen werden mánnlich durch Reduction des weib- 
lichen Theils, die anderen weiblich durch Reduction des mánnlichen. 
Entstehen die Sprosse mit differenzirter Inflorescenz proleptisch auf 
demselben Jahrestriebe, so erscheinen noch die ganzen Jahrestriebe 
gleichartig, doppelgeschlechtig, sind aber die geschlechtlich differen- 
zirten Sprosse ebensoviele (theils terminále, theils seitliche) Jahres- 
triebe am vorjáhrigen Triebe, so erscheint das Geschlecht auf ver- 
schiedene Jahrestriebe vertheilt. Noch weiter schreitet die sexuelle 
Differenzirung vor, indem ganze Sprosssysteme oder sogar ganze 
Pflanzenstocke eingeschlechtig werden (wie bei Nothofagus und vielen 
Myricaceen). 

Als Phasen der phylogenetischen Entwickelung resp. Differen- 
zirung der Amentaceen sind folgende vier zu unterscheiden : 

1. Phase. Die mit Bluthe abschliessenden Sprosse sind alle 
gleichartig, darům auch die Bluthen zwitterig, in den Blattformationen 
vollstándig. Prolepsis keine. Diese Phase ist fůr die Amentaceen prá- 
historisch, bei ihrem Auftritte bereits absolvirt. 

2. Phase. Beginnende Reduction und Prolepsis. Proleptisch 
bilden sich, uber den ganzen Jahrestrieb zerstreut oder nur ober- 
wárts lbliithige reducirte Wiederholungssprosse in den Achseln der 
Laubblátter. Die Reduction besteht darin, dass Laubblátter auf den 
proleptischen Seitensprossen gar nicht oder nur rudimentar und 

22* 



340 Ladislav Čelakovský 

kiiinmerlich gebildet werden, die Seitensprosse also ganz oder vor- 
herrschend zu Reproductivsprossen werden. Die Differenzirung wird 
noch schárfer, indem der Hauptspross seine Endbliithe einbůsst und 
rein vegetativ (und unbegránzt) wird. Die axilláren einbluthigen 
Sprosse konnen durch weitere proleptische Sprossung aus den Vor- 
bláttern zu 3bluthigen Cymen oder Dichasien werden. Diese Ent- 
wickelungsphase reprásentirt Nothofagus. 

Die Geschlechtsdifferenzirung trat bereits in dieser zweiten 
Phase auf. Bevor aber bei Nothofagus die ganzen Sprosssysteme ge- 
schlechtlich differenzirt wurden, muSiSten die Hauptsprosse doppel- 
geschlechtig sein, und zwar, wie es sonst fur die Cupuliferen Norm 
(Pasania, Castanea), die mannlichen Bliithen oben, die weiblichen 
unten auf demselben Hauptsprosse stehen (Fig. 9.). 

3. Phase. Ist charakterisirt durch das Auftreten der Kátzchen- 
bildung, námlich Metamorphose der die Bluthensprosse stiitzenden 
Laubblatter in Hochblátter. Der kátzchenartige racemose Bliithenstand 
musste daher zuerst zum Jahrestrieb terminál sein (wie noch oft, 
bei Betulaceen, Juglandaceen), und zwar zunáchst noch androgyn, 
oben mánnlich, unten weiblich (Platycarya, welche aber wegen Vor- 
handenseins seitlicher Kátzchen in die folgende Phase ubergeht). Viel 
háufiger ist die Trennung der Geschlechter soweit vorgeschritten, 
dass das Gipfelkátzchen eingeschlechtig wurde, am Gipfeltrieb und 
den Seitentrieben oder auch an verschiedenen Seitentrieben unter sich 
(Corylus) verschiedenen Geschlechts. So bei den Betulaceen, den meisten 
Juglandeen. 

4. Phase. Dieselbe beginnt mit der proleptischen Entwickelung 
seitlicher Wiederholungskátzchen unter dem Gipfelkátzchen, welche 
ebenso wie letzteres ursprunglich wieder androgyn sind. Fig. 1. stellt 
diesen vollkommensten Idealtypus (dem Platycarya zunáchst steht) 
schematisch dar. Durch verschiedene Reductionen behufs schárferer 
Differenzirung ist dieser Typus verschiedentlich abgeándert worden. 
Bei den Cupuliferen (abgesehen von den Fageen) ist das ganze an- 
drogyne Terniinalkátzchen total reducirt, indem der Trieb rein vege- 
tativ wurde. Es entfielen also die Zweige c d als Reproductions- 
sprosse und wurden durch vegetative ruhende Knospen ersetzt. Dadurch 
ging zunáchst Castanea Fig. 11. hervor, wo nur noch die weitere 
Veránderung eintrat, dass die unteren Kátzchen aus androgynen rein 
mánnlich geworden sind. Quercus Fig. 12. entstand sodann, indem 
an den oberen androgynen Kátzchen der mánnliche obere Theil re- 
ducirt wurde, die unteren rein mannlichen aber bereits den Schuppen- 



O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 341 

blátteru am Anfange des Triebes zugetheilt wurden. Bei Fagus Fig. 10. 
ist von der Terminalinflorescenz in Fig. 1. nur der rnánnliche obere 
Theil (Sprosse d) vóllig reducirt, die weiblichen dichasialen Sprosse c 
blieben, noch zu Laubbláttern axillár ; die mánnlichen Inflorescenzen a 
sind, als gleichwerthig mit den Kátzchen a bei Castanea und Quercus, 
gedrungene Kátzchen, wahrscheinlich noch mit erhaltener Gipfel- 
blůthe (den mánnlichen Cymen von Nothofagus konnen sie nicht 
entsprechen, weil solche uber den weiblichen Dichasien c stehen 
miissten). 

Auch in dieser vierten Entwickelungsphase konnen sich die 
ganzen Jahrestriebe mit ihren lateralen Kátzchen geschlechtlich diffe- 
renziren, so gelegentlich schon bei Quercus, wenn am Endtrieb die 
Bildung der mánnlichen Kátzchen unterbleibt, dagegen am schwachen 
Seitentrieb wiederum die Bildung der oberen weiblichen Kátzchen. 
Bei Engelhardtia und Oreamunoa (Fig. 8.) ist dies typisch der Fall, 
nur ist der rnánnliche Seitentrieb (der manchmal noch von einem 
weiblichen Kátzchen begránzt wird!) laubblattlos geworden. 



Erklárung der Tafel IX. 

In allen Figuren ist T der Endtrieb, L der Seitentrieb gleichen 
Geschlechts, L x Seitentrieb des anderen Geschlechts; a zum Jah- 
restrieb seitliche Kátzchen rein mánnlichen Geschlechts, h hóher- 
stehende androgyne oder durch Eeduction des oberen mánnlichen 
Theils rein weibliche Kátzchen , c weibliche Einzelbliithen oder 
Dichasien, d rnánnliche Einzelbliithen oder Dichasien. Die schraf- 
firten Blátter und Achsen gehoren dem vergangenen Jahre an. 

Fig. 1. Vollkommenster, wohlerhaltenster Amentaceentypus, ohne 
stattgehabte Reductionen (zunáchst steht demselben Platycarya). 
Achsen der weiblichen Bliithensprosse mit zahlreichen Bláttchen be- 
setzt, wie bei den Cupuliferen, dargestellt* 

Fig. 1 B. Verzweigtes mánnliches Kátzchen an Stelle des ein- 
fachen Kátzchens a in Fig. 1., wie es bei manchen Kastanien (Ca- 
stanea chrysophylla Hook. u. a.) und Eichen (Pasania Beccariana 
Prantl) vorkommt. Die Seitenkátzchen sind nicht etwa aus Dichasien 
hervorgegangen und diesen homolog, sondern sind Wiederholungssprosse 
des Terminalkátzchens aus den Achseln der unteren Deckblátter und 
dem ganzen Terminalkátzchen homolog. 



342 Ladislav Celakovský 

Fig. 2. Androgynes Kátzchen aus Einzelbliithen, unten weiblich, 
oben mánnlich. 

Fig. 3. Schéma von Carpinus. Endtrieb T mit terminálem, in 
Folge Keduktion des oberen mánnlichen Theils d rein weiblich ge- 
wordenen Kátzchen. Der Seitentrieb L ebenfalls weiblicher Wiederho- 
lungsspross des Terminaltriebes, L 1 mánnlicher Seitenspross, durch 
Eeduction (Ausfall) des weiblichen Geschlechts aus dem urspriinglichen 
androgynen entstanden. 

Fig. 4. Schéma fiir Corylus. Der heurige Terminaltrieb ist rein 
vegetativ geworden; nur die Seitentriebe sind geschlechtlich, die 
oberen L mánnlich und proleptisch verzweigt, die unteren L 1 weib- 
lich und einfach. 

Fig. 5. Schéma der Betula alba. Der proleptische reducierte 
Endtrieb T und darunter stehende ihm gleiche Seitentriebe L rein 
mánnlich, tiefer aus der Achsel eines vorjáhrigen Laubblattes ein 
rein weiblicher Seitentrieb. 

Fig. 6. Schéma fiir Alnus § Gymnothyrsus (Alnus glutinosa 
etc). Die oberen mánnlichen Kátzchen wie in Fig. 5, aber der wei- 
bliche Seitentrieb ebenfalls proleptisch, reducirt (laubblattlos) und 
verzweigt. 

Fig. 7. Schéma fiir Juglans. Terminaltrieb mit weiblichem End- 
kátzchen wie in Fig. 3, aber die mánnlichen Seitentriebe L 1 auf 
blosse Kátzchen reducirt. 

Fig. 8. Schéma fiir Engelhardtia. Endkátzchen von Juglans ist 
hier reducirt (in Wegfall gerathen), damit der Endtrieb rein vegetativ 
geworden; dafiir axilláre weibliche Wiederholungskátzchen b entwickelt. 
Auch der stark reducirte (laubblatt- und endkátzchenlose) Seitentrieb 
L l trágt nur seitliche, jedoch mánnliche Kátzchen. Geschlechtliche 
Diíferenzirung von Endtrieb und Seitentrieben, durch die stattgehabten 
Reductionen (am Seitentrieb L 1 ist ein weibliches Terminalkátzchen, 
welches sich manchmal noch entwickelt, reducirt) ebenso vollkommen 
wie bei Juglans. 

Fig. 9. Schéma fůr Nothofagus, den Trieb als androgyn sup- 
ponirt (obzwar bei den gegenwártig existirenden Arten die Ge- 
schlechter auf verschiedene Zweigsysteme oder dioecisch auf ganze Indi- 
viduen (Stócke) vertheilt sind). Der androgyne unten weibliche, oben 
mánnliche Theil des Triebes ist homolog dem androgynen Kátzchen 
c d in Fig. 1. 

Fig. 10. Schéma von Fagus. Unter den weiblichen 2bliithigen, 
von einer Cupula composita umgebenen axilláren Dichasien c ent- 



O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 343 

springen mánnliche, gestauchte, mit Endblúthe (wie es scheint) ver- 
sehene Kátzchen a. Der mánnliche Endtheil d (in Fig. 1, Fig. 9) 
ist reducirt. 

Fig. 11. Schéma von Castanea. In den Achseln der oberen 
Laubblátter androgyne proleptische Seitenkátzchen 6, oben mánnlich 
unten weiblich ; die unteren Seitenkátzchen a wieder nur aufs mánn- 
liche Geschlecht reducirt. Der ganze androgyne Endtheil (c d in 
Fig. 1) ist hier reducirt, da der Langtrieb, wie bei den Cupuliferen 
iiberhaupt, rein vegetativ geworden ist. 

Fig. 12. Schéma far Quercus. Die oberen Seitenkátzchen durch 
Keduction des oberen mánnlichen Theils (von b in Fig. 11) rein weiblich 
geworden; mánnliche untere Kátzchen aus den Achseln der oberen 
Knospenschuppen. Der Seitentrieb L hat nur mánnliche Kátzchen 
entwickelt. Vergleiche damit Engelhardtia Fig. 8. 



25. 

Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných, 
okolí Vysočan, Vinoře a Ouval. 

Předložil Fr. Kovář, dne 10. května 1889. 

Delvauxit a diadochit jsou karakteristické minerály pro okolí 
Vysočan, Vinoře a Ouval. Objevují se tam pospolu v podobě hliz 
v diluvialných hlinách na rozhraní vrstev silurských, prvý však 
mnohem řidčeji, než tento. 

Loňského roku udělena mi byla slavným musejním, sborem pří- 
rodovědeckým vzácná podpora na chemické prozkoumání těchto za- 
jímavých hliz, jež v Čechách byly dříve výhradně známy z ložisk 
rud železných okolí Nučického *) a pak z „Bázový rokle" u Mezihoří 
blíže Benešova, kde provázejí ložiska limonitu, uložená v proměněných 
břidlích prahorních. **) 

I. Delvauxit. 

A) Výsledky vyšetření předběžného. 

Delvauxit z hlin diluvialných jeví se v nepravidelně zakulacených 
tvarech hlizovitých, povrchu ledvinitého, nebo hroznovitého. Potažen 
jest slabou vrstvou zemitou, barvy žlutavé, žlutozelené, až šedé. 
Střed jeho jest obyčejně hnědá, kompaktnější hmota, mnohdy svě- 
tlejšími žilkami protkaná, jež od vnitřku ku obvodu směřují. 

Barva delvauxitu, obzvláště na okraji jest hnědá, kaštanově 
hnědá, až hnědočervená. Lom jest lasturnatý, lesk smolný. Střed 



*) J. Vála und B. HelmhacJcer : Das Eisensteinvorkommen in der Gegend von 
Prag und Beraun. (Archiv fůr die naturw. Landesdurchforschung v. Bóhmen 
H. Bd. 1877). 
**) B. Helmhacker: Geognostische Beschreibung eines Theiles der Gegend 
zwichen Benešov und der Sázava. (Archiv, f. d. naturw. Landesdurchf. v. 
B. II. Bd. 1877 p. 433.) 



Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných. 345 

bývá směs delvauxitu s diadochitem, jest poněkud kompaktnější, lomu 
nerovného, lesku poněkud mdlého. 

Čistý delvauxit rozpadá se na vzduchu velmi snadno. Takové 
rozdrobování jeví se nejprve na povrchu a následuje povlovně do- 
vnitř, čím více znečištěn jest diadochitem, tím děje se to po- 
vlovněji. Delvauxity, mající jádro diadochitové, nerozpadávají se tak 
snadno; tu a tam toliko okraj se drobí. 

Příčina, proč minerál na vzduchu se drobí, záleží patrně ve 
vysýchání. Původně byl asi delvauxit v zemi pevný, jsa dokonale 
vodou prostoupen. *) Teprve, když na povrch se dostal a vlivu vzduchu 
byl podroben, pouští povlovně vodu, postupně vysýchá, při čemž se 
drobí. Však i minerál na vzduchu vysušený obsahuje ještě značné 
množství hygroskopické vody. 

Hutnota na vzduchu vysušeného minerálu jest velmi měnivá, 
závislá asi na množství hygroscopické vody. Jelikož tají v sobě 
delvauxit mnoho vzdušných bublinek, třeba vzorek při určování hu- 
tnoty předem dobře vyvařiti. Určuje-li se hutnota v kouscích, nebo 
v prášku, vždy jsou výsledky shodný. Vzorky nad J? 2 /S'0 4 zprvu vy- 
sušené, mají dle různých hliz hutnotu od 1*98 — 2*38**). 

Pálen v pinsetě přímým plamenem plynovým, delvauxit svítí 
a třeští; po vychladnutí bývá mnohem temněji zbarven, ba místy 
i nabíhá do modra. Světle červený nebo oranžový prášek nabývá 
prudkým žíháním barvy červenohnědé. Před dmuchavkou taje v čer- 
nošedou, magnetickou kuličku. 

Ve studené, koncentrované kyselině solné a dusičné velmi 
snadno se rozpouští, při čemž poněkud šumí. Taktéž se snadno roz- 
pouští v teplých, zředěných kyselinách***). Ze všech tří nalezišť značně 
jest znečištěn látkami cizími a v kyselinách zanechává značně neroz- 
pustného zbytku; do roztoku přechází něco kyseliny křemičité. 
(Celkem byl zkoumaný materiál velmi nestejnorodý. — ) 

Lučebným rozborem kvalitativným byly ve množství převážném 
ve všech zkoumaných hlízách objeveny: E 2 0, Fe 2 2 , CaO a P 2 O s . 



*) J. Vála und M. Helmhacker: Archiv f. d. nat. Landesdurchf. v. B. II. Bd. 

p. 378. 
**) Hutnota delvauxitu z Berneau (Haidinger: Handbuch der bestimmenden 
Mineralogie 1845) == 1-85, hutnota delvauxitu z okolí Nucic (J. Vála und 
B. Helmhacker: Archiv f. d. nat. Landesdurchf. a. Bóhmen 1877 Bd. II. p 
377) = 2-696— 2-707. 
***) Dle Helmhackera nešumí v kyselinách minerál z okolí Nučic, šumí však 
delvauxit belgický, jsa poněkud kalcitem proniknut. (Archiv 1877. Bd. II. 
p. 377.) 



346 Fr. Kovář 

Ve skromnějších podílech zjištěna v některých hlízách přítom- 
nost kysličníků: MgO, K 2 0, Na 2 0, SiO % a SO s . Jiné exempláry ne- 
tajily v sobě ani magnesie, ani alkalií. Ve sledech toliko objeveny 
byly: Cl a C0 2 . 

V kyselinách nerozpustný podíl tají v sobě převážnou většinou 
kysličník křemičitý a vedle toho silikát, kyselinami za obyčejného 
tlaku nerozložitelný, v němž zjištěna přítomnost kysličníků: Fe 2 3 , 
Al 2 3 a CaO. 

B) Výsledky lučebného rozboru kvantitativného. 

Zkoumání kvantitativné provedeno na šesti různých exemplárech. 

Pod. č. I. analysován byl okraj kaštanově hnědý, lesku smol- 
ného. Hutnota 2*43. Kousky, k určování hutnoty použité, zbaveny ve 
všech případech hygroskopické vody v exsikatoru nad H^SO^. (Vy- 
sočany). 

Pod č. II. analysován hnědý střed jiné větší hlízy. Hutnota 2*39. 
(Vysočany). 

Pod. č. IE. analysována partie mezi zemitou korou a středem 
opět z jiné hlízy. Hutnota 2*32 (Vysočany). 

Pod. č. IV. analysován opět jiný, kaštanově hnědý střed hlízy. 
Hutnota 2*25. (Vysočany). 

Pod č. V. analysovány jednotlivé rozdrobené kousky, dílem ze 
středu, dílem z povrchu hlízy, na vzduchu rozpadlé. Barva kaštanová 
lesk smolný. Hutnota 1-98 (Vysočany). 

Pod. č. VI. analysována partie mezi zemitou korou a červeno- 
hnědým středem. Lesk smolný, barva kaštanově hnědá. Hutnota 2 '48 
(Vinoř). 

Ve všech případech vzat k rozboru minerál, předem nad H 2 £0 4 
vysušený i tajil ve 100 částnch: (viz tab. na str. 351.) 

C. Některá zvláštní zkoumání. 

1. Určování vody hygroscopické. 

Aby se vyšetřilo, mnoho-li delvauxit na vzduchu vysušený ještě 
hygroskopické vody v sobě tají a kterak tuto postupně ztrácí, sušen 
byl práškovitý minerál na hodinkovém sklíčku v exsikatoru nad 
H 2 S0 4 . V různých přestávkách bylo pak váženo. Delvauxit č. I. ztrácel 
vody: 



Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných. 



347 



Delvauxit 



č. I. 



5. II. 



č. ni. 



č. IV. 



č. v. 



č. VI. 



Vysočany 



Vinoř 



vody hygr. 



16-13 



18-97 



12-08 



19*25 



10-58 



20-01 



H 2 při 100° unik. 
H 2 žíháním unik. . 
Nerozp. zbytku . . 
Si0 2 v roztoku . . 

Fe 2 3 

CaO 

MgO 

K 2 0, Na 2 . . . . 

P 2 5 

so 3 

Cl 

co 2 



Za 



6-23 


6-38 


7-15 


6-83 


7-62 


10-92 


12-52 


14-82 


15-95 


13-24 


10*49 


8-05 


6-64 


5-32 


3-85 


0-09 


0-68 


0-26 


1-12 


0-41 


46-70 


46-81 


48-60 


49-13 


47-31 


7-69 


6-74 


4-38 


3-56 


7-82 


0-16 


sledy 


0-55 


1-20 


0-36 


0-13 


0-28 


0-38 


0-21 


sledy 


18-11 


18-45 


17-32 


16-43 


17-68 


sledy 


0-35 


0-86 


1-08 


1-26 


sledy 


sledy 


sledy 


sledy 


sledy 


sledy 


sledy 


sledy 


sledy 


sledy 


100-72 


100-18 


100-96 


100-83 


99-55 



7-31 

7-50 
13-71 

0-73 
46-76 

6-14 



17-04 

1-05 

sledy 

sledy 



100-24 



1 hod. . 


• 2-26% 


za 70 hod. . . 


. 15-08°/ 


2 1 /. ■ • ■ 


. 4-28 


» 76 „ . 


. 15-12 


4 l / 3 . • 


. 6-53 


» 4 dny . 


. . 15-37 


5 u » 


. . 7-13 


» 6 » • 


. 15-65 


21 „ . 


. 12-86 


7 


. 15-76 


24 „ . 


. 13-10 


» 8 „ 


. 15-88 . 


29 ,, . . 


. 13-61 


» 9 „ . 


. 15-94 


45 „ . 


. 14-50 


» 13 ii 


. 16-13 


52 „ . 


. 14-63 


n 14 , . 


. 16-13 



Více již další dny neztrácel a tudíž tají v sobě 16-13% vody 
hygroskopické. 

2. Určování vody při 100° unikající. 

Aby vyšetřeno bylo, mnoho-li vody teprve při 100° unikající 
minerál v sobě tají a kterak tuto postupně ztrácí, sušena byla pů- 
vodní práškovitá látka ve vodní sušárně a po určitých dobách bylo 
váženo. Delvauxit č. I. ztrácel vody: 
Za 1 hod. . . . 16-52°/ 



1 
2 

4V 2 
67, 



19-44 
21-17 
21-62 



za 11 hod. . . 


. 22-03°/ 


„ 18 „ . . 


. 12-17 


n 25 „ . . 


. 22-28 


» 27 „ . . 


. 22-36 



348 Fr. Kovář 

Při dalším sušení byla již váha konstantní. 

Celkem prchlo vody 22*36% 

Vody hygr. urč. předchozím 16*13 

Vody teprve při 100° unikající . . . 6*23% 

Barva prášku se tímto sušením nijak nezměnila. 

Poněkud červenohnědě zbarven byl již práškovitý vzorek č. IV. 
sušením ve vzdušné sušárně při 120° i prchlo veškeré vody za dva 
dny 28-34%. Při 130° uniklo pak celkem za tři dny 29*94% vody 
a prášek nabyl barvy hnědé. Dalším sušením při téže teplotě byla 
jak barva prášku, tak i váha jeho konstantní. 

3. Zkouška, znázorňující lakotné přibírání vody z okolí. 

Aby vyšetřeno bylo, kterak vysušený minerál opět vlhkost ze 
vzduchu přibírá a do jaké míry tak se děje, ponechána byla látka, 
prve při 100° vysušená, na otevřeném sklíčku na vzduchu a po urči- 
tých přestávkách váženo. Delvauxit č. I. přibíral vody: 



Za 15 minut . . . 1*38% 
„ 25 ,, . . .2-21 

)5 00 „ • • • O ÓJL 

„ 17 2 hod. . . . 412 

Po té položen práškovitý minerál na otevřeném sklíčku pod 
zvon, vedle nádobky s vodou a přibíral dále: 

Za 2 hod. . . . 4*50% 
. 4»/ a „ • • • 6-35 
„21 „ . . . 12-48 



1 den . . . 13-70 



za 2 3 / 4 hod. . . . 5-39°/ 
„5 „ . . .6-46 

„8 .;.,.. 7-15 
„24 , ... . .7-50 



za 2 dny . . . 15-27° 
. 4 ' . . . 15-79 



6 „ . . . 16-03 

7 „ ... 16-14 



Další dny byla pak už váha konstantní. Přitáhla tudíž látka, 
při 100° dříve vysušená, vody: 

Na vzduchu 7*50% 

pod zvonem vedle vody . . . .16-14 
Celkem . ."7 23-64% 

Poněvadž z minerálu, na vzduchu vysušeného, prchlo sušením 
při 100° celkem 22*36% vody a opět přitáhnuto bylo z okolí 23*64% 
a nic více, zdá se, že přebytkem l'28°/ == (23*64 — 22*36) byl pů- 
vodně minerál v zemi proniknut a totéž asi množství že uniklo volným 
jeho ležením na vzduchu. 



Chemický výzkum fosforečnanů z Min diluvialných. 349 

Nelze vůbec tak snadno rozhodnouti, je-li voda při 100° prcha- 
jící vodou hygroskopickou, nebo chemicky vázanou. Ze minerál 
v kouscích, při 100° sušený, nemění ani barvy, ani formy, to zdá se 
nasvědčovati náhledu prvnímu. 

4. Určování vody teprve žíháním unikající. 

Všecky delvauxity z hlin diluvialných tají v sobě malé množství 
kyseliny sírové. Proto při určování vody v tomto případu pokryto 
bylo odvážené množství původní práškovité látky, odváženým množstvím 
vyžíhaného klejtu a po té žíháno v porcellanovém tyglíku do kon- 
stantní váhy. Vrstva klejtu zadržuje všecek kysličník sírový i pota- 
žena byla slabounkým, bílým povlakem síranu olovnatého; pod ní 
pak nabyl vzorek prudkým žíháním barvy temně hnědé. 

Delvauxit č. I. ztratil veškeré vody 33 - 28 / 

Vody, při 100 prchající, nalezeno 22-36 

Vody, teprve žíháním unikající 10*92 /o 

5. Analysa podílu, v kyselinách nerozpustného. 

Nerozpustný podíl delvauxitu č. I. (10 # 49°/ ) zahříván po dva 
dny v platinové misce s nasyceným roztokem sody, dvojnásobným 
množstvím vody zředěným. Po té nerozpustný zbytek sfiltrován, promyt, 
vysušen a vyžíhán. Z filtrátu, po předchozím přesycení kyselinou 
solnou, určeno pak množství Si0 2 . Rozborem tím shledáno, že v ky- 
selinách nerozpustný podíl skládá se z 85"72°/ Si0 2 a 14:'2S°I Q sili- 
kátu, kyselinami za obyčejného tlaku nerozložitelného, jenž rozložen 
byv tavením s uhličitanem sodnato-draselnatým, obsahoval kysličníky : 
Fe 2 3 , A1 2 3 a CaO. 

Podobným způsobem analysován nerozpustný podíl delvauxitu 
č. VI. z Vmoře (13*7 r'/ ) i zjištěny byly v silikátu, kyselinami ne- 
rozložitelném, vedle Fe 2 3 , A1 2 3 a CaO, ještě sledy MgO. Vážený 
Si0 2 zkoumán byl v obou případech na čistotu. Zahříván byv na 
platinové misce s vodnatým fluorovodíkem za přítomnosti kyseliny 
sírové, těkal v podobě SiF 4 úplně beze zbytku. 

D. Vyšetření formuly. 

Delvauxit č. I. nad H 2 S0 4 vysušený, po odpočtení nerozpust- 
ného zbytku a kysličníku křemičitého, má přepočtený výsledek, vzta- 
hující se na látku čistou, v hlavních součástech tento: 



350 



Fr. Kovář 



Nalezené množství, na látku 
čistou přepočtené 


Molek. poměr 


Theoret. složení 
dle formuly 


H 2 19-17°/ 

Fe 2 3 .... 52-25 

CaO 8-55 

P 2 5 20-28 

100-25 


1-068 celistvý 7 
0-327 „ 2 
0-153 „ 1 
0-143 „ 1 


. . . .19-57°/ 
.... 49-69 
.... 8-69 
.... 22-05 


100-00 



Složení toto dobře se 
počtenými na iátku čistou, 



shoduje s analysami Rauer-ovými, pře- 
nad H 2 S0 4 vysušenon, jež provedl na 

delvauxitu belgickém (Berneau nedaleko Vise) a štýrském (Dolling- 

graben blíže Lubna)*) i dá se vyznačiti formulou: 
2 Fe,O a 



So 03 } P *°* + 7 H * ' neb0 6 3 F CaO } 3 P * ' + 2 1 H2 ° 
} + 4Fe 2 (0^+91^0. 



2Fe 2 P 2 0, 
Ca 3 P 2 8 



Bauer kontroloval analysy na minerálu belgickém, původně 
Delvauxem provedené**) a dle téhož od Dumonta „delvauxéne "***), po- 
zději od Haidingera „delvauxiff) nazvaném a prozkoumal tehda nově 
nalezený minerál z ložisk limonitových ve Štyrsku. K analyse vzal 
minerál na vzduchu vysušený, i dospěl k těmto výsledkům: 



Nalezené součásti 



Minerál na 
vzduchu 
vysušený 



Přepočteno 
na látku 
čistou, nad 
H 2 SO á vy- 
sušenou. 



Minerál na 
vzduchu 
vysušený 



Přepočteno 
na látku 
čistou, nad 
H 2 SO á vy- 
sušenou 



Berne au 



Dollinggraben 



H 2 při 100° 
H 2 žíháním 
Si0 2 . 
Fe 2 3 
CaO . 
P 2 O s 
CO, . 



12-201 
13-84] 

2-08 
46-40 

7-08 
18-67 
sledy 



26-04 



100-27 



[19-18 

52-03 

7-94 

20-93 



12-80) 
13-91] 

1-24 
46-34 

7-39 
17-68 



26-71 



99-98 



99-36 



\ 19-04 

52-54 

8-37 
20-04 



99-99 



*) K. Eauer: Uber die Zusammensetzung einiger Mineralien, mit besonderer 
Kůcksicht auf den Wassergehalt. (Jahrbuch der geolog. Reichsanstalt 
V. Jahrgang 1854 p. 67. 
**) Bull. de l'ac. roy. de Brux. 1838 T. V, p. 147. 
***) Bull. de Pac. roy. de Brux. 1838 T. V, p. 296. 
f) Haidinger: Handbuch der bestimmenden Mineralogie 1845 512. 



Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných. 351 

Poměr molekul Fe 2 3 : CaO : P 2 5 : H 2 = 2:1:1:7 i resul- 
tuje táž formula, jako pro delvauxit z hlin diluvialných a z ložisk 
rud železných okolí Nučického*). 

Taktéž i vlastnosti minerálu belgického a štýrského shodují se 
dobře s vlastnostmi českého nerostu až na to, že delvauxity z hlin 
diluvialných jsou valně znečištěny a obsahují všecky malé množství 
kyseliny sírové. 

II. Diadoch.it. 

A) Výsledky vyšetření předběžného. 

V diluvialných hlínách okolí Vysočan, Vinoře a Ouval objevuje 
se diadochit v podobě hliz buď kulatých, nebo aspoň zaokrouhlených, 
jež mají povrch ledvinitý, nebo poněkud hroznovitý. 

Hlízy potaženy jsou zhusta šedým, zemitým povlakem, jenž jest 
někdy i poněkud nažloutlý, nebo zelenavý. Mnohdy prostoupeny jsou 
hlízy žilkami, podobně zbarvenými. 

Čistý diadochit drobí se mnohem pomaleji, než delvauxit. Jen 
tehda, je-li bud proniknut, nebo poněkud znečištěn delvauxitem, snáze 
na vzduchu se drobí, čistý delvauxit neobsahuje kyseliny sírové, 
čistý diadochit nemá žádného vápna. Jest tedy diadochit na vzduchu 
tím stálejším, čím více tají v sobě kyseliny sírové a čím méně má 
vápna. 

Lom diadochitu jest nerovný, zemitý, lesku mdlého. Barva jest 
rozličná a spolu také i struktura. Vyskytují se hlízy světle bílé, nebo 
světle žlutohnědé, velmi měkké a jako křída. Jiné hlízy jsou bud 
žlutošedé, nebo červenožluté a mají tvrdost poměrně větší. Značně 
tvrdší pak jsou hlízy barvy cihlově červené, nebo přihnědlé. Pozna- 
menati však sluší, že diadochity z hlin diluvialných jsou po většině 
delvauxitem znečištěny tak, že těžko jest vybrati k analyse materiál, 
úplně stejnorodý. Často bývají hlízy na povrchu obdány kaštanově 
hnědou korou delvauxitovou a protkány jemnými, snadno drobivými 
žilkami, lesku smolného. Vlastní diadochitová substance jest pak 
pevnější. 

Hygroskopickou vodu obsahují všecky zkoumané, na vzduchu 
vysušené minerály, ačkoli ve množství měnivém. Vodu tuto sušením 



*) J. Vála und R. Helmhacker: Das Eisensteinvorkommen in der Gegend von 
Prag und Beraun. (Archiv f. d. naturw. Landesdurchf. v. Bohmen. Bd. II. 
1877 p. 376.) 



352 Fr. Kovář 

v exsikatoru nad H 2 S0 4 sice zvolna ztrácejí, však opět ji z okolí 
přitahují, byvše volně na vzduchu ponechány. Přitahování vody na 
vzduchu, nebo z vodného okolí děje se menší měrou a mnohem likna- 
věji, než u delvauxitu. Hutnota na vzduchu vysušených diadochitů 
jest jako u delvauxitu velmi měnivou; patrně závisí na množství 
hygroskopické vody. Toliko vzorky, vody hygroskopické předem zba- 
vené, mají hutnotu od 1*86 — 2'92 *). I zde nutno hutnotu teprve po 
předchozím vyvaření vzdušných bublinek stanoviti. 

Pálen v pinsetě přímým plamenem plynovým, diadochit svítí ; 
pouští vodu a kyselinu sírovou, nabývaje po vychladnutí barvy čer- 
venohnědé v různých odstínech. Podobné barvy nabývá světle žlutý, 
nebo bělošedý prášek, byv prudce žíhán v uzavřeném, porcellanovém 
tyglíku. Před dmuchavkou barví plamen nazelenale, nadýmá se a taje 
na hranách v černou, poněkud magnetickou kuličku. 

Ve studené, koncentrované kyselině solné a dusičné, jakož i ve 
zředěných těchto kyselinách za tepla, rozpouští se jako delvauxit 
velmi snadno, stím toliko rozdílem, že při tom nešumí. Eoztok jest 
žlutý, nebo slabě nahnědlý, při čemž zanechává diadochit pokaždé 
značný nerozpustný zbytek a do roztoku přechází něco kyseliny kře- 
mičité. Ve studené vodě vydává bublinky, po zavaření v kousky se 
rozpadává a do vodného roztoku přechází malé množství kyseliny 
sírové a sledy chloru. 

Lučebným rozborem kvalitativným byly ve množství převážném 
objeveny: H 2 0, Fe 2 3 , P 2 ^s a &Oz- V e skrovnějších podílech zji- 
štěna přítomnost kysličníků: CaO, MgO, K 2 0, Na 2 a Si0 2 . Ve 
sledech byl objeven: Cl. 

Připomenouti sluší, že zvláště některé světlé hlízy neobsahují 
ani vápna, magnesie, ani alkalií ; jiné toliko sledy vápna, však žádné 
magnesie ani alkalií. Takovéto hlízy jsou poměrně čistším diadochitem. 
Ve všech případech zanechával zkoumaný minerál dosti podílu, v kyse- 
linách nerozpustného, jenž má obdobné chemické složení, jako neroz- 
pustný zbytek delvauxitu. 

B) Výsledky lučebného rozboru kvantitativného. 

Zkoumání kvantitativné provedeno na sedmi různých exemplárech. 
Pod č. I. analysována bleděžlutá partie mezi delvauxitovou koron 



*) Hutnota diadochitů ze Saalfeldu. (Breithaupt: Bestimmung neuer 
Mineralien in Journal fur prakt. Chemie 1837 Bd. I. pag. 504) r= 2.035—2.057; 
hutnota diadochitů z okolí Nučic (J. Vála und R. Helmhacker: Archiv f. d. 
naturw. Landesdurchf. v. Bóhmen 1877 p. 384; = 2.2205- 2.7707. 



Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných. 



353 



a hnědooranžovým jádrem. Hutnota 2*92. Ve všech případech vzat 
k určování hutnoty minerál, nad H 2 #0 4 vysušený (Vysočany). 

Pod č. II. analysován bleděžlutý střed jiné hlízy, pokryté korou 
delvauxitovou. Hutnota 2*86 (Vysočany). 

Pod č. III, analysována oranžově hnědá střední partie opět jiné 
hlízy, korou delvauxitovou pokryté. Hutnota 2*58 (Vysočany). 

Pod č. IV. analysována hlíza bledá, šedobílá, měkká, jako křída 
píšící. Hutnota 1*90 (Vysočany). 

Pod č. V. analysován oranžově žlutý střed poněkud tvrdší hlízy, 
korou delvauxitovou obdané. Hutnota 2*78 (Vysočany). 

Pod č. VI. analysován střed hlízy úplně bílé, jako křída píšící. 
Hutnota 1*88 (Vinoř). 

Pod č. VIL analysovány různé partie hlízy bleděžluté, rozpu- 
kané, prostoupené hojnými šupinkami sádrovce. Hutnota 1*86 (Ouvaly). 

Ve všech případech vzat k rozboru minerál, předem nad H 2 £0 4 
vysušený a tajil ve 100 částech: 



D iado chit 


5. I. 


č. II. 


Č. III. 


G. IV. 


č. V. 


č. VI. 


č. VII. 






Vy 


s o č a 


n y 




Vinoř 


Ouvaly 


6-48 


3-02 


2-86 


1-14 


4-23 


0-54 


2-26 


H 2 při 100° unik. . . 
H 2 žíháním unik. . . . 
Nerozpusť, zbytku . . . 
Si0 2 v roztoku .... 

CaO 


7-32 

16-14 

2-26 

0-53 

41-08 

2-56 

0-41 

0-68 

16*57 

12-87 

sledy 


8-58 

1811 

1-60 

0-72 

39-12 

1-16 

0-12 

0-26 

14-80 

15-20 

sledy 


7-12 

17-94 

3-22 

0-41 

37-18 

3-05 

1-50 

sledy 

17-42 

11-98 

sledy 


8-36 

19-07 

0-63 

0-84 

36-02 

sledy 

17-26 
18-02 
sledy 


8-89 

15-79 

0-61 

0-62 

42-38 
4-57 

17-56 
10-00 
sledy 


8-71 

19-89 

0-63 

0-92 

36-61 

sledy 

16-43 
16-92 
sledy 


8-08 
1917 

1-09 

0-68 

36-60 

4-75 

0-38 

sledy 

14-92 

14-87 

sledy 


MgO 


K 2 0, Na,0 

P,Ov 


S0 3 


Cl 




100-42 


99-67 


99-82 


100-20 


100-42 


100-11 


100-54 



C) Některá zvláštní zkoumání. 

1. Určování vody hygroskopické. 

Aby se vyšetřilo, mnoholi hygroskopické vody diaclochit na 
vzduchu vysušený v sobě ještě tají a kterak tuto postupně ztrácí, 
dělo se stanovení vody zrovna tak jako při delvauxitu, totiž sušením 

Tř. mathematicko -přírodovědecká. 23 



354 Fr - Kovář 

prášku na hodinkovém sklíčku v exsikatoru nad H 2 S0 4 . V různých 
přestávkách dělo se pak vážení. Diadochit č. II. ztrácel vody: 



Za l hod 0-87% 

. 3 , 1-47 

„ 6 „ 1-89 

„ 24 „ 2-45 



za 4 dny 2*84% 

» O )) áoó 

. "7 „ 3-02 

„ 8 „ 3-02 



Více již další dny neztrácel a tudíž tají v sobě 3*02% vody 
hygroskopické. 

2. Určování vody při 100° unikající. 

Aby se vyšetřilo, mnoholi na vzduchu vysušený diadochit vody, 
teprve při 100° unikající v sobě tají a kterak tuto sušením postupně 
tratí, sušena byla původní, práškovitá látka ve vodní sušárně zrovna 
tak, jako při delvauxitu a po určitých přestávkách vážena. Diadochit 
č. II. tratil vody: 

Za 1 hod 7-34°/° 

. B- ... 11'04 

„ 12 „ 11-60 

Při dalším sušení byla již váha konstantní. 

Celkem prchlo vody H'60% 

Vody hygr. určováním předchozím . . 3*02 



Vody teprve při 100° unikající . . . 8*58%. 

Barva prášku se tímto sušením nikterak nezměnila. 

Zřetelně do žlutá zbarven byl původní, práškovitý vzorek č. VI. 
sušením ve vzdušné sušárně při 120° i prchlo veškeré vody za dva 
dny 10-68% (při 100° toliko 9-25°/ ). Při 130° uniklo pak celkem 
za 3 dny 20-61°/ vody (veškeré žíháním s PbO 29-14%) a prášek 
nabyl barvy červenohnědé. Dalším sušením při téže teplotě byla jak 
barva prášku, tak i váha jeho konstantní. 

3. Zkouška, znázorňujcí lakotné přibírání vody z okolí. 

Aby vyšetřeno bylo, kterak vysušený minerál opět vlhkost z okolí 
vodného přijímá a do jaké míry tak se děje, vpravena byla práško- 
vitá, při 100° vysušená látka na hodinkovém sklíčku pod zvon a po- 
stavena vedle nádobky s vodou. Po určitých přestávkách bylo pak 
váženo. Diadochit č. II. přibíral vody: 



v. 


bod. 


2 


» 


15 


» 


2 


dny 



2-01% 


za 4 dny 


3-73 


n 12 » 


5-50 


é 14 . 


6-13 


» 31 „ 



Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných. 355 

Za V. hod 2*01% za 4 dnv 7-78% 

8*75 

8'96 

..... 1235 

Následující dny byla již váha konstantní. Přitáhla tudíž látka 
z okolí pouze 12*35% vody. Poněvadž z minerálu, na vzduchu vy- 
sušeného, prchlo při 100° celkem 11-60% vody a opět přitaženo bylo 
12-35% a nic více, zdá se, že přebytkem 0*75% vody = (12-35—11-60) 
byl původně minerál v zemi proniknut a totéž asi množství že uniklo 
volným ležením jeho na vzduchu. Podobně jako u delvauxitu, i zde 
těžko lze rozhodnouti, je-li voda při 100° prchající hygroskopickou, 
nebo chemicky vázanou. Že kousky minerálu, při 100° sušené, nemění 
ani barvy, ani formy, to zdá se svědčiti ve prospěch náhledu prvého. 

4. Určování vody teprve žíháním unikající. 

Veškerá voda stanovena žíháním odváženého množství původní 
práškovité látky s odváženým množstvím vyžíhaného klejtu v porce- 
lánovém tyglíku. Vyžíhaná hmota byla červenohnědá, vrstva klejtu 
potažena bílým povlakem síranu olovnatého. 

Aby také ukázáno bylo, kterak výsledky differují, určuje-li se 
voda prostým žíháním bez PbO a pak žíháním za přítomnosti tohoto, 
provedeno bylo stanovení vody způsobem obojím v diadochitu č. II. 
Ten ztratil veškeré vody žíháním za přítomnosti PbO . . . 29*71% 

Vody při 100° prchající nalezeno ♦ . 11*60 

Vody teprve žíháním unikající 18*11% 

Žíháním látky bez PbO prchlo zároveň s vodou 13*87% S0 3 . 

5. Analysa podílu v kyselinách nerozpustného. 

Nerozpustný podíl diadochitu č. III. (3*22%) analysován zrovna 
tak, jako týž u delvauxitu. Rozborem shledáno, že skládá se ze 
78-32% Si0 2 a 21-68% silikátu, kyselinami za obyčejného tlaku ne- 
rozložitelného, v němž po rozkladu dokázány kysličníky: Fe 2 3 , A1 2 8 
a CaO. 

Vážený Si0 2 zkoumán byl i v tomto případu na čistotu. 

6. Určování S0 3 z roztoku vodného. 

Zmínil jsem se již na začátku, že z minerálu přechází do vod- 
ného roztoku malé množství kyseliny sírové. Týž zjev vyškytá se 

23* 



356 



Fr. Kovář 



u některých toliko exemplárů z okolí Nučic, kdežto hlízy jiné vlast- 
nosti této nejeví;*) V tom liší se české diadochity od týchž, z jiných 
lokalit známých. 

Dle G. Césara,**) jenž analysoval minerál velmi čistý (destinezit) 
z Vise, přechází prý varem všecka kyselina sírová ve vodný roztok; 
dle Rammelsberga***) z minerálu Saalfeldského toliko 12 - 6°/ . Studoval 
jsem delší dobu působení jednak horké, jednak studené vody v dia- 
dochit, ale nalezené množství S0 3 bylo toliko od 0-56— 1-32°/ . Více 
do roztoku nepřešlo, i když jsem po celých 14 dní prásko vitý mine- 
rál studenou vodou vyluhoval. Pokusy tyto hodlám příležitostně opa- 
kovati na exempláru belgickém. 



D) Vyšetření formuly. 

Diadochit č. IV. nad H 2 S0 4 vysušený, po odpočtení nerozpust- 
ného podílu a Si0 2 má přepočtený výsledek, vztahující se na látku 
čistou, v hlavních součástech tento: 



Nalezené množství na 
látku čistou přepočtené 


Molekul, poměr 


Theoretické složení 
dle formuly 


H 2 . . . 27-85°/ 
Fe 2 3 . . 36-57 
P 2 5 . . 17-52 

S0 3 18-29 

100-23 


1-551 celistvý 13 
0-229 „ 2 
0-124 „ 1 

0-229 „ 2 


27-33% 

37-38 

16-59 

18-70 

100-00 



Složení toto dosti dobře se shoduje s výsledky G. Césarovými, 
jenž analysoval minerál velmi čistý „destinezit" z Visé,f) jakož i blíží 
se složení minerálu, původně u Saalfeldu nalezeného, který Breit- 
hauptem „diadochit" nazvánff) a potom Plattnerem analysován bylfff). 
Složení obou jest následující. 



*) J. Vála und B. EelmhacJcer: Archiv 1877 Bd. II. p. 385., 386. 
**) Keferát Erbenův: Vesmír č. 10. 1889. 

***) Beitráge zur Mineralchemie in Poggendorfs Annalen Bd. 62. p. 137. und 
Mineralchemie 1860. p. 360. 
f) Referát Erbenův: Vesmír 1889. č. 10. 
ff) Diadochit d. i. so viel als vicariirend (nach stellvertreten), weil in dem 
Minerál, \erglichen mit dem Eisensinter die Arsensáure durch die Phosphor- 
sáure vicariirt wird/ {Breithaupt: Bestimmung neuer Mineralien in Journal 
fiir die prakt. Chemie I. Bd. 1837. p. 503.) 
fft) Bammelsberg ■. Beitráge zur Mineralchemie in Poggendorfs Analen Bd. 62., 
p. 137. und Mineralchemie 1860., p. 360. 



Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných. 



357 



Diadochit ze Saal- ■;,•,■,■, 

frldn dle Plattnera Molekul - P omer 

It KLU LUc JL ItlttUcl (.1 


Destinezit z Vise 
dle Gr. Césara 


Molekul, poměr 


HoO . . 30-34% 
Fe 2 3 . 39-69 
P 2 5 . 14-81 
S0 3 . . 15-14 


1-700 celistvý 16 
0-248 „ 2 
0-105 „ 1 
0-190 „ 2 


. . . 25*35% 
. . . 37-60 
. . . 16-76 

. . . 18-85 


1-412 celistvý 12 
0-236 „ 2 
0-119 „ 1 
0-236 „ 2 


99-98 


98-56 



Složení diadochitu z hlin diluvialných, nad H 2 S0 4 vysušeného, 
dá se vyznačiti forinulou: 



2Fe< 



3 \2SO 



5 + 13# 2 Onebo6Fe 2 3 \ 3 f 2 ^ 5 -j-39# 2 0=: 



6SO, 



kdežto z analysy Plattnerovy vychází formule: 

a z výsledků G. Césarových: 

Taktéž i vlastnosti minerálů těchto shodují se dobře s vlast- 
nostmi minerálu českého až na to, že diadochity z hlin diluvialných 
jsou dosti cizími látkami znečištěny a pak, jak již předem bylo uve- 
deno, že voda z nich vyluhuje poměrně nepatrné množství kyseliny 
sírové. 

E) Úvaha závěrečná. 

Breiťhawpt byl náhledu toho, že delvauxit i diadochit dají se 
považovati za jednu specii*). Chemické složení čistých minerálů, z lo- 
kalit prve uvedených, jakož i ostatní jich vlastnosti tomu odporují, 
jak ostatně již Hauer dokázal**). 

Poněvadž některé delvauxity z hlin diluvialných poměrně méně 
vápna, za to ale něco kyseliny sírové v sobě tají a opět některé dia- 
dochity vápnem a poměrně menším množstvím kyseliny sírové sevy- 



*) Handworterbuch des chem. Theiles der Mineralogie von C. F. Bammelsberg. 

IV. Suppl. p. 43. 
**) Jahrbuch der geolog. Reicksanstalt V. Jahrgang 1854. p. 69. 



358 Fr. Kovář: Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných. 

značují, než minerály normalné, odjinud známé, dlužno jest tyto hlízy 
považovati za směsi obou minerálův, ovšem, že v poměru velmi mě- 
nivém. Tolik jest jisto, že, je-li delvauxitu jen poněkud diadochitu 
přimíseno, pak jest již značně pevnějším. 

Na konec naskýtá se ještě otázka, kterak že oba minerály 
v těchto Minách se vytvořily? 

Zabývám se pokusy, abych především zajímavou přeměnu dia- 
dochitu v delvauxit vysvětlil. Vyžaduje to ovšem delší doby a teprve 
až pokusy za tím účelem podniknuté dokončeny budou, dovolím si 
o svých výsledcích zprávu podati. 

Anorg. -analytické laboratorium na c. k. České vys. Škole technické. 



26. 
Bakteriologické studie. 

Předložil Fr. Faktor, dne 10. května 1889. 

1. Bakteriologické zkoumáni vzduchu Pražského. 

Určitý výrok o přítomnosti mikroorganismů ve vzduchu vyslovil 
r. 1765. Spallanzani. Svařené a snadno rozkladu schopné tekutiny 
nechal státi v otevřených nádobách a shledal, že tekutiny počaly se 
rozkládati, čehož příčinou byly jedině mikroorganismy se vzduchu do 
tekutiny napadané. K vůli dokázání jich zkoumány později mikrosko- 
pem prach a sraženiny atmosférické. Bádání však v tom směru ne- 
byla správná, jelikož pracováno s přístroji nesterilisovanými. Teprv 
roku 1830 dokázal Ehrenberg a o dvě léta později Gaultier de 
Glaubry s jistotou spory plísní ve vzduchu. 

Značný pokrok ve zkoumání vzduchu učinil r. 1860 Louis Pa- 
steur. K filtrování a zadržení zárodků ve vzduchu plovoucích použil 
střelné bavlny, kterou pak rozpustil ve směsi alkoholu a etheru a ne- 
rozpustný zbytek zkoušel mikroskopicky. Tím přímo stanovil spory 
hub a později i přítomnost vývinu schopných bakterií, když byl vnesl 
zátku zárodky napuštěnou do dobře sterilisované výživné tekutiny, 
kde se mikroorganismy vyvinuly. 

Později vytvořil Pasteur methodu ku zkoumání vzduchu na 
bakterie, upotřebiv k tomu určitý počet balonů naplněných sterilisova- 
ným bouillonem a zatavených. Při provádění rozboru vzduchu ulomil 
špic balonu a tu vnikl dovnitř vzduch určitého objemu. Podle toho, 
mnoho-li balonů se infikovalo, což se prozradilo zakalením a mnoho-li 
jich po delší době nezměněno zůstalo, soudil na počet mikroorganismů 
ve vzduchu. 

Posledně uvedený způsob zdokonaliti hleděl Miquel. Týž pracuje 
následovně. Vzduch nechá bublati určitým množstvím sterilisované 
vody a vodu pak rozdělí v jistý počet balonů naplněných bouillonem, 
jež vloží do ohřívárny k vývinu. Předpokládá, že do každého balonu 



360 Fr. Faktor 

se dostane 1 — 2 zárodky, jež se rozmnoží a obsah nádoby se zakalí. 
Hlavní námitka proti methodě Miquelově jest, že se předpokládá, 
aniž by pravdivost něčím zaručena byla, že pouze 1 nebo 2 zárodky 
do bouillonu se dostanou, ač se může státi, že celá skupina mikro- 
organismů tam přijde. 

Po zavedení způsobu pěstování bakterií na plotnách gelatinových, 
upotřebeno toho dle Kocha též pro bakteriologickou analysi vzduchu. 
Do sklíčka hodinkového, 9 cm. v průměru majícího a při teplotě 170 až 
180° sterilisovaného, naleje se sterilisovaná gelatina, jež se vystaví 
po určitou dobu napadání mikroorganismů se vzduchu. Pak se sklíčko 
pokryje přiléhajícím víčkem a dá do thermostatu. Vyvinuté kolonie 
se sečtou a z Čísla obdrženého dostane se měřítko pro množství mi- 
kroorganismů ve vzduchu. 

Důkladnější způsobu Kochova jest methoda, kterou vypracoval 
Hesse a dle níž možno i kvantitativně vzduch na mikroorganismy 
zkoušeti. K bakteriologické analysi vzduchu slouží roura, která má 
délku 70 cm. a v průměru 3 '5 cm. Na jednom konci roury, který jest 
na zevnějšek rozhrnut, se navleče gumový poklop, opatřený otvorem 
o průměru 1 cm. Na poklop protržený přijde druhý poklop celistvý. 
Do roury dá se pak přirozené množství (asi 50 gr.) gelatiny, načež 
se druhý konec uzavře kaučukovou zátkou, opatřenou otvorem, do 
kterého se vpraví rourka 1 cm. široká a 10 cm. dlouhá, jež skrývá 
dvě zátky bavlněné. Vnitřní zátka bavlněná slouží k poslednímu za- 
držení mikroorganismů ze vzduchu a druhá pak ku zevnější straně 
obrácená má ten účel, by se zabránilo možné znečištění. Tak připra- 
vená roura sterilisuje se po dobu 2 hodin v páře vodní. 

K sterilisování slouží válec plechový 1 m. vysoký a 15 cm. v prů- 
měru mající. Hořejší okraj válce má žlábek, do kterého zapadá po- 
klop kuželovitý. By se zamezilo sálání tepla uvnitř nahromaděného, 
jest zevnější stěna válce i poklopu pokryta povlakem plstěným. Do- 
lejší část válce má uvnitř vložený rošt a pod tím připevněna jest ná- 
doba vodou naplněná, jež se ve var uvede. 

Ze sterilisačního přístroje vyjmutá a ochladlá roura, dokud ještě 
jest v ní gelatina tekutou, se otáčí kolem osy a při tom též pohybuje 
se ní v právo v levo, by se gelatina na vnitřní stěně roury stejno- 
měrně rozdělila, což se děje tak dlouho, až gelatina úplně stuhne., 
Stuhnutí se urychlí, když se rourou pracuje pod výtokem vody z vo- 
dovodu. Na zevnější straně roury lpící mikroorganismy se usmrtí tím 
způsobem, že se roura vloží do l°/ roztoku sublimatu a v tom po- 
nechá se asi 1 m. ležeti. 



Bakteriologické studie. 361 

K pokusu úplně připravená roura se pak bud! za použití stojanu, 
jaký fotografové užívají, aneb jiným opatřením přivede do polohy vo- 
dorovné. Rourka, jež ční v kaučukové zátce, se spojí s aspiratorem, 
k čemuž pohodlně slouží dvě lahve, z nichž jedna jest vodou napl- 
něna a druhá prázdná. Odejme-li se z roury celá poklopka kauču- 
ková, uvede se potom i v chod aspirator. Ssání vzduchu se provádí 
takovou rychlostí, že během 2 — 3 minut prossaje se 1 1. vzduchu. Ve 
vzduchu obsažené zárodky dopadnou v rouře na gelatinu a vyvinou 
se tam v isolované kolonie, jež možno nejen pohodlně sečítati, ale 
i dále prozkoumati. By se kolonie vyvinuly, přijde roura do thermo- 
statu o stálé temperatuře 20— 21° C. a 3. neb 4. dne se provede jich 
sčítání a rozbor. Pokusy jsou pak tehda správnými, když l /s — V 4 
roury, počítaje od konce, v němž zátka jest zasazena, nevykazuje žád- 
ných kolonií. 

Zda-li bavlněná zátka vnitřní, v rource s aspiratorem spojené 
uložená, též mikroorganismy obsahuje, jsem zkoumal, že jsem ji při- 
vedl do gelatiny a tuto vylil na skleněné plotny. Nikdy však nenalezl 
jsem v ní zárodků zachycených. 

K filtrování vzduchu použil E. J. Petři písku přirozeného 
neb skleněného. Písek důkladně promytý a nečistot přimísených 
zbavený usuší a potom proseje se sítem s otvory, jichž strany měří 
0-5 mm. Poněvadž ale obdržený písek má mnoho přimíseného prachu, 
dlužno ho dáti na síto, kde obnáší strana otvoru 0*25 mm. a pro- 
padlý písek se upotřebí. Hrubší písek není radno bráti, poněvadž tím 
povstávají mezi zrny velké mezery a při ssání vzduchu by se státi 
mohlo, že by zárodky prošly. 

Písek k filtrování vzduchu určený přijde do skleněných rourek, 
jež mají délku 9 cm. a průměr 1/5 — 1/8 cm. Do středu roury vloží 
se dvě přepážky z drátěné sítě, jež má v 1 Dcm. 1600 otvorů. Pak 
se dá do polovice roury vrstva písku o výšce 3 cm. a hořejší plocha 
písku drátěnou sítí se pokryje. Naposled uzavře se roura zátkou ba- 
vlněnou. Podobným způsobem naplní se i dolejší díl roury, načež se 
zůstaví sterilisaci při 180°. Pro aspirování vzduchu vpraví se na mí- 
stě dolejší zátky bavlněné zátka kaučuková s rourkou bavlnou uvnitř 
opatřenou, jež spojí se s pumpou buď ruční nebo vodní. Spojení se 
obstará patentovaným kaučukem nebo rourou olověnou. Má-li se za- 
počíti se ssáním vzduchu, odejme se hořejší zátka bavlněná a filtrem 
se nechá projíti jisté množství vzduchu v určité době. Když jest 
aspirování ukončeno, odejme se zátka kaučuková a oba konce se 
uzavrou bavlnou. Po provedení pokusu mají se co možná nejrychleji 



362 Fr - Faktor 

smísiti filtry pískové s gelatinou, k čenmž slouží skleněné misky prů- 
měru 9 cm. s přiléhajícím poklopem. Bavlněná zátka z rourky se 
odejme a čerstvě vypálenou pincettou odstraní se drátěná síťka, jež 
se nechá spadnouti do misky, kam i část pískového filtru přijde. Na 
to se ještě do 3—4 misek rozdělí filtr pískový hořejší, kterým nejprv 
vzduch prošel a podobně stane se i s filtrem spodnějším. Je-li písek 
do misek rozdělen, musí se do těchto přidati ještě gelatina. Po vylití 
gelatiny nechá se písek gelatinou prosáknouti a pak se hledí pohyby 
v gelatině stejnoměrně rozděliti. Když gelatina stuhla uloží se do 
thermostatu a po několika dnech přikročí se ku sčítání vyvinutých 
kolonií. Ku konci i rourka, v níž se písek nalézal, vyleje se gelatinou. 

Při sčítání kolonií seznal jsem, že v spodním filtru pískovém 
nezadržel se žádný mikroorganismus a totéž platí i o rource samé. 

K filtraci vzduchu použil jsem též skelné vlny. Rourka skleněná, 
15 cm. dlouhá a 0*9 cm. v průměru mající, jest na dvou místech zú- 
žena. Nad první zúženinu přijde zátka ze skelné vlny, která jest vol- 
nější a lehčeji dovnitř vpravena než zátka druhá, jež sloužiti má ke 
kontrolle a pak k úplnému zachycení mikroorganismů první zátkou 
nezadržených. Oba konce roury ucpány ještě zátkami bavlněnými. 
Sterilisování roury provede se při 160 — 180°C. 

Před pokusem postaví se roura svisle a zavedlo-li se spojení 
s pumpou ruční, odejme se hořejší zátka bavlněná. Po prossátí vzdu- 
chu přenesou se obě filtrační zátky do skleněných kolb většího ob- 
jemu, sterilisovaných při téže teplotě jako roury. Do kolb na to přidá 
se patřičné množství stekucené gelatiny. Filtrační zátky se důkladně 
s gelatinou promíchají, by se co možná stejnoměrně rozdělily, aniž 
by se při tom bubliny utvořily. Za přítoku vody se nechá gelatina 
stuhnouti a kolby pak uloží se do thermostatu, načež kolonie vyvi- 
nuté se sečtou a zkoumají. K způsobu tomuto hodí se mnohem lépe 
veliké banky Erlmayerovy, než obyčejné balony, poněvadž při 
zkoumání kolonií velké ulehčení nastane. 

Vedle filtrů nerozpustných upotřebil jsem k filtraci vzduchu 
i filtry rozpustné. H. Fol užil již r. 1885 jako filtru rozmělněného 
chloridu sodnatého a prof. A. Gautier rok na to odporučoval siranu 
sodnatého vody prostého. Vedle posledního použil jsem k filtraci 
vzduchu též cukru kry stalo váného, písek zvaného. Jelikož ale kry- 
staly byly dosti velké, musil jsem je ještě rozmělniti a pak prosel 
je sítem, jež má 30 nitek na 1 cm. Co prošlo, prosíváno na sítě, 
jehož 1 Dcm. má 440 otvorů a zde obdržená propadlá část proseta 
na sítě obsahujícím 625 otvorů na 1 Dcm. Obdržený drobný písek 



Bakteriologické studie. 363 

použit k filtraci. Do roury skleněné, 20 cm. dlouhé a 0*8 cm. v prů- 
měru mající, dal jsem nad zúženinu bavlněnou zátku a na tu písek 
cukrový ve výšce 8 cm. Oba konce roury uzavřel zátkami bavlně- 
nými a pak rouru dal clo sušárny, kde se však cukr karamelisoval 
a slabě nahnědlou barvu obdržel. 

Po sterilisování upotřebena roura k aspiraci vzduchu, jež ob- 
staráno pumpou ruční nebo vodní. Filtr cukrový se zárodky ze vzduchu 
musel býti rozdělen ve výživnou gelatinu a to jsem provedl tak, že 
na desky skleněné jsem nejprv obsah rourky vysypal a potom roz- 
topenou gelatinu přidal a vše řádně promíchal. Cukr rozpustil se 
V gelatině a po stuhnutí ploten gelatinových vložil jsem tyto ve vlh- 
kou komoru a nechal při temperatuře 20 — 21 °C. Vyvinuté kolonie 
pak sečetl a zkoumal. 

Provedl jsem též pokus, že nechal jsem vzduch bublati rozto- 
penou gelatinou, v které se mikroorganismy zadržely. Ve vodní lázni 
udržované při teplotě 30 — 35° C, nalézaly se vnořeny tři zkoumavky, 
naplněné do polovice gelatinou a rourkami spojené mezi sebou. Rourky 
delší jdou až na dno eprouvett a v poslední třetí zkoumavce opa- 
třena jest rourka, jež nalézá se ve spojení s aspiratorem, zátkou ba- 
vlněnou, která měla zadržeti poslední gelatinou snad nezachycené 
zárodky. 

Poněvadž se mi při jednom pokusu utvořilo za provádění vzduchu 
mnoho pěny, přidal jsem při pokusu následujícím ku gelatině steri- 
lisovaný olej olivový a tím zamezeno nepříjemné tvoření se pěny. Po 
aspirování vzduchu vylit obsah každé zkoumavky na dvě hodinková 
sklíčka o průměru 9 cm. a nejen vylitá gelatina, ale i eprouvetty 
uschovány do thermostatu k zjištění vývinu mikroorganismů. Zátka 
kontrolní vnesena do gelatiny a tato vylita na plotnu. 

Upozorněn byv panem profes. Fr. Štolbou, užil jsem dle jeho 
návrhu k aspirování vzduchu byretty Gay-Lussacovy. Byrettu G a y- 
Lussacovu vysušenou a bavlněnou zátkou uzavřenou nechám steri- 
lisovati v ohříváme při teplotě 180°. Po dvouhodinném pálení naplní 
se přiměřeně byretta sterilisovanou vodou. Do širšího ramene byretty 
vpraví se kaučuková zátka sterilisovaná, v níž nalézá se otvor, do 
kterého zasazena jest rourka, která v konci zasahujícím do byretty 
má zátku bavlněnou, sloužící k zachycení mikroorganismů. By ze ze- 
vnějšku nenastalo znečištění, jest rourka v zátce zastrčená, rozšířena 
v kuličku, která vycpána bavlnou. Upravená byretta vpraví se na 
1 hodinu do parní lázně a potom použije se k aspirování vzduchu. 
Ssání děje se pozvolna a bubliny vzduchu musí pronikati vysokou 



364 Fr. Faktor 

vrstvou vody, v které se mikroorganismy zadrží. Voda potom rozdělí 
se do gelatiny nebo agaru, z kterých se plotny zhotoví a na nich vy- 
vinuté kolonie sečtou i stanoví. 

Byretta pak ještě se vyleje gelatinou a zátka kontrolní se vpraví 
do téhož ústředí. 

Podle způsobů uvedených vykonal jsem bakteriologické analyse 
vzduchu, aspirovaného na dvoře c. k. české polytechniky v Praze. 
Prostora jest tu rozsáhlá a výška, v níž vzduch čerpán, obnášela 

1 m. 70 cm. 

Dne 26. ledna r. 1889 dle methody Hesseovy ssát vzduch rourou 
80 cm. dlouhou, jejíž světlý průměr obnášel 3-5 cm. Průměr otvoru 
gumové poklopky měřil 1 cm. Aspirace prováděna pomalým výto- 
kem vody a v 30 minutách prossáto 10 litrů vzduchu. 

Dne 29. ledna zkoumány kolonie vyvinuté, jichž napočteno 7 
a při tom nalezeny ve 3 bakterie a ve 4 plísně. Vzdálenosti v cm., 
v nichž usadily se mikroorganismy od vstupu do roury, jsou: 2 1 j 2 
cm. bacilly, 3 a / 2 bacilly, 7V 2 a 11V 2 plísně, 12 kokky, 14 plíseň, 19 
bacilly, 25 a 28 cm. plísně. 

Přihlédneme-li ku vzdálenostem blíže, shledáváme v tomto 
i v následujících případech, že nejdříve usadí se bakterie a dále od 
vchodu roury plísně zaneseny jsou. 

Dne 29. ledna prossáto rourou, týchž rozměrů co v prvním po- 
kuse uvedeno bylo, od 1 h. do 1 h. 20 min. 10 litrů vzduchu. 1. 
února napočteno 9 kolonií, z nichž jsou složeny 4 z bakterií a 5 
z plísní. 

29. března od 3 h. 15 min. do 3 h. 45 min. aspirováno 10 litrů 
vzduchu. 1. dubna stanoveno 11 kolonií. Shledány pak v 8 koloniích 
bakterie a ve 3 plísně. Kolonie nalézají se ve vzdálenostech od vstupu 
do roury: 2 cm., 2 l / 4i 4, 4V 4 , 4}/ 2 (zkapalňuje gelatinu), 5 Vs bakterie 
7, 10 l / 2 , 10 3 / 4 , 20 cm. plísně. 

30. března prossáto od 12 hod. 38 min. do 1 h. 8 min. 10 litrů 
vzduchu a 3. dubna nalezeno 7 kolonií, z kterých obsahovaly 3 bak- 
terie a 4 plísně. 

Vzdálenosti kolonií v cm. jsou : 3 saccharomyces, 11 bacilly, 
tvořící mazlavý povlak, 12 saccharomyces a pak plísně 13V 2 , 15 l lv 
26, 39 7 2 cm. 

31. března v 28 minutách od 6 hod. 5 min, do 6 h. 33 min. 
večer čerpáno 10 litrů vzduchu. 4. dubna nalezeny 4 kolonie a tu ve 

2 bakterie a ve 2 plísně. Odlehlosti jich obnáší 12 7 4 cm. bakterie, 
14*/ 4 torula, 19 a 25 V 4 cm. plísně. 



Bakteriologické studie. 365 

Po dobu co aspirován vzduch nechal jsem vedle misku s vy- 
litou gelatinou vystavenou napadání mikroorganismů. Čtvrtého pak 
dne napočteno 12 kolonií, z nichž obsahovalo 6 bakterie a 6 plísně. 

1. dubna v době 30 minut od 12 hod. 30 min. do 1 hod. od- 
polední 10 litrů vzduchu prossáto rourou. 4. dubna vyrostly 4 kolonie 
bakterií a 9 plísní; dohromady 13 kolonií. Vzdálenosti jich jsou 2 l / 2 
cm., 5 x / 2 kokky, 6 saccharomyces, 11 kokky; 157a, 19, 19, 20 l / 2 > 
24V 4 , 26 3 / 4 , 27, 30V 33 l / 2 cm. plísně. 

3. dubna prossáto filtrem ze skelné vlny 40 litrů vzduchu v 10 m. 
od 3 h. do 3 h. 10 min. ruční pumpou. V balonech vyvinulo se po 
5 dnech t. j. 8. dubna 63 kolonií a z toho byly v 6 bakterie a v 57 
plísně. 

3. dubna. V rouře, 10 cm. dlouhé a 1*5 cm. mající v průměru, 
byly 2 pískové filtry, každý 2*5 cm. vysoký. V 10 minutách od 3 h. 
40 m. do 3 h. 50 min. prossáto 35 litrů vzduchu a nalezeno 8. dubna 
33 kolonií, z kterých připadá na bakterie 8 a na plísně 25. 

Vzduch v obou posledně uvedených případech brán z ulice Res- 
slovy hned po kropení ulice vykonaném. 

3. dubna ve 30 minutách od 3 h. 15 m. do 3 h. 45 m. prossáto 
rourou na dvoře techniky 101. vzduchu. 8. dubna shledáno 13 kolonií, 
z čehož připadá bakteriím' 5 a plísním 8. Vzdálenosti kolonií jsou : 
37a cm. dlouhé bacilly, 7 3 / 4 krátké bacilly, 87 4 sarcina, 97 4 plíseň 
se žlutým středem, 107 2 plíseň s hnědým centrem, 127a plíseň též 
uprostřed barvy hnědé, 137 2 diplococcy, 16 3 / 4 torula, 23 plíseň s hnědým 
středem, 257 4 plíseň barvy žlutozelené, 27 7 2 plíseň tmavozelená, 
27 3 / 4 plíseň žlutá, 35 cm. plíseň bílá. 

Po dobu ssání vzduchu vystavena napadání mikroorganismů miska 
s gelatinou. 6. dubna sečteno 27 kolonií bakterií a 12 plísní. Z ko- 
lonií bakterií bylo 8 gelatinu zkapalňujících v kterých stanoveny dlouhé 
bacilly. 

Jak z tohoto tak i v ostatních případech jest vidno, že při 
volném napadání mikroorganismů na plotnu gelatinovou obdrží se 
vždy více bakterií než plísní. Spočívá úkaz ten v tom, že bakterie 
jsou těžší plísní a následkem větší tíže snáší se snadněji dolů než 
plísně. 

6. dubna od 12 h. 30 min. do 1 h. odpolední prossáto 10 litrů 
vzduchu. 9. dubna nalezeno 7 kolonií, z kterých 6 bakterie a 1 plíseň 
obsahovaly. 

Vzdálenosti jsou tyto: 7 2 cm. bacilly, 1 a 17 4 cm. kokky, l 3 / 4 
a 27 4 cm. krátké ale široké bacilly, 5 plíseň, 67 4 cm. krátké bacilly. 



366 Fr. Faktor 

8. dubna v 35 min. od 1 h. 36 m. do 2 h. 11 m. aspirováno 
10 litrů vzduchu. 11. dubna provedeno sčítání. Vyvinulo se 14 ko- 
lonií, z kterého čísla přísluší 4 bakteriím a 10 plísním. Odlehlosti 
jich v cm. vyjádřené vykazují tento přehled: 3 cm. plíseň, 4 3 / 4 sarcina, 
5 3 / 4 , 6% 7, 7V 4 , 77 8 plísně, 9 a 147 4 kokky, 16 plíseň, 16 bacilly, 
28V 2 , 28 3 / 4 a 337 2 plísně. 

9. dubna opět upotřebeno k bakteriologické analysi 10 litrů 
vzduchu, který čerpán 31 minut od 4 h 49 m. do 5 h. 20 m. odp. 
Třetího dne t. j. 12. dubna stanoven počet kolonií. Z 14 kolonií na- 
lézají se ve 3 bakterie a v 11 plísně. Eozdělení v rouře jest násle- 
dující: 3 cm. torula, 5 plíseň, 6V 2 sarcina, 8V 2 , 9 1 /*, 107 2 , 11, 13, 
20 plíseň, 227 2 bacilly, 31, 35, 37, 46 '/ 2 cm. plísně. 

Po dobu ssání vzduchu vystavena napadání mikroorganismů 
plotna gelatinová o ploše 63'6 □ cm. 12. dubna při sečítání obdrženo 
25 kolonií bakterií a 12 plísní. 

10. dubna během 30 minut od 1 h. 59 min. do 2 hodin 29 min. 
čerpáno 10 litrů vzduchu. 13. dubna shledáno vyvinutých kolonií 16 ; 
z těch obsahují 4 bakterie a 12 plísně. Počet kolonií 16. dubna se 
nezměnil. Odlehlosti kolonií, počítaje od vstupu do roury, jsou 4 cm. 
bacilly gelatinu zkapalůující, 6 l j 2 žlutavá kolonie složená z bacillů 
dlouhých, 12 x / 4 plíseň, 13 3 / 4 žlutavá kolonie obsahující bacilly, 15 3 / 4 , 
16V 4 , 18, 187 8 plísně, 18 3 / 4 bacilly, 22, 26, 28, 297 4 , 31, 34, 35 
cm. plísně. 

11. dubna aspirováno v 27 minutách od 4 h. 13 min. do 4 h. 
40 min. 10 litrů vzduchu. 15. dubna sečteny 2 kolonie bakterií a 9 
kolonií plísní ve vzdálenostech 1 / i cm., 7 2 , bakterie 2, 2'/ 2 , 37 2 , 5, 
6 bacilly, 77 2 , 9, 11, 36 cm. plísně. 

28. dubna upotřebeno k analysi 10 litrů vzduchu. Ssání jeho 
trvalo po 30 min. od 6 h. do 6 h. 30 m. večer. 2. května stanoveno 
vyvinutých 5 kolonií bakterií a 2 plísně a sice ve vzdálenosti 2 cm. 
bacilly, 4 saccharomyces, 117 4 krátké bacilly v řetízkách po 3—4 
jednotní cích, 15, 16 plísně, 17 diplokokky, 35 cm. diplobacilly. 

Na misce s gelatinou, jejíž plocha obnášela 63-6 □ cm. nale- 
zeno 50 bakterií a 9 plísní. 

29. dubna v 30 min. od 10 h. do 10 h. 30 m. aspirováno 10 
litrů vzduchu. 2. května zkoumán vzrůst mikroorganismů zadržených 
a nalezeny 1 kolonie bakterií a 3 kolonie plísní ve vzdálenostech 3, 4, 
5, 15 cm. 

30. dubna čerpáno po 30 minut od 1 hod. 30 m. do 2 h. 10 
litrů vzduchu. 3. května stanoven počet kolonií a stanoveno jich 9, 



Bakteriologické studie. 367 

z kterých obsahovaly 2 bakterie a 7 plísně. Uspořádání kolonií uvnitř 
roury bylo toto. Ve 2 cm. kokky, 2 a / 2 plíseň, 3 l j 4 saccharomyces, 5, 
7, 12, 19, 39, 51 cm. plísně. 

1. května od 1 hod. 45 min. do 2 h. 15 m. tedy v 30 minutách 
aspirováno 10 litrů vzduchu. 4. května shledáno vyvinutých kolonií 
6; 2 byly kolonie bakterií a 4 plísně. Vzdálenosti jich jsou 2 cm. 
plíseň, 2*/ 8 bacilly; 5 bacilly, 8, 18 1 /*! 43 cm. plísně. 

1. května v 15 min. od 2 h. 26 min. do 2 h. 41 m. prošlo 
filtrem pískovým, majícím 5 cm. výšky a 1*5 cm. průměr, 50 litrů 
vzduchu. Na 5 skleněných misek o průměru 9 cm. rozdělen filtr ho- 
řejší 2*5 cm. vysoký. 6. května při sčítání vykonaném nalezeno 82 
kolonií, z čehož připadá na bakterie 29 a na plísně 53. 

V spodním pískovém filtru neobjeveno žádných mikroorganismů 
a totéž shledáno v rouře samotné, která po pokusu gelatinou vy- 
lita byla. 

1. května použit k filtrování vzduchu zrněný cukr. V rource 
20 cm. dlouhé byla vrstva cukru 8 cm. vysoká o průměru 0'8 cm. 
V době 15 minut od 2 h. 45 m. do 3 hodin prossáto cukrem 100 
litrů vzduchu. Na gelatinových plotnách nalezeno 6. května 193 ko- 
lonií, z čehož připadá na bakterie 57 a plísně 136. 

9. května dle způsobu Hesseova v 30 min. od 8 h. do 8 h. 
30 min. vzato 10 litrů vzduchu. 13. května pak nalezeny 2 bakterie 
a 10 plísní ve vzdálenostech 4 a 6 cm. bacilly, 10 7 2 , Hj 18, 19, 
28 V 4 , 32, 337a, 34 1 / 2 , 42% 457 2 cm. plísně. 

9. května podrobeno aspiraci 10 litrů vzduchu, který prossát 
během 30 minut od 10 h. do 10 h. 30 m. Při sčítání vykonaném 
13. května shledáno 5 kolonií a to 1 bakterie a 4 plísně. Vzdálenosti 
kolonií jsou 13 cm. plíseň, 14 saccharomyces, 15, 24, 41 cm. plíseň. 

9. května prossáto v 30 min. od 12 h. 30 min. do 1 h. odpo- 
lední 10 1. vzduchu. 13. května sečteno 9 kolonií, z kterých obsaho- 
valy 2 bakterie a 7 plísně. Jich odlehlosti jsou 7 2 cm - torula, 87 3 
a 11 plíseň, 27 V a torula, 30, 32, 33, 39 7 2 a 51 plísně. 

12. května odpoledne od 5 do 6 hod. prossáto třemi zkoumav- 
kami naplněnými gelatinou, jež při 30° udržována byla v stavu te- 
kutém, 10 litrů vzduchu. 17. května při sčítání kolonií na deskách 
gelatinových shledány 2 bakterie a 8 plísní. 

Na desce gelatinové, v níž nalézá se zátka kontrolní a ve zkou- 
mavkách neobjevila se žádná kolonie. 



368 Fr - Faktor 

Po dobu aspirování vyložena napadání mikroorganismů gelati- 
nová deska o ploše 63"6 Q cm - P° pětidenním vývinu kolonií stano- 
veno jich 46, z čehož připadá na bakterie 35 a na plísně 11. 

15. května prossáto rourou gelatinou vyloženou v 30 min. od 

8 hodin do 8 hod. 30 min. ráno 10 litrů vzduchu. Při sčítání kolonií 
vykonaném 18. května stanoveno 11 kolonií, z kterých obsahovaly 
2 bakterie a 9 plísně. Kolonie v rouře byly rozděleny, počítaje od 
vstupu vzduchu do roury, takto : ve vzdálenosti 2 cm. plíseň, 4 a 4*/ 2 
plíseň, 5 diplokokky, 6 dlouhé bacilly v řetízkách, 7, 13, 14, 20, 26, 
27 cm. plísně. 

15. května od 2 hod. -45 min. do 3 hod. 15 min. aspirováno 
rourou dle methody Hesseovy 10 litrů vzduchu. 

18. května sečteno vyvinutých kolonií 20 a z těch připadají na 
bakterie 4 a na plísně 16. 

Odlehlosti kolonií jsou : 1 cm. dlouhé bacilly, 2 a 2 x / 2 plísně, 
5 diplokokky, 5 1 /* plíseň, 8 a 87 3 torula, 9%, 157 2 , 16 x / 2 , 18, 20, 
22 7 a i 24, 27, 31, 34, 40, 43 a 46 l / a cm. plísně. 

15. května od 4 h. do 4 h. 45 min., tedy v 45 minutách aspi- 
roval 10 litrů vzduchu vodou v byrettě Gay-Lussacově. Voda, 
mající mikroorganismy, rozdělena v roztopený agar a z toho vylito 
5 ploten, jež ponechány v thermostatu při teplotě 30° C. ; Také by- 
retta vylita roztopenou gelatinon. 

20. května při sčítání nalezeno 24 kolonií, z nichž obsahovalo 
7 bakterie a 17 plísně. V byrettě objevily se 2 plísně, tak že dohro- 
mady bylo 2Q kolonií. Z bakterií stanoveny sarcina žlutá, dlouhé ba- 
cilly, pak torula, saccharomyces. 

16. května aspirováno dle způsobu Hesseova 10 litrů vzduchu 
od 8 hod. do 8 hod. 30 min. ráno. Při sčítání vykonaném 20. května 
napočteno 13 kolonií, z kterého čísla připadají na bakterie 4 a na 
plísně 9. Vzdálenosti kolonií v cm. vyjádřené jsou : 17 2 cm. bacilly, 
2 a 5 plísně, 6 široké bacilly, 87 2 plíseň, 9 saccharomyces, 117 2 to- 
rula, 15, 15, 207 2 , 21, 34 a 43 cm. plísně. 

17. května dle methody Hesseovy aspirováno 10 1. vzduchu od 

9 hod. 45 min. do 10 h. 15 m. 20. května napočteno 6 kolonií. 
Z těch složeny 2 z bakterií a 4 z plísní. Odlehlosti kolonií měřeny 
v cm. jsou : 1 cm. bacilly, 18 plíseň, 23 bacilly, 29, 307 2 a 39 cm. 
plísně. 

18. května během 1 h. 45 min. od 2 h. 15 m. do 4 h. promyto 
vodou, nalézající se v byrettě Gay-Lussacově, 10 1. vzduchu. 
22. května stanoveno na agarových plotnách vyvinutých 14 kolonií, 



Bakteriologické studie. 369 

z kterých nalezeny v 3 bakterie a v 11 plísně. V byrettě gelatinou 
vylité nevyvinula se žádná kolonie. 

18. května aspiroval 8 cm. vysokou vrstvou bezvodého siranu 
sodnatého v 10 minutách od 3 h. 10 m. do 3 h. 20 m. 10 litrů 
vzduchu. Na to rozpustil siran sodnatý v sterilisované vodě a tuto 
rozdělil v agar, z něhož plotny vylity. 22. května shledáno na plotnách 
12 kolonií, z těch byly 4 složeny z bakterií a 8 z plísní. 

18. května vystavena miska o průměru 9 cm. s rozlitou gela- 
tinou napadání mikroorganismů se vzduchu od 4 h. 10 m. do 4 h. 
25 m. ve výši 170 cm. nad zemí. 22. května stanoveno ve 14 kolo- 
niích 8 bakterií a 6 plísní. 

19. května vystavěny 2 misky s gelatinou napadání mikroorga- 
nismů se vzduchu od 8 h. do 8 h. 30 m. ráno, z nichž jedna polo- 
žena přímo na zem a druhá nalézala se ve výši 170 cm. 22. května 
sečteno na první misce 120 kolonií a to 86 bakterií a 34 plísní. Na 
druhé misce pak nalezeno 25 kolonií, z nichž 8 obsahovalo bakterie 
a 17 plísně. 

19. května po dobu 15 minut od 1 h. 17 m. do 1 h. 32 m. zů- 
stavena miska s gelatinou naplněná ve výši 170 cm. napadání vzduš- 
ních mikroorganismů. Při sčítání 22. května vykonaném nalezeno, 
že ze 7 kolonií jedna obsahuje bakterie a 6 plísně. 

19. května vystavěny po dobu 30 min. od 1 h. 17 m. do 1 h. 
47 m. 3 misky s gelatinou. První při tom položena na zem, druhá 
uložena ve výšce 170 a třetí ve výši 750 cm. 22. května shledáno na 
první 23 kolonií a z těch obsahovalo 11 bakterie a 12 plísně a na 
druhé misce z 11 kolonií obsahovala pouze 1 bakterie a 10 plísně 
a na třetí stanoveno, že z 11 kolonií 5 skládá se z bakterií a 6 
z plísní. 

O výsledcích bakteriologických analys Pražského vzduchu podává 
nejlepší přehled tabulka, ve které udané množství mikroorganismů 
v 1000 1. vzduchu obdrženo jest přepočtením ze skutečně nalezeného 
množství ve vzduchu aspirovaném. 



Analyse vzduchu 


V 1000 1. vzduchu jest 




provedena 


bakterií 


plísní 


dohromady 


26. 


ledna 1889 . 


. .300 


400 


700 


29. 


» h 


. . 400 


500 


900 


29. 


» » 


. . 800 


300 


1100 


30. 


» )) 


. . 300 


400 


700 


31. 


j) » 


. . 200 


200 


400 


1. 


dubna „ 


. . 400 


900 


1300 


Tř. mathematicko-přírodovědecká. 






24 



370 






] 


Fr. Faktoi 








Analyse vzduchu V 1000 1. vzduchu jest 

provedena bakterií plísní dohromady 
3. dubna 1889 ... 230 710 940 


3. 


» 


n 




. 150 


1425 




1575 


3. 


« 


» 




.500 


800 




1300 


6. 


n 


55 




. 600 


100 




700 


8. 


» 


)) 




.400 


1000 




1400 


9. 


n 


li 




.300 


1100 




1400 


10. 


» 


n 




.400 


1200 




1600 


11. 


» 


55 




. 200 


900 




1100 


28. 


» 


11 




. 500 


200 




700 


29. 


n 


11 




. 100 


300 




400 


30. 


11 


11 




. . 200 


700 




900 


1. 


května 


11 




. 200 


400 




600 


1. 


» 


11 




. . 580 


1060 




1640 


1. 


» 


» 




. . 570 


1360 




1930 


9. 


» 


» 




. . 200 


1000 




1200 


9. 


n 


11 




. . 100 


400 




500 


9. 


ii 


» 




. . 200 


700 




900 


12. 


ii 


55 




. . 200 


800 




1000 


15. 


ii 


55 




. . 200 


900 




1100 


15. 


n 


55 




. .400 


1600 




2000 


15. 


ii 


55 




. . 700 


1900 




2600 


16. 


ii 


55 




. . 400 


900 




1300 


17. 


ii 


55 




. . 200 


400 




600 


18. 


n 


55 




. . 300 


1100 




1400 


18. 


5) 


55 




. . 400 


800 




1200 


Při volném napadání mikroorganismů se vzduchu na gelatinovou 


plotnu, obdrží 
měru 100 Dcm 


se, pak 
. tyto \ 


-li se přepočtou 
ýsledky. 


nalezená čísla 


na plochu o roz- 


Pokus vykonán 
dne 


Gelat. plotna 
vystavena m. 


Na 100 Dcm. plochy napadne 
bakterií plísní dohromady 


31. března 1889 ... 28 


6 


6 


12 


3. dubna „ 


, 


. 30 


27 


12 


39 


9. „ 


» 


, , 


.31 


25 


12 


37 


28. „ 


» 


. . 


. 30 


50 


9 


59 


12. května „ 


. 


.46 


35 


11 


46 


19. . 


n 


, . 


\ 15 


12 


9 


21 


19. , 


li 




. 30 


135 


53 


188 


19. , 


n 


. 


. 


15 


1 


9 


10 



Bakteriologické studie. 371 

Pokus vykonán Gelat. plotna Na 100 Dera. plochy napadne 
dne vystavěna m. bakterií plísní dohromady 

19. května 1889 ... 30 17 18 35 

19. „ „ ... 30 1 15 16 

19. „ „ ... 30 7 9 16 

O mikroorganismech ve vzduchu se vyskytujících soudí se, že 
pochází z povrchu zemského, od něhož se případně oddělí a do proudu 
vzdušného přijdou. Účinkem tíže nebo srážkami atmosférickými jsou 
opět strženy k zemi, kde se uloží, a přišly-li na příznivou půdu, usadí 
se tu, různá stadia vývinu prodělají a příležitostně opět novou cestu 
do vzduchu nastoupí. Dle uvedeného dá se předpokládati, že jedině 
vzduch nad šírými oceány jest prostý mikroorganismů. Když přibli- 
žujeme se k pevnině, začnou se mikroorganismy objevovati a vedle 
vzdálenosti země i směr panujících a z pevniny vanoucích větrů má 
vliv na množství zárodků. Fischer, který na své cestě do Západní 
Indie mnoho bakteriologických analys vzduchu provedl, shledal, že 
vzduch mořský jest nejen vůbec chudým na mikroorganismy, nýbrž 
i velmi často objeví se zárodků úplně prostým. Jako při methodě 
Hesseově lze konstatovati, že plísně mnohem dále při ssání vzdu- 
chu dolétnou než bakterie, také i podobně z Fischerových pokusů 
vychází na jevo, že ve velkých vzdálenostech od pevniny převládají 
plísně nad bakteriemi, poněvadž tyto co těžší dříve do vody dopadnou. 

2. Bakteorologické zkoumání sněhu Pražského. 

Bakteorologické zkoumání sněhu na mikroorganismy děje se po- 
dobným způsobem jako zkoumání vody. Do sterilisované zkoumavky 
nabere se sníh, načež se nechá roztátí, za kterým účelem přijde 
zkoumavka s obsahem do vodní lázně 30° teplé. Je-li všechen sníh 
ve vodu přeměněn, promíchá se kapalinou, by se docílilo co možná 
stejnoměrného rozdělení zárodků. Na to se odměří sterilisovanou 
pipetou 0'5 a po druhé 1 cm 3 vody táním sněhu obdržené, která 
množství se pak vpraví do zkoumavek roztopenou gelatinou naplně- 
ných. Smíchání' gelatiny se sněhovou vodou se docílí pohybem zkou- 
mavky v různých směrech nebo za použití platinového drátu, načež 
se obsah zkoumavek vyleje na skleněné desky. Po stuhnutí vrstvy 
gelatinové dají se plotny do vlhké komory a s touto do thermo- 
statu. Po třídenním zahřívání sčítají se vyvinuté kolonie. K usnadnění 
sčítání berou se k rozlévání gelatiny plotny, které jsou rozděleny rý- 
hami v ně vrytými ve čtverečky anebo má-li se sčítání provésti a ge- 

24*. 



372 Fr - Faktor 

latina rozlitá jest na plotně dílky neopatřené, dá se nad gelatinovon 
vrstvu skleněná deska dělená a pomocí té se kolonie spočítají. Není-li 
kolonií příliš mnoho, sečítají se po sobě všechny; je-li však kolonií 
nad míru, sečtou se kolonie na různých místech plotny gelatinové 
a sice hledí se taková pole vybrati, by různě koloniemi poseta byla. 
Z počtu sečtených kolonií a čtverečků stanoví se přibližně číslo pro 
jeden čtvereček a tím násobí se plocha gelatiny čtverce pokrývající. 

Dle uvedeného prováděl jsem zkoumání se sněhem Pražským. 

Dne 20. ledna 1889 brán sníh ku bakteriologickému stanovení 
ze dvora c. k. české techniky. 23. shledáno, že v 1 cm 3 sněhové vody 
bylo jednou 65 a po druhé 70 bakterií. 

23. ledna napadlý sníh vzat poblíž ústavu c. k. české fakulty 
lékařské. 26. ledna stanoveno, že v 1 cm 3 vody povstalé roztaním 
sněhu nalézá se 70 — 102 mikroorganismy. 

11. února brán vzorek na dvou různých místech Karlova náměstí 
a obdrženo 14. února v 1 cm 3 jednou 100 a po druhé 140 zárodků. 
Vzorek vzatý u ústavu pathologického vykazuje číslo 155. 

15. února napadlý sníh brán poblíž pathologického ústavu české 
university. Při sčítání 18. února nalezeno v 1 cm 3 sněhové vody 220 
a 280 mikroorganismů. 

23. února vzat sníh ke zkoumání v místě co předešlý a při sčí- 
tání kolonií, 26. února vykonaném, obdrženo 255 a 368 zárodků. 

Z 28. února na 1. březen padal po celou noc sníh, z kterého 
1. března připraveny gelatinové plotny. 4. března sčítány kolonie, 
jež vykazují čísla 40 a 48. 

15. března brán ke zkoumání sníh, jako v případu předchozím, 
poblíž ústavu české fakulty lékařské. 18. března provedeno sčítání 
kolonií a nalezeno jednou 161 a po druhé 170 zárodků. 

Ačkoliv dosti značné rozdíly se jeví v číslicích obdržených, 
přece vždy vykazují značné množství bakterií v napadlém sněhu. Koz- 
díly, jevící se v rozborech sněhu z téhož místa vzatého, dají se asi 
tím vysvětliti, že vánicí dostaly se do sněhu nečistoty, které ze sou- 
sedních blízkých budov přineseny byly. Dá se předpokládati, že 
bakterie dostanou se do sněhu již při jeho tvoření a jiný díl jich pak 
teprv při padání sněhu stržen jest s sebou z atmosféry. Tím tedy dá 
se vzduch podobně vyčistiti, jako pozoruje se za déle trvajícího deště, 
kdy počet mikroorganismů ve vzduchu se značně zmenší. Z druhů 
bakterií ve sněhu přicházejících zkapalňují některé gelatinu, kdežto 
většina jich gelatinu nemění. 



Bakteriologické studie. 373 



3. Bakteriologická analyse ledu "Vltavského. 

Zmrznutím vody obdržený led jest vždy mnohem čistším než 
voda, z které povstal. Absolutně čistého ledu přirozeného nikdy dostati 
nelze a to tím méně, pakli se bere vedle součástí anorganických 
v něm se vyskytujících ještě zřetel k mikroorganismům, jež v ledu 
přicházejí, neb týž obsahuje vždy hojnost zárodků života schopných. 

Pro bakteriologické zkoumání ledu oddělí se z větší kry řádně 
vyčištěným kladivem několik kusů velikosti pěsti, jež se opláchnou 
sterilisovanou vodou a pak vpraví do sterilisované nádoby, kde se 
nechá led táti. Nahromadí-li se více cm 3 vody, promíchá se kapalinou 
a s tou se pak dále pracuje podobným způsobem, jak naznačeno bylo 
při zkoumání sněhu. Bakteriologická analyse vody táním ledu (nebo 
sněhu) obdržená musí se ihned prováděti, poněvadž, obzvlášť zvýšila-li 
se teplota, rychle se bakterie rozmnožují a tím chybných číslic by 
se docílilo. 

Vltavský led poskytuje následující výsledky: 

Dne 28. ledna 1889 brán vzorek ledu pod mostem Palackého, 
blíž letní stanice parníků. 31. ledna při sčítání nalezeno v 1 cm 3 
vody ledové 680 a 760 mikroorganismů. Zelenavé kolonie od bacilla 
fluorescens liquefaciens čtvrtého dne víc jak polovici gelatinové 
plochy zaujaly. 

30. ledna podroben zkoumání led pod Střeleckým ostrovem 
vzatý, vykazuje 2. února 1080, 1140 a 1490 zárodků. 

31. ledna nad mostem císaře Františka Josefa braný led obsa- 
hoval 3. února při sčítání 780 a 840 mikroorganismů. 

1. února zaopatřen vzorek ledu v místě převozu pod Vyšehra- 
dem. 4. února nalezeno, že v 1 cm 3 vody táním ledu obdržené jest 
2976-3744 zárodků. 

Na rozmanitost výsledku má vliv voda, jak právě bohatou byla 
na mikroorganismy, nalézajíc se v stadiu mrznutí a dále i vzdálenost 
břehů a poloha vrstvy zkoumané od povrchu vody a od hořejší hla- 
diny lední. 

Přirozený led nikdy není prost mikroorganismů. Pouze uměle 
připravený led z destilované vody může poskytnouti výrobek, který 
ukazuje buď velmi málo kolonií (6, 10, 14 pro 1 cm 3 ) a často i žádných 
bakterií se v něm neobjeví. Vezme-li se k přípravě umělého ledu voda 
studničná, tu naskytne se případ, jaký platí o ledu přirozeném a po- 



374 Fr. Faktor: Bakteriologické studie. 

dobně i srníchá-li se voda destilovaná se studničnou, není výsledek 
o nic lepší. 

Poněvadž pak led nalézá velmi rozsáhlého upotřebení, mělo by 
se vždy k tomu přihlížeti, by v případech, jako jest ochlazování 
nápojů ledem, polykání jeho dle nařízení lékařského aneb přikládání 
na rány, užit byl pouze led uměle vyrobený z destilované vody, neb 
dokázáno jest, že pathogenní bakterie velmi dobře nízkým teplotám 
vzdorují a tím snadno jich přenesení cestou naznačenou do organismu 
lidského státi se může. 



27. 

Vorláufiger Bericht iiber fossile Pflanzen aus den 
Stormbergschichten in Sud-Afrika. 

Vorgelegt von Prof. Dr. 0. Feistmantel am 24 Mai 1889. 

Vor einiger Zeit erhielt ich von Herrn Dr. A. Schenck in 
Berlin eine Suitě Pflanzenpetrefakte, welche er selbst in clen Storm- 
bergschichten in Sud-Afrika gesammelt hatte ; selbe haben den Vorzug, 
dass bei ihnen die Lokalitáten und der Horizont gut verzeichnet sind. 

Die Stormbergschichten bilden die obere Abtheilung der sog. Karú- 
formation (Equivalent des Gondwána-Systein in Indien) in Siid-Afrika, 
deren unterstes Glied das vermutlich glaciale Dwykakonglomerat mit 
den Elikaschiefem (— Kimberleyschiefern) bildet , und deren Mitte 
von den Beaufort beds ('init Glossopteris und Dicynodonten) einge- 
nonmien ist. Betreffs der Gliederung dieses Systems weise ich vor- 
láufig auf Herrn Dr. A. Schenck's Darstellung in Petermann's Mit- 
theilungen 1888 VIII. hin. 

So weit mir bekannt, wurden aus den Stormbergschichten zuerst 
Dunn*) Pflanzenpetrefakte genannt, und zwar: 
Pecopteris odontopteroides Morr. 
Cyclopteris cuneata Carr. 
Taeniopteris JĎaintreei Carr. 

PecopL odontoptteroides Morr. ist jetzt allgemein unter dem 
Namen Thinnfeldia odontopteroides Morr. sp. (Fstm.) bekannt ; Cyclopt 
cuneata Carr. ist eine zweifelhafte Form., und iiber Taeniopt. Daintreei 
Carr. kann ich, da keine Abbildung vorliegt, weiter nicht schliessen. 

In einem spáteren Aufsatze (Trans. & Proč. Roy. Soc. Victoria 
XXIV. 1888 pp. 44 — 46) erwáhnt Dunn ausser den schon genannten 
noch Sphenopteris elongata Carr., die in Queenland und Tasnianien 
vorkommt, in den mesozoischen Kohlenschichten ; diese ist dann in 
das von mir gegebene Verzeichniss noch einzuschalten. 



ř ) Report on tne Stormberg Coalfield 1876. 



376 °- Feistmantel 

Da ich die von Herrn Dr. A. Schenck gesammelten Pflanzen 
eingehender beschreiben und mit gehorigen Abbildungen versehen 
werde, will ich vorláufig nur nachstehendes daruber mittheilen. 

Die von mir unterschiedenen Arten sind: 

Farně. 

1. Thinnfeldia odontopteroides Morr. sp. (Fstm.) 

Liegt in vielen Exemplaren vor, — die deutlich die Dichotomie 
des Blattes, zugleich aber auch eine grosse Formenvariation der 
Fiederbláttchen zeigen, áhnlich wie die Formen in den mesoz. Kohlen- 
Schichten in Tasmanien, in den Hawkesbury-Wianamatta-Schichten in 
N. S. Wales und von Cachenta etc. in der argent. Republik. 

Stammen aus Schichten uber dem Kohlenlager an der Indwe, 
und bei Cyphergat, Stormberge, oestl. Cap. Colonie. 

Auch sind einige Varietáten vertreten. 

2. Thinnfeldia comp. trilobita Johnston. 

Aus Schichten uber dem Kohlenlager an der Indwe. 

3. Asplenium comp. nebbense Bgt. 

Ein Fragment einer Fieder bin ich geneigt, zu dieser Art zu 
stellen, jedenfalls gehórt sie in die Abtheilung Asplenium. 

Aus Schichten uber dem Kohlenlager an der Indwe, wie oben. 

4. Taeniopteris Carruthersi Ten. Woods. 

Es ist dieselbe Form, wie sie urspriinglich von Carruthers als 
Taeniopt. Daintreei aus den mesozoischen Kohlenschichten der Tivoli- 
Kohlengruben beschrieben wurde; doch unterscheidet sich diese hin- 
reichend von Mc' Coy'š Taeniopt. Daintreei aus Victoria, so dass sie 
jetzt unter obigem Namen unterschieden wird. Vielleicht hat auch 
Dunn's Bestimmung Beziehung auf diese Art. 

Selbe liegt in mehreren guten Exemplaren aus Schichten uber 
der Kohle an der Indwe vor. 

5. Taeniopteris conf. Daintreei Mc'Coy. 

Ein Exemplár, das mit den obigen zusammen vorkam, glaube 
ich zu dieser Art stellen zu konnen, 

6. Anthrophyopsis sp. (comp. obovata Nath.) 

Ein Bruchstuck eines Blattes mit deutlich genetzter Nervatur 
(ohne Mittelrippe) von radiarer Anordnung, ist wohl in dieser Gat- 
tung unterzubringen, da Unterschiede sowohl von Sagenopteris als 
auch von Gangamopteris vorhanden sind. — Stammt von Cyphergat, 
Stormbergschichten. 



Vorláufiger Bericht uber fossile Pflanzen. 377 



Cycadeaceen. 

7. Zeugophyllites (Podozamites) elongatus Morr. 
Mehrere Exempláre dieser Blátter, die deutlich an Podozamites 

erinnern, liegen vor — und zwar aus Schichten iiber der Kohle an 
der Indwe, und bei Molteno, Stormbergschichten. 

Es wird wohl am besten sein, selbe geradezu unter der Gat- 
tung Podozamites anzufíihren. 

Coniferae (Ginkgoartige). 

8. Baiera Schencki n. sp. 

Mehrere Blátter, welehe die Charaktere dieser Gattung tragen 
und an manche rhátische Arten erinnern, so z. B. an B. paucipartita 
Nath. u. a. 

Stamnien aus Schichten iiber dera Kohlenlager an der Indwe. 

Endlich ist ein Bruchstiick eines gerippten Stamnies vorhanden, 
das wohl eine Equisetacee ist und z. B. an den Stáním der Schizo- 
neura hoerensis Nath. erinnert. 

Alle weiteren Details werden in meiner in Vorbereitung befind- 
lichen Abhandlung angegeben und durch Abbildungen erláutert werden. 

Nur soviel will ich noch zufiigen, dass wohl kein Zweifel dar- 
ůber bleiben kann, dass diese Schichten ein Analogon áhnlicher 
Schichten in der argentinischen Republik (Cacheuta, Mendoza), in 
Tasmanien (Jerusaleinbasin), Hawkesbury (theilweise wenigstens) und 
Wianamatta- Schichten in N. S. Wales, Ipswich-Tivolí in Queensland, 
und Rádschmahdl- Schichten in Indien darstellen, und wohl als oberste 
Trias beziehw. unterster Jura (ani besten Rhát) anzusehen sind. 



28. 

Revision der in Kolenati's Trichopteren-Sammlung ent- 

haltenen Arten. 

Von Fr. Klapálek, Asistent d. zoolog. Abth. des National-Museum zu Prag. 
Vorgelegt von Prof. Dr. Ant. Fric, den 24. Mai 1889. 

Da ich an einem faunistischen Verzeichnisse der Trichopteren 
Bohmens arbeite, hielt ich es fůr unerlásslich die Trichopteren-Arten 
der im National-Museuin befindlichen Sanunlung von Fr. A. Kolenati 
zu revidiren. Diese Sammlung entspricht in ihrer Anordnung genau 
dem ersten Theile des Werkes: Genera et Species Trickopterorurn 
von Fr. A. Kolenati (Pragae 1848) und die sánimtlichen in ihr ent- 
haltenen Exempláre sind Originále zu dieser Arbeit. Aus diesem 
Grunde, obwohl nieine Bestiromung nur in seltenen Fállen von den 
in McLachlan's Revision angefůhrten Nanien abweicht, will ich hier 
ein Verzeichniss derselben geben in derselben Folgenreihe, wie sie 
geordnet sind, niit beigefugten neuen Speciesnamen, als welche ich sie 
bestimmt hábe. 

Fam. I. Heteropalpoidea. 

Trib. 1. Limu opii ílo idea 

Gen.: Glyphidotaulius, Klti. — GlyphotaeUus, Steph. 

Spec: Uinbraculmn, Klti. = punctatolineatus, Ret z. 

9 Hagen, Kónigsberg. 
Spec: Pellucidus, Klti. (Oliv.) = pellucidus, Retz. 

9 Schmidt, Laibach. 

Gen.: Grammotaulius, Klti. rr Grammotaidius, Klti. 

Spec. : Lineola, Klti. = nitidus, M ú 1 1 er. 
9 Berolin. 



Revision der in Kolenatis Tricliopteren-Sammlung enthaltenen Arten. 379 

Spec: Atomarius, Klti. =: atomarius, F. 
tf 9 Sclmiidt, Carniolia; 
J 1 Fieber, Bohemia. 

Gen.: Chaetotaulius, Klti. =z Limnophilus, Leach. 

Spec: Vitratus, Klti. (Z e 1 1.) = lunatus, Curtis. 

(5* Berolin; 9 H. Scháffer, Regensburg. 
Spec: Decipiens, K 1 1 i. = decipiens, Klti. 

(5 1 (sehr verdorben). Friwaldsky, Hungaria. 
Spec: Flavicornis, Klti. = flavicornis, F. 

9 Schmidt, Carniolia; 9 Hagen, Konigsberg. 
Spec: Striola, K 1 1 i. =: nigriceps, Zett. 

(5* Schaffer, Regensburg. (Sehr verdorben.) 

Gen: Colpotaulius, Klti. — Colpotaulius, Klti. 
Spec: Excisus, Klti. = incisus, Curt. 
9 Berolin. 

Gen: Goniotaulíus, Kl ti. =: Limnophilus, Leach. 
Spec: Vittatus, K 1 1 i. — vittatus, F. 

Drei (j 1 und ein 9 Kolenati, Bohemia. 
Spec: Flavus, Klti. = vittatus, F. 

9 Kolenati, Bohemia. 
Spec : Fenestratus, K 1 1 i. = auricula, Curt. 

(5 1 Silesia; 9 Scháífer, Hungaria. 
Spec: Trimaculatus, K 1 1 i. = trimaculatus, Zett. 

(J 1 Schonherr, Lapponia mer. 
Spec: Griseus, Klti. = griseus, L. 

J 1 , 9 grosse dunkelgefárbte Exempláre (tf Kolenati, Bo- 
hemia, Schanzgraben, 19. V. und 9 Fieber, Bohemia; 

9 Hagen, Konigsberg; <$ Dalmatia (diese beide sind 

kleine nur licht gefárbte Exempl.) 
Spec: Stigmaticus, K 1 1 i. = stigma, Curt. 

(j 1 Schmidt. Zirknitzer See. 
Spec: Concentricus, Klti. = politus, McLach. 

cJ Kolenati, Petropol. 

Gen.: Desmotaulius, Klti. zzz Limnophilus, Leach. 

Spec : Unimaculatus, M e g. ~ sparsus, Curt. 
9 Schneider, Styria. 



380 Fr - Klapálek 

/• 

Spec: Hirsutus, P i c t. = extricatus, McLach. 

9 Dormitzer, Závist 30. V. 
Spec: Fumigatus, Klti. (Germ.) = fuscicornis, Eamb. 

9 Kolenati, Libussabad 30. V. 

Gen : Phacopteryx, K 1 1 i. =: Phacopteryx, Klti. 

Spec: Granulata, Klti. = brevipennis, Curt. 
$ Heger, Liineburg. 

Gen.: Staťhmophorus, Klti. — Anabolia, Steph. und Stenophylax, Klti. 

Spec: Fuscus, L. z= Anabolia laevis, Zett. 

(j 1 , 9 Fieber, Bohemia; (j 1 Kolenati, Bohemia. 
Spec: Puberulus, Zett. = Stenophylax picicornis, Piet. 

9 Schneider, Silesia. 

Gen.: Stenophylax, Klti. zz Stenophylax, Klti. 

Spec. : Striatus, L. = vibex, Curt. 
(J H. Schaffer, Kegensburg. 

Es ist, wie die Etiquette beweist, das typische Exemplár fur die 
Var. a) Tota testacea. Limnophilus flavescens H. Schaffer in lit. 
Batisbonae (H. Scháff!) in Kol., G. et Sp., ps. I. p. 65. Das Spe- 
cimen stimmt in jeder Hinsicht mit der in McLachlan's Rev. a. Syn. 
p. 136 gegebener Beschreibung uberein ; auch d. Costalrand ist ohne 
dunklere Punctirung, was fůr diese Species charakterisch ist. Es wird 
hiemit Regensburg als ein neuer Fundort dieser Species sicher. ge- 
stellt. 

Gen.: Hallesus, Klti. Halesus, Steph. 

Spec. : Digitatus, S c h k. zr: radiatus, Curt. 
Zwei (J 1 , ein 9 Kolenati, Petropol. 

Gen. : Chaetopteryx, Steph. =: Chaetopteryx, Steph. 

Spec. : Villosa, F. = villosa, F. 
Schmidt, Brunndorf, Laibach. 

Gen. : Apatania, Klti. = Apatania, Klti. 
Spec: Vestita, Zett. = Stigmatella, Zett. 

$ Schonherr, Lapp. mer. 
Das Exemplár ist ziemlich gut erhalten. McLachlan fuhrt die 
Ap. vestita, Klti. als Synonym der Ap. Wallengreni, McLachl. an, 



Eevision der in Kolenatis Trichopteren-Sammlung enthalteuen Arten. 381 

aber die Průfung der Analanhange, welche bei Ap. stigmatella weit 
verschieden sind von jenen der Wallengreni, hebt allen Zweifel auf, 
dass dieses Insekt der ersteren Art angehort. Von den in seinem 
Werke angegebenen Localitaten ist die erste die Zetterstedtsche, von 
der zweiten (Lapponia mer.) haben wir das Insekt in der Sammlung ; 
jenes von der dritten (Silesia) ist hier nicht vorhanden. Es unter- 
liegt keinem Zweifel, dass Kolenati nur die Apat. stigmatella kannte. 
Das Exemplár ist lichter gefárbt als die Ap. Wallengreni, obwohl 
es im allgemeinen mit dieser Art iibereinstimmt. Die Vorderflugel 
sind nicht nur in der Gegend von Pterostigma, sondern auch an 
dem unteren Aste des oberen Cubitus dunkler. Ihre Behaarung ist 
goldgrau, und die Adern sind mit schwárzlichen Hárchen besetzt. Ich 
glaube, die Kolenatis Beschreibung der Analanhange passt ebenso 
auf die Ap. stigmatellaja vielleicht noch besser wie an die Ap. Wal- 
lengreni. 

Tribus 2. Pliryganeoidea. 
Gen. : Agrypnia, C u r t. = Agrypnia, C u r t. 

Spec. : Pagetana, C u r t i s. = Pagetana, C u r t. 
Kablík, Sudetis. 

Gen.: Anabolia, S t e p h. ~ Neuronia, Leach. 
Subgenus a) Oligostomis, Klti. 

Spec: Analis, F. == ruficrus, Scop. 

(5 1 , 9 Kolenati, Bohemia. 
Spec: Clathrata, Hffegg. ~ clathrata, Kol. 

9 Schmidt, Laibach, Stadtwald. 
Spec : Reticulata, L. = reticulata, L. 

(5* Berolin. 

Subgenus b) Holostomis, Klti. 

Spec : Phalaenoides, L. 

Gen: Trichostegia, Klti. Phryganea, L. 

Spec. : Grandis, L. = Grandis, L. 

(j 1 Kolenati, Bohemia; 9 Hagen, Konigsberg. 
Spec: Varia, Fab. =: varia, Fab. 

9 Schmidt, Laibach. 
Spec: Minor, Curt. = minor, Curt. 

($ Schneider, Silesia. 



382 Fr. Klapálek : Revision d, in Kolenati's Trichoptereu-Samnilung euthalt. Arten- 

Tribus 3. Sericostomoidea. 

Gen. : Prosojponia, L e a c h. =: Sericostoma, L a t r. 
Spec. : Collaris, S c h k. = pedemontanum, M c L a c h. 
(5 1 Schneider, Silesia; J 1 Schmidt, Laibach. 

Gen.: Notidobia, Steph. — Notidobia, Steph. 
Spec. : Ciliaris, L. = ciliaris, L. 

Ein (5* und zwei 9 Kolenati, Bohemia ; <$ Schniidt, Laibach. 

Gen. : Hydronautia, K 1 1 i. = Brachy csntrus, C u r t. 
Spec: Maculata, Oliv. = Subnubilus, Curt. 

Zwei (5 1 Kolenati, Petropolis. 
Spec. : Albicans, Z e 1 1. = albescens, M c L a c b . 
(j 1 9 Kolenati, Petropolis. 

Gen. : Spathidopteryx, K 1 1 i. = Goera, L e a c h. 

Spec. : Capillata, P i c t. = pilosa, F. 

(5 1 Kolenati, Bohemia. 
Von dem Genus Aspatherium picicorne nichts mehr als zwei 
Gehause und trockene Larven vorhanden. 

Gen: Goera, líffeg.^zLepidostoma, Ramb. 
Spec: Hirta, Fab. = hirtum, F. 

(5 1 9 Kolenati, Petropol; 9 H. Scháffer, Regensburg. 

Gen : Silo, C u r t i s. — Beraeodes, Eaton. 
Spec. : Minutus, L. = minuta, L. 
(5* Kolenati, Bohemia. 

Gen.: Hydrorchestria, Klti. = Agraylea, Curt 

Spec: Sexmaculata, Curtis. =. multipunctata, Curt. 
Zwei (5* Kolenati, Petropol. 

Gen. : Hydroptila, D a 1 m a n. =: Hydroptila, D a 1 m a n. 
Von spec: pulchricornis nichts mehr ubrig. 
Spec: Tineoides, Dal man. = sparsa, Curt. 

(5 1 Schneider, Silesia. 
Ich glaube hiemit die Identitát der H. Tineoides in Kolenatťs 
Werke mit der H. sparsa Curtis sichergestellt zu haben. 



OBSAH. INHALT. 



Seznam přednášek roku 1889 ko- Verzeichniss der hn Jahre 1889 

naných str. IV. abgehaltenen Vortráge . . . . S. 



Čelakovský, Dr. Lad. Uiber den Aehrchenbau der brasilianischen Gras- 

gattung Streptochaeta Schrader. Mit Taf. II. (Nr. 3.) 14 

— Uiber die Blíithenstánde der Cariceen. Mit Taf. IV. (Nr. 7.) .... 91 

— O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. S tab„ IX. (č. 24.) . 319 

— Resumé des bóhmischen Textes uber die pbylogenetiscbe Entwickelung 
der Amentaceen. Mit Taf. IX 338 

Faktor, Fr. Bakteriologické studie, (č. 26.) 359 

Feistmantel, dr. Ot. Nerosty a užitečné borniny Východní Indie Britské. 

(č. 4.) 43 

— Uiber die bis jetzt áltesten dikotyledonen Pflanzen der Potomac-For- 
mation in N.-Amerika, mit brieflicben Mittbeilungen von Prof. Wm. 

M. Fontaine. (Nr. 17.) 257 

— Einige Zusátze und Correcturen zum Aufsatze „Uiber die geolog, und 
palaeontolog. Verbáltnisse des Gondwána-Systems in Tasmanien . . . 268 

— Vorlaufiger Bericbt uber fossile Pflanzen aus den Stormbergscbicbten 

in Sůd-Afrika. (Nr. 27.) 375 

Kansgirg, Dr. A. Resultate der vom Verfasser im J. 1888 ausgefúbrten Durch- 
forscbung der Siisswasseralgen und der saprophytiscken Bacterien 
Bohmens (Nr. 10.) 121 

Chodounský, dr. K. a Raýman, dr. B. Nová řada dusikatýcb derivátů glykos. 

Předběžné sdělení, (č. 8.) 114 

Kafka, J. Die diluvialen Murmeltbiere in Bohmen. Mit 2 Holzschnitten. 

(Nr. 14 ) 195 

Klapálek, Fr. Revision der in Kolenatis Trichopteren-Sammlung entbaltenen 

Arten. (Nr. 28.) 378 

Kovář, Fr. Chemický výzkum fosforečnanů z blin diluvialnýcb z okolí Vy- 
sočan, Vinoře a Ouval. (č. 25.) 344 



Pag. 

Lerch, M: Sur un théorěme fondamental dans la théorie des équations diffé- 

rentielles. (Nr. 12.) ■ . . 180 

Preis, K. Zprávy z analytické laboratoře c. k. české vysoké školy technické. 
S 2 dřevorytinami. (č. 5.) 

Hexagonalný fluorokřeman draselnatý • 85 

Spodumen z Nových Mlýnů u Vápenného Podola 86 

Raýman, dr. B. a Chodounský, dr. K. Nová řada dusíkatých derivátů glykos. 

Předběžné sdělení. (5. 8.) ...... 114 

Stecker, K. Kritické příspěvky k některým otázkám vědy hudební, (c. 16.) . 216 
Stoklasa, J. O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. Část první. (č. 19.) . 288 
Stole, A. O pohlavních organech rodu Aeolosoma a jejich poměru ku or- 
ganům exkrečním. S tab. VIL (5. 13.) 183 

Šulc, Ot. Molekulárná váha rhamnosy. (č. 20.) 300 

— Molekulárná váha kyselin řady CnK in — 2 2 . (č. 21.) 301 



Teixeira, M. F. Gomes. Sur 1' integrále / e— * : 



dx. (Nr. 9.) 118 



Vejdovský, Fr. Poznámky vývoj episné. S tabulkou V. a VI. a 1 dřevorytem. 

(č. 11.) 165 

Vrba, K. Kalomel ze Srbska. S tab. 1. obr. 1—5. (č. 1.) 3 

— Eealgar z Bosny. S tab. I. obr. 6—8. (č. 2.) 10 

— Písecký Bertraudit. S 1 dřevorytem, (č. 22.) 304 

Vyrazil, J. Mineta a rula dolů Kutnohorských, (č. 15.) 208 

Wald, F. Příspěvek k theorii krystalisace. (č. 18.) 271 

Zahálka, C. Camerospongia monostoma, Róm. sp. z českého útvaru křídového. 

S tab. III. (č. 6.) 88 

— O nálezu hranatých valounů v Čechách. S tab. VIII. (č. 23.) . . . .307 



t_ £?Xjž . 

TISKEM DR. EDY. GRÉGRA 7 PRAZE 1889. 
' <&-}fx> > 



ob 



%s 



: 24 1390 





0*-v_ 




a^> i—i 



óS/í. 







cfí 





Sitzungsberichte 



der konigl. bohmischen 




Lili 





ehm, 




MATHEMATISCH - NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE. 

-1889. 

ii. 

VĚSTNÍK 

královské 

České společnosti nauk. 

TŘÍDA MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ. 










>J J! ^^ 



-^*£, 



fM* 





VĚSTNÍK 



KRÁLOVSKÉ 



České společnosti nauk. 



TŘÍDA MATHEMAT1CK0 - PŘÍRODOVĚDECKÁ. 



ROČNÍK 1889 

II. SVAZEK. 



S 6 tabulkami a 10 dřevoryty. 



-<*§£- 



V PRAZE 1890. 

ÁKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK. 
V KOMMISSI U FR. ŘIVNÁČE. 



SITZUNGSBERICHTE 



DER KONIGL. BOHM1SCOEN 



BESELLSCHÁFT DER KENMFIEN. 



MATHEMATISCH-NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE. 



JAHEGANG 1889 

II. BAND. 



Mit/6 Tafelu und 10 Holzschnitteii. 



3§i>- 



PRAG 1890. 

VERUG DER KOMGL. BÓHM. GESELLSCB1FT DER W1SSENSCHAFTEN 
IN COMMISSION BEI FR. ŘIVNÁČ. 



Seznam přednášek 
konaných ve schůzkách třídy mathematicko-přírodovědecké 



roku 1889. 

II. půlletí. 



Dne 7. června. 



Dne 7. června. 

StoklasaJ. : O povaze a vlastnostech monocalciurnfosfatu. 
Milbauer E. : Mineralogická mapa království Českého. 



Dne 21. června. 
Sitenský, dr. F.: O poměru pohlaví u konopí — Cannabis sativa. 
Šafařík, dr. V.: O jednoduchém úhloměru. 

Dne 5. července. 

V e 1 e n o v s k ý, dr. J. : O nových rostlinách bulharských. 

Dne 11. října. 

Vejdovský, dr. F. : O nové zemské planarii. 
Šafařík, dr. V.: O B Cassiopeiae. 
Zahálka, C. : O nové fossilní spongii. 
Štolba, Fr. : Zprávy chemické. 

Dne 25. října. 

Palacký, dr. J.: O endemismu bylinstva ve Spoj. státech severo- 
amerických. 
Raýman dr. B. a O. Pohl: O nových sloučeninách glykos. 
Pohl, O.: O estherifikaci solmi uranitými. 



Verzeichniss der Vortráge, 

welche io fa Sftzungen k mathematisch-naturwissenscIiaftliGíien Classe 

im Jahre 1889 abgehalten wurden. 
XX. X-Xa,lToja,lir. 



Den 7. Juni. 

Stok lasa J. : tíber die Nátur und Eigenschaften des Monocalcium- 

phosphates. 
Milbauer E.: Mineralogische Kartě des Konigreiches Bohmen. 

Den 21. Juni. 

Sitenský, Dr. F. : Uber die Geschlechtsverháltnisse beirn Hanf— 

Cannabis sativa. 
Šafařík, Dr. A.: Uber einen einfaehen Winkelmesser. 

Den 5. Juli. 

Velenovský, Dr. J.: Uber neue Pflanzen aus Bulgarien. 

Den 11. Oktober. 

Vejdovský, Dr. F. : Uber eine neue Landplanarie. 
Šafařík, Dr. A.: Uber B Cassiopeiae. 
Zahálka V.: Uber eine neue fossile Spongie. 
Štolba F. : Chemische Mittheilungen. 

Den 25. Oktober. 

Palacký, Dr. J. : Uber den Pflanzen-Endemismus in den Verei- 

nigten Staaten von Nordamerika. 
Raýmann, Dr. B. & O. Pohl: Uber neue Deriváte der Glykosen. 
Pohl O.: Uber Estherification durch Uransalze. 



YJ Seznam přednášek. 

Šulc, O.: O molekulárně váze kyselin C„H 2M _ 2 2 . 

Nonfried F. : Revise druhu Ancisostroma Curt. 

Ku sta J. : Geologické poznámky o Carbonu Kladenském. 

Dne 8. listopadu. 

Vejdovský, dr. F.: O vývoji a morfologii nervové soustavy bi- 

laterií. 
Friedrich J. : O tetrachloridu olovnatém. 

Dne 22. listopadu. 

Hansgirg, dr. A.: O některých fysiologických pozorováních rostlin. 
Weyr, dr. Ed. : O problému projektivity v jednoduchých útvarech 

geometrických. 
Lerch M. : O Eulerových integrálech. 
Šafařík, dr. V.: O „Mira Ceti r. 1780." 

— O zastínění Jo vise měsícem 7. srpna 1889. 

Kuš ta J. : Otisky v třetihorním jílu u Sádku blíže Zátce. 

— O valounech z kamenného uhlí u Kroučové, Studňovsi a Sla- 
ného. 



Dne 6. prosince. 

Čelakovský, dr. L. : O výsledcích botanického prozkoumání Čech 
r. 1889. 

S e y d 1 e r, dr. A. : O interpolaci v řadách o dvou argumentech. 

Augustin, dr. F. : O pozorováních teploty vzduchu v Praze. 

Machovec F. : O rovinách oskulačních křivek křivosti ploch 2. řádu. 

Palacký, dr. J. : O rybách hlubin mořských v oceánu indickém. 

Sucha rda A.: O plochách normál ku plochám posouvání stupně čtvr- 
tého podle pronikův s rovinou bitangentialnou. 

Ku sta J. : Druhý seznam třetihorních rostlin z plastického jílu 
u Vřešťan blíže Bíliny. 



Verzeichniss der Vortráge. VII 

Šulc O.: Uber das Molekulargewicht der Sáuren CJW^Os. 

Nonfried F.: Revision der Gattung Ancisostroma Curt. 

Ku sta J. : Geologische Benierkungen uber das Carbon von Kladno. 

Den 8. Jíoveinber. 
Vejdovský, Dr. F. : Uber Entwickelung und Morphologie des 

Nervensystems der Bilaterien. 
Friedrich H.: Uber Blei-Tetrachlorid. 

Den 22. November. 

Hansgirg, Dr. A.: Uber einige pflanzen - physiologische Beobach- 

tungen. 
Weyr, Dr. Ed. : Uber das Problém der Projektivitát bei einfachen 

geometr. Formen. 
Lerch M. : Uber Euleťsche Integrále. 
Šafařík, Dr. A.: Uber Mira Ceti im J. 1780. 

— Uber Jupiteťs Bedeckung durch den Mond am 7. Aug. 1889. 
Ku sta J.: Abdriicke im tertiáren Thon bei Satkau náchst Saaz. 

— Uber Gerólle aus der Steinkohle von Kroučová, Studňoves 
und Schlan. 

Den 6. December. 

Celakovský, Dr. L. : Uber die Resultate der botanischen Durch- 

forschung Bóhmens im J. 1889. 
Seydler, Dr. A.: Uber die Interpolation in Reihen mit zwei Argu- 

menten. 
Augustin, Dr. F. : Beobachtungen iiber die Lufttemperatur von 

Prag. 
Machovec F. : Uber Osculationsebenen der Krummungs-Curven der 

Fláchen 2. Ordnung. 
Palacký, Dr. J. : Uber Tiefseefische des Indischen Oceans. 
Sucha rda A.: Uber die Normalfláchen zu den Riickungsfláchen 4. 

Ordnung lángs ihrer Schnitte mit Bitangentialebenen. 
Ku sta J. : Zweites Verzeichniss der tertiáren Pflanzen aus dem 

plastischen Thon von Preschen bei Bilin. 



PŘEDNÁŠKY 

"V SEZENÍCH TZŘÍD-^- 

MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÉ, 
VORTRÁGE 

I 3>T ID E 2ST SITZUNGEN 

DER 

MATHEMATISGH-NATURWISSENSCHAFTLICHEN CLASSE. 



Nákladem král. české spol. nauk. — Tlakem dra. Edy. Grégra t Praze 1889. 



1. 

O povaze a vlastnostech nionocalciumfosfatu. 

Podává Jul, Stoklasa. Předložil prof. K. Preis dne 7. června 1889. 

Čásť druhá 1 ). 
Rozpustnost nionocalciumfosfatu ve vodě. 

O rozpustnosti a rozkladu nionocalciumfosfatu vodou existují 
velmi různé názory. Erlenmeyerovi známo bylo již v roku 56tém, že 
monocalciumfosfat menším množstvím vody se rozkládá 2 ). Později 
v roku 1872tém publikoval E. dotyčná pozorování ve „Verhandlungen 
der math. phys. Classe der kónigl. bayer. Academie" 1872, 269., 
podle kterých monocalciumfosfat v poměru 1 : 100 vodou se neroz- 
kládá. V roku 76tém pak prohlásil, že jeden díl monocalciumfosfatu 
teprve ve 700 dílech vody za obyčejné temperatury bez rozkladu se 
rozpouští. Při poměru skrovnějším než 700 vylučuje se prý dical- 
ciumfosfat a vzniká volná kyselina fosforečná 3 ). 

Wattenberg 4 ) opakoval pokusy Erlenmeyerovy a shledal, že mo- 
nocalciumfosfat se za obyčejné teploty již více nerozkládá použitím 
144 č. vody na 1 č. soli. 

Prof. Márker potvrdil nálezy Wattenbergovy a poměr naznačený 
platí po dnes za správný. V novější době sdělil H. Otto 5 ), že již 
v poměru 1 : 25 se monocalciumfosfat nerozkládá (při 15° C). Nález 
Ottův jest úplně nesprávným, jakož i nález Wattenbergův ; v obou 
udaných poměrech se čistý monocalciumfosfat rozkládá. Buď nečisté 
preparáty, aneb pochybené rozbory mohly zaviniti, že Otto nepostihl 
rozkladu, tak nápadnou měrou se jevícího, při poměru 1 : 25. 



*) Viz tento Věstník 1889. I. 288. 

2 ) Jahresbericht 1857. 145. 

3 ) Berichte der deutschen chem. Gr. 1876. Strana 1839. 

4 ) Dr. H. Wattenberg : Zur Bestimmung der loslichen Phosphorsáure in Super- 
phosphaten. 1870. 

5 ) Zeitschrift fůr angewandte Chemie. 1887. Sešit 20, str. 208. 

1* 



4 Julius Stoklasa 

A. Joly '), který se také snažil určiti hranice rozkladu mono- 
calciumfosfatu, stanovil poměry mezi vyloučeným dicalciumfosfatem 
a vzniklou volnou kyselinou fosforečnou; totéž učinil i při mono- 
bariumfosfatu 2 ). Celá ta velice záslužná práce nepodává nám však 
pravého názoru o rozpustnosti monocalcium- a monobariumfosfatu ve 
vodě. Výzkumy pana Joly-ho obmezily se hlavně na poměry od 
1 : 25 — 1 : 50 3 ). Ale již tento badatel opět konstatoval, že v poměru 
1 : 25 se monocalciumfosfat rozkládá, o kterémžto sdělení Otto ničeho 
nevěděl. 

Eozhodnuv se, poznovu studovati rozpustnost zmíněné soli, po- 
stupoval jsem následovně: Určité množství vody odměřeno v baňce, 
za stejné pokaždé teploty 15" C přidáno odvážené množství mono- 
calciumfosfatu a po 15 minut třepáno. Po 30 minutách filtrován 
roztok váženým filtrem při 110° C sušeným a ve filtrátu stanovena 
veškerá a volná kyselina fosforečná a kysličník vápenatý. Sraženina 
byla důkladně promyta studenou destilovanou vodou, sušena při 
110° C po 36 hodin a konečně vážena. 

Pokusy s preparátem čís. V. Upotřebený monocalciumfosfat 
tajil : 

CaO == 22-36% 
P 2 5 = 56-68 „ 
H 2 = 21-58 „ 

Volné kyseliny fosforečné obsahoval pranepatrné množství 
(0-014%). 

Poměr 1 : 1. 20 gr monocalciumfosfatu vpraveno bylo ve 20 
cm 3 vody. Filtrát zředěn v 50 cm 3 a nalezeno v něm analysou: 

7-51% volné kys. fosforečné 
49'02°/ veškeré kys. fosforečné 
a 16-24% CaO. 

Odečteme-li 7-5°/ volné kyseliny fosforečné od veškeré, nalezneme 
41-51 kyseliny, odpovídající 73-66% (na 100 původní soli počítáno) 
nerozloženého monocalciumfosfatu. 



*) Comp. rend. 97. 1480. Jahresbericht 1883. 315. 

2 ) Compt. rend. 

3 ) Joly rozpouštěl ve 100 gr vody 4'02— 49*01 gr monocalciumfosfatu a 0*96 až 
72-4 gr monobariumfosfatu. 

Resultaty získané nesouhlasí s nálezy mými. Autor udává čísla mnohem 
větší než skutečně shledáme u monocalciumfosfatu. 



O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 5 

Rozložilo se tedy při poměru 1:1 = 26-34% monocalciumfos- 
fatu. Vedle kyseliny fosforečné vylučuje se dicalciumfosfat ve formě 
krystallinické dle vzorce 

CaH 4 (P0 4 ) 2 . H 2 +H 2 = (CaHP0 4 . 2H 2 0) + H 3 P0 4 . 

10 gr monocalciumfosfatu třepáno se 10 cm 3 vody; vyloučená, 
promytá a nad kyselinou sírovou k váze konstantní sušená sedlina 
obsahovala v sobě 

kdežto form. CaHP0 4 . 2H 2 vyžaduje 
CaO . . . 32'24% 32-56% 

P 2 5 . . 41-44 „ 41-28 „ 

H 2 . . . 26-61 „ 26-16 „ 

100-29 100-00 

Sušením při 110° C po 36 hodin ztrácí CaHP0 4 .2H 2 vodu 
a vzniká CaHP0 4 . Celkem nalezeno v tomto případě 14-53% CaHP0 4 
Analysa tohoto bezvodého fosfátu dala tyto výsledky: 

kdežto formule CaHP0 4 vyžaduje 
.41-18% 
. 52-20 „ 
. 6-62 „ 

Dicalciumfosfat se neslučuje tak rychle s volnou kyselinou fos- 
forečnou jak obecně bývá udáváno; v další stati seznáme zevrubněji, 
za jakých okolností vzniká z vyloučeného dicalciumfosfatu a volné 
kyseliny fosforečné opět monocalciumfosfat. 

K znázornění poměrů rozpustnosti monocalciumfosfatu upravil 
jsem získaná data tabelárně. Připomínám, že volná kyselina fosfo- 
rečná stanovena byla ^ío — Vioo n - KOH a roztokem methyl-oranže. 
Veškerá kyselina fosforečná stanovena byla solucí molybdenovou. 
Dicalciumfosfat rozkladem vzniklý promýván studenou vodou a sušen 
při 110° C po 36 hodin. Získaný v jednotlivých případech dical- 
ciumfosfat byl uschován a analysován. Složení použitých v jednotli- 
vých výzkumech preparátů bylo následovně: 

Poměr 1:75—1:100. 

41-56% 

52-54 „ 

6-03 „ 



CaO . . 


, . 41-48% 


CaO 


P 2 5 


, . 52-36 „ 


P 2 5 


H 2 . , 


. . 6-30 „ 


HoO 



Poměr 1 , 


:1- 


-1:25; 


Poměr 


1 : 25-1 . 


:75 


CaO . 




41-39% 




41-03% 




P 2 5 




52-00 „ 




52-63 „ 




H 2 0. 




5-92 . 




6-14 ,, 





Julius Stoklasa 





Monocalciumfosfat a 


voda v r 


ůzných poměrech. 




Kozpustilo se 

CaH á (P0 4 ) 2 . 

.H 2 


Poměr 


Stanoveno ve filtrátu 


o ° 
>g 08 


a> A _o 
S 

O « -S 

m OS 
N rt "4-1 

« 3 c2 


Volné kys. 
fosforečné 

v °/o 


K. vápena- 
tého (CaO) 
v % 


Veškeré 
k. fosfore- 
čné v % 


20grv< 


20 gr vody 


1:1 


7-51 


16-24 


49-02 


14-53 


26-34 


5 » 


25 „ 


1:5 


6-4 


— 


50-12 


12-00 


22-50 


5 „ 


50 „ 


1:10 


5-6 


— 


51-18 


10-32 


19-12 


5 „ 


75 . 


1:15 


5-0 


— 


51-61 


9-24 


17-30 


5 „ 


100 „ 


1:20 


4-3 


— 


52-62 


8-06 


14-25 


4 „ 


100 „ 


1:25 


3-85 


19-00 


52-57 


7-55 


13-54 


3 „ 


90 „ 


1:30 


3-43 


— 


53-54 


6-14 


11-10 


4 „ 


140 , 


1:35 


3-05 


— 


53-52 


5-54 


10-5 


3 . 


120 ; 


1:40 


2-80 


■ — 


53-75 


5-28 


9-6 


4 „ 


180 „ 


1:45 


2-43 


— 


54-05 


4-62 


8-4 


4 „ 


200 „ 


1:50 


2-06 


20-63 


54-86 


3-77 


6-3 


4 „ 


300 „ 


1:75 


0-91 


21-48 


55-98 


1-54 


2-3 


5 „ 


500 „ 


1:100 


0*50 


— 


56-32 


0-77 


0-95 


5 „ 


625 „ 


1:125 


0-21 


— 


56-40 


0-36 


0-29 


. 5 » 


750 „ 


1:150 


0-13 


21-80 


56-42 


a f- g 


— 


5 „ 


875 „ 


1:175 


0-05 


— 


56-46 


1 "S-.-šl "=^ 
S? 03 g- 


— 


5 ■ 


900 „ 


1 : 180 


0-035 


— 


56-50 


1 ^í & >S 


— 


5 „ 


925 „ 


1 : 185 


028 


— 


56-52 


1 oj q3 ca 


— 


5 . 


950 „ 


1:190 


n 0-020 


— 


56-48 


neb.lze dokáz. 


— 


5 „ 


975 „ 


1:195 


eb. lze Máz. 


22-09 


56-57 


» 


— 


5 „ 


1000 „ 


1:200 


ii 


22.36 


56-68 


roz. lípl. čirý 


t. se nerozlož. 



Roztoky monocalciunifosfatu při poměrech 1 : 180 — 1 : 190 byly 
zakaleny, jasnějším jevil se roztok za poměru 1 : 195 a čirým byl 
roztok 1 : 200. Roztok monocalciumfosfatu v poměru 1 : 200 nejeví 
pražádné známky rozkladu — ale domnívám se, že i v této koncen- 
traci děje se rozklad, ovšem že velmi nepatrný. — K domněnce té 
vede mne zajímavá stupnice nalezeného množství volné kyseliny fos- 
forečné. 

Při poměru 1 : 1 nalezeno = 7-51°/ ; za poměru 1 :25=; 3-85% ; 
při poměru 1 : 50 = 2-06°/ volné kyseliny fosforečné atd. — tedy vždy 
v intervalech od předchozí koncentrace -j- 25 ve zředění zříme polo- 
vinu (skorém) předcházejícího množství volné kyseliny fosforečné. 

Poučná v té příčině jest následující tabulka, ve které jsou vedle 
sebe zaznamenána množství nalezené a dle právě poznamenaného pra- 
vidla vypočtené volné kyseliny fosforečné. 



O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 



■ 




t 


Vypočt( 


íno: 




Nalezeno : 


Poměr 


1:1 


■ — 








7-51% 


vol. 


k. fosfor. 


» 


1:25 


3-75 


/o 


volné 


kys. 


fosfor. 3-85 „ 




55 


» 


1:50 


1-875 


55 




55 


2-06 „ 




55 


H 


1:75 


0-937 


55 




55 


0-91 „ 




55 


n 


1:100 


0-468 


55 




55 


0-50 „ 




55 


55 


1:125 


0-234 


55 




55 


0-21 „ 




55 


)) 


1:150 


0-117 


» 




55 


0-13 „ 




55 


55 


1:175 


0*0585 


55 




55 


0-05 „ 




55 


55 


1:200 


0-029 


55 




5) 










55 


1:225 


0-014 


55 




55 










55 
» 
55 


1:250 
1 : 275 
1:300 


0-007 

0-0035 

0-0017 


55 
» 
55 




55 
55 
55 




Nebylo 
volnou k} 


lze dokázati 
s. fosforečnou. 


55 


1:325 


0-00082 


55 




55 










55 


1:350 


0-0004S 


5) 




55 











Zvláštní a nemálo poutavý tento úkaz nebyl dosud pozorování 
i vede nás k stanovení hranic rozpustnosti monocalciumfosfatu ve vodě. 

Naše analytické methody nejsou tak citlivý, abychom ještě roz- 
klad při 1 : 195, tím méně další rozklady dokázati mohli. V poměru 
1 : 350 vypočísti lze přibližně 0-00042% volné kyseliny fosforečné 
a 0-0008°/ o dicalciumfosfatu, tedy čísla naprosto nepostížitelná. 

Poměr 1 : 200 zjevuje rozklad monocalciumfosfatu ve stotindch 
procenta; roztok jest čirý, volnou kyselinu fosforečnou nelze více do- 
kázati, a uznávám tento poměr jakožto správný pro rozpustnost mono- 
calciumfosfatu ve vodě při teplotách 10 — 20° C. 

Obsahuje-li monocalciumfosfat v sobě dicalciumfosfat, vzniklý 
u přípravě *), jest roztok takového preparátu při poměru 1 : 200 více 
méně zakaleným. Tato okolnost mě přivádí k domněnce, že Erlen- 
meyer pracoval po druhé s monocalciumfosfatem, znečištěným dical- 
ciumfosfatem. Krátký počet poučí nás, že není mnoho dicalciumfosfatu 
zapotřebí, aby se zjevil čirý roztok teprve při poměru 1 : 700. Ku př. 
preparát číslo III. tajil 0-56% dicalciumfosfatu a rozpustilo se v úplně 
čirou tekutinu 10 gr teprve ve 3000 cm 3 vody. Koztok nejevil žádné 
reakce (ani při 1 : 200) na volnou kyselinu fosforečnou, proto musíme 



x ) Nevysušíme-li pozorně monocalciumfosfat, prvé než-li jej extrahujeme abso- 
lutním alkoholem a konečně etherem, vznikne na povrchu krystalů něco 
dicalciumfosfatu, který lze jen opětným vypíráním v absolutním alkoholu 
odstraniti. 



8 Julius Stoklasa 

předpokládati, že O07°/ volné kyseliny fosforečné sloučilo se se j 
, 14°/ dicalciunifosfatu ve monocalciumfosfat ; pak by ovšem tajil 
preparát místo 0'56°/ — 0'7°/ dicalciunifosfatu. 

Preparát číslo III. obsahoval 56-32°/ kyseliny fosforečné. Ná- 
padně nízké množství veškeré kyseliny fosforečné, které vykazuje 
monocalciumfosfat Erlenmeyerův, nasvědčuje tomu, že můj náhled I 
jest správný. Erlenmeyerův preparát obsahovati musel asi l*5°/ 0( 
CaHP0 4 : 

Preparát Erlenmeyerův tají : Preparát č. III. tají : Preparát č. V. tají: 
CaO . . . 22-19°/ 223 !°/ 22'36°/ 

P 2 5 . . 55-82 „ 56-32 „ 56-68 „ 

H 2 . . . 22-00 „ 21-23 „ 21-53 „ . 

Nález p. Erlenmeyerův není tudíž správným a také již v tehdejší 
době brán byl v pochybnost. Roku 1876 podnikli někteří badatelé 
pokusy jednak s monocalciumfosfatem (Wattenberg), jednak s rů- 
znými superfosfaty, aby se přesvědčili o pravdivosti udání pana Erlen- 
meyera. Jmenovitě v agrochemické laboratoři university Góttingen 
podnikl pan Wattenberg 1 ) příslušná pozorování, i dospěl k tomu vý- 
sledku, že se monocalciumfosfat nerozkládá při poměru 1 : 144. Pozo- 
rujme však, kterak si p. Wattenberg počínal. 

Předně nestanovil volnou kyselinu fosforečnou ve monocalcium- 
fosfatu a za druhé nestudoval dosti zevrubně poměry rozpustnosti. 
6-9362 gr monocalciumfosfatu rozpustil nahodile ve 1000 cm 3 vody, 
při čemž zřel v roztoku značnou zakaleninu, způsobenou vyloučeným 
dicalciumfosfatem 2 ) a když byl nalezl ve filtrátu totéž množství kyse- 
liny fosforečné (?), pravil, že se při poměru tom kyselý fosforečnan 
vápenatý nerozkládá. Nyní ale nevyšetřoval ještě četnější další po- 
měry, nýbrž přistoupil přímo k druhému jen ještě pokusu, ve kterém 
rozpustil 3*4681 gr monocalciumfosfatu ve 1000 cm 3 vody a opět filtrát 
analysoval (tedy poměr 1 : 288), a shledal 56-62°/ kyseliny fosforečné. 

To jest vše, co provedl p. Wattenberg, co podnikl za příčinou 
seznání tak důležitého poměru. 3 ) P. Wattenberg ostatně později sám 



*) Berichte der d. d. chem. Gesellsch. 9. S. 1839. 

2 ) Zur Bestimmung der lóslichen Phosphorsáure in Superphosphaten. J. f. L. 
1879. 

3 ) Zajímavé jest, že p. Dr. Max Fesca, svého času docent university Góttingen 
zkoumal preparáty pana Dr. Wattenberga ve příčině absorbce kyseliny 
fosforečné z monocalciumfosfatu. P. Fesca konstatoval ve dvou případech 



O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 9 

doznává, že nastal rozklad při poměru 1 : 144, poněvadž měl roz- 
toky zakalené — ale domnívá se, že rozklad ten nemá žádného pod- 
statného významu. 

Významný jest též nález prvotní p. Erlenmeyera, dle kterého 
monocalcíumfosfat rozpouští se bez rozkladu při poměru 1 : 100 ; — 
výrok ten odvolal později p. Erlenmeyer, přesvědčiv se, že rnono- 
calciumfosfat při poměru tom se rozkládá velmi znatelně. 

Dle udání p. Erlenmeyera zmizí vyloučený dicalciumfosfat při 
poměrech až 1 : 100 ; sloučí se totiž s volnou kyselinou fosforečnou 
v monocalcíumfosfat. Dále týž autor tvrdil, že vyloučený dicalcium- 
fosfat při poměru 1 : 10 zmizí teprve za 3 týdny při častém třepáni, 
kdežto při poměru 1 : 40 již za několik dnů. Dle provedených pokusů 
nemohu i v tomto případu souhlasiti s p. Erlenmeyerem ; vyloučený 
dicalciumfosfat zůstává v roztoku stále vyloučen a neslučuje se se 
vzniklou rozkladem volnou kyselinou fosforečnou, zachováme-li pů- 
vodní koncentraci. 

Rozklad při poměru 1:1. 10 gr monocalciumfosfatu smíšeno 
s 10 cm 3 vody ; v malé baničce obsahem častěji třepáno. Po 5ti dnech 
měla tekutina stejné vzezření jak na počátku; po 15ti dnech byl 
obsah baňky filtrován a nalezeno 7'29°/ volné kyseliny fosforečné — 
tedy množství, které původně při rozkladu vzniklo. 

10 gr monocalciumfosfatu smíšeno s 10 cm 3 vody v malé baňce 
(pečlivě ucpané zátkou), obsahem častěji třepáno po 120 dnů, a pak 
sfiltrován; nalezeno 7"03°/ o volné kyseliny fosforečné. 

Rozklad při poměru 1 : 25. 4 gr monocalciumfosfatu smíšeno se 
100 cm 3 vody; po 30 dnech nalezeno ve filtrátu 3 - 56 / volné kyse- 
liny fosforečné. 

Rozklad při poměru 1 : 50. 4 gr monocalciumfosfatu smíšeno 
se 200 cm 3 vody; po 30 dnech nalezeno ve filtrátu 2'00°/ volné 
kyseliny fosforečné. 

Rozklad při poměru 1 : 100. 5 gr monocalciumfosfatu smíšeno 
se 500 cm 3 vody; po 30 dnech nalezeno ve íiltratu 0'42°/ volné 
kyseliny fosforečné. 

Rozklad v poměru 1 : 125. 5 gr smíšeno se 625 cm 3 vody ; po 
30 dnech nalezeno 0-32°/ volné kyseliny fosforečné. 



v preparátu p. Wattenberga 56 , 431% P 2 5 , tedy 0'3 / méně než-li pan 
Wattenberg Ve spisu svém: „Beitráge zur agronomischen Bodenuntersu- 
chung." Berlin 1882. zřejmě praví na straně 32té, že monocalcíumfosfat se 
rozkládá v poměru 1 : 144, ale rozklad ten že jest prý nepatrným. 



10 Julius Stoklasa 

Tyto 'pokusy dokazují, že i po delší době a častým třepáním ne- 
vznikl ze zplodin rozkladem vzniklých, zpět monocalciumfosfat a že 
tudíž názor p. Erlenmeyerův není správným. 

Zajímavý úkaz se objeví, pakli zředíme tekutinu, utvořenou tře- 
páním monocalciumfosfatu s vodou v různých poměrech {od poměru 
1 : 1 — 1 : 195) vodou až do poměru 1 : 200. Dicalciumfosfat se v těch 
případech slučuje s volnou kyselinou fosforečnou ve monocalciumfosfat, 
zákal zmizí a volnou fosforečnou nelze více dokázati ani v stopách. 
Roztok jest čirým. 

I tato pozorování dokazují správnost přijatého mnou poměru 
1 : 200, vyznačujícího rozpustnost monocalciumfosfatu ve vodě. Ovšem 
lze rozpustiti vyloučený dicalciumfosfat i v koncentrovanějších teku- 
tinách přidáním malého přebytku kyseliny fosforečné. 

Lze se domnívati, že existují monocalciumfosfaty s volnou kys. 
fosforečnou nejrůznějšího složení, ku př. 10 CaH 4 (P0 4 ) 2 . H 2 0-[-H3P0 4 ; 
9 CaH 4 (P0 4 ) 2 . H 2 + H 3 P0 4 ; 8 CaH 4 (P0 4 ) 2 . H 2 + H 3 P0 4 x ) atd., 
které liší se složením i povahou. 

Produkty rozštěpení těchto smíšenin jest těžko stopovati, ale 
to jest jisto, že čím více volné kyseliny fosforečné monocalciumfosfat 
v sobě obsahuje, tím více se rozpouští ve vodě bez rozkladu. Nýbrž 
ani při poměru 1:1 se nerozkládá více 4 CaH 4 (POJ 2 . E 2 -\~ H 3 P0 4 . 

Úvahy o rozkladu monocalciumfosfatu. 

Monocalciumfosfat se vodou rozkládá za obyčejné teploty. V kon- 
centrovaných roztocích jest proces energickým, v zředěném roztoku ocha- 
buje a při poměru již 1 : 200 jest tak nepatrným, že jej nelze více kon- 
statovati.' 1 ) 

Poměry rozkladu řídí se dle různého poměru činných molekul, 
a sice vlivem hmotnosti Čili massy. Od množství monocalciumfosfatu 
ve vodě závisí atrakce molekul. — Kozpustnosti přibývá, kde atrakce 
molekulárně ubývá. — Reakce děje se podle provedených rozborů 
v celé řadě fásí. 

Poměr 1 : 1. 4CaH 4 (P0 4 ), . H 2 -f H 2 = 3CaH 4 (P0 4 ) 2 . H 2 + 
+ CaHP0 4 -f 2H 2 + P0 4 H 3 . 



*) Nejsou to snad jednotlivá individua, nýbrž pouhé směsi. 
2 ) Experimentem dokázáno, že se děje rozklad při teplotě 15 — 20° C bez vý- 
bavy tepla. 





povaze 


a vlastnostech monocalciumfosfatu. 




Theorie vyžaduje: 










CaHP0 4 . 
P 2 5 . . . 


. 13-49% 
. 7-04,, 


(ve 


formě volné H 3 P0 4 ). 
Nalezeno : 










CaHP0 4 . . 
P 2 5 . . . 


• 14-5 % 
. 7-51 , . 



11 



Dle theorie rozloží se 25'00°j monocalciumfosfatu, nalezeno bylo 
26%. 

Poměr 1 : 25. 8CaH 4 (P0 4 ) 2 . H 2 + H 2 = 7CaH(P0 4 ) 2 . H 2 -f 
+ CaHP0 4 -f 2H 2 + P0 4 H 3 . 



Theorie vyžaduje 



CaHP0 4 . . . 6-74% 
P 2 5 . . . .3-52,, 



(ve formě volné H 3 P0 4 ). 

Nalezeno : 

= CaHP0 4 . . . 7-55% 
= P 2 5 . . . .3-85,,. 

Dle theorie rozloží se 12'5°l , monocalciumfosfatu, nalezeno ale 
bylo 13-54%. 

Poměr 1:50. 16CaH 4 (P0 4 ) 2 .H 3 0+H 2 0=15CaH 4 (P0 4 ) 2 .H 2 0+ 
+ CaHP0 4 + 2H 2 + P0 4 H 3 . 

Theorie vyžaduje: Nalezeno: 

CaHP0 4 3-37% 3-77% 

P 2 5 (ve formě P0 4 H 3 ) . 1-76 „ 2*06 „ 
MozloŽ. monocalciumfosfatu 6'25 „ 6-30 „ 

Poměr 1 : 75. 32CaH 4 (P0 4 ) 2 .H 2 0+H 2 0=31 CaH 4 (P0 4 ) 2 . H 2 0+ 
+ CaHP0 4 + 2H 2 + H 3 P0 4 . 

Theorie vyžaduje: Nalezeno: 

CaHP0 4 1-68% 1-54% 

P 2 5 (ve formě P0 4 H 3 ) . 0-87 „ 0-91 „ 

Rozlož, monocalciumfosfatu 3-13 „ 2-30 „ 



12 Julius Stoklasa 

Tak fáse rozkladu následují dále, ovšem ale nalézáme čím dále 
tím méně dicalciumfosfatu než skutečně se odštěpuje ; příčinu lze hle- 
dati v tom, že se poněkud ve vodě rozpouští. Proto také veškerá 
kyselina fosforečná jest vyšší než theorie vyžaduje a nalézáme též 
méně rozloženého monocalciumfosfatu, jak z následujících příkladů 
vysvítá : 

Poměr 1 : 100. 64CaH 4 (P0 4 ) 2 . H 2 0+H 2 0:=63CaH 4 (P0 4 ) 2 . H 2 -f 
-f CaHP0 4 + 2H 2 -f P0 4 H 3 . 

Theorie vyžaduje : Nalezeno : 

CaHP0 4 0'83°/ 0-70°/ 

P 2 5 (ve formě P0 4 H 3 ) . 0-43 „ 0-50 „ 
Rozlož, monocalciumfosfatu 1' '57 „ 0-95,, 

Konečně znázorním •poměr 1 : 200. 

Í024CaH 4 (PO 4 ) 2 .H 2 O+H 2 Or=1023CaH 4 (PO 4 ) 2 .H 2 O+CaHPO 4 + 
-f-2H 2 + H 3 P0 4 . 

Theorie vyžaduje: Nalezeno: 

CaHP0 4 0-05 % Roztok úplně čirý 

P 2 5 (ve formě v. kys. fos.) 0*021 „ Reakce na v. fos. žádná. 

Rozloženého monocalciumfosfatu 0"10%. 

Tedy dle theorie rozkládá se při poměru 1 : 200 ještě 4 l j 
monocalciumfosfatu, množství, které našimi meťhodamí dokázati nelze. 

V grafickém znázornění v síti ze čtvercův, ve kterém ordinata 
představuje poměry rozpustnosti a abscissa nalezené množství roz- 
pustného monocalciumfosfatu, zříme, že křivka rozpustnosti z počátku 
jest vypuklou k ose abscissi, pak jeví podobu assymptoty a konečně 
s osou splývá. — 



Rozpustnost monocalciumfosfatu, obsahujícího v sobě volnou ky- 
selinu fosforečnou. 

Zvláštní povaha monocalciumfosfatu, obsahujícího v sobě volnou 
kyselinu fosforečnou, jest dosahu nemalého pro seznání vlastností super- 
fosfatů a jmenovitě činnosti v půdě při studiu o vzájemných konver- 
gencích živin rostlinných. — Jest to karakteristický zjev, že roz- 
pustnost monocalciumfosfatu jest podřízená množství volné kyseliny 



O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 13 

fosforečné. K výzkumu připravilj sem si monocalciumfosfaty, obsahu- 
jící volnou kyselinu fosforečnou tohoto složení. 

Preparát A. 

P 2 5 (ve formě CaH 4 (P0 4 ) 2 . H 2 0) . . . 5O8°/ 
P 2 5 (ve formě volné kys. fosforečné) . 7*3 „ 
CaO 19-6 „ 

Poměr 1:1. 10 gr preparátu třepáno s 10 cm 3 vody. Roztok 
úplně čirý. Volné fosforečné nalezeno původní množství. 

Poměr 1 : 1. Vpraveno 11 gr monocalciumfosfatu v 10 cm 3 vody; 
roztok po hodinném třepáni jevil slabé zakalení, ale volné kyseliny 
fosforečné konstatováno původní množství. 

Tedy se 4CaH 4 (P0 4 ) 2 . H 2 + H 3 P0 4 při poměru 1:1 ne- 
rozkládá. 

Preparát B. 

P 2 5 (ve formě CaH 4 (P0 4 ) 2 . H a O) . . 5362 / 
P 2 5 (ve formě volné kys. fosforečné) 3*24 „ 
CaO .... .21-00,, 

Poměr 1 : 25. Vpraveny 4 gr preparátu ve 100 cm 3 vody. Roztok 
byl čirý, volné kyseliny fosforečné nalezeno původní množství. 

Poměr i : 1. Vpraveno 10 gr preparátu v 10 cm 3 vody. Nalezeno 
volné kyseliny fosforečné = 7'24% a CaHP0 4 = 6-62\ . 

Preparát C. 

P 2 5 (ve formě CaH 4 (P0 4 ) 2 .H 2 0) 55-40% 
P 2 5 (ve formě P0 4 H 3 ) .... 1-83 „ 
CaO 21-40 „ 

Poměr 1 : 50. Vpraveno 4 gr ve 200 cm 3 vody. Roztok byl čirý 
a volné kyseliny fosforečné nalezeno původní množství. 

Poměr 1 : 25. Vpraveny 4 gr ve 100 cm 3 vody. Nalezeno volné 
kys. fosforečné = 3-26% a CaHP0 4 = 3-02% • 

Poměr 1 : 1. Vpraveno 10 gr ve 10 cm 3 vody. Nalezeno volné 
kyseliny fosforečné = 7-00% a CaHP0 4 = 10-06% . 



14 Julius Stoklasa 



Preparát D. 

P 2 5 (ve formě CaH 4 (P0 4 ) 2 . H 2 0) 55-96% 

P 2 5 (ve formě P0 4 H 3 ) 1*01 „ 

CaO . . . . 21-54 „ 

Poměr 1 : 75. 4 gr preparátu smíšeny se 300 cm 3 vody. Roztok 
byl čirým. Nalezeno původní množství volné kyseliny fosforečné. 

Poměr 1:50. 4 gr smíšeny se 200 cm 3 vody. Nalezeno volné 
kyseliny fosforečné 1-62% a CaHP0 4 1-28%. 

Poměr 1:25. 4 gr smíšeny se 100 cm 3 vody. Nalezeno volné 
kyseliny fosforečné 3-46% a CaHP0 4 310% 

Poměr 1:1. 10 gr smíšeno se 10 cm 3 vody. Nalezeno volné 
kyseliny fosforečné 6'69% a CaHP0 4 11*53% . 

Preparát E. 

P 2 5 (ve formě CaH 4 (P0 4 ) 2 . H 2 0) 56-00% 
P 2 5 (ve formě P0 4 H 3 ) ..... 0-56 „ 
CaO 22-00 „ 

Poměr 1 : 100. 5 gr smíšeno se 500 cm 3 vody. Eoztok byl 
úplně čirým, nalezeno původní množství volné kyseliny fosforečné. 

Poměr 1 : 75. 4 gr smíšeno se 300 cm 3 vody. Nalezeno volné 
kyseliny fosforečné 0-90°/ a CaHP0 4 0-65% . 

Poměr 1 : 50. Smíšeny 4 gr preparátu se 200 cm 3 vody. Na- 
ezeno volné kyseliny fosforečné 1*46% a CaHP0 4 2*21%. 

Poměr 1:25. Smíšeny 4 gr preparátu se 100 cm 3 vody. Na- 
lezeno volné kyseliny fosforečné 3'16°/ a CaHP0 4 6-00%. 

Poměr 1 : 1. Smíšeno 10 gr preparátu se 10 cm 3 vody. Nale- 
zeno volné kyseliny fosforečné 736% a CaHP0 4 12-68% atd. 

Poznáním povahy rozkladu zříme, že rozpustnost monocalcium- 
fosfatu mění se značně přítomností různého množství volné kyseliny 
fosforečné. Z výzkumů lze stanoviti následující skupiny, které se 
v jistých poměrech nerozkládají. 



7-04 % 


1:1 


3-52 „ 


1:25 


1-76 „ 


1:50 


0'87 „ 


1:75 


0-43 , 


1:100 


0-23 „ 


1:125 


0108 „ 


1:150 


057 „ 


1:175 


0-021 ., 


1:200 



O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 15 

Volné kyseliny fosforečné : Maxim, rozpust, při poměru 

4CaH 4 (P0 4 ) 2 . H 2 + H 3 P0 4 

8CaH 4 (P0 4 ) 2 . H 2 -f H 3 P0 4 

16CaH 4 (P0 4 ) 2 . H 2 -j- H 3 P0 4 

32CaH 4 (P0 4 ) 2 . H 2 + H 3 P0 4 

64CaH 4 (P0 4 ) 2 . H 2 -f H 3 P0 4 

128CaH 4 (P0 4 ) 2 . H 2 + H 3 P0 4 

256CaH 4 (P0 4 ) 2 . H 2 + H 3 P0 4 

512CaH 4 (P0 4 ) 2 . H 2 +H 3 P0 4 

1024CaH 4 (PO 4 ) 2 . H 2 + H 3 P0 4 

Kozpustnost monocalciumfosfatu, obsahujících v sobě volnou ky- 
selinu fosforečnou, ve vodě lze vyjádřiti následujícím pravidlem: 

Rozpouštějí se bez rozkladu v tom kterém množství vody tenkráte, 
obsahují-U v sobě takové množství volné kyseliny fosforečné, jaké 
vzniká při rozkladu Čistého monocalciumfosfatu l ). 

Významná to věta pro posuzování povahy superfosfatů ! Nyní 
nám jasno, proč Erlenmeyer nalezl poprvé poměr 1 -. 100 (již 0*4°/ 
volné kyseliny fosforečné zabránilo rozklad) ; též pochopujeme nález 
p. Wattenberga, Otty a jiných autorů, kteří tvrdili, že se monocal- 
ciumfosfat snadno rozpouští. Ano, ale jen tenkráte, obsahuje-li v sobě 
volnou kyselinu fosforečnou. V přečetných zkušebních stanicích ně- 
meckých, francouzských a anglických stopován poměr rozpustnosti 
superfosfatů a konstatováno, že lze bez obavy rozpouštěti 20 gr 
v 1000 cm 3 vody. Souhlasím, pokud se tento nález týká superfos- 
fatů, vyrobených pouze kyselinou sírovou. Jmenovitě rozložené fos- 
fáty kyselinou sírovou 50° Baumé tají vždy značnější množství volné 
kyseliny fosforečné, méně ovšem superfosfaty vyrobené pomocí kyse- 
liny sírové 60° Baumé, — v těchto vždy nejméně 80°/ rozpustné 
kyseliny fosforečné nalézá se ve formě monocalciumfosfatu. Disuper- 
fosfaty obsahují velmi často rozpustnou kyselinu fosforečnou pouze 
ve formě mono calciumfosfatu. Přímo po přípravě (fosfáty tající 
70 — 85% Ca 3 (P0 4 ) 2 rozkládají se kyselinou fosforečnou 50 — 55° Bé) 



*) Fáse procesů jsou tyto: 

Fomér 1:1: 
4 CaH 4 (PO,) 2 . H 2 + H 3 P0 4 + H 2 = 3 CaH á (P0 4 ) 2 . H 2 + CaHP0 4 . 2H 2 -f 2H 3 P0 4 
3 CaH á (P0 4 ) 2 . H 2 + CaHPO á . 2 H 2 + 2H 3 P0 4 = 4 CaH 4 (P0 4 ) . H 2 + H 3 P0 4 + H,0 

Poměr 1 : 25: 
8 CaH 4 (P0 4 ) 2 . H 2 + H 3 P0 4 + H 2 = 7 CaH 4 (PO á ) 2 . H 2 + CaHPO, . 2H 2 + 2H 3 P0 4 
7CaH 4 (P0 4 ) 2 . H 2 -f CaHP0 2 . 2H 2 + 2H,PO é = 8CaH 4 (PO á ) 2 . H 2 + H 3 P0 4 -f H 2 0. 



16 Jul. Stoklasa: O povaze a vlastnostech ruonocalciumfosfatu. 

obsahují disuperfosfaty sice něco volné kyseliny fosforečné, ale tato 
se sloučí záhy s -nerozloženým tricalciumfosfatem. Rozpouštíme-li 
při stanovení rozpustné kyseliny fosforečné 20 gr disuperfosfatu ve 
1000 cm 3 vody, jeví se nám tyto poměry: 

Disuperfosfat se 40°/ rozpustné kyseliny fosforečné : 
14-18 gr CaH 4 (P0 4 ) 2 . H 2 : 1000 cm 3 vody. 

Disuperfosfat se 35°/ rozpustné kyseliny fosforečné: 
12-4 gr CaH 4 (P0 4 ) 2 . H 2 : 1000 cm 3 vody. 

Disuperfosfat se 30°/ rozpustné kyseliny fosforečné: 
10-6 gr CaH 4 (P0 4 ) 2 . H 2 : 1000 cm 3 vody. 

Ve všech těch případech nastane rozklad a nalezneme méně roz- 
pustné kyseliny fosforečné než skutečně v disuperfosfatu se nalézá. 

Zajímavé processy vznikají v půdě. — Superfosfat velmi často 
nahromaděn jest v menší nebo větší kavalky; není-li řádně rozdělen 
v půdě, nastane vždy rozklad při menším působení vláhy než za uda- 
ných poměrů. 

Přítomnost volné kyseliny fosforečné ovšem podmiňuje energii 
rozkladu. 

Cím více volné kyseliny fosforečné superfosfat tají, tím méně 
podléhá rozkladu za působení vláhy. 

Můžeme se zajisté domnívati, že při menší srážce meteorické, 
neb vlastní vláze půdy nastanou poměry — na př. 1 : 1 — 1 : 50. 
V případech takových chová se vyloučená kyselina fosforečná dle cha- 
rakteru půdy. Dicalciumfosfat ve většině vzniklých reakcí rozptyluje 
a rozpouští vláha v zemi za vlivu organických kyselin. Mohu již nyní 
se vysloviti, ač o thematu tomto bude promluveno v jiné části, 
že v půdách tajících větší podíly hydrátu železitého a železnatého, 
přechází volná kyselina fosforečná v medium kořání rostlinstva méně 
přístupné. 



2. 
Einfachster Winkelmesser. 

Vorgelegt von Professor A. Šafařík den 21. Juni 1889. 
(Mít einem Holzschnitt.) 

Hr. J. L. Soret hat kůrzlich (Archives des Se. phys. nat. 21, 
21) ein winkelmessendes Fernrohr beschrieben, in welchem die eine 
Hálfte der Pupille durch eine halbirte Convexlinse eine auf ge- 
krúmmter Glasflache aufgetragene Theilung betrachtet, die andere 
Hálfte ohne Ocular entfernte Objecte durch die Theilung hindurchsieht, 
und nunmehr beide messend vergleicht. 

Veranlasst durch diese Mittheilung erlaube ich mir eine áhn- 
liche nur noch etwas einfachere Vorrichtung zu beschreiben, welche 
ich vor nahé 15 Jahren construirt hábe, und zwar wortlich so, wie 
ich die Beschreibung ini Januar 1882 fur mich aufgesetzt hábe. 

Wenn man die Peripherie eines getheilten Kreises durch Rollen 
auf einer Geraden abwickelt, so íibergeht die Kreistheilung in eine 
Lineartheilung, und uingekehrt, wenn man eine in aequidistante ínter- 
valle getheilte Gerade auf die Peripherie eines Kreises aufwickelt, so 
wird die Lángentheilung zu einer Winkeltheilung. Natiirlich wird 
man im zweiten Falle die Grosse der Intervalle und den Kadius des 
Kreises so gegen einander abmessen, dass die Anzahl der Intervalle 
im Kreise eine ganze wird, am zweckmássigsten ein Multiplum oder 
Submultiplum einer der beiden allein gebrauchlichen Kreistheilungen, 
also, wenn der Kreis in Grade getheilt werden soli, 360 oder 400. 

Dies kann wieder auf zweierlei Art gescliehen: entweder nimmt 
man den Rádius des Kreises als gegeben, berechnet die Peripherie, 

Tř. mathematlcko-přírodoTedecká. 2 



18 



A. Šafařík 




trágt die gefundene Lange auf, theilt sie in die verlangte Žahl Inter- 
valle, und wickelt nun die Theilung auf; oder umgekehrt: nian nimuit 
die Peripherie z. B. 360 mm, als gegeben an, construirt einen Kreis 

360 
vom zugehórigen Rádius -g— = 57-3 mm, und wickelt auf ihn di 

Lineartheilung auf. 

Das zweite Verfahren gestattet gegenwártig, wo billige Linear- 
theilungen von verhaltlich grosser Genauigkeit und Feinheit auf Me- 
tali, Elfenbein, Holz und Papier massenhaft producirt werden, in Fál- 

len, wo es nicht auf grosste 

Genauigkeit ankommt, ohne 

Kreistheilmaschine Kreisthei- 

lungen zu improvisiren. 90 

mm aufgewickelt auf einen 

Kreis von 57*3 mm Rádius 

geben einen in Grade ge- 

theilten Quadranten ; 120 pariser Linien auf einen 1 

Kreis von 114*6 p. L. = 258"5 mm Rádius einen in 

halbe Grade getheilten Sextanten, 450 mm auf einem 

Kreise von 573'0 mm Rádius einen in Zehntelgrade 

getheilten Octanten. Da man durch Federzirkel auch 

ohne Nonius und Lupe den Rádius kaum um 0*2 mmi 

fehlerhaft auftragen wird, so betrágt der aus dieser 

Quelle stammende Fehler des ganzen Bogens im 

letzten Falle 1', fór 1° nur 1-3". 

Ich weiss, dass dieser Gedanke nicht neu ist; 
der verdiente Behrnauer (geb. 1765 zu Górlitz, 
gest. als geh. Oberregierungsrath zu Berlin 1831) 
hat ihn (bei Gelegenheit des Prioritátsstreites zwi- 
schen Liebherr und Reichenbach uber die Urheberschaft der 
Reichenbach'schen Kreistheilungsmethode) in seinem Aufsatze: uber 
Theilung astronomischer Kreise (1821, Gilb. Ann. Phys. 68, 417-421) 
bereits hingeworfen, mit den Worten: „Mich clunkt, dass ersteres 
[Theilung einer Kreisperipherie in eine beliebige Anzahl gleicher 
Theile] werde geschehen konnen, wenn die Kreislinie als eine Gerade 
abgewickelt und so getheilt wird". Dagegen ist mir bisher nicht be- j 
kannt, dass dieser Gedanke eine praktische Verwendung gefunden | 
hátte. Ich hábe denselben im J. 1875 zur Construction eines Ta 
schenwinkelmessers benútzt, den ich seitdem auf Reisen immer mit 
fuhre, und der mir bei Zeichnungen von Gebirgsprofilen und Land- 



Einfachster Winkelmesser. 19 

schaften, bei raschen beiláufigen Distanzschátzungen u. s. w. nůtzlich 
gewesen ist. 

Das erste Exemplár besteht aus éinein nicht ganz centimeter- 
dicken Brettchen in Gestalt eines gleichschenkligen Dreieckes von 
nahé 40° Offnungswinkel, dessen Scheitel etwa 35 mm von der Spitze 
abgeschnitten ist. Die dem Scheitel gegenuber liegende Seite ist ein 
Kreisbogen, beschrieben mit 114*6 mm Rádius, aus der Mitte der ab- 
stumpfenden Geraden ; auf sie ist senkrecht zur Fláche des Brettchens 
ein steifer Cartonstreifen von 16 mm Breite aufgeklebt, der 8 mm 
uber die Fláche hervorragt, und auf dem Innenrande eine Theilung 
von 1 Theil = 2 mm trágt, deren Striche von 5 zu 5 lánger aus- 
gezogen und beziffert sind, und von einem kleinen Katasterlineal mit 
Feder und Tinte ůbertragen wurden. 

Auf der stumpfen Spitze des Dreieckes sitzt eine kleine mes- 
singene Diopter mit Spalte von 1 mm Breite, deren dem Auge zuge- 
wendete Seite, genau uber dem Kríimmungs centrum des Gradbogens 
stt;ht. Die obere Fláche des Brettchens ist geschwárzt, in die untere 
kann nahé dem Augenende ein leichter Griíf eingeschraubt werden. Die 
Theilstriche reprásentiren Grade, der Bogen umfasst nur 35°, da man 
durch eine enge Diopter sehend schwerlich einen Winkel von mehr 
als 30° ubersehen kann. Um die Angulardistanz zwéier Punkte z. 
B. Berggipfel zu bestimmen, sieht man durch die Diopter, bringt 
beide Punkte in Beriihrung mit dem getheilten Rande, den einen 
auf 0°, oder (bei kleinen Winkeln) einen langen Theilstrich náher der 
Mitte, fixirt nun den zweiten und den zugehórigen Punkt der Scala 
blickt rasch zuruck auf den Ausgangspunkt der Scala, um zu sehen, 
ob man das Instrument nicht verriickt hat, und wiederholt dies, bis 
man befriedigt ist; es ist leicht 0*1° zu schátzen. 

Da Scala und Objekt sehr ungleich weit vom Auge sind, so 
kann man nicht beide zugleich scharf sehen; aber durch die Diopter 
wird der Unterschied der Schárfe sehr vérmindert, und durch ab- 
wechselndes Fixiren beider vóllig unschádlich gemacht. 

Zur Controlle hábe ich einige Sterndistanzen gemessen, indem 
ich die Scala durch eine Laterně schwach beleuchtete. 

&l Ophiuchi . . beob. 9°44' ber. 9°28' C—O — 16' 
sr] Ursae Maj. . . . 10*22 10'27 

a/S Ursae Min. . . . 16*28 16*39 

ad Pegasi 20*21 20* 7 

Mittel 



-f 


5 




+ 


11 




— 


14 




• 


4' 


2* 



20 A. Šafařík 

(Die Distanzen sind aus clen nur auf Bogeimiinuten gegebenen 
Positionen von Argelandeťs Uranometria Nova gerechnet, konnen 
also um 1' von den wahren abweichen; auch ist die Refraktion ver- 
nachlássigt, welche jedoch keinen inerklichen Fehler bewirken kann, 
weil ich die Sterne moglichst gleich hoch uber den Horizont wáhlte). 

Auch durch wiederholte Aufnahmen an verschiedenen Tagen, 
sowie durch Rundmessen im Horizonte hábe ich mich iiberzeugt, dass 
die Fehler bei kleineren terrestrischen Winkeln in den Zehntelgraden 
bleiben, bei 100° bis 150° selten 1° uberschreiten, daher fur den ge- 
nannten Zweck ohne Belang sind. Ich hábe auf d